Příběh legendární kapely, která proti své vůli měnila dějiny. ### Režie: Jana Chytilová.
00:02:40 Po celý život budeš roztahovat klín,
00:02:46 aby v něj vešel podivuhodný mandarín.
00:02:53 Budeš svůj šat šít z marností a z vin,
00:03:00 hledat budeš, kde je podivuhodný mandarín.
00:03:07 A v hlavě hukot krve a v očích noční stín.
00:03:14 Toužit budeš, aby přišel podivuhodný mandarín.
00:03:21 Mnohokrát si budeš chtít pustit plyn,
00:03:29 že zas to nebyl podivuhodný mandarín.
00:03:36 Až vyčerpáš se k čtyřicítce, budeš celá hin.
00:03:43 Poznáš, že život je jen boží mlýn.
00:03:59 V roce 1997 bylo naprosto nepředstavitelné,
00:04:03 že by Plastici mohli ještě někdy spolu nejen vystoupit,
00:04:08 ale sednout si k jednomu stolu.
00:04:15 Honza Brabec, Vráťa a já jsme s tím měli tak strašlivý spor,
00:04:21 nevyjasněný, nevyřčený, řešený přes časopisy a dopisy.
00:04:27 A vypadalo to, že už nikdy nebudeme spolu moci komunikovat.
00:04:43 V prosinci 1996 mi zavolal Martin Palouš s tím,
00:04:49 že v lednu 1997 má být ve Španělském sále
00:04:55 slavnostní večer k 20. výročí vzniku Charty 77
00:05:01 a že pan prezident by byl strašně potěšen,
00:05:05 kdyby tam Plastici zahráli.
00:05:10 Vráťa přiletěl z Kanady a měli jsme zkoušku u Honzy Brabce v garáži,
00:05:18 kde jsme se naposledy viděli před 16 lety.
00:05:22 Jako by se těch 16 let propadlo někam do propasti,
00:05:27 my jsme v podstatě navázali na stejný blbý fóry a kecy,
00:05:31 které jsme vedli tehdy,
00:05:35 a začali jsme zkoušet písničky, které jsme předtím zkoušeli.
00:06:04 Seděli jsme ve sklepě po 15 letech, že budeme hrát ve Španělském sále,
00:06:09 protože to chtěl prezident Havel. Byla to totální absurdita.
00:06:19 Koho z těch, kteří stáli u zrodu Charty 77, tenkrát napadlo,
00:06:26 že si své snažení bude jednou připomínat
00:06:30 ve Španělském sále Pražského hradu jako občan svobodného státu!
00:06:35 Těžko si umím představit, že by mezi námi byl takový fantasta.
00:06:42 Přiznám se, že celý příběh Charty 77 mi připadá
00:06:47 jako zvláštní horor s pohádkovým koncem.
00:07:14 Je jiná doba, tak jsme hráli ve Španělském sále.
00:07:18 Nevím, nebyl jsem z toho nějak moc překvapený.
00:07:24 Jiný dům a pořád ti stejní lidé.
00:07:35 Čtyři nebo pět písniček, které jsme tam zahráli,
00:07:39 něco daly lidem, kteří to poslouchali,
00:07:42 a hodně daly nám, kteří jsme hráli.
00:07:46 A teprve potom vznikl nápad, že by se mohlo hrát dál.
00:11:29 Když v roce 1967 Velvet Underground v těchto místech
00:11:36 nechali vybuchnout svoji plastickou nevyhnutelnou explozi,
00:11:42 bylo mi 17 let a byl jsem o 8 tisíc km jinde.
00:11:47 Trápil jsem se tím, jestli založím jednu z dalších skupin,
00:11:52 a vlastně jsem nevěděl jak,
00:11:56 protože v té době hráli Beatles a Rolling Stones,
00:12:01 a mně bylo jasné, že jako Jimmy Hendrix nikdy hrát nebudu.
00:12:07 Velveti, aniž by tušili, co způsobí,
00:12:11 dnes už to můžu říct zcela zodpovědně,
00:12:16 tím, že tu v roce 1967 vystoupili,
00:12:20 dokonale a navždy změnili můj život.
00:12:24 A možná také díky tomu vůbec vznikla skupina Plastic People.
00:13:00 Plastiky jsem založil s Michalem Jerněkem a Jirkou Štilichem
00:13:05 někdy v září roku 1968.
00:13:08 Později jsme vzali do kapely bubeníka Josefa Brabce,
00:13:12 kterého jsme ale záhy vyhodili,
00:13:15 a místo něho jsme vzali Pavla Zemana, řečeného Emana,
00:13:18 který měl mnohem delší vlasy a také byl lepší bubeník.
00:13:24 Většina zahraničních novinářů si myslí,
00:13:29 že to mělo nějakou souvislost
00:13:32 s invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa.
00:13:35 Ale to je naprostý nesmysl.
00:13:38 Byli jsme čtyři kamarádi z Břevnova,
00:13:40 milovali jsme rockenrol, Velvety
00:13:43 a potřebovali jsme nutně hrát jako oni.
00:13:48 Že existují Primitives Group, to jsme samozřejmě věděli.
00:13:53 Fascinovalo nás to, co dělali kolem muziky,
00:13:58 to znamená scénická výprava, že nešlo jen o hraní na kytaru.
00:14:04 Tak jsme se je snažili trochu napodobovat vnější stránkou
00:14:11 a samozřejmě jsme měli touhu být slavnější než oni.
00:14:18 Ovšem neměli jsme k tomu ty správné prostředky,
00:14:22 protože Primitives měli kolem sebe tým výtvarníků a pyrotechniků
00:14:27 a my jsme si to dělali sami.
00:14:31 Takže naše scénické úpravy byly spíš trochu dětinské,
00:14:35 ale například jedno vystoupení se jmenovalo
00:14:40 "Dělá chybu, kdo nejí rybu".
00:14:45 Na Ořechovce na jevišti jsme měli rozvěšeny desítky uzenáčů.
00:14:53 Během vystoupení z nich kapal olej
00:14:58 a my jsme byli celí mastní a bylo to příšerný na pohled.
00:15:07 Evžen Fiala, manažer Primitves Group, řekl,
00:15:09 hele, v Praze existuje kapela,
00:15:12 neumějí vůbec hrát ani zpívat, ale mají narváno,
00:15:15 chodí na ně tolik lidí jako zpočátku na Primitives Group.
00:15:19 Ptám se, která kapela, a on říká Plastic People.
00:15:22 Hráli v klubu na Smíchově, kde byl malý festival. Tak jsme na ně šli.
00:15:30 Já jsem z toho zešílel. Prostě to bylo ono.
00:15:34 Hudební nedostatky, které tam byly, to bylo hrozné.
00:15:38 Ale ten duch tam byl naprosto jasný od začátku.
00:15:42 Tak jsem s nimi okamžitě začal spolupracovat.
00:15:45 Ivan Jirous, zvaný Magor, po rozpadu Primitives Group
00:15:50 chtěl založit kapelu se mnou a ještě s jinými lidmi,
00:15:53 ale to se nepodařilo, takže Magor jim vsugeroval, že mě mají vzít.
00:15:58 Pepa byl přínosem pro kapelu. Uměl zpívat, uměl trochu anglicky,
00:16:02 hrál výborně na kytaru a na klávesy,
00:16:05 takže to určitě bylo oživení,
00:16:08 že jsme se mohli pustit do dalších věcí.
00:16:12 V té době jsme neměli tušení, co to znamená psychedelická muzika.
00:16:19 Jenom jsme to intuitivně tušili,
00:16:24 než bychom věděli o nějakých souvislostech s výtvarným uměním.
00:16:30 To všechno nám Magor vysvětloval, zasvětil nás do toho,
00:16:35 naučil nás poslouchat vážnou muziku,
00:16:39 měli jsme u něho pravidelné středy nebo čtvrtky,
00:16:43 kdy jsme nakoupili pivo a on do nás "hustil" své vědomosti.
00:16:49 Byl ohromným motorem a jeho chuť dělat to s námi byla obrovská.
00:16:56 A opravdu díky jemu kapela vydržela to, co vydržela.
00:17:07 Tady je stroj, ve kterém jsme všechno vozili.
00:17:12 Na střeše byly reprobedny,
00:17:15 uvnitř zesilovače a bicí. Všechno se tam vešlo.
00:17:27 Konec 60.let, to byla zvláštní doba.
00:17:32 Byla to doba dychtivých nadějí,
00:17:36 protože se nám zdálo, že se všechno daří.
00:17:40 Nikdo z nás nepředpokládal, že dojde k takovému zmrazení.
00:18:00 Beat salón byl pro nás velkým překvapením,
00:18:04 protože jsme získali několik cen,
00:18:07 a díky tomu se nás ujal manažer Pavel Kratochvíl
00:18:12 a pod svá křídla nás schovala agentura Akord,
00:18:17 která patřila pod Pražské kulturní středisko,
00:18:21 a stali jsme se profesionální kapelou.
00:18:24 Získali jsme nádhernou aparaturu, v té době naprosto nevídanou,
00:18:29 a všechny kapely nám záviděly.
00:18:37 Takzvané rekvalifikační přehrávky,
00:18:42 to bylo jedno ze zvlášť zákeřných svinstev tehdejšího režimu.
00:18:47 Tam šlo o to, že oni chtěli,
00:18:50 aby kapely, které měly anglický název, ho změnily,
00:18:54 aby texty zpívané anglicky se zpívaly česky,
00:18:58 a dokonce snad aby kapela do svého repertoáru zařadila
00:19:04 několik písní od sovětských autorů,
00:19:08 což pro nás bylo naprosto nepřijatelné,
00:19:12 takže jsme se přehrávek odmítli účastnit.
00:19:17 Došlo k zásadnímu zlomu, když Pražské kulturní středisko
00:19:21 odmítlo zprostředkovat kapelu Plastic People Universe.
00:19:25 A teď šlo o to, co dál.
00:19:28 Magor navrhoval, abychom šli do Humpolce,
00:19:32 že budeme pracovat v lese, vyděláme si na novou aparaturu,
00:19:36 když si ji Pražské kulturní středisko vzalo.
00:19:40 Byla to jedna z možností,
00:19:43 ale Števik s Jerněkem řekli ne, my odcházíme,
00:19:47 a já s Milanem a se Zemanem jsme šli do lesa.
00:19:51 Takže to bylo určité rozcestí
00:19:55 a nebýt Magora, tak možná dnes ani nevím, kde Humpolec je,
00:20:01 ale těžko říct, zda jsme skončili někde v kavárenských kapelách.
00:20:12 Když jsme se vrátili z Humpolce, kapela byla v troskách
00:20:17 a bylo potřeba vzít pár nových hudebníků.
00:20:21 Jako první přišel Paul Wilson, náš kamarád z hospody U Svitáků,
00:20:26 který byl pro nás důležitý tím,
00:20:29 že uměl výborně anglicky, protože byl Kanaďan.
00:20:34 Ovšem jako zpěvák to nebyla žádná velká sláva.
00:20:38 Druhým novým hudebníkem byl Jirka Kabeš, který hrál na violu,
00:20:43 což se nám velice hodilo,
00:20:46 protože jsme stále měli rádi Velvety.
00:20:49 Anglicky jsme moc neuměli, Míla to neumí dodnes,
00:20:52 a to byl problém, vychytat to.
00:20:56 Když jsme ještě hráli na základní škole,
00:21:00 zpívali jsme anglicky,
00:21:02 a učitel angličtiny chodil s ucpanýma ušima a šílel.
00:21:06 Ale nám se to líbilo, museli jsme to zpívat, to se nedalo jinak.
00:21:10 Karásek si k tomu vymýšlel svoje texty, české,
00:21:14 ale my jsme k tomu zpívali "čuvaj džuvaj dú".
00:21:18 A spoustu textu si člověk vymýšlel, aby tam vůbec něco bylo.
00:21:24 Nejhorší pro mě bylo první setkání a první koncert.
00:21:30 Ten probíhal 21.září 1970 a já jsem měl šílenou trému,
00:21:37 protože jsem Plastic People nikdy neslyšel, hrál jsem s nimi poprvé.
00:21:45 Pepa se ptal, co ti je, a já říkal, Pepo, mně je hrozná zima.
00:21:51 Nepřiznal jsem, že mám obrovskou trému.
00:21:54 Magor se mě zeptal, jestli bych nechtěl hrát s jeho partou.
00:21:58 Tak jsem řekl, že bych to zkusil.
00:22:01 Ale kluci byli strašně proti. Řekli mi hned zpočátku,
00:22:07 hele, nemysli si, že tě bereme kvůli muzice,
00:22:11 my tě bereme kvůli ksichtu.
00:22:14 Já a Pepa Janíček jsme byli proti.
00:22:19 Říkali jsme, takový jazzman mezi nás nemůže.
00:22:23 Trucovali jsme asi půl roku a potom nás Míla přesvědčil o tom,
00:22:28 že Vráťa bude dobrý, že bude ten, kdo to povzbudí a dostane to někam.
00:22:35 A tak nakonec s námi Vráťa začal hrát.
00:22:39 Začínali jsme tím, že jsme měsíc hráli Velvety,
00:22:45 za měsíc nato jsme hráli Fax a potom Zappu
00:22:49 a další měsíc jsme hráli svoje skladby.
00:22:54 A lidé z toho byli opravdu nadšení,
00:22:58 že kapela dokáže hrát každý měsíc úplně jiný repertoár.
00:23:03 Památná je Veleň roku 1973.
00:23:07 Koncert se jmenoval "Do lesíčka na čekanou".
00:23:10 Hráli jsme tehdy úplně krátké skladby.
00:23:14 Uváděl to Pavel Zajíček tím svým snovým "anti".
00:23:18 Byl jsem tam jako "mimo běžný skafandr",
00:23:23 který přednášel srozumitelnou nesrozumitelnou báseň,
00:23:28 která se potom stala slavnou přes Mladý svět a Dikobraz.
00:23:35 A do toho úvodu Plastici svačili, aniž by si všímali mého vystoupení.
00:23:43 První skladba vůbec nebyla skladba.
00:23:46 Byla to moje jediná zkomponovaná věc a jmenovala se "Svačina".
00:23:49 Vylezli jsme na pódium, měli jsme uzený, hořčici a lahvové pivo
00:23:54 a dali jsme si svačinu. Ale holky se začaly bouřit,
00:23:57 tak jsme s Kabešem měli připravenou hudbu
00:24:01 a zahráli jsme dvojhlasně "Do lesíčka na čekanou".
00:24:05 A pokračovali jsme v žrádle.
00:24:09 Rudolfov byl jarní koncert, kde mělo vystupovat několik skupin.
00:24:14 Sjela se tam strašná spousta mladých lidí,
00:24:17 ovšem Rudolfov je malá obec, kluci byli většinou vlasatí,
00:24:22 na což místní obyvatelstvo zřejmě nebylo zvyklé,
00:24:27 a představovali si, že se bude dít kdovíco.
00:24:31 Nakonec to skončilo tím, že tam byl přivolán pohotovostní oddíl,
00:24:36 a všechny nás zlegitimovali a vyhnali.
00:24:42 Lidi hnali pěšky z Rudolfova tak,
00:24:46 že na ně najížděla policejní auta, a mlátili je až na nádraží.
00:24:58 Říkali jsme si, tehdy nám bylo 18 let,
00:25:01 co se nám může stát, když sedíme v hospodě,
00:25:04 objednali jsme si a chystáme se zaplatit.
00:25:07 A najednou se ve dveřích objevili policajti a kontrolovali občanky.
00:25:11 A všem, kdo vypadali podezřele, to znamená nám,
00:25:14 kteří jsme měli dlouhé vlasy a byli jsme patřičně oblečeni,
00:25:17 řekli, ať se shromáždíme.
00:25:20 Řekli nám to slušně a v klidu v provozu restaurace,
00:25:24 ať se shromáždíme ve vestibulu.
00:25:27 A potom nám řekli, ať si nastoupíme do autobusu.
00:25:31 V autobuse začalo jít do tuhého,
00:25:34 protože tam přistoupili mladíci bez uniforem, v civilu,
00:25:39 a o těch se říkalo, že to jsou studenti Vysoké školy politické,
00:25:43 a ti začali kolem sebe mlátit a bili nás jako žito.
00:25:52 Pamatuji se, že tam byl takový kultivovaný kluk s křížem,
00:25:58 a ten jim vysvětloval, že jde za těhotnou ženou do Budějovic
00:26:02 a že šel dolů do hospody pro pivo,
00:26:05 tak toho zmlátili do krve a začali na něho křičet,
00:26:08 ty prase, utři si po sobě tu krev!
00:26:12 A někdo zařval: Gestapo! A mlácení začalo nanovo.
00:26:18 Potom nás zavezli před nádraží, otevřeli dveře autobusu
00:26:23 a tam byla ulička ze starých policajtů nebo estebáků
00:26:28 a mladých "nadupaných" kluků v teplákových soupravách.
00:26:33 Prohnali nás uličkou,
00:26:36 sice nám nikdo nic neřekl, ale věděli jsme, že musíme běžet,
00:26:40 a tam nás tloukli obušky. Kdo upadl, toho hodně zbili,
00:26:46 kdo měl fotoaparát nebo kazeťák, tomu jej na místě rozšlapali.
00:26:55 V důsledku toho mě pozvali před komisi do Rudolfova,
00:27:03 kde se soudruzi vyptávali, co jsme dělali, jak to probíhalo,
00:27:08 tak jsem se snažila jim vysvětlit,
00:27:11 že se jedná o nezávislou hudební tvorbu,
00:27:16 ale ti pánové mi řekli, to nám nevykládejte,
00:27:21 že ti lidé se tam sjeli na základě spontánního zájmu o muziku.
00:27:27 To je dobře organizovaná tajná organizace,
00:27:31 protože kdybychom my chtěli dostat dohromady lidi od Chebu po Košice,
00:27:36 tak bychom na to potřebovali celý aparát.
00:27:39 V roce 1973 člověk chodil na gymnázium, bylo mu 18 let,
00:27:46 a vlastně věděl, kde žije, že probíhají prověrky a čistky,
00:27:50 vědělo se, co je to socialismus,
00:27:54 nicméně to člověk měl z druhé ruky, měl svůj studentský život, lásky.
00:28:00 A tohle byla vlastně první věc,
00:28:04 kdy hodně z nás poznalo, co je režim zač.
00:28:14 Hráli jsme pod různými zřizovateli,
00:28:19 protože stejně to jinak nešlo, než hrát pod nějakou organizací,
00:28:24 takže jsme hráli pod požárníky a zahrádkáři.
00:28:29 Ale pak se ukázalo, že už ani to není dost dobře možné,
00:28:33 tak Magor vymyslel geniální strategii,
00:28:38 že totiž budeme hrát v soukromí
00:28:42 u příležitosti svateb našich různých známých.
00:28:49 No, moc těch svateb nebylo,
00:28:53 ale rozhodně to byla strategie výtečná do té doby,
00:28:57 než na to Státní bezpečnost přišla.
00:29:01 Svatby legálně probíhaly, ale nebylo to tak,
00:29:05 že bychom se kvůli tomu brali, mnozí z nás by toho trpce litovali,
00:29:11 ale věděli jsme přibližně, kdy se bude hrát,
00:29:16 kdy bude nazkoušený nový repertoár,
00:29:20 tak jsme přemýšleli, kdo se zrovna z našeho okruhu bude ženit.
00:29:24 A protože nás bylo hodně, důvod se vždycky našel.
00:29:37 Vzpomínám na Postupici, kde se sešlo hodně kapel,
00:29:44 myslím, že to bylo nejvíc kapel do té doby, co se sešlo na pódiu.
00:29:50 Byl tam Gold Band, Grass Band.
00:29:53 A tam jsem poprvé pochopil, tam jsem začal chápat,
00:29:57 že DG je dobrá kapela,
00:30:00 protože do té doby jsem si říkal, proč takový rámus,
00:30:04 ale tyhle kapely byly v té době pro mě bomby.
00:30:53 Byl tam Bondy, který četl nějakou krátkou básničku,
00:31:00 a byla tam bezvadná atmosféra,
00:31:04 i když, pravda, Vráťa byl dost opilý
00:31:08 a my jsme to neodehráli asi nejlíp. Ale jinak to bylo dobrý.
00:32:07 Jak polibek od teplouše
00:32:13 moje vlast mě v prdel kouše,
00:32:18 ba přežvykuje mne v dásních,
00:32:25 jak tu chodím v samých bázních
00:32:31 nahatý po parních lázních.
00:32:50 Když jsme se seznámili s Bondyho texty, bylo to vynikající.
00:32:56 Ačkoli to byly texty z 50.let, mluvily naším jazykem,
00:33:01 mluvily o věcech, kterým jsme rozuměli,
00:33:05 které byly jasné, přesné a měly nádherný a obrovský rytmus.
00:33:09 Řada textů, to jsou obyčejné srandičky, říkánky,
00:33:13 jsou zábavné, ale hloubku to nemá.
00:33:20 S tím vědomím je to psáno a s tím vědomím je to publikováno.
00:33:24 Za to já se nestydím, že píšu říkánky.
00:33:27 Ale Plastici většině textů dali přímo monumentální rozměr.
00:33:32 Myslím, že výběr z Bondyho textů udělal Hlavsa téměř geniálně.
00:33:39 Dodnes to má snad zvuk, dodnes některé texty mají co říct,
00:33:45 třeba "Nikdo nikdy nikam se nedostal,
00:33:48 snad já takovej vůl přece jen nejsem."
00:33:51 Faktem je, že když jsem slyšel své vlastní texty,
00:33:56 tak jsem byl samozřejmě potěšen.
00:33:59 A potom mě zaujalo to, co zaujalo každého,
00:34:03 že texty staré čtvrt století najednou jsou znovu aktuální.
00:34:08 Jenže to máte tak: dnes jsou staré půl století,
00:34:12 a když je recituji, ať už tady nebo v Bratislavě, v Brně,
00:34:16 v Opavě, Ostravě nebo kdekoli jinde,
00:34:21 tak přesto mladí posluchači potom za mnou chodí a říkají,
00:34:29 to jste napsal minulého roku, ne? Říkám, ne, před 50 lety.
00:34:34 Jim připadá, že je to psáno o dnešní situaci a dnešním režimu!
00:34:39 Protože on se ten režim nezměnil.
00:35:14 Tehdy jsem bydlel s Julianou Pod Zvonařkou.
00:35:19 Festival v Bojanovicích byl oslavou naší svatby.
00:35:25 Asi dva dny po festivalu přijel k nám Charlie Soukup,
00:35:30 naprosto nadšený, a říkal, bolševik končí,
00:35:34 to už je nezadržitelný, už nás nikdo nezastaví.
00:35:40 A dnes vidíme, jak hluboce jsme se mýlili.
00:35:44 Včera v neděli hrozně mě svrbělo v prdeli,
00:35:58 bylo to od toho, že jsem žral tak mnoho...
00:36:28 To byla jedna z písní, kterou jsme podle prokurátora Kovaříka
00:36:34 chtěli rozvrátit naši vlast.
00:36:55 Šlo o pokus o jakýsi proces s politickým pozadím,
00:36:58 ve kterém ti, kteří ho zorganizovali,
00:37:01 tj. v policejním stadiu, předpokládali,
00:37:04 že to bude prostor pro všeobecné odsouzení undergroundu,
00:37:11 nebo jakékoli úpadkové kultury,
00:37:15 a že tomu všichni zatleskají kromě obžalovaných.
00:37:22 Já bych snad začal návštěvou Františka Šmejkala, kunsthistorika,
00:37:28 mého dobrého přítele, už zesnulého,
00:37:31 který mě tu navštívil. To bylo v roce 1976, možná 1975,
00:37:37 a mezi jiným mi vyprávěl o Jirousovi a o undergroundu.
00:37:43 Já jsem o tom mnoho nevěděl. Nemělo to nejlepší pověst,
00:37:49 mělo to pověst divné kakofonické hudby
00:37:53 bez smyslu pro melodii, bez hudebního talentu.
00:37:58 Jirouse jsem trochu znal z dřívějška, ze 60.let,
00:38:02 moc jsem o tom nevěděl.
00:38:05 Šmejkal mi říkal, že je to fenomén, který stojí za pozornost,
00:38:09 a že mi zorganizuje schůzku s Jirousem.
00:38:12 Krátce nato jsem se ocitl v Praze, měl jsem schůzku s Jirousem,
00:38:16 který mi všechno vysvětloval, pouštěl mi jejich nahrávky.
00:38:20 A najednou jsem pochopil, že to je věc,
00:38:24 která zasluhuje mou největší pozornost, můj největší zájem.
00:38:28 Ať už se hudba nebo texty někomu líbí víc nebo míň,
00:38:32 je to výraz určité opravdovosti vztahu ke světu
00:38:37 i výraz zhnusení světem.
00:38:41 A je to věc, která v té době absolutního temna,
00:38:45 kdy se každý bál dělat cokoli a jen se staral sám o své přežití,
00:38:50 zasluhuje maximální pozornost.
00:38:53 Proč to celé říkám? Kvůli zvláštní souhře náhod.
00:38:56 Čtrnáct dní poté už jsem byl zase zpátky zde
00:39:00 a slyším ze Svobodné Evropy, že jsou všichni zavření.
00:39:03 Líbánky vzaly konec zlý.
00:39:06 Svatbu jsme měli u Lojzy
00:39:09 a slavili ji bujaře tak jako v Čechách, ach.
00:39:13 Pár týdnů nato Plastiky lízli, spadla klec.
00:39:19 Tehdy řekl Padeta mojí ženě, revolucionáře jste si vzala přec,
00:39:25 tak netvařte se tak vyděšeně.
00:39:29 Pochopil jsem, že to byla jakási podivná hra osudu,
00:39:35 že mi umožnil se s tím seznámit,
00:39:39 nahlédnout do toho těsně před zatčením,
00:39:43 a že je to pro mě výzva, abych něco dělal.
00:39:46 Začala kampaň na podporu Plastic People, kdy jsme sbírali,
00:39:50 a prostřednictvím Vaška Havla i v zahraničí,
00:39:54 slavná jména na protest proti procesu.
00:39:57 V té době režim doufal, že to projde zcela nezpozorováno,
00:40:02 prostě zavřeli nějaké dlouhovlasé mladíky,
00:40:05 kteří zpívali písničky se sprostými texty a byli opilci a výtržníky.
00:40:11 A režim byl velmi překvapen tím, co se začalo dít.
00:40:38 Původně stanovený termín procesu byl zrušen,
00:40:45 došlo k propuštění hlavních obviněných z vazby
00:40:50 a proces zůstal redukován na 4 obžalované z původních 12.
00:40:56 Proces potom proběhl v září 1976
00:41:01 za nepředpokládaných bezpečnostních opatření
00:41:07 a za zájmu veřejnosti, do jisté míry nepředpokládaného.
00:41:16 Rozhodli jsme se, že to budeme hájit z pozic faktických,
00:41:22 to znamená, že použijeme výsledky marxistické vědy,
00:41:26 výsledky sovětské literatury a výsledky klasických závěrů.
00:41:37 Všichni se u nás topí v odporném byrokratickém bahně resortnictví.
00:41:40 Pro každodenní boj proti tomu
00:41:43 je nutné mít velkou autoritu, důvtip a pevnou ruku.
00:41:46 Resorty jsou na hovno, dekrety jsou také na hovno.
00:41:49 Vyhledávat lidi, kontrolovat práci, v tom je všechno.
00:41:55 Sral, sral, sral, trávy se držel.
00:41:58 Tráva se mu utrhla a on upad do hovna, zmazal si prdel.
00:42:01 To jsme tehdy použili na dokreslení toho,
00:42:06 že vulgarismus neznamená vždycky něco záporného,
00:42:09 že vulgarismus může znamenat jen odstup od něčeho,
00:42:13 a že někdy se člověk dostane do situace,
00:42:16 kdy jinak než hrubým výrazem nemůže vyjádřit svůj postoj.
00:42:23 Tady to vypadalo tak, že všude stáli policajti,
00:42:29 ale ne ti úplně agresivní, protože se dalo projít až sem.
00:42:33 Já jsem sem přišel a tady už někteří lidé utekli tamhle,
00:42:37 chytří a chytřejší dělali, že nic, že jdou nahoru.
00:42:42 Ale tady stál takový hejsek, sebevědomý vysoký chlap,
00:42:48 a tady byl Vaculík, který na něj narazil.
00:42:53 Vaculík šel a policajt, jak měl pendrek,
00:42:57 takhle s ním udělal a říká:
00:43:00 Okamžitě opusťte soudní budovu!
00:43:03 A Vaculík se ptá: Proč, prosím? Policajt říká: Proto!
00:43:12 Vaculík zakroutil hlavou a říká: No to je argument.
00:43:18 Přesvědčit o tom, že teď nastala chvíle,
00:43:21 kdy mají všichni spojit své síly a zastat se těch,
00:43:24 kteří jsou pronásledováni jen za svůj svobodný projev,
00:43:28 za svobodný výraz svých životních pocitů, nebylo úplně jednoduché,
00:43:33 ale kupodivu se to začalo dařit poměrně rychle,
00:43:37 protože doba už byla taková,
00:43:40 kdy v lidech nazrávala potřeba vystoupit z izolace.
00:43:44 A tam jsme vycítili s Jiřím Němcem a dalšími,
00:43:49 že tuto zvláštní atmosféru obecné solidarity je třeba využít,
00:43:56 zafixovat do něčeho trvalejšího,
00:44:01 že to nemůže být jen jednorázová událost
00:44:05 u příležitosti jednoho procesu, která pomine a na niž se zapomene.
00:44:10 A tam se vlastně začala rodit myšlenka Charty 77,
00:44:15 byť ve své zárodečné podobě.
00:44:18 Ten proces pro mě znamenal, řekněme překvapivé poučení o tom,
00:44:25 jak stačilo trochu zahrát na politickou strunu,
00:44:29 a poměrně velká část lidí,
00:44:33 kteří zastávali postoj, že nejde o politiku,
00:44:40 politicky rezonovala.
00:44:51 Toto zapískání byla naše základní hymna.
00:44:55 Když bylo v sobotu odpoledne ticho,
00:44:58 tak se tohle rozléhalo po chodbách, a bylo to úžasné.
00:45:06 Jsme u pověstných vycházkových "dortíčků",
00:45:10 betonových kotců ve tvaru rozřezaného dortu,
00:45:14 kam jsme chodívali na vycházky,
00:45:17 což byla skvělá komunikační centrála,
00:45:20 protože se zde daly třeba vyměnit knížky,
00:45:23 když někdo seděl dlouho, což byla moje nevýhoda,
00:45:26 tak jsem musel vyměňovat knížky.
00:45:29 Když jsem četl už asi potřetí Zápotockého,
00:45:32 tak jsem si to vyměnil za Psohlavce.
00:45:35 Já s Magorem jsme se domlouvali zpíváním blbých šlágrů,
00:45:38 protože ostatní "rockenroláci" zpívali nějaké nesmysly,
00:45:42 které jsou k nerozeznání.
00:45:45 My s Magorem jsme zazpívali třeba "Tam za vodou v rákosí",
00:45:48 takovou blbost už nikdo nezpíval,
00:45:51 tak jsem poznal podle falešného Magorova zpívání, kde je umístěný.
00:45:55 Navíc jeho pověstný ranní řev, což je jeho kašel po probuzení,
00:45:59 který se dá přesně rozeznat,
00:46:02 má takové ladění, že jsem to poznal přes 10 cel.
00:46:07 Když tě sem zavřou, tak pocit je to dost úděsný,
00:46:13 ve chvíli, kdy jsi tu poprvé, a nevíš, jak dlouho tu budeš,
00:46:18 a teď si uvědomíš, co všechno se doma posralo,
00:46:22 že máš někde v knížkách nějaké zápisky a věci,
00:46:26 které při domovní prohlídce objeví,
00:46:29 a já nevím, co všechno proti tobě použijí.
00:46:32 Mým nejlepším spoluvězněm byl mladý cikán,
00:46:36 který vyprávěl krásné příhody o ženských, o přírodě,
00:46:41 o loukách a o koních, pořád dokola.
00:46:45 Číst neuměl, tak jsem mu z knížek, které nám nosili, předčítal části,
00:46:49 kde o něco šlo, pokud se tam mluvilo o něčem, co cikán chápe.
00:46:55 Když tam byla zvířata, les nebo ženská, tak jsem mu to četl.
00:47:01 Máma si se mnou vytrpěla dost, protože jsem nosil dlouhé vlasy,
00:47:07 a taky jsem prošel nějakými blázinci, a teď ještě tohle.
00:47:14 V práci mě měli víceméně rádi, choval jsem se všeobecně slušně,
00:47:20 takže máma měla pocit,
00:47:23 že došlo k nějaké křivdě nebo omylu, když nás zavřeli,
00:47:28 a že vlastně jen hrajeme muziku.
00:47:31 Asi jí to nedocházelo úplně ve všech souvislostech,
00:47:35 nicméně napsala Husákovi dopis,
00:47:38 že její syn neudělal nic špatného, ať mě pustí.
00:47:44 Myslím, že ji neposlechl.
00:47:51 Ona také zpívala, byla ze zpěvácké rodiny,
00:47:56 a teď najednou za zpívání máme sedět.
00:47:59 Tak to považovala za nespravedlivé.
00:48:10 Co teď dělám? Chlastám a kouřím silné doutníky,
00:48:16 darované mi kdysi panem Vondruškou,
00:48:20 jenž teď sám v base si kroutí trávu z matrace.
00:48:25 Poslouchám Mahlerovu čtvrtou,
00:48:28 kterou má za nejkrásnější hudbu Magor,
00:48:32 co si teď v kriminále píská akorát kudlu.
00:48:36 Čtu evangelia, o nichž zpíval Karásek a Zajíček.
00:48:41 Oba bručejí v díře.
00:48:44 Přišla zima, znovu topím v "nafťákách",
00:48:49 jak je spravil Kukal. Taky mrzne v lochu.
00:48:54 Zpívám si písně, co je zpíval Míla. Nyní akorát je za katrem.
00:49:01 A při tom se mi dobře spí.
00:49:05 Liška, Ťapka malá, na špatném bočku leží. Musím ji převrátit.
00:49:13 Magor Jirous, Míla Hlavsa, Vráťa Brabenec, Pavel Zajíček,
00:49:20 Vožniak, Kabeš, Pepa Janíček, Sváťa Karásek, Charlie Soukup.
00:49:28 Vám se nezdají tyto verše?
00:49:32 Co kecáte o básních, kterým nerozumíte,
00:49:35 o pravých básních 20.století v naší slavné zemi,
00:49:39 ve všech slavných zemích budujících socialismus
00:49:43 a zemích rozvojového světa.
00:49:46 Nepřipustím, aby jeden jediný výbor z mých básní byl udělaný bez téhle.
00:49:53 Každý má povinnost vědět, v jakém hovnu sedíme a budete sedět.
00:50:07 Když jsme se vrátili z vězení, tak se všichni zradikalizovali,
00:50:15 protože je strašný omyl domnívat se,
00:50:19 že represí může někdo někoho napravit nebo zastrašit.
00:50:23 Po roce 1976, kdy jsme byli propuštěni z vězení,
00:50:31 měli jsme myšlenku, kterou jsme si vyčetli z trestního řádu,
00:50:35 protože jsme byli všichni odsouzeni pro trestný čin výtržnictví,
00:50:39 kde je podmínkou, že se musí páchat na místě veřejně přístupném,
00:50:44 že se to všechno bude odehrávat v soukromí,
00:50:46 tedy na místě, které je veřejně nepřístupné,
00:50:50 a že tedy nebudeme moci páchat trestný čin výtržnictví.
00:50:53 Myšlenka to byla dobrá,
00:50:56 ale samozřejmě komunisté se na to dívali trochu jinak.
00:51:00 Ale tato myšlenka přinesla kupování různých baráků,
00:51:06 v zemích českých i moravských, dokonce i v Košicích byl jeden,
00:51:12 kde hrály košické undergroundové kapely.
00:51:20 Tato myšlenka se uchytila do té míry,
00:51:23 že každý víkend undergroundová populace vyjížděla ven.
00:51:29 Tento dům je v Nové Vísce.
00:51:33 Zde bylo každý víkend tak 60 lidí, pokud ovšem nebyl koncert.
00:51:41 Když mluvíme o koncertu Plastiků, tak na něm zde bylo asi 300 lidí,
00:51:47 což byla střední kapacita stodoly.
00:51:51 Sedělo se zde v řadách, nahoře byl ještě balkonek,
00:51:56 kde seděla spousta lidí v trámoví,
00:52:00 a zde přes celou šířku stodoly bylo asi 2,5 m široké pódium.
00:52:31 Já jsem s nimi začal hrát v roce 1977, to mi bylo 18 let.
00:52:37 Byla to taková maturita:
00:52:40 začal jsem hrát s Plastiky a podepsal jsem Chartu 77.
00:52:44 Skupina Plastic People se ke mně dostala jako legenda,
00:52:49 jako společnost, která je svobodná,
00:52:52 která si dělá svou věc za jakoukoli cenu.
00:52:55 Klíma byl v té době v undergroundu už známý.
00:52:59 Líbilo se nám to a já si myslím, že Klíma je obrovský básník.
00:53:03 Je to pražská figura, typicky pražská,
00:53:07 je to také pražský filozofující alkoholik. To jsme byli taky.
00:53:12 My jsme se s Vráťou na klímovské téma bavili dlouhé dny a týdny.
00:53:19 Samozřejmě jsme chtěli také nasát Klímovu náladu,
00:53:25 takže jsme bloudili noční Prahou téměř denně,
00:53:31 zpíjeli jsme se do němoty, a bylo to naprosto šílené.
00:53:37 A pak se udělal klímovský koncert,
00:53:40 kde je myslím tohle všechno velice dobře cítit.
00:53:44 Takže se dá říci, že vždycky to, co jsme udělali,
00:53:50 odráželo to, jak jsme žili.
00:53:53 Vždycky to byly víkendy
00:53:56 a o víkendech byla pozornost zaměřena na tato místa.
00:54:01 Byla to taková manažerská akce.
00:54:04 Měli jsme to nachystané tak,
00:54:07 že jsme u autobusů a vlaků v Kadani čekali s auty,
00:54:11 lidé tam přijeli a my jsme je odváželi.
00:54:15 Na každý spoj byla připravena auta.
00:54:19 Za tři hodiny tady bylo asi 300 lidí.
00:54:23 Samozřejmě někteří přijeli svými auty,
00:54:26 auta jsme různě schovávali, aby tady nebyl žádný velký pohyb.
00:54:30 Ale řekl bych, že to byl jeden z dobrých koncertů manažerů,
00:54:35 protože to jsme si tenkrát museli nacvičit.
00:54:39 Druhý takový koncert byl na severu Čech, u České Lípy.
00:54:44 Ale tehdy se pomstili ještě lépe.
00:54:47 Tři týdny po koncertu Plastiků dům podpálili.
00:54:50 Tento dům se jim asi líbil víc, takže ho potom dali hasičům.
00:54:57 Dům jsme koupili v roce 1976
00:55:00 a byl to první z řady osudových baráků undergroundu.
00:55:04 A také první byl zlikvidován.
00:55:07 Byli jsme signatáři Charty 77, a navíc jsme byli napojeni
00:55:11 na skupinu undergroundu kolem Plastic People
00:55:14 a setkávali jsme se s nimi.
00:55:16 To všechno bylo tehdy velmi kriminalizované.
00:55:20 A tím došlo také k tomu,
00:55:22 že po koncertu Plastic People manžela zavřeli,
00:55:26 dům vystříkali slzným plynem a pak zahájili proces vyvlastnění,
00:55:30 který skončil po dvou letech tím, že dům odstřelili.
00:55:39 Koncert byl začátkem července roku 1977
00:55:43 a konal se na počest rozloučení kapely s Paulem Wilsonem.
00:55:49 Koncert probíhal v pořádku,
00:55:53 až po 22. hodině, což byla hodina policejní,
00:55:56 tady někdo odpálil dělbuchy,
00:56:00 a zřejmě tomu pomohli příslušníci Veřejné bezpečnosti.
00:56:04 Svedli to na nás a policie vpadla do domu.
00:56:08 Lidi sebrali a udělali domovní prohlídku.
00:56:13 Lidé pak byli odvezeni do okolí.
00:56:16 Manžel byl odvezen do vazby a potom do vězení.
00:56:20 Paul Wilson byl odvezen někam do polí.
00:56:23 Ale ten potom už velmi brzy odjel zpět do Kanady.
00:56:27 I děvčata byla odvezena do lesů, odkud se musela těžko vracet.
00:56:33 Pamatuji si to dodnes.
00:56:36 Bylo 13 hodin, najednou se zde objevila jednotka milice,
00:56:40 napochodovala s lopatami a rýči na ramenou a bylo řečeno:
00:56:46 Akce začala! Tady zadupali, skončili a vešli do domu.
00:56:51 My jsme ještě stěhovali věci,
00:56:54 a oni už proráželi díry pro tlakovou vlnu,
00:56:57 rozbíjeli okna, která jsme dali nová, a dveře.
00:57:01 Položili nálože do sklepa,
00:57:04 my jsme odjeli za roh a dům vybuchl.
00:57:07 Zbyly zde trosky, které byly strašně dlouho zarostlé býlím,
00:57:12 jenom tyto dva stromy, které rostly před okny, zůstaly.
00:57:34 Já mám dojem, že to byla doba,
00:57:37 kdy Plastici už nemohli hrát jinde než ve stodolách.
00:57:41 A jako majitel stodoly a přítel této kapely
00:57:45 jsem jim nabídl tento dům. A přišlo mi to naprosto samozřejmé.
00:57:57 Když jsme zkoušeli a měli hrát na Hrádečku Pašije,
00:58:02 tak to byla samozřejmě těžká konspirace,
00:58:05 takže jsme jeli vlakem asi 6 hodin a končilo to někdy v noci,
00:58:11 ve dvě v noci jsme vystupovali v nějaké "prdeli",
00:58:15 a samozřejmě jsme v sobě nějaká piva měli,
00:58:20 takže celá společnost, asi 20 lidí, už byla hodně rozjetá.
00:58:25 Byli jsme na nádraží a měli jsme jít 2 km na Hrádeček.
00:58:31 Šli jsme a zpívali jsme úryvky z Pašijí,
00:58:36 na krku kravské zvonce a pořád jsme zvonili.
00:58:41 Dělali jsme hrozný rámus po celém okolí.
00:58:44 Dosáhněte toho, aby když 200 dlouhovlasých mladíků,
00:58:49 kteří pořád pijí pivo a v hospodě žvaní nahlas,
00:58:53 nebylo poznat, kam jedou na víkend. To bylo opravdu těžké.
00:58:56 Pašije, to byla veliká výzva.
00:59:00 Vráťa Brabenec, který napsal libreto někdy v 60.letech,
00:59:06 když mi to dal, dlouho jsem uvažoval, co s tím, jak to pojmout.
00:59:13 V té době jsem poslouchal Pendereckého,
00:59:17 tak jsem si říkal, že by se to dalo udělat trochu vážněji.
00:59:26 Jsou peřeje pomazány krví, i kříž znamení,
00:59:29 jsou křesťané označeni krví
00:59:32 a dokonalému beránkovi nebudou kosti lámat.
00:59:35 Veliká noc plná hrůzy, lidského strachu z konce.
00:59:39 Smrt na kříži je poprava. Jsi vinen! Kde ses toulal, co?
00:59:43 Byli jsme napjatí, protože příprava na Pašije trvala rok.
00:59:48 Strach z policie, že nás všechny zatknou a zavřou, zmaří koncert,
00:59:53 se snoubil s uměleckou trémou. To já pozoroval.
00:59:59 Vy jste byli takové lidské zříceniny.
01:00:05 V těchto místech byla kapela
01:00:09 a zde bylo namačkáno publikum, nejméně 150 lidí.
01:00:12 Seděli nahoře, na dřevě, všude.
01:00:31 Visely zde pytle, které Libor Fára naaranžoval. A také řetězy.
01:00:40 Na tomhle místě byl dlouhá léta, ne-li desetiletí,
01:00:45 mnou nastříkaný nápis: Pusťte Magora!
01:00:49 On platil pořád, protože Magor byl zavřený každou chvíli,
01:00:53 takže nemělo cenu to mazat a zase to znovu malovat.
01:00:57 Já to celé konferoval a měl jsem za úkol vždycky říct:
01:01:02 A teď na basovou kytaru hraje...
01:01:09 A zvolat jeho jméno, abych vyvolal potlesk.
01:01:14 Pletl jsem si, která kytara je která.
01:01:18 Samosebou jsem to neměl nijak naučené,
01:01:23 takže jsem, myslím, moc neobstál.
01:01:28 Po Pašijích, po koncertu, Libor Fára říkal,
01:01:34 jak výborně děláme hábovské pasáže,
01:01:38 čímž měl na mysli souzvuk saxofonu a violy,
01:01:42 kde půltóny a čtvrttóny "plavou" všelijak.
01:01:47 Tak jsem významně pokýval hlavou,
01:01:50 že samozřejmě Hába, vídeňská škola.
01:01:54 Ovšem chudák Libor Fára netušil,
01:01:58 že kluci nebyli schopni dát to do správných intervalů.
01:02:10 To celé sblížení s undergroundem, se společenstvím kolem Plastiků,
01:02:17 mi dalo velmi mnoho, protože já byl po sovětské okupaci zahnán
01:02:24 do zvláštního, trochu výlučného kroužku jakési oficiální opozice
01:02:32 s bývalými reformními komunisty či svými kolegy spisovateli,
01:02:40 a v něm jsem se necítil dobře.
01:02:44 A pro mě to znamenalo překročení někam dál
01:02:48 a vlastně jsem se ocitl v prostoru svobody,
01:02:53 kde jeden píše fenomenologické knihy, druhý hraje rockovou hudbu,
01:03:00 třetí maluje potrhlé obrazy, každý má jiné názory na všechno,
01:03:06 ale spojuje je jakási základní úcta k základním mravním příkazům,
01:03:14 spojuje je základní potřeba svobody, touha po pospolitosti,
01:03:21 autentické, skutečné, nezorganizované.
01:03:26 Pro mě osobně to znamenalo dost
01:03:30 v mém celoživotním myšlenkovém či duchovním vývoji,
01:03:34 smím-li se tak pateticky vyjádřit.
01:03:54 Dům jsme koupili v roce 1978.
01:03:57 Bylo to v nejtužším bolševickém období.
01:04:01 Koupilo nás to asi 20 lidí. Naivně jsme si mysleli,
01:04:05 že zde budeme na soukromém pozemku žít svobodně, obklopeni totalitou.
01:04:14 Bohužel za tři roky to dopadlo tak, jak je vidět.
01:04:35 Přibližně v místech, jak je skupina stromů,
01:04:39 byl v 1.patře sál a tam se odehrávaly koncerty.
01:04:44 Jezdili sem lidé z Hanspaulky, Žlutý pes, Bluesberry a podobně.
01:04:49 V roce 1981 zde hráli Plastici.
01:04:53 Přibližně dva měsíce poté dům vyhořel.
01:04:57 Našel se jeden dům, Jarda Kukal udělal skvělé fotografie,
01:05:03 jak se tam lidé mají dostat, jenže to ztratil U Šupů.
01:05:06 To nám oznámil, tak jsme věděli, že to tam už zřejmě našli estébáci,
01:05:11 kteří tam chodili stejně jako my.
01:05:14 Tak se narychlo změnilo místo a vybraly se Kerhartice.
01:05:18 Tam se koncert odehrál.
01:05:21 Estébáci hlídali místo, co měli na fotografiích,
01:05:24 ale to bylo asi 100 km odtud v Českém ráji,
01:05:27 a my hráli u České Lípy.
01:05:31 Hlídali, dokonce tam prý měli helikoptéru.
01:05:35 Když jsme koncert odehráli,
01:05:38 vlastně jsme si přáli, aby nás chytli,
01:05:41 protože jsme si říkali, to bude hrozný průser,
01:05:44 až zítra důstojníky z helikoptéry budou vyslýchat,
01:05:51 co jste to, vy volové, hlídali, když Plastici hráli úplně jinde?
01:06:01 Koncert "Co znamená vésti koně"
01:06:06 je asi nejtemnější věcí, kterou Plastici kdy udělali.
01:06:09 Bylo to dáno také tím, v jakém obsazení jsme hráli,
01:06:13 viola, housle, basklarinet, saxofon,
01:06:18 takže to bylo postavené
01:06:22 spíš na instrumentaci než na rockové rytmice.
01:06:26 Já jsem se sice snažil dostat tam trochu bigbeat,
01:06:30 ale Láďa Leština a Honza Brabec to drželi zpátky
01:06:34 a libovali si v instrumentaci.
01:06:57 Začátkem června 1981 u nás zazvonil policajt s tím,
01:07:03 že nám vyhořel dům a že se máme dostavit do České Kamenice
01:07:08 kvůli svědecké výpovědi. Druhý den jsme tam jeli,
01:07:13 zastavili jsme se zde, ještě to doutnalo.
01:07:18 Mluvili jsme chvíli s hasiči a ti říkali,
01:07:22 že požár stoprocentně někdo založil úmyslně.
01:07:30 15. března byl koncert Plastiků.
01:07:36 Nevím, jestli estébáci mají zvláštní smysl pro humor,
01:07:42 ale na výročí Lidic dům podpálili.
01:08:02 Koncert se povedl.
01:08:05 Myslím, že to byl dobrý koncert, byl také poslední.
01:08:09 Ovšem pak nastala tvrdá akce. Myslím, že je to dost naštvalo.
01:08:14 Tvrdá akce proti všem, odnesli jsme to všichni.
01:08:19 Výslechly zhoustly, vyhazování z práce zhoustlo.
01:08:24 V mém případě to pokračovalo tak, a nerad se o tom zmiňuji,
01:08:30 že to bylo nesnesitelné, takže jsem se rok poté vystěhoval.
01:08:44 Mír, mír, mír jako hajzlpapír.
01:08:50 Byli jsme parta lidí, kteří si umíněně dělali něco svého.
01:08:58 To byl, myslím, celý underground.
01:09:01 Nekolaborovali jsme, nebyli jsme v ČSM ani SSM, pokud možno.
01:09:07 Vlastně jsme bolševiky nechávali žít a očekávali jsme jedinou věc:
01:09:13 že bolševici nechají žít nás. To se nestalo.
01:09:16 Vyčerpali jsme absolutně všechny legální možnosti.
01:09:21 Nechtěli jsme nikdy být žádní disidenti.
01:09:25 Jak to říká Alexandr Bek v knize Za námi Moskva,
01:09:30 když nacisté útočí.
01:09:34 Už zůstal poslední armádní sbor a velitel říká:
01:09:39 Ustoupit už není kam, za námi Moskva.
01:09:45 Nikdo z nás by nevstoupil do Svazu socialistické mládeže.
01:09:49 Ale hráli jsme pod SSM jako pořadatelem.
01:09:54 Všechno bylo legální, ale jakmile couváš a pořád tě tlačí a tlačí,
01:09:59 což dělali komunisté,
01:10:02 tak najednou narazíš na zeď, a pak už můžeš jít jen zpátky.
01:10:06 Buď je člověk svobodný,
01:10:10 a tenkrát to jinak ani nebylo možné,
01:10:13 že buď je člověk svobodný, tudíž je ve sklepě,
01:10:16 nebo svobodný není a dokáže věc "prodat" nebo sám sebe tím,
01:10:20 že tady hraje v Lucerně nebo na Zlaté lyře,
01:10:24 je v televizi za nějakého tlaku
01:10:28 nebo osobního přispění, že se přizpůsobuje.
01:10:34 To, že my jsme hráli po stodolách, a vlastně jsme nehráli,
01:10:39 jen jsme udržovali svobodného ducha,
01:10:44 tak mi to připadalo úplně přirozené a v pořádku
01:10:48 a nikdy jsem si to nepředstavoval jinak.
01:11:14 V magické noci počal čas,
01:11:21 kdo chlastal, toho vezme ďas.
01:12:33 A kdyby mi někdo v roce 1982 řekl,
01:12:36 že v roce 2000 se o tomhle všem bude natáčet film,
01:12:42 vážně bych pochyboval o jeho duševním zdraví.
Dne 2. února 1969 uspořádala dnes již legendární kapela The Plastic People of the Universe svůj první koncert. Název získala po písni Franka Zappy a kromě jeho tvorby se inspirovala i písněmi Captaina Beefhearta či skupiny Velvet Underground. Umělecký dokument, jenž vznikl na počátku nového milénia se ohlíží za zkušenostmi kapely usilovně pronásledované minulým režimem. Spíše než její historie je hlavním tématem konflikt svobodně tvořivého ducha s totalitním režimem. Ačkoliv se Plastic People sami nikdy nedefinovali jako protestní nebo politické seskupení, byli v 70. a 80. letech jedním ze symbolů odporu proti komunistické státní moci v Československu. Uvěznění „Plastiků“ pobouřilo světovou kulturní veřejnost a přispělo v Čechách ke vzniku Charty 77. Kolem kapely se pak začala formovat tzv. třetí kultura, na niž neměl režim žádný vliv. Hudbě Plastic People, jejíž ukázky ve filmu znějí, vyjádřil uznání třeba i slavný zpěvák Lou Reed.