O malíři a rytci Maxu Švabinském (1873–1979). Připravili J. Drda a J. Hojtaš
00:00:19 Jak vidíme, počasí nám nepřeje.
00:00:21 Vypravili jsme se po stopách mládí Maxe Švabinského
00:00:26 a jsme v prostředí,
00:00:29 které Švabinský si nesl po celý život s sebou.
00:00:34 Vzpomínal, že ještě jako chlapec před svými školními lety
00:00:39 do této zahrady právě chodil s tetou Mary,
00:00:43 která si přehazovala veliký pléd přes ramena
00:00:48 a procházeli tady těmito cestami,
00:00:51 obdivovali především architekturu.
00:00:55 Jsme tedy v prostředí mládí Maxe Švabinského.
00:00:59 Připomínám, že se narodil tady v Kroměříži,
00:01:03 v Jánské ulici číslo 15. Rodiče se ale stěhovali.
00:01:09 Tedy já jsem řekl rodiče, ale mám na mysli rodiče maminky,
00:01:15 poněvadž on byl nemanželské dítě,
00:01:18 o čemž si ještě něco řekneme za okamžik.
00:01:21 Obdivoval především malby uprostřed tohoto parku,
00:01:28 které jsou nástěnné, a mylně se uvádí v životopisech,
00:01:34 že to byla ta slavná Arcibiskupské obrazárna.
00:01:38 Takže například slavný obraz Tiziana
00:01:41 nemohl Švabinského inspirovat, poněvadž tehdy nevěděli vůbec,
00:01:46 že to Tizian je. Ten obraz Apollo a Marsyas
00:01:50 visel dekorativně mezi okny, čili v úplném stínu.
00:01:54 Teprve na konci třicátých let ho jeden německý badatel objevil
00:02:01 a zařadil do soupisu Tizianova díla
00:02:04 a posléze pak naši historici umění v čele s Jaromírem Najmanem
00:02:10 ten obraz zhodnotili z hlediska výtvarného.
00:02:14 My se vracíme tedy do místa,
00:02:17 které skutečně Švabinského inspirovalo.
00:02:21 Byl to především skleník.
00:02:24 To, že se v jeho grafických listech vrací exotika palem, banánovníků
00:02:31 a všelijakých exotických keřů a květin,
00:02:36 to si nesl právě tady z Kroměříže.
00:02:49 Tak tady máme zase kus historie českého novodobého umění.
00:02:53 Jsme před slavným dílem Maxe Švabinského,
00:02:57 ovšem které bylo slavné v době, kdy Švabinský se chystal,
00:03:04 že tyto mozaiky budou umístěné v Národním divadle.
00:03:09 Už za protektorátu Max Švabinský usoudil,
00:03:14 že fresky Josefa Tulky na průčelí Národního divadla
00:03:20 jsou už časem zcela poničené
00:03:23 a že by on měl výzdobu Národního divadla
00:03:28 uzavřít svým dílem z trvalejšího materiálu,
00:03:32 což je klasická mozaika,
00:03:35 poněvadž předtím mozaiky navrhoval pro Svatovítskou katedrálu,
00:03:39 jak známo.
00:03:44 Jenomže se musel udělat technologický průzkum,
00:03:49 který realizoval profesor Slánský,
00:03:53 profesor restaurátorské školy Akademie výtvarných umění,
00:03:58 který zjistil, že malby Tulkovy
00:04:01 jsou provedeny klasickou italskou technikou,
00:04:05 že vůbec nejsou poškozené, pouze zanesené nečistotou.
00:04:11 Tyto fresky očistil,
00:04:13 dokonce dostal za to státní vyznamenání,
00:04:17 titul Laureát státní ceny,
00:04:20 ale teď co s mozaikama Maxe Švabinského?
00:04:25 Musím říci, že umístění těchto mozaik
00:04:30 pro Národní divadlo vehementně prosazoval
00:04:35 tehdejší ministr kultury Zdeněk Nejedlý.
00:04:39 Také Max Švabinský při vybírání témat
00:04:43 na Zdeňka Nejedlého s určitostí myslel.
00:04:48 Nejvíc se mu zalíbila kompozice s touhle věštkyní.
00:04:51 To není Libuše.
00:04:54 To je polské věštkyně Podieatovská,
00:04:58 což Švabinský vždycky obřadně vyslovoval "Poděátovská“,
00:05:03 které věští slávu českému národu
00:05:07 a šťastnou budoucnost našemu lidu.
00:05:40 Takže tyto mozaiky našly trvalé umístění tady v Kroměříži,
00:05:46 šťastnou náhodou na místě,
00:05:49 které je také poznamenané mládím Maxe Švabinského,
00:05:53 poněvadž s maminkou tady bydlel v létech,
00:05:57 kdy začal chodit do školy.
00:05:59 A byl tady známej tím, že ve škole ho to nebavilo
00:06:04 a že utíkal z vyučování domů k tetám,
00:06:07 které ho rozmazlovaly a říkaly mu Maxlánek z octárny.
00:06:13 Max Švabinský studoval potom tady na reálce,
00:06:17 na německé reálce, proto dokonale ovládal němčinu.
00:06:22 Ale školu nedokončil. Měl potíže s matematikou,
00:06:26 propadal, takže přešel rovnou na Akademii,
00:06:30 kde zazářil jako talent.
00:06:33 Byl podporován kardinálem Fürstenberkem.
00:06:37 Právě dík kroměřížské církevní vrchnosti
00:06:41 nejenom že Švabinský se uplatnil svým kreslířským uměním,
00:06:46 ale mohl bezstarostně, klidně
00:06:49 a na společenské úrovni studovat v Praze.
00:07:02 Jsme pořád v Kroměříži,
00:07:05 ale v pamětní síni v muzeu na náměstí,
00:07:10 kde je shromážděno hlavní dílo Maxe Švabinského,
00:07:14 především dílo grafické.
00:07:18 Nás tady musí zaujmout tahle studie.
00:07:21 Tohle je kresba tužkou, obyčejnou měkkou tužkou.
00:07:29 Je to studie k velké kompozici,
00:07:31 na které si Švabinský nesmírně zakládal.
00:07:35 Ten obraz až do posledka, až do jeho odchodu
00:07:39 visel v jeho ateliéru na pražské Akademii.
00:07:43 Do tohoto obrazu v podstatě promítl to,
00:07:48 co ho v životě nejvíc zajímalo:
00:07:51 Naturalismus, podněcovaný jeho vztahem k ženám,
00:07:55 ta přímo živočišnost, ta touha život objímat.
00:08:00 On říkával potom, že už dnes by se těch žen bál,
00:08:05 ale že byly dřív jeho životem.
00:08:08 Všechno, co zde vidíte, bylo děláno
00:08:11 podle skutečných, konkrétních modelů.
00:08:30 Tady máme slavný dřevoryt Maxe Švabinského,
00:08:35 který visíval ve školách,
00:08:38 hlavně v odborných školách, učebnách, kreslírnách.
00:08:42 Švabinský vytvořil tohle dílo k poctě, jak on říká,
00:08:46 ke cti a chvále Josefa Mánesa,
00:08:50 ale proti Mánesovi se představuje veřejnosti:
00:08:55 "Do dřeva vyryl pokorný dělník Maxmilián Švabinský.“
00:09:03 Tohle vždycky dával najevo.
00:09:06 Když Švabinskému někdo řekl: "Mistře, vy tvoříte"
00:09:10 nebo "Vy jste vytvořil", tak on ho hned zastavil a říkal:
00:09:14 Ne, tvoří pouze pánbůh a Václav Rabas.
00:09:18 Já pouze pracuji.
00:09:44 Tak takhle dnes vypadá ateliér
00:09:47 slavného našeho národního klasika Maxe Švabinského.
00:09:53 Já sám osobně jsem měl kabinet s profesorem Štechem
00:09:56 úplně v sousedství, takže neuplynul týden,
00:10:00 abych Švabinského po osm let nevídal a neztratil s ním slovo.
00:10:06 Mnohdy jsem s ním sedával i u vrátnice,
00:10:10 když čekal, kdy pro něj přijedou autem.
00:10:14 Na Švabinského mě váží vzpomínky na výstavu,
00:10:19 kterou jsem mu uspořádal v roce 1960,
00:10:23 což byla poslední výstava
00:10:26 uskutečněná z jeho díla za jeho života.
00:10:29 On si mě přizval, aby mi napsal text do katalogu.
00:10:34 A posléze, to bylo samozřejmé, že jsem i napsal hlavní článek
00:10:42 do jednoho předního deníku.
00:10:45 Ale redaktor v těch novinách si dovolil připojit poznámku.
00:10:51 Zřejmě mu lezlo na nervy,
00:10:54 že hovořím o Švabinském jako klasikovi,
00:10:59 a připojil si poznámku, že to ale patří minulé době,
00:11:04 že Švabinský do naší současnosti už dávno nepatří.
00:11:09 Já jsem potom okamžitě napsal Švabinskému dopis
00:11:13 a vysvětloval jsem mu,
00:11:15 že ten dovětek pod mým jménem, který nebyl podepsán,
00:11:20 není ode mě. A on mně odpověděl, dovolte, já si to dovolím přečíst:
00:11:27 Vážený pane doktore, ale - ale, zcela zbytečně se omlouváte,
00:11:32 vždyť já jako starý český malíř mám velké zkušenosti
00:11:38 a pokládám takovou poznámku, jak byla vytištěna,
00:11:43 i když nebyla snad tak myšlena, za pouhou lapálii.
00:11:48 Ani nikdy v dřívějších dobách při opravdu vážných šarvátkách,
00:11:55 kdy jsem kolikrát dostal naflákáno,
00:11:58 jsem si nestěžoval a nebral věc tragicky,
00:12:03 věda, že se z toho nestřílí.
00:12:07 Umělecká práce bývá pravdivě hodnocena až dlouho po smrti,
00:12:13 jak dějiny ukazují,
00:12:16 a není proto třeba se za živa nějakým úsudkem rmoutiti.
00:12:22 Buďte zdráv, pane doktore, a neberte si to k srdci.
00:12:26 Srdečně vás pozdravuji Max Švabinský
00:12:56 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2010
Max Švabinský (1873–1962), rodák z Kroměříže, patří k nejvýznamnějším českým malířům 20. století a je jedním ze zakladatelů našeho moderního výtvarného umění. Byl obdivován pro neobyčejnou kreslířskou zručnost a rozmanitost grafických technik. Jeho dílo zahrnuje olejomalby, akvarely, kresby, litografie, mozaiky i skleněné vitráže. Švabinský se také velkou měrou podílel na zviditelnění českých umělců v celé Evropě.