Celovečerní dokumentární trojportrét, který získal zvláštní uznání na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v roce 2009. Režie J. Šípek
00:00:25 Nás sem zavedla vlastně náhoda. Vy už natáčíte?
00:00:33 My jsme našli v knihovně tento článek. Vám to něco říká?
00:00:37 Jo vím.
00:00:39 Jak se zmiňoval o pražským jezulátku.
00:00:43 Na tom nic špatného není, to je hezké.
00:00:46 On měl za to, že jeho dílo jako by ovlivnilo.
00:00:48 On se tady modlil, aby byl slavným spisovatelem.
00:00:53 A že se mu to splnilo. To je také hezké.
00:00:57 Jak se to pozná, že to zlo nějak působí.
00:01:01 Ta historka může vstoupit prostřednictvím snu,
00:01:04 protože sen je vlastně to neutrální pole.
00:01:07 Otevírají se nám věci, které sami o sobě nevíme
00:01:12 nebo na ně nechceme myslet.
00:01:15 Ve snu nám může Pán Bůh také něco ukázat, proč by ne.
00:01:19 Ale myslím si, že to může fungovat tak, že lidé
00:01:24 prostě přicházejí a zastaví se před tím Ježíškem,
00:01:27 aby si připomněli Krista Pána.
00:01:30 Ten Pánbůh řídí i to, co máme v mozku.
00:01:32 Jako nějaký dar nebo schopnost,
00:01:35 to je také jeho vůle?
00:01:37 Člověk k životu potřebuje vzduch.
00:01:40 Tak proč to neudělal ten Pán Bůh tak,
00:01:45 že lidé a zvířata jsou třeba závislí jenom na tom vzduchu.
00:01:48 Kdyby to tak bylo, tak by k míru došlo automaticky.
00:01:53 Tím jsem se také zabýval.
00:01:56 Na všechno nemáme odpovědi.
00:01:59 Nevíme proč je to zařízené tak, že se lidé živí zvířaty.
00:02:03 Je to takové netaktní, že je to zařízené takto.
00:02:08 Je to asi tak jako, že si dělá z lidí srandu a ze všeho živého.
00:02:13 To je spíše jako by to ovládal ďábel.
00:02:16 Mně se zdá, že to ovládá Pán Bůh.
00:02:19 Co si myslíte, co nastane po smrti?
00:02:22 Až člověk dokončí bytí, což se stejně stane?
00:02:25 Doufám, že nás Pán Bůh přijme, tak jak to slíbil a život nám vrátí
00:02:30 a dokonce i našemu tělo, ale jak to bude vypadat konkrétně...
00:02:33 To je váš názor.
00:02:35 Vždyť to říkám, to si myslím a doufám v tom.
00:02:39 Jaké je znamení od Pána Bůha? To bych tady třeba ani nebyl.
00:02:45 Mám důvod, že křesťanství je pravda, mám důvod si myslet,
00:02:49 že Ježíš Kristus opravdu z mrtvých vstal, to jsou věci,
00:02:52 jak jsem říkal, že jsem si to skládal
00:02:55 jako nějakou mozaiku.
00:02:57 Ale nemohl bych to vylíčit tak, abych vás tady na místě přesvědčil.
00:03:00 Nějaké znamení ve snu nebo něco tak?
00:03:03 Já si myslím, že všechno jde vyřešit.
00:03:08 -Tak děkujeme mockrát.
-Já děkuji za přátelství.
00:03:13 Žádné zdravotní problémy nemáte?
00:03:16 Já jsem bohudíky celkem zdravý člověk.
00:03:18 To neznamená, že nemám nějaký malý problém, ale...
00:03:22 Mám třeba velmi špatné oči, těžko takhle poznám vás.
00:03:28 Takže také směřujete k jezulátku, že jo?
00:03:35 Já ho mám hrozně rád.
00:04:07 Co je ještě jiného, než informace?
00:04:12 -Emoce třeba.
- S tím já neumím zacházet.
00:04:16 -Já jim nerozumím.
-Já jim nerozumím.
00:04:22 To není moje oddělení.
00:04:26 Co mozek? Přesunout vědomí na jinou platformu.
00:04:33 Organika potřebuje strašně moc sračiček okolo.
00:04:39 Inrormace potřebuje něco, na čem může existovat.
00:04:44 To je v celku jedno, jestli je to něco,
00:04:47 je organická neuronová síť.
00:04:59 Jak by ses cítil, kdybys byl připojený k internetu?
00:05:06 Předpokládám, že podobným způsobem, jak se cítíš teď,
00:05:13 akorát bys měl spoustu orgánů navíc.
00:05:17 Byla by to dokonalost, jakou ty chceš?
00:05:22 Nevím, ale určitě by to bylo zajímavé.
00:06:02 Hele, jak utíkají.
00:06:09 Neutíkejte! Děti, pojďte sem!
00:06:14 Řekni mi nějaké číslo od jedničky do dvanáctky.
00:06:16 -Pět. -Čtyři. -Osm.
00:06:19 Od jeničky do dvanáctky nějaké číslo.
00:06:24 Tamty asi nedoženeme! Tak musíme nazpátek.
00:06:34 Teď vstupujeme do školy. Dobrý den.
00:06:37 Můžete nám říct číslo od jedničky do dvanáctky?
00:06:40 -Proč?
-Jen tak.
00:06:43 -Osm. -Tak děkuji. Já to chci udělat na muziku.
00:06:48 Podle těchto čísliček budu dělat tóny
00:06:51 a budeme dělat muziku.
00:06:53 Zkus to vypnout. To je struktura tónu.
00:06:57 Když se na to podíváš, tak je to nějaké gesto
00:07:00 nějakého tónu.
00:07:03 Myslíš, že mi ta slečna řekla...
00:07:06 Začíná to tady...
00:07:10 Když to potom převedu do numerických hodnot
00:07:12 toho nástroje, tak on to neumí, ale umí prostě to...
00:07:34 To je strašně křehké celé.
00:07:41 Já jsem Honza Šípek a chtěl jsem natočit film
00:07:44 o svých třech kamarádech.
00:07:47 Kteří jsou pro mě všichni tři hodně zásadní, inspirativní
00:07:52 a s kterými jsem strávil dost času.
00:07:57 Chtěl jsem ukázat jejich svět.
00:08:04 Chtěl jsem se k nim dostat tím filmem, co nejblíže.
00:08:09 Ale nakonec, jak mi řekl jeden z nich,
00:08:11 že do takového filmu nepatří.
00:08:15 Také jsem si myslel, že mají hodně společného
00:08:18 a že se třeba v průběhu filmu seznámí, že by si mohli
00:08:22 navzájem něco říct.
00:08:24 Vlastně neměli o sebe moc zájem, tak jsem si uvědomil,
00:08:29 že jediné, co je spojuje jsem vlastně já.
00:08:33 Tak jsem stal čtvrtou postavou tohoto filmu.
00:08:58 Má v sobě prostě nějakou zvláštní věc,
00:09:01 která je mně zároveň nepříjemná.
00:09:06 To je to, že myslím na tento svět,
00:09:10 ale nevím proč.
00:09:13 Jestli je to nějaká daň, že jsem provedl
00:09:16 něco v minulém životě špatně, jinou odpověď na to neznám.
00:09:21 Kdybych byl nějaký spasitel, tak by se to už dávno projevilo.
00:09:30 Že bych ty náměty dostal dřív, že by se dostaly do rukou
00:09:33 každého člověka na světě.
00:09:36 Já nemám žádnou zázračnou moc.
00:09:40 V záběru tohoto filmu je tento strom.
00:09:45 nevím proč.
00:09:48 Je to prostě důkaz, že tato planeta je plně funkční
00:09:52 a musí tam mít člověka, který vidí a filmuje pro nějaký jiný svět.
00:10:03 Nevím, nevím, kde je.
00:10:06 HUDBA
00:10:31 Já jsem hlavní kameraman. Proč zrovna já? Proč?
00:10:37 Proč zrovna tenhle člověk, na kterém závisí,
00:10:41 že tohle kolem jde vidět.
00:10:43 proč zrovna má zrovna takové vize, proč?
00:10:47 To se automaticky neví, já jenom plním příkazy
00:10:50 vnitřní mozkovny.
00:10:51 Nic víc. Rozumíš!
00:10:58 Všimni si, že je to dost divné.
00:11:01 Když se díváš na svět, tak ho vidíš vcelku.
00:11:05 To jsem přesně já.
00:11:07 Když to máš v záběru, tak je to vždycky nějaký úsek.
00:11:13 Takhle reaguji, to jsem já, ta obrazovka v lidské podobě.
00:11:21 Ty tady předvádíš přesně mě.
00:11:26 Ale to je vždycky tam, kam to otočíš, ne?
00:11:29 -Ty normálně vnímáš.
-Taky podle možností.
00:11:34 Celý svět, když to namířím tamhle, tak tam nic není vidět.
00:11:37 Je tady tma.
00:11:39 Když bude tma, tak já také nic neuvidím.
00:11:42 To je úplně to samé. Tady má zmenšený svůj prototyp.
00:11:47 -Jak bys to viděl?
-Přesně takhle.
00:11:51 To jsou moje oči, tady je moje hlava, můj mozek.
00:11:56 Úplně přesně, to jsem já.
00:12:01 Každý je jiný.
00:12:06 Hlavní záběr má člověk jenom jeden, stejně tak, že hlavní záběr
00:12:08 může mít jen jedna kamera.
00:12:10 copak je to těžké pochopit?
00:12:13 -Teď sleduj, máš tři možnosti.
-Tohle už nedělám, to už nedokáži.
00:12:27 Já vím, to jsou detaily, které utkví člověku v hlavě.
00:12:32 Koukáš tímhle směrem a vidíš všechno.
00:12:41 Tady je třeba obrázek.
00:12:55 Ty dokážeš plno věcí, protože tu kameru nemáš.
00:12:59 V tom je ten vtip.
00:13:01 Já si ji uvědomuji na každém rohu.
00:13:05 Což je špatné, já bych ji potřeboval odpojit.
00:13:08 Jak jsem říkal, že když někam jedu, tak je lepší tu cestu nevidět
00:13:12 a zapnout ji až na tom místě.
00:13:15 Takhle by uvažoval každý, kdo natáčí nějaký přenos.
00:13:18 Tak ji zapne až na tom místě a ne, že ji zapne po cestě
00:13:22 a bude filmovungovat, v tom je ten vtip.
00:13:35 Já zase, když vidím něco, tak mám pocit,
00:13:40 že tohle bych chtěl natočit.
00:13:44 Já tu kameru v hlavě nemám, ale zase mám neuvěřitelnou
00:13:48 touhu to natočit.
00:13:50 Vidím tady Vaška, který mi něco říká
00:13:55 a já si říkám, že by to bylo skvělé, kdyby to byl film.
00:14:00 Jenom proto, že to chceš ty.
00:14:04 Ne to co chci já, Ale jenom to co chce druhý
00:14:10 a nikomu to nevadí.
00:14:11 Mně také nezajímá, co chce druhý.
00:14:16 Zajímá tě to, co chci já?
00:14:18 Chceš ze mě vytáhnout nějaký dokument,
00:14:20 abys měl klid v duši.
00:14:23 Když to neudělám, tak se kvůli tomu budeš trápit.
00:14:35 Udělám dobrý skutek.
00:14:48 To neděláš dobrý skutek, ty děsíš toho kocoura.
00:14:51 Já jsem ho chtěl jenom pohladit.
00:14:54 Tím jsi udělal dobrý skutek pro sebe.
00:14:56 Ale i pro něj.
00:14:58 -Vždyť odchází.
-To je jeho věc.
00:15:01 A proč odchází? Protože se tě bojí.
00:15:05 ZAMŇOUKÁNÍ
00:15:14 Po smrti se ukaž.
00:15:18 Možná, že je to jedna motivace
00:15:21 a ta druhá je také pěkná.
00:15:25 Ty jsi nenašel nikoho jiného na povídání,
00:15:28 tak jsi se zastavil u mě.
00:15:37 Kdybys neměl si týden s kým popovídat,
00:15:40 tak bys zesílil ze samoty, že jo?
00:15:43 To se dá logicky poznat. To si dokáži živě představit.
00:16:04 Proč si nepřipustíš, že bys mohl být pro mě důležitý?
00:16:09 My se bavíme o druháku na gymplu, tam všichni říkali,
00:16:14 že jsi nějaký divný...
00:16:16 Kdo ti to řekl? To ti řekl každý druhý?
00:16:21 Každý první.
00:16:25 Tebe bych vzal domů.
00:16:37 Ty si chceš hrát, viď.
00:16:44 Nevýhoda mezi Mozartem a mnou je,
00:16:46 že Mozart byl sice šílenec, ale dokázal dělat věci
00:16:48 profesionálně a dokázalo ho to bavit.
00:16:51 U mě je to také tak.
00:16:53 Já jsem geniální, mám geniální náměty,
00:16:56 ale nedokáži to vypotit do reality a musím bojovat.
00:17:01 Mít ten přístroj, který převádí myšlenky do reálu.
00:17:09 Kniha Vendy Hrdého.
00:17:13 HUDBA
00:17:40 Chci tě mít, město plné návratů.
00:17:42 Ne počkej, já jsem to tak nemyslela,
00:17:44 nechci z toho dělat nějakou humornou rošádu.
00:17:49 Chci si být jenom jistý, že s tímto kolem mám ještě šanci jezdit.
00:17:58 Spíš mně přijde, že mě moji vrstevníci
00:18:01 ve třídě přehlížejí jako kdyby si pořád dokola přehazovali
00:18:04 moji klidnou povahu.
00:18:06 A neustále mě měli za takového toho aucajdra
00:18:10 který se straní kolektivu.
00:18:14 To není vůbec pravda, proč bych se na přání
00:18:17 kvůli jednomu klukovského intelektuála měnit v jeho prospěch.
00:18:22 Vždyť bych se tím jenom ztrapnila.
00:18:39 -Ty natáčíš?
-Hm.
00:18:43 Tak to máš říct, že jo. Zase to nebude slyšet.
00:18:47 Máš mikrofon.
00:18:51 -Řekni něco nahlas.
-Co mám říkat?
00:18:57 Zkus něco ještě hlasitěji říct.
00:19:03 Já tady nebudu řvát, rozumíš.
00:19:05 Co je na tomhle světě blbě?
00:19:09 Ty pořád zabočuješ do nějakých věcí,
00:19:11 které s tím vůbec nesouvisí.
00:19:15 Já nevím, co to pořád máš za zlozvyk měnit téma.
00:19:19 Protože mě to zajímá.
00:19:21 Ten film by neměl být jenom o té knize,
00:19:26 ale také o tom, kdo ji napsal.
00:19:30 Na tom nezáleží. Jde o děj, Ne, kdo to napsal.
00:19:34 -Pro mě je to podstatné.
- Pro mě to podstatné není.
00:19:39 (ŠEPTÁ)Babička.
00:19:42 Jednou se o tom budou muset dozvědět, o té knížce.
00:19:47 Venoušku, pojďte se najíst.
00:19:49 Můžete to na chvilku přerušit, pojďte se najíst.
00:19:54 -On nechce.
-Já jsem před chvílí...
00:19:56 -Ale pojď!
-Ale on nechce.
00:19:59 Prosím tě pojď! Venouškovi by to nechutnalo.
00:20:08 -To jsem tě měl poslat pryč.
-To je jedno.
00:20:20 Házet do sebe hordy jídla, snídaně, svačina, oběd,
00:20:26 to mně přijde úplně strašný.
00:20:35 Úplně strašný, brát to jako povinnost.
00:20:45 Jsi město plné návratů.
00:20:51 Chci takový svět, ve kterém bych chtěl být.
00:20:57 Máš už proto nějaké vysvětlení? Proč tě tvoji vrstevníci,
00:21:01 tak berou?
00:21:03 Všechno to přikládám k svému ne příliš
00:21:04 charismatickému vzhledu a té své méně průbojné povaze.
00:21:09 Když se vidím nebo slyším na video, radši bych se
00:21:13 v tu chvíli neviděl.
00:21:17 Ale to snad ne, to bych si na tvém místě příliš
00:21:21 nelámala hlavu.
00:21:23 A to, že se někdo chová zbrkle, to také není nic strašného.
00:21:28 Nová slova byla pro Martina novým přínosem.
00:21:33 Už dlouho se mu nestalo, aby mu někdo zalichotil.
00:21:40 Co je tady na tomto světě pravým smyslem života, Martine?
00:21:43 Máš nějaké své skryté přání, které za dobu své pozemské
00:21:48 existence, rád naplnil?
00:21:57 Mám pocit, že mě někdo řídí.
00:22:00 Moje vnitřní číst mozku si hledá prostředky a byla v pohodě,
00:22:11 ale jako na můj úkor.
00:22:16 Ty jsi jako tvůrce nebo něco tak.
00:22:20 Já musím o to několikrát škemrat, když se to tak vezme.
00:22:33 Ty jsi mi točil obličej?
00:22:35 Obličej tam není, já jsem natáčel ruce.
00:22:44 Jirka říkal, že jsou na internetu metody,
00:22:47 jak ovládat sny, to si dělal srandu, že jo.
00:22:54 Říká se tomu snění. Někteří lidé tvrdí, že to jde.
00:22:59 -Dá se to naučit?
-Hm.
00:23:03 To bych docela bral.
00:23:06 -Vidíš ten stín na těch dveřích? Jak je úplně...
00:23:20 Když vyhledám nějakou postavu a ona se změní,
00:23:23 no prostě zmizí jakoby.
00:23:28 Cítím tam dotyky jakoby se do někoho zakusuji
00:23:32 nebo se někoho dotýkám, to cítím.
00:23:35 -Ve snu?
-No.
00:23:38 To je pěkná psychárna.
00:23:42 HUDBA
00:24:11 Já si říkám, kdyby byla možnost, že se otevře obrazovka
00:24:15 a já do ni vstoupím, tak na to není připravený.
00:24:22 Hele schválně, co dělají, vyvolení? Jestli tam budou.
00:24:28 -Ahoj.
-Ahoj.
00:24:36 já tě chytnu. Pojď sem! Pojď sem!
00:24:56 UKÁZKA
00:25:11 -Jo jsem tam.
-Já tam nechci být.
00:25:21 Vyvolávat duchy, to bylo zajímavější.
00:25:26 Tady mám zrovna knihu.
00:25:33 Almanach tajemna.
00:25:35 -Věříš v duchy nebo ne?
-Nevím.
00:25:40 -Tohle vypadá spíše jako mrak.
-Tohle? To není mrak.
00:25:49 To je oválný, to je nějaký meteorit.
00:25:54 Mě by zajímalo, kde je ten panďulák.
00:25:56 -Ten talisman?
-Je někde schovaný.
00:26:04 -Jestli nebude ten přístroj tady.
-Jaký?
00:26:08 Jo přístroj na zhmotňování duše.
00:26:21 Obyčejná hra. Mělo by to fungovat, vždyť je to obyčejná věc.
00:26:31 -Jestli ti něco splnil.
-Copak něco splní, panďulák.
00:26:39 Proč to filmuješ? K čemu ti to bude?
00:26:43 Kdyby se tam aspoň důvody zjevily.
00:26:48 Filmuj, co by ti vyrazilo dech.
00:26:59 HLASY
00:27:14 To je pěkný hlas. Takový jsem kdysi dávno sháněl.
00:27:21 HUDBA
00:28:14 Viděl jsi to? Hvězda. Pardon, meteorit.
00:28:17 Tamhle také něco letí.
00:28:24 Vážně slib, že když se semnou něco stane,
00:28:28 tak to skartuješ, že si to nenecháš pro sebe.
00:28:33 Slíbíš mi to a opravdu. Dej mi na to ruku.
00:28:43 Když všechno skartovat, tak z internetu a z počítače.
00:28:50 -Rozumíš! Mám tvé slovo?
-Máš.
00:28:58 Když si někdo knížku koupí, tak ho nedonutíme, aby ji zničil.
00:29:03 Jasně, to ještě akceptuji, ale po mé smrti to neakceptuji.
00:29:08 Jenže ta knížka bude existovat, když si ji koupí 100 lidí.
00:29:14 100 lidí to bude mít doma a ty nedonutíš.
00:29:17 V závěti uvedu, aby ji dál nešířili.
00:29:24 Vím, jaké má realita semnou plány.
00:29:29 Chce mít mé dílo i po smrti a to se jí nepovede.
00:29:39 Proto ta poslední vůle.
00:29:41 Nejsem blbý, abych to nechal napospas.
00:29:46 Co je psáno, to je dáno. Já vám dám.
00:30:07 To je psychologická hra mezi osmičkou a devítkou,
00:30:09 to je to samé.
00:30:11 To je taková novinka, která trvá přes dva roky.
00:30:15 Psychologická hra mezi osmičkou a devítkou,
00:30:18 tak je nepřístupné vidět osmičku.
00:30:22 Nesmím vidět osmičku, pokud ji uvidím,
00:30:24 musím najít devítku.
00:30:28 To znamenám, že tady musím chodit, tak dlouho dokud nenajdu devítku.
00:30:35 Už chápeš, jak tě psychika vydírá.
00:30:39 Musím najít devítku tak, aby to nebylo znát,
00:30:44 že to vidím automaticky.
00:30:46 To jsem si říkal donedávna, že hodiny ve mně nic nevzbudily.
00:30:54 Pokud ji uvidím v noci, tak musím vstát
00:30:56 a na tu devítku počkat.
00:30:59 Do té doby nesmím usnout.
00:31:01 Pokud to neudělám, tak mozek semnou nebude komunikovat.
00:31:08 Počkej, zastav se a stůj. Poslouchej, co říká mozek.
00:31:16 -Nechoď nikam, zastav se, stůj.
-Musím najít devítku.
00:31:20 Nechoď nikam, stůj! Jenom stůj prostě.
00:31:25 -A co?
-Jenom čekej.
00:31:27 -Na co?
-Co se bude dít s mozkem.
00:31:33 Počkej, Vašku!
00:31:40 -Myslíš, že to dělám naschvál?
-Tak řekni mozku, stůj!
00:31:49 Ne. Já to chci vyhrát.
00:32:02 Myslíš, že tu dostanu nějaké zvláštní schopnosti.
00:32:15 -Nenatáčíš to snad!
-Ne.
00:32:17 -Nenatáčíš?
-Ne.
00:32:21 Natáčíš. Tak to vymaž.
00:32:24 HUDBA
00:32:36 Já jsem si říkal, že každý z vás tří by měl mít
00:32:39 na konci dvě minuty.
00:32:41 Jako by, že by bylo vidět do obličeje.
00:32:44 Prostě dvě minuty, ve kterých můžeš říct, co chceš
00:32:47 k tomu filmu a bude to úplně na konci toho filmu
00:32:50 a nebudu do toho vůbec zasahovat.
00:32:52 -To tam dáš, co tady...
-To bude povinný.
00:32:57 Já se jmenuji Venda Hrdý, kde se prezentuji v díle
00:33:02 pod pseudonymem Patrik.
00:33:05 Vy si říkáte, co měl znamenat, ten zmateční dokument?
00:33:08 Já jsem se tam pokusil zhmotnit Martina Hronského.
00:33:12 Jednu z hlavních postav toho díla.
00:33:15 On má svá tajná přání, že se chce setkat se svoji dívkou,
00:33:18 to jsme tam viděli v poloze nahé dívky v tom Labi,
00:33:23 má svou kamarádku, to byla ta dívka představovaná
00:33:28 Lída, která projížděla na kole a já jsem se prostřednictvím
00:33:33 toho dokumentu ve vlastní podobě sem se snažil znázornit,
00:33:39 jak je těžké upotřebit navenek svá přání
00:33:43 a každý člověk by měl mít svého průvodce.
00:33:50 A tím jsem se snažil naznačit, jak je to těžké navenek
00:33:52 Na rozdíl od Harryho Pottera, nemusíte nutně bojovat se zlem,
00:33:59 že už vlastně obyčejná přání je naplnění vztahů, mít kamaráda
00:34:07 nebo upotřebit tu hudbu, jak jsme tam slyšeli ty záblesky.
00:34:10 Když se to neděje navenek, ale vnitřně, že by každý měl mít
00:34:14 svého průvodce nebo spasitele, který by mu měl pomoct.
00:34:20 Na rozdíl od Harryho Pottera poslání je v tom mít průvodce,
00:34:24 který člověku pomáhá, který mu splní tajná přání.
00:34:32 Pak jsme tam viděli něco z vyvolených,
00:34:35 hlasy jedné paní, takové šotkové, kteří to mohou narušovat
00:34:41 a my jsme se to snažili zhmotnit dostupnými materiály,
00:34:45 takže to dopadlo tak, jak jste to právě viděli.
00:34:49 Tak až si budete dílo číst, tak mé poslání snad najdete.
00:34:55 Máme si pomáhat a ne jenom ničit.
00:34:59 Děkuji za pozornost.
00:36:18 Už jede záznam?
00:36:23 Tak jo. Myslím si, že se do toho můžeme pustit.
00:36:27 -Dobrý, funguje?
-Výborný.
00:37:00 Ano. Momentálně nejsem doma.
00:37:22 -Počkáš do konce hodiny?
-Zkus si to zařídit.
00:37:31 Jo. Pokud to nebude chodit v 07.00 hodin.
00:37:36 Tak mi zavolej.
00:37:39 Zatím ahoj. Práce.
00:37:49 Jak často chodíš ven?
00:37:53 Jednou za pár dní, když je něco potřeba,
00:37:55 když někdo potřebuje mě, když já potřebuji něco koupit,
00:38:01 když jedu na letiště.
00:38:09 Ten nápad jsem dostal ve chvíli, kdy jsem četl o tom,
00:38:11 jak Američani mají tendenci na hranicích kontrolovat.
00:38:20 Ty máš flešku, strčíš ji do počítače a chová se jako fleška.
00:38:26 Vytáhneš ji z počítače, přiložíš magnet na určité místo
00:38:29 a je to jiná fleška.
00:38:38 Třeba chceš ze země propašovat videozáznam a to se tam dělá.
00:38:52 Strávil jsi někdy den bez počítače?
00:38:57 -Celý den? -No.
-Ne.
00:39:26 Jsme na cestě a pokračujeme k ukrajinským hranicím.
00:39:36 Mně zajímalo jakým způsobem hrát proti silnějším,
00:39:41 když jsi slabší.
00:39:51 pojedeme záznam.
00:39:56 Kolik máme kazety?
00:40:22 -Přestaň fotit a padáme.
-Vypadá to nádherně. Jenom klid.
00:40:46 Dělají na tom vývoj.
00:40:55 Jsou to materiály, které mají v sobě uloženou energii.
00:40:58 Není to vyloženě trhavina, nemá to výbušné efekty,
00:41:00 spíše je to bližší termitu.
00:41:09 Je pravý. Hůř se nám to roztékal, ale ne moc.
00:41:20 To po babičce je zpívavější.
00:41:28 Je to sklo vzniklé z pouštního písku.
00:42:02 Je to dobrý na rychlost, ale nemám ho rád.
00:42:21 Kofein je dobrý na úzkostné stavy nebo na paniky.
00:42:26 Ty prášky fungují i když je neberu.
00:42:29 Máme je k dispozici a teď nepanikařím.
00:42:32 Teď už je ani nepotřebuji. Asi mě to nějak přešlo.
00:42:42 ZPÉV
00:43:15 To je skvělé. Jsi nejlepší člověk, kterého znám na řešení
00:43:19 technických problémů.
00:43:21 -A všude jinde musíš být v háji.
-Taky, že jo.
00:43:28 Zase na druhou stranu jsem si získal schopnost řešit
00:43:33 technický problém.
00:43:35 Funguje to vždycky? Vždycky ne, ale často.
00:43:41 Dost často, aby to byla strategie.
00:43:46 Dovedu si představit situace, kde to fungovat nemůže.
00:43:51 Já taky.
00:44:11 Všechno je informace.
00:44:19 Co je hmota?
00:44:32 Ty jsi řekl, že to přísné myšlení Je doménou mužů.
00:44:37 Fungují více emočně.
00:44:50 Zjistíš, jak to funguje.
00:44:57 Takže vlastně člověk je jako počítač.
00:45:03 Koukej na úrazy mozku, když ho máš dobře
00:45:05 lokalizovaný úraz nebo nádor, tak můžeš mít výpadky
00:45:10 určitých funkcí.
00:45:16 Můžeš na něco koukat a nechápat dokud na to nesáhneš.
00:45:34 ZPĚV
00:45:38 Ten, kdo nezná techno hudbu, tak je stejně pasivní
00:45:42 jako já, jako já.
00:45:44 Ten, kdo si chce něco užít a nebýt pasivní,
00:45:47 tak se na festival podívá.
00:45:53 Ten kdo neprojížděl lesem, tak kamion z cesty sjel,
00:45:56 málo zná, málo zná.
00:46:00 Ten, kdo neprošel v noci městem, že se strachem chvěl,
00:46:05 že se na festival podívá...
00:46:20 Mám v živé paměti, jak jsme jednou dobíhali metro
00:46:24 a jak si říkal, že se ti zastaví srdce a dostaneš infarkt.
00:46:30 To jsem byl netrénovaný a to jsem furt.
00:46:35 Už to není tak zlé, už někam vylezu.
00:46:41 Hodilo by se mi míň spát, mít lepší koncentraci, lepší paměť.
00:46:48 Více rukou, širší pásma na vidění.
00:47:16 -Všechny mám nové.
-Máš?
00:47:18 Teď už se nekazí.
00:47:23 Všechny zuby máš umělé? Jo.
00:47:30 -Ve 32 let?
-Ještě dříve.
00:47:57 Já některé věci nevidím.
00:47:59 Nebo některé věci vidím trochu jinak.
00:48:04 Něco za něco.
00:48:07 -Co myslíš, že nevidíš?
-To já právě nevím.
00:48:18 To právě nevím, protože to nevidím.
00:48:21 To je řada emocí, které lidé řeší stejně.
00:48:30 Nedokážu přečíst ten výraz.
00:48:37 Čas od času nevidím, když se mě někdo snaží naštvat,
00:48:42 tak jsem považovaný za kliďase.
00:49:08 ZPĚV
00:50:04 Protože sedíš u toho počítače a čteš o tom světě,
00:50:07 tak tomu budeš více rozumět, než kdybys tam fyzicky byl.
00:50:13 Já mám trošku více těch počítačů, ale...
00:50:23 Tak přeci té reálné expozice trošku mám.
00:50:26 Ne moc, ale aspoň něco.
00:50:42 Myslíš někdy nelogicky, jako by mimo logikou?
00:50:51 Ne moc.
00:50:54 Pokud ano, tak si uvědomuji, že je to nadlidské.
00:51:05 Kdy? To je složitý.
00:51:30 Co bych chtěl? Video brýle.
00:51:33 Kouknu na tebe a ono mi to řekne, kdo jsi.
00:51:39 Rozpoznání ksichtu.
00:51:46 Kouknu na město a okamžitě vidím, kde jsi.
00:51:53 Koukneš na budovu, počítač udělá dotaz
00:51:59 a vytáhne z telefonního seznamu, kdo je uvnitř.
00:52:04 Koukneš na výrobek, koukneš na čárový kód
00:52:11 a popíše ti to, co je uvnitř.
00:52:16 Kouknu na mapu a když někam jdu,
00:52:18 tak se seznámím s okolím.
00:52:23 Když budeš nahrazovat postupně všechny části těla
00:52:26 zbude ti jenom mozek někde v nějaké vaně v nějakém roztoku.
00:52:33 Ten můžeš později nahradit také.
00:52:36 Když přijdeš na to jak.
00:52:51 Chceš říct ještě něco k tomu filmu, jak se tam vidíš.
00:52:53 Jak jsi se cítil.
00:53:01 Nemám představu
00:53:35 Odpovídá ta představa, jak v tom filmu vypadáš,
00:53:38 jak se sám cítíš?
00:53:42 Žádný film nemůže vystihnout tohle úplně přesně.
00:53:46 A dá se říci, že máš přibližnou podobu.
00:53:52 Co chybí přesnosti?
00:53:56 To je to, co se nedá popsat, kdyby to šlo, tak se to dá udělat.
00:54:06 Co bys nerad viděl v tom filmu?
00:54:12 Mluvíš moc o emocích.
00:54:16 Moje úzkostlivé stavy, nemusí být veřejný.
00:54:24 To, že mám umělé zuby, to si můžeš také nechat pro sebe.
00:54:34 Vidím to dvojitě. Vidím dvakrát.
00:54:48 Musí stačit jen jednou.
00:54:59 ŠEPTAJÍ
00:55:26 Tato abstrakce je soustava, barevná, harmonická.
00:55:30 Kaligrafická a to vůči tomuto obrazu a jsou tam dva protipóly,
00:55:36 které naznačují, že tam může být nějaká džungle,
00:55:42 nějaký chaos, civilizace vůči člověku, který do ní vstoupí
00:55:46 z nějaké hloubky nebo spíše člověk, který není zasažený,
00:55:50 naší společností.
00:55:57 Že nemá vymytý mozek, že není racionalizovaný
00:56:01 v nějakém směru a je čistý, ale dopadl, tak jak dopadl,
00:56:06 ten tlak civilizace ho naprostým způsobem zmuchlal.
00:56:18 Já jsem začal malovat a to jsem už namaloval hodně
00:56:21 a připadalo mi to zbytečný to dodělávat napravo,
00:56:25 poněvadž už toho tam bylo dost, tak jsem toho dal málo
00:56:31 a všimněte si, propracovanost toho obrazu z leva doprava,
00:56:34 tak jak jsem to maloval, tak jsem to promalovával víc
00:56:36 a přišlo mi, že už to stačí, že už jsem toho řekl dost
00:56:41 a ten obraz musím už skoncovat, já tam nehledám nic.
00:56:48 ZPĚV
00:57:12 Musíme dovést archu. Archu? Jo.
00:57:17 -Dobře a co je archa?
-Taková rozmlácená loďka.
00:57:27 Stará lodička.
00:57:57 Jo zvuk by byl.
00:58:20 Co to děláš? Takové kouzlo.
00:58:26 SMÍCH
00:59:55 Julie je zabalená do celty. Bílím hlasem skřehotá.
01:00:00 Julie Hegerová, vzal jsem ti hrob a dávám ti nový.
01:00:07 Vybaluje ji hlavu z celty.
01:00:12 Julie, to nebyl dobrý hrob.
01:00:15 Nikdo by tam stejně s tebou nezůstal.
01:00:18 Mně můžeš věřit, holčičko.
01:00:23 Tak vás naočkuji, jak mě naočkov Zmijovka.
01:00:29 Já odtud nepocházím, já jsem tu kvůli Zmijovkovi.
01:00:39 Je těžko vyprávět o někom, kdo vybírá mrtvé z hrobu
01:00:44 a vozí je někam.
01:00:47 Ten Zmijovka, opravdu přišel vykopat ten hrob?
01:00:51 On to byl jako brigádník.
01:00:56 On se ten hřbitov likvidoval od roku 1962 do roku 1972.
01:01:07 To je deset let?
01:01:10 Oni to vybrali a odvezli to na jiný hřbitov.
01:01:14 To nebylo jednoho dne vybraný, to se dělalo postupně, že jo.
01:01:18 Nenašel si vhodného člověka pro tuto práci.
01:01:38 -Ty nám budeš dělat vílu, jo?
-Jo, budu.
01:01:41 Můžu? Vílu?
01:01:44 Já jsem ti říkal, že tady jsou lidi normální.
01:01:48 -Co ty děláš?
-Já jsem na mateřské.
01:01:52 -Já dělám hrobníka.
-Ty děláš hrobníka?
01:01:55 Těch je nedostatek.
01:02:05 Já jsem nikdy nedělal hrobníka, ale tam v obci je potřeba manuál
01:02:12 a je tam povinnost nebožtíka pochovat.
01:02:18 Tak je to na mě.
01:02:20 Musím vykopat díru a toho nebožtíka uložit.
01:02:28 HUDBA
01:02:46 Ona umřela a umřelo i to miminko v osmém měsíci a ten chlap,
01:02:49 co to vyprávěl o tom hřbitově, tak poukázal ten hrob Julii Hegrové
01:02:55 a že ji nepošlou mezi ostatní lidi, ale pohřbí ji jinde
01:03:03 a tam se nedá nic vykopat, tak ji upálili na jednom šutru.
01:03:11 -Zase je to jenom z vyprávění.
-Jasně.
01:03:17 Tam je ten šutr.
01:03:22 To je stará vyvřelina a na ten šutr se posadíš
01:03:27 a díváš se.
01:03:56 Ten Zmijovka byl kdo?
01:03:59 Potkáš člověka, bavíš se s ním hodinu,
01:04:05 pak už ho nikdy nevidíš, ale on ti narve do hlavy
01:04:08 takové věci...
01:04:10 Mně narval lásku k Přísečnici.
01:04:13 Tak jsem nevěděl nakolik to dá,
01:04:18 jakou má zkušenost.
01:04:21 To je jeho realita, toho kluka.
01:04:27 -Zelené kytičky. To je fantastické.
-Tak je dej na ruby.
01:04:33 -To ji bude kousat.
-Božínku!
01:04:39 -Kdo tady natáčí ten film?
01:04:45 Jakou máš představu?
01:04:47 Já mám takovou představu...
01:04:58 Moc hezké by to bylo, kdyby paní měla nějakou záclonu.
01:05:14 -Vezmi záclonu.
-My nemáme záclony.
01:05:21 Tohle je moc moderní na vílu.
01:05:28 Té krajině je to jedno, ale já jsem v ní.
01:05:31 Ona tě nějak osloví.
01:05:35 Oslovila mě tak, že jsem napsal knížku.
01:05:37 Oslovila mě tak, že dělám muziku.
01:05:41 Chci ji udělat multimediální, že chci namalovat obrázky.
01:05:47 Ono je to jedno, co si z té krajiny vezmeš.
01:05:50 Co si vlastně s tím svým já a vlastním bytím
01:05:57 dáš tomu nějaký rozměr, že to jiní lidi budou
01:06:03 v té knížce číst, že je to bude zajímat.
01:06:08 -Sundat si to mám?
-Jo.
01:06:13 Ono to ztvrdlo přes noc.
01:06:21 Vidíš, už to polevilo.
01:06:24 Dám to druhou stranou.
01:06:26 Vidíš, jak je to smyslná ženská.
01:06:33 Podívej se, to je nádhera. Počkej.
01:06:38 Ono to tam není vidět. Ty jsi mi to vyhodila.
01:06:44 Zkus si to sám, neumíš zacházet s foťákem.
01:06:47 Já to vyfotím.
01:06:57 Takové pěkné víly jsme tady, měli.
01:07:18 Tady máš Hugo.
01:07:28 Šetři si ten materiál.
01:07:48 Je to dokument o něm a on kecák, jak tiskne.
01:08:02 Co uděláš?
01:08:07 Na šachtě byli lidi, kteří byli opravdu vzdělaní.
01:08:11 -Víš, jak jsem ti říkal o těch...
-To je pravda?
01:08:15 -Fakt je to pravda?
-Jo!
01:08:17 -Všechno?
-Jo.
01:08:20 Na šachtě byli vzdělaní lidi, doktoři...
01:08:31 Honička s cigány o holky je pravda?
01:08:34 -Jo!
01:08:41 Zajedeme na to zátiší, vole.
01:08:52 ZPĚV
01:09:21 Ty vole, tady vznikly ty písničky, tady na šachtě.
01:09:30 Kde tady byla podzemní knihovna?
01:09:42 Tady jsou akorát mapy.
01:09:46 Já jsem ti říkal, že tady bylo spoustu vzdělaných lidí.
01:09:51 Když jsi byl tady, tak jsi skočil do knihovny a kolega ti
01:09:55 vyprávěl o něčem.
01:10:09 Oni mi pořád nevěří.
01:10:17 Cítíte tu vůni?
01:10:20 To je typická vůně horníků. To je nádherná vůně.
01:10:24 To jsem necítil už léta.
01:10:43 SMÍCH
01:10:47 Honzíku, tady jsou háky s elektrikou, pozor na to.
01:11:09 Je zajímavé, když mně vypráví Zmijovka o šachtě,
01:11:11 má sebou elektrickou lampičku, co nosí havíř.
01:11:16 Když si povídají, mávají paží světýlkem.
01:11:21 světýlko v šachtě je jako ukazovátko.
01:11:23 Zmijovka má světýlko a mává s ním někam za mě.
01:11:29 Jako kdyby byla kolem nás věčná temnota šachty.
01:11:34 ŠEPTÁ
01:12:03 Zmijovka byl havíř, což jsme měli spojený osud,
01:12:08 oba havíři.
01:12:11 Docela jsme si rozuměli.
01:12:16 Jednou jsem sem přišel a bavil jsem se s ním.
01:12:25 Ty se divíš, ale je to opravdu tak.
01:12:30 HUDBA
01:13:09 Pane profesore, mě napadli slova, které říkají.
01:13:16 Povídal ježíš a to je ta potíž...
01:13:26 Tón jsem si vzal odsud a vylezlo mi to jako rokenrol.
01:13:33 Tady nemám kytaru a ta druhá část,
01:13:35 tak ta mě vyšla složitou harmonií.
01:13:44 Těžko tady kytaru seženu, ale chtěl bych ji dodatečně
01:13:47 udělat na varhany.
01:13:51 HUDBA
01:15:35 Já jsem čuměl na ten obraz a hledal jsem v něm ty reflexy.
01:15:45 HUDBA
01:16:15 (ZPÍVÁ) Kde domov můj...
01:16:46 Tak to pomalu zabalíme, protože, já bohužel...
01:16:48 Děkujeme.
01:16:51 Já jsem pro vás připravil dvě knížky,
01:16:53 chcete, abych je vám podepsal?
01:16:55 Jistě.
01:17:00 Mám to všechno? Nemám vlastně.
01:17:06 Můžu se ještě podívat, jestli jsem něco nezapomněl?
01:17:08 Všechno máme.
01:17:22 Děkuji vám.
01:17:33 -Šel tam dobře ten zvuk?
-Super.
01:17:36 On je Knížák hodně skromný.
01:17:41 Já jsem chtěl, aby tady byli ti 4 akademici,
01:17:48 aby k té husté teorii něco řekli.
01:17:57 Proč nepřišli?
01:17:59 Jak jsem řekl, že tam bude Knížák,
01:18:03 tak okamžitě ne.
01:18:07 To je tak prohlídnutelný, ty si vezmeš odborné slova,
01:18:09 splácáš je dohromady, vezmeš nějakou banální informaci
01:18:12 a zaobalíš to tak, aby to vypadalo účinně.
01:18:14 Vždyť sám musíš vědět, že to děláš.
01:18:16 Víš, že jsou ty principy banální, že jsou pochopitelné každému.
01:18:19 Cokoliv z teorií, které mně vykládáš,
01:18:24 tak jsou úplně jednoduchý.
01:18:27 A ty jsi šikovný, ale přitom ten paradox,
01:18:30 ty tady pořád zdůrazňuješ, že jsi ze šachty,
01:18:33 já jsem vlastně hloupej.
01:18:34 Já neříkám, že jsem hloupej.
01:18:36 Já jenom říkám, že se zabývám věcmi,
01:18:38 které přesahují mé vzdělání, to je všechno.
01:18:41 Tak prostě do tebe šijí, aby se dozvěděli, kdo jsi.
01:18:45 Můžu říkat, co chci, ty prostě vymyslíš Zmijovku,
01:18:49 krmíš mě s tím tři roky.
01:18:51 Honzo poslouchej mě, jedna věc je jistá.
01:18:54 Ty chceš udělat o mně nějaký dokument.
01:18:57 Já jsem ti poslal po 14 dnech 125 stránek,
01:19:03 kde jsem ti to vysvětlil a ty jsi to nečetl.
01:19:06 Já jsem se tě ptal, četl jsi to a ty jsi řekl,
01:19:10 že jsi to četl a tak jsi to musel pochopit.
01:19:13 Dej si srdce na srdce a řekni, kdy jsem vyprávěl
01:19:15 Honzovi o Zmijovkovi a říkal jsem mu,
01:19:17 že vím o tom, že je fiktivní.
01:19:21 Hraješ na mě habaďuru. Vykládáš mi věci,
01:19:27 které nejsou a pak se přiznáš, že jsi lhal.
01:19:30 A lžeš dál vlastně.
01:19:32 -Já jsem to říkal skrz Zmijovku.
-Dobře.
01:19:35 Já jsem ti to vysvětloval, že je to součást toho bytí.
01:19:38 Ty děláš dokument o plácích člověka.
01:19:45 Já ti nelžu, ty děláš o plácích člověka.
01:19:48 Ty si to bereš sám k sobě, ten dokument.
01:19:50 Ty mě sám svým způsobem nějak hodnotíš.
01:19:55 Ty mně neděláš dokument, ty mě hodnotíš Honzo.
01:20:00 Já ti říkám, že mě hodnotíš v tom smyslu,
01:20:02 že znáš nějakého člověka, že byla nějaká knihovna v šachtě,
01:20:07 tak ti každý řekne, že tam nikdy nebyl.
01:20:14 Když děláš na šachtě, tak to vidíš moc do hloubky.
01:20:21 Chceš studovat malířství, umění a oni tě hodí do šachty k lopatě
01:20:28 a děláš tam sám jeden den, dva dny, týden, měsíc, půl roku, rok,
01:20:37 tak tě z toho začne jebat.
01:20:39 A ty se v té práci bavíš. Ty kopeš a vyprávíš si s nimi.
01:20:54 Já neříkám, že bych Zmijovku neznal, ale ten fenomén,
01:20:57 který si vytvoříš, tak s tebou chodí.
01:21:03 A ty se naučíš ten fenomén vnímat.
01:21:12 Ty naskočíš, zeptáš co to je a on ti to řekne.
01:21:16 To je duchovní rozměr, který máš,
01:21:20 který jsem si vytvořil.
01:21:22 Vytvořil jsem si ho na šachtě.
01:21:24 Mě třeba zajímá, že se mnou zabýváš.
01:21:28 A ten důsledek, že s tebou mluvím,
01:21:33 tak jako s nikým nemluvím, jde o to Honzo, že tím časem,
01:21:40 jak se známe, tak tím způsobem rosteme.
01:21:43 Já nevím jestli ty, ale já rostu.
01:21:47 Něčeho chci dosáhnout třeba.
01:21:49 Rozumíš mi?
01:21:51 Tak mně to hodně pomáhá a co jsem napsal,
01:21:53 tak jsem napsal, až když jsem tě znal.
01:21:55 To co jsem napsal o Zmijovkovi, tak to jsem napsal
01:21:58 až jsem si přečetl tvé texty.
01:22:00 Vždyť si říkal, že jsi to psal spoustu let.
01:22:03 Píšeš tam tu záležitost, že je to sendvičová věc
01:22:10 to co jsem napsal.
01:22:12 Týká se to víc oblastí.
01:22:15 Některé jsem měl 15 let napsaný nebo v hlavě.
01:22:25 Kde byla ta Zmijovka?
01:22:27 Jak máš ty stromy, tak tady přesně naproti mně
01:22:31 byl kostel a tam je základ toho kostela.
01:22:40 Ty jsi říkal, že máš 4 věci, tak mi je říkej postupně.
01:22:49 On byl nějaký šišlavý.
01:23:00 Já jsem ti říkal o té moudrosti a to jsem ti říkal už tu jednu,
01:23:08 aby si pozoroval svět.
01:23:13 A podíváš se, kam se nepodíváš,
01:23:17 postavíš se a podíváš se na ten strom.
01:23:20 A řekneš tvému rozumu, děkuji, že jsi mě zastavil.
01:23:24 Takže se podívám za sebe a ten strom je fakt hezký.
01:23:28 A stačí jednou v životě, že ti to ujede a ta palice tě
01:23:36 nasměruje a ukáže ti něco.
01:23:39 Tak to je jedna z možností.
01:23:42 Takže, když potkáš něco tímto směrem,
01:23:47 tak ti řeknu druhou.
01:23:57 To je náš táta. On tam zase dá atomovou bombu.
01:24:24 Pojď, vole! Nestyď se, vole.
01:24:30 -Vezmi si to a nech to být.
-Proč?
01:24:33 -Jsou to sračky.
-Jaké sračky, v jakém smyslu?
01:24:36 -Nech to být, vole.
-Tak to řekni.
01:24:43 -Vezmi si to a jdi pryč, vole!
01:24:50 -A proč, Lubo?
-Jdi pryč a běž pryč!
01:24:52 -Jsou to sračky
-To nejsou sračky.
01:24:56 Jsou to sračky.
01:24:58 -V jakém smyslu?
-Nic, jsou to sračky, vole.
01:25:02 Lubo neser, ty vole!
01:25:05 Co blbneš, prosím tě.
01:25:09 Jsou to sračky, jdi už vole, já kdybych mohl,
01:25:12 tak ti to omlátím o hlavu.
01:25:17 Já vidím ty bláboly, jdi prosím tě.
01:25:23 -Já si myslí...
-Jsou to sračky.
01:25:26 Nech mě doříct větu.
01:25:28 Já ti to říkám normálně, jsou to sračky, ty vole.
01:25:32 -Rozumíš, co tu plácáš!
-Řekni Vaškovi, že jsou to sračky.
01:25:35 Je to člověk, může si myslet, co chce, vole.
01:25:42 -To je v pořádku. Ať si to myslí.
-Ať si to myslí, vole.
01:25:54 -Já jsem ti chtěl říct...
-To jsou věci intimní.
01:26:00 To je intimní, do toho nemáš zasahovat, ty vole.
01:26:11 Děláš velkou chybu, já jsem ti říkal,
01:26:14 že jsi jako fízl, ty vole.
01:26:17 -Ty jsi fízl.
-Nejsem fízl.
01:26:20 Proč bych byl fízl.
01:26:21 Zažil jsem toho dost, to jsi mě vytočil, vole.
01:26:25 Fakt jsi mě vytočil.
01:26:40 Vašek byl semnou a já jsem si říkal,
01:26:42 že bych si to ani nepřipustil, možná je můj z nebližších lidí.
01:26:46 Na silnici před námi ležel čmelák, vzal ho z cesta a pak říkal,
01:26:52 udělal jsem dobrý skutek, zachránil jsem život čmelákovi.
01:26:59 Sbohem galánečko, já už musím jíti,
01:27:09 sbohem galánečko, já už musím jíti...
01:27:44 "Skryté titulky:Yveta Bartlová Česká televize“
01:27:46 .
Film Souboj s mozkem Jana Šípka je celovečerním trojportrétem tří mužů cítících se na okraji společnosti, ve smyslu zneuznání toho, co sami považují za důležité. Jeden žije u matky a píše knihy, druhý žije mezi jedničkami a nulami a vztahuje je ke společnosti, třetí je excentrický umělec. Režisér se snaží dobrat podstaty jejich světonázoru, důvodu jejich perifernosti, a proto neustále naráží na podstatu i své vlastní pozice. Zahloubaný, melancholický a intimní film nepostrádá drama či reflexi toho, z jakých částic se skládá naše chatrná konstrukce reality.