Spoluzakladatel legendárního pražského Činoherního klubu a jeho nejvýznamnější dramatik a režisér. ### Scénář a režie A. Kisil
00:00:08 Bylo to v Kambodži, v džungli deštného pralesa.
00:00:11 Tam si člověk uvědomil, že v tom rostlinném společenství,
00:00:16 jak ten rostlinný život existuje vedle sebe,
00:00:21 že je zrovna tak nemilosrdný jako život vyšších živočichů.
00:00:27 Že to je zápas na život a na smrt.
00:00:30 Kdyby se do toho pralesa namířila kamera,
00:00:34 která by třeba udělala obrázek jednou za hodinu
00:00:41 a mohla tam být třeba sto let ta kamera,
00:00:44 tak uvidíte zběsilý zápas, ten nejdivočejší,
00:00:48 ten nejmilosrdnější. To je pranice.
00:00:54 A slabší umírá.
00:00:57 A já jsem měl takový sen, abych jednou v té džungli byl.
00:01:00 V té nejbujnější, nejzelenější,
00:01:03 nejvlhčejší, nejobtížnější džungli.
00:01:07 Po tom jsem toužil už od dětství. Já jsem tím do dneška fascinovanej
00:01:11 a jsem šťastnej, že mi život umožnil nebo dovolil,
00:01:16 abych opravdu tuto zkušenost měl, abych byl v džungli,
00:01:20 procházel džunglí, dokonce se prosekával džunglí.
00:01:24 Tak to se mi vyplnilo.
00:01:28 Nikdy v dějinách si lidé nebyli,
00:01:32 nejsou a nebudou rovni ve své chápavosti.
00:01:42 Přičemž rozdíly mohou být značné.
00:01:50 Kdepak, lidi si nejsou rovni.
00:01:58 Ani psi téhož druhu si nejsou rovni.
00:02:06 Ani borovice. A stromy vůbec.
00:02:11 Tak proč by si měli být rovni právě lidé?
00:02:18 Lidi rozděluje různá úroveň myslí a srdcí.
00:02:27 Já jsem válečné dítě. Mě poznamenala válka.
00:02:31 Já sotva jsem začal chápat, tak už se stahovaly nad Evropou mraky.
00:02:38 Já pamatuju, jaké to bylo, když přišla německá armáda.
00:02:44 To si velice intenzivně a živě pamatuju.
00:02:48 A zároveň po dlouhých letech vím,
00:02:51 jak se tomu podobal vpád tý ruský armády.
00:03:12 -Máme podezření.
-Já taky.
00:03:15 -Leží tady někde v křoví.
-Četař, nebo flinta?
00:03:17 -Není čas na vtipy, Smile.
-Já vím.
00:03:24 Nehneme se odsud, Smile. Navíc přijdou hledat ještě jiní.
00:03:28 Tys ho totiž zatáhl do houští, víš?
00:03:31 Kampak?
00:03:33 Přiznej se, kdes nechal svůj opasek?
00:03:35 Našli jsme ho prve v křoví. To je právě to.
00:03:37 -Cos tam dělal?
-Vraždil.
00:03:40 Ty bezmeznej, zatvrzelej dobytku!
00:03:43 Cos tam dělal?
00:03:45 Přikryl ho. Ležel tam. Vzal jsem opasek, dal kolem krku a stahoval.
00:03:50 Přesně tak to zfilmoval.
00:03:53 On by totiž pořád filmoval.
00:03:56 Nebo by mu to aspoň přál. Viď, že bys mu to přál?
00:03:59 Ty nemáš rád lidi!
00:04:02 Mluv, mluv, mluv! Že nemáš rád lidi? Že nemáš rád lidi?
00:04:06 Aby si člověk uvědomil určité stránky života,
00:04:10 které nejsou ideální z hlediska našich ideálních představ lidských,
00:04:15 tak k tomu nepotřebujete do džungle. Ta džungle bývá i tam,
00:04:20 kde z přírodopisného hlediska žádná džungle není.
00:04:25 Jestlipak někde jinde život spolu taky takhle bojuje?
00:04:29 Tak surově.
00:04:32 Tak mazaně.
00:04:35 Tak nejapně.
00:04:38 Pro mě tohle místo je velice důležitý,
00:04:41 protože se tady po celou dobu války na jedný lokalitě
00:04:45 odehrálo mnoho věcí.
00:04:48 Vyšli jsme na ulici.
00:04:52 Všude hlína a sklo. A Škodovka byla rozbitá napadrť.
00:04:59 Támhle jak se díváte na ten dům, ten rozbořila bomba.
00:05:04 Teď je tam novostavba. Tam zahynulo několik lidí.
00:05:08 A my jsme byli v krytu někde tady.
00:05:12 Ale bomba spadla pár kroků od nás. Vidíte ještě ten dým tady vzadu?
00:05:18 To je Škodovka. To je z rozbombardované Škodovky.
00:05:22 Vidíte tady ty skutečný dlažky? To jsou dlažky z tohoto domu.
00:05:27 A tady vidíte, že ten kráter je přímo naproti tomuhle baráku.
00:05:32 Mějte, prosím, slitování. My jsme nikomu nic neudělali.
00:05:35 -A vy jste měli slitování?
-Co chcete?
00:05:38 -Tu německou svini.
-Tahle Němka nikomu nic neudělala.
00:05:41 Nemyslíte, paní, že jste divná Češka, když se zastáváte Němců?
00:05:44 To je slušná Němka. Takové se musím zastat.
00:05:47 Slušný, neslušný. Němci nemaj mezi Čechama co dělat.
00:05:50 -Vy nám nebudete bránit. Ustupte!
-To teda budu!
00:05:52 Tuhle Němku budu bránit. Kdo vám dal právo?
00:05:55 Dneska sami víme, že když určitej režim má nějakou moc,
00:06:01 tak si může dělat a dělá si, co chce.
00:06:07 A oni žili taky ve strachu jako my. My jsme měli za sousedku Němku,
00:06:10 kterou lůza chtěla vyhodit, ale - na to jsem hrdej -
00:06:17 moje matka ji ubránila. A já jsem jí v tom pomáhal.
00:06:22 Prostě nedovolili jsme, nevím, jak jsme to dokázali,
00:06:26 dokonce na moji matku mířil "vlastenec" pistolí,
00:06:30 ale my jsme dokázali to odvrátit.
00:06:33 Takže snad i v tom je zahrnuta odpověď,
00:06:36 jak se já na to dívám. Přitom ovšem všecko chápu,
00:06:39 co se stalo. Protože to je na hodiny vyprávění,
00:06:43 co to je ponížení lidí, co to jsou popravy,
00:06:47 co to je ukazování pocitu nadřazenosti,
00:06:54 dávání najevo pocitu nadřazenosti.
00:06:56 To se nahromadí. Doba byla zjitřená velmi.
00:07:00 Ty pocity se nahromadí, a to vybuchne.
00:07:04 A primitivní lidi a lůza, ta vždycky je v čele.
00:07:08 Vždyť když si vezmete historii, tak to nikdy nebylo jinak.
00:07:12 Nastal nejkrásnější den, neboť oznamuji všem:
00:07:16 Americké tanky vjely na náměstí Republiky!
00:07:24 Tady je místo, kde jsem já viděl svého prvního amerického vojáka,
00:07:28 který stál na tanku, kterej byl zastavenej tady.
00:07:33 To byla obrovská kolona pancéřových vozidel, džípů,
00:07:37 polopásových vozidel a já nevím čeho ještě.
00:07:41 Už byla ověnčená šeříkem.
00:07:44 Tady už byly přede mnou hlavy vítajících.
00:07:48 A tady, jak je teď ten nápis Zlatnictví,
00:07:51 se tyčil americký voják. Prostě stál takhle,
00:07:56 měl tu helmu a usmíval se. A ostatní americký vojáci
00:08:01 už byli v zajetí Plzeňáků, kteří je vítali a objímali.
00:08:06 Tak tohle je ten flek, kde já jsem to zahlíd.
00:08:22 Je půl druhé odpoledne. Už zase svítí slunce.
00:08:26 Od Bor se blíží nějaká obrovská kolona.
00:08:29 Další Američani jedou!
00:08:39 A tady naproti bydlela v tom domě fanatická nacistická Němka,
00:08:44 která zorganizovala tady hnízdo odporu.
00:08:47 A když odpoledne přijela další kolona americké armády od Klatov,
00:08:52 zaplnila tuhle třídu, tak se ozvala střelba.
00:08:58 A Američani potom ten barák úplně rozstříleli.
00:09:01 A viděl jsem, jak ji vyvlekli za vlasy,
00:09:04 hodili do džípu a odvezli pryč.
00:09:08 Rozstříleli náš byt. Nahoře byla moje sestra, moje matka,
00:09:11 kamarádka. Prostě strop byl rozstřílenej,
00:09:15 když jsem se potom vrátil asi za půl hodiny.
00:09:18 Moje sestra se dívala z okna a jeden americký voják na ni dělal
00:09:22 jako "Běž pryč, běž pryč od toho okna. Budeme střílet."
00:09:26 A skutečně stříleli. Naši mi pak vyprávěli,
00:09:32 že se hystericky smáli, celou tu dobu, co se střílelo,
00:09:36 byli v předsíni skrytí za takovým rohem jako.
00:09:41 A náš byt byl rozstřílenej celej.
00:09:44 Když jsem se vrátil, tak na postelích bylo zdivo,
00:09:48 oni už měli lux venku a už to zametali.
00:09:51 Pořád byli ale v dobrý náladě, protože já si myslím,
00:09:55 že toho 6.května nic s výjimkou nějakýho úmrtí
00:09:59 nemohlo tu naši fantastickou náladu zkazit.
00:10:20 Tenhle okamžik si dobře pamatujte, slečno.
00:10:23 Tohle prožíváte jen jednou v životě.
00:10:26 To už se nikdy nevrátí. Tahle doba už se nikdy nevrátí.
00:10:31 Nikdy na ni nezapomeňte.
00:10:33 Pamatuji se, bylo to v první polovině padesátých let,
00:10:38 jak jsme šli s kamarádem jednou v létě kolem plzeňského divadla
00:10:43 a začali žertovat, co by bylo, kdyby se takhle jednou zvedla opona
00:10:48 a místo představení, na které si obecenstvo koupilo lístky,
00:10:53 na všechny by mířil kulomet.
00:10:57 Tehdy jsem jezdíval pravidelně do Plzně,
00:11:04 kde on s několika svými přáteli
00:11:06 ustavil takovou nespoutanou partu zvanou PAJ,
00:11:11 čili Pánská jízda. A já jsem se do ní taky dostal.
00:11:15 My jsme milovali naši drahou Plzeň, my jsme prostě žili jenom tím.
00:11:20 Vším. Každým chodníkem, každým kamenem, každou hospodou.
00:11:25 Ne každou, ale určitýma vybranýma hospodama a kavárnama.
00:11:30 A měli jsme svoje vidění. Nebo smáli jsme se určitým věcem.
00:11:36 Určitou polohu humoru jako.
00:11:38 Především jsme všechno tak zesměšňovali, ironizovali.
00:11:44 Jednak jsme se uchylovali k různým žertíkům,
00:11:50 hříčkám, karambolům, recesím. A na to byl Ladislav Smoček mistr.
00:11:56 Směrem od zahrádek bylo znovu slyšet, jak se kdosi brodí blátem.
00:12:02 "Mohl být dobrý," rozvíjel muž s jemnou tváří zaujatě dál.
00:12:07 "Mohl být dobrý, řka: Vezmi nekonečnou řadu zrní věda,
00:12:13 že zrna tvoří kruh?" Pod klenbou se objevil
00:12:17 menší vychrtlý muž s aktovkou a přecházel kolem nich.
00:12:22 Co když měl Kratanus tuchu, že země...
00:12:27 Profesor se zarazil. "Ach, promiň, Karlíku."
00:12:30 Skokem se zmocnil nachystané cihly, dostihl vychrtlého
00:12:35 a dvěma rychlými údery mu rozrazil lebku.
00:12:39 Mužík jen vydal něco jako slabý sten
00:12:42 a poroučel se. Muž v diplomatu se nad tělem sklonil.
00:12:48 Blonďák se zdál zděšen. Profesor se napřímil.
00:12:52 "Ach, to není on. Konečně mýlit se může každý."
00:12:59 Položil cihlu na zem, oprášil si ruce a pokračoval.
00:13:06 "Tedy hleď. Co když měl Kratanus tuchu, že Země je kulatá?"
00:13:12 A tyhle nápady teprve dodatečně jako režisér
00:13:18 dovedl dramaticky vkomponovat do svých inscenací.
00:13:23 Nebo někdy ještě dříve do svých kouzelných povídek,
00:13:27 kterým skromně říká záznamy.
00:13:30 Tam se pohybovali takoví zvláštní lidé,
00:13:34 takové postavy směšné, roztodivné. Hrdinové Smočkovské mytologie
00:13:41 jako například Prois - Pokušitel. To byl vrchní,
00:13:46 který neustále pokoušel hosty o nějakou objednávku.
00:13:51 Nebo to byl Yetti Papatán se zlatými zuby.
00:13:56 To má dokonce v inscenaci pak Láďa. Jakmile otevřel ústa a zasmál se,
00:14:02 tak se rozzářilo obrovské světlo všude.
00:14:05 -A je s ním dáma!
-Ó, žena!
00:14:13 V neděli odpoledne řekněme šest takových chlapíků
00:14:17 podobných Feliniho Darmošlapům,
00:14:21 o něco starších ovšem, už nám bylo skoro čtyřicet,
00:14:25 jsme si sedli na liduprázdné náměstí v Plzni na klandr
00:14:30 a pozorovali vozy, auta, který kolem projížděly.
00:14:35 Obvykle to byla auta nějakých pracovníků JZD,
00:14:41 kteří se vraceli z nedělního výletu.
00:14:44 Vepředu dva mladí, vzadu uprostřed stará paní v šátku - babička.
00:14:52 Tahle osádka jezdila velmi často.
00:14:56 A jakmile tam tato osádka byla, tak těch šest chlapů
00:15:00 z plna hrdla vykřiklo do toho liduprázdného náměstí "Je tam".
00:15:06 Ona tam opravdu byla.
00:15:09 Když se mě divadelní ředitel Miloš Hercík zeptal,
00:15:13 zda bych si u něho nechtěl založit vlastní divadlo,
00:15:17 tehdy jsem nereagoval. Když se mě za rok zeptal znovu,
00:15:22 hra Piknik už byla hotová, a tak jsem souhlasil.
00:15:26 Nikdy jsem nechtěl ničemu šéfovat, a tak jsem se obrátil
00:15:29 na kolegu a přítele Jaroslava Vostrého.
00:15:32 Ten souhlasil, a tak to všechno začalo.
00:15:36 Dej to sem!
00:15:38 Ty sobče! Ty ouřednickej sobče!
00:15:47 Piknik jsme obsazovali trošku filmovým způsobem,
00:15:50 jako kdo by se na tu danou roli hodil svým typem.
00:15:55 A dokonce to vypadalo, že tam budou hrát režiséři.
00:15:59 Jeden z nich byl Jan Kačer.
00:16:01 Já jsem se tam jednou šel podívat na zkoušku nahoru na balkon
00:16:06 Tak seděli pánové Hálek, Vondráček, Kačer. Některé z nich jsem znal.
00:16:10 Tak si povídali a já jsem zjistil, že hrajou.
00:16:14 A to bylo tak úžasný pro mě vidět zblízka.
00:16:17 Já říkám: Takhle se tady bude hrát? V tomhle prostoru?
00:16:20 Budeš špicovat uši, Smile. Kdyby se četař vracel, tak mě vzbudíš.
00:16:24 Jestli to máš okoukaný z biografu, to nevím, Burdo,
00:16:27 ale v každým případě bys měl vědět, že to tvoje velitelský chování
00:16:30 je drobet směšný. -A odtamtud bych čuměl sem dolů na vás, volové.
00:16:34 Do toho houští sem.
00:16:37 Sebereš svou deku a budeš ležet.
00:16:40 -Ses pomát?
-Slyšels rozkaz, parchante?
00:16:43 -Jestli tobě, Smile,to není vhod...
-Tak co?
00:16:46 -Říkám, že tady bude klid.
-Moment, kaprále.
00:16:49 Co jestli mi není vhod? Tak co? Co bude? Vyslov, cos měl na mysli?
00:16:52 Nemám chuť ti dělat šaška, fakíre jeden.
00:16:57 Jestli si ještě jednou dovolíš mi říct fakír nebo tak nějak,
00:17:00 nejenom že ti servu ty tvoje zasraný kaprálský prýmky,
00:17:03 ale z huby ti nadělám rizoto. To si pamatuj.
00:17:06 Podstatné bylo to, že jsme si s Láďou řekli,
00:17:11 že nebudeme spolupracovat s nikým,
00:17:14 kdo by byl jenom použitelný.
00:17:18 Že chceme spolupracovat s lidmi, kteří jsou osobnostmi.
00:17:22 Kteří jsou individualitami.
00:17:24 Co jsem komu udělala, že jsem tak šeredná?
00:17:31 Pane Burke, já za to přece nemůžu!
00:17:35 No vy jistě ne, maličká. Spíš asi rodiče.
00:17:41 Příroda.
00:17:44 Copak? Panenský pláč?
00:17:51 Směs vody, soli, škytavky.
00:17:55 Není divu. Tajné úmysly člověka jsou temné.
00:18:01 Jednoho teplého večera bude se plížit ten zločinec
00:18:07 darebný s nožem.
00:18:09 Číhavě.
00:18:12 Ťap, ťap, ťap.
00:18:19 Nebo s kyselinou.
00:18:22 Rozpustí vás, Svatavo, bez jediné stopy
00:18:27 v zinkové kádi.
00:18:30 Jako sen, jako dech.
00:18:34 Stanete se novinovým výstřižkem.
00:18:37 Já myslím, že to je právě to, co ho tvoří jako dramatika,
00:18:41 ale i jako režiséra, že je tam opravdu to spojení
00:18:46 toho eventuálního ztotožnění, soucítění a tak dále
00:18:50 s krajním odstupem. Opravdu s napichováním motýlů
00:18:57 a naprosto nemilosrdným pohledem.
00:19:00 Chytrý člověk by se stejně neztratil.
00:19:05 Vezme s sebou jednoduše ruce cívku nití
00:19:07 a když nebude moct nalézt východ, tak se podle těch nití vrátí.
00:19:10 To byste tomu dal. Takový vracíme, pane.
00:19:13 To je zakázaný vylejzat tudy. Tady je jednou jasně napsaný vchod.
00:19:18 Proto je vchod do bludiště, a ne východ, ne?
00:19:22 Vylejzat tudy se nedovoluje. To je přestupek.
00:19:25 Na vstupence je to jasně vyznačeno.
00:19:28 To platí pro všecky. Od toho jsem tady, pane.
00:19:33 To by tak hrálo.
00:19:35 Já jsem psal velice krátce. Já jsem prakticky psal
00:19:38 jenom do vpádu Rusů. Protože já osobně jsem vyžadoval
00:19:42 jistý psychický příjemný zázemí prostě.
00:19:48 A po vpádu Rusů to ještě nějakou dobu běželo setrvačností,
00:19:53 že se dodělaly ty rozdělané věci před tím, než sem vtrhli Rusové.
00:19:59 Ale od tý doby já jsem prakticky přestal psát.
00:20:03 Ale, ale! Ty jsi nějakej outlocitnej.
00:20:06 Takhle nebudeš dlouho živ. Když se tak na tebe dívám,
00:20:10 tak bych ti vlastně nejradši dal pár facek.
00:20:14 Skopal bych tě a hned bys viděl právo.
00:20:19 Hned by se ti jináč líbilo na světě.
00:20:22 Já o tom mluvím proto, že to je pro mě základ divadla.
00:20:26 Tohle bylo to hlavní.
00:20:28 Že jsem potom musel režírovat spoustu jiných titulů
00:20:33 a vlastně jsem se dostal do povědomí jenom jako režisér,
00:20:37 tak to za těch několik desítek let, kdy jsem ve svém divadle nemohl
00:20:42 a ani nechtěl uvést nějakou svoji hru,
00:20:46 v těch sedmdesátých letech zejména,
00:20:50 tak to samozřejmě jaksi ukotvilo mě
00:20:57 jako výhradně režiséra.
00:21:01 Kdežto v zahraničí jsem byl víc vnímán jako autor než jako režisér.
00:21:05 -Tak odjedeme?
-Ano. Odjedeme.
00:21:11 Jestlipak někdo zalejzá?
00:21:15 Doufejme, že zaprší.
00:21:19 Než umřu, chtěla bych se něco dozvědět.
00:21:23 Něco podstatnýho.
00:21:29 Pojď. Času je na všechno tak málo, drahá.
00:21:34 Na kulturu došlo trochu později. To vyřizování si účtů s kulturou.
00:21:38 A řekl bych, že vlastně nešlo o politiku.
00:21:43 Že šlo o závist úspěchu.
00:21:45 Není náhoda, že nejvíc byla postižena divadla,
00:21:50 která měla mezinárodní ohlas a mezinárodní úspěch.
00:21:53 Postupně museli odejít všichni. Nejdřív Vostrý, pak Suchařípa,
00:21:59 nakonec Kačer. A Smoček byl jediný, který vlastně zůstal
00:22:02 a tu kontinuitu toho divadla v podmínkách, kterým on sám říká
00:22:07 náhradní - náhradní program, náhradní provoz -
00:22:10 ale nicméně ta jeho zodpovědnost za to divadlo byla taková,
00:22:14 že zůstal. Pokud dobře vím, mohl dělat v ledackterém jiném divadle
00:22:19 a v jiném státě.
00:22:22 A pak přišla vlastně ta nejhorší doba
00:22:27 těch samozvaných šéfů tam.
00:22:30 Až potom ke konci sedmdesátých let měl Láďa zaplaťpánbu možnost
00:22:38 udělat několik velkých inscenací
00:22:41 od O'Neilla - Cesta dlouhého dne do noci,
00:22:45 Hejtman z Kopníku,
00:22:47 Povídky z Vídeňského lesa, Gogolovi Hráči.
00:22:51 To najednou bylo jakoby znovuobrození.
00:22:55 Oni už byli unavení ti arizátoři, jak bych to tak nazval.
00:23:00 Divadlo bylo drasticky znásilněno v těch sedmdesátých letech,
00:23:06 když byl nucenej Jarda odejít. Mně bylo řečeno,
00:23:10 že díky tomu, že jsem nebyl ve straně, tak můžu režírovat,
00:23:13 ale na autorství ať nemyslím. Zmocnili se toho lidi,
00:23:18 kteří prostě to divadlo chtěli mít. Oni se chovali jako lidožrout,
00:23:21 kterej si myslel, že když sní srdce toho objektu,
00:23:27 že bude taky takový. Takže když bude mít to divadlo,
00:23:30 bude taky slavný, úspěšný a já nevím jaký.
00:23:33 Tak takhle to nějak bylo.
00:23:38 Slyšíš, co říkám?
00:23:40 Ano, mami, slyším. A přísahám, že bych tě radši neslyšel.
00:23:43 Někdy je opravdu těžké mít za matku narkomanku.
00:24:02 Tak se nezlob, no.
00:24:08 To bylo v hněvu. Urazilas mě.
00:24:10 Z DÁLI JE SLYŠET SIRÉNA
00:24:17 Ta siréna. Ty zvonce.
00:24:20 Čím to je, si říkám, že v mlze všechno zní tak smutně a ztraceně.
00:24:27 Já tady nemůžu zůstat.
00:24:33 Žádnou večeři nechci.
00:24:37 Musím nahoru. nevzala jsem si toho dost.
00:24:41 Doufám, že to jednou předávkuju nechtěně.
00:24:45 To jsem vybudoval tak, že my jsme vlastně vzali ta témata za svý.
00:24:49 Jako že už jsme nedělali role,
00:24:51 ale představili jsme si, že já v tý situaci bych takhle...
00:24:55 Až tak to šlo na kůži, že jsme se ztotožňovali.
00:24:58 Že tam už nebyl velký rozdíl mezi mým civilem a tou rolí.
00:25:01 Jenom v těch stavech duše, v textu a v dramatech.
00:25:04 A to ten Smoček docílil ohromnou autenticitu.
00:25:07 To se týkalo všech herců tam.
00:25:09 To je jednoduchá věc. nesmí se to vybavit naturalistickým
00:25:12 nábytkem. proto jste tam mohl vidět jenom asi dvě thonetky všehovšudy,
00:25:18 mohl jste tam vidět jednu žárovku, záměrně jsem udělal černý obzor,
00:25:23 záměrně jsem udělal v přesným úhlu udělanou šikmu.
00:25:31 V přesným úhlu. Kdybyste ji moc zved nebo málo zved,
00:25:34 tak to není ono.
00:25:36 Kdybys aspoň občas projevil sebemenší náznak hněvu.
00:25:40 Místo toho se mi posmíváš, že jsem lakomec.
00:25:51 Posmíváš se mému povolání.
00:25:54 Posmíváš se absolutně všemu, jenom ne sobě.
00:25:57 To není pravda, tati.
00:25:59 Á, ten nejhorší plevel, co roste, toť nevděk.
00:26:03 Pochopitelně tenhle verš! Pokolikáté? Postotisící?
00:26:07 Kdybys měl v hlavě ctižádost místo skopičin!
00:26:12 Pořád ještě můžeš něco dokázat. Měl jsi dostatek talentu,
00:26:15 abys byl dobrým hercem.
00:26:18 Pořád ho ještě máš. Jsi můj syn.
00:26:23 Tam není jedno, jak daleko od sebe ty židle v jistém momentu jsou.
00:26:28 Kdybych je dal o půl metru blíž, už to nebude mít tu sílu.
00:26:31 Pak už hraje roli, když si sednou třeba dva herci na židli,
00:26:35 jestli on se dívá, zatímco druhý mluví, takhle...
00:26:38 Tam nemůžeme jako... Lidi si myslí, že to je náhoda,
00:26:42 že teď se na něj podívá. Ne. To je dobrovolně určený.
00:26:45 Oni to pochopili, že vyjadřujou výběrovým způsobem.
00:26:50 Tam musí všechno mluvit.
00:26:53 A pak jsem musel text taky seškrtat.
00:26:57 Některý věci byly neúnosný. Ne že by nudily,
00:27:01 ale jistá metráž snese... Ty mozky v tomto hledišti
00:27:06 to snesou po jistou dobu. Pak už musí mít nutně střih jinam.
00:27:11 To je úplně chirurgická duševní práce.
00:27:16 A pak se talent toho člověka může optimálně projevit.
00:27:23 Nevím, kolik režisérů dneska skutečně má možnost
00:27:26 nebo i schopnost být takhle důkladný, jako je Smoček.
00:27:30 Být takovej mezek, jako je Smoček.
00:27:33 Nepovolit v ničem jako Smoček.
00:27:35 A v tom já ho považuju za výjimečného.
00:27:38 A pak samozřejmě v tom, jak umí pracovat s herci.
00:27:41 To je další věc. Smoček se nikdy netajil tím,
00:27:44 že jeho ambice je, aby režie byla rozpuštěná v hereckých výkonech,
00:27:49 aby nečišela.
00:27:51 To je lež! Půda, kterou vlastním, je nevýnosná. Taková je pravda.
00:27:54 To je zajímavý. A pak jdeš do klubu a necháš si vrazit
00:27:57 další kus tý nevýnosný půdy!
-To není pravda.
00:28:00 Nelži! Mluvili jsme s MacGeyerem v hospodě, když jste se rozešli.
00:28:03 Johny zažertoval, že tě zase vzal na hůl.
00:28:06 -On jenom mrknul a smál se!
-To je teda lhář.
00:28:09 Bože, tati, co jsem odešel na moře, poznal jsem,co je to žít bez peněz,
00:28:12 mít hlad, spát na lavičkách. Přesto jsem se k tobě choval slušně,
00:28:16 protože jsem si uvědomil, s čím ses jako kluk musel rvát.
00:28:18 Snažil jsem se na to brát ohled, protože v téhle zatracené rodině
00:28:21 člověk musí brát ohled na moc věcí, nebo úplně zcvoknout.
00:28:25 Namlouval jsem si stejně jako matka, že co se týče peněz,
00:28:28 ty nemůžeš být jiný. Ale panebože, tenhle tvůj poslední kousek,
00:28:32 to je trochu moc. Chce se mi z toho zvracet.
00:28:37 Ne že tak ohavně se mnou zacházíš. Na tom mi houby záleží,
00:28:40 já jsem se k tobě taky mockrát choval hnusně,
00:28:42 ale že když jde o tvého syna, který má souchotiny,
00:28:45 se dokážeš prezentovat před celým městem jako nejodpornější skrblík.
00:28:50 To nechápeš, že to Hardy na tebe řekne?
00:28:52 Že to celé to hnusné město bude vědět?
00:28:56 To nemáš žádnou hrdost? Nebo stud?
00:29:01 To je zákon prostoru. To je magnetizmus prostoru.
00:29:05 To má svý silokřivky a síly. Na malým jevišti se schová leccos,
00:29:09 ale na velkým jevišti, když je to náročný třeba,
00:29:13 musíte tam udržet celý večer dva lidi,
00:29:16 tak to musíte ovládat úplně co nejdokonaleji.
00:29:20 To se ukáže, jak ovládáte prostor.
00:29:23 To jsou silný a slabý místa, ale oni nejsou trvalý,
00:29:28 oni jsou stěhovavý podle toho, kolik máte lidí kdy,
00:29:31 v jaký moment, jak daleko od sebe atd.
00:29:35 Je to strašně těžký o tom takhle jako mluvit.
00:29:39 Ale to jsem já v sobě kultivoval celý svůj život
00:29:43 a mohu jenom děkovat Radokovi. Já jsem byl bezradný na škole.
00:29:48 Nikdo vám nic neřek. Mnoho lidí si to neuvědomuje.
00:29:51 A opravdu. Ono mu na tom velmi záleželo.
00:29:54 On řekl: Pane kolego, promiňte.
00:29:56 Vy musíte o deset centimetrů postoupit.
00:30:01 A já jsem úplně viděl, mě úplně bolel zrak.
00:30:04 Já začal vidět tu chybu.
00:30:07 Mě to někdy bolí, když herci špatně stojí.
00:30:10 Tím neříkám, že já nedělám chyby. To se nikdy dokonale nenaučíte.
00:30:15 No, není to špatné. Je to trochu bizarní.
00:30:20 Ale není to špatné. Šaty dělají člověka.
00:30:24 Něco na tom je. Taková uniforma dokáže člověka pozvednout.
00:30:28 Má určité kouzlo.
00:30:30 Tak, tak. Přesně. Báječně vám ta uniforma
00:30:33 až na některé maličkosti padne. Ale to se vychytá.
00:30:36 To člověk teprve vidí, zač stojí ten nádherný pohled.
00:30:40 To je opačně, milý pane. To je opačně.
00:30:43 Tím nejvyšším je u nás idea národního vojska,
00:30:47 v němž každý zaujme místo, které mu přísluší
00:30:51 v sociální struktuře národního společenství.
00:30:55 Schopným lidem musí být otevřeny všechny dveře dokořán.
00:30:59 To je naše německá deviza.
00:31:06 Hledáte něco?
00:31:09 Ach tak. Nosím vlevo.
00:31:12 Já jsem si sám říkal jako student, neb jsem to slyšel víckrát:
00:31:17 Sakra, sakra. Jestli já budu umět lidi rozesmát?
00:31:21 Protože více průměrnost talentu nebo netalent se víc skryje,
00:31:27 schová v interpretaci vážné věci na jevišti,
00:31:32 protože dobrá hra, ta se nese sama,
00:31:36 než když se má evokovat něco veselého.
00:31:42 Je to trochu těžší, troufám si dneska říct,
00:31:46 ale neříkám, že to je lepší a že to je...
00:31:51 Tragikomedie je samozřejmě dokonalá.
00:31:54 Ne každý režisér je zároveň jevištní pedagog,
00:32:00 s jehož inscenacemi herci rostou.
00:32:03 Herci, kteří chtějí slyšet, kteří chtějí pracovat,
00:32:07 kteří jsou otevření,
00:32:10 tak se, myslím, v tom lepším případě
00:32:14 vždycky dostanou o stupínek dál, než byli,
00:32:18 v tom, co třeba uměli, nebo co měli možnost si ozkoušet.
00:32:23 Je to režisér, jehož představení nikdy nejsou cochcárna.
00:32:30 Nikdy to není sbírka hereckých nápadů.
00:32:34 On většinou velice dobře ví, co chce,
00:32:38 kam by chtěl hru dotvarovat, do jakého výsledného tvaru,
00:32:42 ale zároveň hercům, kteří pracovat chtějí,
00:32:46 dává dostatečnou míru svobody, aby si zazkoušeli
00:32:50 a aby se s tou postavou prostě sžili.
00:32:53 Patnáct let káznice pro falšování poštovních listin.
00:32:55 -To už je dávno, pane komisaři.
-Tím hůř!
00:32:58 V osmnácti letech. Jak jste to proved, člověče?
00:33:02 To jsem byl ještě zelenáč a šlo jenom o tři sta marek.
00:33:06 -To není žádná omluva.
-Já se taky nechci omlouvat.
00:33:09 To už se holt stalo. Chodil jsem s jednou holkou
00:33:13 z hotelový kuchyně. Byl jsem do ní hrozně udělanej
00:33:16 a nikdy jsem jí nemohl nic dát. A ti, co mohli, mi ji vyfoukli.
00:33:21 Tak jste se prostě vydal na říšskou poštu
00:33:24 a podvodně jste ji téměř vyplundroval.
00:33:27 Myslel jsem, že to ani neucítí při tom ohromným provozu.
00:33:30 Ale pak mě čapli a napařili mi rovnou patnáct let.
00:33:34 To je přece trochu moc pro mladýho člověka.
00:33:36 O tom si nemáte co myslet. Výše trestu odpovídá velikosti přestupku
00:33:39 Pro mě, za mě je to všechno už dávno pryč.
00:33:42 Taková věc není pryč vůbec nikdy. To, co máte tady ve vašich spisech,
00:33:47 to máte tak pevně přišitý jako nos v ksichtě.
00:33:51 Když se jednou dostanete na šikmou plochu, tak jedete.
00:33:54 Ale to je pravda, prosím.
00:33:55 Teď jste se chytil. Co je pravda?
00:33:58 To s tou šikmou plochou, jak jste říkal. To je pravda.
00:34:02 To je jako když vemete veš a položíte ji na skleněnou tabuli.
00:34:05 Ať leze, jak leze, stejně sklouzne zpátky.
00:34:07 Smoček umí vytáhnout přesně ten detail,
00:34:13 který není plakátově schematický, ale přitom je velmi výmluvný
00:34:16 a může být zástupný jakoby za celý svět té postavy,
00:34:20 na který už tam není čas ani místo.
00:34:23 My jsme začínali zkoušet Povídky z Vídeňskýho lesa.
00:34:27 A Láďa Smoček přišel jednou s takovým spikleneckým výrazem
00:34:30 na začátku čtených zkoušek a říkal...
00:34:33 Já jsem hrál postavu, která se jmenuje Kouzelník, a on říkal:
00:34:37 Jak vy si představujete toho Kouzelníka?
00:34:40 Je to takovej prodavač. Má takovej malej krámek.
00:34:43 Já říkám: Já nevím, jaký by mohl být. Mohl by mít buřinku, šaty...
00:34:48 A on najednou povídá: A co byste tomu řekl,
00:34:53 kdyby ten kouzelník měl třeba nataženou černou rukavici,
00:34:59 hladkou, glazé a takhle byste měl ruku z toho rukávu?
00:35:03 Tady bysme to zabandážovali a ta ruka by byla takhle natuho.
00:35:08 Znáte ten pocit, kdy si říkáte, že ten člověk má asi dřevěnou ruku.
00:35:13 Ono k tý postavě a to napětí těla, ono by to s váma něco udělalo.
00:35:18 Budete pořád podávat tu levou, na to nejsou lidi zvyklí.
00:35:22 Já jsem říkal: Ježiš, Láďo, to je geniální! No to je ono!
00:35:28 A on řekl: Tak takhle to dělat nebudeme.
00:35:31 Takhle to dělat nebudeme. Necháme ty ruce normálně
00:35:35 a zkusíme ten pocit, o kterém jste teď mluvil, odehrát.
00:35:39 Aby byl takovej divnej, ale odehraj to bez tý ruky.
00:35:42 Na to se vykašli.
00:35:44 Věřte mi, že jsme viděli vaše umění
00:35:49 a umíme si vážit takových hodnot.
00:35:53 A proto vám jménem svých kolegů navrhuji přátelský svazek.
00:35:59 Spojíme-li svoje znalosti a kapitál,
00:36:06 můžeme operovat mnohem úspěšněji, než když budeme jednat každý sám.
00:36:12 No počkejte, počkejte!
00:36:15 V jaké míře mohu chápat oprávněnost vašich slov?
00:36:19 V následující míře.
00:36:24 Upřímnost za upřímnost.
00:36:27 My se vám tady teď bez mučení přiznáváme,
00:36:30 že jsme se domluvili, abychom vás oškubali,
00:36:33 neboť jsme vás měli za člověka obyčejného.
00:36:41 Ale teď,
00:36:44 teď vidíme, že jsou vám dostupná vyšší,
00:36:48 mnohem vyšší tajemství.
00:36:54 Jste tedy ochoten přijmout naše přátelství?
00:36:58 Já to rád přirovnávám k hudbě. Když máte krásnou partituru -
00:37:01 třeba Bacha a Beethovena - a zahraje to konzervatorista,
00:37:04 a pak přijde Richtěr, zahraje to samý,
00:37:08 vstoupí do dějin a je světovej. Tak kde jsou ty rozdíly?
00:37:11 Je to na poslech stejný. Je to forte, je to piano,
00:37:15 je to rychle, pomalu. Ale tam jsou ty milimetry, o který vždycky jde.
00:37:20 Všude. V každé disciplíně. A toto ten Smoček uměl.
00:37:24 Tam řada inscenací měla tu vlastnost,
00:37:28 že se vybudoval pevný základ, jasně vymezenej,
00:37:32 ale uvnitř to každý večer během třeba 2 - 3 let repríz
00:37:37 samozřejmě fyziologicky tam byly minivůle.
00:37:41 Třeba podle nálady. Byla zima, člověk je jinak disponovanej,
00:37:46 ale pořád věděl, že ty hranice jsou omezený.
00:37:49 Ale ta vnitřní náplň, ten mikročas určitej,
00:37:53 ta mikrointenzita, že někdy to fortissimo bylo ještě víc,
00:37:58 někdy mi přeskočil hlas, někdy jsem to dal do jinýho slova,
00:38:02 tak ta svoboda tam byla. A vznikal pak u diváků dojem
00:38:06 právě takové svobody. Kruci, oni to snad ani nehrajou...
00:38:11 Ale ono je to strašně pevně určený.
00:38:14 Ale pak je umožněna ta vnitřní interpretační svoboda
00:38:19 s tou důvěrou, že se to nezkazí nebo nebude to úplně mimo žánr.
00:38:25 Hráči se dostali na jeviště až čtrnáct dnů před premiérou.
00:38:29 Celých těch dva a půl měsíce zhruba se sedělo u stolu
00:38:34 a Smoček naprosto přesně ozřejmoval motivaci jednotlivých věcí.
00:38:39 O co ve skutečnosti jde, co kdo na sebe hraje,
00:38:43 co je pravda, co není pravda, co je kvůli čemu.
00:38:46 Štěstí má holt jedině tupec,
00:38:50 který si nic neuvědomuje,
00:38:53 nic nedělá,
00:38:56 o ničem nepřemýšlí
00:38:59 a hraje s otřepanými kartami o knoflíky.
00:39:08 Pomoc!
00:39:13 Pomoc!
00:39:22 Hůůů!
00:39:29 Ku, ku, ku, ku...
00:39:41 Smoček je úžasnej herec. To až mně vadí.
00:39:45 Já jsem věděl, že ho nemůžu jaksi dohnat.
00:39:48 Jeho nahrávka a nabídka, jak on měl smysl pro zkratku,
00:39:51 pro nadsázku. To jsme řvali smíchy, když on předvedl třeba
00:39:55 takhle to udělej. A zahrál kousky. To bylo v tom Poprasku.
00:39:59 Nakonec i v těch vážných věcech. On je vynikající herec
00:40:03 s velkým smyslem pro... On ví, co to je herectví.
00:40:06 Pane Gute, co já jsem komu udělala?
00:40:12 Běžte, paní bytná. Běžte, běžte!
00:40:15 Běžte péct buchty!
00:40:18 Ty vaše buchty!
00:40:21 Jsou jich plná šuplata!
00:40:26 Plná kamna!
00:40:32 Vždyť jsem do buchet dávala mouku.
00:40:36 Do Vltavy jsem je házel.
00:40:39 -Mlíko, máslo, vejce.
-Do úschoven jsem je nosil.
00:40:43 Cukr, sůl, tvaroh, sádlo.
00:40:47 Za garnýž jsem je štosoval.
00:40:51 Křivýho slova jsem neřekla.
00:40:54 Do skříně pěchoval.
00:40:57 Pomoc! Co to, to...
00:41:00 Co je to? A kdo je to?
00:41:05 Mně vždycky Smoček imponoval a imponuje dosud
00:41:10 svou nezávislostí. Skutečnou nezávislostí.
00:41:15 On nejenže nikdy nekolaboroval,
00:41:19 to se přece jenom ve společenství na určité úrovni předpokládá,
00:41:24 nebo mělo by to být samozřejmostí,
00:41:26 ale on nikdy nedělal ani tu kariéru protestu.
00:41:30 Jeho ten bolševik nikdy neživil nejen přímo,
00:41:33 ale i nepřímo tím, že by se do toho divadla chodilo,
00:41:36 jako že to je jako proti.
00:41:38 A tahle nezávislost, která se může spolehnout
00:41:43 na originalitu svého světa, může na to vsadit
00:41:47 a nepotřebuje k tomu momentální poměry,
00:41:51 ani jako berlu, ani jako nějakou odrazovou desku,
00:41:56 proti které se vymezuju, to je něco, co je tak vzácné,
00:42:00 v české kultuře mimořádně vzácné.
00:42:03 A tohle má Smoček ve velké míře.
00:42:12 Do dneška jsou hry, který trošku posunuju blíž k nám.
00:42:15 Protože ono přece jenom ty artefakta života,
00:42:20 prostě předměty tím mám na mysli, s kterýma žijeme,
00:42:24 lépe se nám v tom ukazuje
00:42:27 žárlivost, láska, nenávist. Líp se nám to jako podá.
00:42:32 To není jenom vaše pohodlí, aby vám se lépe inspirovalo,
00:42:37 ale to je taky vědomí, že lidi tu myšlenku, ty děje
00:42:44 nebudou podvědomě chápat historizujícím způsobem.
00:42:48 To je případ i Masky a tváře.
00:42:50 Hra byla napsána uprostřed první světové války.
00:42:54 Ty mluvíš, jako kdybys nebyl zamilovanej do své ženy.
00:42:56 -To já jsem pořád.
-No já taky.
00:43:00 A nejen já.
00:43:08 Promiň, ale teď ti asi nerozumím.
00:43:14 Ale no tak. K čemu to předstírání?
00:43:19 Víš to ty, vím to já, ví to kdekdo. Víme to de facto všichni.
00:43:25 A kdybych se držel dobových faktů, oblečení,
00:43:32 tak by to dávalo úplně jiný dojem, než ta inscenace dává.
00:43:40 Takže já jsem si uvědomil, ale to člověk musí zkoumat,
00:43:44 jestli to ta látka snese,
00:43:47 ta látka musí buď tu možnost skýtat,
00:43:52 nebo se tomu vzpírá, a pak nemá cenu ji znásilňovat,
00:43:56 aktualizovat to takovým sprostě násilným způsobem.
00:44:01 To bych teda nedělal. Ale naštěstí si myslím,
00:44:04 že to šlo hodit do doby
00:44:09 po druhé světové válce, do těch padesátých let.
00:44:12 A to vám určí, i co se tam smí dít nebo může dít.
00:44:17 Na. Tohle je tvůj revolver, ne?
00:44:24 Ty jsi ale zmije.
00:44:27 Ty mi nic neuděláš, viď?
00:44:30 -Že ne? Jsi si nějaká jistá.
-Hm.
00:44:46 No.
00:44:49 Vidím, že jsem riskovala miň, než jsem si myslela.
00:44:52 Život je snad jediný, co jsem opravdu neriskovala.
00:44:55 Jestli někdo vidí úplně jednoduchou věc na scéně,
00:44:59 opticky jednoduchou věc, tak to je záměr.
00:45:05 To je přesvědčení, že to je to nejlepší.
00:45:10 Ta síla tý věci, to pak se nutno srovnat
00:45:16 s reakcí diváků.
00:45:18 Jestli takhle dělají, nebo jestli to napjatě sledujou.
00:45:21 Když to napjatě sledujou, všechno je v pořádku.
00:45:24 Protože vy vlastně doručujete lidem
00:45:29 toho autora více než sebe.
00:45:32 Aspoň by to tak mělo být, protože marná sláva,
00:45:37 nebýt toho autora, tak režisér nemůže dělat inscenaci.
00:45:43 A to je kumšt. To je opravdu těžká disciplína
00:45:48 jaksi sestavit hru.
00:45:51 -Měl bych k vám malou prosbu.
-A sice?
00:45:54 Víte, moje louka a Červenkova louka leží proti sobě,
00:45:59 jsouce děleny jen naší klikatou říčkou.
00:46:01 Znáte Červenku? Je to náš první radní, ale hlavně náramný filuta.
00:46:05 Chtěl by na purkmistrovství, ale kdepak,
00:46:08 ještě sedím pevně v purkmistrovském křesle.
00:46:12 Víte, říčka mezi námi je náramně klikatá.
00:46:15 A když se musí zarovnati, tož bych byl rád, abyste ji zarovnal tak,
00:46:20 aby ty kusy od Červenky připadly mně.
00:46:23 Víte, já potřebuju hodně sena pro sebe a Červenka ho prodává.
00:46:27 No jo, já vím, ale pane starosto, víte, abych tak řekl,
00:46:32 toto je čistě technická kauza. Kde bude spád nejlepší,
00:46:35 tam jaksi následně vznikne nové řečiště.
00:46:39 No dovolte! Co když se tím ubere mně?
00:46:43 To by jaksi nebylo jiné pomoci.
00:46:45 A tak! To bylo pěkné vodní družstvo.
00:46:48 A vy si myslíte, že bych takovou špatnou, nemravnou věc podporoval?
00:46:54 Celé město bych pobouřil, abych to přivedl v niveč.
00:47:09 Ale vážený pane starosto, záleží-li vám na tom tak mnoho,
00:47:15 tož uděláme spád tam, kde ho budeme potřebovat my.
00:47:20 Od čeho jsme inženýři, že?
00:47:23 Jste výborný muž. Děkuju vám. Buďte ubezpečen,
00:47:28 že po tomto vysvětlení můžete na mě ve všem spoléhat.
00:47:31 že skvělou tuto, pro náš okres tak blahodárnou věc
00:47:35 podporovati budu ze všech svých sil.
00:47:37 Ta hra nejvíc bourá legendu, že naši dědečkové a pradědečkové
00:47:44 na rozdíl od těch dnešních byli vzorní, poctiví, čestní lidé,
00:47:51 kteří se nedopouštěli intrik a podvodů.
00:47:54 A proto celá řada těch her, na který vy se ptáte,
00:47:57 protože to je neustálé svědectví, že prostě se blamujeme,
00:48:03 nebo blamují se ti, co vzývají tu dobu
00:48:08 a říkají: Tohle by se stát nemohlo.
00:48:12 To je taková věta, co říkají: To by se tehdá stát nemohlo.
00:48:16 On by se znemožnil. On by už s ním nikdo nepromluvil.
00:48:20 Ale bohužel to není pravda.
00:48:24 Nezlobte se na mě, ale tak lehkomyslný lidi, jako jste vy,
00:48:31 tak nepraktický, tak podivný, jsem ještě v životě neviděl.
00:48:34 Říkám vám to jasně. Vaše panství se prodá na dluhy.
00:48:40 A vy ne a ne to pořád pochopit.
00:48:43 No co máme dělat? Tak poraďte.
00:48:49 Říkám vám to dnes a denně.
00:48:52 Dnes a denně vám opakuju jedno a totéž.
00:48:55 Višňovej sad a celej pozemek se musí pronajmout na chaty.
00:48:59 A co nejdřív. Dražba je za dveřma.
00:49:02 Pochopte to!
00:49:07 Když se rozhodnete pro chaty, budete mít peníze
00:49:10 a budete mít po starostech.
00:49:14 Chaty, chataři. Odpusťte, to zní tak banálně.
00:49:17 Naprosto se tebou souhlasím.
00:49:19 Když jsme dělali Čechova ve zkrácené podobě Tři sestry na DAMU
00:49:24 ve třetím ročníku, nevím, jak ostatní moji kolegové,
00:49:28 ale já jsem nevěděl, která bije, popravdě řečeno.
00:49:32 Takový ty útržky tam člověk chápal, ale proč tuhle větu pronesl:
00:49:36 Co to má znamenat? Co to je za člověka?
00:49:39 To ani nemůžete vědět, protože vám chybí v životě
00:49:42 spousta nejzákladnějších zkušeností.
00:49:48 To musíte něco si odžít, abyste pochopili, jak to chodí.
00:49:52 A to ten Čechov udělal naprosto geniálně a dokonale.
00:49:57 A takzvané atmosféry Čechovovské?
00:49:59 Já bych řekl, že to je vedlejší produkt dokonalého vystižení
00:50:05 jakékoliv situace, kterou on si vybral.
00:50:07 Nebo vývoj nějaké situace,
00:50:10 kterou on zpracoval ve svých stěžejních hrách.
00:50:14 Já osobně nic dokonalejšího v té moderní dramatice neznám.
00:50:20 -Tak jsem se těšil.
-Však tu jsem.
00:50:23 No právě. Hlavně v azylu, v bezpečí.
00:50:27 Kolem dokola nejsou žádná stavení a hned tady začíná les. Podívej!
00:50:30 A na hrušky dosáhneš rovnou z okna.
00:50:41 No co koukáte, pane Šlajs? Běžte si zase malovat nebo psát básně!
00:50:44 Ty hrušky nejsou ještě zralý.
00:50:55 ZVONÍ TELEFON
00:50:57 Ach, to je zase ta baba z nakladatelství.
00:51:00 Nedostali fotky a jsou nervózní. Proč jsou tak nervózní?
00:51:03 Prosím?
00:51:06 Haló?
00:51:08 Haló, kdo je tam?
00:51:11 Asi omyl.
00:51:13 Teď pořád hodně pracuju. Kdyby to šlo, utopil bych se v práci.
00:51:17 Ne, neber mě tak. Nesmíš. Rozumíš?
00:51:20 Říkám si, jestlipak něčemu na to světě utečeš.
00:51:22 Nač utíkat? Před čím utíkat? Nač pořád utíkat?
00:51:25 -Jsi nervózní, miláčku? -V noci jím prášky, když nemůžu spát.
00:51:29 Zvlášť když se mění počasí, na duší sedí krab.
00:51:32 Bože, tak bych se potřeboval vypovídat. Vím, asi bych neměl,
00:51:35 věci jsou komplikovaný. Pro mě určitě.
00:51:38 Někdy se mi zdá, že všechno je odporný.
00:51:40 Dokonce moje prsty se mi zdají odporný.
00:51:43 Skutečnost vidím jinak, divně. Kouřím jednu cigaretu za druhou.
00:51:47 Psaní,
00:51:50 to je nejvyšší nárok
00:51:54 na váš duševní výkon.
00:51:57 Když režírujete, tak máte před sebou partituru,
00:52:02 kterou někdo jiný už sesumíroval.
00:52:07 Vy reflektujete jenom tu partituru, kterou dotváříte
00:52:13 nebo cokoliv s ní děláte, ale už to máte tu kostru.
00:52:18 Tu duševní nebo nevím jakou. Máte strukturu.
00:52:22 Když píšete z ničeho, není absolutně nic,
00:52:27 jenom ve vás základní vize, kterou vy musíte udělat.
00:52:32 Špatně, dobře, zvládnout, nezvládnout. To už je jedno.
00:52:36 Pýcha! Ta zatracená vražedná pýcha.
00:52:43 Lidi jako by zešíleli. Ztrácí takt a míru.
00:52:49 Ztrácí všechno.
00:52:52 Dobrá kosmetika.
00:52:55 Ale to jistí lidé nepoznají.
00:53:07 Jestlipak někde jinde život spolu taky takhle bojuje?
00:53:11 Tak surově.
00:53:15 Tak mazaně.
00:53:18 Tak nejapně.
00:53:20 Lidi taky mají v sobě touhu. Touží aspoň část svého života
00:53:26 nebo nějakou chvíli se chtějí maximálně dozvědět.
00:53:31 Chtějí pochopit, proč jsou vůbec tady.
00:53:34 Co jsou. Není to to triviální "kdo jsme, kam jdeme atd".
00:53:40 To nemyslím. Ale je to odnož toho.
00:53:43 Já věřím, že mnoho lidí nebo většina lidí aspoň na chvíli,
00:53:47 když se podívá na oblohu, tak cosi si uvědomí,
00:53:51 co nejsou schopni jako beze zbytku vysvětlit.
00:53:58 Já tam mám často ve hrách, ale to je i v Burkem dokonce,
00:54:02 je to v Pikniku i v Kosmickém jaru, tam je to nejvíc.
00:54:07 Nevím, jestli se to správně chápe.
00:54:12 Že tam vlastně komunikujou lidi s hmyzem.
00:54:15 Že se tam vyskytuje třeba brouček nebo mravenec
00:54:18 nebo něco takovýho a člověk. Ale tohle mě fascinovalo
00:54:25 opravdu už od dětství. Ale od ranýho dětství.
00:54:30 To jsem si já uvědomil v Týně nad Vltavou
00:54:33 jednou na zahradě - byly mi čtyři roky, čtyři a půl.
00:54:37 Na trávníku byla zinková vana s takovou už zteplalou vodou,
00:54:42 po okraji běhali mravenci a žhnulo sluníčko.
00:54:48 Já jsem se na ty mravenec díval a říkal si: Jestlipak oni o mně ví?
00:54:52 Kam lezeš?
00:54:55 Slyšíš, vole? Kam lezeš?
00:55:00 To není tráva. To je chlupatá deka.
00:55:04 Chápeš?
00:55:06 Chápeš, co je to Pacifik?
00:55:16 Kluci, poslouchejte, jak umím dělat moře.
00:55:20 Ten mravenec nikdy nepochopí adresu. Že je v nějakém městě.
00:55:26 To je v tom Kosmickém jaru. Ale proč to tam je?
00:55:30 My jsme pyšní na to a podléháme iluzi,
00:55:33 že chápeme všechno. Že náš mozek je tak vybaven,
00:55:37 a to je největší dar člověka, to je pravda.
00:55:42 A proto je kolem nás tolik neuvěřitelných artefaktů života,
00:55:47 technicky, umělecky, jakkoliv.
00:55:49 Všichni trojrozměrní, všichni v tom pitomým prostoru.
00:55:59 Ale bohužel podléháme klamu, že jsme tak trochu bozi.
00:56:04 Že napodobujeme boha.
00:56:10 Mám pocit viny, které valně nerozumím.
00:56:14 Nejasné trápení je zdlouhavé umírání.
00:56:19 Nemám nic proti bolesti a vždycky jsem chtěl,
00:56:24 aby bolest byla kyselá.
00:56:27 Aby pálila, jako když se kape citron do rány.
00:56:32 Život je jitření.
00:56:36 Provokace.
00:56:38 Samé dráždění.
00:56:41 To je život!
00:56:44 Já sám jsem měl skepsi vůči divadlu.
00:56:48 Bylo to v cizině a vyjádřil jsem to intendantovi toho divadla.
00:56:52 Říkal jsem: Já mám strach, že divadlo se stává
00:56:56 mrtvým ramenem kultury.
00:56:59 No ti se do mě pustili, to bylo něco strašnýho.
00:57:03 Psala se sedmdesátá léta.
00:57:05 Po letech jsem zjistil, že měli dokonalou pravdu.
00:57:08 Já jsem se dokonale blamoval a mám z toho velikou radost,
00:57:12 že neumřela v lidech, že dost lidí se najde,
00:57:16 kteří do toho divadla přijdou
00:57:19 a potřebujou se zúčastnit toho procesu, toho zážitku.
00:57:23 Považuju to za něco skvělýho a věřím, že divadlo nezemře.
00:58:02 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize, 2006
Ladislav Smoček je v současné době jeden z nejvýznamnějších divadelních dramatiků a režisérů. Podivuhodné odpoledne dr. Zvonka Burkeho, Hráči, Maska a tvář, Poprask na laguně. To jsou jen některé ze slavných inscenací Činoherního klubu, pod nimiž je podepsán. Jeho původní hry jako Piknik, Bludiště, Kosmické jaro spoluurčovaly v 60. letech styl souboru. Řada jeho inscenací se stala událostí českého divadla. Za všechny jmenujme objevný výklad Goldoniho Poprasku na laguně. Burleska Podivuhodné odpoledne dr. Zvonka Burkeho se stala jednou z nejpřekládanějších českých her.
