Závěrečná část komediálního příběhu o manželství učitele a zdravotní sestry, ve kterém neustále chybějí peníze (2000). Hrají: V. Žilková, B. Klepl, P. Nárožný, Z. Kabátová, E. Holubová, O. Navrátil, S. Nováková, G. Wilhelmová a další. Scénář I. a E. Pelantovi. Kamera P. Polák. Režie K. Smyczek
00:00:24 Z TELEVIZE
00:00:26 Tělo muže bylo nalezeno prostřílené 18 ranami ze samopalu
00:00:29 ve vilové čtvrti poblíž potoka.
00:00:32 Podle dosavadního šetření se jedná o asi 40letého podnikatele M.K.
00:00:36 V pozadí celé vraždy bude patrně vymáhání dluhů,
00:00:39 neboť podnikatel údajně dlužil více lidem vysoké částky.
00:00:49 -Co to tam pořád hledáš?
-Ztratil jsem klasifikační arch.
00:00:56 To Ludvíček taky pořád něco hledal.
00:01:00 Jednou ztratil transparent: Zdravíme XI. sjezd KSČ.
00:01:07 On ho zapomněl v hospodě na Letné.
00:01:12 Io sono Eduard Jeleno - Eduardo Jeleno!
00:01:18 Sí! Ceco.
00:01:22 Uno problema. Automatico caffé caputo.
00:01:29 Tutti frutti caputo. Sí, tutti!
00:01:33 -Co to tam breptáš?
-Nic, babi.
00:01:38 Non esiste firma?
00:01:41 Ale... No to je! Pic, pic pic!
00:01:55 -Co je?
-Naše automaty přestaly fungovat.
00:02:00 Tady to neumí nikdo opravit.
00:02:03 A ta firma, co je dodala, už neexistuje.
00:02:08 No tak nebudeme milionáři.
00:02:11 Je to mnohem horší. Dlužím ještě 200 tisíc.
00:02:17 Cože!?
00:02:21 Půjčil jsem si od ředitelky, od matky, od češtinářky Tomanové,
00:02:26 od Pazourové a od Evičky Popelkové. Ale od té jsem si půjčil jen málo.
00:02:32 200 tisíc!? Ty jsi se zbláznil!
00:02:38 To je směšná cena za ty automaty. Normálně by stál 2 miliony.
00:02:42 Ale začaly se sypat jeden po druhém.
00:02:47 Jelene, jak to chceš splatit?
00:02:51 To je můj problém, to je můj dluh. Já to splatím.
00:02:54 Ty si jdi klidně lehnout, ale úplně v klidu.
00:02:56 200 tisíc!
00:02:59 Proč bych si chodila lehnout, když ještě není osm?
00:03:02 Tak já jdu s jobovkou, ale vedle té tvé je to běžná špatná zpráva.
00:03:09 Co se stalo?
00:03:11 Zuzana se rozhodla, že se přihlásí na výtvarnou školu.
00:03:15 -Ona maluje?
-No, právě.
00:03:19 Tohle je jediné, co ta slečna v životě nakreslila.
00:03:25 Do toho ji uvrtal Viktor. Musíš s ní promluvit.
00:03:28 Takhle to nejde.
00:03:31 -Kam jdeš, Edo?
-Jdu si s ní promluvit, ne?
00:03:35 -Hlavně, děti, aby nevypukla válka.
-Babi, vaše starosti!
00:03:41 S tím tě, podle mého, na uměleckou průmyslovku jen těžkou přijmou.
00:03:47 Není to špatné, ale neprokazuje to žádný mimořádný talent.
00:03:55 To říkáš ty. Viktor si myslí něco úplně jiného.
00:04:00 Tak fajn. Zkus to. Člověk má v životě všechno zkusit.
00:04:05 Ale do přihlášky si dej ještě jinou školu, třeba humanitní gymnázium.
00:04:09 Tam můžeš jít na filosofickou a studovat
00:04:11 dějiny výtvarného umění nebo češtinu na pedagogické fakultě.
00:04:14 To mám být učitelka? Jako ty?
00:04:19 Nemusíš být učitelka, ale stačí když si dáš přihlášku na nějakou
00:04:22 jinou školu pro případ, že by tě na UMPRUM nevzali.
00:04:26 -A na tom trvám.
-Já ho nenávidím.
00:04:32 Já ho tak nenávidím!
00:04:36 SMÍCH V PATŘE
00:04:41 No to je fór! Tak ona jim to Květuška poradila.
00:04:48 A poradila jim to zadarmo nebo za honorář?
00:04:52 Nevím.
00:04:54 Ona každému ráda poradí, když je teď ta poradkyně.
00:04:57 Kdepak naše Květuška! Ta má zlaté srdce.
00:05:03 Ludvíčku! Já ti vždy říkala, při jídle se nemluví.
00:05:11 To je dobré, já to zajím.
00:05:15 Návrhy na pedagogickou poradnu mám ode všech.
00:05:18 Příští porada jako obvykle.
00:05:22 Pardon, sypu si popel na hlavu. Nejsou k dostání kelímky, tak...
00:05:26 Prosím tě, já jsem v maléru.
00:05:28 -Tomanová taky.
-V maléru jsme i my.
00:05:31 Máš někoho na propadnutí nebo do pedagogické poradny?
00:05:35 Salmová ze šestky by to potřebovala.
00:05:37 -Tak písemně.
-Dodám.
00:05:39 -Prosím tě, já jsem v tom maléru...
-Na některé věci jsem alergická.
00:05:44 Poradu máme jednou měsíčně, šetřím vás kde můžu.
00:05:47 A tvoje osobní kšefty mě nezajímají!
00:05:55 Edo, můžu se tě na něco zeptat?
00:05:59 Automat v divadle je přece taky tvůj, ne?
00:06:03 Tam visí cedule:
00:06:05 "Použití jen na vlastní nebezpečí. Stůjte stranou."
00:06:10 Já tomu nerozumím. Mohl bys mi to nějak vysvětlit?
00:06:14 Nemohl, Maruško, ty bys to stejně nepochopila.
00:06:21 Edo, to jak jsem ti půjčila, to je v pořádku,
00:06:27 ale přece jenom nějaký kousek papíru bychom měli sepsat.
00:06:32 Eliško!
00:06:33 Ne, že bych ti nevěřila, ale stát se může cokoliv.
00:06:36 Jasně.
00:06:38 Ty to taky chceš zřejmě napsat, Libuško.
00:06:41 Prosila bych tě.
00:07:27 -Kampak, slečno?
-Paní, už podruhé paní.
00:07:31 Dobrý den, neruším.
00:07:34 200 tisíc, prosím tě.
00:07:37 Ten pán, co jsi ho vystrnadila, dluží 10 milionů
00:07:41 -a taky si z toho nic neděláme.
-Ale my si z toho bohužel děláme.
00:07:47 Z toho já měla hrůzu celý život, že bude Eda po tatínkovi.
00:07:50 Už jako malý to bylo pořád, já sám, a bác ho do louže.
00:07:55 On nekřičí, mami pomoc. On ani neví, že tady jsem.
00:07:59 -On je na tom prostě zle.
-Vždyť to povídám, celý Ludvík.
00:08:05 Já jsem vás chtěla poprosit, nemohla byste nám půjčit?
00:08:10 -Aspoň aby vrátil kolegyním.
-Vždyť já jsem mu už půjčila, ne?
00:08:15 50 tisíc, které zřejmě nikdy neuvidím.
00:08:20 Vy jste asi zapomněla, že jste ho do těch automatů uvrtala vy.
00:08:25 Ale? Já? Já jsem myslela, že ty, že tobě nestačily peníze.
00:08:32 Tak vám děkuju a na shledanou.
00:08:35 Věro, počkej!
00:08:37 Co kdybychom se pokusili to předělat.
00:08:42 Myslím ty automaty. Třeba na prezervativy.
00:08:44 No!
00:08:46 To ne, to by bylo moc složité. Technicky složité!
00:08:50 Dobrý nápad musí být jednoduchý.
00:08:56 V půli srpna bude zatmění slunce.
00:09:00 Dá se to pozorovat přes speciální brýle nebo svařovací sklíčka.
00:09:05 Kdybyste se teď včas zásobili.
00:09:08 Takových 100 tisíc byste jich určitě prodali.
00:09:12 Jste hodná, ale já nehodlám prodávat ani prezervativy,
00:09:15 ani svařovací sklíčka.
00:09:18 Ono totiž při mé smůle měsíc mine slunce a já se půjdu rovnou oběsit.
00:09:24 Na shledanou.
00:09:33 Chudinka malá, automatek.
00:09:37 -My vám to pomůžeme i vyložit.
-To je dobré.
00:09:40 Ale by bychom vám rády pomohly.
00:09:43 Pane učiteli, pojďte.
00:10:00 -Kam ho dáme?
-Asi tady.
00:10:03 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:10:07 -Já vás hodím do školy.
-To je zbytečné, to já dojdu.
00:10:11 Na shledanou.
00:10:17 -Jak dlouho to tady bude?
-Dokud nevymyslím, co s tím.
00:10:23 Takže navždy.
00:10:25 Tady vždycky chyběla lavice na přezouvání.
00:10:29 Pojď večeřet.
00:10:31 Honzo, Zuzko, večeře.
00:10:35 -Teď nemůžu, kreslím.
-Mně je to jedno, ale je tlačenka.
00:10:41 Jó?
00:10:43 Ukaž, dej to sem, já se na to podívám.
00:10:47 Dědo, nehýbej se. Pamatuj si, jak jsi seděl.
00:10:50 To víš, že jo, ty starosto.
00:10:55 -Proč jsem tak nasraný?
-To v téhle rodině nikdo neví.
00:11:05 -Mami, kolik má každý plátků?
-Jeden a půl.
00:11:11 Cože?
00:11:13 Já si neumím představit, že by Michelangelo přerušil práci
00:11:16 na Sixtinské kapli kvůli tlačence.
00:11:19 Mami, tomu nerozumím. Vždycky mám 2 a kousek.
00:11:25 To víš, když jsme teď ten sociální případ.
00:11:29 Aha, to je blbé, viď.
00:11:33 -Na, vezměte si to.
-Nepředváděj se.
00:11:37 Ale já se nepředvádím. Já nemůžu jíst, mně není dobře.
00:11:45 -Tati, vezmi si tu tlačenku.
-To je doják.
00:11:50 Jaký doják? Mě bolí žaludek. Když si představím,
00:11:54 že jdu zítra do školy mezi ty báby, tak se mi to tady nějak sevře.
00:11:57 Člověče, mně taky.
00:12:00 Když píšeme diktát z češtiny, tak mám kolikrát i průjem.
00:12:16 Já nejsem nezaměstnaná. Já hledám nějakou práci pro mě a mého manžela
00:12:22 -po pracovní době nebo domů.
-Musíte si vyplnit formulář.
00:12:30 Ale lidem bez práce dáváme přednost, to musíte pochopit.
00:12:36 My jsme v hrozném maléru, musíme splatit dluh.
00:12:43 To jste jediná v téhle republice, která chce něco splácet.
00:12:48 Jenže my jsme si půjčili u přátel a oni teď sami potřebují.
00:12:55 Je mi to strašně trapné.
00:13:00 Tak počkejte.
00:13:10 Mám tady nějaké hlídání dětí. U Lien Cunga.
00:13:15 Prosím?
00:13:17 To je vietnamský podnikatel, co mu patří stánky po celém kraji.
00:13:22 Aha.
00:13:23 Ale to by pro vás nic nebylo, on to chce přes den.
00:13:26 A já ani neumím vietnamsky.
00:13:30 Ale tohle - psaní adres. To je práce domů.
00:13:35 -Kolik platí?
-Za 100 kusů 10 korun.
00:13:39 -Dovolíte?
-Prosím.
00:13:49 Kolik dlužíte, paní, jestli se můžu zeptat?
00:13:56 -200 tisíc.
-Tak to vám dřív upadnou ruce.
00:14:03 Kdyby psal ještě manžel, děda, prababička, Honza - ten by musel
00:14:06 tiskacím - to by možná bylo...
00:14:10 Víte co, stavte se za 14 dní.
00:14:15 -Tohle? 10. To je ale maximum.
-To jsem z toho jelen.
00:14:22 To já taky.
00:14:25 -Vidíte támhle toho Forda?
-Ten je za 50 a nemůžu ho udat.
00:14:32 Ale co ta kráva žere a kolik na ni musí stát náhradní díly.
00:14:36 A já k tomu mám ještě nový levý blatník, práh,2 úplně nové blinkry.
00:14:45 A lékárničku. Před 2 lety mi za to chtěli dát 40 tisíc.
00:14:50 -A vy jste to neprodal?
-Ne.
00:15:00 Ať na tom tratím - 10 a půl.
00:15:05 Ale jenom kvůli tomu, že vás ta moje holka tak miluje.
00:15:09 -A vy jste?
-Vomáčka.
00:15:13 Těší mě, Jelen.
00:15:17 Tak si to vezměte, ale jenom proto, že je Vomáčková dobrá v dějepise.
00:15:30 -Kam to neseš?
-Do bazaru.
00:15:35 Ale vždyť jsi slíbil Honzovi, že ho vezmeš na hory a naučíš lyžovat.
00:15:40 Ve škole mají nějaká prkna na půjčení vždycky.
00:15:42 Ale o tom jsi říkal, že jsou to šunty pro ostudu.
00:15:46 Tak jsem změnil postoj.
00:15:48 Důležitější je umět lyžovat než mít drahou výstroj.
00:15:51 Jelene.
00:15:55 Přemýšlel jsem... On mi stejně padá z prstu.
00:16:05 No ale, to je jako kdybychom se rozvedli.
00:16:11 To, že se máme rádi, nemá nic společného s těmi zlatými kroužky.
00:16:15 Jak myslíš.
00:16:22 Jestli je to pro tebe těžké, tak to řekni.
00:16:25 Tak ne. Promiň. Mě to jen tak napadlo.
00:16:30 To byl takový blbý nápad. Tak mi to, prosím tě, promiň.
00:16:45 -Nejde. Že bych ztloustla?
-Ne, to nesundávej.
00:16:53 Já jen kvůli té první splátce, víš.
00:16:58 Já myslím, že se to musí namazat mýdlem, aby to šlo.
00:17:41 Já bych si vzal jednu pomlázku. Kolik to stojí?
00:17:49 -Přejete si?
-Tak se dívám.
00:17:53 Koukněte se na tohle. To si počtete.
00:18:00 Mrkněte se na stránku 28, pošmáknete si.
00:18:07 Ale Vítězslav Hálek neměl žádný poměr s Boženou Němcovou.
00:18:10 -Co to je za pitomost!
-Já bych si nebyl tak jistý.
00:18:14 -Kdo vydává tyhle nesmysly?
-Možná nesmysly, ale prodává se to.
00:18:20 Na shledanou.
00:18:22 -Dvacet osm?
-Ano.
00:18:25 Dobrý den. Dal bych si jednu slivovici.
00:18:29 Podívejte, jak řetízkuje.
00:18:32 Víte, slečno, mně je to úplně jedno.
00:18:36 Fakt řetízkuje!
00:18:45 Drží to?
00:18:50 Hody hody doprovody, dejte vejce malovaný.
00:18:54 Holky, nastavte prdelky.
00:18:59 -Co to je?
-Opičky.
00:19:03 Nechala jsem paní na pracáku kafe a mám práci domů.
00:19:06 Je to pro Němce. 10 opiček za 3 marky.
00:19:10 Jenže do 14 dnů jich musíme ušít 2000.
00:19:14 Tady máš jehlu a nit a můžeš šít s námi.
00:19:17 Ale Věrušce to jde od ruky.
00:19:19 To je tím, jak ona ve špitále sešívá pacienty.
00:19:24 To je konec. To je absolutní konec!
00:19:29 Já mám přišívat ocasy na německé opice?
00:19:34 61 let po Mnichovu! 54 let po konci války.
00:19:41 A 584 let od upálení Mistra Jana Husa?
00:19:46 Běžte s tím někam.
00:19:48 -Tak co, jak vám to jde?
-Jde to.
00:19:51 To jsi hodná, že nám jdeš pomoct, ale už umíš všechno do školy?
00:19:55 Jo.
00:19:59 Co ta matika? Už to umíš? Jestli dostaneš třetí pětku!
00:20:04 Ty máš druhou pětku z matematiky? To je pěkné.
00:20:10 Tady názorně vidíš, co budeš muset dělat, když se nebudeš učit.
00:20:17 Ona si myslí, že když se nedělají na výtvarnou školu
00:20:20 přijímačky z matiky, tak..
00:20:22 Tak ty si myslíš, jo? Víš, kolik se tam hlásí lidí?
00:20:26 A talentovaných lidí! A víš, kolik jenom berou?
00:20:29 Taky musíš počítat s tím, že tě nevezmou.
00:20:31 Já jsem vám chtěla pomoct a to mám za to!
00:20:35 Tady člověk nemůže nic říct.
00:20:38 Evičko, jsi u sebe?
00:20:41 -Ahoj, pojď dál.
-Evi, tady jsem přinesl 2 tisíce.
00:20:49 Děkuju. Zbytek dodám na konci školního roku.
00:20:52 Jestli s tím máš nějaké problémy, tak já...
00:20:55 Ne, to bude v pořádku. Žena teď chytla výborný kšeft.
00:20:58 -Vážně?
-Export pro Němce.
00:21:02 Jednu opičku jsem ti přinesl pro tvoje maličký.
00:21:05 Ta je roztomilá, děkuju.
00:21:07 Samozřejmě přišíváme jenom očíčka a ocásky.
00:21:11 Přišívá je žena s babčou. Já to všechno řídím.
00:21:14 Ale když občas babča potřebuje navléknout nit, tak navléknu nit.
00:21:17 Nejhorší je na tom, že musíme do 14 dnů udělat 2000 kousků.
00:21:23 Víš co? Tak to sem dones a já to dám holkám do rodinné výchovy.
00:21:28 -Myslíš, že by to šlo?
-Určitě.
00:21:33 Holky, tohle se vám bude hodit celý život. Např. když budete
00:21:37 přišívat knoflíky manželovi. Očíčko napíchneme a přišijeme.
00:21:45 Podstatou je přišít ocásek na zadek a očíčka na obličej.
00:21:50 Nikoli obráceně.
00:21:53 Současně upozorňuju, dámy, že šití je dobrovolné
00:21:57 a neznamená žádné úlevy z učení.
00:22:00 Přišívejte ocásky velmi pevně, protože jdou na export.
00:22:05 Tudíž musí splňovat normy Evropské unie.
00:22:13 -Táto, hele.
-Hm. Krásný.
00:22:16 Ukaž.
00:22:19 Honzíku, vždy ta opice šilhá.
00:22:22 Aspoň má charakter, je to osobnost. V nepravidelnosti je krása, Věro.
00:22:27 -Cézar měl taky všechno nakřivo.
-Taky to nebyl Němec.
00:22:30 My děláme pro jinou kulturní oblast, Honzo!
00:22:35 To bude asi slavný obraz:
00:22:38 Učitel dějepisu přišívající ocasy opicím.
00:22:45 No, a je taky nasraný.
00:22:50 Na pařížské konferenci došlo k vytvoření nové
00:22:54 světové organizace OSN.
00:22:59 Podíl na jejím vzniku měl prezident USA Wilson.
00:23:06 Kdybyste si nemohli vzpomenout na jeho jméno, poradím vám,
00:23:09 že se podle něj jmenuje Hlavní nádraží v Praze.
00:23:14 Dámy, jste si jisté, že kvůli opicím vám neuniká smysl založení
00:23:20 -Organizace spojených národů?
-Ne, my posloucháme. Opravdu.
00:23:27 Olino, jak se jmenoval ten prezident USA?
00:23:31 -Jako to nádraží.
-A jak se jmenuje to nádraží?
00:23:41 -Masaryčka.
-To jsem z toho jelen!
00:23:48 Když jsme šili boty pro wehrmacht, my jsme si užili legrace.
00:23:55 ZVONÍ TELEFON Já to vezmu.
00:24:03 Tady pavilon opic. Pro tebe, tati!
00:24:11 Jelen.
00:24:14 Ahoj. Jasně. Já se zítra zastavím.
00:24:20 Edo, mně to je opravdu strašně nepříjemné.
00:24:24 -Potřebuješ zpátky peníze, že jo?
-Ale ne, o peníze vůbec nejde.
00:24:30 Přišla na tebe stížnost na školský úřad.
00:24:35 Prodáváš prý žákům svoje zboží. Dokonce i alkohol.
00:24:39 -To je sprostá lež!
-To není všechno.
00:24:43 V době vyučování si sjednáváš svoje kšefty.
00:24:46 A nedávno při hodině dějepisu jsi nechal žákyně přišívat
00:24:50 choboty slonům, nebo co?
00:24:53 -To je nesmysl.
-Já vím, že to je nesmysl.
00:24:55 To je nesmysl, nepřišívaly choboty slonům, ale ocasy opicím.
00:25:00 Prosím?
00:25:02 -Ony přišívaly ocasy opicím.
-Aha. Ocasy opicím.
00:25:13 -Edo, ty jsi se zbláznil!
-Asi jo.
00:25:19 -Ale já už tě nemůžu bránit!
-To já chápu.
00:25:23 -To je absurdní!
-To je.
00:25:27 Eduarde, uvědomuješ si, že to je na vyhazov!?
00:25:33 No co mlčíš! Řekneš mi k tomu něco?
00:25:37 Amen.
00:25:49 -Já se z toho zblázním.
-Já to taky nepřežiju.
00:25:55 A já snad umřu!
00:26:03 -Kde máte kantora?
-To my nevíme. On odešel.
00:26:09 -Ale kam odešel?
-No, ze školství.
00:26:14 Ze školství?
00:26:17 On přišel, rozloučil se, vzal si věci z kabinetu a povídal,
00:26:22 že odchází ze školství.
00:26:26 To jsem z toho jelen.
00:26:56 Dobrý den.
00:27:08 To je skvělý nápad, pane Jelene.
00:27:12 -To je přesně to, co hledáme.
-Děkuju.
00:27:17 Humoristický text ze zákulisí našich dějin.
00:27:22 Nějaké pikantní historky na okraj, nějaká milenka císaře,
00:27:30 ovšem při zachování vysoké vědecké hodnoty textu.
00:27:36 Já jsem si přečetl Sexuální život národních buditelů.
00:27:42 Myslím, pane redaktore, že jsem asi tak pochopil o co jde.
00:27:48 Vy jste bystrý člověk, pane učiteli.
00:27:50 Já vám můžu říct jenom jedno: pište, pište, pište!
00:27:56 Já jsem se chtěl zeptat, mimo jiné, jaký by asi byl finanční efekt?
00:28:05 Já bych vám mohl nabídnout 8 korun z jednoho výtisku.
00:28:14 To znamená při 20tisícovém nákladu...
00:28:22 -160 tisíc.
-Ano.
00:28:27 Ovšem může následovat okamžitý dotisk.
00:28:31 A jestli se můžu ještě zeptat, nebyla by možná záloha předem.
00:28:40 Uděláme takovou dohodu.
00:28:42 Vy mi napíšete kapitolu na ukázku a já vám vyplatím zálohu.
00:28:50 Děkuji, na shledanou.
00:29:02 -Děkuji, Aneto!
-Pa pa.
00:29:10 Víš, že po Bílé hoře následovaly stejné prověrky jako po r. 68?
00:29:15 Taky byly stanovené komise a taky se každý Čech musel zpovídat,
00:29:18 co dělal za povstání.
00:29:21 Buď musel přijmout katolickou víru nebo odejít ze země.
00:29:24 Jelene, ty se vážně chováš jako malý kluk.
00:29:28 Protože malí kluci, když mají problémy, tak chodí za školu.
00:29:32 Mark Twain byl za školou pořád a potom napsal Toma Sawyera.
00:29:35 Nechceš mi říct, co tak asi budeš dělat?
00:29:39 Što dělať? Vot nádo rabotať. Pravil ruský klasik.
00:29:45 Ale přitom se mýlil.
00:29:47 Protože budeme-li brát podporu v nezaměstnanosti,
00:29:50 nebudeme na tom o mnoho hůř, než kdybychom pracovali.
00:29:54 Naštěstí ještě můžu prodat náušnice po babičce.
00:29:57 To není třeba, lásko.
00:30:00 Víš, kolikátého je? Víš, že musíš dát další splátku?
00:30:04 No tak počkají.
00:30:06 A na co? Řekni mi, na co mají učitelky čekat?
00:30:10 Až dostanu zálohu.
00:30:12 -Jakou zálohu?
-Tak dobře.
00:30:17 To mělo být překvapení. Já jsem ti to nechtěl prozradit.
00:30:22 Jedno pražské nakladatelství si u mě objednalo populárně-naučnou
00:30:27 humoristickou knihu ze zákulisí našich dějin.
00:30:30 Cože? Ty budeš psát knihu.
00:30:34 Celý život sbírám historické paradoxy, fóry, kdo s kým jako...
00:30:43 A celá třída se tomu vždycky směje.
00:30:46 Tak proč by se tomu nesmáli čtenáři.
00:30:49 A budou za to nějaké peníze?
00:30:52 Mám napsat jednu kapitolu na ukázku.
00:30:56 Aha. Teď už jsem úplně klidná, Twaine.
00:31:22 -Viktore!
-Je otevřeno.
00:31:29 Viktore!
00:31:32 Haló! Kde jsi?
00:31:37 Pardon.
00:31:39 Ale! Bdím či sním? Já jsem ovšem jenom v tričku.
00:31:44 Buď se s tím budeš muset smířit nebo mi podat kalhoty.
00:31:48 -Jsou na židli u postele.
-Já vím.
00:31:52 Kdybych věděl, že přijdeš, tak jsem se třeba oholil nebo bych vyvěsil
00:31:57 prapor nebo aspoň trenýrky. Čemu vděčím za tu čest?
00:32:04 Slyšíš? Čemu vděčím za tu čest?
00:32:07 Řeknu ti to, až vylezeš.
00:32:11 Ještě zip. Jau!
00:32:16 -Tak co tě ke mně přivádí.
-Budu stručná.
00:32:20 -Potřebuju půjčit peníze.
-Je je je!
00:32:25 Když jsem probírala svoje okolí, zbyl jsi mi akorát ty.
00:32:31 Ještě že jsem ten prapor nevyvěsil.
00:32:46 Máš smůlu, malíři jsou na tom dnes hůř než učitelé dějepisu.
00:32:52 Zuzana říkala, že jsi něco prodal do Německa. Nějaké obrazy.
00:32:56 Já? Ne. Tady se prodávají leda tak párky.
00:33:01 -Ty na odbyt jdou.
-Tady, jo?
00:33:03 Přátelům v umění se tu líbí.
00:33:06 Naložím utopence, nakoupíme lahváče, sedneme si, žvaníme.
00:33:11 A já čekám, jestli se náhodou ve dveřích neobjeví nějaký tlustý
00:33:15 německý snob, rozhlídne se a řekne: Hm! Interesant.
00:33:22 Představ si, jednou tady tak sedíme, paříme a jeden vešel.
00:33:27 Já hned do pozoru a on: Ein Bier und etwas zum Essen.
00:33:36 -Udělám z toho asi hospodu, no.
-Udělej z toho cukrárnu.
00:33:40 Cukrárnu? Jak tě to mohlo napadnout?
00:33:43 Já mám radši pivo než kremrole.
00:33:46 Taková malá cukrárna vedle náměstí. O tom jsem snila jako malá holka.
00:33:54 Hele, dostal jsem teď nějaké prachy.
00:33:57 Udělal jsem totiž billboard.
00:34:00 Je to asi 30 tisíc, tak ti je můžu půjčit.
00:34:20 Paní učitelka Pazourová.
00:34:23 -Paní učitelka Hlaváčová.
-Tady, Hlaváčková.
00:34:28 Moc děkujeme.
00:34:30 -Paní učitelka Tomanová.
-Děkuju.
00:34:31 My děkujeme.
00:34:33 -Děkujeme.
-Děkuji, to nespěchalo.
00:34:37 -Copak je vlastně Edovi?
-Chodí po vyšetřeních.
00:34:41 Zatím se ještě neví.
00:34:43 Samozřejmě vás všechny srdečně pozdravuje a moc ho mrzí,
00:34:48 že nemohl sám osobně...
00:34:51 Paní Jelenová, my jsme zase fasovali od pana Čahoje.
00:34:55 Kdybyste se neurazila. Když Eda chyběl.
00:35:00 Děkuju.
00:35:03 To je asi všechno. Na shledanou.
00:35:07 Na shledanou, pozdravujte ho.
00:35:12 -Kampak jdete?
-K paní ředitelce.
00:35:15 Dobře, tak běžte.
00:35:22 Potřebuju s tebou mluvit, dokud je ještě čas.
00:35:30 Byla jsem ve škole.
00:35:33 -Co?
-Mluvila jsem s ředitelkou.
00:35:38 Navrhla mi, že kdybys přinesl potvrzení třeba z psychiatrie...
00:35:42 Počkej, já jsem nějaký blázen nebo co?
00:35:45 -Ne.
-S ředitelkou to projednávají
00:35:48 Já jsem jí proto hned řekla, že bude lepší, když ti doktoři
00:35:52 od nás napíšou potvrzení, že jsi dlouhodobě nemocný.
00:35:55 Třeba s močovými kameny.
00:35:57 Já nemám žádné močové kameny a nikoho se nebudu prosit o milost.
00:36:02 Už 5 dní po Bílé hoře 201 českých pánů požádalo císaře
00:36:08 o ostudnou milost.
00:36:11 I když na popravišti se vesměs zachovali hrdě a statečně.
00:36:16 Víš co? Buď hrdý, ale já na to nemám.
00:36:20 Já na to nemám dlužit peníze a předstírat mrtvého brouka.
00:36:25 Prostě jsem tvým učitelkám dala další splátku.
00:36:29 -Kde jsi na to vzala?
-To není důležité.
00:36:32 -Není důležité?
-Tak jsem něco měla, no!
00:36:34 Ty jsi něco měla? Ty máš tajné konto ve Švýcarsku?
00:36:39 Tak jsem si je půjčila.
00:36:41 A od koho sis půjčila, řekni mi od koho.
00:36:44 -Chceš to slyšet?
-Ano, chci to slyšet.
00:36:47 -Od Viktora.
-To se mi snad jenom zdá.
00:36:54 Tak nás teď bude živit tvůj bývalý, jo!
00:36:59 Asi jo, když ty ses rozhodl trucovat.
00:37:01 Já? Já že trucuju?
00:37:04 Já pracuju, já sháním materiály. Já už mám hotový úvod.
00:37:08 Prosím tě, vždyť můžeš psát knihu. Piš!
00:37:11 Ale proč při tom nemůžeš učit? Proč se nemůžeš vrátit do školy?
00:37:16 Protože jsem dal výpověď.
00:37:18 Edo, máma má pravdu. Můžeš to dělat jako koníčka.
00:37:21 Bohužel nemůžu, musím mít přístup do archivu,do universitní knihovny,
00:37:26 protože originály mi domů nepůjčí.
00:37:29 Navíc to musím napsat rychle, abych dostal zálohu.
00:37:32 Klídek, Věruško, to má po otci. Ten měl taky vědecké období.
00:37:39 A jezdil dokonce přednášet vědecký komunismus řidičům tramvají DP.
00:37:45 Dobré, babi.
00:37:47 Víš, proč se nechceš vrátit do školy?
00:37:51 Ty jsi udělal pár blbostí a teď máš strach,
00:37:54 že by se ti někdo mohl smát. Pan ješitný!
00:37:56 -Tak já jsem ješitný!
-Ano, ty jsi ješitný.
00:38:00 Tímto vám všem oznamuji, že odjíždím dočasně do Prahy,
00:38:04 stěhuju se do Prahy, abych byl u zdroje.
00:38:07 Abych vypadl z tohohle blbého města
00:38:11 a abych dělal něco, čemu se dá věřit.
00:38:14 Aby mě nemusel živit tvůj exmanžel, když podle tebe nic nedělám.
00:38:21 A jéje. Vypadá to, že Mark Twain odjíždí k mamince.
00:38:26 Jo, Zuzanko, takhle to vypadá, když muž chce vykonat
00:38:31 něco opravdu velkého.
00:39:01 -Ahoj, mami.
-Ahoj, Edo.
00:39:22 -Děkuju.
-Dobrou chuť.
00:39:31 Tak ti nevím, mami,
00:39:33 jestli ve mně dřímá velký spisovatel nebo velký vůl.
00:39:40 -Ale nechceš slyšet odpověď?
-Asi ne.
00:39:49 ZVONÍ TELEFON
00:39:53 Haló. Tati! Nazdar. To jsi ty? Co děláš?
00:39:59 Jo. Mami, táta!
00:40:04 Už jde.
00:40:10 Ahoj Edo! Jo, to jsi ty, Viktore.
00:40:14 Vždyť jsme se domluvili, že sem nemáš volat, když to není nutné.
00:40:19 Já nevidím důvod...
00:40:21 Dobře, tak to je důvod. Tak já se stavím. Ahoj.
00:40:27 -Co je důvod?
-Nic, nemusíš všechno vědět.
00:40:38 Tak co? Volal jsi mi, že se mnou chceš mluvit kvůli Zuzce.
00:40:43 Jinak bys nepřišla.
00:40:47 Já už jsem takhle na dně, tak mi to, prosím tě, nekomplikuj.
00:40:51 Počkej, vrať se. Pojď se podívat, co maluju.
00:40:55 Asi obraz, ne.
00:40:59 Jé, to je cukrárna.
00:41:02 To je zvláštní, ty jsi nějaké fluidum.
00:41:04 Ty na něco od rána do večera myslíš a já to pak namaluju.
00:41:09 Fakt je to cukrárna. To je ovšem vyhlášená cukrárna.
00:41:14 A mají tam strašně dobré věnečky, laskonky a pusinky.
00:41:21 Takže všechny mlsné huby z města se stahují
00:41:24 do cukrárny k madam Jelenové.
00:41:28 -O co ti jde?
-Momentálně o topinky.
00:41:33 Udělej topinky a já to zatím domaluju.
00:41:36 Udělej si je sám.
00:41:38 Tak jinak. Já udělám topinky a ty si uděláš tu cukrárnu.
00:41:47 Ale tady vedle. Tady myslím.
00:41:50 Tady, prosím.
00:41:53 Ale ty dveře musíš nechat zazdít, protože já nebudu celý den
00:41:56 poslouchat babské žvatlání.
00:41:58 A nad vchodové dveře pověsíš takový ten malý blbý zvoneček.
00:42:03 Já ti to tady pronajmu na 99 let gratis.
00:42:08 -Co si od toho slibuješ?
-Všude budou viset moje obrazy.
00:42:16 A ti, co se tady budou ládovat šlehačkou, se na ně budou dívat.
00:42:20 A kdyby si náhodou někdo nějaký můj obraz koupil, tak ty mu
00:42:26 k tomu zadarmo přidáš kremroli.
00:42:29 Jako když si jdeš koupit auto, tak ti k tomu dají třeba badminton.
00:42:35 To je strašně krásný, jenže nevím, jestli se to smí.
00:42:44 Všechno se smí.
00:42:47 Viktore, ale zůstaneme čistě obchodními partnery.
00:42:52 To bude záležet jenom na tobě.
00:42:59 -Sestřičko, hledám paní Jelenovou.
-Na sále.
00:43:07 Věruško, neruším?
00:43:09 Á, dipolomatická mise z exilu od pana spisovatele.
00:43:13 Stojím v této kauze na tvé straně. Ahoj.
00:43:17 -Dobrý den.
-Ráda bych ti pomohla.
00:43:20 Tak si to vemte, zamotejte a je to.
00:43:24 Mimochodem, co ta svařovací sklíčka? Nerozmyslela sis to?
00:43:31 Pozor, zatmění se nám blíží.
00:43:35 No tak ne. Byla jsi za mnou, abych ti půjčila.
00:43:42 Dejme tomu,že jsem si to rozmyslela a přivezla jsem ti 50 tisíc.
00:43:49 Vydrž ještě chvíli, než se vytrucuje.
00:43:54 On vždycky když dostal na zadek, tak mu to dlouho trvalo.
00:44:07 Takže děkuju.
00:44:28 Tati? Tati, to jsem já, Honzík. Co děláš, tatínku?
00:44:35 Honzíku, já pracuju. A co děláš ty?
00:44:39 Já jsem pod dekou.
00:44:41 -Honzo, a co dělá máma?
-Já se podívám.
00:44:51 To je můj mobil. Ukaž, dej mi ho.
00:44:54 Nech mi ho, mluvím s tátou. Tak mi ho nech.
00:44:58 Tak to jo.
00:45:03 Můj syn Eduard se zachoval jako gauner.
00:45:06 Bohužel se na něm přes veškeré moje úsilí podepsala výchova jeho matky.
00:45:12 Ta měla vždycky obzvláštní schopnost opustit
00:45:15 potápějící se loď jako krysa.
00:45:18 Máma hovoří s dědečkem.
00:45:20 Rozhodl jsem se proto věnovati 10 tisíc korun na nutné výdaje.
00:45:28 -Honzíku, není máma naštvaná?
-Není. Je veselá a počítá peníze.
00:45:35 Ona je teď pořád veselá.
00:45:39 Nezmiňuj se o tom před mou matkou. Ona chtěla, abych vám přidal
00:45:42 na mrazák a já jsem jí řekl, že nemám ani floka.
00:45:46 Protože jste mě naštvali s masem pro Ludvu.
00:45:50 Ale člověk musí odpouštět. Pojď, Ludvo.
00:45:56 Tati, co ti to tam šplouchá?
00:46:00 Šplouchá mi na maják. Já jsem ve vaně.
00:46:06 -Ty pracuješ ve vaně?
-Ve vaně se líp přemýšlí.
00:46:12 Spisovatelé vždy pracují ve vaně.
00:46:16 Honzo, nemohl bys zjistit, jaké peníze máma počítá?
00:46:28 Nemůžu. Jde sem. Končím.
00:46:34 -Honzíku, jak to, že ještě nespíš?
-Nemůžu, když ona svítí.
00:46:43 Zuzko, tak tam zhasni. Pojď se učit dolů.
00:46:48 -Dobrou, miláčku.
-Dobrou.
00:46:52 -Viktor ti to sám nabídl?
-No.
00:46:56 Ale to abys přestala dělat v nemocnici.
00:47:00 Mě by to taky v životě nenapadlo. Vždyť blbé tátovy automaty.
00:47:06 Najednou naděje, že děláš na svém, že záleží jenom na tobě.
00:47:13 -Pomáhala bys mi?
-No, hlavně jíst rakvičky.
00:47:18 Zuzko, já už se tě chci dlouho na něco zeptat.
00:47:23 Viktor nikdy neprodal obrazy do Německa, nechodíte spolu
00:47:27 na večeře k Číňanovi, nepřidá ti na Alpy,nebude vystavovat v Paříži.
00:47:34 Proč si to všechno vymýšlíš?
00:47:41 Mami, proč jsi na Viktora alergická?
00:47:45 Čím tebe tak strašně přitahuje?
00:47:55 -Já nevím. Dobře se s ním kecá.
-Jo. Na to mě taky vždy dostal.
00:48:07 -Jo?
-No.
00:48:10 No počkej!
00:48:13 Kdybych si otevřela cukrárnu, tak to ale v žádném případě
00:48:18 neznamená, že bych kvůli tátovi... tedy kvůli Viktorovi opustila tátu.
00:48:23 Myslím Edu.
00:48:26 Neopustila bych Jelena jenom proto, že nám dočasně zblbnul.
00:48:36 Edo, traktát o vývoji české mentality od lovců mamutů
00:48:42 po současnost se nedá stihnout za 2 měsíce.
00:48:50 Věra potřebuje umýt okna.
00:48:55 Edoušku!
00:48:57 Jsi už velký chlapec, musíš doma pomáhat.
00:49:02 Ale, mami.
00:49:09 Napsal mi taky doktor Michálek, že tenhle víkend přijede.
00:49:14 No a co?
00:49:16 Poněvadž spolu vedeme bouřlivý intimní život a doktor Michálek
00:49:21 při tom nesnáší přítomnost druhého muže, tak tady nemůžeš být.
00:49:27 -A kdy zase odjede?
-Nikdy, Eduarde.
00:49:37 Nikdy!
00:49:56 -Kde jsi byla?
-Já?
00:50:01 Ty se mě ptáš, kde jsem byla?
00:50:05 Byl jsem za tebou v nemocnici. Prý sis vzala dovolenou.
00:50:09 Když to říkali. Co to děláš?
00:50:17 Žehlím, nevidíš?
00:50:19 Když se jezdí po prádle sem a tam, tomu se říká žehlení.
00:50:23 -Co je to tam, v kuchyni?
-Tam?
00:50:30 To je plechová skříň, v níž se uchovávají potraviny hluboko
00:50:35 pod bodem mrazu.
00:50:37 -Výborně. Kde jsi na to vzala?
-Nejspíš jsem si stoupla na E 55.
00:50:43 Na což jsem si musela vzít tu dovolenou.
00:50:46 Ve snaze všechno urovnat se vrátím od rozepsané práce.
00:50:50 Umyl jsem nádobí a vysypal koš, dokonce jsem začal žehlit.
00:50:54 Ty jsi ovšem na moji podanou ruku plivla.
00:50:57 Člověk na 14 dnů odjede z domova a všechno je vzhůru nohama.
00:51:01 A v kuchyni mrazák. Zbytečně velký!
00:51:05 Poslouchej, Edo.
00:51:07 Tam je děda se psem, tam babička, nad námi jsou děti.
00:51:13 Co kdybychom si šli vyřešit naše problémy někam jinam.
00:51:17 -Zvu tě na kafe.
-Prosím.
00:51:28 -Kam mě to vedeš?
-Na to kafe.
00:51:31 -Ten tvůj bývalý otvírá kavárnu?
-On ne, ale já.
00:51:35 -Ty? Tady?
-No, bude to cukrárna U malíře.
00:51:40 Jak U malíře? Věro, jak U malíře!
00:51:43 Nekřič, pojď dovnitř, já ti to všechno vysvětlím. Pojď.
00:51:46 Tam já v životě nevstoupím. V životě!
00:51:48 Edo! Prosím tě nech toho.
00:51:51 Já a Viktor jsme jenom obchodní partneři.
00:51:53 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:51:55 On mi pronajal tenhle prostor a já si tady otevřu cukrárnu.
00:51:59 Nic víc, nic míň.
00:52:00 A já jsem nevěřil své matce, když mě varovala.
00:52:03 Tak já si snad radši uvařím to kafe a budu uklízet.
00:52:06 Já jsem v šoku. Já jsem v naprostém šoku! Věro!
00:52:09 To to šlo rychle! To byl fofr.
00:52:13 Byli tady 3 chlapi a za týden to měli hotové.
00:52:16 -Nejhorší je lítání po úřadech.
-Vidím, že jsi poměrně samostatná.
00:52:20 Jelene, je to na skvělém místě.
00:52:24 A já jsem po něčem takovém vždy toužila.
00:52:27 Věro, tohle se nedělá. Já si zásadně nepřeju,
00:52:29 abys provozovala cukrárnu se svým bývalým manželem.
00:52:33 Já jsem si taky nepřála, abys nás zadlužil,
00:52:36 abys odešel ze školy, utekl z domova.
00:52:38 Jo tak! To je pomsta, jo?
00:52:43 To je racionální způsob, jak vydělat aspoň nějaké peníze.
00:52:47 -Já vím o lepším způsobu.
-Tak pardon, pane spisovateli.
00:52:52 Tak pardon, paní cukrářko.
00:52:55 A víš co? Každý si můžeme dělat, co chceme. Každý!
00:52:58 -A nemusíme si překážet.
-Tak jo.
00:53:26 Dobrý den.
00:53:33 -Dobrý den.
-Dobrý den, chlapče.
00:53:49 Je to docela vtipný text.
00:53:53 -Tady u toho se směje celá třída.
-Když já nevím,co bych vám poradil.
00:54:00 -Vy jste přece říkal...
-Já jsem říkal, že lidi nečtou.
00:54:08 Sexuální život národních buditelů -
00:54:11 taky jsem si myslel, že to bude trhák.
00:54:15 Koho dnes zajímá bitva na Bílé hoře, prosím vás!
00:54:19 Ale to je přece zásadní zlom v identitě našeho národa,
00:54:23 -pane redaktore!
-To máte jedno.
00:54:26 Já jsem dnes v noci dospěl k zásadnímu poznání.
00:54:33 V tomhle národě existuje více spisovatelů než čtenářů.
00:54:56 Ani jsi mi neřekl, jak jsi dopadl.
00:54:59 Těžko ti něco můžu vyprávět, protože když jsi přišla,
00:55:02 -tak jsem už spal.
-Ne, ty jsi předstíral, že spíš.
00:55:06 Dobře, ale teď nespíš, tak bys mi mohl říct, jak jsi dopadl.
00:55:14 -Nemohl.
-Proč?
00:55:18 Protože si každý děláme svoje, ne?
00:55:24 A znamená to, že nemůžeš nandat společné prádlo do pračky a nemůžeš
00:55:29 vyluxovat společný koberec, nemůžeš dojít na nákup pro celou rodinu?
00:55:35 Pokud jde o prádlo a nákup, tak můžu učinit jistý kompromis.
00:55:39 Prosím tě, tohle je nákup, tady jsou peníze.
00:55:51 Zbytek si můžeš nechat. Pa pa!
00:56:23 Říkala jste punčák?
00:56:30 Jdeš na kafe?
00:56:36 -Dobrý den, pane učiteli.
-Dobrý den, co si přejete?
00:56:41 -Prosila bych zabalit 10 kousků.
-Ano, prosím.
00:56:44 3 laskonky, 3 punčáky, 3 rakvičky.
00:56:55 -Co tatínek?
-Je to špatné. Prý je to na kudlu.
00:56:58 Takhle velký kámen. Že je tu tvrdá voda, říkal doktor.
00:57:02 Tak tatínka pozdravujte.
00:57:07 -Nešlo by to dnes bez rakviček?
-Bez rakviček?
00:57:12 Promiňte, hned to bude.
00:57:16 Za všechno můžou ty obrazy.
00:57:17 Já se tady nemůžu soustředit. Strašně mě iritují.
00:57:20 Já ti říkám, že tyhle obrazy odrazují zákazníky.
00:57:24 Člověk má chuť vzít šutr a... No jasně. Kámen!
00:57:29 Kámen!
00:57:39 -Edoušku, ještě?
-Stačí, babi, vždyť už je to třetí.
00:57:48 -To je puch!
-Ahoj.
00:57:51 -Ahoj. Tati, ty zavařuješ okurky?
-Teď na jaře okurky?
00:57:56 Přemýšlej, než něco plácneš? Honzo, umíš držet jazyk za zuby?
00:58:03 -Umím.
-Možná budeme mít zase automaty.
00:58:06 Jó!
00:58:07 Ale nesmíme tomu moc věřit, abychom nebyli zklamaní.
00:58:10 -Mámě ani muk! Přísahej.
-Přísahám.
00:58:14 -Babi, ty taky.
-Ani muk.
00:58:22 Co tomu říkáš?
00:58:27 Úžasné.
00:58:30 -Jak to jde?
-Lidi si musí zvyknout.
00:58:36 -Tati, koukej.
-Dobré.
00:58:41 Udělej nám kafe.
00:58:43 Tati, kdy vybereme práce k talentovkám?
00:58:47 -Potom.
-Kdy potom?
00:58:54 -Stav se tak v šest.
-Tak dík.
00:58:59 Které tam pošleme?
00:59:03 Zuzko, máma si myslí, že to není škola pro tebe.
00:59:10 -Máma tomu přece nerozumí.
-Víš, já už si to teď myslím taky.
00:59:23 -Ale vždyť jsi přece říkal, že...
-Já vím, říkal.
00:59:28 Prostě jsem to neodhadl. Nezlob se.
00:59:32 Odpusť mi to.
00:59:37 Není to špatné.
00:59:39 Ale aby se tím člověk dneska živil, na to musí být absolutní jednička.
00:59:45 Věř mi, jinak ohřívá párky.
00:59:52 Devět!
01:00:11 Á, deset!
01:00:14 Děti, já jsem napnutá, jako když vystřelili Gagarina.
01:00:33 Ani jeden se mu nelíbí! Ani jeden!
01:00:37 A to pořád jak je to skvělé, že maluju.
01:00:40 Frajer hnusný! Pořád, maluj, maluj!
01:00:43 Všichni jste se proti mně spolčili. Oba dva, ty i máma.
01:00:47 To není vůbec pravda.
01:00:50 Já jsem se s Viktorem nespolčil a nikdy bych se s ním nespolčil.
01:00:53 To mi musíš věřit, Zuzanko.
01:00:55 Ani jeden nestojí za to, abych ho tam poslala.
01:00:58 Ani jeden!
01:01:00 -A kdo o tom rozhoduje?
-Viktor Veliký?
01:01:03 Přece není Bůh.
01:01:08 -To je Honza, viď?
-Jo. Jak jsi to poznal?
01:01:12 To je přece jasné, to vidím.
01:01:15 To jsem já, když jsem byla malá. Je to autoportrét podle fotky.
01:01:22 Zuzanko, tak mi to promiň.
01:01:25 Já jsem tě do pěti let vůbec neznal jako malou holčičku.
01:01:29 Nemůžu vědět, jak jsi vypadala a navíc nemám brýle.
01:01:33 Já jsem to přece nemohl poznat, to není fér.
01:01:37 Může mi někdo vysvětlit, proč tady tak smrdí ocet.
01:01:41 Jsem nachlazený, tak si dělám octové zábaly.
01:01:43 Tati, nech nás na pokoji.
01:01:52 No tak, Zuzko! Posbíráme pár obrázků a pošleme je k talentovkám.
01:01:58 Edo, já bych se tam hrozně chtěla dostat, aby puknul vzteky.
01:02:08 Ke svému velkému překvapení shledávám, že některé záporné
01:02:12 vlastnosti jsi zdědila po mně.
01:02:17 Dobrý večer, dobrou chuť. Babi, proč tady smrdí ocet?
01:02:22 Pocit méněcennosti z toho, že nic nedělám,
01:02:24 mě přivedl na myšlenku odstranit vodní kámen ze záchodové mísy.
01:02:29 Ale bohužel mi nebylo dáno dílo dokončit, protože ten parchant
01:02:35 Viktor sdělil Zuzaně, že se nemá hlásit na výtvarnou školu.
01:02:41 To mě tak rozčílilo, že jsem se rozhodl dát mu do držky.
01:02:44 Edo, ty se celý klepeš. Sedni si.
01:02:47 -Ty máš zrychlený tep.
-Nějak se mi rozbušilo srdce.
01:02:51 -To je úplná tachykardie.
-Jako šelmě před bojem.
01:02:54 -Jinak ti není nic?
-Nic mi není.
01:02:56 -Co se tady vlastně stalo?
-Jdi se zeptat Zuzany.
01:02:59 Já ti dám něco na uklidnění, tatínku.
01:03:02 Jdi se tam zeptat.
01:03:04 Já jsem si myslela, že 10 kafíček je na tebe trochu moc.
01:03:09 -Pšt! Babi!
-To by porazilo i vola, dítě.
01:03:24 Co to tady děláte?
01:03:27 To jste ještě nikdy neviděl vytírat podlahu, profesore.
01:03:32 A vy jste tady co?
01:03:34 Kavárník nebo uklízečka mojí ženy nebo její body-guard nebo co?
01:03:40 Tak si to zkuste sám. Vaše žena je strašně unavená.
01:03:47 -Dáte si kafe?
-To ani vidět!
01:03:52 -Vy jste mi zkomplikoval život.
-Pozor na to mokré.
01:03:57 -Mně, mé ženě, mé dceři...
-Pozor, Zuzana je snad moje dcera.
01:04:05 Biologicky vzato, má po vás nos. A možná vlohy k malování.
01:04:11 To spíš ten nos.
01:04:14 Za ten jste ji šeredně tahal a dostal jste ji do průseru.
01:04:17 Z toho průseru ji zase vytáhnete.
01:04:20 Ona se na tu školu musí dostat, vy nemáte jinou možnost.
01:04:26 To by nebylo dobře. Hlavně pro ni.
01:04:31 A jistě chápete, že respektuji spíš názor její matky.
01:04:36 Takže vám nejde o Zuzku, vám jde o Věru.
01:04:41 Já vám něco řeknu. Tohle to tady byla od vás hodně špatná investice.
01:04:48 Mistře!
01:05:21 Zázrak!
01:05:24 Vrátím se k večeru. Ludvo, zůstaň.
01:05:59 Tati, ten umí i polívky.
01:06:03 -Ale strašně hnusný.
-Máš pravdu.
01:06:21 Jsou na tom lidi ještě hůř.
01:06:26 Ty jsi moje jediná naděje. Celé město je obšancované.
01:06:32 To je strašné ten monopolní kapitalismus, ta globalizace.
01:06:36 Kdo chvíli zaváhá, ten nežere. Představ si, firma B+B.
01:06:40 Brouček a Beruška, já to vím. Už tady byli, já jsem je vyrazila.
01:06:43 Jo?
01:06:45 Po zkušenostech s tebou.
01:06:47 Ale já za svoje automaty ručím. Já ti to vysvětlím, představ si...
01:06:51 Já ti to radši namaluju. To je neskutečný.
01:06:54 Do podavače kelímků se dostal vodní kámen a my jsme to s Honzou
01:06:58 vyvařili v octu a tím pádem...
01:07:00 Edo, prosím tě, nenamáhej se. Já tady žádné automaty nechci.
01:07:04 A to je moje poslední slovo.
01:07:07 Já myslel, že ti budu splácet ten dluh, ale když to nejde,
01:07:11 tak se nedá nic dělat.
01:07:13 Víš, že je Popelková na rizikovém těhotenství.
01:07:16 -To je mi jí líto.
-Mně taky, ale...
01:07:20 Přeju jí, ať to donosí.
01:07:21 To já taky, ale potřebuji někoho na přírodopis.
01:07:26 Doubravko, já jsem historik.
01:07:37 -Co tak brzo dneska, Věruško.
-Co to má znamenat, babi?
01:07:42 To znamená, že už zase budeme milionáři.
01:07:46 -No, co se dá dělat?
-Babi, vy si děláte legraci.
01:07:50 Ne. Nechceš kafíčko?
01:07:55 Neboj se, už to nestříká. A víš, co v tom bylo.
01:07:59 Jenom taková hloupost. Byl to vodní kámen.
01:08:06 -Babi!
-Nó!
01:08:09 To jsem z toho Jelenová.
01:08:11 Ono to funguje, babi! To je skvělé!
01:08:14 A nemohla bys, Věruško, dělat, jako že jsem ti nic neřekla.
01:08:20 Aby měl Edoušek radost, že ti to mohl říct sám.
01:08:26 -Edo! No to je fantastické!
-Co?
01:08:30 ...že jste doma.
01:08:35 Edoušku, prosím tě, nezlob se, já jsem jí to vyslepičila.
01:08:41 -A co?
-Tady tu naši radost.
01:08:44 Žádná není.
01:08:46 -Vždyť to funguje.
-Fungují, ale není je kam postavit.
01:08:51 Onehdy můj nakladatel zjistil, že v téhle zemi je daleko víc
01:08:55 spisovatelů než čtenářů.
01:08:58 A já jsem zjistil, že v tomhle městě bude brzy víc kávových
01:09:01 automatů než obyvatel.
01:09:03 Kdo chvíli stál, už stojí opodál.
01:09:08 Jedině že je snad prodáme za pár šupů.
01:09:11 Nebo bych ti mohl jeden dát do cukrárny.
01:09:14 Jeden bych tam mohla mít. Někde u dveří.
01:09:17 Věro, já jsem ti chtěl postavit novou cukrárnu nebo hotel.
01:09:22 Takhle ti zas koupím nějakou voňavku.
01:09:28 Mačkáte mě.
01:09:34 -Má úcta.
-Kde jste byl, tatínku?
01:09:38 -Kde je Zuzka?
-Tady jsem.
01:09:41 Hele, do 3 dnů pošleš na adresu té školy k rukám prof. Mádla
01:09:48 5 nových výkresů. Pamatuj si to.
01:09:53 Pětadvacátého pojedeš dělat zkoušky,to už bude jenom formalita.
01:09:56 -Máš jistotu, že tě přijmou!
-Cože?
01:09:59 Je hodný, ale já nevím, jestli je to dobrá zpráva.
01:10:08 Jednu dobrou zprávu pro tebe mám.
01:10:10 Vyhodila jsem Viktorovi jeho obrazy z cukrárny a hned byl větší obrat.
01:10:14 Já jsem to vždycky říkal.
01:10:18 Pozor, jsem zase tady.
01:10:31 Dala bych si Hlavu Marie Stuartovny a Řez krále Eduarda.
01:10:38 Edo, máme návštěvu. Maminka přijela. Dobrý den.
01:10:45 Ahoj.
01:10:47 Ježišikriste! Ty můj sladký chlapečku. Pojď sem.
01:10:51 Nelíbat, nesahat, mami, mám plné ruce sladkostí.
01:10:54 A co tak bez ohlášení?
01:10:56 Děti, byla jsem nakoupit 50 tisíc sklíček do svářecích kukel.
01:11:01 Maminka se chystá na zatmění slunce.
01:11:04 Pšt!
01:11:06 Nikdy nevíš, kdo nás poslouchá.
01:11:10 I ve sklárnách jsem tvrdila, že mám kontrakt
01:11:13 s čínskou lidovou železnicí.
01:11:18 Vy máte taky konečně svoje, že?
01:11:22 -Jak to jde?
-Pomalu, ale...
01:11:26 Lidi si zvykají.
01:11:29 Na Svátek matek jsme prodali 500 srdíček.
01:11:32 -Z Německa, z loňska, prošlá.
-Kdybys nekecal.
01:11:37 Dobře, ale na každém jsme trhli 10 korun.
01:11:43 Vidíš! Ten dortík taky nevypadá špatně.
01:11:46 -Dobrý den.
-Dobrý den, dámy, copak to bude?
01:11:51 Mám tu pro vás Pohár královny Kleopatry.
01:11:55 -A není otrávený?
-Prosím vás!
01:12:01 Podle pověsti se královna Kleopatra nechala uštknout hadem.
01:12:06 Nevím, jestli je vám známo, že 1. sebevraždu jenom předstírala,
01:12:09 aby dohnala k sebevraždě svého manžela Antonia.
01:12:16 Je šťastný.
01:12:18 Nevím, doufala jsem, že to bude naše společná radost,rodinná firma.
01:12:25 Ale myslím, že to dělá jen kvůli mně.
01:12:29 Muži dělají všechno kvůli nám, jenom na to nesmějí přijít.
01:12:41 Zuzko! Pojď už!
01:12:47 Zuzano!
01:12:53 Kde jsi?
01:12:55 -Musíme jet, ujede nám autobus.
-Edo, já nemůžu.
01:13:00 Z toho si nic nedělej, to je normálně tréma.
01:13:03 Vždyť se nemusíš ničeho bát. Děda říkal, že je to formalita.
01:13:08 -No právě.
-Proboha, ty nejsi vůbec oblečená.
01:13:12 Já tam jet nemůžu. Já vím, že jsem úplně blbá.
01:13:16 Ale vždyť jsi sám říkal, že kdybych šla na gympl, tak pak můžu jít
01:13:19 na práva nebo dělat výtvarné umění na pedagogické.
01:13:23 -To by z tebe byla učitelka.
-No a co?
01:13:27 Jenom tohle ne!
01:13:29 Já jsem chtěla malovat, ale jenom kvůli němu.
01:13:34 Teď už nechci.
01:13:39 Tati...
01:13:42 -Ty se na mě zlobíš?
-Ne, přísahám, že ne.
01:13:49 Nezlobím, ale dědu trefí šlak. A s tím se nedá nic dělat.
01:13:56 -No, s tím se nedá nic dělat.
-Půjdeme to říct mámě?
01:14:00 Třeba nám dá dort.
01:14:06 Hele, já už si na to docela zvykla, ale jestli chceš sama, tak...
01:14:16 Zuzko!
01:14:22 Co se dá dělat? Tak to musíme sníst.
01:14:29 Když v roce 54 vybouchl plyn v uzenářství na náměstí,
01:14:35 to vám lítaly salámy až na střechu.
01:14:39 A buřty visely na ostnatém drátě u kasáren, pamatuješ?
01:14:44 To už bylo za Zápotockého, v roce 54.
01:14:49 Volala mi Koudelková ze školy, že potřebují zachránit.
01:14:54 -Ta Popelková, víš, která to je?
-Vím.
01:14:57 Ta má rizikové těhotenství a potřebují někoho na přírodopis.
01:15:02 -A co jsi jí řekl?
-Že spadla z višně.
01:15:06 -Já jsem přece historik.
-Já myslela, že cukrář.
01:15:11 Soukromý podnikatel - úspěšný.
01:15:14 Ne. Kavárník! A kdo je víc? Kavárník, to zní hrdě.
01:15:19 Tati, a proč máš ve stole učebnici přírodopisu pro 8. ročník ZŠ,
01:15:26 když jsi ten kavárník?
01:15:29 A jak ty víš, co mám ve stole?
01:15:32 Řekni mi, jak víš, co já mám ve stole?
01:15:36 Na to mi laskavě odpověz, jak víš, co mám ve stole?
01:15:40 -Co mi lezeš do stolu?
-Co vyvádíš!
01:15:45 Tak si potřebovala půjčit tužku nebo pravítko.
01:15:50 -Bude ještě někdo? Babičko.
-Ne, děkuji.
01:15:54 Když já si tam chodím číst tu jeho knihu.
01:15:59 No tohle!
01:16:01 Náhodou je to docela prima čtení.
01:16:05 Jenom bych ti vytkla, že ta písmenka jsou nějaká bledá.
01:16:10 Měl by sis dát novou pásku do stroje.
01:16:13 -Ale jinak je to zajímavé.
-Opravdu.
01:16:16 Akorát, že jsi zapomněl na úlohu selského lidu v dějinách, Eduarde.
01:16:22 Ta bitva na Bílé hoře je pěkná, tati.
01:16:27 Třeba jak tam jednomu vypíchli oko. To bylo hezké.
01:16:31 Jo?
01:16:33 -Škoda, že už tam není,jak dopadla.
-Dopadla špatně, Honzíku.
01:16:38 Prohráli jsme a ztratili jsme svobodu na 300 let.
01:16:43 Vy jste tedy rodina!
01:16:52 -Dobrý den.
-Dobrý den.
01:17:08 SMÍCH V PATŘE
01:17:11 Co se to tam děje?
01:17:13 Jelen učí v osmičce stavbu pohlavního ústrojí.
01:17:16 Tak to je konec světa.
01:17:19 Pojď sem, něco ti řeknu.
01:17:21 Vůbec není pravda, že je tady Jelen jenom na výpomoc.
01:17:25 Ta mladá dějepisářka je prý taky v tom.
01:17:31 On jí to dítě schválně udělal, aby mohl zase učit dějepis.
01:17:36 No.
01:17:41 A ředitelka mu sem prý dovolí zase vrátit automat.
01:17:46 Je to mafie. Všechno je to mafie.
01:17:51 Tak to je konec světa. Ale oni to předpovídali.
01:17:55 Letos - šlus! V srpnu!
01:17:59 HLAS Z TELEVIZE
01:18:00 Na Staroměstském náměstí se zatím sešlo několik tisíc lidí.
01:18:03 Je to událost. Nevidí se to každý den. Doufám, že něco bude vidět.
01:18:07 -Co očekáváte od zatmění slunce?
-Zvýšenou sexuální aktivitu.
01:18:13 Z optimismu a euforie zatmění chtivých turistů na poslední chvíli
01:18:17 těžili prodavači suvenýrů.
01:18:19 Jen ceny brýlí, určených ke sledování zatmění,
01:18:21 vylétly ve srovnání se včerejškem na trojnásobek.
01:18:24 Takže tchyně je milionářka.
01:18:27 Koukám, že štěstí šlo zas těsně kolem nás.
01:18:30 Nerouhej se. Děti, pojďte, ať to neprošvihneme.
01:18:37 Pojďte!
01:18:39 Honzíku, nesmíš se dívat bez sklíčka nebo oslepneš.
01:18:42 Já vím, mami.
01:18:47 Jé, to je krásné. Podívej se, dědo.
01:18:50 Ale nebudu se dívat! Vlasy mi z toho nenarostou.
01:18:55 V Somálsku je hladomor a vy se díváte na blbosti.
01:19:00 Už to začíná!
01:19:03 To je tma.
01:19:05 Už je to jen malý srpeček, vidíš to?
01:19:11 -Půjč mi to.
-To je nádhera!
01:19:14 Hele, už to bude. Už to je.
01:19:17 -Tak jsme to přežili!
-A my jsme to jako neměli přežít?
01:19:22 Kdy už bude to zatmění?
01:19:26 Už proběhlo, babi? Příští bude až za 27 let.
01:19:33 Kdo chvíli stál, už stojí opodál.
01:19:43 Skryté titulky Alena Kardová