Léta 1989 – 1990. Rozhovory, unikátní archivní ukázky i ze soukromých sbírek, nejznámější písničky a vzpomínání předních osobností folkové a country hudby v Československu v dokumentárním cyklu České televize (2000). Připravil Jiří Vondrák
00:00:12 Padaly hlavy za prázdné ideály
00:00:15 a slušný ludia vždy nám znovu prisahali.
00:00:20 Že ide o život.
00:00:30 Na oslavu práce tábory smrti
00:00:34 a slušný ludia vždy mlčky boli proti.
00:00:39 Veď išlo o život.
00:00:44 Konec 80. let byl nejen v Sovětském svazu, v Polsku
00:00:47 a Maďarsku, ale i v Československu
00:00:50 ve znamení Gorbačovovy "Perestrojky a Glasnosti".
00:00:56 Odráželo se to na folkových festivalech,
00:00:59 ve vystoupení jednotlivých písničkářů
00:01:03 a pochopitelně i v reakci těch lidí, kteří tam přicházeli.
00:01:08 Až sa to skončí, tak na dotazy mladých,
00:01:11 tý slušný ludia pomlčia taktne o tých,
00:01:15 čo přišli o život.
00:01:24 Exiloví písničkáři se společně občas setkávali
00:01:27 ve Francii, v Rakousku, ve Švýcarsku,
00:01:30 ale především v Bavorsku, pod ochrannou rukou
00:01:34 opata Anastáze Opaska.
00:01:39 Tam byl téměř vždy výkvět toho nejlepšího,
00:01:42 co písničkářský exil obsahoval.
00:01:51 Tam se před koncertem vždycky někdo modlil.
00:01:54 Je to sice nekatolický zvyk, ale na mne to působilo
00:01:57 velikým dojmem.
00:02:00 Protože Sváťa je kněz jako já, evangelický,
00:02:04 tak jsem řekl, že by se mohl také pomodlit
00:02:07 a vy to vyslechnete v tichu a pokorně,
00:02:11 jsouce pohani a přijmete to jako slovo.
00:02:17 Slovo modlitby před koncertem.
00:02:28 Přijď, tvůrčí duchu.
00:02:31 Navštiv naši malost.
00:02:41 Řek: Já jsem služebník tvůj
00:02:43 a tvých bratří bezmocných.
00:02:47 Já bych...
00:02:53 Jedinou ženou mezi exilovými muzikanty
00:02:56 byla Dáša Vokatá.
00:02:58 Napsala písničku, která se později stala
00:03:00 takovým exulantským hitem.
00:03:07 Až se rozjedem, víc se nesejdem,
00:03:10 neboť nám brání hranic duch.
00:03:14 Sejdem se stejně na hoře stejné.
00:03:21 Na hoře té, kde pánem je Bůh.
00:03:28 Kde pánem je Bůh.
00:03:44 Náš život je tak mnohotvárný.
00:03:50 Já s tebou kráčím do továrny,
00:03:54 ty se mnou k pluhu.
00:03:59 Jdu z pole sladce unavený,
00:04:02 ty, v ústech zbytek zubní pěny,
00:04:06 sníš u soustruhu.
00:04:11 Soudružko ženo, milovaná,
00:04:16 vysoce kvalifikovaná pracovní sílo.
00:04:20 Jsi vítěz!
00:04:23 Vyslyš mne, vyslyš moje prosby.
00:04:31 Foukni mi kilo.
00:04:38 Ta dívka byla atrakce, neb pravila mi Vašku,
00:04:41 rač odvrhnouti abstrakce a realizuj trošku.
00:04:45 Já nehrozím ti kostelem, já kašlu na přetvářku,
00:04:48 teď postojím ti modelem pro Annu proletářku.
00:04:51 My vodkou hrdlo prolejem, můj milovanej dědku.
00:04:55 Tak a propláchnul jsem štětku.
00:04:58 Teď bytem voní konina, to stará dělá řízky.
00:05:01 Já maluju si Lenina a běloskvoucí břízky.
00:05:12 17. listopadu předcházela řada festivalů,
00:05:15 na kterých si stále víc dovolovali jak pořadatelé,
00:05:17 tak především písničkáři.
00:05:20 Nápadné to bylo například ve Frýdštejně,
00:05:22 ale zejména v září r. 1988 na Lipnici.
00:05:26 Tam dokonce moderátor Jan Rejžek uvedl před veřejností
00:05:30 Václava Havla.
00:05:35 Napadá mě: Kdy jste mluvil naposledy před tolika lidmi?
00:05:41 To bylo před 19 lety a 3 měsíci v Nové huti Klementa Gottwalda.
00:05:49 Václav Havel, děkuju.
00:05:57 Proč je tolik lampasáků, já jsem z toho jelen.
00:06:01 Protože nám na sídlištích schází svěží zeleň.
00:06:05 Protože nám na sídlištích schází svěží zeleň,
00:06:10 tak je tolik lampasáků až jsem z toho jelen.
00:06:19 Doba zákazů, příkazů, nařízení, doporučení a nedoporučení
00:06:22 byla dojemná, naivní, místy pitomá, ubohá,
00:06:25 ale především k smíchu. Hodně k smíchu.
00:06:29 Protože čím menší pravomoc, tím větší odpovědnost
00:06:32 u odpovědných funkcionářů a z toho rekrutovaly
00:06:36 úžasné věci.
00:06:57 Lipnický festival vyvolal nelibost a seznam nedoporučených umělců
00:07:03 nejenom na ÚV KSČ, ale i u nás.
00:07:07 V Hradci Králové to byla velmi silná bašta.
00:07:11 Vypracoval se seznam nedoporučených umělců,
00:07:14 do něhož všichni přimalovali svoje neoblíbence.
00:07:17 Ten seznam byl velmi početný, ale byla to úžasná záležitost.
00:07:22 Všichni se potom styděli.
00:07:28 Už dlouho se mi zdá, že ztrácím cenu.
00:07:39 Zabloudil jsem lhostejností,
00:07:43 nevím jak najít cestu zpět.
00:07:48 Jmenuju se po tátovi. Je mi 20 let.
00:07:59 Je to všechno strašně dávno,
00:08:02 slunce bylo větrem milováno.
00:08:05 Těhotné slunce se jen usmívalo,
00:08:09 ale najednou tu slunečnice je.
00:08:16 První koncert v Budapešti se odehrál
00:08:18 v takovém malém sklepním sálku 17. září 1988.
00:08:22 Přijelo mnoho lidí ze socialistického Československa.
00:08:25 Tolik, že se nakonec musely udělat koncerty dva.
00:08:29 Jestli to někoho zejména překvapilo, tak Jardu Hutku.
00:08:36 Musím vám říct, že jsem vám vděčný, že jste přijeli,
00:08:39 protože jsem moc nepočítal, že se to podaří.
00:08:41 Někdo přišel s ideou, že v Budapešti by šlo
00:08:45 zorganizovat setkání s českým publikem.
00:08:52 Takové koncerty se konaly v Budapešti proto,
00:08:55 že Maďarsko mělo otevřené hranice jak na západ, tak na východ.
00:09:00 Byla to jediná země, kam mohli třeba za Hutkou
00:09:03 přijet jeho kamarádi z Rotterdamu, ale i z Prahy.
00:09:11 V kanálech jsou krysy líné, občas i potkan se vylíhne,
00:09:15 ve Vltavě plavou kapři. Jeden až dva, někdy i tři.
00:09:22 A z podkroví střech činžovních se ozývá zpěv vlaštovčí.
00:09:30 Než odtáhnou do teplých míst, aby měly zase co jíst.
00:09:48 Madam, předem mého dopisu
00:09:52 otevřete obálku. Už ne jako kdysi.
00:10:00 V pasáži ale stojím, musíme si zvykat.
00:10:11 Milovat se tiše na dálku.
00:10:19 Milovat se tiše v kastlíku na dopisy.
00:10:29 S Jardou Hutkou tenkrát vystoupil jeho kamarád
00:10:32 z dob hraní na Karlově mostě Vlasta Třešňák
00:10:36 a zcela neplánovaně se tam objevil i Slávek Janoušek.
00:10:42 Jak chceš. Aby tě potom netrápili.
00:10:49 To mě neštvi, to já teda jdu!
00:10:57 Jsem tady skutečně za diváka, ale když mě Jarda vyzval tím,
00:11:01 že se bojím.
00:11:05 To jsem nemyslel. To by si sem nejezdil.
00:11:12 Prej do Prahy se jede jen pár hodin.
00:11:18 Prej do Prahy se jede jen pár hodin.
00:11:20 Říkal: Prej do Prahy se jede jen pár hodin.
00:11:23 Říkal: Prej do Prahy se jede jen pár hodin
00:11:25 a do Vídně to trvá, že prej celej rok.
00:11:28 A stejně žádná Vídeň není.
00:11:31 A stejně žádná Vídeň není.
00:11:34 A stejně žádná Vídeň není, není, není.
00:12:05 Krásný je vzduch, krásnější je moře.
00:12:09 Krásný je vzduch, krásnější je moře.
00:12:12 Co je nejkrásnější? Co je nejkrásnější?
00:12:15 Usměvavé tváře.
00:12:18 Co je nejkrásnější? Co je nejkrásnější?
00:12:22 Usměvavé tváře.
00:12:30 Uvědomuji si, že to byla doba plná událostí.
00:12:33 Počínaje koncertem pro Arménii na začátku roku 89,
00:12:37 kde jsme v Praze koncertovali a už se cítilo,
00:12:42 že se možná něco děje. Něco se chystá.
00:12:45 Podepisovaly se první petice za propuštění Václava Havla,
00:12:49 pak byly různé mimoumělecké záležitosti.
00:12:52 Podpisy různých petic. Bouřlivá, hektická doba.
00:13:03 Hejtman volá: Do zbraně! Bijte pány, hrr na ně.
00:13:08 Hejtman volá: Do zbraně! Bijte pány, hrr na ně.
00:13:11 A mně srdce buší lásce dal jsem duši.
00:13:15 Jen ať s námi zůstane.
00:13:19 Volali mi kolegové ze Slovenska, že na jakési Poetické lyře -
00:13:27 což byla odnož té hnusné Bratislavské lyry,
00:13:30 že vystoupí Baez a já tam mám hrát také.
00:13:34 Já jsem nelenil a řekl si:
00:13:37 Fajn, jedu do Bratislavy. Žádná Baez tam nebude.
00:13:40 Ale najednou jsem se dozvěděl "podzemním telegrafem",
00:13:43 že tam také jede Havel a Zdeněk Urbánek, Ján Černogurský.
00:13:48 Hlavní hrdina byl tehdy umlčený kolega Ivan Hoffman.
00:13:54 Nevěděl jsem přesně o co jde, ale začalo to mít nádech ilegality.
00:14:03 (zpívá polsky)
00:14:21 (hovoří anglicky)
00:14:39 Joan Baezová celý svůj život především krásně zpívá,
00:14:42 ale zároveň při tom takřka vždy bojuje za svobodu individua.
00:14:48 To se od ní čekalo 10. června v Bratislavě
00:14:51 a to také naplnila vrchovatou měrou.
00:14:58 Chtěla bych věnovat tuto píseň Chartě 77.
00:15:20 Nezávislému mírovému sdružení a Petru Cibulkovi.
00:15:37 Zároveň tu vítám přátele z Charty, včetně Václava Havla.
00:16:03 (zpívá anglicky)
00:16:29 Když mi říkali, že se na jaře bude dělat
00:16:31 druhý koncert v Budapešti a chtěli, abych určil datum.
00:16:34 Nevěděl jsem jaký, tak jsem to vzal podle hvězd.
00:16:38 Jenže asi 3 týdny předtím se zjistilo,
00:16:40 že v sále, kde to bylo to nemůže být
00:16:43 a máme jenom datum a nevíme místo.
00:16:46 V těch dnech přišel pohled od matky z Olomouce,
00:16:49 že nějaká holka z dětství, Jitka Francová,
00:16:52 že se vdala do Budapešti a napsala její adresu.
00:16:56 Tak jsem té Jitce napsal, napsal jsem jí upřímně oč jde,
00:16:59 že to musí být 10. června a sál aspoň pro 500 lidí.
00:17:06 Za 2 dny jsem měl zpátky odpověď, že je to zařízené
00:17:09 a přiložila k tomu mapu.
00:17:11 Tu mapu jsem pak rozeslal a 14 dní předtím šla zpráva.
00:17:15 Lidé se tam začali sjíždět. Přijelo jich tam 500.
00:17:19 Přesto, že 10. června měla v Bratislavě Baezová koncert
00:17:23 a mohla ty lidi vychytat, ale dojeli až do Budapešti.
00:17:36 V exilovém hrnci guláš se nám vaří.
00:17:39 Spolkařství a vůdci, politické strany,
00:17:43 rozmíšky, potyčky, ach, jaká svoboda?
00:17:50 Na stěně Masaryk, tatíček národa...
00:17:57 Co dodat?
00:18:04 Zdá se ten krok, že bychom se takto sešli v Praze,
00:18:08 ještě dost vzdálený.
00:18:20 Roky 89, 90 - člověk vzpomíná
00:18:22 na důležité a krásné koncerty, jako bylo setkání
00:18:26 Nohavica, Kryl, Streichl na přelomu červenec, srpen 89
00:18:34 nahrávala koncert Svobodná Evropa a my jsme přijeli do Ostravy.
00:18:42 Žena už telefonovala, slyšeli to z rádia.
00:18:46 Měli jsme strach se vrátit domů.
00:18:54 Nakreslím si kachny, husy.
00:18:58 Nakreslím si kachny, husy.
00:19:01 Za sebou, za sebou. Plavat musí.
00:19:08 Za sebou, za sebou. Plavat musí.
00:19:14 S Karlem Krylem jsem se poprvé jako posluchač
00:19:18 setkal tady na dvoře kulturního domu.
00:19:21 Je tam amfiteátr. To muselo být v r. 69.
00:19:27 Z jara nebo v létě.
00:19:30 Karel Kryl tam měl koncert a já jako mladý kluk
00:19:34 jsem ho poprvé slyšel a byl jsem nadšen jeho písničkami.
00:19:39 Karel Kryl.
00:19:55 Už 45 roků chodím po světě.
00:20:01 A ten svět furt se stále stejně točí.
00:20:04 Já budu zpívat, budu furt veselý.
00:20:07 Jenom mně vydloubněte oči.
00:20:12 Neviděl bych vypasené páprdy.
00:20:15 Tisíce jich a stále titíž.
00:20:18 Když něco prohnilého v státě zasmrdí
00:20:21 říkají: Ty snad něco cítíš?
00:20:25 Říkají mi dobráci v Rudém právu:
00:20:28 Není tak zle. Jen chlapče zvedni hlavu.
00:20:33 Já zpívám:
00:20:36 Dejte mi do ruky mávátko.
00:20:39 Řekněte, jak volat sláva.
00:20:42 Já už si najdu ten správný směr
00:20:45 a pak jdu mávat, mávat, mávat.
00:20:50 Kde, Karle, zpívá Nohavica?
00:20:59 Po tom koncertě, který pořádal nějaký spolek,
00:21:02 jsem byl nadšený z toho, že jsem si s ním mohl zahrát,
00:21:06 že jsem mu dal klíče od svého bytu v Českém Těšíně
00:21:13 a říkal jsem mu: Karle, až se jednou
00:21:16 budeš moci vrátit k nám, tak ať máš kde bydlet.
00:21:21 Tak jsem mu dal klíče od svého domu s tím,
00:21:25 že náhradní máme doma. Nevím, kde klíče skončily.
00:21:30 Pak jsme se o tom už nikdy nebavili,
00:21:33 protože doba byla hektická a možná je někde založil
00:21:37 a nebo je má tam nahoře u sebe. Třeba mi je za pár let vrátí.
00:21:45 Z Těšína vyjíždějí vlaky až na kraj světa.
00:21:52 Zvedl jsem telefon a ptám se: Lidi, jste tam?
00:21:57 A z veliké dálky do uší mi zaznělo.
00:22:03 Že dokud se zpívá, ještě se neumřelo.
00:22:37 Pro mne byl 89. rok také velkým životním zlomem,
00:22:41 protože jsem poprvé se postavil čelem a srdcem
00:22:49 a podepsali jsme "Několik vět".
00:22:52 To se odehrálo právě na Portě 89.
00:23:01 Až si kabát změní a bílé vrány odletí.
00:23:11 V jantarový zemi přistanou v jiném století...
00:23:47 To je moje dětství ostražité, bdělé.
00:23:50 S ohně v srdci, na rtech s písničkou.
00:23:54 Umět nenávidět třídní nepřátele,
00:23:58 jejich přisluhovače a lokaje.
00:24:04 Vraťte mi nepřítele, táhněte do háje
00:24:09 a nebo do prdele.
00:25:36 Potom už přišel 5. listopad, památný koncert
00:25:40 za pomoci Solidarity ve Vroclavi.
00:25:44 To už bylo v duchu mírné revoluce,
00:25:47 i když pořád tomu nikdo nevěřil.
00:25:50 Někteří říkali za rok, za dva, za tři.
00:25:53 Někteří říkali zítra a někdo na Vánoce.
00:26:04 V hospodě na rynku dal jsem si rum
00:26:06 a než jsem co stačil říct vzali mne k vojákům.
00:26:09 Svázali lanama, mohlo se jet.
00:26:12 Kůň pletl nohama, pitomej svět.
00:26:15 V ležení u hranic dali nám kvér.
00:26:18 Generál "Líbršvíc" ukázal směr.
00:26:22 Támhle jsou Francouzi, proklatá zběř.
00:26:26 Neptej se, nevzpouzej, kušuj a běž.
00:26:33 Kamarády ze Solidarity Polsko-Československa
00:26:36 napadlo uspořádat velkou akci na podporu
00:26:39 nezávislé kultury v Československu.
00:26:43 V Polsku po pádu komunismu, začátkem listopadu,
00:26:47 2 nebo 3 týdny před Sametovou revolucí.
00:26:52 Byla to obrovská akce, velký koncert v Polském divadle.
00:26:58 Také vědecká konference na Wratislavské univerzitě
00:27:04 s přímo prorockým titulem
00:27:07 "Kultura mezi totalitou a komercializací".
00:27:17 Přijela tam celá řada představitelů politického exilu
00:27:21 z Československa i celá špička českých písničkářů
00:27:26 jak z exilu - Karel Kryl, Sváťa Karásek,
00:27:31 Jarda Hutka, Vlasta Třešňák, tak i některým se podařilo
00:27:37 se sem dostat z Československa.
00:27:42 Pepa Nos, Pepa Streichl.
00:27:46 Někteří byli zadrženi na hranici.
00:27:52 Čekali jsme i jiné, kteří nepřijeli.
00:27:55 Ivan Hoffman, Vladimír Merta, Jiří Dědeček,
00:27:58 Karel Plíhal i Emil Pospíšil zůstali zadrženi na hranici.
00:28:06 Přijelo kolem 3-5 000 lidí z Československa.
00:28:09 Velká část přes NDR, protože na hranici
00:28:13 StB zastavovala vlaky a vyhazovala lidi z vlaku.
00:28:17 Někteří dokonce přes tehdejší Sovětský svaz,
00:28:21 někteří letadly z Maďarska.
00:28:25 Hodně lidí a atmosféra byla fantastická.
00:28:33 Představuji představitele české mládeže z let
00:28:37 60., 70., 80. a myslím, že i 90. -
00:28:40 Karel Kryl.
00:28:46 Po ulici šel Karel Kryl a s ním mé dvě ostravské děti.
00:28:49 Znaly se s ním o hodinu dřív než já.
00:28:55 Když jsem viděl tuto trojku, tak jsem nevěděl,
00:28:57 koho mám obejmout dřív. Byl jsem z toho úplně...
00:29:04 V ponurém osvětlení...
00:29:06 Ne, polsky. Češi to znají.
00:29:23 (zpívá polsky)
00:29:40 Když vycházel Karel Kryl z divadla,
00:29:43 tak tam stály tisíce a možná statisíce lidí
00:29:46 a byli to Poláci. To nebyli jenom Češi.
00:29:48 Češi tam také byli, ale Poláků bylo víc.
00:29:52 Zpětně jsem se dozvěděl, že Karel Kryl
00:29:55 vysílal také v polštině, že se snad i polsky naučil,
00:29:58 že některé písničky měl přeložené do polštiny
00:30:01 a možná i některé v polštině složil.
00:30:05 Oni mu skládali poklonu.
00:30:13 To jsem byl velice rád, že se s Karlem znám.
00:30:18 Snad se uvidíme zítra. A brzo doma!
00:30:31 Předpokládali jsem, že z Československa
00:30:34 na festival může přijet 1 000 nebo dokonce 1 500 osob.
00:30:37 Profesor Janouch, se kterým jsme spolupracovali,
00:30:40 a který zajišťoval především finance nám však říkal,
00:30:43 že je to málo reálné.
00:30:45 Později se přiznal, že nás považoval za snílky.
00:30:53 Sám počítal se 300 - 400 osobami.
00:30:56 Takže příjezd mnohem většího počtu lidí - nejméně 5 000,
00:30:59 nás zaskočil. Bylo třeba improvizovat.
00:31:01 Bylo nutné ty lidi někde ubytovat, ale podařilo se.
00:31:06 Rozmístili jsme je po bytech a domech normálních lidí.
00:31:17 Madam, pojďme se učit zpaměti
00:31:20 chvílím od shledání do rozchodů.
00:31:24 Pojďme si je říkat rourou plynovodu jako po niti.
00:31:32 Mezi víčky od krémů na boty. Madam, pojďme si tykat.
00:31:42 Když jsme seminář a festival organizovali, nevěděli jsme,
00:31:45 že to bude prakticky rozloučení s komunismem.
00:31:48 S opoziční subkulturou.
00:31:55 Krásný je vzduch, krásnější je moře.
00:32:00 Co je nejkrásnější, co je nejkrásnější?
00:32:05 Usměvavé tváře...
00:32:12 3-denní festival ve Vroclavi se konal ve dnech,
00:32:15 kdy v Berlíně konečně padla nenáviděná berlínská zeď,
00:32:18 symbol rozděleného Německa, rozdělené Evropy
00:32:21 a vlastně rozdělaného světa.
00:32:27 Já jsem v r. 89 odjel s horolezci na podzim do Ameriky
00:32:32 a vracel jsem se po delší době.
00:32:37 Tam nám říkali takovou větu:
00:32:39 Rozmysli se jak chceš. Tady jseš ve svobodné zemi.
00:32:42 Ta věta se mi hrozně líbila.
00:32:44 Vrátili jsme se 12. listopadu 1989.
00:32:47 Pak jsem tu větu řekl pár lidem, oni ji pustili dál
00:32:50 a do 5 dnů to bylo hotové.
00:32:57 16. listopadu r.89 jsme křtili naše LP Tichý hlas.
00:33:01 Byla tam Marta Kubišová a bylo to na Staroměstkém náměstí.
00:33:13 Já jsem 17. listopadu byl v divadle Semafor,
00:33:15 kde probíhal křest mého 2. alba,
00:33:17 které se jmenovalo Ať žije spravedlnost,
00:33:20 což je docela příznačné.
00:33:24 My jsme byli všichni v Praze.
00:33:27 Na Kavčích horách jsme natáčeli v tehdejším
00:33:29 typickém strašlivém pořadu Přijďte k nám na večeři,
00:33:32 kde mé poslední setkání s minulou dobou
00:33:35 bylo opravdu symbolické, protože to bylo s L. Štaidlem.
00:33:43 17. listopadu 89 jsem byla ve studiu
00:33:45 u Ivoše Viktorína, v bytě, tam jsme natáčeli
00:33:48 bluegrassovou desku, když přiběhla Silence a říká:
00:33:51 V Praze se něco děje, mlátí tam studenty.
00:34:00 Moje paní říkala: My jsme tam byli také,
00:34:03 odešli jsme dřív a má starší dcera říkala.
00:34:06 Tati, oni nás opravdu chtěli zabít.
00:34:12 Sláva tobě, Praho, matko blahoslavená.
00:34:17 V průsečíku dávných cest, v jantaru stavěná...
00:34:30 Pro mne 17. listopad neznamenal nic, protože jsem někde hrál
00:34:33 a vrátil jsem se do Prahy unavený
00:34:35 a až do neděle jsem spal.
00:34:37 V neděli odpoledne jsem vyšel ven a člověk, kterého jsem potkal,
00:34:39 který říkal: Doufám, že nebudete hrát.
00:34:41 Já říkám: Proč bych nehrál?
00:34:42 No, kvůli tomu studentovi, co zabili!
00:34:47 Dodnes si pamatuji takový ten pocit:
00:34:49 Aha, zas nějaká povolená demonstrace.
00:34:52 Věděl jsem, že je to organizované SSM.
00:34:55 Pamatuji se, jak jsem se možná prvně v životě
00:34:57 dostal na stranu sil, které brzdí.
00:34:59 Já jsem nechtěl, aby revoluce začala tak,
00:35:02 že to prostě svazácký výbor po schválené trase někam přijde
00:35:08 a bude problém.
00:35:11 Potom jsem byl v Činoherním klubu na zakládajícím sezení OF
00:35:21 a asi 2x nebo 3x jsem tam vystoupil s prohlášením:
00:35:27 Ptám se za nás, zbabělé, co se bude dělat v okamžiku,
00:35:32 když nevyjde ta hrdinská taktika.
00:35:36 Zdálo se mi, že bude dost revolucionářů,
00:35:41 kteří se budou drát do vedení OF.
00:35:45 Zdálo se mi, že nikdo nepojede na Slovensko,
00:35:49 tak jsem se sám delegoval za slovenského vyslance.
00:35:52 Odjel jsem tam sám, kapelu jsem nechal doma.
00:36:01 Vzdálené výstřely do vlastních řad.
00:36:04 Pýcha stíhá pýchu, pýcha předchází pád.
00:36:14 Katyně, Gdaňsk, Praha...
00:36:23 Co jméno, to zlá zpráva a krev z dlažby smyje déšť...
00:36:35 Já jsem se kolem revoluce motal, přicmrndával jsem za tribunou.
00:36:41 Snad to bylo tím, že jsme bydleli blízko OF.
00:36:43 Tak jsem se tam pořád vyskytoval, aby mne někam šoupli, abych zahrál.
00:36:47 V období kolem revoluce jsem jezdil hrát
00:36:50 stávkujícím studentům.
00:36:53 Na to mám hezkou vzpomínku. Jeden den jsem měl 13 vystoupení.
00:36:56 Potom jsem se také nechal politicky zneužít -
00:37:00 nechat se tahat na tribuny a tam se
00:37:02 znehodnocovat s odrhovačkama.
00:37:13 Furt se tady vometá Halleyova kometa.
00:37:15 V dnešních zprávách bude prý ten ocas, ocas.
00:37:19 Sedím tady před Teslou, spodní čelist pokleslou,
00:37:22 na místě pak jeden starý dotaz...
00:37:29 Nejhezčí zprávu svého života jsem oznamoval
00:37:32 24. listopadu večer na tiskové konferenci OF
00:37:35 v Laterně magice:
00:37:42 Před 10 minutami Československá televize oznámila,
00:37:45 že všichni členové předsednictva ÚV KSČ
00:37:50 a sekretariátu ÚV KSČ dávají své funkce k dispozici.
00:38:06 Podzemními prostory z Laterny magiky nás odvedli.
00:38:13 Standa šel ve předu a říkal: Ustupte, jde OF.
00:38:17 To bylo jako ve starém Římě.
00:38:20 Lidé se rozestupovali a za námi se zase svírali.
00:38:22 Šel jsem poslední, měl kytaru na zádech,
00:38:25 abych byl vidět v dokumentárních materiálech jako člověk s kytarou,
00:38:30 ale přirozeně snímali ty vepředu.
00:38:36 Osudný rok 89 nás zastihl v plné práci.
00:38:45 Měli jsme vystoupení v Německu, když začaly demonstrace.
00:38:50 Potom jsme odjeli do Německa, byli jsme tam asi týden
00:38:53 a vrátili jsme se na velkou demonstraci na Václavském náměstí,
00:38:58 kde mluvil pan prezident Havel.
00:39:03 Bylo to hrozně hezké, zajímavé.
00:39:05 Netušil jsem o co jde, ještě jsme byli ve starém systému.
00:39:13 Listopad 89 pro nás byla velká satisfakce
00:39:16 a to nejenom v občanském smyslu. Teď mluvím o kapele.
00:39:19 V průvodu, kterým to vše začalo, se zpívaly naše písničky.
00:39:23 Měli jsme možnost zazpívat 24. z balkónu jednu svoji píseň.
00:39:29 Hlavně jsme byli souborem, který mohl potom hrát
00:39:35 stejně jako předtím.
00:39:37 Neměli jsem žádnou pauzu, nepozorovali jsme úbytek zájmu.
00:39:42 To nás hrozně potěšilo.
00:39:51 Máš všechny trumfy mládí a ruce čistý máš.
00:39:54 Jen na tobě teď záleží na jakou hru se dáš.
00:39:57 Musíš za svou pravdou stát, musíš za svou pravdou stát.
00:40:03 Musíš za svou pravdou stát, musíš za svou pravdou stát...
00:40:10 Někam jsem si musel dát kytaru a oni mi řekli: Tam si ji dáte.
00:40:13 Prošel jsem mezi černými lidmi, sedl jsem si
00:40:16 a vedle -koukám- pan prezident.
00:40:19 Říkám: "Pane prezidente, dobrý den."
00:40:21 "Dobrý den."
00:40:23 Říkám: "Já jsem si myslel, že jste..."
00:40:27 On říká: "Dobrý den, dobrý den."
00:40:30 Říkám: "Měli bychom, pane prezidente, víc zasahovat venku.
00:40:34 Tady v Praze všichni víme, že je mír."
00:40:36 On říká: "Já si to myslím také.
00:40:38 Myslím si, že ta Praha není tak důležitá
00:40:41 a měli bychom hodně jezdit ven." A už někdo přicházel.
00:40:45 Já prošel ochrankou čtyř lidí s kytarou.
00:40:48 Oni mne znali, zpívali mé písničky. Prošel jsem až k němu.
00:40:55 Kdybych tam dal bombu, tak vyletí do povětří.
00:41:04 V úterý 21. jsem přijel do Prahy, hráli jsme koncert na Barrandově,
00:41:07 zvonil jsem klíčema a ve čtvrtek jsem šel za známými
00:41:15 do Laterny magiky a přinesl jsem básničku.
00:41:25 Byla revoluční doba a Jirka Černý a ostatní řekli,
00:41:29 ať vystoupím, když už tam jsem.
00:41:39 Říkají mi dobráci u koryta:
00:41:41 Není tak zle, ovšem doba je složitá.
00:41:44 Já zpívám: Dejte mi do ruky mávátko
00:41:47 a řekněte, jak moc mávat.
00:41:52 Já už si najdu ten správný směr
00:41:55 a budu mávat, mávat mávat.
00:42:03 Vzpomínám si, že jsem potom jezdil po republice
00:42:06 a zpíval jsem na mnoha demonstracích
00:42:09 v Ostravě, v Olomouci, v Opavě.
00:42:12 Spíš u nás ve Slezsku.
00:42:15 Oni mne od Prahy odsunuli, poslali mne do regionu.
00:42:26 Koza už se nažrala, vlk nám zůstal celý.
00:42:29 Vzpomeňme si tralala,
00:42:32 co jsme to vlastně chtěli?
00:42:35 Bude hodně kraválu, přinasládlejch řečí
00:42:39 a spousta malejch králů, co přes noc budou větší...
00:42:47 Písničkáři bleskově zorganizovali své koncerty
00:42:49 na podporu demonstrujících studentů.
00:42:52 Ty největší byly ve sportovních halách v Brně a v Ostravě.
00:43:00 Kdo nám co zakáže za naše peňáze?
00:43:07 Ani kňaz ani král, ani sám generál.
00:43:13 Všichni!
00:43:16 Kdo nám co zakáže za naše peňáze?
00:43:25 Když přistál na ruzyňském letišti Jaroslav Hutka,
00:43:27 celníci se dlouho rozmýšleli jestli ho mají pustit nebo ne.
00:43:32 Trochu je popohnali Michal Prokop, Jaroslav Kořán,
00:43:36 ale především ty tisíce čekajících lidí.
00:43:42 Chceme vidět Hutku! Chceme vidět Hutku!
00:43:47 Byla jednou jedna matička, měla překrásného synečka...
00:43:53 Hele drž se. My držíme všichni spolu.
00:43:56 Rád tě po letech uvidím. Ještě tě předám.
00:44:01 V žádném případě neodlítej. Kdyžtak sem přijde celá Letná.
00:44:09 Po revoluci bych radši držela 3 výslechy na StB,
00:44:12 než jednu písničku před lidma.
00:44:15 Protože ta mechanická paměť byla za těch 20 let
00:44:17 totálně vypnutá a bála jsem se,
00:44:19 že mi budou vypadávat texty.
00:44:28 Stará se máti má, stará se máti má,
00:44:32 hejda, hej, ta mě k místu dokopá.
00:44:46 Nejkrásnější zpráva, která mě zastihla
00:44:48 ještě v Mníšku pod Alpou byla,
00:44:52 že jedna z mých písniček už neplatí.
00:44:56 Protože někde v průjezdu bylo napsáno:
00:44:59 Karle Kryle, už neryjeme držkou v zemi.
00:45:05 Děkuju.
00:45:10 Stvořil Bůh, stvořil Bůh ratolest,
00:45:15 bych mohl věnce vázat.
00:45:20 Děkuji, děkuji za bolest, jež učí mne se tázat.
00:45:29 Děkuji, děkuji za nezdar, jenž naučí mne pýli...
00:45:41 V listopadových dnech jsem byl zvolen
00:45:44 členem stávkového výboru divadla Semafor,
00:45:47 což byla úžasná funkce.
00:45:49 Tam jsem tvrdě pracoval několik dní
00:45:52 a pak jsem vyrazil se svojí ženou do ulic.
00:45:56 Zatímco Semafor se sešikoval jako jeden muž
00:45:59 a chodil s praporem po Václaváku, tak já jsem chodil
00:46:02 soukromě se svou ženou, cinkal klíčema a mrznul jako mrcha,
00:46:06 ale byly to úžasné dny euforie, která brzy vyprchala.
00:46:17 Já jsem zřizoval archiv a nahrával jsem asi 14 dní všechno,
00:46:19 co šlo v tehdejší televizi.
00:46:21 Takže mám doma asi 15 kazet, ze kterých jsem dodnes
00:46:24 neviděl ani jednu.
00:46:31 Zač jsem si zasloužil tohleto prokletí,
00:46:33 že jsem se narodil v 20. století?
00:46:38 Snad se i dožiju, že s vámi pospolu
00:46:43 do hrobu pochovám tuhletu mrtvolu.
00:46:54 Pak během toho kvasu za náma přišly různé studentské výbory
00:46:57 a tak jsme pro ně hráli, kde bylo potřeba.
00:46:59 Na náměstích, v kulturácích. Tak jsme strávili mrazivé dny.
00:47:06 Já jsem jezdil s Lenkou Krejčíkovou po západních Čechách
00:47:09 a vyjížděli jsme každý den z plzeňského divadla Alfa.
00:47:13 Jednou jsme měli echo, že jedeme do místa,
00:47:16 kde je vojenská posádka a nějaký major nám vzkazuje,
00:47:20 že pokud tuto besedu provedeme, že neodejdeme živí a zdraví,
00:47:26 že se někde nabouráme.
00:47:30 Byli jsme vystrašení, ale oba jsme měli ten názor,
00:47:32 že v životě člověka jsou takové momenty,
00:47:35 pro které stojí za to se nabourat.
00:47:38 Když jsme potom odjížděli a nic se nám nestalo,
00:47:41 tak Lenka říká:
00:47:44 Já být chlap, tak se mi dnes nepostaví.
00:47:53 Za ledovou horou a černými lesy
00:47:55 je stříbrná řeka a za ní kdesi
00:47:58 stojí domek bez adresy a bez dechu.
00:48:02 Bydlí v něm, nechci říkat, víla,
00:48:05 ale co na tom, i kdyby byla,
00:48:07 před lidmi se trošku skryla
00:48:10 a víme o ní hlavně z doslechu.
00:48:19 Musím přiznat, že jsme to tolik nepocítili,
00:48:22 protože my jsme jakž takž mohli hrát, vegetovat
00:48:25 a dokonce po mnoha letech jsem vydedukoval takovou zajímavost,
00:48:30 že mám pocit, že si nás tehdejší bosové
00:48:34 i trošičku pěstovali a nechávali nás přežít,
00:48:39 protože se jim zřejmě naše písničky líbily.
00:48:44 Dnes ať přijdu kamkoliv a jsou tam lidé této garnitury -
00:48:49 ať už úspěšní podnikatelé nebo se o nich ví, že takoví bývali,
00:48:54 a když se ožerou, tak zpívají staré Greenhorny.
00:49:03 Hlavní bylo to, že jsme pochopili,
00:49:05 že se do Ameriky konečně dostaneme a můžeme se zase jmenovat Greenhors
00:49:09 a bude to konečně probíhat normálně.
00:49:16 Pravda je ta, že všichni stávkovali a já jsem říkal:
00:49:19 Proč bychom nejeli hrát, když jsou to poslední prachy,
00:49:22 který od komunistů dostanem?
00:49:29 Samozřejmě jsme stávkovali, stávkovali jsme dlouho,
00:49:31 jezdili jsme na akce po divadlech, které tehdy probíhaly.
00:49:42 Stávkovali jsme možná příliš dlouho.
00:49:45 Potom jsme se z toho asi 2 roky nemohli ekonomicky vzpamatovat.
00:49:50 To musím přiznat.
00:49:58 Cesta je bič, je zlá jak pouliční dáma.
00:50:02 Má v ruce štítky, v pase staniol.
00:50:06 A z očí chtíč jí plá, když háže do neznáma
00:50:12 dvě křehké snítky rudých gladiol.
00:50:18 A z očí chtíč jí plá, když háže do neznáma
00:50:23 dvě křehké snítky rudých gladiol...
00:50:31 Já jsem tvor trochu komorní a trochu intimní,
00:50:34 takže já jsem neakceptovala možnost
00:50:37 hrát před 100 000 publikem na náměstí SNP,
00:50:40 kde se odehrávaly všechny manifestace v 89.
00:50:44 Přesto jsem tam 1x hrála písničku.
00:50:49 Na koncertech hráli lidé se zvučnějšími nástroji,
00:50:52 hlasy i jmény.
00:50:59 Viděli jsme ty, kteří zvedali ruce.
00:51:04 Měli je prázdné a ještě byla tma.
00:51:10 Po našich ulicích od té doby prošly věky,
00:51:17 vzbudili jsme se ze zlého snu...
00:51:29 Já na to vzpomínám docela rád.
00:51:31 Měl jsem pocit, že jsem k něčemu přispěl
00:51:33 a že jsem v té době byl užitečný.
00:51:35 Ale současně jsem tehdy věděl, že už končím,
00:51:37 že období folkového života je uzavřené.
00:51:40 Před větším publikem už nemohu hrát
00:51:43 a tolik lidí už se mnou stejně nebude zpívat.
00:51:54 Zas jdou ulicí včerejší straníci,
00:51:57 bijí se do hrudi, dnes velcí Slováci.
00:52:00 Pod jinou zástavou už znovu je to tu.
00:52:04 Za svoji minulost chystají odplatu.
00:52:08 A komu? No přece nám.
00:52:27 To nadšení bylo ve mně už daleko méně spontánní,
00:52:32 než to bylo u generace, která 68. rok nezažila
00:52:37 a nezažila také to, co jsem zažil jako dítě -
00:52:41 50. léta, kdy jsem nadšeně nakreslil
00:52:45 do čítanky Stalina a dostal jsem za to
00:52:50 facku od naší třídní učitelky, že znesvěcuji velký idol
00:52:55 a velkého boha.
00:53:02 17. listopad 89. To se musím vrátit o 20 let zpátky.
00:53:05 Do třídy pana profesora Štěpána Urbana.
00:53:08 Bylo to po smrti Jana Palacha a my jsme s Pepíkem Krušinou
00:53:12 za ním přišli zdrcení, že je to pořád stejné,
00:53:15 že se nic neděje a tenkrát pan profesor,
00:53:18 který byl úžasný vizionář a úžasná osobnost nám řekl:
00:53:22 Kluci, nebojte se. Za 20 let přijdou vaše děti
00:53:25 a vyhrajou to za nás.
00:53:43 Návrat, ten 90. rok, byl trochu absurdní v jedné věci.
00:53:48 Já jsem se vrátil a najednou jsem byl slavný.
00:53:51 Všichni byli kamarádi. Prezident, československá vláda,
00:53:53 česká vláda, s kdekým jsem si tykal,
00:53:56 primátor Prahy byl kamarád. Akorát jsem neměl kde bydlet.
00:54:00 Tak jsem otravoval kvůli bydlení a dali mi adresu v Neklanově ulici.
00:54:05 Já si říkám: Hergot, tam jsem bydlel před 10 lety.
00:54:09 Tak jsem se tam šel podívat. Ta ulice se nezměnila.
00:54:12 Já jsem objel celý svět a ta ulice se nezměnila.
00:54:16 Ta ulice zůstala se všema dírama ve zdech.
00:54:19 Bylo to naproti hospody U Karla. Tak jsem vešel.
00:54:23 V divném pocitu. Byl jsem na nákupu nebo v emigraci?
00:54:26 Vešel jsem do hospody a u stolu vedle pultu
00:54:29 seděli 3 kluci, kteří tam před 10 lety seděli také.
00:54:33 Podívali se na mě a říkali: Ahoj, Jardo. Dáš si pivo?
00:54:42 Jak to už v přírodě bývá, že když se něco krásného rodí,
00:54:44 tak něco jiného umírá.
00:54:47 Já jsem měl takový pocit v tom listopadu.
00:54:50 Že se zrodila nová doba, svoboda a otevřel se svět.
00:54:53 A pořád si to ještě užívám.
00:54:55 Musím říct, že jsem fakt hluboce vděčný za to,
00:54:58 že jsem se toho dožil a že jsem se toho dožil
00:55:00 v produktivním věku.
00:55:03 Na druhou stranu jsem měl pocit, že za 14 dní umřel folk.
00:55:06 Ta jeho historická úloha toho určitého odboje
00:55:10 najednou úplně skončila.
00:55:16 Za 14 dní jsem měl pocit, že se z těch písní
00:55:18 nedá hrát skoro nic. A tak jsme přestali hrát.
00:55:25 Milostný dopisy s partií mariáše.
00:55:29 Před cestou dalekou zpocený boty zujem
00:55:36 a potom pod dekou sníme, když onanujem.
00:55:43 Lásko, zavři se do pokoje, lásko, válka je holka moje,
00:55:50 s ní se miluji, když noci si krátím...
00:56:02 Nejkrásnější zážitek - zní to pateticky - byl,
00:56:05 a dodnes ve mně zůstal, že se to přihodilo.
00:56:08 Když řeknu slovo "přihodilo", tak je v tom celá skromnost toho,
00:56:13 že jsme se o to až tak úplně nepřičinili.
00:56:19 Že se to trošku přihodilo.
00:56:23 A vím, že spousta lidí se nedočkala svobody,
00:56:27 kterou máme.
00:56:29 To je možná ten nejsmutnější zážitek.
00:56:33 Vybavuje se mi spousta známých, inteligentních
00:56:38 a svobodomyslných lidí, kterým nebylo dáno dnes žít.
00:56:46 Co je nejmocnější? Co je nejmocnější?
00:56:51 Pravdomluvné slovo.
00:56:56 Co je nejmocnější? Co je nejmocnější?
00:57:02 Pravdomluvné slovo.
00:57:08 Velká je zem, šplouchá na ni voda.
00:57:13 Velká je zem, šplouchá na ni voda.
00:57:19 Co je však největší? Co je však největší?
00:57:25 Ta lidská svoboda.
Konec osmdesátých let minulého století byl u nás ve znamení Gorbačovovy perestrojky a celkového uvolňování mezinárodní situace. Odráželo se to zřetelně na folkových festivalech, ve vystoupeních jednotlivých písničkářů, pochopitelně i v reakcích publika. Exiloví písničkáři (K. Kryl, S. Karásek, J. Hutka a další) se setkávali ve Francii, Rakousku, Švýcarsku, v bavorském Rohru pod ochrannou rukou Anastáze Opaska. Velkou roli sehrála setkání v Maďarsku, kam tehdy mohli jako diváci ze Západu, tak s Československa. A v létě 1989 se konalo legendární setkání písničkářů v polské Vratislavi. Atmosféra se uvolňovala…
Na domácí scéně získávali lidé pohybující se kolem folku stále větší odvahu. Co předcházelo památnému vystoupení Václava Havla v Lipnici na folkovém festivalu v roce 1988, popsal publicista J. Rejžek: „Jako konferenciér koncertů jsem zjistil, že je tam pro diváky problematická pasáž vždycky, když se mění kapely a staví aparatura. Jak tyhle pauzy vyplnit? A najednou mi moje známá dramaturgyně J. Poláková říká: „Hele, je tady Vašek.“ Odpověděl jsem: „Hele, mně je to jedno, ale bude průšvih.“ A ona: „No, bude. Hele, tak já se jdu zeptat.“ A šla pro Havla do hlediště. Já jsem mezitím uváděl nějakou kapelu. On přišel do zákulisí, měl strašnou trému. Upozorňoval mě, že kdyby mě zavřeli, tak mi dá příručku Jak se chovat ve vězení. A snad můžu prozradit to, co polidští jeho osobnost. Odbíhal na záchod z trémy. Mám dojem, že trému též zahnal panákem předtím, než vystoupil. A když jsem řekl Havlovo jméno, tak těch několik tisíc lidí dostalo najednou ‚infarkt‘. Publikum zkamenělo jak v pohádce a nevěřilo. Naprostá většina znala možná jméno, rozhodně ne živého Václava Havla. Položil jsem mu dvě banální otázky, promluvil o spiklenectví. Říkal, že naposledy veřejně mluvil před devatenácti lety. Pak jsem mu poděkoval a lidi začali šíleně vyvádět.“
