Po stopách divadelní práce jednoho z našich nejvýraznějších moderních režisérů a spoluzakladatele divadla Husa na provázku, jenž by v těchto dnech oslavil 75 let. ### Scénář a režie A. Kisil
00:00:00 Jestli mi dáte ránu, já vám předvedu takový tanec...
00:00:03 -Ha! He, he he!
00:00:13 Jsem neslyšel, no.
00:00:15 Hned uvidíme, jestli jsi slyšel nebo neslyšel.
00:00:18 Harlekýno!
00:00:24 Máš pravdu, nic tam není slyšet.
00:00:28 Žádnou speciální metodu režie ve smyslu návodů
00:00:31 skutečně nevlastním.
00:00:34 Ledacos mi víří v hlavě, všeličeho se tvrdohlavě držím
00:00:38 a ještě větší množství postupů hledám, měním a odhazuji.
00:00:44 Peter Scherhaufer, encyklopedické heslo jako režisér.
00:00:47 Je to neoexpresionistický režisér,
00:00:51 to znamená, že pro mě je expresionismus
00:00:53 největší napětí v parametrech, všechno je nej.
00:00:57 Všechno je nejhlasitější, nejslabší,
00:00:59 je tam nejvíc barvy, nejméně barvy, nejvíc hluku, nejméně hluku.
00:01:06 Dívej se, zpytuj...
00:01:07 -A také přemýšlej.
-A také přemýšlej.
00:01:09 A protože ty chceš vidět všechno,
00:01:11 musíš projít různými stavy, to jsou tvé úkoly.
00:01:14 -Kolik jich je? Tři?
-Pche! Tři? Moc, sedm!
00:01:19 Myslím si, že byl epik, že byl vynikající montér,
00:01:22 tedy v tom smyslu Eisensteinovské montáže,
00:01:25 že dokázal úplně smontovat všechno se vším.
00:01:28 Divadelně dovedl odvyprávět příběh nejjednoduššími způsoby.
00:01:33 Když dělal Schusterovu inscenaci Bocatius,
00:01:36 ke které jsem psal hudbu, v Košicích,
00:01:38 tak ten autor, což byl pozdější slovenský prezident Schuster,
00:01:43 tak mu říkal: "Peter, já bych potřeboval,
00:01:46 aby tam byli tři císařští komisaři, aby to bylo strašidelné."
00:01:51 A Scherhaufer okamžitě reagoval a na tom bych to vysvětlil, řekl:
00:01:55 "To není vůbec žádný problém,
00:01:57 vezmeme tři vysokozdvižné vozíky, na ty našijeme kostýmy
00:02:02 a ty vozíky přijedou a to jsou ti tři císařští komisaři."
00:02:20 S Peterem Scherhauferem jsem se poprvé setkal
00:02:24 na divadelní katedře Janáčkovy akademie múzických umění
00:02:28 a při přijímacích zkouškách se dostavil tento muž.
00:02:33 Vím, že studoval tehdy na vojenské akademii,
00:02:36 obor veskrze tedy neobvyklý, letectví.
00:02:39 Když se rozhodl, že to VHZ opustí,
00:02:44 tak se vlastně z toho musel vyplatit,
00:02:46 takže šel skoro na rok do uranových dolů na Rožínce.
00:02:52 Předložil práci zcela neobyčejnou, která alespoň mě teda uchvátila,
00:02:56 protože zatím co všichni ostatní
00:02:59 nosili režijní knihy nějakých Ionesců a Becketta,
00:03:04 zdůrazňuju, že šlo o rok 1963, tak on přinesl režijní knihu,
00:03:10 vypracovanou na podkladě slovenské národní pohádky,
00:03:15 kterou napsal Julius Zeyer, Radúz a Mahulena.
00:03:20 A on to v podstatě postavil
00:03:24 jako protest proti příliš měkkým normám
00:03:29 při posuzování nechtěného těhotenství.
00:03:32 Ten provokativní záměr natolik rozbouřil
00:03:36 aspoň teda mou představivost,
00:03:39 že jsem se velmi ostře postavil za jeho přijetí,
00:03:45 poněvadž jsem pochopil, že nás nebere vůbec vážně,
00:03:49 že zkouší, co ta komise snese.
00:03:52 A židličkou se dá taky hrát! Joooooo!
00:03:58 Režií rozumím proměnlivý proces tvorby inscenace v širším smyslu,
00:04:03 jakýsi těžce uchopitelný názorový víceboj,
00:04:07 spějící k názorové jednotě,
00:04:10 rozhodně nesnášející zaškatulkování,
00:04:12 statické chápání a neměnný kánon.
00:04:16 Proto jsem se vždycky nadmíru zajímal o vše,
00:04:19 co souvisí s tvorbou v širších souvislostech,
00:04:21 a doufám, že toho nebudu mít nikdy dost.
00:04:26 V této nedočkavé zvědavosti a trpělivé zvídavosti
00:04:30 spatřuji snad první podmínku režijních výkonů.
00:04:34 On pochopil to, co já jsem se snažil jim vtlouct do hlavy,
00:04:39 že musí prostě číst a číst a číst.
00:04:43 Přetlumočil ten můj pedagogický pokyn v heslo:
00:04:46 "Kdo netankuje, tak nejede", a studoval metry knih.
00:04:53 Když jsme zakládali divadlo, tak jsme si říkali:
00:04:55 "My budeme dělat jiný divadlo,
00:04:56 že ho dělá třeba v Mahence Sokolovský,
00:04:58 než ho dělá pan Krejča, než ho dělá pan Macháček.
00:05:00 My chceme svoje vlastní divadlo." Na tomhle všem jsme vyrostli,
00:05:03 protože to pro nás byly jedno představení vedle druhýho zjevení,
00:05:06 co já vím.
00:05:07 Pro mě je třeba Král Ubu, nebo váš Nestroy,
00:05:09 nebo takovýhle představení, nebo Ze života hmyzu,
00:05:12 jsou pro mě normativní,
00:05:13 čili ta kontinuita, podle mě, tady je.
00:05:15 Myslím si, že třeba moje generace evidentně ji má,
00:05:18 přestože si řekla, že to bude dělat jináč.
00:05:24 Divadlo Husa na provázku
00:05:25 vzniklo z pocitu naprosté bezprizornosti
00:05:30 brněnskýho divadelního mládí.
00:05:33 V roce 1967, kdy jsme divadlo zakládali,
00:05:37 vznikla taková zvláštní situace,
00:05:39 kdy na Janáčkově akademii múzických umění
00:05:44 končila svá studia celá garnitura mladých tvůrců.
00:05:50 Název v podstatě jsme převzali
00:05:52 ze známé knížky šesti Mahenových filmových libret Husa na provázku,
00:05:58 kterou Mahen napsal v roce 1923.
00:06:02 Tato knížka hledá smysl divadla a jeho výrazové prostředky
00:06:06 mimo sféru takzvané pravidelné dramaturgie,
00:06:10 hledá ji v poezii, v prozaických útvarech, v cirkusu,
00:06:16 ve filmových scénářích,
00:06:19 prostě v tom, co leží mimo oblast toho pravidelného dramatu.
00:06:24 To nepravidelný vyšlo z toho,
00:06:26 že pan Srba udělal studie, ve kterých zjistil,
00:06:28 že když nastoupil císař Josef II., osvícenec,
00:06:33 tak jemu prostě vadilo tady to improvizované divadlo -
00:06:36 Hans Wurský a tihle, který kecali, co chtěli.
00:06:38 A on prostě razil termín "pravidelný",
00:06:40 že divadlo musí být pravidelný, bezpečný, jo,
00:06:42 kde prostě nebude to ohrožovat diváka,
00:06:44 nijak ho to nebude znepokojovat, aby bylo všechno jistý.
00:06:48 A my tím, že jsme si zvolili to nepravidelný,
00:06:50 jsme si tím vlastně udělali i prostor,
00:06:53 protože vůči těm všelijakým národním výborům
00:06:54 a takovým a onakým výborům jsme mohli říkat:
00:06:57 "My jsme nepravidelný divadlo, my hledáme."
00:07:00 Takže my nemáme scénář například,
00:07:01 protože my scénář uděláme až po první nebo druhé repríze,
00:07:05 kde ho vlastně fixujeme. Do tý doby hledáme.
00:07:08 To nám umožňovalo tehdy,
00:07:09 ten termín nepravidelný nám umožňoval vlastně,
00:07:13 bych řekl, větší prostor, víc kloubů svobody.
00:07:16 Jak jsme byli pořád v divadle, celou sezónu,
00:07:19 tak potom ty prázdniny se nám zdály už strašně dlouhý,
00:07:23 a Peter Scherhaufer vymyslel,
00:07:26 že budeme posledních čtrnáct dní jezdit na soustředění,
00:07:30 a že tam si uděláme takovej náskok,
00:07:33 jako že už sezónu začneme v plným zkoušení.
00:07:37 No tak první soustředění bylo za Vladislavou, tam na Jihlavce.
00:07:41 My jsme tam měli chatu a tam byla velká louka,
00:07:45 takže jsme si tam postavili stany, dovezla se konstrukce
00:07:49 a tam se zkoušel Křižník Potěmkin.
00:07:58 (dramatické bubnování)
00:08:10 Jedním z objektů jeho extrémního zájmu byl Sergei Eisenstein.
00:08:18 S ním je propojena jeho inscenace
00:08:20 Jedenáct dní křižníku kníže Potěmkin Tauričevský,
00:08:23 i když ten popud pro to byl ten Eisensteinův film.
00:08:29 Ten se ovšem odehrává pouze ve třech dnech té vzpoury
00:08:33 a Scherhaufer to prodloužil na těch jedenáct dní,
00:08:37 až do toho prohraného konce,
00:08:39 poněvadž nám šlo o téma prohrané revoluce,
00:08:42 které jsme považovali po 68. roce za naše osobní téma.
00:08:48 V potěmkinovském tématu jsem našel všechno,
00:08:50 co si jenom režisér může přát mít v divadle - subjekt, objekt,
00:08:55 vzduch, láska, nenávist, velký konflikt, přetlak svobody, všechno.
00:09:01 Takovéhle téma je třeba vrhnout na scénu jako roj kopanců.
00:09:06 Revoluce je tvorba a patří k životu jako ráno a den.
00:09:10 Věděl jsem, že budu muset hledat nějakou divadelní zkratku,
00:09:12 že budu muset hledat takový divadelní výraz,
00:09:15 kterým by jeden herec mohl vyjádřit víc věcí, víc znaků, víc situací.
00:09:21 No a z toho důvodu jsem potom přišel na ten nápad,
00:09:23 že by nebylo špatný teda útočit nejenom na hlavu toho diváka,
00:09:28 ale především, bych řekl, na ty pocity na břicho.
00:09:31 Když třeba já toho herce vyženu na vrch na tu klec,
00:09:34 on se nemusí snažit něco hrát,
00:09:36 on je natolik přesvědčivý, jak kdyby opravdu teda v tom byl.
00:09:44 Tam se neustále cvičí, pořád mají nějaký poplachy,
00:09:48 a tak to bylo v tom rytmu takovým šíleným a nadřeli jsme se.
00:09:53 My jsme to tehdy měli rádi, fyzickou námahu,
00:09:56 tak jsme tam skákali po tom, po tý konstrukci,
00:09:58 a bylo to takový jako opravdu živý.
00:10:01 Ale to jsou momenty, které nejvíc zasahují.
00:10:02 Rozumíš, třeba on vyleze navrch, zůstane tam viset,
00:10:04 a teďka ten tonus toho těla od pasu, od břicha ho to tahá dolů,
00:10:09 to prostě na lidi některý ty momenty fyzický
00:10:11 určitým způsobem působí.
00:10:14 Je to z inscenací, ke které přistupoval skrze pokus
00:10:20 aplikovat na divadlo eisensteinovské postupy,
00:10:24 horizontální a vertikální montáže.
00:10:28 Byl to jakýsi odrazový můstek k těm dalším jeho
00:10:32 už teda suverénním montážním skladbám,
00:10:35 které připravoval pak po celý další svůj tvůrčí život.
00:10:49 (pískání)
00:11:02 Takový, bych řekl, že naprostý zvrat a zlom u Scherhaufera,
00:11:07 pozitivní vysoce, kde ho to hodilo tak o dvě třídy výš,
00:11:10 byla Commedia dell' Arte.
00:11:12 To byl nápad, že prostě ten princip se obnoví,
00:11:15 a že se udělají ty scénáře, tak všichni museli číst scénáře.
00:11:19 Namnožilo se sedmdesát scénářů, všichni museli číst pokorně,
00:11:22 všichni museli číst monografii o Commedii dell' Arte.
00:11:28 (bubny)
00:11:31 -Cara Mia!
-Cara Mia! Hopla!
00:11:38 -Cara Mia!
-Já ti dám Cara Mia, ty...
00:11:41 Ježíšmarja!
00:11:43 Původně jsme chtěli,
00:11:44 protože těch scénářů bylo hodně, vlastně těch klasických,
00:11:48 že ty lidi si budou vybírat, co budou sami chtít.
00:11:51 Ten večer, každý večer, si vyberou, co budeme hrát jako,
00:11:54 a potom se to ustálilo na takovým jednom scénáři,
00:11:58 kde jsme vkládali různý improvizace a vznikalo to tím hraním.
00:12:02 A to on měl z toho radost,
00:12:04 že nám to vzniká evidentně v hlavách.
00:12:07 Já ztrácím kontakt s divákem.
00:12:11 Kde jste, lidi?
00:12:14 Jste volný?
00:12:22 Scherhaufer se tím svým komplexním způsobem
00:12:25 pokoušel analyzovat a rozpoznat a prostudovat co nejpodrobněji
00:12:30 tu metodu toho historického tvaru Commedie dell' Arte.
00:12:36 V té první fázi všichni herci hráli všechny role.
00:12:39 Zajímavý tam byl taky postup,
00:12:40 že soubor sám hlasoval, kdo bude co hrát.
00:12:46 Jsem volný, jako free jazz.
00:12:49 Á! Nechtěl byste být mým sluhou?
00:12:55 Ukaž se! Jdi tam!
00:12:58 Otoč se! No, otoč se! Na druhou stranu se otoč!
00:13:03 Tam jdi! Kam jdeš? Pojď sem! Tam jdi! Pojď sem! Pojď sem!
00:13:10 Otevři mordu!
00:13:12 Oddal mandibuli!
00:13:16 A jéje, trojka vpravo nahoře.
00:13:21 A sakra! Chlape, vy si u nás pobudete!
00:13:27 Kolik? Moc!
00:13:31 -Cigáro?
-Yes!
00:13:36 Zápalky, oheň?
00:13:38 To je logický, když chci kouřit, musím mít oheň, ne? No.
00:14:02 Říkal rád, že je tím prvním divákem.
00:14:05 On opravdu se smál, když jsem něco vymýšlel,
00:14:08 a bavil se tím a někdy i řičel smíchy.
00:14:14 -Děkuju.
-Není zač.
00:14:16 A já jsem potom až později pochopil, že něco je i předstírané,
00:14:20 že to byla taková jeho metoda,
00:14:21 že na každýho asi měl svůj nějaký systém nátlakový,
00:14:26 nebo naopak zase lichotivý.
00:14:28 Ten arzenál měl široký,
00:14:30 takže na mě asi měl tady tohle, že se bavil,
00:14:34 nebo možná někdy upřímně se bavil, a někdy to jenom předstíral.
00:14:40 Bavil se v tom publiku.
00:14:41 Jak on byl velký a hřmotný a přitom měl docela slabý hlas,
00:14:45 takže on měl něco takovýho dětskýho a křehkýho v sobě, no.
00:14:49 A to tak soutěžilo
00:14:51 s tou jeho hemingwayovskou hřmotností.
00:14:55 Peter Scherhaufer byl,
00:14:57 to je asi základní, režisérem velkého gesta.
00:15:01 On prostě si troufl na projekty,
00:15:03 na které by si jiný režisér netroufl,
00:15:06 ale možná by ho to ani nenapadlo.
00:15:10 A potom měl takovou vlastně hledačskou posedlost,
00:15:14 a to ho samozřejmě přivádělo
00:15:18 k takovým pokusům na hranici divadla a jiných druhů umění
00:15:23 a na hranici divadla a reality.
00:15:27 Nesporně takovým hraničním tvarem byla inscenace Červený smích.
00:15:33 My jsme tehdy společně hodně přemýšleli
00:15:35 nad setkáním divadla a happeningu, nebo překračováním divadla.
00:15:43 To souviselo i s tím,
00:15:44 že jsme začli přemýšlet hodně nad náhodou,
00:15:47 nad vstupem jakoby reality do divadelního tvaru,
00:15:51 takže ten Červený smích nakonec se hrál úplně v prázdném prostoru
00:15:57 a lidé seděli na zemi, celé to končilo rozbitím skříně,
00:16:03 poněvadž všichni jsme měli v rukou na začátku takové kůly
00:16:09 a těmi jsme na konci, to byl takový výbuch jakoby bezmoci
00:16:14 a zároveň prostě jakási metafora násilí,
00:16:17 tu skříň jsme rozbili před zraky diváků úplně na třísky.
00:16:36 Výpravu jsme dělali na každé představení jinač,
00:16:38 například na Commedii dell' Arte
00:16:39 jsme dělali jako gymnastiku a to všechno,
00:16:42 nebo na Svatbu jsme zase dělali žongláže, a tak dále,
00:16:44 nebo stepy nebo karate se dělalo třeba k některému představení,
00:16:48 a co z toho zůstane,
00:16:49 tak potom zůstává jako taková průběžná příprava i nadále,
00:16:52 ale to se vždycky týká konkrétní inscenace,
00:16:55 proto taky ta dýlka zkoušení té inscenace někdy bývá delší,
00:16:58 třeba Commedie se zkoušela šest měsíců.
00:17:01 On byl bývalý sportovec
00:17:03 a měl v sobě takovou vysokou míru sportovního ducha,
00:17:05 takže dokázal ta cvičení organizovat.
00:17:09 Toho příkladem je žonglérský desetiboj.
00:17:12 Počátek toho byl, že pro inscenaci Svatba bylo potřeba,
00:17:16 aby se všichni cvičili v žongláži,
00:17:20 a prostě tady ten typ toho cvičení volil pro přípravu každé inscenace,
00:17:27 nikdy v podstatě nebyla inscenace, kde by nebylo nějaké cvičení.
00:17:32 Někde to nahrazovaly takové náročné studijní úkoly.
00:17:49 Milá nevěsto a drahý ženichu!
00:17:55 Když držím tuhle sklenici...
00:17:58 Jestli chceš něco držet, tak drž hubu!
00:18:14 Promiňte, ale já naprosto nechápu, proč, proč nemluvíte,
00:18:18 vždyť vaše paní to přece myslela z legrace, že?
00:18:22 -Já vůbec nemusím nic říkat.
-Nerozumíš žertu?
00:18:26 Já myslím, že je to klíčová inscenace
00:18:28 v tvorbě Petera Scherhaufera.
00:18:32 Klíčová proto, že ukazuje nejenom jeho souznění s Brechtem,
00:18:41 ale i distanci, kterou posléze teda k Brechtově tvorbě zaujal.
00:18:48 -Dovolte mi, abych pozvedl číši.
-Číši! -Och, pardon!
00:18:52 Abych pozvedl číši na počest těchto dvou mladých lidí,
00:18:55 kteří si dnes mají náležet poprvé...
00:18:58 -(smích)
-Ticho! Ticho!
00:19:03 A potom na věčné časy, ne? Na zdraví!
00:19:06 On ten text, který byl zaměřen
00:19:08 proti určitým maloměšťáckým konvencím,
00:19:13 přetvořil v suverénní vizi groteskního světa,
00:19:18 ve kterém lidé ztrácejí svou běžnou normální tvář
00:19:25 a jeví se navýsost jako karikatury normálního lidského jednání.
00:19:33 A dokázal ty figury obdařit nejenom výjimečnou fraškovitou komikou,
00:19:40 která jako by šla až za hranice komediálního žánru,
00:19:48 někam směrem teda k cirkusové klauniádě,
00:19:53 ale podle mého soudu obdařil je zvláštními rysy tragickými.
00:19:58 Milí přátelé, když do manželství...
00:20:06 Jste v pořádku? Nestalo se něco?
00:20:11 Je to v pořádku? Prosím vás...
00:20:17 Madam! Jste v pořádku?
00:20:21 -Já ano.
-Tak děkuji.
00:20:25 -Já, když dovolíte, bych to vzal ještě jednou. -Prosím.
00:20:28 Tak tedy: Milí přátelé, když do manželství vstupují...
00:20:38 Neměla byste tolik hulit, madam.
00:20:41 Takže mně, jako divákovi, po zádech běhalo určité tedy mrazení.
00:20:49 Jako na kolotoči!
00:20:52 Ludvík Kundera nás navedl na tu Maloměšťákovu svatbu.
00:20:56 To se nám líbilo, poněvadž Brecht to napsal
00:20:57 pro varieté Karla Valentina,
00:21:00 a z toho, že on svému souboru říkal Moje menažérie,
00:21:05 jsme potom vyvodili, a z toho varieté,
00:21:08 to pojetí, že to bylo hráno jako cirkus.
00:21:12 Tím se Peter Scherhaufer také vyrovnával s tím fenoménem cirkusu.
00:21:20 Peter Scherhaufer jako režisér byl velkej pruďas.
00:21:25 On vždycky říkal: "Kurník, dělejte, neflákejte se!
00:21:28 Já už to mám čtyřikrát prožitý, tu hru!"
00:21:33 A říkal: "Toto nezahraješ! To nezahraješ! Dej sem tužku!"
00:21:38 Škrtl to, a bylo.
00:21:41 Anebo potom, když mu to bylo líto škrtnout,
00:21:47 tak teda tak dlouho to dřel, až to vydřel z toho člověka.
00:21:56 Vybíráme lidi podle osobního tématu,
00:21:57 to znamená, co nesou, jaký jsou typ.
00:21:59 No a když takovej člověk je,
00:22:01 jako třeba u nás byl Franta Kocourek,
00:22:03 když mu vyčítala kritika, že to není herec, a tak dále,
00:22:05 tak tím, že prostě měl svoje osobní téma a byla to osobnost,
00:22:09 tak samozřejmě patřil k nám.
00:22:11 A dodržujeme to dál. Například Ruda je takový typ,
00:22:14 nebo je tady ještě víc lidí,
00:22:16 který třeba nemají školy hereckého typu, mají jinačí.
00:22:20 Radka je třeba absolventka konzervatoře baletního oddělení.
00:22:27 Scherhaufer vždycky hledal formální inovaci.
00:22:30 Tak tady tou formální inovací byla ta věc,
00:22:34 že to bylo pochodové divadlo,
00:22:35 to znamená, že on chtěl, aby vznikl ten pocit cestování
00:22:41 a cestování bylo tady velice důležité,
00:22:43 protože bylo zástupné za svobodu.
00:22:46 Takže svoboda pohybu, svoboda prostě volně poznávat
00:22:49 a ta scéna probíhala po obvodu té Procházkovy síně
00:22:54 a lidé se současně museli otáčet s tou inscenací na židlích,
00:22:59 takže tam byl pořád pohyb.
00:23:03 Je to vlastně příběh Eskymo Welzla a jeho pouti za svobodou,
00:23:08 poněvadž on hledá svobodu, až prostě ji najde.
00:23:11 Nejsvobodnější se cítí jenom v těch drsných podmínkách té Arktidy.
00:23:17 Tady jednou z inspirací bylo
00:23:19 poznání tvorby Grand Magic Circusu Jerome Savaryho,
00:23:24 poněvadž jsme začli studoval ty postupy
00:23:26 a vůbec ten způsob i toho scénování,
00:23:30 a zároveň nás zajímaly prostě ty variace a hra s tím prostorem.
00:23:37 Já si vzpomínám, že když poprvé jsme tam přišli
00:23:39 s výtvarníkem Cillerem, kterej začínal,
00:23:42 on se tak podíval a v podstatě rozhodl,
00:23:44 jak všelijak se v tom prostoru, který byl takový divný,
00:23:47 taková divná krabice s jakýmsi deklem do kříže,
00:23:50 jak se tam dá různě jako hrát.
00:23:53 Zdálo se, že když se divák dostane k herci, bezprostřední kontakt,
00:23:59 že vznikne jakési perpetum mobile, jakýsi věčný motor divadla,
00:24:02 který bude stále aktuální.
00:24:05 Já si myslím, že to tak nebylo, nakonec nám ten čas ukázal,
00:24:08 ale tehdy to byla provokace.
00:24:10 Tehdy to samozřejmě souviselo s tím,
00:24:12 co se odehrávalo i ve výtvarném umění,
00:24:15 happening, environment, a tak dále,
00:24:18 v podstatě divadlo jako jeden kontaktní kompletní prostor,
00:24:23 a toto si vyžadovalo i jinou dramaturgii.
00:24:26 Pochopitelně ne tu dramaturgii klasickou,
00:24:28 takže ne klasicky napsaný text, ale dramatizace a tematizování.
00:24:37 Určitý zlom je nesporně v roce 1978,
00:24:42 kdy jsme se zúčastnili
00:24:44 setkání otevřeného divadla v Olešnici a ve Wroclawi.
00:24:52 A na to následně je Vesna národů, Vesna ludu,
00:24:56 společně s Teatrem 77 vytvořená vlastně.
00:25:03 To stojí na začátku té linie těch mezinárodních projektů.
00:25:14 Všecko je to, že se vrací. Vracíííí.
00:25:23 Když jsme dělali to Jaro národů, tak jsme koumali po Jaře národů,
00:25:27 co jako budeme dělat dál s těma Polákama,
00:25:29 a my jsme se domluvili, že uděláme větší projekt,
00:25:33 kde bysme teda sdružili všechny ty skupiny.
00:25:35 Together - Společně je unikání projekt mezinárodní spolupráce
00:25:40 čtyř renomovaných divadelních skupin:
00:25:43 Den Blaestr z Dánska, Teatru 77 z Polska,
00:25:47 Cardiff Laboratory Theatre z Walesu
00:25:50 a Divadla na provázku,
00:25:52 ke kterým se připojila Project Group
00:25:54 kodaňského mezinárodního divadelního festivalu.
00:25:58 Projekt si vyžádal tři roky příprav a plánování,
00:26:02 než byla v Kodani uskutečněna jeho závěrečná fáze
00:26:05 na přelomu června a července 1983.
00:26:10 Během této doby podstoupily jmenované skupiny
00:26:12 čtrnáctidenní období intenzivní divadelní spolupráce,
00:26:16 zahrnující diskuse, mítinky, dílny
00:26:19 a demonstrace vlastní divadelní práce.
00:26:23 Projekt kulminoval dvaadvaceti reprízami kolektivní kreace
00:26:26 mamutí divadelní produkce o osmdesáti účastnících
00:26:30 na námět díla Jana Amose Komenského Labyrint světa a ráj srdce.
00:26:37 Tam byla stará fabrika a byly tam velký haly takový.
00:26:41 Bylo tam špíny a ještě ty starý stroje a všechno,
00:26:44 takže jsme to museli všechno odklidit, vypucovat.
00:26:52 My jsme začínali, já si vzpomenu na ten text:
00:26:56 "Povím jasnostem vaším, jak věc se má.
00:26:58 Když jsem v tom věku byl,
00:27:00 ve kterém se rozdíl mezi dobrým a zlým
00:27:02 ukazovati počíná..."
00:27:04 -Zdá se toho nemalá býti potřeba
-(opakuje text v angličtině)
00:27:09 -bychom se dobře rozmysleli,
-(opakuje text v angličtině)
00:27:14 ke kterému proudu lidí bychom se připojili
00:27:18 (opakuje text v angličtině)
00:27:22 a v jakých věcech život trávit měli.
00:27:25 Dole byl překladatel, pod praktikáblem, a překládal to.
00:27:30 Já jsem to říkal v češtině, což pro mě byla velká výhoda,
00:27:32 5nemusel jsem se nic učit.
00:27:43 Tyhlety mezinárodní projekty dával dohromady Petr, všechno,
00:27:48 s těma ostatníma souborama a vedoucíma těch souborů.
00:27:52 To vlastně vycházelo hlavně od něho.
00:28:23 (z amplionu zní anglický text)
00:28:29 Aby byl ten ring světa jako pojmenovanej,
00:28:34 tak tam byly všelijaký takový výjevy,
00:28:36 nebo Ivuška tam najednou v takový zborcenině hrála na housle.
00:29:10 A Rudigger zase, ten stál na střeše
00:29:13 a jenom harfu takhle nastavoval větru,
00:29:17 a to byl pěknej zvuk takovej, to hrálo všelijak.
00:29:25 Všichni říkají: Nevím, nevím, nevím, nevím...
00:29:37 Všichni říkají totéž anglicky.
00:29:59 (zpěv v angličtině)
00:31:01 Teď! Teď mi to vybuď!
00:31:06 Co je to s tebou? Co děláš, chlapče?
00:31:09 To je přece navlas stejnej, jako u jeho matky.
00:31:12 Kvůli své matce to udělal. Kvůli své matce si to udělal!
00:31:17 Tak se mi zdá, že jeho matka byla taky moje matka!
00:31:20 Jeho matka byla taky jeho matka, tvoje matka přece...
00:31:22 Dobrý, další! Teďka, kluci...
00:31:26 Já jsem mu to teďka vysvětlil.
00:31:33 V roce 80 nastává takový zlom.
00:31:39 Tam jsme vědomě jaksi společně zhodnotili,
00:31:43 že začíná být naše divadlo chápáno
00:31:47 jako výlučně komediantské a klaunské,
00:31:51 a že doba je stále vážnější a vážnější,
00:31:55 že to prostě čím dál tím víc
00:31:57 a vážněji bude destruovat naše životy,
00:32:00 a že na to musíme zareagovat.
00:32:02 A tam jsme vlastně začli připravovat ty Bratry Karamazovy.
00:32:06 Já to dělám kvůli lidem.
00:32:08 Musím je pobavit, to se přece musí, ne? Musím je rozesmát!
00:32:12 Já si tím Petře Iljiči vždycky tak škodím!
00:32:17 Jděte, opravdu? Vy jste to poznal? Petře Iljiči, podívejte!
00:32:21 To scénografické řešení bylo zcela neobvyklé.
00:32:25 S ním nejdůsledněji jsme pracovali
00:32:28 na variabilních proměnách toho prostoru,
00:32:33 a tady vlastně publikum nejdřív sedělo uprostřed,
00:32:36 jako účastníci toho dění, jako soudní publikum,
00:32:41 teď tam byl neobvyklý postup,
00:32:43 že se propadala třeba podlaha pod tím publikem.
00:32:48 My jsme v té době měli potřebu
00:32:49 to publikum do toho dění velice silně vtahovat.
00:32:55 Proč vy se pořád tak rozčilujete, Petře Iljiči?
00:32:59 Víte, jak mně to připadá? Mně to připadá vždycky, jak...
00:33:02 Já nevím, vždycky, když přídu někam mezi lidi,
00:33:06 že mě všichni do jednoho mají za nejhnusnějšího.
00:33:13 Za šaška. Proč ne? Proč ne?
00:33:19 Já vám klidně toho šaška budu dělat. Klidně.
00:33:22 Já jsem šaškem ze studu, Petře Iljiči, ze studu.
00:33:26 Protože oni všichni do jednoho, jak tady sedí,
00:33:28 jsou hnusnější, než já.
00:33:32 Ano, Petře Iljiči, víte, kdybych věděl, když někam přídu mezi lidi,
00:33:36 že mě všichni budou mít za milého chlapíka...
00:33:42 Jak hodný člověk by ze mě byl, Petře Iljiči!
00:33:50 Učiteli můj, co mám dělat, abych získal život věčný?
00:33:59 Poslyšte, sám víte moc dobře, co máte dělat.
00:34:02 -Á! Prosím, Petře Iljiči.
-Hlavně nelžete, ano?
00:34:08 Spolupracovat jsem s Peterem začal na Bratrech Karamazových
00:34:12 a Bratry Karamazovy Peter připravoval tak,
00:34:15 no, mně to samozřejmě neřekl, ale udělal konkurz na výtvarníka.
00:34:21 Mám takový pocit, že tehdy spolupracoval se čtyřmi výtvarníky
00:34:24 a nakonec z toho konkurzu jsem asi vyšel vítězně,
00:34:28 takže nakonec jsem dělal tu inscenaci sám.
00:34:31 Práci jednoho výtvarníka tam měl pověšenou,
00:34:34 a když jsem se na to díval, tak mi tvrdil, že to dělal on.
00:34:37 Takže já mu povídám: "Ty umíš tak dobře kreslit?"
00:34:39 "No samozřejmě! To já dělám tak po večerech."
00:34:45 Nato se mu velký filosof vrhne k nohám a křičí: "Já věřím! Věřím!
00:34:50 Já chci být pokřtěn! Chci být pokřtěn!"
00:34:55 No tak ho pokřtili, no.
00:34:57 Princip spolupráce byl asi v tom,
00:34:58 že jste se nesměli držet v žádném případě svého nápadu.
00:35:05 Vy jste jednu verzi udělali a přišli jste za tři dny
00:35:08 a ta verze neplatila.
00:35:11 Takže jste ji zahodili a udělali jste novou verzi.
00:35:13 To je i to, co Peter říkal, že cesta k úspěšné inscenaci
00:35:17 je vlastně dlážděná vraždami vlastních nápadů,
00:35:21 a prostě čím lehčeji odhodíte vlastní nápad,
00:35:25 no, tam je ten problém, jestli vás napadne další,
00:35:29 ale Peter byl inspirativní partner, provokativní.
00:35:34 Měl jsem příležitost se přesvědčit,
00:35:36 že výběr tématu je jeden z nejošemetnějších
00:35:39 režijně dramaturgických úkolů.
00:35:42 Zcela otevřeně však přiznávám,
00:35:45 že vyhledávám neuralgické body lidského života
00:35:48 bez ohledu na autory či kalendář,
00:35:51 ale vždycky s ohledem na dobu a společnost.
00:35:55 Taková témata by měla být schopna
00:35:57 emocionálně a vizuálně vzrušit nejen mě, ale i publikum.
00:36:15 Ty oči starých žen, ty ruce starých žen,
00:36:22 ty vlasy starých žen, ty klíny starých žen,
00:36:30 ty tváře starých žen.
00:36:35 Ta série inscenací s Alenou Ambrovou,
00:36:38 on si s ní mimořádně porozuměl, jako herecky,
00:36:43 a možno říci i lidsky,
00:36:46 a zároveň velice přesně a citlivě dovedl rozpoznávat
00:36:50 jakási specifika jejího herectví.
00:36:54 Ten herecký výraz měl prostě takový alternativní štych.
00:36:59 A rozpoznal v ní jakousi autorskou potřebu,
00:37:03 kterou nesporně ona měla.
00:37:05 Takže s ní vytvořil tady tu trojici těch inscenací.
00:37:10 Kačka měla takovou hrozně vzácnou vlastnost,
00:37:12 ona byla mimoňka opravdu velikého kalibru.
00:37:16 Tahleta napůl dívka, napůl žena, napůl baletka,
00:37:20 napůl sněhulák uprostřed června,
00:37:24 tak tahleta žena měla zvláštní sny, zvláštní vnímání světa,
00:37:29 a on s velkou rozkoší to uměl slyšet, jak ona vnímá ten svět,
00:37:34 a využíval to v groteskních a přitom dojemných představeních.
00:37:42 Smutná odpoledne nedělní na kříži starých žen.
00:37:59 Zároveň chtěl vytvořit
00:38:01 ženský protějšek k těm inscenacím Bolka Polívky.
00:38:15 Ten Labyrint světa bylo úplně nové prostorové řešení,
00:38:19 poněvadž vlastně jsme tam zvolili ten postup,
00:38:23 že publikum přišlo na začátku a bylo to jakoby do prostoru,
00:38:29 jako vernisáž - ty objekty, které budou vystavovány,
00:38:32 budou teprve odhaleny.
00:38:35 Ha, jsem šťasten!
00:38:38 Jsem šťasten? Jsem šťasten?
00:38:44 S rozumem svým pilně jsem se radil a na tom se ustanovila mysl má,
00:38:49 abych takový způsob života zvolil,
00:38:52 v němž by co nejméně starostí a kvaltování,
00:38:56 co nejvíce pak pokoje, pohodlí a dobré mysli bylo.
00:39:02 Kdo jsem? Odkud přicházím? Kde jsem? Kam jdu?
00:39:10 Labyrint byla inscenace,
00:39:12 kterou se celé divadlo dotklo tématu,
00:39:17 které bylo stále přítomné
00:39:20 v divadelních inscenacích v Divadle na provázku,
00:39:24 a to je otázka Boha, otázka transcendentnosti.
00:39:28 Ve jménu naší víry!
00:39:33 Divadlo na provázku v tomto stavělo
00:39:35 jistá vyšší morální kritéria.
00:39:38 Lože a postel. Ó, jaké to velkolepé téma na kázání!
00:39:50 Lože a postel, ho, ho,
00:39:52 to přesvědčí i slepé hlavičky po velikém porubání.
00:40:04 Kristus a láska? Ho, ho, ó, jaké to dvojvýznamné!
00:40:08 Z toho se nikdo nevykroutí!
00:40:13 Veliká podívaná byly ty sekvence,
00:40:16 ve kterých se líčí ta zhůvěřilost světa, který nás obklopuje.
00:40:22 Tam do toho on vnášel svou vlastní zlost na poměry,
00:40:27 svou vlastní nechuť ke všem podváděním,
00:40:31 lhaní, zabíjení, a tak dále, a tak dále.
00:40:35 Tam ta inscenace možná byla nejsilnější.
00:40:43 Raději tisíckrát umřít, než být tady a vidět nepravost,
00:40:49 lež, svod a ukrutnost.
00:40:54 Proto je mi smrt tisíckrát žádostivější, než život.
00:41:01 Je dobré i toto spatřit.
00:41:08 To je revoluce!
00:41:14 Je to moc a pohrdání lidskými právy!
00:41:18 Scherhaufer prostě pravil, že musíme udělat operu.
00:41:20 Když jsem mu nabízel už někdy od začátku 80. let Chameleona,
00:41:25 že budeme dělat Josefa Fouche,
00:41:27 příběh muže, který prostě nebyl bezcharakterní,
00:41:30 ale neměl charakter,
00:41:31 že tak, jak někdo nemá nohu, nebo prst,
00:41:34 tak na to okamžitě slyšel.
00:41:37 Chtěl vlastně vytvořit tady ten nový typ opery,
00:41:40 proto jsme tomu říkali nová opera.
00:41:43 Vyhlašujeme tato nezadatelná a posvátná práva lidská i občanská.
00:41:51 Lidskými právy jsou svoboda, bratrství, bezpečnost,
00:41:55 odpor proti útisku!
00:41:58 Jejich zachování je cílem každého politického sdružení.
00:42:01 Když jsem to přinesl, toho Chameleona,
00:42:03 a to jsem nepřinesl hotové, to se nosilo po scénách,
00:42:06 a oni to všichni dělali s obrovským nasazením,
00:42:09 to znamená, že oni do toho dávali to nejlepší,
00:42:11 že ta Bittová tam vlastně zpívala to, co jsem jí řekl,
00:42:15 a ještě do toho dala svoji fóniku, která mě inspirovala
00:42:19 a já jsem inspiroval ji.
00:42:21 A to člověk prostě přišel ze zkoušky,
00:42:23 a měl pocit, že něco vzniklo.
00:42:26 Nikdy nebudu v téže místnosti dýchat vzduch, jako on,
00:42:34 neúčastním se žádné slavnosti, na níž by byl on.
00:42:42 A teď ten Scherhaufer,
00:42:43 který naprosto neoperně zacházel s tou materií,
00:42:47 to znamená, že řekl, že ta kapela, jak ti Bourboni prchají,
00:42:50 tak budem utíkat s nimi.
00:42:52 A teď ta kapela musela vzít noty
00:42:54 a teď těch sedm lidí prostě letělo v chvatu a všechno to padalo.
00:42:59 "Půlka bude tady, druhá půlka budou dvacet metrů od sebe.
00:43:02 Jde to?", se ptal dirigenta. A ten řval: "Nejde!"
00:43:05 "Přece, proboha, musí to tak jít!"
00:43:08 Že slovo nejde neznám, to není v našem slovníku.
00:43:11 Toto byla hlavní deviza.
00:43:14 (zpívá italsky)
00:43:21 Inscenaci o Josefovi Fouchem,
00:43:25 ministrovi policie, který prošel všemi režimy,
00:43:28 až ten poslední mu zlomil krk.
00:43:31 Ale já jsem jenom poslouchal to, co mi říkali.
00:43:33 Všechno to, co mi říkali, jsem poslouchal.
00:43:34 To byla moje povinnost, nic jsem nemohl.
00:43:35 Přece si o mně nemyslíte, že jsem jako v nějakém krváku kul pikle!
00:43:40 Poprvé jsme zrušili stylovou jednotu.
00:43:42 To byla první postmoderní inscenace.
00:43:45 Na každém kusu se pracovalo jiným způsobem,
00:43:49 takže použití prostředků, o kterých předtím nikdo neuvažoval.
00:43:53 Ručičky na hodinách revoluce ukazují poledne.
00:43:57 Revoluce!
00:44:00 Revoluce!
00:44:03 V poledne revoluce!
00:44:05 Revoluce v poledne. Revoluce!
00:44:12 Králi je odnímána veškerá moc!
00:44:25 Po Chameleonovi přišla velmi zajímavá věc,
00:44:28 Zadržitelný vzestup Arthura Uie.
00:44:30 A toto já jsem celý život chtěl napsat jako operu,
00:44:33 a pak se naskytla příležitost, že jsem to řekl Scherhauferovi
00:44:37 a on říkal, že to uděláme jako operu-balet.
00:44:42 Tak jsme to udělali pod názvem Balet Makábr.
00:44:45 To je přesně přepsaný vlastně ten příběh z Uie,
00:44:50 a tohleto jsme chtěli hrát jinak, protože jsme věděli,
00:44:53 že má-li to být hudební, a má-li to být operní,
00:44:56 tak to nemůže být Hitler,
00:44:58 který sice měl velký vztah k wagnerovské opeře,
00:45:01 ale to asi nebyla pro nás ta vhodná cesta,
00:45:04 tak jsme zvolili Mussoliniho,
00:45:06 že jsme to celé posunuli do Itálie, do operna, do řvaní.
00:45:10 Ale Scherhaufer udělal asi
00:45:11 nejepičtější divadlo, které vůbec dělal,
00:45:13 jako i technicky.
00:45:22 Ta inscenace Balet Makábr vlastně popisuje nástup fašismu,
00:45:27 nástup totality, jak totalita likviduje svobodu.
00:45:35 Chameleon a Balet Makábr
00:45:38 byly dvěma vlastně takovými inscenacemi
00:45:41 na hranici činohry a opery a na druhé straně baletu,
00:45:47 takže ten konečný tvar nebyl ani činohrou, ani baletem,
00:45:53 nesl sdělení, které bylo na tu dobu extrémně provokativní,
00:45:58 a ta inscenace měla v sobě prvky,
00:46:01 které připomínaly některé postupy living theateru,
00:46:05 nebo některé postupy Grottovského
00:46:09 a Scherhaufer tady těm postupům byl nesporně otevřený.
00:46:20 Já jsem větší básník, než oni všichni dohromady.
00:46:24 -Proto, proto mě neuznávají.
-Prosím tě, můžeš jít spát?
00:46:33 A co ty? Ještě mi řekneš, že smím, jo?
00:46:38 Ne! Ne! Nezlob se! Ne, já, já mám ještě práci, víš? Já mám šití.
00:46:50 Josefíno, já seženu peníze. Seženu!
00:46:58 Seženu, nebo umřu!
00:47:09 Byli jsme vlastně v nepřetržitém střetu s StB,
00:47:15 tedy s tajnou policií,
00:47:17 a zároveň v té společnosti byl ten problém konfidentství,
00:47:24 že někdo se upsal prostě té policii,
00:47:27 tak to bylo velice žhavé téma.
00:47:30 Tak logicky jsme došli k tématu Sabina.
00:47:37 Tady je soukromá adresa. Půjdete tam a budete očekáván.
00:47:45 -Diskrétnost je zaručena?
-Pane Sabino!
00:47:50 To je přece v zájmu nás všech.
00:47:55 Moment! Kolik za to?
00:48:01 Vzhledem k mimořádným službám, které si od vás slibujeme,
00:48:05 je i navržená odměna v mimořádné výši - sto zlatých měsíčně.
00:48:11 Spokojen?
00:48:13 Jenom sto zlatých?
00:48:15 To je málo peněz za tak mnoho lásky! Tak lacino ji neprodám!
00:48:22 A Sabina sám je strašně zajímavá osobnost,
00:48:26 včetně toho tragického osudu, ale zároveň je to velký tvůrce.
00:48:30 Konečně je to libretista naší národní opery!
00:48:36 Píšu komedii, Josefíno.
00:48:39 Jé, jakou zase komedii?
00:48:44 Libreto pro pana Smetanu. Víš o čem?
00:48:52 Jak jeden všechny přechytračil.
00:48:56 Prodal vlastní nevěstu. Víš komu? Sám sobě.
00:49:04 Z 90. let rozhodně je inscenace Havlovy Zahradní slavnosti.
00:49:10 Já si myslím, že je to stěžejní inscenace.
00:49:12 Zeptej se matky, čím je kolega Kalabis teď?
00:49:18 Mami, prosím tě, čím je kolega Kalabis teď?
00:49:20 Náměstkem.
00:49:24 -A tvůj otec ho na dnešek pozval.
-Aby si s tebou zahrál šach.
00:49:29 -A při té příležitosti
-ti poradil
00:49:31 -čistě informativně,
-jak bys to něco
00:49:34 -V životě -ani klekánice nechodí do lesa bez obojku.
00:49:41 Anebo jsi snad viděl,
00:49:42 aby kolínští husaři nosili semenec na půdu sami?
00:49:47 -Neviděl, tati.
-No tak vidíš!
00:49:50 Vznikla inscenace, která byla plná burleskního humoru,
00:49:55 která znevažovala vlastně všechno,
00:49:58 i politickou situaci, která tehdy nastoupila,
00:50:04 a díky tomu, že ta inscenace byla takto postavená
00:50:09 a měla takový komediální drive, byla na repertoáru dvacet let.
00:50:15 Žádná Havlova hra v žádném divadle,
00:50:18 ani v Československu, ani nikde na světě,
00:50:21 neměla tak dlouhý život, a měla ho díky tomu,
00:50:25 že ten Peter Scherhaufer vycítil nerv, politický nerv,
00:50:30 ale i komediální nerv té inscenace.
00:50:33 O čem si povídáte?
00:50:37 -O lásce.
-No, to je hezké. To je hezké.
00:50:40 I láska dneska patří tak nějak k člověku,
00:50:42 a dnešní člověk je bohatý na city,
00:50:44 bohatší, než kterýkoli předešlý člověk,
00:50:46 ale právě proto musíme ve zvýšené míře dávat pozor na to,
00:50:50 aby nám ta láska nepřesáhla určitou mez únosnosti,
00:50:53 protože potom nám ta láska nutí ty lidi k dočasným smutkům.
00:50:57 -A s těmi je nutno radikálně zúčtovat. -Přesně!
00:51:00 Pokud ovšem nejde o smutky konstruktivní,
00:51:01 protože i takové my známe.
00:51:04 Peter Scherhaufer přišel z té Zahradní slavnosti
00:51:06 s jakýmsi opusem, groteskní obraz světa,
00:51:10 celá ta scénografie,
00:51:12 tam to byly jenom takové postupně se zvětšující židle,
00:51:15 až tam ta poslední, majestátní,
00:51:17 byla židle, na kterou usednou,
00:51:19 znamenalo státi se jakýmsi übermenschem, überplůdkem.
00:51:23 Celé to cirkusové zgrotesknění,
00:51:25 to všechno bylo vlastně do jisté míry
00:51:28 proti duchu sebeinterpretace Václava Havla.
00:51:33 A právě to, že klauni hrají Zahradní slavnost,
00:51:38 tak to, myslím, otevřelo dveře pak třeba i pro to všechno,
00:51:41 co jsme my udělali při cirkuse Havel.
00:51:45 Ti, kteří dnes chápou, jen dnes jsou vlastně jiným vydáním těch,
00:51:48 kteří včera chápali jen včera.
00:51:51 I když my dobře víme,
00:51:52 že dnes je nutno chápat i tak nějak to, co bylo včera,
00:51:55 protože nikdo neví, jestli to náhodou nepříde zase zítra.
00:51:59 Scherhaufer byl typický tím,
00:52:00 že on neustále poslouchal, jak reagují herci,
00:52:04 nebo jak reaguje výtvarník nebo skladatel,
00:52:07 a okamžitě to využil.
00:52:09 Dělal jsem s ním jedinou věc, kde jsem si napsal sám libreto,
00:52:13 a to byla Justin, nebo Justýna Sadová,
00:52:17 a to on prostě vzal, tam měl báječný nápad, že říkal, že:
00:52:20 "Nemůžeme tam... Ty ženské tam musí být nahé,
00:52:23 nějak to, to nejde prostě.
00:52:25 V Sadový to musí být,
00:52:27 ale jak to uděláme, aby nám do toho nelezli?
00:52:29 Zase nějaká cenzura tady bude žvanit a tak.
00:52:33 A já to udělám tak, že udělám v oponě takovou díru 30 centimetrů
00:52:38 a v té to budu ukazovat."
00:52:41 Donatien Alfons Francois de Sad vás volá!
00:52:48 Tak dobře, ale bude to o pravdě, o morálce a o etice,
00:52:53 -Ano. Ano.
00:52:54 jíž je nám potřeba čím dál tím více.
00:52:58 A kdo nechce vědět, že a co je morálka,
00:53:04 toho si nakonec prověří kriminálka.
00:53:08 On po herci chtěl, říkal: "Navrhuj mně, navrhuj!",
00:53:11 ale nechtěl prostě jednu nebo dvě varianty, říkal:
00:53:14 "Navrhni deset variant a nabízej, nabízej!"
00:53:17 A toto byla jeho metoda.
00:53:18 To znamená, co on slyšel, všechno bral,
00:53:20 on v podstatě jako všechno považoval
00:53:23 za svůj a veřejný majetek,
00:53:25 ale bylo to vždycky posunuté, že on to nebral hloupě,
00:53:28 on to skvělým způsobem využil
00:53:31 a třeba to interpretoval úplně jinak,
00:53:33 takže to dostalo jiný význam.
00:53:38 90. léta změnila celkově situaci, změnila vlastně postavení divadla.
00:53:45 To, co Peter Scherhaufer tehdy začíná dělat je,
00:53:48 že začíná psát dějiny režie v podstatě, Čítanka z dějin režie.
00:53:52 Tím se vlastně zabývá tím médiem režie,
00:53:56 anebo tím tématem režie maximálně vnitřně,
00:54:00 a vlastně jakoby sám ohmatával ten terén,
00:54:03 na kterém taky léta pracoval,
00:54:05 a hledal vlastně nějakou novou variantu
00:54:10 svojí pracovní metody.
00:54:15 Život a osud mu vlastně neumožnily
00:54:17 ani dopsat tu Čítanku z dějin režie.
00:54:21 Na Slovensku vyšly čtyři svazky,
00:54:22 ale ty poslední práce už nevyšly, už to zřejmě ani nevyjde.
00:54:28 Je-li zde něco, jako náznak duše,
00:54:31 neboť milosrdenství boží se vztahuje i na šašky a zvířata,
00:54:36 pak taková duše má podobu něčeho, jako kouř.
00:54:41 Jsou jisté indikátory, které by ukazovaly na vlastnosti režiséra,
00:54:44 třeba, co já vím, vůle, tvrdohlavost, představivost, jo,
00:54:49 schopnost sdělit to, co zažil, to, co viděl,
00:54:52 aby byl schopen to prostě reprodukovat
00:54:54 a přinutit toho druhého partnera,
00:54:56 aby to přinejmenším ve stejné citové intenzitě
00:55:00 byl prostě schopen podat,
00:55:03 takovýhle vlastnosti jsou poměrně měřitelné,
00:55:05 jak je prostě schopen rozpoznat dynamiku toho textu,
00:55:08 jeho akčnost, jeho divadelnost.
00:55:13 Nejradši bych nakopl hodiny pod tou... Do prdele!
00:55:19 Stejně jako ty, i já mám naspěch s tím skoncovat.
00:55:25 S tím podvodem, kterému říkám výuka.
00:55:28 To bláznovství, hodné mého jména.
00:55:31 Myslet si, že člověk vůbec může vyučovat jiné.
00:55:35 Ale mistře!
00:55:37 Kdybych Petera Scherhaufera nepoznal a nespolupracoval s ním,
00:55:44 tak bych byl ochuzen o možnost fungovat v divadle,
00:55:50 které souvisí s tepem doby,
00:55:55 které dává dokonce člověku jakousi radost,
00:56:01 umožní mu pochopit souvislosti, které nepochopil,
00:56:06 ale hlavně bych měl ten pocit, že nesetkat se s Peterem,
00:56:10 i přes ty všechny komplikace, které s ním člověk zažil,
00:56:14 že by ten život byl takový otravný.
00:56:18 S ním byl ten život veselý a přitom i dramatický,
00:56:26 ale smysluplný.
00:56:29 Skryté titulky: Vlasta Malíková Česká televize 2013
V 70. letech minulého století patřilo divadlo Husa na provázku, přejmenované později na Divadlo na provázku, k nejprogresivnějším scénám u nás. Založili ho v roce 1972 režiséři Zdeněk Pospíšil, Eva Tálská a Peter Scherhaufer. Ze 70. let dokonce existuje profesionální televizní záznam Commedia dell’arte s Boleslavem Polívkou a Jiřím Pechou, slavná Scherhauferova inscenace, v níž se pokusil vzkřísit postupy této staré italské komedie. Netradiční práce s divadelními látkami nebo látkami vysloveně nedivadelními ostatně patřila vždy k jeho zálibám a dokázal z nich vytvořit současné metafory světa. Takový byl kupříkladu i jeho Labyrint světa a lusthaus srdce podle Komenského, na němž spolupracoval s překladatelem a spisovatelem Ludvíkem Kunderou. Celkem se jako autor a režisér podílel na vzniku více jak 250 inscenací, které se neomezovaly pouze na jeho brněnskou domovskou scénu a řada z nich vzbudila pozornost i v zahraničí. V dokumentu Aleše Kisila ožije osobnost Petera Scherhaufera, který nás předčasně opustil před 18 lety, nejen ve vzpomínkách jeho spolupracovníků, ale i z řady ukázek z představení, které si ve své době nechalo pořídit, byť poloamatérsky, legendární brněnské divadlo.