O Litevcích, jejich historii, smutku a naději (1999). Připravili M. a P. Štollovi
00:00:03 Když jsme byli v Čechách, tak nám taky říkali,
00:00:08 že Vilnius je hlavní město Ukrajiny, nebo že je u Moskvy.
00:00:18 Zlobili jsme se, že Češi nevědí,
00:00:22 že jsou tři baltské státy
- Lotyšsko, Estonsko a Litva.
00:01:07 V Litvě je sportem číslo jedna basketbal,
00:01:12 pak dlouho nic a pak ostatní sporty.
00:01:26 Já jsem studoval v Brně veterinu.
00:01:31 A vy tady nemáte veterinu?
00:01:35 Máme i nemáme. Máme, ale není dobrá.
00:01:40 Brněnská sice taky není dobrá, ale je lepší.
00:01:56 Toto je Vytautas. To je litevský kníže.
00:02:01 Za dob Vytautase byla Litva podstatně větší než teď.
00:02:06 Od Baltského až po Černé moře.
00:02:10 Litevci jsou na tu dobu a na Vytautase hodně pyšní.
00:02:15 Proto ho máme tady v Kaunasu.
00:02:20 Když srovnám Litevce, Moraváky a Čechy, tak si myslím,
00:02:25 že to naše obyvatelstvo je takový český venkov.
00:02:30 Myslím, že mentalita se příliš neliší.
00:02:35 A teď se ta litevská mentalita hodně otvírá.
00:04:44 Pro mě je Čiurlionis lepší malíř než skladatel.
00:10:29 Tenhle člověk patří ke Kaunasu stejně jako tahle ulice.
00:10:34 Hraje tady každý den na harmoniku.
00:10:49 Tady stál za dob komunistů kaunaský Lenin.
00:10:55 Teď už tam není. Tam, jak je ta zelená louka.
00:10:59 To byl kostel. Za komunistů z toho bylo kino.
00:11:05 Chodil jsem tam na Tarkovského a takové alternativní filmy.
00:11:10 Ale tam, kde bylo plátno, tam dříve byl oltář.
00:11:16 Když to člověk věděl, tak neměl dobrý pocit.
00:11:22 Odhaduje se, že tady se upálil Romas Kalanta.
00:11:27 To byl mladík, nespokojený s komunistickým režimem.
00:11:34 Myslím, že inspirován Palachem se polil třemi litry benzínu
00:11:40 a pak si zapálil.
00:11:44 Ten park tehdy vypadal jinak. Ty lavičky... Nic tady nebylo.
00:11:50 Komunisti to pak změnili, aby toto místo vůbec nebylo poznat,
00:11:57 aby ho nebylo možno identifikovat.
00:12:06 Ty tři pobaltské republiky se osamostatnily současně.
00:12:11 Litva šla možná dost otevřeně a drasticky
00:12:17 v porovnání s Estonskem a Lotyšskem, ale bylo to současně.
00:14:13 Já jsem seděla doma a sledovala rozhlas a televizi.
00:14:18 Chtěla jsem tam jet, ale maminka řekla, že jsem ještě malá.
00:15:54 Radnice se rozhodla, že bude podporovat noční život v Kaunasu.
00:15:59 Takže jednou za měsíc se podporují koncerty
00:16:04 a restaurace jsou otevřeny do rána. Lidé jsou spokojení i nespokojení.
00:16:11 Jako se vším. Takže teď nevím, jak to dopadne s nočním životem.
00:16:20 Tohle jsou litevské zepelíny
- litevské národní jídlo.
00:16:25 -Z čeho to je?
-Je to jako bramborový knedlík.
00:16:30 Vypadá to jako vzducholoď. Uvnitř je maso.
00:16:37 Správně by se to ještě mělo polít smetanou.
00:16:43 Snad se mi to podaří.
00:16:50 ZPÍVAJÍ LITEVSKY
00:17:10 ZPÍVÁ: Počkej, počkej, má milá,
00:17:14 zastřelím ti jelena,
00:17:18 aby se ti zalíbila kamizolka zelená...
00:17:25 Toto je běžné setkání naší Litevsko - české společnosti.
00:17:30 Máme již 70 členů, ale žádného Čecha.
00:17:35 Členy jsou ti, kteří v Čechách studovali, kteří byli na stážích,
00:17:40 kteří pamatují vztahy rodičů s bývalým Československem
00:17:45 a kteří milují prezidenta Havla.
00:17:49 Studujeme češtinu na univerzitě už 3 roky.
00:17:54 4 roky!
00:18:03 Na první pohled to nebyl těžký jazyk.
00:18:08 Ale když jsme se začali učit, tak je. Je to těžká mluvnice
00:18:13 -Vy se bavíte česky?
-Ano. Mluvím s nimi jenom česky.
00:18:18 To je hlavní zásada, kterou se řídím.
00:18:23 Češi?
00:18:27 Jste pyšní, že jste Češi.
00:18:33 Je tomu asi 60 let, studoval jsem v Praze na Karlově univerzitě.
00:18:39 1935 až 194O.
00:18:45 Pamatuji si dobře, jsem byl na pohřbu T.G.Masaryka.
00:18:51 1937 roku.
00:18:54 Když jsem studoval,
00:18:58 byl jsem zamilován v Československu jako všichni mladí lidé.
00:19:04 Takže první moje láska byla Češka.
00:19:12 Jestli mě teď vidí a slyší,
00:19:16 ať si vzpomene na večery na smíchovském nábřeží.
00:22:12 Že chceme do NATO a Evropské unie, to víme.
00:22:17 Ale jinak velký zájem nemáme.
00:22:21 Když byl převrat, bylo všechno krásné a věřili jsme, že něco bude.
00:22:27 -A teď?
-Co se stalo?
00:22:31 -Už to nebaví.
-Jo, už to nebaví.
00:24:38 -Pamatujete si socialismus a SSSR?
-Jo.
00:24:44 Pamatujeme, že v každé třídě byl obrázek Lenina.
00:24:49 Neměli jsme žádné máslo, benzín,
00:24:53 maso, toaletní papír, mýdlo a podobné věci.
00:25:00 1.máje byl nějaký svátek. Potom 9.května. A pak...
00:25:08 Jakoby takový velký tlak asi nebyl.
Dokument o životě Litevců, stále ovlivněných „národní tragédií“ – deportacemi na Sibiř, ale také událostmi v roce 1991, kdy se odtrhli od Sovětského svazu. Situaci popisuje jeden z aktérů, bývalý prezident Vytautas Landsbergis. Ale film je i plný obyčejných lidí: řezbář, který vyřezává lidové předměty v paneláku, jeptiška, veterinář a studenti češtiny na Vilniusské univerzitě. Kromě Vilniusu jsme navštívili druhé největší město Kaunas, Horu křížů a lázeňské letovisko Palanga.
