Portrét velkého českého režiséra a herce, spolutvůrce celé jedné epochy Národního divadla v Praze, od jehož narození v těchto dnech uplyne 95 let. ### Připravili: Z. Hedbávný, M. Šec a V. Polesný
00:00:20 Já si Macháčka nesmírně vážím.
00:00:24 Nesmírně.
00:00:27 Když se mluví o Národním divadle, když se hodnotí
00:00:31 zejména to minulé století, tak se přichází na to,
00:00:37 že v té 2. polovině se podařilo udělat mimořádnou epochu.
00:00:49 A Macháček se na tomto faktu podílel velkou měrou.
00:01:04 30.ledna 1975 se konala plenární schůze Národního divadla.
00:01:09 Vzal jsem si 3 silné prášky.
00:01:12 Po poslední premiéře mě čekalo zhodnocení celé práce.
00:01:15 Stál jsem v dilematu.
00:01:17 Všechno přejít, diletantismus vedení
00:01:20 a uměleckou neschopnost, nebo otevřeně vystoupit s pravdou.
00:01:23 Podmínky pro práci byly stále horší.
00:01:25 Za 15 let mého působení se tu vystřídalo 11 šéfů.
00:01:29 Práce se hroutila.
00:01:31 Šéf, který v té inscenaci hrál, chodil víc na zkoušky do televize
00:01:34 než do vlastního divadla.
00:01:37 Pak přišel můj referát.
00:01:39 Následovaly doslova záchvaty funkcionářů.
00:01:42 Všichni se na mě vrhli v zuřivém vzteku.
00:01:44 Byl jsem hluboce otřesen a zklamán. Večer jsem si vzal další prášky,
00:01:47 úplně k ránu beru ze zoufalství ještě 4 prášky.
00:01:50 Budím se v 11 hodin.
00:02:01 Musím nakupovat.
00:02:03 Jdu do samoobsluhy, vyberu kuře, zvykem ho dávám do své tašky.
00:02:07 Prodavačky mě chytnou jako zloděje. Skandál!
00:02:12 Nevěděl jsem, co se se mnou děje.
00:02:15 Já, který jsem nikdy nikomu neukrad ani pětník,
00:02:17 spíš na všechno doplácel, jsem najednou označen za zloděje.
00:02:20 Skončil jsem na psychiatrii.
00:02:35 Skutečnost, že máme štěstí sledovat Macháčkovo dílo v jeho vývoji,
00:02:38 že jsme jeho současníky, nám ovšem brání
00:02:42 v nezbytném odstupu a nadhledu.
00:02:45 A snad i proto si málokdy uvědomujeme fakt,
00:02:48 že je to divadelních stejného typu a formátu jako Louis Juvet,
00:02:50 Jean Luis Barrault, Roger Planchon, Jean Vilar a další...
00:02:55 SMÍCH
00:02:57 Je to pravda.
00:02:59 Co teď tady mám říkat?
00:03:03 -Mně nejde o hodnocení a srovnání.
-No to už vůbec ne.
00:03:09 Tak mě nechte...
00:03:14 Chtěl jsem prostě nějak určit specifikum vašeho postavení
00:03:16 v našem divadle.
00:03:21 Tak teď vážně. Dovolíte?
00:03:28 Jednoho dne prorazím poupě svého klidu
00:03:33 a pak rozkvetu do hysterie.
00:03:37 A to je to, co mně přijde, že ten Mirek byl.
00:03:44 Smutné ráno. Poslední ráno doma.
00:03:48 Jedeme tramvají s Janou. Mně je všelijak, jí taky.
00:03:52 Ještě nikdy, pokud jsem sem jezdil, mně cesta nepřipadala tak krátká.
00:03:56 Asi proto, že se mi sem nechtělo.
00:03:59 Sedíme na chodbě, mlčíme. Pak se máme rozloučit.
00:04:04 Nesmím být srab!
00:04:11 Šel jsem na procházku. To bude moje záchrana.
00:04:14 Hlavně, že se nemusím procházet jen v areálu Bohnic
00:04:17 a potkávat ty hrůzostrašné Boschovské průvody
00:04:20 rozpadlých existencí.
00:04:22 Projdu dírou v plotě a jsem v polích.
00:04:27 Divadlo je pryč. Zdá se, že všechno skončilo.
00:04:31 Dlouho jsem se díval na vodu. Voda mě fascinuje.
00:04:34 Slunce zapadlo za protější skály a já šel zpátky do blázince.
00:04:38 My jsme se vznesli na Měsíc, my míříme k Venuši,
00:04:44 a nejsou ještě zodpovězeny otázky, které položila antika.
00:04:52 To je smutné vysvědčení člověka. Velice smutné.
00:04:57 Protože kdyby to s námi bylo jako s tou technikou,
00:05:01 která se dostala na Měsíc, tak bychom se měli dívat
00:05:04 na antické jevy a říkat: Ježíš, oni se tam zabíjejí...
00:05:07 Ježíš, a tohle to... A Oidipus, a on si vyčítal tohle...
00:05:11 No to je hrozné...! To byli lidi blbí!
00:05:15 POTLESK, SMÍCH
00:05:17 To nebylo proto, že jsem nechtěl dávat konfese do novin.
00:05:20 Se mnou to vůbec není možné udělat, víte?
00:05:25 Tady je svědek z Filmu a doby. Je tady někde?
00:05:29 Dva roky se o to pokoušíme a nelze. Nelze!
00:05:33 Protože já už mám pocit, že jsem dokončil myšlenku,
00:05:36 on si to poznamenává, ale já už pokračuji dál.
00:05:39 A on mi to pak dá k redakci a je to absolutní blábol.
00:05:44 Takže teď vlastně také... Odpusťte mi to. Je to...
00:05:48 -Už máme udělat pausu?
-Ještě ne.
00:05:51 Diváci, to je zvláštní kapitola. Diváci, to je katastrofa.
00:05:57 Ne! Podívejte se...
00:05:59 To je doba... Ty malé studiové scény to nemají.
00:06:04 Když teď víc hraju, já vlastně teď už jenom hraju...
00:06:09 Když teď víc hraju, tak to takovým tímto okem vidím...
00:06:16 Když přijde nový herec na scénu, tak slyšíte šeptat:
00:06:20 Maminko, to je ten, co přece hrál toho...
00:06:24 Ne, to není on! Ukaž mně program!
00:06:27 SMÍCH
00:06:29 A tento šum probíhá celou tu dobu, dokud přicházejí
00:06:34 další noví herci na scénu.
00:06:38 A když konečně lidé ty herce zidentifikují,
00:06:43 tak proběhne expozice a oni usnou.
00:06:47 Já si myslím, že klid je smrt.
00:06:50 Že člověk, i když spí, není v absolutním klidu.
00:06:52 Stále ho žene věčná nespokojenost.
00:06:55 Já sám znám chvilky štěstí po dobře vykonané práci,
00:06:58 ale druhý den mě to už nezajímá. Už mě to žene zase dál.
00:07:04 Nesnášel naobědvanost. Nesnášel celkovou spokojenost.
00:07:06 Nesnášel jakoukoliv průměrnost, hlupství.
00:07:17 Vztahy se měnily každým okamžikem.
00:07:22 Od prudké sympatie až k nenávistem.
00:07:27 Hlavně se to odehrávalo na jevišti.
00:07:30 Myslím si, že pamětníci, ale i ti, kteří jej mohou vidět
00:07:33 už jenom takhle zprostředkovaně, si nemohou nevšimnout,
00:07:36 že to byl od základu nesmírně vášnivý člověk.
00:07:40 Mně připomínal takovou kočku.
00:07:42 Ta kočka kam proleze hlavou, tam proleze celá.
00:07:44 On se na všechno kolem sebe díval jako na zázrak.
00:07:48 A toužil po tom, aby se všichni, co jsou kolem něho
00:07:52 a všichni jeho spolutvůrci takhle dívali na život.
00:07:57 Jednou jsem přišel pozdě na jeho představení
00:07:58 a on mě tam nepustil. A nikdy jsem to už neviděl.
00:08:01 Přišel jsem minutu po začátku a on: Na začátku mám fór.
00:08:03 Tys tam nebyl. Ven!!! Já jsem ti tohle nikdy neudělal.
00:08:06 A vyhodil mě.
00:08:08 Takže některá jeho představení jsem neviděl.
00:08:12 Ale my děláme film o něm jako o režisérovi.
00:08:14 Co o něm můžete říct jako o režisérovi?
00:08:16 Toto všechno.
00:08:24 Jsem celý sevřený a v napětí.
00:08:27 Měl bych se naučit určité lehkomyslnosti
00:08:29 v tom dobrém slova smyslu.
00:08:31 Strašně dlouho mi všechno leží na duši.
00:08:34 Samé kdyby. Jak se toho zbavit?
00:08:36 Všechno zveličuji. Zvlášť nepříjemné věci.
00:08:39 Přitom na ranní procházce jsem se už něčeho zachytil.
00:08:43 Bylo mi najednou fajn z pocitu, který mi říkal:
00:08:45 Co blbneš? Nech tomu volný průběh.
00:08:47 Ať se to třeba vyvíjí proti tobě, ještě nic neskončilo.
00:08:51 Počkej, až jak to dopadne. Nevím. Zase jen vyčkávat?
00:08:55 Asi ano. V situaci, kdy se nedá nic dělat.
00:08:59 O to víc je třeba hodit trochu věci za hlavu.
00:09:03 Pan režisér Macháček tady nebyl z těch důvodů,
00:09:06 že by trpěl nějakou velkou duševní chorobou.
00:09:10 Nějakou psychózou, schizofrenií nebo maniodepresivitou.
00:09:13 Ale byl tady v náročné, tíživé životní situaci,
00:09:16 kdy to už sám nezvládal.
00:09:19 A ty problémy, pro které tady byl, byly na pomezí poruch osobnosti
00:09:23 a poruch neurotických.
00:09:25 A s tím jsou samozřejmě spojeny poruchy v mezilidských vztazích
00:09:29 a neschopnost vykonávat dál svou práci.
00:09:32 Bez ohledu na to, že tehdy ji nemohl vykonávat
00:09:35 navíc ještě také z důvodu vnějších tlaků, kterým podléhal.
00:09:40 Dověděl jsem se, že když jsem skončil svůj kritický referát
00:09:43 na oné památné schůzi, diky které jsem tam, kde jsem,
00:09:46 začala Blanka Waleská tleskat. Tenkrát jsem ji neviděl,
00:09:49 protože seděla mezi dveřmi skoro až na chodbě.
00:09:52 Když se k ní nikdo nepřidal, řekla svým neopakovatelným způsobem:
00:09:56 To už se teď za tohle netleská? A sama pokračovala v tleskáni.
00:10:00 Do toho se k ní naklonila Blažena Holišová a řekla,
00:10:03 že každej už je posranej a bojí se o svou existenci.
00:10:06 Byl to jeden ze způsobů, jak on se s tou mocí hodlal nějak vyrovnat.
00:10:12 Říká se to mu také klasicky útěk do nemoci.
00:10:16 V jeho případě do blázince, aby to bylo ještě jaksi jistější.
00:10:20 Myšlenka jistého mořeplavce:
00:10:22 Člověk musí dělat to, co mu příroda dovolí.
00:10:26 Ale zároveň také to, co sám chce.
00:10:29 Je to jakýsi kompromis mezi touhou a snahou někam doplout
00:10:31 a mezi silou a směrem větru, který jim v tom brání.
00:10:36 To se může stát jedině mně.
00:10:38 Ty kurvy redaktorský v Lidové demokracii výslovně napsaly,
00:10:41 že ten fotbal se Žilinou začíná v půl čtvrté.
00:10:44 A ono se začalo přesně o hodinu dřív.
00:10:46 Už jsem neviděl ani gól, zato velmi špatnou hru
00:10:49 především Sparty. Žilina mohla klidně vyrovnat.
00:10:51 Hasička mě pronásleduje. To je hrozné.
00:10:54 Budu to muset říct doktorovi.
00:10:57 Myslel jsem si, že jsem tady v oáze klidu.
00:10:59 A teď abych číhal a utíkal mezi pavilony.
00:11:02 Hasička je šílenkyně, která mě miluje.
00:11:05 Chodí na každé moje představení. Dříve jako požární dozor.
00:11:08 Nyní sedá v předních řadách tak, abych ji viděl.
00:11:11 Odpoledne to bylo fajn.
00:11:13 Přišel Sváťa Beneš, Pepík Kemr a dokonce i Rudla Hrušínský.
00:11:16 Byli sarkastičtí, nad věcí. Hlavně Rudy. Moc se mi líbil.
00:11:20 Povídal: Divadlo je velkej bordel. Ale s ošklivejma kurvama.
00:11:24 Stihl jsem poslední 2 minuty s Finskem - 5:1.
00:11:28 Svačina mi byla sežrána.
00:11:31 Ne, divadlo už nechci ani vidět. Hlavně ne Národní divadlo.
00:11:35 Snad se obnoví původní Činoherák. To by byla moje jediná touha
00:11:39 a radost. To bych tak chtěl ještě dělat.
00:11:43 Tam bych mohl i režírovat. Ale v Národním nikdy!
00:11:48 Myslím si, že kdo chce absolutně uspět u diváků
00:11:52 a vzbudit veselí a souhlas, tak se začne posmívat
00:11:56 Národnímu divadlu.
00:12:00 A to platí už i v minulém století. A teď to platí stále víc a víc.
00:12:09 Myslím si, že ten smích je vyvoláván odvěkou averzí
00:12:14 vůči všemu oficióznímu.
00:12:21 Já sám bych se třeba mohl k tomu i připojit,
00:12:26 protože patřím k těm 4 lidem, kteří jediní nebyli vyznamenáni,
00:12:31 když se na tom slavnostním zasedání při otevření Národního divadla
00:12:37 vyznamenávali všichni pracovníci Národního divadla.
00:12:41 SMÍCH
00:12:43 Tak já, Pleskot, Hrušínský a Kemr jsme byli vynecháni.
00:12:50 SMÍCH, POTLESK
00:12:54 Večer příšerná televize s příšerným Valou,
00:12:56 který si chtěl vzít chlapce z dětského domova.
00:12:59 K takovému otci by se chlapec vůbec nemohl vrátit.
00:13:01 Musel by naopak od Valy utéct a zůstat jako sirotek.
00:13:04 Brynych se zbláznil.
00:13:07 Jeho film "Jakou barvu má láska" byl příšerný.
00:13:09 Scénář, dialogy, čarování s kamerou...
00:13:11 A to všechno pro hovno!
00:13:14 Dívám se na pořad "Naši zpěváci v zahraničí".
00:13:16 Ach Bože... Zahraničí je NDR a Polsko.
00:13:19 Všichni stáli za hovno! Především ordinérní Urbánková.
00:13:21 Večer neuvěřitelná televize. Tvůrce Kavčiak.
00:13:24 To už nebylo ani blbý, to nebylo nic.
00:13:25 Absolutní nesmysl!
00:13:28 Velké zklamání z 1. dílu "Majora Zemana".
00:13:30 Chabý příběh, slabé dialogy, šaržírující a schematičtí herci.
00:13:32 Ta Brabčákova naondulovaná paruka. Že si to nechal dát na hlavu?
00:13:36 Vypadal nemožně, nasládle a hloupě.
00:13:39 Ani "Slaměný klobouk" Lipského nebyl dobrý.
00:13:41 Moc komiků na jednom smetišti.
00:13:43 Výborná Helena Růžičková. Komika a něha.
00:13:45 No jo, to začínala.
00:13:47 Měla by si to doma pouštět, aby viděla, kam klesla.
00:13:50 Jedna z nejstrašnějších inscenací "Titul pro hrdinu".
00:13:53 Váša Švorc v hlavní roli. Zoufalej!
00:13:55 Ten, když bude hrát každý den, tak se to stejně nenaučí.
00:14:03 Všechny Macháčkovy inscenace byly nějakým způsobem zábavné.
00:14:07 A to i tehdy, když to bylo krvavě vážné.
00:14:15 Pod tím právě byla možnost té dvojí projekce.
00:14:20 Tragický - komický, oscilace mezi tím.
00:14:23 A to vycházelo z toho, že na tom jevišti se pohybovali
00:14:28 lidé jakoby celí, se všemi svými plochami,
00:14:33 které bylo možno nastavit, nebo schovat.
00:14:37 Ale tato konkrétnost, jedinečnost,
00:14:39 ten pocit autenticity života na scéně,
00:14:45 to je charakteristická vlastnost jeho režií.
00:14:51 Díky jim také pak v tom normalizačním období
00:14:56 svítily ty Macháčkovy inscenace doslova do daleka.
00:15:01 Ony prostě svítily.
00:15:04 Naši furianti jsou toho dokladem vůbec nejzřetelnějším.
00:15:13 Furianti jsou moje dávná láska.
00:15:16 Já tuto hru považuji za jednu z nejlepších her
00:15:19 české dramatické literatury. Dokonce jsem v ní hrál
00:15:24 toho malého kluka v Nymburku u ochotníků.
00:15:30 Měl jsem tehdy zrovna záškrt.
00:15:33 A volal jsem na toho Bláhu: Ty dědku jeden!
00:15:36 Jako dítě Fialovic.
00:15:38 Ale pak jsem je viděl asi 10x a vždycky jsem se díval
00:15:43 s úžasem na to, co se navěsilo na strukturu té hry.
00:15:50 Co klišé...
00:15:53 Je to hra velice břitká a ostrá hra o nemyšlení.
00:15:58 Co je tvrdohlavost a furiantství? To je přece...
00:16:02 Něco jiného je neústupnost.
00:16:05 Tvrdohlavost a furiantství je absence mozkové činnosti.
00:16:11 Mozková kůra spí.
00:16:14 Tvrdohlavost jako setrvává. Tvrdohlavost je statická.
00:16:19 A tím blbá, že ano.
00:16:21 Všechno, co je statické, je blbé!
00:16:25 Blbost prostě nemá žádný rozkmit.
00:16:29 SMÍCH, POTLESK
00:16:33 Já nemám rád takové ty učené řeči, které se říkají
00:16:37 před začátkem zkoušek, protože si myslím, že...
00:16:44 Já to rád dělám tak uprostřed té práce,
00:16:47 když už ti lidé něco vědí o tom tématu.
00:16:50 Když už jako sami to, co slyší moudřejšího než vědí,
00:16:55 tak si sami transformují do svých věcí
00:16:59 a do svých inspiračních poloh.
00:17:07 Takže my jsme začali zpívat jenom ty krásné jihočeské písničky.
00:17:12 Tím jsme začali.
00:17:14 Ale! Byl jsem na pouti dnes...
00:17:19 Koupiti pouti přec
00:17:21 Koupil jsem ti pouti Ta pouť tě zarmoutí
00:17:24 Že mě nedostaneš
00:17:27 To je přece hieroglyf!
00:17:30 Koupil jsem ti pouti Ta pouť tě zarmoutí
00:17:32 Že mě nedostaneš.
00:17:34 Jako každá hra je hieroglyfem. Každá hra je šifrou.
00:17:38 Když chci hrát tradiční hru, tak to má smysl
00:17:43 jedině v tom ohledu, že ta hra má určitý přesah do našich dnů.
00:17:53 Jestlipak jim dají sedláci to ponocenství?
00:17:56 No napsal jsem si žádost.
00:17:59 Poněvadž se o to nikdo nehlásí, tak si myslím, že mi to dají.
00:18:02 Josef... Počkej...
00:18:07 Já to ale musím držet v tajnosti, aby mi to nikdo nezkazil.
00:18:10 Musím říct o 2 věcech, které jsou jaksi osou té hry.
00:18:15 A to je paličský list a volba ponocného.
00:18:22 Na zdejší ves sedne ze 4 stran červenej kohout!
00:18:30 V situaci, kdy žijeme ve věku násilí, agrese, únosů
00:18:35 a ultimativních hrozeb, tak co jiného je paličský list
00:18:39 než hrozba, že bude vypálena celá vesnice.
00:18:45 Že bude naše vesnice vypálena.
00:18:48 -Vyhrožovat nevinným lidem...
-To je ale špatnost!
00:18:54 Tak to nepsal nikdo jinej než tuhle Bláha!
00:19:02 Pane Bušku, prosím vás, ne. Tohle to ne! To neříkejte!
00:19:08 To jsou ti 2 světoběžníci. Ten Bláha a ten Habršperk.
00:19:14 To jsou jediní dva lidé, kteří překročili hranice těch humen
00:19:18 a mají nějakou možnost konfrontace.
00:19:23 Bez toho se prostě nedá žít.
00:19:26 Poslechni starýho kamaráda! Pojď domů, než si něco vyvedeš!
00:19:31 -Josef, já přece nejsem žádnej...
-Počkej, člověče...
00:19:37 A teď ještě jsou to kamarádi. To už samo o sobě je podezřelé.
00:19:43 Pane kapelníku...!
00:19:49 Sólo pro mě!
00:19:51 Teď chce získat zpátky tu čest, kterou ztratil tím,
00:19:55 že ho Bušek obvinil z toho žhářství.
00:19:58 A teď si tam vezme to sólo a všechny ty ženské,
00:20:01 které tam celý večer stojí, se hned nabízejí.
00:20:04 On je ale rozjetý a říká: Ta holka, kterou si vyberu,
00:20:10 to bude děvče z nejkrásnějších.
00:20:14 To bude děvče, které je mi ze všech nejmilejší.
00:20:20 To bude děvče...! To bude...!
00:20:21 A teď najednou stojí před tou Markytkou
00:20:25 a vyznává jí lásku. Takhle...
00:20:26 To bude děvče...
00:20:31 ...jako by ji malíř vymaloval.
00:20:36 To bude děvče, jako ta...
00:20:39 ...nejkrásnější růže, co kvete v panský zahradě.
00:20:44 A teď se zastaví, otočí se a vidí tam tu dědinu...
00:20:50 Ti koukaj...
00:20:52 Tam se někdo projevil citově. To je hrozný, že jo.
00:20:55 Bláha se projevil citově!
00:20:59 A teď dojdete k fantastickému objevu.
00:21:03 Najdete klíč k neřešitelné větě u Stroupežnického.
00:21:07 Že 2. jednání končí tím, že Bláha řekne:
00:21:09 Pepíku, tohle sólo si zatancuju s tebou.
00:21:13 Pepíku, můj starej věrnej kamaráde, tohle sólo si zatancuju s tebou.
00:21:21 Protože oni nejsou homosexuálové, tak se to bralo tak,
00:21:26 že je to jakoby taková přiblblá sranda.
00:21:29 A teď si to představte v situaci, kdy on je rozjetý a když říká:
00:21:33 Ty nejkrásnější dívko... A už ji jenom vzít do tance.
00:21:39 A teď se podívá... A ze zoufalství řekne:
00:21:42 Pepíku, tohle sólo si zatancuju s tebou.
00:21:49 A najednou se to prostě celé otočí.
00:21:53 Byl jsem na pouti dnes
00:21:57 Koupiti pouti přec
00:22:02 Koupil jsem ti pouti Ta pouť tě zarmoutí
00:22:07 Že mě nedostaneš
00:22:12 U toho dlouhého schůzovního stolu sedí ten Šumbal.
00:22:15 A Stroupežnický tam má text:
00:22:20 Šumbal: To jsou věci, to jsou věci. Bláha: Na zdraví, pane Dubský.
00:22:27 Šumbal: No, Václave, než přijde Kristinka, hodíme si partičku?
00:22:33 Václav: Pro mě za mě, když chcete, tak si hodíme.
00:22:38 No, tak co?
00:22:40 Vždycky to byla samozřejmě vata a nesmysl.
00:22:43 A navíc ještě bezcharakterní nesmysl.
00:22:46 Protože Václav najednou hrál karty s člověkem, o kterém ví,
00:22:50 že dělá absolutní rošťárny. A on ví, kde je pravda.
00:22:54 On stojí na straně Bláhy.
00:22:58 Obvykle vždycky seděli u kamen a ten hned vytáhl ty karty.
00:23:02 Zatímco když odhalíte jádro té tragédie Šumbalovic rodiny,
00:23:09 a necháte toho Šumbala sedět uprostřed toho prázdného
00:23:15 schůzovního stolu a najednou neví jako co,
00:23:21 drží karty v ruce a ten tady u toho portálu napájí toho Bláhu,
00:23:28 tak popíjí s tím Bláhou a říká mu: Hele, on ti slíbil, že ti dá hlas,
00:23:32 ale hlasoval pro Fialu.
00:23:35 A teď ten drží toho panáka a říká: Tenhle ten že hlasoval...?
00:23:39 A ukáže takhle tu ruku. A ten vidí jako ten prst Pána Boha
00:23:45 ukazovat na sebe, na tu svoji kurvárnu,
00:23:48 kterou udělal, že hlasoval pro člověka,
00:23:51 který nestojí za fajfku tabáku...
00:23:54 A zase nám jenom holky zpívaly: Jedna je cestička k Táboru,
00:23:58 což dělalo krásný kontrapunkt.
00:24:01 A teď šel ten a dolejzal.
00:24:07 Krásně voní...
00:24:13 -Třikrát pálená.
-No jo, to je znát.
00:24:19 To jsou věci...
00:24:25 To jsou věci!
00:24:27 To jsou věci. To jsou věci, že jo?
00:24:30 A ukazoval ty karty.
00:24:32 A ten se na něj jenom tak přes rameno podíval a říká:
00:24:34 Na zdraví, pane Dubský.
00:24:38 Napil se a nechal ho stát.
00:24:44 Tak na zdraví, pane Dubský.
00:24:51 Dlouhá scéna... Nic. Žádný text.
00:24:54 Vrací se, prázdná scéna. Tam sedí syn od Dubského,
00:25:00 který není příliš přátelský.
00:25:04 On zůstane sedět a dlouho sedí s těma kartama za tím stolem...
00:25:11 A prostě ukazuje prstem na tu bezcharakternost člověka,
00:25:14 který mohl takhle hazardovat s lidskou ctí.
00:25:19 Se ctí toho vysloužilce Bláhy.
00:25:23 A který vědomě proto, aby uhájil nějaké svoje pohodlí,
00:25:28 volil člověka, který jednak vůbec neodpovídal na tu funkci
00:25:33 a jednak porušil svůj slib, který tomu člověku dal.
00:25:38 A vlastně pak z těch rozpaků řekne:
00:25:42 No, Václave, než přijde Kristinka, hoďme si jednu partičku.
00:25:48 Pro mě za mě... Když chcete, tak si hodíme.
00:25:55 To už se dostávám ke konci toho, že vlastně: co je toto?
00:26:00 Proč Kristina zpívá falešně? Proč je to málem obecní blbeček?
00:26:08 Já tomu nerozumím...
00:26:12 Paní Dubská? Vy prej jste pro mě poslala?
00:26:16 No bodejť, Kristinko. Pojď dál, pojď, posaď se...
00:26:21 Dyť ta holka je vlastně chudák. Sedm dětí.
00:26:23 Dovedete si představit, co to je, když ty děti...?
00:26:26 Ona je nejstarší. Tzn., že to je holka pro všechno.
00:26:29 Ta dělá všechno.
00:26:31 Ta ani nemá na to čas, aby byla přiblblá.
00:26:34 No skutečně, němá...! Aby byla nějaká vyšinutá...
00:26:38 Ta nemá před čím utíkat. Ta šrotí od rána až do večera.
00:26:44 -Máme pro tebe moc hezkou písničku.
-Písničku?
00:26:50 Je... Ale to je moje písnička.
00:26:56 Tu jsem si sama opsala.
00:26:59 Ale to jsi ji potom psala i tuhle paličskou ceduli.
00:27:04 Mluv!
00:27:06 Sedmnáct let je jí.
00:27:09 A teď řekne: Tady napíšeš, že tento člověk je palič.
00:27:16 Dovedete si představit, co to je,
00:27:19 takovým způsobem poznamenat 17letou bytost?
00:27:24 Vždyť je to hnus!
00:27:26 Jak to, že se to nikdy v té hře...? Jak to, že se toto mohlo přejít?
00:27:32 Vždyť to přesahuje přímo do naší doby.
00:27:35 Copak nemáme kolem sebe příklady takového počínání?
00:27:40 -Paní Dubská, já jsem...
-No!
00:27:42 -No...
-No tak!
00:27:44 -No...!
-Já...
00:27:46 No tak mluv, nebo...! RÁNA
00:27:49 Psala.
00:27:52 -Ano, psala jsem to...
-Tak vidíte.
00:27:58 Proč jsi to psala?
00:28:00 A teď ta holka, která vlastně ví, že podepisuje něco, co nemůže,
00:28:04 a bojí se toho tatínka... A má největší starost:
00:28:07 Prosím vás, ale hlavně to neříkejte tatínkovi!
00:28:10 A teď ta starostka otevře ty dveře, kde ukryla Fialu...
00:28:15 A ona uvidí toho tatínka a utíká...
00:28:19 My jsme ji hnali pryč.
00:28:21 A starostka ji prostě takhle chytila:
00:28:24 A teď řekneš tátovi...! A přímá konfrontace přímo do očí.
00:28:28 A teď řekneš tátovi pěkně do očí, jestli ti to říkal do péra,
00:28:34 nebo ne.
00:28:37 Proboha vás prosím, páni sousedi, odpusťte mi to.
00:28:43 Já už to víckrát neudělám.
00:28:53 Pátek 21. března 1975.
00:28:57 První jarní den v blázinci. Slunce se dere ven a ptáci šílí.
00:29:00 A já čtu životopis.
00:29:04 Na vlastí porod se nepamatuju.
00:29:06 Z vyprávění leda vím, že i když jsem vážil 5 kg,
00:29:09 proběhl normálně.
00:29:11 Otec měl živnost. Autolakovnu a malířství písma.
00:29:13 Byl správcem nymburského divadla, ve kterém hrál i režíroval.
00:29:17 Byl sobecký, prchlivý a tvrdohlavý.
00:29:20 Bydleli jsme na břehu Labe. A když mi bylo 5 let,
00:29:23 uvázal mi kolem pasu lano a hodil mne do vody se slovy:
00:29:25 Musíš se udržet nad vodou!
00:29:28 Ve vodě a u vody jsem strávil většinu svého ranného dětství.
00:29:31 Pravým opakem otce byla matka. Laskavá, tolerantní, hodná,
00:29:33 vše odpouštějící bytost plná citu, něhy a fantazie.
00:29:37 Měla přirozenou inteligenci a milovala divadlo, poezii,
00:29:40 hudbu a umění vůbec.
00:29:42 Ve 12 letech se ze mě stal neduživý a podvyživený chlapec.
00:29:45 Část viny na tom měl můj otec. Nutil mě násilím do jídla,
00:29:48 které jsem neměl rád, ale které jemu strašně chutnalo.
00:29:51 Vydržel sedět u stolu dlouho po tom, co už všichni dojedli.
00:29:54 A čekal, až já všechno sním.
00:29:57 Co jsem ale miloval, bylo divadlo.
00:29:59 Hrál jsem ho spolu s rodiči a o 5 let starší sestrou.
00:30:01 Divadlo vůbec přinášelo do naší rodiny plno vzruchu,
00:30:04 napětí a radosti. Pořád se dělo něco nového.
00:30:07 Jezdily k nám různé divadelní společnosti
00:30:10 a pravidelně u nás celou štaci bydleli herci.
00:30:12 Vystřídalo se jich u nás mnoho.
00:30:14 Někteří se časem proslavili, jiní zapadli.
00:30:17 S některými jsem se sešel, když jsem byl angažován
00:30:20 do Národního divadla jako jejich kolega.
00:30:22 Rozhodl jsem se, že po válce půjdu k divadlu.
00:30:25 S matkou jsem se tajně připravoval ke zkouškám na dramatické oddělení
00:30:28 Státní konzervatoře. Byl jsem přijat.
00:30:30 Ale protože byly tehdy vysoké školy uzavřeny,
00:30:32 nastoupil jsem do 1. ročníku až po válce, v září 1945.
00:30:36 Můj vstup do školy byl poznamenán velkými pocity méněcennosti,
00:30:39 které jsem měl před svými středoškolsky vzdělanými spolužáky.
00:30:41 Já byl strojní zámečník se 4 třídami měšťanky.
00:30:44 Protože mi byla vlastní houževnatost a vytrvalost,
00:30:47 vrhl jsem se do učení a začal dohánět své mezery.
00:30:49 Život pro mne přestal existovat.
00:30:52 Věděl jsem, že mám značně nevyrovnanou povahu.
00:30:54 Na jedné straně po otci vznětlivou a na straně druhé po matce
00:30:57 až chorobně přecitlivělou projevující se bezdůvodnými skoky
00:31:00 mezi cholerickými výbuchy a těžkou melancholií.
00:31:03 Celý můj život tyto první předtuchy potvrdil.
00:31:06 Narodil jsem se ve velké míře spíš na úkor sobě samého.
00:31:09 A většina mých potíží se světem souvisí s mou nepřehlednou povahou.
00:31:12 Od srpna 1950 jsem byl angažován do Realistického divadla v Praze
00:31:16 jako režisér a herec.
00:31:18 V té době už jsem učil na DAMU a bydlel v podnájmu
00:31:21 u Sergeje Machonina.
00:31:23 30. prosince 1951 jsem byl obviněn na schůzi v Realistickém divadle,
00:31:27 že chci svrhnout ředitele.
00:31:29 Že spoluvytvářím 2. centrum ve straně.
00:31:32 A že není vyloučené, že jsem ve spojení se západními agenty.
00:31:35 Hlavními svědky byli moji nejbližší spolupracovníci a kamarádi.
00:31:38 Na Silvestra 1951 jdu do divadla a zjišťuji, že mám zákaz vstupu.
00:31:42 V týdnu po Novém roce mi byl zrušen dekret na byt
00:31:45 a byl jsem vyhozen z DAMU.
00:31:47 Pokusil jsem se o sebevraždu.
00:31:50 Zachránil mě slepý stranický instruktor.
00:31:52 Nemohl jsem sehnat angažmá.
00:31:54 Napsal jsem do všech divadel, ale nikde mě nechtěli.
00:31:57 Ohlásili se jedině Budějovice,. Vzal jsem to pod podmínkou,
00:31:59 že dostaneme byt a ženu přijmou zpěvačku.
00:32:02 Teď vlastně začal onen průměrný život zbytečných večírků
00:32:04 a nezřízeného pití.
00:32:07 Celou svou vášnivou povahou jsem se vrhnul na panenskou půdu
00:32:09 zdejšího oblastního divadla. Po roce jsem se stal šéfem činohry.
00:32:13 Co se týká práce, bylo to nejšťastnější období mého života.
00:32:17 Na druhou stranu se však stále prohluboval manželský rozvrat.
00:32:20 Dalším mým angažmá v letech 1955-59 byla Městské divadla pražská.
00:32:25 Dostal jsem v Praze byt.
00:32:27 V Městských navazuji také nová přátelství.
00:32:31 V r. 1959 jsem byl angažován do Národního divadla.
00:32:34 Trochu se mi třásla kolena. Vždyť jsem přišel do angažmá,
00:32:37 kde byli Štěpánek, Smolík, Průcha, Karen, Vojta, Neumann, Steimar,
00:32:40 Kohout, Záhorský, Filipovský, Scheiphlugová, Šejbalová,
00:32:43 Fabianová, Vášová a někteří mí bývalí profesoři z konzervatoře
00:32:46 Pešek a Nedbal.
00:32:48 A teď jsem se měl před ně postavit jako režisér a řídit jejich práci.
00:32:53 Po 10 letech jsem se současně stal spoluzakladatelem
00:32:55 Činoherního klubu, kde působím ode dne zahájení až dodnes.
00:33:00 Na jaře 1970 jsem inscenoval obtížnou Shakespearovu hru
00:33:03 Jindřich V. Byla to československá premiéra.
00:33:06 Dokonce snad evropská, protože pro její malou dějovost
00:33:09 se mimo Anglii nikde na světě nehrála.
00:33:12 A když, tak s malým úspěchem.
00:33:14 Naše představení má už přes 100 repríz.
00:33:17 Představení bylo z hlediska mé režisérské práce posouzeno
00:33:20 jako záměrně protisocialistické a byla mi zakázána
00:33:22 veškerá umělecká činnost ve filmu, televizi a v rozhlase.
00:33:25 Odebrali mi pas.
00:33:27 Členská schůze Národního divadla rozhodla,
00:33:29 že mé vyškrtnutí ze strany mění na vyloučení.
00:33:31 Zhroutil jsem se.
00:33:33 Organismus těžko reagoval už na okolnosti,
00:33:36 které se vyskytly kolem premiéry.
00:33:38 A teď tohle.
00:33:40 Odvolal jsem se. A nic! Dlouho nic!
00:33:43 Čekání, které nijak neprospívalo mému zdraví.
00:33:45 Po čase další dopis.
00:33:47 Předvolání ke komisi stranické kontroly.
00:33:50 Začal jsem dostávat silné závratě a padal jsem na ulicích.
00:33:53 Podmínky pro práci byly stále horší.
00:33:55 Proběhla skupinová psychoterapie.
00:33:58 Ze začátku se zdálo, že on se do ní příliš nehodí.
00:34:01 Ale během toho pobytu se ukázalo, že to nebyla špatná volba.
00:34:05 Protože on nejen pochopil její principy
00:34:09 už i z hlediska své profese, ale nakonec mu ten pobyt,
00:34:15 který byl pro něj ze začátku velmi nepříjemný,
00:34:19 jako pobyt v psychiatrickém zařízení vždycky,
00:34:22 nakonec pomohl se z té situace dostat.
00:34:26 Už mám všechno za sebou. Zaplavila mě vlna štěstí.
00:34:30 Ale pozor. Odpoledne u přenosu ČSSR - SSSR - 3:3
00:34:34 jsem se najednou začal nafukovat a být ironický.
00:34:37 To bych upadal zase do svých starých chyb.
00:34:40 Něco se ti povede a ty už se foukáš!
00:34:43 Ale takovou ilustrací je, že když jsme se tady např. loučili,
00:34:47 tak jsem měl pocit, že ten vztah není jenom terapeutický,
00:34:51 ale že je až přátelský. My jsme si tu moc hezky popovídali
00:34:54 o divadle a naopak o psychiatrii.
00:34:57 A o tom, jaké jsou mechanismy té terapie, kterou tady absolvoval.
00:35:01 Měl jsem pocit vzájemného dobrého porozumění.
00:35:04 Pak jsem ho potkal asi za rok nato někde v motorestu na silnici,
00:35:08 když jsme jeli odněkud z Jeseníků.
00:35:10 A on dělal, že mě v životě nikdy neviděl, že mě vůbec nezná.
00:35:14 Což byla také součást té hry.
00:35:16 Mně to samozřejmě nevadí, protože to je součást profesionality.
00:35:20 Ale tam jsem pochopil, čím on si může vyrábět
00:35:23 ve svém okolí problémy.
00:35:25 Vy krysy! Pakáži zatracená, jakobínská!
00:35:30 Já nejsem jeden z vás! Ze mě si šašky dělat nebudete!
00:35:34 Myslíte si, že nevím, kdo mi nalil do karafy ocet?!
00:35:37 Kdo mi nasypal do čaje projímadlo?! Kdo mi zatloukl záchod hřebíky?!
00:35:42 Já si vedu záznamy o všech vašich potměšilostech,
00:35:45 ale s takovou lůzou se špinit nebudu! Nikdy!
00:35:48 Já sedával u stolu s králi, konverzoval jsem
00:35:50 s Bedřichem Velikým, mne poctila svou přízní ruská carevna.
00:35:54 Já se vás nebojím! Já vámi pohrdám!
00:35:57 Pohrdám! Pohrdám!
00:36:03 Herec musí být především zajímavý. A on vás jako herec
00:36:06 ustavičně přitahoval, ustavičně vás provokoval
00:36:10 právě těmito prudkými změnami nálad. A ne náhodnými.
00:36:15 Protože perfektně ovládal řemeslo herecké i režijní,
00:36:20 tak on s tím dovedl perfektně pracovat.
00:36:26 Ten, kdo zřel, jak zachumlaná královna...
00:36:29 Zachumlaná královna.
00:36:31 ...pobíhá bosky ohrožujíc plameny slepotnou vláhou,
00:36:38 s hadry na hlavě kde nedávno byl diadém,
00:36:42 namísto řízy kol vyhublých a vyčerpaných beder jen cáry,
00:36:52 které vyděšeně popadla, tu, kdo by zřel,
00:37:00 jazykem v jedu nasáklým by velezrádně mluvil
00:37:04 proti štěstěně.
00:37:07 Kdyby však viděli ji tehdy bohové, kterak se dívá
00:37:11 jak se pilnost vztekle baví a mečem rozsekává manželovy údy,
00:37:18 ten její okamžitý výbuch řevu...
00:37:29 Pokud je smutek smrtelníků dojímá, by vláhu vydojil
00:37:38 z planoucích zraků nebes a soucit vyvolal i u bohů...
00:37:43 Podívejte se, on úplně ztratil barvu.
00:37:49 A v očích má slzy.
00:37:51 Prosím vás, pánové, už dost.
00:37:57 Další věc, která mě teď vzrušuje, je, že se učím text postavy předem.
00:38:05 U dobrých her je to samozřejmě zajímavá zkušenost.
00:38:12 Protože v podstatě je to jediná charakteristika,
00:38:16 kterou se můžete bez obav, že půjdete z vnějšku, naučit.
00:38:20 Protože to je u dobré hry charakteristika struktury myšlení.
00:38:26 Když je dobře napsaná hra, tak už každá postava
00:38:30 ve svém slovosledu skrývá princip myšlenkového okruhu.
00:38:37 Hned tak někdo se nenarodí jako Macháček - herec.
00:38:43 My jsme o tom mluvili. Vzpomínám na Tybalta.
00:38:47 Když vylezl, tak nepotřeboval vůbec nic.
00:38:53 Nevím, z čeho to pochopil. Já nevím, jak se tohle dělá.
00:38:57 To je fantastická vnitřní koncentrace,
00:39:00 která dovolí herci, aby vylezl, udělal to takové: jsem tady.
00:39:08 A vy najednou víte, že přišlo něco hrozivého,
00:39:12 s čím budou potíže.
00:39:18 I když byste neznali Romea a Julii, tak okamžitě to z něho vyrazilo.
00:39:24 Jednoho z vás bych prosil na kus řeči.
00:39:27 -Jednoho?
-A jenom na kus?
00:39:30 Dejte něco k lepšímu. Takhle kousek řeči a ránu.
00:39:37 Uvidíte, pane, že vám ochotně vyjdu vstříc.
00:39:40 Pokud se mi naskytne příležitost.
00:39:43 Nemůžete si nějakou najít, aniž by se vám naskytla?
00:39:47 Merkucio!
00:39:52 Ty a Romeo si hrajete do ruky.
00:39:54 My, že si hrajeme? Nejsme šumaři!
00:39:56 Nebo jestli jsme u tebe šumaři, jednu ti vrznem. Proč ne?
00:40:02 Tenhle šmytec by se ti dostal na kobylku.
00:40:06 Hrome!!!
00:40:09 Já jsem ho hlavně miloval jako herce. To byl požitek.
00:40:13 On nenechával žádný prostor pro nějakou spekulaci.
00:40:21 On tam prostě existoval.
00:40:23 A já jsem s ním hrál většinou na malých divadlech.
00:40:26 Ve Viole nebo v Činoherním klubu. Byli jsem od sebe půl metru.
00:40:31 A já musím říct, že jsem se ho bál.
00:40:35 Přece když nemáte žádný vztah k lidem, musíte někde začít.
00:40:41 U zvířat. Copak to nechápete?
00:40:44 Člověk přece musí mít k něčemu nějaký vztah.
00:40:51 Když ne k lidem... Když ne k lidem, aspoň k něčemu.
00:40:56 K nároží, ke spoustě světel, když se všechny barvy zrcadlí
00:41:00 na mokrých ulicích s olejovitými skvrnami.
00:41:03 K chuchvalci kouře... K chuchvalci kouře.
00:41:11 K pornografickým kartám, k nedobytné pokladně bez zámků.
00:41:16 K lásce, ke zvracení, k pláči k vzteku, protože ty krasotinky
00:41:22 nejsou krasotinky, ke kšeftování s vlastním tělem,
00:41:26 což je akt lásky. A já bych to mohl dokázat.
00:41:29 Ke skučení, protože jste naživu.
00:41:31 K Bohu.
00:41:33 Co tomu říkáte?
00:41:39 A až jednou pak k lidem... K lidem.
00:41:45 Fakt je, že třeba já jsem miloval Radoka, který nebyl herec.
00:41:50 A ten, když předehrával, tak se lidi mohli uválet smíchy.
00:41:53 A šíleně rádi to dělali.
00:41:55 Když Macháček předehrával, tak to nikdo nechtěl opakovat,
00:41:58 protože on to dělal líp než oni.
00:42:01 On dovedl být pěkně krutý. Já jsem přišel o týden později,
00:42:04 protože jsem byl v Ostravě obsazen do role Cyrana z Bergeracu
00:42:08 a tomu se nedá odolat.
00:42:10 Když mi psali, že už se zkouší Piknik a potřebují mě tam,
00:42:15 tak já jsem se tak jakoby vymlouval a přijel jsem pozdě.
00:42:18 A na jevišti seděl Macháček a říkal: Oblastní Cyrano přišel.
00:42:25 A od toho okamžiku mě deptal. Hrozně.
00:42:29 A já jsem ho tak nenáviděl. Říkal jsem si: Ty snobe pražskej...
00:42:33 Takhle jsme zkoušeli 2 měsíce a pak byla premiéra.
00:42:37 My jsme neměli oponu a bylo to vyřešeno tak,
00:42:40 že se před začátkem prudce zhaslo a my jsme tam nastoupili.
00:42:44 Pak se rozsvítilo a my jsme hráli.
00:42:47 Udělala se tedy tma, my jsme nastoupili
00:42:49 a Macháček mě takhle drapnul, stisknul mi ten sval.
00:42:53 Mě to šíleně bolelo a chtěl jsem zařvat.
00:42:56 Vtom se ale rozsvítilo a já jsem jako hrál na něj
00:42:59 a říkal jsem si: Počkej, já ti to o pause dám...!
00:43:02 No a skončila pausa a my jsme se potkali na těch
00:43:04 točených schodech: No vidíte, Jeňo, jak jste hrál přirozeně.
00:43:09 On to prostě dělal s takovým ďábelstvím...
00:43:11 A od té doby jsem ho měl rád.
00:43:14 O některé intelektuální věci jsme se směšně hádali.
00:43:20 Já jsem třeba rád používal termín "logický".
00:43:23 Musí to být logické.
00:43:26 A on vždycky říkal: Co blbneš? Logika? Logika je na matematiku!
00:43:32 Tam se to sečítá logicky!
00:43:34 -Logika do umění? Prosím vás...!
-Ano.
00:43:36 Logika v divadle je akorát platná tak, že vím,
00:43:40 že se mám podívat na ferman, abych zítra neprošvihl zkoušku.
00:43:45 Přece logika v umění má úplně jiné zákonitosti.
00:43:47 -Měli jsme to domluvené...
-Jo, ano... Ne!!!
00:43:50 SMÍCH, POTLESK
00:43:57 Co je to zkoušení?
00:43:59 Každý z nás má určitou vlnovou délku, vyzařuje z nás
00:44:03 určitá neviditelná síla, která se dá přirovnat
00:44:08 k vlnovým délkám rozhlasovým.
00:44:12 A každý tuto energii přináší na tuto zkoušku.
00:44:18 A prostřednictvím toho textu, kde také je uvnitř skryta
00:44:22 zlatá žíla té energie, té obraznosti a těch myšlenek,
00:44:28 tak tohle dohromady vytváří ten nekonečný řetěz
00:44:32 těch atomových reakcí.
00:44:36 To jsou ty výbuchy, ke kterým dochází při těch zkouškách,
00:44:39 aby potom to představení bylo zabaleno do určitého pouzdra
00:44:45 a stálo vždycky připravené za tou oponou.
00:44:51 A to pouzdro čeká na to, až bude bombardované
00:44:56 vlněním toho hlediště.
00:45:01 Co k tomu říct...?
00:45:03 Čtu o Brookovi.
00:45:05 Je to vzrušující v kladném i záporném smyslu.
00:45:08 Úžasné je naše spojení na dálku. Moje poetika se už několik let
00:45:12 dost shoduje s tím, co teď říká Brook.
00:45:14 Mohu vzít každý prázdný prostor a nazvat jej malým jevištěm.
00:45:18 Muž prochází prostorem a jiný se na něj dívá.
00:45:21 To je vše, co je třeba pro divadelní děj.
00:45:24 Mohlo by to být tak bohaté a mnohotvárné
00:45:26 jako alžbětinské divadlo, které tolik miluje.
00:45:28 Populární a aristokratické. Obscénní a poetické.
00:45:32 Odvážné a metafyzické.
00:45:37 Existuje taková úžasná série fotografií, možná ji znáte,
00:45:40 pana profesora Krejčího.
00:45:43 Řekl: Pojď sem a sedni si.
00:45:46 A asi jádro toho rozhovoru spočívalo v tom,
00:45:48 že je jaksi třeba najít ze svého života,
00:45:52 ze svého nebližšího okolí podněty, které člověka
00:45:55 natolik dokážou rozdrásat...
00:45:58 Co nás denně míchá, co nás zlobí, že nám to kroutí duši atd.
00:46:06 A v tomto duchu se pravděpodobně vedl ten rozhovor.
00:46:10 A pan profesor tím byl zřejmě natolik zaujatý,
00:46:14 že to začal fotografovat.
00:46:17 A když ty fotografie přinesl, rozložil...
00:46:20 Je jich hodně, že jo?
00:46:23 A ukázal prstem na jeden snímek a řekl: Tady se narodil Hamlet.
00:46:30 A skutečně se v té tváři značí cosi,
00:46:33 co už se mnou nemělo, bych řekl, až tak nic společného.
00:46:40 Proměna tváře...
00:46:43 Zajímavé je, že Brook teď dospěl k inscenacím,
00:46:45 které já si už strašně dlouho představuju.
00:46:48 Chytré, úsporné, kde se velmi uctivě vypráví hra
00:46:51 a které přímo zakazují každý optický efekt,
00:46:54 každou formální extravaganci.
00:46:56 Hledá určitý klasicismus prostoty a samozřejmosti.
00:47:00 Kde se sází jen na sílu upřímnosti a nepopiratelnou moc přesvědčení.
00:47:03 Na účinnost zvnitřnělého herectví, kde se používá sugesce, imaginace,
00:47:07 kde se podněcuje ke snění a tak se přirozeně dospívá k poezii.
00:47:12 Hlavní smysl je jen vzájemné sdílení radosti z tvorby a hraní.
00:47:17 -Král vstává.
-Poděšen slepou střelbou?
00:47:20 -Co je vám, výsosti?
-Přerušte hru!
00:47:24 -Dejte mi světlo!
-Světlo! -Světlo!
00:47:28 -Světlo!
-Světlo!
00:47:38 Ať postřelený jelen pláče a zdravý...
00:47:43 ZPÍVÁ
00:47:46 Ty Tamone to dobře víš, Že jsem jak v plotě kůl
00:47:49 Teď v Dánské říši vládne spíš Korunovaný... pán.
00:48:01 Všimněte si, že v posledních inscenacích
00:48:05 jaksi tolik té scénické výbavy nepotřeboval.
00:48:10 Už se omezoval na takový náznak, nebo členil prostor,
00:48:15 třeba v Hamletovi, úplně jednoduchými prostředky...
00:48:18 Takže všechno jaksi bylo uloženo v herci.
00:48:22 A tím pádem byly ty nároky samozřejmě enormní.
00:48:28 Mysleli jste si, že už se budete jen tak válet, holomci, co?
00:48:30 Bitva u Licenu! Nástup!
00:48:36 Švédský útok v ranní mlze! Za císaře pána a jeho rodinu!
00:48:42 Mysleli jste si, že válka je jenom takové šarminclování hlídek
00:48:46 a patří k ní kvartýry? Nic takového!
00:48:51 A jízda, a pěchota, a děla! Bitva u Licenu!
00:49:22 On miloval mapy. Především staré mapy.
00:49:27 A tam se já snažím nalézat to, co on v nich nalézal,
00:49:34 nebo vidět, co on v nich nalézal.
00:49:36 A to bylo vlastně jakési zachycení pravdivosti,
00:49:39 uvádění do souvislostí.
00:49:41 Tam, kde se řeky přetínají a kde kopíruje silnice řeku.
00:49:46 Obdivoval vlastně staré mapy, protože z dobových nedostatečností
00:49:51 se jaksi dopátrati pravdy ho vlastně na tom fascinovalo.
00:49:57 Taková ta zarputilost, s jakou se pouštěli do záznamů, do zmapování,
00:50:03 do jistot, do uvádění skutečností. A takový on v zásadě byl.
00:50:11 Když režíroval, když toužil po pravdivosti herce...
00:50:16 -Si poradím s tebou, couro!
-To je moje žena!
00:50:19 Takové věci mi neříkej, vojáčku!
00:50:27 VÝKŘIKY
00:50:42 ZPÍVÁ
00:51:33 Co čumíš?
00:51:35 To jsem já!
00:51:37 On byl věrný divadlu.
00:51:42 Tzn., že byl věrný divadlu dramatu.
00:51:48 Že byl věrný hrám a textům, které dělal.
00:51:53 Že dělal skutečně ty texty.
00:51:57 Že si z těch velkých jmen nedělal rohožku na utírání bot.
00:52:03 Že nedělal tyto subjektivistické tance -
00:52:05 -já umělec, mně ale dneska jde o tohle.
00:52:10 Cheb. Tam jsme vždycky začínali.
00:52:14 -Proti Dánům, proti Švédům...
-Do sedel!
00:52:22 Všichni, co nám zbyli, do sedel!
00:52:27 Plukovník Butler se svým plukem se k nám připojí ve Stříbře.
00:52:34 Plukovník Gordon nám vyjede z Chebu vstříc.
00:52:37 -Plukovník Leslie...
-Do sedel!
00:52:41 -Pánové!
-Pánové, do...
00:52:49 -Kdo je to?
-To seš ty?
00:52:57 To jsme my...! Na poslední cestě...
00:53:03 -Ano, bolí...
-Vydržíme!
00:53:10 Ponesou nás opatrně.
00:53:15 Opatrně...
00:53:18 On prověřil, že není mrtvé divadlo, které staví na jeviště
00:53:24 srážku a konflikt živých, konkrétních, jedinečných lidí,
00:53:29 a jemuž v podstatě vládne herec.
00:53:36 Můžu opakovat tu Burianovu větu:
00:53:38 Není mrtvé divadlo, ale ti, kteří si s ním nevědí rady.
00:53:42 A Macháček si s ním tedy velice dobře věděl rady.
00:53:45 Všecko musí mít pohyb v divadle!
00:53:48 I jakmile řeknete myšlenku, tak už je to mrtvé.
00:53:52 Musíte se k té myšlence jako propracovávat.
00:53:55 A před divákem, že ano. Před divákem.
00:53:59 V tom je divadlo nesmrtelné, že je teď, v tuto chvíli.
00:54:13 Ať čtyři kapitáni odnesou Hamleta na katafalk jako vojáka!
00:54:21 Vždyť kdyby došlo k jeho nastolení, jistě by dokázal, jaký je král.
00:54:31 A na cestu ať hlásí mu k poctě vojenská hudba s rituálem války!
00:54:40 Zvedněte mrtvá těla!
00:54:46 Tato podívaná, ta patří na bojiště.
00:54:51 Zde však je nevítaná.
00:54:57 Ať vojsko pálí z děl! VÝSTŘELY
00:55:04 Mně strašně chybí, víte?
00:55:07 Mně chybí strašně, poněvadž zrovna já jaksi nenalézám,
00:55:13 a zejména v těch mladších generacích,
00:55:16 nenalézám mnoho takových osobností, jako byl on.
00:55:25 To víte, že jo.
00:55:45 Českému divadlu chybí!
00:55:50 Zvenčí pohlíženo... Víc než mně!
00:55:55 ZNÍ SMUTEČNÍ POCHOD A SALVY Z DĚL
00:56:22 Skryté titulky: Zbyněk Baránek
Miroslav Macháček (8.5.1922 – 17.2.1991) patří ke stěžejním osobnostem naší moderní divadelní scény. V letech 1945–48 studoval herectví na pražské konzervatoři a první polovinu padesátých let strávil v hereckém angažmá divadla v Pardubicích, Realistického divadla v Praze a Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, s nímž jsou spjaty i jeho režisérské začátky. V letech 1956–59 působil jako herec a režisér Městských divadel pražských a roku 1959 vstupuje do činohry Národního divadla. Pro přední českou scénu tvořil, ačkoliv mu její vedení nebylo vždy nakloněno, až do své smrti.
V inscenacích a rolích usiloval o uměleckou výpověď o člověku, svědčící o kvalitě charakteru jedince, smyslu a hodnotě jeho konání. Jako režisér využíval vizuální metafory a uplatňoval smysl pro ztvárnění velkého jevištního prostoru jako nositele významu. Jeho herectví bylo antiiluzivní, s výraznou ironií, skepsí, sžíravým humorem. Přemýšlivý přístup k postavám a psychologické ponory do děl klasiků (jak uvidíme především na příkladu slavné inscenace Naši furianti) způsoboval silnou společenskou rezonanci jeho inscenací a byla období, kdy Macháček měl divadelní jeviště zapovězeno či pod nesmyslným nátlakem nebyl schopen tvořit. I přes obtížné podmínky vytvořil řadu inscenací, jež se již v době svého uvádění staly legendárními: Třetí přání (V. Blažek, 1958), Půlnoční mše (P. Karvaš, 1959), Poprask na laguně (C. Goldoni, 1961), Oidipus vladař (Sofokles, 1963), Ze života hmyzu (K. a J. Čapkové, 1965), Novokřtěnci (F. Dürrenmatt, 1967), Jindřich V. (1971), Naši furianti (1979), Vévodkyně valdštejnských vojsk (1981), Hamlet (1982), Smutek sluší Elektře (1987).
Neméně působivé byly i jeho nezapomenutelné role: Koch (E. M. Remarque, Poslední dějství – 1958), Tybalt v Romeovi a Julii (1963), Macbeth (1969), První herec a Duch Hamletova otce v Hamletovi (1982), Svidrigajlov ve Zločinu a trestu (1966), Luka v Gorkého hře Na dně (1971), Prochor v Gorkého Vasse (1986), Váňa ve Strýčkovi Váňovi (1990). Hostoval v Činoherním klubu a sugestivní stopu zanechal i na filmovém plátně.