Dokumentární portrét spolutvůrce slavné epochy Dejvického divadla, divadelního a filmového režiséra a herce. ### Scénář a režie A. Kisil
00:00:00 Ty, hele, Mirku, jako, jaký máš rád jako divadlo?
00:00:10 Intimní.
00:00:15 Co se ti vybaví, když se řekne divadelní zážitek?
00:00:24 (splachuje)
00:00:33 Jasně.
00:00:35 Ohledně nějakého režijního přístupu,
00:00:37 já v podstatě jsem chtěl pořád to samý, jo.
00:00:39 Ale neuměl jsem to.
00:00:41 Nebo jsem si špatně vybral titul.
00:00:44 Nebo jsem si vůbec nerozuměl s herci.
00:00:47 Nebo jsem neměl dost sil to prostě realizovat, jo.
00:00:52 A musím říct, že tak posledních pět let už se nebojím,
00:00:58 že to nedokážu.
00:01:27 Pro mě byl úplně fascinující zážitek
00:01:29 opravdu přijít do Činoheráku na bidýlko a vidět,
00:01:33 jak ty lidi jsou na sebe napojený, to hlediště, jeviště
00:01:36 a jak to je úžasný,
00:01:38 a jak tam prostě stojej fronty čtyři hodiny lidi na lístky
00:01:41 a já jsem přesně věděl, že todle bych jednou chtěl, jo.
00:01:45 A to posledních pár let tady zažívám, jo.
00:01:48 A jaká ta cesta byla, to už celkem jakoby nehraje takovou roli.
00:01:54 Ale zas mi přijde docela normální jít po škole na oblast,
00:01:56 bejt čtyři roky v Chebu, čtyři roky v Hradci,
00:01:59 čtyři roky v Realistickým, pět let v Národním
00:02:02 a skončit tady.
00:02:03 Pozor!
00:02:06 Co?
00:02:09 Smítko.
00:02:16 V oku.
00:02:22 Já nic necítím.
00:02:26 Teprve se blíží.
00:02:30 Ty první dvě inscenace, jedna byla v Dejvickým,
00:02:34 druhá byla v Disku, ve škole,
00:02:38 tak vlastně jsem s nima nebyl spokojenej.
00:02:40 No a tak vlastně, když přišla nabídka z Astorky z Bratislavy,
00:02:43 tak jsem to vlastně přepsal potřetí,
00:02:47 a to už si myslím, že se blíží tomu, co by to mohlo bejt.
00:02:51 Gaňo, sundej si kalhoty!
00:02:57 -Proč?
-Protože to odhalení se týká tebe.
00:03:12 Na kolena!
00:03:17 -Kde jsou ty tři tisícovky?
-Venku, pod kamenem.
00:03:25 Řekni, Gaňo, polezeš pro ně? Takto?
00:03:31 Špínou, blátem, po kolenech, jen abys je našel?
00:03:38 -Potom budou moje?
-Ano.
00:03:43 Polezu.
00:03:46 Když člověk čte Deníky Dostojevského,
00:03:46 tak to je úžasná legrace.
00:03:48 On byl velmi ironickej a vlastně zábavnej, jo.
00:03:53 Když si k tomu připočtu, že to byl gambler, že jo,
00:03:55 a prostě měl problémy různý osobní a tak dál,
00:03:59 a když se na to člověk podívá střízlivejma očima,
00:04:01 tak je to v porovnání s tím, co psal,
00:04:05 vlastně taky velmi pěknej kontrast, no.
00:04:09 Myškine, ještě mě stále aspoň trochu miluješ?
00:04:12 Nemiluje, říkal mi to.
00:04:16 Svým způsobem, ano. Ale jinak.
00:04:19 Méně než jí, nebo víc? Bojí se, že víc.
00:04:23 Tak řekni, jestli míň nebo víc! Chce tě zpět?
00:04:25 Co bych s ním dělala, ty huso! Nech si ho.
00:04:31 Rychle si ho někam odveď, rychle!
00:04:33 Nebo řeknu, aby šel se mnou a on půjde.
00:04:37 Já jsem poprvé dělal na Slovensku
00:04:39 a vždycky mě to slovenský herectví docela lákalo a vzrušovalo,
00:04:43 právě ta jinakost mě na tom zajímala, jo.
00:04:47 Jak třeba přijmou to, co my tady máme běžně v Dejvicích,
00:04:49 takovou zvýšenou citlivost na absurditu a černej humor,
00:04:53 což se tam moc nepěstuje, jo.
00:04:56 Oni to maj spíš tak jakoby do vážna,
00:04:58 nebo ten humor je takovej, řekněme spontánnější, srdečnější.
00:05:03 Nebo třeba i museli míň hrát,
00:05:06 protože oni mají velmi rádi vyjadřovat se přes emoce,
00:05:10 daleko víc, než čeští herci.
00:05:12 Už se cítí lépe.
00:05:16 Rogožin by jí mohl ublížit, má strach.
00:05:23 Požádala mě, abych si ji vzal.
00:05:27 Miluji Tě, ale ona mě potřebuje.
00:05:31 Co budeme dělat?
00:05:35 -Ty to nevíš?
-On ji zabije.
00:05:45 Vrať se brzy, musíme si o tom promluvit!
00:05:52 Já jsem přišel do Chebu první večer
00:05:54 a šel jsem do vinárny U Valdštejna na náměstí.
00:05:58 Sedl jsem si v baru, že už jsem teda konečně v angažmá v Chebu,
00:06:01 dal sem si dvojku bílýho
00:06:03 a vedle mě seděl úplně vožralej chlap,
00:06:05 kterej tak jako zavrávoral a tak jako padal,
00:06:08 tak sem ho tak chytil, že, aby nespad,
00:06:11 přilítli ke mně dva chlapi a říkaj: Nech ho, nech ho bejt!
00:06:14 A já sem říkal: Já sem mu jenom pomáhal,
00:06:16 já sem mu nic neto...
00:06:17 A von se tak jako probral a říkal:
00:06:19 Nechte ho, von mi chtěl fakt jenom pomoct.
00:06:22 Chceš barevnou televizi?
00:06:24 A já sem říkal: Co, no to bych chtěl, vy byste...
00:06:27 Tak řekni jenom sluníčko.
00:06:30 Řekni sluníčko! On to byl šéf galérky chebské, že jo.
00:06:34 Moje první setkání s Chebem bylo tohodle druhu.
00:06:36 Úžasný, úžasný.
00:06:43 Z Chebu si pamatuju Útěk, Bulgakova.
00:06:45 To jsem měl moc rád, tu inscenaci. To byla inscenace,
00:06:48 složená prostě, myslím, asi z padesáti obrazů krátkejch,
00:06:52 a tam poprvní sem dělal takovým jakoby,
00:06:54 takovou skládankovitou metodou a to mě hodně bavilo.
00:07:05 Vůbec za nejpodstatnější, to, co já u něj považuju
00:07:10 za přechod z učednických let do let prostě dospělosti,
00:07:14 tak to byl Romeo a Julie v Besedě.
00:07:18 To byla vopravdu supr paráda. Něco, na co dodneška vzpomínám.
00:07:29 Představu jsem měl zhruba takovou,
00:07:31 že by to mělo bejt jakoby velmi brutální,
00:07:33 agresivní a násilný představení
00:07:36 a samozřejmě kontra vztah Romea a Julie.
00:07:39 Takhle sem to četl
00:07:40 a měl sem připravenej vlastně scénář s Milanem Klímou
00:07:43 a začal jsem pracovat s Jardou Malinou,
00:07:45 a teď ten prostor Besedy a co s tím, že jo.
00:07:48 Nemohli jsme se trefit a pak Jarda povídá:
00:07:50 Hele, začneme úplně odjinud.
00:07:52 Čím se budou bít? Budou mít meče, nebo nebudou mít nic, nebo co?
00:07:57 A já sem jen tak plácnul: Budou mít železný tyče.
00:08:02 Teď jako se nám to vlastně celý otevřelo,
00:08:04 že vlastně opravdu použijeme tyhlety agresivní věci
00:08:08 a Jarda říká: No jo, to ale zraníme ty diváky!
00:08:12 Tak jsme říkali: Tak před ně dáme sítě.
00:08:14 Diváci koukali na klec, že jo.
00:08:16 Uzavřenou drátěnejma jakoby plotama z obou stran,
00:08:19 aby se jim jednak nic nestalo a je to znak toho, je to -
00:08:23 "pozor, jste mezi šelmama, je to tam nebezpečný!"
00:08:44 -Takže zas celou noc bude výt pes.
-Ano, ano.
00:08:49 -Já jsem tady nikdy nežil, jak jsem chtěl. -Ano.
00:08:52 Vzal sem si třeba dovolenou na štyry neděle,
00:08:54 -jedu sem, že si odpočinu,
-ano
00:08:56 ale tady tě tak rozpálí všelijakými pitomostmi,
00:08:59 -že hned první den koukáš vypadnout. -Ano.
00:09:03 Vždycky jsem odsud odjížděl s radostí.
00:09:06 No a teď sem na penzi,
00:09:07 nemám, kam bych šel a žít tady musím.
00:09:10 Pavle, pojď ty sem k tomu sloupu...
00:09:14 Ty zkoušky jsou dobrý, protože já jako režisér mám pocit,
00:09:18 že vlastně ten herec mi musí rozumět
00:09:20 a jemu stačí hrozně málo prostě ve správnou chvíli říct,
00:09:24 a jedna věta, dobrá, stačí.
00:09:28 Jenomže to vidím jako herec teď,
00:09:30 kolik toho ten režisér nakecá, zbytečně.
00:09:34 Za ta léta, co se z něj teď stal špičkový herec,
00:09:38 přední herec nejen České republiky,
00:09:41 a teď to myslím vážně, protože on je opravdu dobrej,
00:09:44 tak si myslím, že se to promítlo i do tý režie.
00:09:47 Ta konkrétnost, kterou od nás vyžaduje na jevišti,
00:09:52 tak vlastně se proměnila i v těch připomínkách.
00:09:55 A to ne, ne, neléčíš se a to není dobře, bratře.
00:09:58 Já bych se léčil rád, ale doktor nechce.
00:10:00 A kdo by se léčil, v šedesáti letech?
00:10:02 I v šedesáti chce člověk žít.
00:10:04 Tak já vám dám Valeriánské kapky.
00:10:06 Mně se zdá, že by mu udělalo dobře, kdyby jel někam do lázní.
00:10:09 Ano, ano, dá se jet do lázní. Dá se také nejet.
00:10:15 -Jak tomu mám rozumět?
-Jak tomu chcete rozumět?
00:10:19 Je to přeci úplně jasné.
00:10:21 Pan Sorin by měl především přestat kouřit!
00:10:23 -Tak to měl už dávno.
-Blbosti.
00:10:25 Nejsou to blbosti, vodka a tabák zbavují člověka osobnosti.
00:10:29 Po sklence vodky nebo doutníčku už nejste Petr Sorin,
00:10:32 ale Petr Sorin plus ještě někdo, vaše pravé já se ztrácí.
00:10:36 Začínáte mít k sobě vztah jako k třetí osobě - on.
00:10:39 No, vám se to mluví, vy jste si užil svého času, že.
00:10:45 On má byt plný bačkůrek, vyšívaných deček, jako muzeum.
00:10:52 A já jsem sloužil osmadvacet let u soudu a vůbec jsem si neužil,
00:10:55 já jsem vůbec nežil, ale teď se mi ale chce strašně žít!
00:10:59 Strašně se mi chce žít.
00:11:03 Vy jste sytý, lhostejný, máte sklon k filozofování
00:11:06 a já chci žít, proto piju bílé víno, kouřím, hotovo.
00:11:11 Já samozřejmě se nemůžu nepřistihnout u toho,
00:11:13 že na to koukám i jako režisér. I když hraju.
00:11:16 A myslím si, že třeba tohle by prospělo mnoha hercům, jo.
00:11:21 A že to je vždycky na tom výkonu trochu vidět,
00:11:22 že věděj o souvislostech ve hře, o tom, o čem ta celá hra je, jo,
00:11:28 a myslím, že to je dneska trošku,
00:11:30 jak někteří herci toho mají opravdu moc,
00:11:33 tak je trošku vidět, že si dělají svoje
00:11:35 a najednou jakoby jsou takový bez souvislosti,
00:11:42 nebo nemaj čas vnímat to jakoby v celku, no.
00:11:50 Zavolala jsem tě kvůli tátovi, aby sis ho ještě užil.
00:11:54 Za chvilku tady nebude, a co pak?
00:11:58 Zdementní a už s ním nepude mluvit.
00:12:02 -Tobě je špatně, tati?
-Jo. Dávám tátovi tak dva měsíce.
00:12:08 To mu neříkej.
00:12:11 -Kolik mi dáváš?
-Dva měsíce, možná míň.
00:12:15 -Ahoj!
-No, ahoj!
00:12:18 Já jsem to porvé bral, jako že spíš vyhovím Petrovi, jo.
00:12:20 On tvrdil, že mě obsadil proto, že mě viděl, jak zkouším Oblomova.
00:12:25 Že když se chodil koukat na zkoušky Oblomova,
00:12:27 tak vlastně jakoby, jak jsem režíroval,
00:12:31 tak podle toho malinko psal tu postavu.
00:12:35 Takže tam já jsem vlastně musel mít akorát odvahu nic nehrát, jo,
00:12:40 v těch Příbězích obyčejného šílenství,
00:12:42 nebo samozřejmě hrát,
00:12:44 a to zase ta režijní zkušenost pro mě byla velkou výhodou,
00:12:48 jako že nějakej ten smysl pro timing třeba, jo,
00:12:51 tak to člověk má i z toho jeviště.
00:12:54 Ale samozřejmě takovej ten velkej ostych
00:12:56 a stud vylézt před lidi, tak to jsem měl,
00:12:59 ale postupem času se mi to začalo líbit.
00:13:02 -Dlouho jsem nikde nebyl, máš to tady pěkný. -To jo.
00:13:15 -Tak máma říkala, že nikam nechodíš. -No, nechodím.
00:13:19 Ale musel jsem na chvíli vypadnout z bytu.
00:13:23 Ona máma je jak šílená,
00:13:24 přenáší věci z jedný místnosti do druhý, šmejdí.
00:13:27 Mám o ní strach, všecko si moc bere.
00:13:29 Celej svět jí leží na srdci.
00:13:32 No, bojí se o tebe. Prej jsi někam schoval telefon.
00:13:36 No, vidíš, no. O tebe se taky bojí.
00:13:49 Chtěl jsem se zeptat,
00:13:51 zůstane v telefonu uložený poslední volaný číslo?
00:13:56 Tak to záleží na tom, jakej druh telefonu to je.
00:14:01 Tak dejme tomu, že to je podobnej telefon, jako máme doma.
00:14:05 -Jak podobnej?
-No, hodně podobnej.
00:14:13 -Myslíš stejnej?
-No.
00:14:17 -Tak jestli je to tak, jak říkáš...
-Je to von.
00:14:19 Je to von. Tak v tom vašem telefonu poslední volaný číslo zůstane,
00:14:22 proč se ptáš?
00:14:24 -No, znáš mě, nejsem na tom s technikou nejlíp. -No to jo.
00:14:26 Během zkoušek, kdy člověk byl nervózní
00:14:28 a teď nevěděl, kam má dát ruce na tom jevišti, že jo,
00:14:32 a jak kotě se tam pohyboval
00:14:34 a najednou jako během těch repríz se člověk uklidní ňák,
00:14:40 nebo si to začne užívat, začne vnímat diváky, jo,
00:14:43 kdy tam je cítit nezájem, tím pádem ta replika je blbě,
00:14:50 nebo ta situace je slabá a špatně,
00:14:52 tak to potom je tak trošku adrenalin s těma divákama.
00:15:01 -Ty jsi vzhůru?
-Co se stalo, Davide?
00:15:05 Já už jsem tě chtěla nechat hledat policií.
00:15:07 -Zdržel jsem se na tom modelování.
-Je půl páté ráno.
00:15:13 Víš, ta Sylvie, jak mi modeluje tu hlavu z té hlíny,
00:15:18 tak ono tam nejde jenom o tu hlavu.
00:15:22 Vono je to složitější.
00:15:25 Co ti ještě modeluje, Davide? Vy spolu spíte?
00:15:32 -No tak, tys mně přece nikdy nelhal, Davide, že ne? -No.
00:15:37 Posaď se!
00:15:41 Petr zfilmoval ty Příběhy obyčejného šílenství
00:15:43 a vlastně většinu toho obsazení jako do toho filmu přenesl.
00:15:48 No tak pro mě to byl úplně jinej svět.
00:15:50 Jako že člověk tak jako trošku machroval, že jako tomu rozumí
00:15:54 a nerozuměl vůbec ničemu, že jo.
00:15:57 Tak, z hlediska morálního je to neodpustitelný a otřesný.
00:16:02 -Nehledě k tomu, do jakého světla to staví mě. -Ano.
00:16:06 Ale z hlediska léčebnýho, tobě to pomohlo.
00:16:11 Jak jsi mi začal lhát, tobě to neobyčejně stimulovalo myšlení.
00:16:17 -Vážně?
-Jistě.
00:16:21 Ty už nemáš oči potažený tou šedivou mázdrou otupělosti,
00:16:24 jako jsi míval.
00:16:27 -A za to já sem tý tvý Sylvii vděčná. -Aha.
00:16:38 My jsme hráli v Budapešti,
00:16:41 a tam prostě byl ňákej režisér, přišel a ptal se mě,
00:16:44 jestli učím na škole.
00:16:46 Já jsem říkal, že učím a on říkal:
00:16:48 On by s váma chtěl mluvit Bélla Tarr.
00:16:50 On za mnou přijel asi za čtrnáct dní do Nitry na festival
00:16:53 a seděli jsme takhle u takovýho stolu
00:16:56 a oba tak anglicky, tak trošku slabě a on se mě ptal divný věci,
00:17:03 jako třeba jestli umím francouzsky,
00:17:05 nebo jestli mám rád pořádek,
00:17:07 nebo jak se mám
00:17:11 a já sem vždycky tak jako odpověděl, že dobrý a tak
00:17:14 a to trvalo asi hodinu.
00:17:16 Asi půl hodiny jsem mlčel, pak dycky padla ňáká taková-
00:17:20 a von furt koukal, jak se hejbu asi zřejmě, nebo tak.
00:17:24 A pak mi nabídl vlastně hlavní roli ve svým filmu.
00:17:27 Toho Maolena v tom Muži z Londýna.
00:17:30 Jenomže pak mě vzal do kanceláře
00:17:32 a on tam měl vlastně svojí rukou na dveřích namalovanou
00:17:35 podobiznu, takovou fiktivní podobiznu,
00:17:37 jak by měl ten hlavní hrdina vypadat, jo,
00:17:39 bylo mi to velmi podobný, teda, jo.
00:17:51 To bylo příšerný, jako já si opravdu pamatuju,
00:17:53 že třeba jel třicet klapek, jo,
00:17:56 a když už člověk neví, co je špatně na tom,
00:17:58 když už neví jako, co by eště udělal,
00:18:02 jestli je to moc nebo málo a neustále je to jenom znovu znovu,
00:18:05 ale pochopil sem, že ten Bélla
00:18:07 vopravdu chce toho herce jakoby odstranit.
00:18:11 To hraní, jo.
00:18:13 Že člověk už je pak tak unavenej, že je to správně, jo, že už nemůže.
00:18:17 On je opravdu hodně vizuální typ
00:18:19 a je to, je to hodně o rytmu a o atmosféře a takhle,
00:18:23 a v podstatě si myslím, že ňáký velký herecký výkony nepotřebuje.
00:18:31 -Máte tady volno?
-Jistě.
00:18:39 -Vy jste neodjel?
-Zatím ne.
00:18:44 -A z kterýho Potoka vlastně jste?
-V Jeseníkách.
00:18:48 -Tam jsem jezdila do lázní.
-Tam je hezky.
00:18:55 -A co děláte tady?
-Musím si něco zařídit.
00:19:04 -Brejlovec.
-Cože?
00:19:08 To je podle těch skel vepředu. Vypadá jako brejle.
00:19:13 Ale u nás jezdí spíš Bardotky. Podle té herečky.
00:19:18 -Ta mašina má vepředu takovej jako velkej...-Prsa.
00:19:31 Když člověk má takovej úkol něco změnit,
00:19:33 tak je to vždycky dobrej motor, kterej tě k něčemu vybudí
00:19:36 a máš před sebou něco,
00:19:37 co bys chtěl udělat třeba jinak, než...
00:19:39 Jsem tam viděl třeba inscenace,
00:19:41 který tam byly před tím, jo, tak, a který mě nebavily.
00:19:45 Ale ten, ten soubor měl potenciál ňákej, takže bylo to docela dobrý,
00:19:50 že tam byla i taková jakoby srážka vnitrosouborová,
00:19:53 co se týče poetiky toho divadla
00:19:56 a ty osmdesátý léta, to už bylo tak jako malinko cejtit,
00:20:00 že už to teda dlouho nevydrží, že jo.
00:20:04 Tak to byla docela příznivá doba pro to, no.
00:20:08 Potkal sem tam hrozně zajímavý lidi, jako byl Jiří Adamíra.
00:20:12 První inscenace byla Poslední smrt Jonathana Swifta
00:20:16 a on tam měl hrát roli, kdy čtyři pětiny hry mlčí
00:20:20 a posledních deset stránek mluví.
00:20:23 A když sem začal zkoušet, on někde točil a nebyl tam
00:20:25 a já jsem byl hrozně nervózní
00:20:27 a dal sem si s ním schůzku, že mu všechno vysvětlím, řeknu,
00:20:30 jak to myslím a tak dál.
00:20:33 Tak jsem s nim asi hodinu v klubu mluvil,
00:20:35 a on mlčel celou dobu a na konci řekl:
00:20:38 No, víte pane režisére,
00:20:41 já si myslím, že vás budu muset ještě hodně věcí učit.
00:20:47 Což mně teda neuvěřitelně, to mi prostě spadla čelist.
00:20:53 Ale já to dneska chápu, jo.
00:20:54 On to ani nemyslel zle a byl velmi přátelskej a tak dál,
00:20:59 a pak jako mě neučil,
00:21:01 že by jakoby herec kategoricky trval todle je blbě, todle ne.
00:21:04 Von jenom prostě nahazoval možnosti.
00:21:07 A co kdyby to bylo takhle...
00:21:09 a já jsem říkal, ty vole, von má pravdu, jo.
00:21:11 Co vy dáváte, je málo. Do mléna je to málo.
00:21:16 No není nač dělat pána.
00:21:19 Chceš-li mně šlapat na krk, šlápnu já taky.
00:21:22 To ví přece každý dítě, že tobě všecko nepatří.
00:21:26 Co je po ženě, to patří dětem.
00:21:29 A co je tvýho, to ví nejlepší záložna.
00:21:35 V záložně seš dlužen, v Brně seš dlužen
00:21:41 a jen to, že nepiješ, nekarbaníš, nevyhazuješ tak zbůhdarma,
00:21:47 jako ten můj kluk,
00:21:50 proto bych ti dal svou dceru.
00:21:53 Každé má na sobě pírko. Vy jste z dluhů začal.
00:21:56 Tys do nich přišel. Kdoví, kdo je lepší hospodář.
00:22:00 Až vám žena bude ležet
00:22:01 a půldruhýho roku budete volat doktora, taky pustíte chlup.
00:22:05 Všecko na ňu sveď, aj to, že místo třech dětí máš včil štyry!
00:22:09 Jirka Adamíra hrál báječně teda Lízala,
00:22:11 což je úplně se zdá proti, protiúkol,
00:22:15 on vždycky takovej nonšalantní, s tím hlasem a todleto všecko,
00:22:18 najednou hrál sedláka v nářečí,
00:22:21 ale hrál ho teda výborně.
00:22:23 Hrál ho velmi inteligentně, velmi ironicky
00:22:27 a jako bylo to najednou úplně,
00:22:30 to nebyl žádnej bodrej moravskej sedlák,
00:22:32 ale prostě takovej prostě nešťastnej hajzlík, ironickej, jo.
00:22:36 -Rozáro, běž honem, Rozáro!
-Rozáro, ani krok!
00:22:41 Co? Ty se budeš vzpouzet?
00:22:44 Vávro, poslechni, máš děti, rodinu,
00:22:47 poslechni, všecko ti udělám, na všecko zapomenu,
00:22:49 všecko ti odpustím!
00:22:52 Filipe! Filipe, měj rozum, chraň se neštěstí pro celé dům!
00:23:00 Tyrane surové! Bídné!
00:23:04 Tadle Maryša byla opravdu reálným váháním mezi svobodou a nesvobodou.
00:23:09 Byla téměř na pokraji toho,
00:23:10 že se s tím vyrovná nějákým způsobem.
00:23:13 A byl to docela zajímavej rozměr,
00:23:14 kterej nevím, jestli tam patří do té Maryši, nebo ne,
00:23:18 ale ty osudy těch lidí byly daleko pochopitelnější.
00:23:22 I ten Lízal, kterej ve svý takový ironii a sarkasmu
00:23:26 najednou byl docela něšťastnej člověk a nejenom manipulátor, jo,
00:23:30 bylo to víc o takovým přijetí toho osudu nebo nepřijetí osudu.
00:23:37 Přistup, Artuši.
00:23:46 Merlin už byl tehdy současnej postmoderní text,
00:23:49 vlastně od Dorsta, kde se střídaly obrazy, strašně moc obrazů
00:23:54 a střídaly se doby,
00:23:56 a už tam byl mladej Petr Lébl se svým Jelo, Jak se vám jelo?,
00:24:01 kteří začínali, tenkrát ti tam měli pár scén.
00:24:15 A tam se ten soubor najednou sešel celej
00:24:17 bez ohledu na to, odkud kdo je a co si myslí vo divadle
00:24:21 a najednou vlastně tam ten tah jako byl hodně cejtit,
00:24:26 že za tím skutečně jako, si myslím, poprvně to divadlo hodně stálo.
00:24:30 Dobrý den, králi Artuši!
00:24:32 Dobře, že jsi mi věnoval červené brnění. Mám teď taky železný meč.
00:24:37 Má matka mi dala pitomý kus dřeva, a já myslel, že je to meč.
00:24:43 Prosím tě za prominutí, Parsifale.
00:24:45 -Proč? -Nejednali jsme s tebou poctivě, odpusť nám.
00:24:49 Jsem rytíř Galén.
00:24:52 Já myslel, že jsi král Artuš!
00:24:55 -Ne, nejsem král Artuš.
-Brnění je moje!
00:24:59 Jestli se chceš stát rytířem, pomohu ti.
00:25:01 Nepotřebuji tě.
00:25:03 A král Artuš má taky ještě
00:25:04 jednoho pána nad sebou, jak jste řekli.
00:25:07 Půjdu rovnou za tím nejvyšším.
00:25:09 Kam se mám obrátit, abych našel vašeho Pána Boha?
00:25:16 Vy nevíte? Však já už ho najdu!
00:25:24 Takže vy chcete zničit celou rodinu?
00:25:28 Ale nechte toho!
00:25:30 Rodinu, bratříček by mě byl nejradši
00:25:33 jen tak beze všeho vykopal z domu.
00:25:36 A neměl to jen ze své hlavy, co?
00:25:39 Rodina...děkuji, nechci.
00:25:43 Shrábla byste mých tři sta tisíc a hotovo, pchá.
00:25:48 -Takže boj?
-Jak prosím? Jaký boj? S kým?
00:25:54 Se synovci, samozřejmě.
00:25:56 Všechny ty řeči okolo si můžete odpustit, máte to marné. Žádný boj.
00:26:02 Ještě existuje zákon, milá švagrová. Římské právo.
00:26:08 Moje je moje.
00:26:11 Zachar odejde na onen svět,
00:26:13 my se spolu v klidu rozdělíme a hotovo.
00:26:17 Tak jaképak řeči. Mějte se, jak chcete.
00:26:20 Já sem šel do angažmá do Národního po revoluci
00:26:24 a předtím jsem tam hostoval dvakrát
00:26:28 a tam to bylo zase třeba setkání s Janou Hlaváčovou, jo,
00:26:31 s touhletou plejádou.
00:26:33 Pro mě to bylo vopravdu vo hereckým setkání.
00:26:37 Strašně vobdivuju teda, když někdo umí hrát na velkým jevišti.
00:26:41 Ale když člověk k nim přišel na metr, na dva
00:26:43 a koukal na ně jak hrajou, tak to vypadalo, že se zbláznili.
00:26:48 Protože to byly tak velký gesta a tak odsazovaný slova
00:26:52 a působilo to tak nepřirozeně,
00:26:55 ale když člověk vylezl na druhou galerii,
00:26:57 tak to bylo dokonalý, prostě.
00:26:59 To působilo naprosto přirozeně.
00:27:02 Takže já tu technologii hrozně obdivuju, jo.
00:27:06 Když otec už umírá sedmý měsíc!
00:27:10 Vždycky uměl rozhodnout, umřít se rozhodnout nemůže.
00:27:14 -Může.
-Cože?
00:27:16 -Já jen tak.
-Jak? -Radši běžte!
00:27:20 Strýček Prochor je starý nemrava. A vy jste ještě svobodná.
00:27:25 A nesnáším fízly.
00:27:29 Poslouchejte, Španělé! No tak...Opravdu.
00:27:39 Už jsi viděl hodně Španělů, ty bublino?
00:27:41 Viděl. Jednoho předváděli v cirkuse.
00:27:46 Půjdu si lehnout. Ve čtyři vstanu a fííí, pojedeme?
00:27:52 Tak ať na vás nečekám!
00:27:55 Já jsem myslel, že to všecko bude skvělý
00:27:58 a pak jako člověk, když tam přijde,
00:27:59 tak zjistí, co to je jakoby za problémy,
00:28:02 zvlášť v začátku těch devadesátejch let,
00:28:03 kdy se pořád někdo musel nějak transformovat,
00:28:06 musí se to nějak udělat
00:28:07 a když to vezmu zpětně, tak se vlastně nezměnilo nic
00:28:11 a samozřejmě nikdo neodpáře třeba hereckýmu souboru,
00:28:14 že tam je každej odjinud, jo,
00:28:17 že tam se skutečně dá udělat výborný představení,
00:28:21 když se sejdou lidi, kteří tomu naprosto uvěří a jdou za tím.
00:28:28 Tady je to všecko vypsané. Jméno děcka, matka, otec a taky,
00:28:35 že je zapsané pro vojenské úřad, staré Kryštof zas votravuje.
00:28:43 Co se tak díváte? Lidka Borková porodila už podruhý,
00:28:48 v osmym měsícu to přeci není nic zvláštního.
00:28:54 -Já nic neříkám. Už je ti lepší?
-Kryštof je zlé člověk.
00:29:05 Napřeď chválí, dohazuje a pak pomlóvá.
00:29:09 Šak já vím proč. Protože už do něho nic necpeme.
00:29:14 Copak mu budem pořád strkat peníze,
00:29:16 majetek propil, půl lán propil, kdyby mohl, tak by i mord vymyslel.
00:29:21 Enem kdyby z teho něco měl.
00:29:25 Je to vaše děcko. Ničeho se nebojte.
00:29:34 Já se nebojim.
00:29:38 Na, přebal ho, je myslím mokré a běž si lehnót.
00:29:42 Přinesu ti hovězí polívku.
00:29:45 -Tak proč se tak mračíte?
-Už ho do hospody nepustím.
00:29:55 -Antošu, nech ho být!
-Aha, bude se póštět krev!
00:30:02 Anežko, ukliď sklo!
00:30:04 Asi jsem potřeboval nějakej pevnej bod, nebo co,
00:30:07 protože ten Rok na vsi je jednak střídání teda jako přírodního cyklu
00:30:12 a ňákýho života na vesnici,
00:30:14 ale pořád tam funguje Desatero, jako ňákej základ,
00:30:18 takže si myslím, že jsem byl dost v panice,
00:30:20 a že jsem jakoby chtěl ujasnit si některý věci a soustředit se na ně.
00:30:29 Žena mně říkala, že pré jste si vzali vobecní kasu.
00:30:33 Ale to nende, milí páni, bez mýho vědomí to nende!
00:30:37 Radši buď zticha, Rybářu.
00:30:39 Ty už nési správcem vobecní kasy, Cyrile.
00:30:43 -Celé výbor se na tom dohodl.
-Jak to? Beze mě?
00:30:47 Cyrile, nech teho, buď rád, že to dopadlo tak.
00:30:52 Před Vánocema sem si z vobecní kasy pučil
00:30:54 vosumdsát zlatejch na dobytek. A ty tam móžu teď hned vrátit.
00:30:59 Je to, jako by tam už byly.
00:31:02 Peníze se mají točit, a ne ležet v plechové bedně.
00:31:05 Jináč je kasa do krécaru v pořádku.
00:31:09 A vo tech vosumdesáti zlatéch veděl i tady Kryštof.
00:31:12 Ale já sem byl proti temu.
00:31:14 -Ty lhářu!
-Nechte teho!
00:31:18 Nech teho, povídám!
00:31:20 Chocholáč vodnese tu vobecní kasu Hrabálkovi
00:31:22 a ty do vosumačytřiceti hodin vyrovnáš dluh! Zasedání je skončeno.
00:31:26 Ale stejně dávám přednost tomu,
00:31:28 když to může bejt bez tý technologie,
00:31:30 když to může být opravdu na ty čtyři, pět metrů,
00:31:33 a ten divák vidí mrknutím voka
00:31:35 a je to takový, že ty lidi jsou spolu, jo,
00:31:39 společně něco zažívaj,
00:31:40 tak to si myslím, že to malé jeviště je pro to výhodnější.
00:31:51 -Dobrý večer. Já jsem Štěpán.
-Libuška.
00:31:55 -Můžu?
-Hm.
00:32:00 -Já jsem ještě nikdy neviděl, to.
-Co?
00:32:05 -Prostitutku. Teda, naživo, myslím.
00:32:09 Takhle v televizi jo, to je normální ve filmech, jak...
00:32:13 No, v Břežanech nejsou. V Břežanech je akorát sámoška, masna a kostel.
00:32:20 -Aha, a no a co? -Co? -Jaký to je, vidět naživo prostitutku?
00:32:26 To je výborný. Tak to je, to je prostě dobrý, no.
00:32:31 Já jsem ten seriál vlastně nerežíroval,
00:32:33 tu televizní režii nedělal,
00:32:34 nebo jsem spíš vokukoval, jak se to dělá, jo.
00:32:38 Ale tam byla taková, takovej pokus,
00:32:40 vlastně třeba tu poetiku našeho divadla
00:32:42 trošku přenést na tu obrazovku, jo,
00:32:44 a u toho jsem chtěl bejt a zajímalo mě to
00:32:47 a spíš jsem hlídal,
00:32:50 aby třeba ten hereckej projev byl takovej jednolitej.
00:33:02 A ten dvanáctidílnej seriál
00:33:04 se stihnul za dva měsíce a něco málo.
00:33:08 Ten stres takovej je tam pořád, jo
00:33:10 a člověk vlastně by hrozně rád některou scénu zastavil,
00:33:14 šel ji zkoušet půl dne a pak ji natočil znovu, jo.
00:33:17 A vono to nejde.
00:33:20 Jsi jinej, viď!
00:33:22 Já nevím, já sem v divadle prostě svobodnější.
00:33:25 -A jo. -Mydli, mydli? Nádobí. Cink, cink.
00:33:33 Už ani ty Číňani nejsou, co bejvali.
00:33:36 Byli takový pracovitý.
00:33:42 Guma hend. Hygiene.
00:33:49 -Už vám Alenka napsala?
-Nenapsala.
00:33:54 A to jsem si kvůli ní udělal fejsbuk.
00:33:57 -Fejsbuk?
-Sajrajt. Wasr. Mydli mydli.
00:34:09 Když jsme si to teď pouštěli, tak jsem se na sebe koukal,
00:34:11 a tak jsem viděl, že prostě pořád koukám po hercích
00:34:14 a nejsem koncent...jo, jako,
00:34:17 není to dobrý, bejt režisér a hrát a už to nikdy neudělám teda, jo.
00:34:25 Poslyšte ty zvonky, poslyšte je hrát, tralala,
00:34:34 Zněte a hrejte, ten zvuk mám tak rád.
00:34:42 Tralalálalalalalala.
00:34:48 Tady to byla taková jako opravdu výzva úplně od začátku,
00:34:52 což je svým způsobem třeba nebezpečný,
00:34:56 nebo se to nemusí povést
00:34:58 a na druhou stranu je to obrovská výhoda,
00:35:00 že vlastně člověk jako může si třeba ňáký věci vyzkoušet
00:35:04 a není pod takovým tlakem třeba, jako je to v tom Národním, jo.
00:35:09 A já jsem sem šel s ročníkem svým,
00:35:11 takže ty mladý herce jsem znal čtyři roky,
00:35:13 tak jsem věděl, co to bude
00:35:15 a třeba jsem taky věděl, že pokud to někam dojde,
00:35:20 takže třeba někteří nebudou stačit,
00:35:22 nebo že se to bude obměňovat,
00:35:24 a postupem se nabalovali další lidi.
00:35:27 Nachtig! Podruhé už mi neutečeš!
00:35:34 -Smiluj se!
-Má pomsta tě zahubí!
00:35:38 Nic s tebou nepohne, mouřeníne?
00:35:42 Těch prvních pět let bylo vopravdu docela dramatickejch,
00:35:44 protože jsme počítali diváky, kolik jich sem přijde
00:35:48 a taky my jsme hledali na co máme,
00:35:50 na co nemáme, zkoušeli jsme různý možnosti, jakoby žánrově,
00:35:55 než jsme našli takovou tu svoji polohu,
00:35:57 že to je někde mezi interpretačním a autorskym divadlem, jo,
00:36:01 což se snažíme držet pořád,
00:36:03 že to takové je opravdu balancování na hraně.
00:36:07 Buď zdráv, krajane! Dvanáct hodin a on se ještě válí!
00:36:13 Vezmi ruku krajane, když ti ji podávám,
00:36:15 dvanáct hodin a on je pořád v županu!
00:36:17 No tak, dej pánovi šaty, vrtáku!
00:36:19 Pořiďte si vlastního Zachara a potom rozkazujte.
00:36:22 Našlapal jste tady jako nosič.
00:36:24 No tak to ukliď, šeredo!
00:36:25 Že tě to nemrzí, Micheji, takhle mu nadávat.
00:36:28 Dej pokoj, dyť se za chvíli převléknu.
00:36:31 Nejsem ten typ režiséra, kterej by tu formu udělal první
00:36:34 a ti herci do toho doskakovali,
00:36:36 tady se to opravdu dělá tak, že do toho může každej mluvit, jo,
00:36:39 že jsme dokonce zvyklí bejt na sebe třeba docela vostrý, jo,
00:36:43 teda myslím při zkoušení a není v tom nic osobního.
00:36:47 Občas třeba jsou i slzy a tak, ale to nevadí,
00:36:50 to jako je všecko v zájmu toho,
00:36:52 najít třeba to nejlepší řešení.
00:36:55 Á, vy jste tady taky, ani jsem si vás nevšiml,
00:36:57 poslyšte, ten váš příbuzný, to je úplné hovado,
00:36:59 už se vám to dávno chystám říct!
00:37:01 Jaký příbuzný, já žádného příbuzného nemám.
00:37:05 Ále to není možné, ten na úřadě, jak se jmenuje, jo, Afanasjev,
00:37:08 to přece musí být váš příbuzný! Jistě je!
00:37:11 Já se ale jmenuju Alexejev.
00:37:13 Vyloučeno. Je stejně nevzhledný jako vy.
00:37:17 Přicházeli lidi, který jsem třeba znal z dřívějška
00:37:19 a který byli ochotný do toho rizika jít
00:37:21 a ten soubor se skládal velmi pomalu.
00:37:24 Být nebo nebýt.
00:37:31 O to tady jde.
00:37:38 Je důstojnější trpělivě snášet kopance, rány, facky osudu,
00:37:41 nebo se vrhnout proti moři útrap a rázem všechno skončit?
00:37:45 Složení toho souboru, to je opravdu taková chemie,
00:37:48 že třeba člověk potřebuje herce,
00:37:49 kterej je víc takovej jakoby dur, jo, takovej pevnější,
00:37:54 pak potřebuje člověk mollový herce, jo, a tak jako vizuálně aby,
00:37:58 aby to nebyly úplně stejný typy,
00:38:01 a současně, aby ten každej herec nebyl typologicky určenej,
00:38:06 že bude hrát tlustý komicky, jo.
00:38:17 Je to do značný míry nejen repertoárový divadlo,
00:38:20 ale to herectví je hodně jakoby osobní a osobnostní, že jo.
00:38:25 Ti herci vlastně nechají toho diváka
00:38:27 trošku vstoupit do svýho světa.
00:38:36 Do jistý míry je tady výhoda, že herci mě znají už
00:38:38 a vlastně jako věděj, že někerý věci se musej nechat vyhnít, jo,
00:38:45 že ono to, já myslím, že tam je hrozně důležitá důvěra.
00:38:48 Téměř vždy je to nějaké hledání o tom,
00:38:53 jaké to bude a jak to budeme hrát,
00:38:56 ale vždy mám tu důvěru, že to vlastně dobře dopadne.
00:38:59 A myslím si, že Mirek buďto ví, jak to má vypadat,
00:39:06 což si myslím, že byl třeba případ Oblomova,
00:39:11 kterého i sám dramatizoval,
00:39:13 anebo ví, jak to nemá vypadat, to byl zase případ, si myslím,
00:39:17 Muže bez minulosti.
00:39:19 Věc se má tak, že vy mě milovat nemůžete
00:39:23 a ve skutečnosti mě ani nemilujete.
00:39:25 Jste mladá, nezkušená a klamete sama sebe.
00:39:28 Vaše vzplanutí, to není nynější láska, ale je to láska budoucí,
00:39:33 je to pouze neuvědomělá potřeba lásky mladého srdce.
00:39:36 Nemáte před sebou toho, koho jste očekávala,
00:39:38 toho, o kom jste snila.
00:39:40 Jednou přijde někdo jiný.
00:39:41 Taková je logika náruživosti a vášně,
00:39:44 ale i tak jsem teď šťastný, velice šťastný.
00:39:47 To je vše, teď mi podejte ruku na znamení, že se na mě nehněváte.
00:39:50 Já vás ujišťuji, že to bylo pouhé nervové vyšinutí.
00:39:53 Ale nemusíte mě ujišťovat, já nepotřebuji vaše ujišťování,
00:39:56 sama vím, co mám dělat.
00:39:57 Dobře. Dobře, už mlčím.
00:40:03 Oblomov byl vlastně notoricky známej lenoch, že jo,
00:40:05 ale to zas není tak jako výrazný téma,
00:40:08 ale mě na tom vlastně zajímalo rozhodnutí toho Oblomova
00:40:13 bejt svobodnej svým způsobem.
00:40:16 Najednou se člověk dostává do situace,
00:40:18 že i třeba láska nebo vztah k ženě
00:40:21 vlastně v případě tohodle člověka ho omezuje.
00:40:25 A je možný mu dát tu svobodu, aby byl sám?
00:40:29 Je to dobře, je to špatně? Zničil něco, nebo na to má právo?
00:40:35 Prokristepane Olga, já jsem na ni úplně zapomněl!
00:40:37 -Cože, Olga je tady?
-No ano, přijela se mnou.
00:40:39 -Prosím tě, nepouštěj ji sem!
-Ale...
00:40:41 -Jdi, jdi pryč, ano.
-Bez tebe k ní nemůžu přijít.
00:40:44 -Jdi už! Slíbil jsem jí to.
-Prosím tě jdi pryč!
00:40:46 Mě se nezbavíš! Když ne dnes, tak zítra.
00:40:48 -Jenom to oddaluješ.
-Okamžitě odejdi pryč, Andreji!
00:40:53 -Tak ty mě od sebe odháníš.
-Nemohu jinak, pochop mě!
00:40:56 -Nepochopím. Pojedeš! -Andreji!
-Bude ti dobře!
00:40:58 Vymaníš se z téhleté ubohosti.
00:41:01 -Andreji! Tak pojď! -Mrzne, mrzne a je tam zima. -Tady máš kabát.
00:41:12 Prosím tě, Andreji, nedělej mi to, nech mě!
00:41:16 Iljo, musíš. Budoucnost. Budoucnost...
00:41:21 -Nech mě, prosím tě, ne!
-Iljo! -Andreji!
00:41:24 Musíš! Musíš!
00:41:26 -Nech mě, prosím tě!
-Musíš!
00:41:33 Budoucnost...
00:41:35 Já mám rád mystifikaci, mám rád černej humor,
00:41:36 mám rád absurditu, mám rád trapnost,
00:41:39 to jsou věci, který...
00:41:42 a ještě když se u toho lidi tvářej jako pyšně,
00:41:45 tak to mám nejradši.
00:41:48 Nejdřív to cítíš v rukách, pak v puse,
00:41:53 pak se ti to začne rozplývat po celým těle.
00:41:56 Chuť jeho potu, jeho sliny, a ty ho chceš do sebe nasát.
00:42:10 Ty si ho chceš podmanit, rozumíš?
00:42:13 Říkáš si, tentokrát to vyjde. Rozumíš?
00:42:16 Tentokrát to vyjde, jednou to do prdele vyjít musí!
00:42:20 Takže, normálně ho dostaneš na válečky, klekneš si na něj,
00:42:24 prostě začneš ho mačkat, rozumíš,
00:42:27 začneš ho muchlat, třeš se vo něj, zase ne moc, bacha jo.
00:42:32 Tak, začneš ho normálně škrtit, začneš dusit, seskočíš na něj,
00:42:35 normálně stehnama ho chytneš, rozumíš,
00:42:37 teď se vo něj třeš, rozumíš,
00:42:39 a dostáváš ho, rozumíš, dostáváš ho.
00:42:42 -Jenomže, teď si uvědomíš, že on je chlap, -Jasně.
00:42:44 takže on má daleko větší sílu, rozumíš, takže ty to povolíš.
00:42:50 Normálně to prostě povolíš, teď von to vycítí, skočí na tebe
00:42:53 a teď von tě začne mudlat, rozumíš, von tě začne škrtit,
00:42:56 von tě dusí, normálně ti vezme polštář
00:42:58 a úplně tě takhle dusí, rozumíš.
00:43:00 Ty se dusíš, ale tobě se to líbí, rozumíš, takže řveš,
00:43:03 ale řveš slastí, rozumíš, řveš slastí, jo.
00:43:06 Řveš: Neale! nebo jiný jméno, jo.
00:43:12 Teď řveš, prostě, řveš,
00:43:13 teď jemu se to ještě víc líbí, tobě taky.
00:43:15 Teď cítíš, že si normálně zpocená, úplně rozvibrovaná,
00:43:18 takže celý to povolíš, absolutně to povolíš,
00:43:21 von to do tebe zasune,
00:43:23 úplně to tady probodne, rozsekne ti, roztříští ti lebku
00:43:28 a vodlítne někam do prdele.
00:43:32 Teď ty si to šlehneš, prostě, a je to!
00:43:40 Nesete to tam na tu hromadu, která bude, kde je baset, jo.
00:43:43 Tam to donesete a tím pádem je to hotový.
00:43:46 Zdenek říká: To je všecko.
00:43:48 Když to odnáší, jde Klára s hrncem párků...
00:43:53 Ta divadelní režie a ta zkušenost herecká ve filmu,
00:43:57 tak co už zbejvá, jo,
00:43:59 je to nasnadě, to zkusit třeba jenom, jo.
00:44:02 Prostě mě to láká.
00:44:05 Je to vzrušující, nikdy jsem to nedělal,
00:44:06 možná, že dovedu třeba pracovat s herci.
00:44:09 Neumím to jako kameramansky a to je na tom možná zajímavý,
00:44:13 ta vizuální část toho filmu, jak to dopadne.
00:44:18 Já myslím, že to je všecko.
00:44:20 Tak se poďte najést. Bez vás bysme se s tym tahali do večera.
00:44:27 Vlastně jsme psali tu Díru u Hanušovic s Lubošem Smékalem,
00:44:32 což je můj spolužák z gymnázia, psycholog
00:44:34 a my jsme vždycky tak jako chtěli něco spolu udělat
00:44:39 a nikdy k tomu nedošlo,
00:44:41 a teď jsme říkali, tak už třeba je poslední šance,
00:44:43 nebo jedna z posledních šancí vůbec něco udělat,
00:44:46 tak jsme se scházeli,
00:44:47 já jsem jezdil do Olomouce, on sem
00:44:49 a o prázdninách jsme psali
00:44:51 a vlastně jsme si to do jistý míry psali pro sebe
00:44:54 a ani jsme nevěděli, jestli to bude film nebo divadlo.
00:44:57 Původně Mirek měl představu,
00:45:02 představu něčeho, co by se týkalo stalkingu,
00:45:04 a možná proto mě oslovil, jo.
00:45:08 Ale když jsme o tom povídali dýl,
00:45:10 tak sme přešli vlastně od tohodletoho tématu,
00:45:13 k tématu který je nám oběma blízký,
00:45:16 a který se týká tady tohodlectoho kraje,
00:45:18 kterej nám připadá i docela inspirativní.
00:45:22 ...a netrestej ji za její skutky.
00:45:25 Já jsem nerozhodnej v tom...
00:45:27 Ani jsme nepřemýšleli o žánru,
00:45:28 byl to takovej prostě, takovej úlet,
00:45:31 jako černej, absurdní humor a najednou jako vážný věci do toho
00:45:34 a tak jsme se s tím tak jako plácali v tom.
00:45:38 No a dotáhli jsme to do ňákýho konce a Ondra Zima, producent,
00:45:41 kterej s náma dělal ten seriál, ten to přečetl a říká:
00:45:44 To je výborný, tak to natočíme.
00:45:46 No a to teda jako to mě přešel teda mráz po zádech,
00:45:51 protože mi došlo, co to všecko vobnáší.
00:45:55 No že na to vlastně šlápneš, jo.
00:45:58 A vlastně buď překvapenej, když von ti řekne, ti podá...
00:46:01 Úplně šťastnej.Danke!
00:46:08 -Bitte!
00:46:13 -Danke. -Sie sprechen Deutsch?
-Nein.
00:46:19 Ale jestli chcete, Maruna umí. Maruno!
00:46:23 -Ale učim se.
-Ja.
00:46:25 -Maruna mě učí.
-Ja, ja.
00:46:27 Von něco chce a já mu všecko nerozumim.
00:46:30 (hovoří německy)
00:46:41 To teda nevim.
00:46:45 (hovoří německy)
00:46:49 Teď sem rozuměl, Maru.
00:46:52 (hovoří německy)
00:47:01 Nějakou představu rytmu a toho, jak ten film má vypadat,
00:47:04 to jsem měl, ale samozřejmě člověk neví, jak to udělat, že jo.
00:47:08 Jak toho docílit, protože spousta těch technickejch věcí,
00:47:11 kamery a všechno možný.
00:47:16 Třeba už s tím, že kameramn, když jme dělali technickej scénář,
00:47:20 což pro mě byl velkej oříšek,
00:47:23 si představit podle technickýho scénáře, jak to bude vypadat,
00:47:26 tak on tam napsal, "tak tady bude dlouhá jízda
00:47:30 a prostě pak se kamera zastaví a otočí se," a tak dál
00:47:32 a já jsem prostě přesně věděl, že tam jízda bejt nemůže,
00:47:36 protože ten záběr vidím statickej a takhle.
00:47:42 Já jsem musel jako režisér prostě prosadit ten způsob svýho vidění,
00:47:45 to prostě jinak nešlo, jo, jako.
00:47:48 Tak tam jsem najednou zjistil, co to obnáší, ta režie všechno.
00:47:52 Smraďocha ti jeho kamaradi našli zahrabaného na lóce.
00:47:57 To je hrozný.
00:48:04 Jíte vepřovó se zelim?
00:48:08 Jaru to má ráda. Bůh ví, co tam jedla.
00:48:14 Hm, voni to tam taky dělají. Ale je to jinačí.
00:48:20 Takový pikantnější.
00:48:23 Mám pocit, že tady prostě v Čechách
00:48:24 malinko filmaři jdou z pochopitelnejch důvodů
00:48:28 divákům na ruku, že počítaj s tím a tohle a takhle
00:48:32 a mám takovej pocit, že tenhleten film to moc nedělá, jo.
00:48:38 Tak nevím jako jak jako jestli, jestli prostě jaké to přijetí bude,
00:48:43 ale na druhou stranu bych byl samozřejmě rád, kdyby se to líbilo,
00:48:47 ale já jsem hlavně rád,
00:48:49 že to vopravdu se vůbec uskutečnilo.
00:48:56 -Yes? Beatles? -Fuck off!
-Rolling Stones. -Yeah.
00:49:04 Já musím mít představu jakoby celku v pohybu
00:49:07 a vztahu, dialogu, situaci
00:49:12 a to musím mít dopředu jako nějakej základ.
00:49:16 -Co to je?
-Cedník.
00:49:22 To je brahmánský kravský zvonec.
00:49:26 Pak mám takovej jakoby volnej prostor,
00:49:27 kdy se s tím dá na tom základu prostě pohybovat
00:49:31 a nacházet nejlepší řešení
00:49:34 na základě nějaký improvizace skoro až.
00:49:38 Ty, Charlie, takhle by mohla začínat ňáká písnička.
00:49:41 V pořádku.
00:49:43 Já musím mít už před začátkem zkoušek vlastně hotovo,
00:49:46 co se týče kostýmů a scény.
00:49:48 To člověk musí mít někde vzadu v hlavě pořád,
00:49:50 jak to bude vlastně ve výsledku vypadat.
00:49:53 Když jsme dělali Briana,
00:49:54 tak jsem věděl, že kluci budou mít paruky,
00:49:56 a že budou mít kostýmy ze šedesátejch let,
00:49:58 a že budou mít lehce podmalovaný voči,
00:50:00 tak s tím člověk, když zkouší, že jo, bez těhletěch věcí,
00:50:03 tak s tím musí nějak počítat.
00:50:06 Ohledně jako výrazu a pohybu herců a tak dál.
00:50:11 -Čokoláda, čokoláda...
-Dobré jitro, Kryštůfku!
00:50:23 -Nazdar, králíčku.
-Dobré jitro, medvěde.
00:50:26 -Nazdar! -Sotva jsem ráno začenichal do vzduchu, bylo mi jasné,
00:50:30 že všechno bude záležet jenom na mně.
00:50:33 Řekl jsem si, Kryštůfek to ocení.
00:50:35 Mám sice rád i medvěda,
00:50:38 ale co je to platné, medvědi nemají tolik rozumu, aby to ocenili.
00:50:44 Jsi zodpovědný, králíčku.
00:50:46 Brian je takovej jakoby,
00:50:49 ten je vo takový svobodě vlastně tvorby, že jo.
00:50:53 O takovým radostným umírání trošku.
00:50:57 A jakoby o smyslu tvorby, podle mě.
00:51:00 O právu ulítnout si někam,
00:51:02 kde je to velmi nebezpečný a krásný současně.
00:51:19 Takže člověk nese následky, pokud jakoby přes,
00:51:23 v případě toho Briana Jonese přes drogy,
00:51:25 se do toho světa dostane.
00:51:28 Taky ho velmi těžko opouštím.
00:51:30 Myslím, že to je taky docela současný téma.
00:52:12 Muž bez minulosti trošičku jakoby předjímá
00:52:14 takový to téma těch paralelních světů.
00:52:29 Člověk dostane na nádraží po hlavě a probudí se do jinýho života,
00:52:33 kterej je lepší, než ten minulej a teď se musí rozhodnout, že jo.
00:53:04 Já mám Kaurismäkiho moc rád,
00:53:06 nikdy nevím, jestli si dělá legraci,
00:53:09 protože on někde napsal, že úkolem filmu a divadla je,
00:53:13 dávat lidem naději, jo.
00:53:18 Což bych teda velmi rád,
00:53:20 ale nejsem si jistý, jestli si nedělá srandu, jo,
00:53:23 protože, protože on to sice všude má, tydlety happy endy, jo,
00:53:30 ale vždycky jsou tak jako v uvozovkách, nebo jo,
00:53:32 jsou takový jako "podívejte, jak krásně to dopadlo",
00:53:36 a člověk si říká, ty bláho, já tomu moc nevěřím teda jo,
00:53:39 jako je tam a to mě hrozně baví na něm.
00:53:43 -Uložíme ho na tvé místo.
-Děkuji.
00:53:51 Vy umíte mluvit?
00:53:54 Ano, ale zatím mě nenapadlo, co bych vám mohl říci.
00:53:57 -Jste velmi laskavá.
-To si jenom myslíte.
00:54:06 Muž bez minulosti a Brian,
00:54:08 to jsou věci, který jsou spojený s muzikou, oboje.
00:54:11 Tak možná, že by mě bavilo ještě třeba takový představení,
00:54:15 který, kde by se ještě míň mluvilo,
00:54:17 a bylo to daleko víc takový jakoby až skoro podprahový vnímání,
00:54:22 přes muziku, rytmus a situaci.
00:54:36 (komunikují spolu tonem á)
00:54:44 Mě by třeba hrozně lákalo,
00:54:46 udělat třeba inscenaci s Rosťou Novákem s La Putykou
00:54:50 a herci z Dejvickýho.
00:54:52 Dobře to dramaturgicky udělat
00:54:53 a zkusit takovoudle třeba podivnost, jo.
00:54:57 Já už vlastně z těch napsanejch her nevím o ničem,
00:55:00 co by mě zas tak moc lákalo.
00:55:03 Interpretovat text nebo hru.
00:55:07 A přesto tolik tajemství nám skrývá.
00:55:11 Je hluboké, jak studna bezedná...
00:55:16 Je to jednoduché, člověk prostě má asi dělat, co momentálně cítí
00:55:20 a pokusit se to co nejlíp přenést na diváka.
00:55:24 Takhle, takhle jednoduše bych to viděl.
00:55:27 A všechny takový ty jakoby inspirace můžou bejt inspirace,
00:55:30 ale jak člověk prostě nevychází ňák z něčeho autentickýho,
00:55:35 okamžitě se pozná, že se buďto předvádí, nebo že si není jistej,
00:55:39 nebo že to není jeho a dělá to jako někdo jinej,
00:55:43 nebo protože se mu to třeba jenom líbí,
00:55:46 ale v podstatě ten text nebo tu předlohu necítí,
00:55:51 to se, myslím, hrozně pozná, no.
00:55:53 Já mám obrovskou výhodu,
00:55:53 že vlastně jako tady si můžu vopravdu ten luxus dopřát,
00:55:58 že čím jsem si jistej,
00:56:03 co opravdu jako mě nějak intuitivně láká,
00:56:12 nebo co cítím, že by mohlo bejt moje téma,
00:56:15 nebo můj nějakej způsob vyjádření.
00:56:18 Byl jsem na Měsíci. Aha. Jaké to tam bylo?
00:56:25 Velmi klidné.
00:56:27 -Potkals někoho?
-Ne. Byla totiž neděle.
00:56:34 Skryté titulky: Vlasta Malíková Česká televize 2014
Dokumentární portrét režiséra Miroslava Krobota vznikal před třemi lety během natáčení jeho filmového debutu Díra u Hanušovic. Sumarizuje Krobotovo hledání režijního výrazu a práce s hercem od počátků jeho divadelní dráhy v Západočeském divadle v Chebu v polovině 70. let. Zaznamenává jeho režijní vrcholy na divadle, přesto není dokumentem bilančním. Je spíš svědectvím o přemýšlení tvůrce, který od profese divadelního režiséra přešel i k práci herecké a který stále hledá způsoby vyjádření tématu. Ať už na divadle, kde se jeho autorsko-interpretační díla jako Rok na vsi, Idiot či Muž bez minulosti staly legendou, nebo v poslední době i ve filmu. Portrét Miroslava Krobota je vlastně svědectvím o jakémsi mezičase, kdy renomovaný divadelní režisér a umělecký šéf prestižního divadla nachází nové možnosti sdělení.
