O svém učiteli prof. V. V. Štechovi a malíři Vincenci Benešovi (1883–1979). Připravili J. Drda a J. Hojtaš
00:00:18 Dobrý den. Začínáme nový pořad o umělcích,
00:00:24 s kterými jsem se setkal.
00:00:26 Ale bude to trochu výjimka.
00:00:29 Já musím připomenout velkou osobnost české kultury,
00:00:35 velkého teoretika výtvarného umění profesora V.V.Štecha,
00:00:41 jemuž vděčím za to,
00:00:43 že jsem se mezi výtvarné umělce vůbec dostal
00:00:47 a že jsem od začátku své samostatné činnosti
00:00:52 jako historik umění měl po osm let kritérium,
00:00:57 zaměření a hodnoty svého úsilí.
00:01:03 Profesor V.V.Štech patřil ke generaci,
00:01:07 která se ke slovu dostala už před první světovou válkou.
00:01:12 Dějiny umění vystudoval v Berlíně.
00:01:15 Do Berlína přizval Štecha Karel Čapek.
00:01:19 Dokonce spolu bydleli.
00:01:22 Karel Čapek studoval literaturu na univerzitě,
00:01:26 která dnes se jmenuje Humboldtova, a Štech studoval dějiny umění.
00:01:31 Další školní rok přesídlili do Paříže.
00:01:36 Štech ale v Paříži už nestudoval na univerzitě,
00:01:41 nýbrž studoval umění jaksi volně.
00:01:44 Chodil denně do Louvru, psal si poznámky
00:01:47 a celý život v podstatě těžil z toho studijního pobytu v Paříži.
00:01:53 Štech byla úžasná osobnost, nesmírně vzdělaný,
00:01:57 ale co bylo charakteristické a úžasné,
00:02:01 že byl zvídavý, všechno chtěl vědět,
00:02:04 všemu chtěl přijít sám na kloub a udělat si svůj vlastní názor.
00:02:09 Čili Hrad s Kapitulou svatovítskou, to byla jedna pevnost
00:02:15 a zde Týnský kostel druhá. A teď by to šlo takhle probírat.
00:02:23 Co vám mám dál ještě povídat? Štecha znáte z řady pořadů.
00:02:28 Já tady v podstatě navazuju na to, co už dávno jste sami sledovali,
00:02:33 jak prochází Prahou, vypráví o Vltavě ve městě,
00:02:37 o Vyšehradě, o Pražském hradu.
00:02:40 Ale také hovořil o výtvarných umělcích,
00:02:43 takže já si dovoluju navázat na tenhle odkaz s vděčností,
00:02:49 že jsem se mohl ujmout těchto úkolů,
00:02:53 od kterých Štech odstoupil už v pokročilejším věku.
00:02:58 Zemřel v 89 letech. Do posledka pracoval
00:03:02 stižen všemi možnými chorobami, ale nejenom chorobami,
00:03:06 ale předtím i zásahy politickými.
00:03:10 Byl naráz zbaven místa na Akademii.
00:03:13 Byl jsem při tom,
00:03:16 když řekl těm činitelům z ministerstva,
00:03:19 který v podstatě přišli jako z Ústředního výboru KSČ.
00:03:24 Řekl jim: Podívejte se,
00:03:26 na téhle škole učím třiačtyřicet let,
00:03:29 válku jsem z větší části prožil v koncentráku,
00:03:34 nechte mě ještě oběhnout to čestný kolo.
00:03:37 Oni mu řekli: Ne, vy půjdete hned i tady s Dvořákem.
00:03:42 A do třech dnů my jsme dostali padáka
00:03:45 a za tři dny nám končila práce na Akademii.
00:04:03 Ocitli jsme se před pro mě velmi památným domem
00:04:07 číslo 32 v Nerudově ulici,
00:04:11 který vstoupil do historie jako dům,
00:04:15 kde od roku 1916 bydlel profesor V.V.Štech.
00:04:22 Bydlel ve druhém patře.
00:04:24 Tady sice památku profesora V.V.Štecha,
00:04:27 čili Václava Viléma Štecha připomíná bysta a pamětní deska,
00:04:33 ale ve skutečnosti jeho odkaz spočívá
00:04:37 asi v šedesáti knihách
00:04:39 a asi tisíc sedmi stech odborných statí a článků.
00:04:44 Je to dílo,
00:04:47 které zůstává jako veliký odkaz do budoucna.
00:04:52 Je to dílo, které je jedinečné.
00:04:55 Vycházelo z dílny badatele,
00:04:58 který pouze nepsal historii svých autorů,
00:05:02 ale vyjadřoval i hluboký vnitřní osobní vztah k nim.
00:05:08 Vzpomínám si, že vlastně František Langer
00:05:13 byl z prvních, kterej říkal: Ten Lada je zajímavej.
00:05:18 Pak to byl Václav Tyle,
00:05:20 jeho spolupitel od Mohelský,
00:05:26 kteří si toho Lady všímali.
00:05:29 A najednou probouzely se v Ladovi,
00:05:33 který žil pořád z imitace obskurních humoristických kreslířů,
00:05:41 najednou se v tom Ladovi objevily ty spodní vrstvy.
00:05:46 Ty Hrusice, ten tatínek švec, ti sousedi, co tam chodili,
00:05:53 natáčky, řečnili učeně o politice a tatínek klepal na kopyto
00:06:02 a říkali: Énu, Englie. A zas dál.
00:06:07 Na své líčení historie profesora V.V.Štecha
00:06:12 navazuju v budově Mánes s nádherným pohledem na Národní divadlo,
00:06:17 na Žofín, ale ve skutečnosti má to motivaci daleko hlubší,
00:06:24 než je pohled z okna ven.
00:06:27 Především tahle celá skleněná stěna
00:06:31 vznikla při dostavbě budovy právě z podnětu profesora V.V.Štecha.
00:06:37 Zde mělo být docela obyčejné podélné okno.
00:06:41 Takže se změnil plán.
00:06:44 Připomíná, že budovu vystavěl pro sebe
00:06:47 ze svých prostředků spolek Mánes, který byl elitní organizací,
00:06:53 vrcholnou ve výtvarném umění celé historie od 19.století.
00:07:00 Takže tohle je také místo,
00:07:02 kde bychom si profesora Štecha mohli připomenout.
00:07:07 Ale je tady ještě něco daleko hlubšího.
00:07:10 Ve skutečnosti tady se navázal hluboký přátelský vztah
00:07:15 mezi Štechem a malířem Vincencem Benešem.
00:07:20 Mezi nimi bylo hlubší a stále se zesilující přátelství,
00:07:27 poněvadž celá předešlá tvorba Vincence Beneše,
00:07:32 zakotvená v kubismu,
00:07:35 s kterým se rozloučil za první světové války,
00:07:39 přesněji v roce 1915,
00:07:43 když namaloval slavný obraz Pohřeb v Karpatech,
00:07:47 čili výjev z vojenského pohřbu,
00:07:51 začal Vincenc Beneš se orientovat už podle tradice
00:07:56 a posléze došel k svému vlastnímu pojetí malby
00:08:01 za většího uplatnění osobitého rukopisu
00:08:06 a ještě osobitějšího kolorismu.
00:08:10 Tady máme k dispozici jedinečné dílo.
00:08:14 Obraz, který je zcela neznámý,
00:08:16 který nebyl ještě nikde reprodukován,
00:08:19 o kterém se v podstatě do teď vůbec ani nevědělo,
00:08:23 že to je motiv tohohle místa,
00:08:26 z kterého teď hovoříme o Štechovi a o jeho příteli Vincenci Benešovi.
00:08:32 Autor je Vincenc Beneš z období, kdy už hledal východisko z kubismu.
00:08:38 Je vidět, že jsou tady prvky,
00:08:41 které připomínají ještě uzavřené hranaté tvary.
00:08:45 Čili vybral si tématiku,
00:08:48 která sama o sobě už trochu kubisticky působí.
00:08:53 To je tady pohled zespodu z nábřeží
00:08:56 směrem k Šítkovské věži, takže to je konfrontace reality
00:09:02 s malbou a doklad vývoje Vincence Beneše.
00:09:08 Hledal východisko už v nové motivaci.
00:09:13 Čili neztratil ze zřetele realitu,
00:09:16 ale realitu přetvořenou v čistě obrazovou kompozici.
00:09:37 Nacházíme se v foyeru první galerie Národního divadla.
00:09:42 Je to prostor, který jediný zůstal nevyřešený
00:09:47 Josefem Zítkem po požáru Národního Divadla.
00:09:50 Byl to docela obyčejně vybílený prostor,
00:09:54 kterému se lidově říkalo cukrárna.
00:09:58 A teprve v roce 1950 bylo rozhodnuto,
00:10:03 že tenhle prostor bude architektonicky zapojený
00:10:07 do organismu Národního divadla.
00:10:10 Byla vypsaná soutěž a právě dík profesoru V.V.Štechovi,
00:10:16 který prosazoval, že obrazy tohoto prostoru
00:10:20 musí být dílem člověka, který je sžitý s naším domovem,
00:10:27 s českou krajinou.
00:10:30 Tím prosadil právě Vincence Beneše proti Karlu Součkovi,
00:10:35 kterého prosazoval Ústřední výbor KSČ,
00:10:39 že se odvolával na vztah autora k české krajině.
00:10:45 On totiž vycházel z toho,
00:10:47 že Vincenc Beneš umí do obrazu vnést i figuru,
00:10:52 že dovede spojit českého člověka s jeho domovem.
00:11:51 Dílo Vincence Beneše je jistě velice rozsáhlé.
00:11:55 Vincenc Beneš je zastoupen samozřejmě ve všech galeriích.
00:11:59 Ale to, čím je dnes prezentován, je jaksi v kontrastu k tomu,
00:12:04 čím se zapsal do dějin našeho výtvarného umění.
00:12:08 To je to rané období do roku 1915, éra kubismu,
00:12:13 kdy se Vincenc Beneš zařadil
00:12:17 mezi nejprogresivnější umělce tehdejší doby,
00:12:21 a tím také ve světové literatuře jedině kubismem
00:12:26 se Vincenc Beneš prezentuje před tváří světa.
00:12:55 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2010
Druhou řadu svých vzpomínek na moderní české malíře zahajuje prof. František Dvořák vyprávěním o svém učiteli, profesoru V. V. Štechovi. Navštívíme s ním také budovu pražského Mánesa, kde se V. V. Štěch seznámil s významnou osobností české krajinomalby Vincencem Benešem a kde započal jejich silný přátelský vztah. A posledním místem našeho zastavení bude Národní divadlo, respektive foyer první galerie, které je dnes vyzdobeno plátny Vincence Beneše, ačkoli to tehdy mohlo dopadnout úplně jinak.