Petr Nárožný otevírá dveře do Muzea komiků, aby divákům přiblížil osobnost oblíbeného herce a dokonalého vypravěče (2012). Dále účinkují: L. Lipský, J. Suchý a A. Činčerová. Režie A. Činčerová
00:00:27 Krásný a hlavně veselý večer. Vážení a milí televizní diváci.
00:00:32 Vítám vás opět mezi našimi Komiky na jedničku
00:00:36 a hned na začátku se musím omluvit,
00:00:39 že budu přece jenom trochu zdržovat.
00:00:42 Což normálně nedělám!
00:00:44 Já si totiž musím nalít sklenku červeného vína.
00:00:50 A to jen proto, abych mohl připít muži,
00:00:54 který v dějinách naší televize a možná i divadla,
00:00:59 učinil tuto sklenku, plnou lahodného moku,
00:01:02 nezbytnou rekvizitou svých vystoupení.
00:01:06 Tak, Mirku, na tebe!
00:01:12 Já dneska s určitým napětím tady sleduju tu sklenku,
00:01:14 protože Jan Barák z Pardubic zhotovil takový podstaveček na ni.
00:01:22 A to je velmi rafinovaný podstavec,
00:01:24 protože kdykoli zvednu sklenku, račte si poslechnout,
00:01:28 podstavec hraje.
00:01:34 Tím si pan Jan Barák z Pardubic i ostatní,
00:01:37 mohou ověřit kolikrát za večer zvedám sklenku.
00:01:41 Já jsem v minulých Hovorech tvrdil,
00:01:43 že za celý večer nevypiju víc, než 2 dcl vína,
00:01:46 ale televizní diváci nevěřej!
00:01:49 Televizní divák už ví, že když je prostřih někam jinam,
00:01:53 takže mně mezitím ochotný asistent může doplnit láhev, nebo tak.
00:01:57 Čili, jakmile televizní divák vidí záběr do obecenstva, říká si:
00:02:00 A teď Horníček pije.
00:02:02 A ještě 1 nesporné prvenství patří Horníčkovi.
00:02:07 Na obrazovky naší televize
00:02:09 přivedl nový typ pořadu, který je dnes velice populární
00:02:13 a kterému my všichni říkáme talk show.
00:02:17 On tomu pořadu říkal docela prostě počesku, Hovory.
00:02:21 Původně vznikly, jako takové divadelní besedy.
00:02:25 Horníček diskutoval s diváky
00:02:28 a velice rád také odpovídal na dotazy diváků,
00:02:32 přímo z auditoria.
00:02:35 Já jsem pár těch jeho besed viděl a mohu potvrdit,
00:02:38 že odpovídal vždycky pohotově, vtipně, bystře.
00:02:42 A dodávám ještě 1 důležité slovíčko:
00:02:46 Vždycky s noblesou!
00:02:48 Tak v tomhle smyslu je Horníček a jeho Hovory
00:02:53 dodnes nepřekonaný žánr!
00:02:55 Tak 1. dotaz prosím.
00:02:57 -Tady, pane Horníčku!
-Už se k vám točím.
00:03:00 Kdybyste si měl vybrat,
00:03:02 dívat se na program v televizi nebo do táboráku.
00:03:05 Co byste volil?
00:03:07 Já nevím, co by si vybral pan Horníček,
00:03:10 ale já z těch 2 možností, kdybych si moh vybrat,
00:03:13 já bych se pořád díval na vás!
00:03:17 -To snad ne.
-To on pro to nemá smysl ale.
00:03:21 A takhle! I kdyby...
00:03:24 Ovšem pan Svitáček neřekl, zda by se na vás díval,
00:03:27 kdybyste byla v televizi, nebo v táboráku!
00:03:32 Tak já si představuju Johanku. Slyšíte někdy hlasy nějaký?
00:03:38 Pozor na to! Pozor na to!
00:03:42 Mirek Horníček, ostatně, jak sami vidíte,
00:03:46 byl spisovatel velice plodný!
00:03:48 A to tady, prosím, zdaleka není všechno!
00:03:51 A tak není vůbec divu,
00:03:53 že ty nejvtipnější odpovědi vyšly dokonce také knižně.
00:03:58 Já vám aspoň některé s gustem přečtu!
00:04:03 Kde jste?
00:04:06 Ježíšmarjá! Já jsem si vzal mistrovy brýle!
00:04:09 Promiňte, já se omlouvám!
00:04:11 To byl vtip. No, malej, ale můj.
00:04:18 Kotí se mi kočka. Co dělat, aby se nepřekotila?
00:04:24 O překocení kočky nemůže být řeč.
00:04:27 Stačí, když dohlédnete, aby se nekotila překotně.
00:04:33 Udělalo se mi v base mraveniště. Co s ním? Rád poradím.
00:04:39 Ale napřed mi sdělte,
00:04:41 jestli jste hudebník, nebo trestanec.
00:04:48 V Pise je prý věž, která je nakloněna.
00:04:52 Ptám se, komu?
00:04:54 Tato věž bude nakloněna každému,
00:04:58 kdo k ní přistoupí ze správné strany.
00:05:02 Takže můžeme říci,
00:05:04 že s nákloností věží, je to jako s nákloností žen.
00:05:11 Já jsem vás ale nikdy nezažil v situaci,
00:05:13 že byste se dostal s nějakou otázkou do úzkých.
00:05:18 Někdy do velkých úzkých. Ale to bylo doma.
00:05:23 Jak to děláte na jevišti,
00:05:25 když dostanete otázku, která je nepříjemná, nebo...
00:05:28 Musíte mluvit, co vás napadne. Nesmíte na to myslet.
00:05:33 Jakmile člověk začne přemejšlet, tak je ztracenej.
00:05:37 To říkávál Jan Werich, že huba mluví
00:05:41 a hlava se diví, co to říká a neví kam až dojde.
00:05:46 A to je skutečný!
00:05:47 Já jsem tak prošel celou střední školu!
00:05:49 Neříkat to, co vím, ale mluvit. Mluvit!
00:05:53 Protože to, co vím, toho je málo!
00:05:56 Já vždycky říkám, já mám 2 učitele. Werich, o 13 let starší
00:06:01 a 2. o 13 let mladší a to je Jiří Suchý.
00:06:07 On provozoval něco, čemu se tehdy říkalo chytrej humor.
00:06:11 Na rozdíl od blbýho humoru, který vládl v estrádách a tak.
00:06:17 A to jsem obdivoval.
00:06:19 Byl vždycky příjemně suverénní. Ne takovej blbej suverén!
00:06:23 Ale takovej sympatickej. Sympaťák by se tomu dalo.
00:06:27 On tam měl takovou odpovědnu, to bylo geniální přímo.
00:06:32 Tam byly takový otázky, jako:
00:06:33 Kam se poděje tma, když se rozsvítí?
00:06:36 Co byste na to řekli?
00:06:37 On říkal, tma je tam pořád, jenže není vidět.
00:06:41 Navíc ještě to byl partner Jana Wericha,
00:06:43 což byl pro mě vůbec...
00:06:46 Já jsem Mirka Horníčka s Janem Werichem
00:06:50 viděl v představení Caesar asi 5 x.
00:06:55 Já jsem viděl jak Těžkou Barboru, tak Baladu z hadrů, Caesara.
00:06:59 A byl to vždycky pro mě takový zážitek.
00:07:03 Naštěstí se dochovaly takový ty chatrný záznamy těch her.
00:07:08 Dodneška občas si to pouštím.
00:07:10 Hlavně ty předscény jsou dokonalý.
00:07:13 -Dokonalý!
-Ty jsou vybroušený.
00:07:15 Dokonce si myslím, že to předčilo Voskovce a Wericha. Ty scény.
00:07:20 U Voskovce a Wericha zase byla ta cenná věc, že to vymysleli oba.
00:07:26 Horníček s Werichem to dovršili.
00:07:29 Ten, jak se jmenuje tím jménem? Ten to vymyslel! Ten slavnej fyzik!
00:07:36 Vlasatej, hrál na housle! Jak se jmenoval?
00:07:41 Švabinský ho nakreslil! Nedávno jsem viděl jeho portrét!
00:07:44 -Fyzik?
-No.
00:07:46 -A že kreslil Švabinskýho?
-Ale ne! Švabinský Ho nakreslil!
00:07:51 To se divím, že se Švabinský dává kreslit fyzikem!
00:07:54 To je blbost! Švabinský se nakreslí líp a zadarmo!
00:07:56 Co by ho kreslil...
00:07:58 Tak mi neříkejte, že kreslil Švabinskýho!
00:08:00 Ale já říkám, že Švabinský, oddech, ho, oddech!
00:08:03 Nakreslil, oddech.
00:08:05 Jo, pardon! Švabinský Ho! No to je ten, já vím.
00:08:11 -Einstein!
-Einstein!
00:08:13 Já si to vždycky pletu s tím německým, nastupovat.
00:08:23 Hovory H v režii Jána Roháče
00:08:26 se začaly v Československé televizi vysílat v r. 1969.
00:08:32 Původně se začaly natáčet v trochu neobvyklém prostředí.
00:08:36 V pražském Belvederu! Považte!
00:08:38 V Letohrádku královny Anny na pražských Hradčanech.
00:08:43 A Horníček udělal hned na počátku velice prozíravý tah.
00:08:48 Do svého nového pořadu si přibral spoluhráče.
00:08:52 Byl to jeho kamarád,
00:08:54 ale do té doby mediálně zcela neznámý
00:08:57 režisér Vladimír Svitáček.
00:09:01 A my jsme našli v archivu, jak to všechno začalo.
00:09:05 Pojďme se na to podívat.
00:09:07 To je vysloveně pitomé, to je stupidní začátek!
00:09:12 Dobrý večer, vážení diváci! To je... Dobrý... Ó!
00:09:18 Dobrý večer, vážení diváci! Dobrý večer!
00:09:20 Dovolte, abych vás přivítal v našem novém pořadu,
00:09:22 který jsme nazvali Hovory H.
00:09:24 A které by měly být takovými Hovory,
00:09:26 tedy měly být, říkám,
00:09:27 takovými tele...(zvonění telefonu) pardon.
00:09:30 Prosím? Ano, já jsem tady! Kamery taky, samozřejmě. Obě.
00:09:35 Prosím vás, moh bych se podívat na čočky?
00:09:36 Kdybyste byl tak velmi laskav?
00:09:39 Aha! Výborný. Jsou takový namodralý.
00:09:41 Já v tom vypadám hezkej.
00:09:43 Prosím vás, do který mám mluvit, abych mluvil přímo k lidem?
00:09:46 Sem? To je báječný!
00:09:47 Dovolte, abych si to trošku očistil. Jedeme!
00:10:05 Jestlipak víte, že Mirek Horníček
00:10:08 byl o pouhých 13 dní mladší, než Československo?
00:10:12 Tedy, chcete-li, než naše 1. republika.
00:10:15 Narodil se 10. 11. 1918 v Plzni.
00:10:20 A víte co? Není to daleko! Pojeďme se tam podívat!
00:10:30 Ten vykřičník za tou Plzní, to není náhodou!
00:10:34 Ten je tam od nás, prosím, naschvál!
00:10:37 Horníček byl totiž opravdu dobrý rodák!
00:10:40 Své město miloval, vždycky hájil a po celý svůj život propagoval.
00:10:49 Já jsem byl dokonce jednou přítomen hádce,
00:10:52 kde se Horníček hádal se svou dobrou kamarádkou,
00:10:56 která kostelní věž v tehdejším Československu
00:10:59 je úplně největší.
00:11:02 No, Horníček tvrdil, že je to kostelní věž
00:11:05 sv. Bartoloměje v Plzni na nám., kde jsme
00:11:09 a jeho pražská kamrádka tvrdila, že je to 1 ze svatovítských věží.
00:11:14 Když posléze seznala svůj omyl, napsala Horníčkovi dopis,
00:11:20 kde stálo, že se té plzeňské věži omlouvá.
00:11:23 Obratem dostala pohlednici s lakonickým vzkazem:
00:11:27 Nic se nestalo. Tvá věž.
00:11:34 Ptávali se mě lidé v mém dětství, když mi bylo takových 5 let...
00:11:39 -Ano, chápu, chápu.
-Promiň, že se tě dotýkám.
00:11:43 Když mně bylo 5 let, čím budeš, až budeš velký?
00:11:46 Já jsem řek, budu velký. Budu velký velikán.
00:11:50 A miloval jsem velká jména,
00:11:52 jako Pablo Picasso, Charlie Chaplin, Boleslav Polévka.
00:12:02 A toužil jsem být jedním z nich. No, něco v tom zahaprovalo.
00:12:07 Dnes jsem se dožil věku, kdy už nedoufám,
00:12:12 že bych byl největší na celém světě,
00:12:14 to už nedoufám, ale mám...
00:12:21 Mám hezké stáří, stal jsem se ředitelem obludária.
00:12:37 No opravdu, je to on!
00:12:41 I když Mirek Horníček
00:12:42 větší část svého života prožil v Praze,
00:12:45 kdykoliv navštívil Plzeň,
00:12:48 šel sem, do Karlovy ulice, k domu č. 36,
00:12:52 aby pozdravil svůj rodný dům.
00:12:55 Tenhle dům, dá se říct, Mirek opravdu probydlel.
00:12:59 No považte!
00:13:01 Když se narodil, bydlel s rodiči v 1. patře.
00:13:05 Později se přestěhoval do přízemí.
00:13:08 To je právě to období,
00:13:09 kdy začal psát do plzeňských novin a časopisů,
00:13:12 ale vždycky pod pseudonymem.
00:13:14 Takže jeho prvotiny prostě nejdou vyhledat.
00:13:17 Naštěstí! Jak dodával vždycky mistr.
00:13:22 A když mu zemřel tatínek,
00:13:23 přestěhovali se s maminkou do 2. patra
00:13:26 a odsud už odešel rovnou do Prahy.
00:13:29 Já bych za sebe jen dodal,
00:13:31 že určitě jako mladík, chodil mamince do sklepa pro uhlí
00:13:36 a na půdu zase pro prádlo.
00:13:40 -Haló! Co se děje?
-Co se děje! Co by se dálo?
00:13:45 -Stojíme, no.
-To vidím, vy chytrej!
00:13:49 -Tak když to vidím, tak se neptám!
-Já se neptám, já to konstatuju!
00:13:53 Volám o pomoc! Lidi, pomoc! Stojíme!
00:13:57 To je nějakýho kvaltu tam, ne? Co je?
00:13:59 Co! Já jsem pracující! Já pospíchám! Já totiž pracuju!
00:14:03 Já jsem patrně milionář! Já mám doly, co?
00:14:06 Proč vás nenosej? Co jezdíte lidovým výtahem?
00:14:09 Pospíchá! Každej dnes pospíchá! Čas využívat! To je kumšt!
00:14:14 Když už stojíme, tak něco... Přemejšlejte! Když máte čím!
00:14:18 Vymyslete něco!
00:14:19 Teď mě zrovna napadlo, nový ucpávky do uší!
00:14:22 Abych nemusel poslouchat takhle blbý řeči!
00:14:28 Už za studií na reálce
00:14:30 hrál Miroslav Horníček ve studentském ochotnickém spolku.
00:14:34 V r. 1935 uviděl poprvé na jevišti hrát pány Voskovce a Wericha
00:14:40 a to mu doslova změnilo celý život.
00:14:44 Šíleně zatoužil být profesionálním hercem!
00:14:48 Jenže, když mu zemřel otec,
00:14:51 jako dobrý syn cítil povinnost živit matku.
00:14:55 Stal se proto úředníkem v nemocnici.
00:14:59 A pak měl jednoho dne vážnou nehodu na kole.
00:15:03 A protože s otřesem mozku už úředníkem být nemohl,
00:15:08 usoudil, že u divadla by to tolik nemělo vadit.
00:15:11 A pokusil se poptat se na angažmá v divadle
00:15:14 a tam to vyšlo na 100 %.
00:15:17 Jak vzpomíná, do divadla vstoupil jako úředník
00:15:20 a za 2 min. odcházel jako herec, s profesionální smlouvou v kapse!
00:15:25 No tak, bylo, nebylo?
00:15:27 Tak aspoň praví mistr humoru Miroslav Horníček!
00:15:37 Teď bychom snad mohli už konečně pracovat!
00:15:40 To je dokonalý oděv, pane Bouvarde! To vy sám?
00:15:44 Jo. To jsem si spíchnul po večerech.
00:15:47 To, co tady vidíte, to je scéna u soudu.
00:15:50 Já jako Athos sedím tady, vy, jako D'Artagnan, sedíte kde?
00:15:55 -Tady!
-Sluha a kat jsou zatím venku.
00:15:58 Všichni stojí! Pardon! Já taky!
00:16:02 -Zapněte se!
-Přes prsa povoluje.
00:16:05 A stůjte trošku jako D'Artagnan! No ne, stůjte trošku jako Pécuchet!
00:16:10 Nebo míň jezte! To není možný takhle!
00:16:15 Ptám se vás, pane D'Artagnane!
00:16:18 -Jako mě?
-No jistě!
00:16:20 Jaký trest navrhujete pro tuto ženu?
00:16:24 -Trest smrti.
-Trest smrti!
00:16:27 To musíte říct energicky! Plný nenávisti!
00:16:30 Divadlo Mirka Horníčka pohltilo celoživotně a tak říkajíc, totálně.
00:16:37 V Praze začínal v divadle Větrník,
00:16:40 kde se poznal také s Milošem Kopeckým,
00:16:43 s kterým o mnoho let později
00:16:44 vytvořil nezapomenutelnou komediální dvojici.
00:16:49 Z Větrníku odešel k bratrům Lipským do Divadla satiry.
00:16:53 A z Divadla satiry si to namířil, věřte, nevěřte,
00:16:58 rovnou do Zlaté kapličky!
00:17:01 Do Národního divadla! Ale!
00:17:06 Protože Horníček celý život miloval a obdivoval klauny
00:17:11 a za 2., v ND, jak sám říká, hrál málo, ale zato špatně,
00:17:18 možná že právě to byly ty 2 dobré důvody,
00:17:22 proč z vlastního rozhodnutí, sám a dobrovolně, z ND odešel.
00:17:28 Já k ní skočím, strh jsem ji na sebe, říkám,
00:17:32 Frasquitto, konečně jsi má! Jako vždycky.
00:17:34 Ona se mně vyškubla, jako vždycky, ale!
00:17:38 Dodneška nevím, jak se to mohlo stát!
00:17:40 Jak ona měla ten dvojitej komplet, malík!
00:17:45 Malík mně zůstal za tou gumou, tady vzadu!
00:17:50 Tadyhle, jak má tamto. Malík!
00:17:57 No, malík to vydržel.
00:18:02 Ta guma ne. To bylo za války, ty materiály byly špatný.
00:18:08 To vám prasklo, ale s takovou silou,
00:18:12 to jsem netušil co to je za sílu!
00:18:14 To ruplo, já ještě dostal knoflíčkem do oka!
00:18:21 No tedy, ona naštěstí, naštěstí, tu padající textilii zachytila!
00:18:30 U kolen!
00:18:38 No a teď se mi líbilo,
00:18:39 to jsem ocenil tu její uměleckou poctivost,
00:18:42 že dodržela tu režii, ten základ, že šla na ty schody,
00:18:47 že to nějak nedohrála zády, ne, šla na ty schody,
00:18:50 tak, jak měla a tak, jak byla.
00:18:54 A tam si stoupla, ovšem už ne, jako vždycky, takhle!
00:18:57 Tentokrát takhle!
00:19:02 Jako, když Libuše vidí Prahu! A řekla: A přece ho miluji!
00:19:10 A spadla opona a já.
00:19:18 A přichází nabídka nejcennější.
00:19:23 Jan Werich, Horníčkův idol a dá se říci, celoživotní guru,
00:19:30 hledá náhradu za Jiřího Voskovce.
00:19:33 Hledá prostě nového partnera. A najde ho! Je to Horníček!
00:19:42 Tak se Horníček stěhuje na prkna bývalého Osvobozeného divadla,
00:19:47 později Divadla estrády a satiry,
00:19:51 kteréžto jméno je Janu Werichovi dost protivné
00:19:54 a jako nový ředitel ho chce přejmenovat.
00:19:58 A je to právě Horníček,
00:19:59 kdo vymyslí nový a jednoduchý název divadla,
00:20:03 který se vlastně užívá dodnes.
00:20:08 Horníček poměrně záhy přestává být Werichovým pouhým nahrávačem,
00:20:14 ale stává se dokonce spoluautorem vtípků, špílců
00:20:18 a někdy dokonce i point.
00:20:20 A Jan Werich, velký mistr, to od Horníčka bere!
00:20:23 A to už je něco!
00:20:25 Takové privilegium nemá nikdo jiný v divadle!
00:20:30 A tak se časem stává,
00:20:33 že Horníček dokáže svou dobře uplacírovanou pointou,
00:20:37 jak říkají herci, odbourat i samotného mistra.
00:20:42 Jen se na to podívejte!
00:20:44 Ta pointa v následující forbíně patří Horníčkovi!
00:20:48 Teorie realitivity! Nemoh jsem si vzpomenout! Einstein!
00:20:52 Délka života je relativní pojem! To je pojem relativní!
00:20:56 -No ovšem!
-No ano!
00:20:58 -To jste chtěl říct prve?
-No ano!
00:20:59 Jenže jsem si nemoh vzpomenout!
00:21:02 Kde my jsme mohli bejt, kdybyste to prve řek!
00:21:05 Mohli, ale já si nemoh vzpomenout!
00:21:07 -To přece ví každej!
-Já to teď taky vím!
00:21:10 -Ale jsem zapomněl.
-Délka života, pojem relativní.
00:21:13 -Když zapomenu, tak se zeptám.
-Já jsem se taky ptal!
00:21:15 Délka živo... Ale špatně jste se ptal!
00:21:18 Já jsem se ptal dobře, ale blbýho!
00:21:25 Délka života je pojem rel... Ještě, že to blbej věděl!
00:21:30 Blbý mají čas vědět! Ty maj čas si pamatovat!
00:21:33 Chytrý musej vymejšlet, víte?
00:21:41 Délka života je pojem... Teď jde o to, co je líp placený!
00:21:45 Chytrej se neptá!
00:21:48 -A blbej je placenej.
-A blbej...
00:21:57 Tak Jan Werich. Já teď nechci o něm mluvit jako o herci.
00:22:01 Protože já myslím, že mluvit o jeho herectví,
00:22:04 by znamenalo, jak se říká, vozit dříví do lesa.
00:22:07 Já chci o něm mluvit až od chvíle, kdy dohrál
00:22:11 a kdy si sedl v koupacím plášti, ještě nalíčenej, do šatny
00:22:15 a měl chuť povídat.
00:22:17 Tam jsem oceňoval jeho fantastický vypravěčský schopnosti.
00:22:21 Protože on dovedl vzít jednoduchou věc, ale jednoduchou!
00:22:25 Třeba koupi bot.
00:22:28 On líčil, jak si šel koupit v 1 městě boty.
00:22:31 A nejen, že předvedl ten krám, jak tam byly na regálech boty,
00:22:34 ale on ty jednotlivý boty zahrál.
00:22:36 A najednou on obličejem předvedl různý boty!
00:22:41 A přesně jste věděli!
00:22:42 On říkal, 1 tam ležela taková přehnutá!
00:22:45 A přesně jste viděli
00:22:46 i barvu jste mohli rozpoznat v jeho podání,
00:22:49 jak on dovedl zahrát řadu bot!
00:22:52 Anebo on, on vůbec personifikoval ve vyprávění věci!
00:22:55 On třeba přišel a říkal:
00:22:57 Otevřu lednici, zmrzlo mi tam pivo, ruplo a bez flašky,
00:23:03 to zmrzlý pivo tam takhle leželo!
00:23:06 Krásná věc je, že tady máme na kost zmrzlého zajíce.
00:23:10 To je dárek! Ze Šumavy jsem dostal!
00:23:12 Ale zmrzlej je jak ze Sibiře!
00:23:24 To je pro malýho lesníka!
00:23:29 -To už je lepší!
-To už je lepší, ano.
00:23:31 To už se dá se dívat! Tadyhleto je moje! A támhleto taky.
00:23:38 A teďka bych, pojďte, půjdem tady! No, já nevím, jak bysme to udělali!
00:23:47 Pardon, to je takhle!
00:23:51 Já bych tady přidělal bodec a je to hůl!
00:23:54 Krásná hůl! Ovšem k vycházkovému oblečení.
00:23:57 -Prosím?
-K vycházkovému oblečení!
00:24:00 -Na zimu, poněvadž v létě by to...
-Samozřejmě! To nejde!
00:24:06 A chodily by za váma mouchy.
00:24:11 Když jsem přišla k Werichovi, takový štěstí jsem měla v 58.,
00:24:17 tak Voskovec už byl v Americe,
00:24:19 takže Voskovce dělal Mirek Horníček.
00:24:22 A dělal ho úžasně!
00:24:24 Jezinky bezinky jsme hráli! Partneřili jsme!
00:24:27 Tak já Mirka měla strašně ráda.
00:24:30 Teď mám takovou hru Fialové Květy štěstí,
00:24:33 tam připíjíme víno a já říkám:
00:24:36 Tohleto víno jsem objednala proto, protože ho miloval Mirek Horníček.
00:24:41 A já miluju Mirka Horníčka.
00:24:43 Tak vždycky, na život, na lásku a na vítězství.
00:24:46 Tak to říkám Mirkovi vždycky.
00:24:48 Jsem šťastná, když ho můžu pozdravit.
00:24:55 Jsme v Praze na Královských Vinohradech.
00:24:58 A tady, v tomhle domě strávil Mirek Horníček
00:25:01 větší část svého života.
00:25:04 Tady za těmi okny doslova vybuchovaly salvy smíchu.
00:25:08 A každý, kdo v české zábavě něco znamenal,
00:25:11 aspoň jednou, ale spíše víckrát, tady na návštěvě byl.
00:25:16 Řekl jsem, v české zábavě. Není to přesné. I ve slovenské!
00:25:20 Protože pánové Lasica a Satinský, tady bývali hodně často.
00:25:25 Jediný, kdo tady nikdy na návštěvě nebyl,
00:25:29 dokonce ani 1 x, je kupodivu Lubomír Lipský!
00:25:33 A víte proč? On je tu totiž doma!
00:25:42 Haló! Haló! Já už jsem přispěl! Jo, to jste vy! Tak pojďte dál!
00:25:54 Já mám několik takovejch historek!
00:25:56 Já např. jsem si tohle jednou vzal, my jsme u nás oslavovali,
00:25:58 to už je strašně dávno, narození jedoho z mých děcek.
00:26:02 Tam byla ta sešlost, babičky, dědečkové, švagr, mě už to nudilo,
00:26:06 tak jsem si vzal zuby,
00:26:07 vzal jsme si klobouk, nějakej kabát, šel jsem za dveře,
00:26:09 zazvonil jsem, otevřel tchán a říkal jsem, dobrý den,
00:26:12 prosím pěkně, bydlí tady pan Lipský?
00:26:15 A on říkal, ano, ano, pojďte dál. Vůbec mě nepoznal!
00:26:22 A on se ptá, o co jde?
00:26:23 Já jsem říkal, prosím pěkně,
00:26:24 já jsem Michalička ze státní pojišťovny.
00:26:27 On říkal, pojďte dál, pane Michalička, posaďte se,
00:26:30 uved mě do pokoje a šel mě hledat.
00:26:36 Měl jsem štěstí, že jsme získali jako sousedy manžele Horníčkovy.
00:26:47 Miroslava a Bělinu.
00:26:50 Myslím, že to bylo šťastný soužití.
00:26:53 Vydrželi jsme to spolu 40 let, až do úmrtí a bylo to krásný.
00:26:58 Prožili jsme samozřejmě i smutky všelijaký.
00:27:03 Všechno jsme tak nějak řešili společně,
00:27:05 radovali se společně, plakali společně.
00:27:13 Jo, tady Mirek bydlel! Ale teď už je to všecko v muzeu!
00:27:26 Celá myšlenka vznikla v květnu loňského roku,
00:27:29 kdy jsem u svého přítele na jeho usedlosti
00:27:32 objevila pozůstalost po panu Horníčkovi.
00:27:35 A tam se právě zrodila myšlenka, že by bylo úžasné,
00:27:38 celý byt pana Horníčka přenést sem, do Litomyšle
00:27:41 a ukázat ho veřejnosti.
00:27:43 Protože si myslím, jak jeho duchovní odkaz,
00:27:47 jeho mluvené slovo, tak jeho knížky, jeho koláže,
00:27:50 mají i v této době, co našim návštěvníkům říct.
00:27:53 Ať už těm mladým, kteří ani nevědí, kdo pan Horníček byl,
00:27:57 tak i naší generaci, která ho ještě pamatujeme.
00:28:12 Co to máte s tou skříní? To se nedá otevřít! Je to prevít!
00:28:18 Neurážejte! Je to nová skříň! Čekal jsem na ni 7 měsíců!
00:28:24 Na vás čekali 9 a taky jste se nepoved!
00:28:28 -Je to zmetek!
-Jako vy! Je to zkřížený!
00:28:31 Jako vy! Hergot, takhle se ke svý ženě nedostanu!
00:28:34 Buďte rád!
00:28:34 Máte nástroj? Šroubovák, vrták, kladivo, nebozez, jód, obvazy.
00:28:42 -Perlík není.
-A co pila?
00:28:45 -Vlašskej ryzlink.
-Prosím?
00:28:47 -Vlašskej ryzlink.
-Vlašskej ryzlink.
00:28:50 To je to nejlepší, co je k pití. Co může bejt.
00:28:52 Můj dědeček vždycky říkával, vlašskej ryzlink...
00:28:55 -Vy jste měl dědečka?
-Ne, mě si asi vymysleli.
00:28:58 -Vás si nevymysleli?
-Ne.
00:29:00 -Že tak vypadáte.
-2 dědečky jsem měl.
00:29:01 -2?
-Jako každej.
00:29:04 -Jak to, jako každej?
-Každej má 2 dědečky!
00:29:06 Dědečků je! Vlaškej ryzlink nebyl!
00:29:08 Dědečky jsem měl. Každej má 2 dědečky.
00:29:10 -Z otcovy strany, z matčiny strany.
-Úplně každej má 2 dědečky?
00:29:14 Samozřejmě, že každej má 2 dědečky!
00:29:15 Tzn., že je 2 x tolik dědečků, než lidí!
00:29:36 Miroslav Horníček už dávno není pouhým interpretem.
00:29:39 Píše své divadelní hry a často je i režíruje.
00:29:44 Jednou z mnoha lahůdek je Tvrďák,
00:29:47 který přivedli na scénu s Milošem Kopeckým,
00:29:50 v režii Jána Roháče.
00:30:01 Filmových rolí Mirek Horníček na svém kontě příliš nemá.
00:30:06 On říkaval, že je to tím, že ve filmu špatně hraje.
00:30:10 Já si spíš myslím,
00:30:12 že ho neměla kamera ráda, jak říkají herci.
00:30:15 Prostě, že si s filmovou kamerou příliš neporozuměl.
00:30:19 I když, ve své době poměrně slavná duchařská komedie Kam čert nemůže,
00:30:25 za připomenutí určitě stojí!
00:30:31 Kdo vlastně jste? A co to máte na hlavě?
00:30:36 Vy máte ale naivní představy o současném ďábelství.
00:30:40 Hledáte rohy? Ale tomu už nevěří ani malé dítě!
00:30:48 Čáry a kouzla jsou v něčem docela jiném.
00:30:53 Snad máte pravdu. Proč nebrat věci tak, jak jsou.
00:31:00 No. Někdo má pleš, někdo platfus. Já halucinace. Mohlo to bejt horší.
00:31:07 Co kdyby se mnou chodila ježibaba nebo ptakopysk?
00:31:11 Pane dr., nechte tý duchařiny. Zkuste se na to podívat vědecky!
00:31:17 Když myslíte, že jsem přelud, tak,
00:31:22 tak si sáhněte.
00:31:37 Na začátku našeho pořadu jsem zmínil
00:31:40 Horníčkovo nesporné prvenství na poli televizních talk show.
00:31:45 Ale Horníčkovi patří ještě 1 unikát.
00:31:48 Tentokrát dokonce světový unikát!
00:31:51 Je to jeho hlavní role v 1. interaktivním filmu na světě,
00:31:57 v Kinoautomatu!
00:31:59 A Kinoautomat se natáčel v r. 1966, právě v téhle budově.
00:32:17 Jako poslední opouští dům vrátný!
00:32:19 Tak to má být! Tak je to v předpisech.
00:32:40 Já jsem zločinec. Já jsem zločinec.
00:32:46 Kinoautomat měl svou premiéru
00:32:49 na světové výstavě v kanadském Montrealu.
00:32:52 A jeho 3 režiséři,
00:32:54 pánové Radúz Činčera, Ján Roháč a Vladimír Svitáček
00:32:58 se oprávněně obávali, aby film,
00:33:01 natočený v našich tehdejších socialistických reáliích,
00:33:05 nedělal dojem, jak říkal trefně Radúz Činčera,
00:33:09 jak si 3 albánští režiséři představují Ameriku!
00:33:14 A protože v té době
00:33:15 byla nejmodernější budova v zemi tahle,
00:33:18 natočili film právě zde!
00:33:40 Oh please, will you help me, Mr. Novak?
00:33:42 -Can I come in for a minute?
-Why?
00:33:43 I haven't any clothes on.
00:33:45 The wind blew, my door shut. I can't get back in.
00:33:48 How awkward for you
00:33:49 but you must understand my position.
00:33:50 I'm afraid I can't help you.
00:33:52 My wife will be here in a minute. It's her birthday.
00:33:54 Kinoautomat v Kanadě měl doslova obrovský úspěch!
00:34:00 Před československým pavilonem po celou dobu výstavy
00:34:04 stály nekonečné dlouhé fronty zvědavých diváků,
00:34:08 kteří všichni chtěli využít tu nebývalou možnost,
00:34:13 svým vlastním rozhodnutím ovlivnit průběh filmového děje.
00:34:19 Mirek Horníček oslňoval svou brilantní angličtinou,
00:34:23 jak z filmového plátna,
00:34:25 tak jako moderátor před plátnem, přímo na scéně před diváky.
00:34:30 Světový tisk byl zaplaven články a fotografiemi o kinoautomatu
00:34:36 a Mirek Horníček, aspoň na krátkou chvíli
00:34:39 byl nesporně nejslavnějším československým hercem na světě!
00:34:46 -It's impossible! Impossible!
-Oh, pleas! Pleas!
00:34:52 But comme in!
00:34:54 Tam byla taková situace, kdy jsem váhal mezi tím,
00:34:56 pustit nedostatečně oblečenou sousedku do bytu, nebo nevpustit!
00:35:00 A lidé rozhodovali za mě.
00:35:02 A z těch 364 repríz, 364 x rozhodli vpustit!
00:35:10 Čili, ta 2. verze v Montrealu ani jednou neběžela! Nevím proč!
00:35:16 Protože když mě viděli živýho na jevišti,
00:35:18 co si od toho slibovali, nevím!
00:35:20 Ale to je ta mezinárodní škodolibost,
00:35:23 platná všude, na celým světě!
00:35:25 Schválně mu ji tam pustíme, co si dědek počne!
00:35:31 A přišla chvíle pro naši soutěž o pivo z vaší vlastní ledničky.
00:35:38 Kde a jak se Mirek Horníček naučil tak perfektně anglicky mluvit?
00:35:45 Nabízím 2 možnosti.
00:35:47 a) Navštěvoval soukromé hodiny.
00:35:51 Protože toužil dokonale mluvit anglicky už od mládí.
00:35:55 Chtěl totiž svým komediálním miláčkům,
00:35:58 jako byl Charlie Chaplin, nebo Buster Keaton,
00:36:02 nebo Laurel a Hardy, rozumět v originále.
00:36:05 Odpověď B. Neuměl anglicky vůbec.
00:36:11 A kdo to rozsoudí?
00:36:13 Režisérka dnešního pořadu, Alena Činčerová.
00:36:16 Já jsem vám totiž neprozradil,
00:36:19 že Alena Činčerová je dcera režiséra Radúze Činčery,
00:36:24 který Kinoautomat vynalezl!
00:36:28 Álo! Tak jak to bylo s tou Horníčkovou angličtinou?
00:36:33 Správná odpověď je, že neuměl vůbec.
00:36:35 Je to sice trošku kuriózní, ale fakt neuměl.
00:36:38 -Vůbec?
-Ne.
00:36:40 To je nádherný!
00:36:42 On se musel naučit, protože ten jeho jevištní part,
00:36:45 on byl skoro hodinu a půl na jevišti a mluvil anglicky,
00:36:49 on tvrdil, že to je soustava zvuků, kterou Angličané nahrazují řeč.
00:36:57 A on se to naučil zpaměti
00:36:59 a až do vystoupení před publikem v tom Montrealu,
00:37:03 on trošku pochyboval,
00:37:04 jestli to není kanadskej žertík kamarádů režisérů.
00:37:09 A teprv když diváci začli
00:37:10 na tu soustavu zvuků, jak on říká, reagovat,
00:37:13 začli se tu smát a tu tleskat, tak pochopil, že to žert nebyl.
00:37:18 A že mluví anglicky.
00:37:23 Jeho roli v Londýně daboval britský herec
00:37:27 a ten ho učil ten jevištní tvar.
00:37:35 Dřeli to několik týdnů.
00:37:38 Takže ten Horníček to fakt uměl dokonale.
00:37:40 A byly s tím potom problémy. Protože logicky!
00:37:44 Ten Kinoautomat byl opravdu úspěšnej,
00:37:47 potom se sesypali na Horníčka novináři
00:37:50 a chtěli rozhovor!
00:37:54 A on tam stál a krčil ramenama, protože neuměl ani slovo navíc!
00:38:00 Ale pak Horníček porosil mýho tátu,
00:38:03 kterej v angličtině byl naopak silnej v kramflecích,
00:38:06 aby ho naučil ještě 1 jedinou větu mimo roli navíc,
00:38:10 aby ji měl nachystanou pro ty novináře.
00:38:13 A ta věta zněla: Povořit s vámi nemohu, popít mohu.
00:38:18 To je hodně horníčkovský.
00:38:20 Ved ten pobyt ještě k nějakým dalším projektům?
00:38:24 Já si myslím, že tam někde jsou prapočátky Hovorů H.
00:38:28 Protože oni tam bydleli v pronajatejch bytech
00:38:32 a Horníček si dokonce za příplatek objednal televizi.
00:38:35 Šíleně obdivoval ty americký talk show.
00:38:39 Takže, byť jim nerozuměl,
00:38:41 nebo byl odkázán na to, když mu to táta překládal,
00:38:44 on byl úplně fascinovanej, jak 1 člověk to dokáže!
00:38:49 A myslím, že to pak dokázal.
00:38:52 Tak možná, že ty Hovory H se zrodily právě tam!
00:38:55 Je to víc, než pravděpodobný.
00:38:57 Měl jsem tu čest se seznámit
00:38:59 s výborným italským hercem Raf Vallone.
00:39:03 Raf Vallone. Byl jsem s ním dokonce v takový porotě herecký
00:39:05 a on se mě vyptával, na jakým principu to bylo postavený
00:39:09 a já mu vykládal francouzsky,
00:39:12 to je i česky těžký vysvětlit, ten Kinoautomat!
00:39:15 A já mu francouzsky vykládal,
00:39:17 že každej měl 2 knoflíky tady, na opěradle, zelenej, červenej.
00:39:22 A že mohl volit, která verze programu nebo děje, půjde dál.
00:39:27 A on se pořád divil, cože to měl! Já jsem říkal 2 knoflíky!
00:39:31 A podle toho, kterej zmáčk,
00:39:33 tak se to hnulo buď vpravo nebo vlevo dál!
00:39:36 Ta, nebo ta půlka plátna.
00:39:38 A teprv po dlouhým tápání jsem pochopil, že já místo
00:39:42 deux bouton, tedy 2 knoflíky,
00:39:44 říkám deux bouteilles, což jsou flašky.
00:40:02 A ještě 1 prvenství Miroslava Horníčka!
00:40:06 V r. 1959 se otevíralo, dnes už legendární divadlo Semafor,
00:40:13 premiérou hry Jiřího Suchého Člověk z půdy.
00:40:18 V hlavní roli spisovatele Sommera, opět Miroslav Horníček!
00:40:32 Jednou, v restauraci Savarin jsem byl na obědě
00:40:35 a on tam byl taky a říkal, co děláš.
00:40:36 Já jsem říkal,
00:40:38 napsal jsem takovou hru a chceme teď založit divadlo.
00:40:41 On říkal, já bych v tom chtěl dělat.
00:40:45 Já koukal jak... Tak jsem říkal, no samozřejmě! A už to bylo.
00:40:48 -Já jsem Člověka z půdy viděl.
-To už jste byl na světě?
00:40:52 Jéžíšmarjá! To nebylo jediné vaše setkání s Horníčkem!
00:40:56 Protože potom v Semaforu ještě byl několikrát, tuším.
00:41:02 Jo, jo, 6 žen např. To bylo o Jindřichovi VIII.
00:41:08 Pak se to přeložilo do němčiny a dělali jsme s tím turné.
00:41:11 Horníček měl velikej úspěch. Jezdili jsme s tím do obou Němecek.
00:41:17 Samozřejmě, byl z nás nejlepší,
00:41:19 poněvadž byl jedinej skutečnej profesionál.
00:41:22 My jsme všichni byli amatéři. Takže on tam zářil.
00:41:27 A přitom se netvářil tak,
00:41:30 jako já jsem profesionál a vy jste nějací takoví...
00:41:34 Prostě kamarádi všichni.
00:41:37 Už nemám, nemám autoritu! A je mi zima! A nikdo mě nemá rád!
00:41:47 Snad jen moje žena,
00:41:50 Kateřina Baarová, mě má trošku ráda.
00:41:54 Ale aby zatopila, to ne! Ne! Nezatopí!
00:41:58 Kdyby tu byla Kateřina Howardová!
00:42:01 Kateřina Howardová, ta by jistě zatopila.
00:42:06 Catherine Howardová se omlouvá, že ji nějak škrábe v krku.
00:42:15 Já jsem ho zažil v představení v Semaforu s Pavlem Bobkem.
00:42:19 S Pavlem Bobkem, klauna dělal, že jo?
00:42:21 Ano, klauna. Svou vysněnou roli možná.
00:42:25 Protože on vždycky miloval a obdivoval klauny.
00:42:28 A byl taky báječnej! Pasovali k sobě skvěle!
00:42:32 To byl váš nápad, tak vy musíte vědět, co jsme!
00:42:34 Já vím, co jsme! My jsme ztroskotali!
00:42:36 To vím, že jsme!
00:42:38 Můj nápad byl co? Můj nápad byl, vydat se na cesty!
00:42:40 Váš nápad byl, vydat se na cesty ve skříni!
00:42:47 Vy jste chtěl neprobádaný končiny, já zase neprobádaný prostředky!
00:42:58 2 muži někde. To bylo představení, na který nikdy nezapomenu.
00:43:04 V r. 79, tuším.
00:43:08 A to byly krásný 2 roky, který jsme spolu strávili.
00:43:12 A nebýt Janíka Roháče a nebýt Mirka Horníčka,
00:43:15 tak bych to nikdy nemoh dělat, protože oni byli hrozně ohleduplný.
00:43:21 Já jsem totální neherec, opravdu! Skutečně, totální neherec!
00:43:25 Mně to zoufale nešlo!
00:43:27 Já si pamatuju, jak jsem jel do Kytlice za Mirkem Horníčkem.
00:43:33 A on říkal, už něco mám napsáno. A bylo tam 1. muž. Něco řek.
00:43:39 2. muž ― odpověděl něco. 1. muž ― replika.
00:43:43 Jsem říkal, dobře, Mirku, to je všecko hezký!
00:43:46 Ale kdo jako bude ten 2. muž? 1. muž jseš samozřejmě ty.
00:43:51 On mně řek, no ty, ty vole! Kdo jinej?
00:43:54 Já jsem říkal, to nedokážu!
00:43:57 Budeš král Chantal!
00:44:00 -Ojojoj! Chantal I.?
-Možná i poslední!
00:44:11 Zde trůn tvůj, králi!
00:44:15 Máš korunu, máš korunu? Korunu máš?
00:44:17 -Ne, korunu!
-Jo! Znak!
00:44:24 Já myslel měnu. No korunu! Počkej! Já mám leccos!
00:44:31 Tady by byla 1.
00:44:34 -Dobrá.
-Tvrdá.
00:44:35 Tvrdá.
00:44:39 Každá koruna je dobrá!
00:44:44 Máte, pane Suchý, při své praxi nějaký měřítko,
00:44:49 jak posuzujete, jestli to je komik, nebo není komik?
00:44:53 Já mám takový privátní rozčlenění.
00:44:57 Pro mě není komik herec,
00:45:00 který občas přijme komickou roli, ale klidně hraje i vážné role.
00:45:07 Tak to je takovej komik pouze v té hře.
00:45:12 Ale pro mě je komik, kterej tím humorem žije
00:45:15 a kterej nedělá prakticky nic jinýho.
00:45:18 Vlasta Burian třeba.
00:45:20 A to je pro mě takovej komik
00:45:23 v takovým tom generálním slova smyslu.
00:45:26 A Horníček byl samozřejmě přesně toto.
00:45:34 Miroslav Horníček, renesanční člověk!
00:45:38 Herec, spisovatel, režisér, dramatik, výtvarník!
00:45:45 Miloval divadlo!
00:45:47 Ale já si stejně myslím,
00:45:48 že jeho největší doménou byla televize!
00:45:51 Jeho legendární Hovory,
00:45:54 které za časů normalizace nemilosrdný cenzor zakázal,
00:45:59 se ve svobodné době
00:46:01 s velkým úspěchem vrátily na obrazovku.
00:46:04 A seriál Byli jednou 2 písaři, kde společně s Jiřím Sovákem
00:46:10 vytvořili opravdu nezapomenutelnou komediální dvojici,
00:46:14 baví diváky dodnes.
00:46:16 A považte, že od premiéry uplynulo už 40 let!
00:46:25 Že bysme zkusili takové dvojchůdy, pane Bouvarde?
00:46:29 Jo.
00:46:29 Že vy byste chodil a já bych se rozhlížel!
00:46:31 To snad v 2. fázi! Zatím to rozhlížení nám jde!
00:46:35 Zatím bychom se drželi spíš tý rovnováhy!
00:46:38 A teďka se připravte na samotu! Připravte se na samotu!
00:46:42 Pozor! Samota teď!
00:46:44 Samota je tíživá. Velice tíživá.
00:46:50 -Tady jsou chůdy!
-Já vím! Já vím! Tady jste vy!
00:46:54 Takhle si je zapíchnu, asi tak 35, víte, úhel.
00:46:59 -Levou nohou...
-Pravou!
00:47:02 Se odrážím! A padám!
00:47:08 Sejdeme se tady přesně ve 3 hod. odpoledne.
00:47:10 -V kolik jste říkal?
-Ve 3 hod.
00:47:13 -Přesně řečeno, tak ve 4.
-Dobře.
00:47:45 Co to má znamenat?
00:47:46 To je 1. fáze cvičení. Ovládání horní poloviny těla.
00:47:51 Ták! To je znamenité! Výborně! Pokračujte.
00:48:00 Náš pořad se jmenuje Komici na jedničku,
00:48:03 takže vám musím položit obligátní otázku.
00:48:06 Za co byste dal Mirkovi Horníčkovi tu jedničku vy?
00:48:11 Já bych mu jich dal hodně, těch jedniček.
00:48:12 Ale když mám říct jen 1, tak,
00:48:16 Miroslav Horníček si vyzkoušel všechny možný druhy humoru!
00:48:20 Od humoru něžnýho, lyrickýho, až po třeskutej klaunskej humor.
00:48:26 Všechny polohy, vyjma jednoho! Nebyl nikdy lascivní, vulgární.
00:48:31 A prostě, asi by se dneska moc neuplatnil.
00:48:36 A to si cením!
00:48:41 No za všecko! Za jeho duši krásnou! Taky!
00:48:44 Jedničku, by měl několik jedniček! Možná by měl 1000 jedniček!
00:48:51 Za laskavost, asi nejspíš.
00:48:53 Protože já si myslím, že to byl člověk laskavej.
00:48:56 A vůbec za to, že byl.
00:49:03 5 bych mu dal za to, že tady není.
00:49:07 Za jeho chytrej humor.
00:49:08 A potom za takovou tu neuvěřitelnou slovní ekvilibristiku.
00:49:13 Za to, jak on dokázal zacházet s jazykem českým!
00:49:17 Pohotově, chytře a bezprostředně.
00:49:21 Musím s tebou souhlasit v tom, že jsem hluboce přesvědčen,
00:49:25 že šermíř slova a mistr českého jazyka,
00:49:30 který s ním takto doved zacházet, se 2. po něm nenarodil.
00:49:35 Já jsem si dal ušít boty na míru.
00:49:39 Taky na koho jinýho, když jsem Miroslav.
00:49:42 A 1 mě tlačila.
00:49:47 Protože já mám takovou nesouměrnou postavu i v nohou.
00:49:50 A dal jsem si ji vytáhnout a přišel jsem si tam
00:49:52 asi za takový 3, 4 týdny tedy, jsem si tam přišel.
00:49:56 A tam byla místnost, kde seděly 2 dámy
00:49:58 a stovky bot na regálech tam byly!
00:50:02 A já jsem přišel, říkal jsem,
00:50:03 dobrý den, já tady mám vytáhnout pravou botu na jméno Horníček.
00:50:07 A ta jedna šla podél toho dlouhýho regálu,
00:50:09 takhle si kontrolovala boty podle toho lístečku,
00:50:12 říkala si pořád polohlasem,
00:50:13 pan Horníček, pan Horníček, pan Horníček.
00:50:16 A ta 2. přes místnost na ni křičela: Snad mistr!
00:50:20 Já říkám, ne, ne, nic takovýho, prosím vás.
00:50:22 A ona říkala, snad mistr o tom bude vědět!
00:50:27 Mirek Horníček kdysi řekl,
00:50:30 že smysly mohou slábnout a taky, že slábnou.
00:50:35 Jediný smysl, který věkem může sílit, je smysl pro humor.
00:50:43 No tak, asi to tak je.
00:50:48 Vážení a milí, televizní diváci.
00:50:51 Já vám přeji a sobě vlastně taky,
00:50:55 aby ten smysl pro humor nás aspoň neopouštěl.
00:51:02 Tak, Mirku! Na humor, na legraci, na srandu!
00:51:08 Skryté titulky Eva Svobodová
00:00:27 Krásný a hlavně veselý večer. Vážení a milí televizní diváci.
00:00:32 Vítám vás opět mezi našimi Komiky na jedničku
00:00:36 a hned na začátku se musím omluvit,
00:00:39 že budu přece jenom trochu zdržovat.
00:00:42 Což normálně nedělám!
00:00:44 Já si totiž musím nalít sklenku červeného vína.
00:00:50 A to jen proto, abych mohl připít muži,
00:00:54 který v dějinách naší televize a možná i divadla,
00:00:59 učinil tuto sklenku, plnou lahodného moku,
00:01:02 nezbytnou rekvizitou svých vystoupení.
00:01:06 Tak, Mirku, na tebe!
00:01:12 Já dneska s určitým napětím tady sleduju tu sklenku,
00:01:14 protože Jan Barák z Pardubic zhotovil takový podstaveček na ni.
00:01:22 A to je velmi rafinovaný podstavec,
00:01:24 protože kdykoli zvednu sklenku, račte si poslechnout,
00:01:28 podstavec hraje.
00:01:34 Tím si pan Jan Barák z Pardubic i ostatní,
00:01:37 mohou ověřit kolikrát za večer zvedám sklenku.
00:01:41 Já jsem v minulých Hovorech tvrdil,
00:01:43 že za celý večer nevypiju víc, než 2 dcl vína,
00:01:46 ale televizní diváci nevěřej!
00:01:49 Televizní divák už ví, že když je prostřih někam jinam,
00:01:53 takže mně mezitím ochotný asistent může doplnit láhev, nebo tak.
00:01:57 Čili, jakmile televizní divák vidí záběr do obecenstva, říká si:
00:02:00 A teď Horníček pije.
00:02:02 A ještě 1 nesporné prvenství patří Horníčkovi.
00:02:07 Na obrazovky naší televize
00:02:09 přivedl nový typ pořadu, který je dnes velice populární
00:02:13 a kterému my všichni říkáme talk show.
00:02:17 On tomu pořadu říkal docela prostě počesku, Hovory.
00:02:21 Původně vznikly, jako takové divadelní besedy.
00:02:25 Horníček diskutoval s diváky
00:02:28 a velice rád také odpovídal na dotazy diváků,
00:02:32 přímo z auditoria.
00:02:35 Já jsem pár těch jeho besed viděl a mohu potvrdit,
00:02:38 že odpovídal vždycky pohotově, vtipně, bystře.
00:02:42 A dodávám ještě 1 důležité slovíčko:
00:02:46 Vždycky s noblesou!
00:02:48 Tak v tomhle smyslu je Horníček a jeho Hovory
00:02:53 dodnes nepřekonaný žánr!
00:02:55 Tak 1. dotaz prosím.
00:02:57 -Tady, pane Horníčku!
-Už se k vám točím.
00:03:00 Kdybyste si měl vybrat,
00:03:02 dívat se na program v televizi nebo do táboráku.
00:03:05 Co byste volil?
00:03:07 Já nevím, co by si vybral pan Horníček,
00:03:10 ale já z těch 2 možností, kdybych si moh vybrat,
00:03:13 já bych se pořád díval na vás!
00:03:17 -To snad ne.
-To on pro to nemá smysl ale.
00:03:21 A takhle! I kdyby...
00:03:24 Ovšem pan Svitáček neřekl, zda by se na vás díval,
00:03:27 kdybyste byla v televizi, nebo v táboráku!
00:03:32 Tak já si představuju Johanku. Slyšíte někdy hlasy nějaký?
00:03:38 Pozor na to! Pozor na to!
00:03:42 Mirek Horníček, ostatně, jak sami vidíte,
00:03:46 byl spisovatel velice plodný!
00:03:48 A to tady, prosím, zdaleka není všechno!
00:03:51 A tak není vůbec divu,
00:03:53 že ty nejvtipnější odpovědi vyšly dokonce také knižně.
00:03:58 Já vám aspoň některé s gustem přečtu!
00:04:03 Kde jste?
00:04:06 Ježíšmarjá! Já jsem si vzal mistrovy brýle!
00:04:09 Promiňte, já se omlouvám!
00:04:11 To byl vtip. No, malej, ale můj.
00:04:18 Kotí se mi kočka. Co dělat, aby se nepřekotila?
00:04:24 O překocení kočky nemůže být řeč.
00:04:27 Stačí, když dohlédnete, aby se nekotila překotně.
00:04:33 Udělalo se mi v base mraveniště. Co s ním? Rád poradím.
00:04:39 Ale napřed mi sdělte,
00:04:41 jestli jste hudebník, nebo trestanec.
00:04:48 V Pise je prý věž, která je nakloněna.
00:04:52 Ptám se, komu?
00:04:54 Tato věž bude nakloněna každému,
00:04:58 kdo k ní přistoupí ze správné strany.
00:05:02 Takže můžeme říci,
00:05:04 že s nákloností věží, je to jako s nákloností žen.
00:05:11 Já jsem vás ale nikdy nezažil v situaci,
00:05:13 že byste se dostal s nějakou otázkou do úzkých.
00:05:18 Někdy do velkých úzkých. Ale to bylo doma.
00:05:23 Jak to děláte na jevišti,
00:05:25 když dostanete otázku, která je nepříjemná, nebo...
00:05:28 Musíte mluvit, co vás napadne. Nesmíte na to myslet.
00:05:33 Jakmile člověk začne přemejšlet, tak je ztracenej.
00:05:37 To říkávál Jan Werich, že huba mluví
00:05:41 a hlava se diví, co to říká a neví kam až dojde.
00:05:46 A to je skutečný!
00:05:47 Já jsem tak prošel celou střední školu!
00:05:49 Neříkat to, co vím, ale mluvit. Mluvit!
00:05:53 Protože to, co vím, toho je málo!
00:05:56 Já vždycky říkám, já mám 2 učitele. Werich, o 13 let starší
00:06:01 a 2. o 13 let mladší a to je Jiří Suchý.
00:06:07 On provozoval něco, čemu se tehdy říkalo chytrej humor.
00:06:11 Na rozdíl od blbýho humoru, který vládl v estrádách a tak.
00:06:17 A to jsem obdivoval.
00:06:19 Byl vždycky příjemně suverénní. Ne takovej blbej suverén!
00:06:23 Ale takovej sympatickej. Sympaťák by se tomu dalo.
00:06:27 On tam měl takovou odpovědnu, to bylo geniální přímo.
00:06:32 Tam byly takový otázky, jako:
00:06:33 Kam se poděje tma, když se rozsvítí?
00:06:36 Co byste na to řekli?
00:06:37 On říkal, tma je tam pořád, jenže není vidět.
00:06:41 Navíc ještě to byl partner Jana Wericha,
00:06:43 což byl pro mě vůbec...
00:06:46 Já jsem Mirka Horníčka s Janem Werichem
00:06:50 viděl v představení Caesar asi 5 x.
00:06:55 Já jsem viděl jak Těžkou Barboru, tak Baladu z hadrů, Caesara.
00:06:59 A byl to vždycky pro mě takový zážitek.
00:07:03 Naštěstí se dochovaly takový ty chatrný záznamy těch her.
00:07:08 Dodneška občas si to pouštím.
00:07:10 Hlavně ty předscény jsou dokonalý.
00:07:13 -Dokonalý!
-Ty jsou vybroušený.
00:07:15 Dokonce si myslím, že to předčilo Voskovce a Wericha. Ty scény.
00:07:20 U Voskovce a Wericha zase byla ta cenná věc, že to vymysleli oba.
00:07:26 Horníček s Werichem to dovršili.
00:07:29 Ten, jak se jmenuje tím jménem? Ten to vymyslel! Ten slavnej fyzik!
00:07:36 Vlasatej, hrál na housle! Jak se jmenoval?
00:07:41 Švabinský ho nakreslil! Nedávno jsem viděl jeho portrét!
00:07:44 -Fyzik?
-No.
00:07:46 -A že kreslil Švabinskýho?
-Ale ne! Švabinský Ho nakreslil!
00:07:51 To se divím, že se Švabinský dává kreslit fyzikem!
00:07:54 To je blbost! Švabinský se nakreslí líp a zadarmo!
00:07:56 Co by ho kreslil...
00:07:58 Tak mi neříkejte, že kreslil Švabinskýho!
00:08:00 Ale já říkám, že Švabinský, oddech, ho, oddech!
00:08:03 Nakreslil, oddech.
00:08:05 Jo, pardon! Švabinský Ho! No to je ten, já vím.
00:08:11 -Einstein!
-Einstein!
00:08:13 Já si to vždycky pletu s tím německým, nastupovat.
00:08:23 Hovory H v režii Jána Roháče
00:08:26 se začaly v Československé televizi vysílat v r. 1969.
00:08:32 Původně se začaly natáčet v trochu neobvyklém prostředí.
00:08:36 V pražském Belvederu! Považte!
00:08:38 V Letohrádku královny Anny na pražských Hradčanech.
00:08:43 A Horníček udělal hned na počátku velice prozíravý tah.
00:08:48 Do svého nového pořadu si přibral spoluhráče.
00:08:52 Byl to jeho kamarád,
00:08:54 ale do té doby mediálně zcela neznámý
00:08:57 režisér Vladimír Svitáček.
00:09:01 A my jsme našli v archivu, jak to všechno začalo.
00:09:05 Pojďme se na to podívat.
00:09:07 To je vysloveně pitomé, to je stupidní začátek!
00:09:12 Dobrý večer, vážení diváci! To je... Dobrý... Ó!
00:09:18 Dobrý večer, vážení diváci! Dobrý večer!
00:09:20 Dovolte, abych vás přivítal v našem novém pořadu,
00:09:22 který jsme nazvali Hovory H.
00:09:24 A které by měly být takovými Hovory,
00:09:26 tedy měly být, říkám,
00:09:27 takovými tele...(zvonění telefonu) pardon.
00:09:30 Prosím? Ano, já jsem tady! Kamery taky, samozřejmě. Obě.
00:09:35 Prosím vás, moh bych se podívat na čočky?
00:09:36 Kdybyste byl tak velmi laskav?
00:09:39 Aha! Výborný. Jsou takový namodralý.
00:09:41 Já v tom vypadám hezkej.
00:09:43 Prosím vás, do který mám mluvit, abych mluvil přímo k lidem?
00:09:46 Sem? To je báječný!
00:09:47 Dovolte, abych si to trošku očistil. Jedeme!
00:10:05 Jestlipak víte, že Mirek Horníček
00:10:08 byl o pouhých 13 dní mladší, než Československo?
00:10:12 Tedy, chcete-li, než naše 1. republika.
00:10:15 Narodil se 10. 11. 1918 v Plzni.
00:10:20 A víte co? Není to daleko! Pojeďme se tam podívat!
00:10:30 Ten vykřičník za tou Plzní, to není náhodou!
00:10:34 Ten je tam od nás, prosím, naschvál!
00:10:37 Horníček byl totiž opravdu dobrý rodák!
00:10:40 Své město miloval, vždycky hájil a po celý svůj život propagoval.
00:10:49 Já jsem byl dokonce jednou přítomen hádce,
00:10:52 kde se Horníček hádal se svou dobrou kamarádkou,
00:10:56 která kostelní věž v tehdejším Československu
00:10:59 je úplně největší.
00:11:02 No, Horníček tvrdil, že je to kostelní věž
00:11:05 sv. Bartoloměje v Plzni na nám., kde jsme
00:11:09 a jeho pražská kamrádka tvrdila, že je to 1 ze svatovítských věží.
00:11:14 Když posléze seznala svůj omyl, napsala Horníčkovi dopis,
00:11:20 kde stálo, že se té plzeňské věži omlouvá.
00:11:23 Obratem dostala pohlednici s lakonickým vzkazem:
00:11:27 Nic se nestalo. Tvá věž.
00:11:34 Ptávali se mě lidé v mém dětství, když mi bylo takových 5 let...
00:11:39 -Ano, chápu, chápu.
-Promiň, že se tě dotýkám.
00:11:43 Když mně bylo 5 let, čím budeš, až budeš velký?
00:11:46 Já jsem řek, budu velký. Budu velký velikán.
00:11:50 A miloval jsem velká jména,
00:11:52 jako Pablo Picasso, Charlie Chaplin, Boleslav Polévka.
00:12:02 A toužil jsem být jedním z nich. No, něco v tom zahaprovalo.
00:12:07 Dnes jsem se dožil věku, kdy už nedoufám,
00:12:12 že bych byl největší na celém světě,
00:12:14 to už nedoufám, ale mám...
00:12:21 Mám hezké stáří, stal jsem se ředitelem obludária.
00:12:37 No opravdu, je to on!
00:12:41 I když Mirek Horníček
00:12:42 větší část svého života prožil v Praze,
00:12:45 kdykoliv navštívil Plzeň,
00:12:48 šel sem, do Karlovy ulice, k domu č. 36,
00:12:52 aby pozdravil svůj rodný dům.
00:12:55 Tenhle dům, dá se říct, Mirek opravdu probydlel.
00:12:59 No považte!
00:13:01 Když se narodil, bydlel s rodiči v 1. patře.
00:13:05 Později se přestěhoval do přízemí.
00:13:08 To je právě to období,
00:13:09 kdy začal psát do plzeňských novin a časopisů,
00:13:12 ale vždycky pod pseudonymem.
00:13:14 Takže jeho prvotiny prostě nejdou vyhledat.
00:13:17 Naštěstí! Jak dodával vždycky mistr.
00:13:22 A když mu zemřel tatínek,
00:13:23 přestěhovali se s maminkou do 2. patra
00:13:26 a odsud už odešel rovnou do Prahy.
00:13:29 Já bych za sebe jen dodal,
00:13:31 že určitě jako mladík, chodil mamince do sklepa pro uhlí
00:13:36 a na půdu zase pro prádlo.
00:13:40 -Haló! Co se děje?
-Co se děje! Co by se dálo?
00:13:45 -Stojíme, no.
-To vidím, vy chytrej!
00:13:49 -Tak když to vidím, tak se neptám!
-Já se neptám, já to konstatuju!
00:13:53 Volám o pomoc! Lidi, pomoc! Stojíme!
00:13:57 To je nějakýho kvaltu tam, ne? Co je?
00:13:59 Co! Já jsem pracující! Já pospíchám! Já totiž pracuju!
00:14:03 Já jsem patrně milionář! Já mám doly, co?
00:14:06 Proč vás nenosej? Co jezdíte lidovým výtahem?
00:14:09 Pospíchá! Každej dnes pospíchá! Čas využívat! To je kumšt!
00:14:14 Když už stojíme, tak něco... Přemejšlejte! Když máte čím!
00:14:18 Vymyslete něco!
00:14:19 Teď mě zrovna napadlo, nový ucpávky do uší!
00:14:22 Abych nemusel poslouchat takhle blbý řeči!
00:14:28 Už za studií na reálce
00:14:30 hrál Miroslav Horníček ve studentském ochotnickém spolku.
00:14:34 V r. 1935 uviděl poprvé na jevišti hrát pány Voskovce a Wericha
00:14:40 a to mu doslova změnilo celý život.
00:14:44 Šíleně zatoužil být profesionálním hercem!
00:14:48 Jenže, když mu zemřel otec,
00:14:51 jako dobrý syn cítil povinnost živit matku.
00:14:55 Stal se proto úředníkem v nemocnici.
00:14:59 A pak měl jednoho dne vážnou nehodu na kole.
00:15:03 A protože s otřesem mozku už úředníkem být nemohl,
00:15:08 usoudil, že u divadla by to tolik nemělo vadit.
00:15:11 A pokusil se poptat se na angažmá v divadle
00:15:14 a tam to vyšlo na 100 %.
00:15:17 Jak vzpomíná, do divadla vstoupil jako úředník
00:15:20 a za 2 min. odcházel jako herec, s profesionální smlouvou v kapse!
00:15:25 No tak, bylo, nebylo?
00:15:27 Tak aspoň praví mistr humoru Miroslav Horníček!
00:15:37 Teď bychom snad mohli už konečně pracovat!
00:15:40 To je dokonalý oděv, pane Bouvarde! To vy sám?
00:15:44 Jo. To jsem si spíchnul po večerech.
00:15:47 To, co tady vidíte, to je scéna u soudu.
00:15:50 Já jako Athos sedím tady, vy, jako D'Artagnan, sedíte kde?
00:15:55 -Tady!
-Sluha a kat jsou zatím venku.
00:15:58 Všichni stojí! Pardon! Já taky!
00:16:02 -Zapněte se!
-Přes prsa povoluje.
00:16:05 A stůjte trošku jako D'Artagnan! No ne, stůjte trošku jako Pécuchet!
00:16:10 Nebo míň jezte! To není možný takhle!
00:16:15 Ptám se vás, pane D'Artagnane!
00:16:18 -Jako mě?
-No jistě!
00:16:20 Jaký trest navrhujete pro tuto ženu?
00:16:24 -Trest smrti.
-Trest smrti!
00:16:27 To musíte říct energicky! Plný nenávisti!
00:16:30 Divadlo Mirka Horníčka pohltilo celoživotně a tak říkajíc, totálně.
00:16:37 V Praze začínal v divadle Větrník,
00:16:40 kde se poznal také s Milošem Kopeckým,
00:16:43 s kterým o mnoho let později
00:16:44 vytvořil nezapomenutelnou komediální dvojici.
00:16:49 Z Větrníku odešel k bratrům Lipským do Divadla satiry.
00:16:53 A z Divadla satiry si to namířil, věřte, nevěřte,
00:16:58 rovnou do Zlaté kapličky!
00:17:01 Do Národního divadla! Ale!
00:17:06 Protože Horníček celý život miloval a obdivoval klauny
00:17:11 a za 2., v ND, jak sám říká, hrál málo, ale zato špatně,
00:17:18 možná že právě to byly ty 2 dobré důvody,
00:17:22 proč z vlastního rozhodnutí, sám a dobrovolně, z ND odešel.
00:17:28 Já k ní skočím, strh jsem ji na sebe, říkám,
00:17:32 Frasquitto, konečně jsi má! Jako vždycky.
00:17:34 Ona se mně vyškubla, jako vždycky, ale!
00:17:38 Dodneška nevím, jak se to mohlo stát!
00:17:40 Jak ona měla ten dvojitej komplet, malík!
00:17:45 Malík mně zůstal za tou gumou, tady vzadu!
00:17:50 Tadyhle, jak má tamto. Malík!
00:17:57 No, malík to vydržel.
00:18:02 Ta guma ne. To bylo za války, ty materiály byly špatný.
00:18:08 To vám prasklo, ale s takovou silou,
00:18:12 to jsem netušil co to je za sílu!
00:18:14 To ruplo, já ještě dostal knoflíčkem do oka!
00:18:21 No tedy, ona naštěstí, naštěstí, tu padající textilii zachytila!
00:18:30 U kolen!
00:18:38 No a teď se mi líbilo,
00:18:39 to jsem ocenil tu její uměleckou poctivost,
00:18:42 že dodržela tu režii, ten základ, že šla na ty schody,
00:18:47 že to nějak nedohrála zády, ne, šla na ty schody,
00:18:50 tak, jak měla a tak, jak byla.
00:18:54 A tam si stoupla, ovšem už ne, jako vždycky, takhle!
00:18:57 Tentokrát takhle!
00:19:02 Jako, když Libuše vidí Prahu! A řekla: A přece ho miluji!
00:19:10 A spadla opona a já.
00:19:18 A přichází nabídka nejcennější.
00:19:23 Jan Werich, Horníčkův idol a dá se říci, celoživotní guru,
00:19:30 hledá náhradu za Jiřího Voskovce.
00:19:33 Hledá prostě nového partnera. A najde ho! Je to Horníček!
00:19:42 Tak se Horníček stěhuje na prkna bývalého Osvobozeného divadla,
00:19:47 později Divadla estrády a satiry,
00:19:51 kteréžto jméno je Janu Werichovi dost protivné
00:19:54 a jako nový ředitel ho chce přejmenovat.
00:19:58 A je to právě Horníček,
00:19:59 kdo vymyslí nový a jednoduchý název divadla,
00:20:03 který se vlastně užívá dodnes.
00:20:08 Horníček poměrně záhy přestává být Werichovým pouhým nahrávačem,
00:20:14 ale stává se dokonce spoluautorem vtípků, špílců
00:20:18 a někdy dokonce i point.
00:20:20 A Jan Werich, velký mistr, to od Horníčka bere!
00:20:23 A to už je něco!
00:20:25 Takové privilegium nemá nikdo jiný v divadle!
00:20:30 A tak se časem stává,
00:20:33 že Horníček dokáže svou dobře uplacírovanou pointou,
00:20:37 jak říkají herci, odbourat i samotného mistra.
00:20:42 Jen se na to podívejte!
00:20:44 Ta pointa v následující forbíně patří Horníčkovi!
00:20:48 Teorie realitivity! Nemoh jsem si vzpomenout! Einstein!
00:20:52 Délka života je relativní pojem! To je pojem relativní!
00:20:56 -No ovšem!
-No ano!
00:20:58 -To jste chtěl říct prve?
-No ano!
00:20:59 Jenže jsem si nemoh vzpomenout!
00:21:02 Kde my jsme mohli bejt, kdybyste to prve řek!
00:21:05 Mohli, ale já si nemoh vzpomenout!
00:21:07 -To přece ví každej!
-Já to teď taky vím!
00:21:10 -Ale jsem zapomněl.
-Délka života, pojem relativní.
00:21:13 -Když zapomenu, tak se zeptám.
-Já jsem se taky ptal!
00:21:15 Délka živo... Ale špatně jste se ptal!
00:21:18 Já jsem se ptal dobře, ale blbýho!
00:21:25 Délka života je pojem rel... Ještě, že to blbej věděl!
00:21:30 Blbý mají čas vědět! Ty maj čas si pamatovat!
00:21:33 Chytrý musej vymejšlet, víte?
00:21:41 Délka života je pojem... Teď jde o to, co je líp placený!
00:21:45 Chytrej se neptá!
00:21:48 -A blbej je placenej.
-A blbej...
00:21:57 Tak Jan Werich. Já teď nechci o něm mluvit jako o herci.
00:22:01 Protože já myslím, že mluvit o jeho herectví,
00:22:04 by znamenalo, jak se říká, vozit dříví do lesa.
00:22:07 Já chci o něm mluvit až od chvíle, kdy dohrál
00:22:11 a kdy si sedl v koupacím plášti, ještě nalíčenej, do šatny
00:22:15 a měl chuť povídat.
00:22:17 Tam jsem oceňoval jeho fantastický vypravěčský schopnosti.
00:22:21 Protože on dovedl vzít jednoduchou věc, ale jednoduchou!
00:22:25 Třeba koupi bot.
00:22:28 On líčil, jak si šel koupit v 1 městě boty.
00:22:31 A nejen, že předvedl ten krám, jak tam byly na regálech boty,
00:22:34 ale on ty jednotlivý boty zahrál.
00:22:36 A najednou on obličejem předvedl různý boty!
00:22:41 A přesně jste věděli!
00:22:42 On říkal, 1 tam ležela taková přehnutá!
00:22:45 A přesně jste viděli
00:22:46 i barvu jste mohli rozpoznat v jeho podání,
00:22:49 jak on dovedl zahrát řadu bot!
00:22:52 Anebo on, on vůbec personifikoval ve vyprávění věci!
00:22:55 On třeba přišel a říkal:
00:22:57 Otevřu lednici, zmrzlo mi tam pivo, ruplo a bez flašky,
00:23:03 to zmrzlý pivo tam takhle leželo!
00:23:06 Krásná věc je, že tady máme na kost zmrzlého zajíce.
00:23:10 To je dárek! Ze Šumavy jsem dostal!
00:23:12 Ale zmrzlej je jak ze Sibiře!
00:23:24 To je pro malýho lesníka!
00:23:29 -To už je lepší!
-To už je lepší, ano.
00:23:31 To už se dá se dívat! Tadyhleto je moje! A támhleto taky.
00:23:38 A teďka bych, pojďte, půjdem tady! No, já nevím, jak bysme to udělali!
00:23:47 Pardon, to je takhle!
00:23:51 Já bych tady přidělal bodec a je to hůl!
00:23:54 Krásná hůl! Ovšem k vycházkovému oblečení.
00:23:57 -Prosím?
-K vycházkovému oblečení!
00:24:00 -Na zimu, poněvadž v létě by to...
-Samozřejmě! To nejde!
00:24:06 A chodily by za váma mouchy.
00:24:11 Když jsem přišla k Werichovi, takový štěstí jsem měla v 58.,
00:24:17 tak Voskovec už byl v Americe,
00:24:19 takže Voskovce dělal Mirek Horníček.
00:24:22 A dělal ho úžasně!
00:24:24 Jezinky bezinky jsme hráli! Partneřili jsme!
00:24:27 Tak já Mirka měla strašně ráda.
00:24:30 Teď mám takovou hru Fialové Květy štěstí,
00:24:33 tam připíjíme víno a já říkám:
00:24:36 Tohleto víno jsem objednala proto, protože ho miloval Mirek Horníček.
00:24:41 A já miluju Mirka Horníčka.
00:24:43 Tak vždycky, na život, na lásku a na vítězství.
00:24:46 Tak to říkám Mirkovi vždycky.
00:24:48 Jsem šťastná, když ho můžu pozdravit.
00:24:55 Jsme v Praze na Královských Vinohradech.
00:24:58 A tady, v tomhle domě strávil Mirek Horníček
00:25:01 větší část svého života.
00:25:04 Tady za těmi okny doslova vybuchovaly salvy smíchu.
00:25:08 A každý, kdo v české zábavě něco znamenal,
00:25:11 aspoň jednou, ale spíše víckrát, tady na návštěvě byl.
00:25:16 Řekl jsem, v české zábavě. Není to přesné. I ve slovenské!
00:25:20 Protože pánové Lasica a Satinský, tady bývali hodně často.
00:25:25 Jediný, kdo tady nikdy na návštěvě nebyl,
00:25:29 dokonce ani 1 x, je kupodivu Lubomír Lipský!
00:25:33 A víte proč? On je tu totiž doma!
00:25:42 Haló! Haló! Já už jsem přispěl! Jo, to jste vy! Tak pojďte dál!
00:25:54 Já mám několik takovejch historek!
00:25:56 Já např. jsem si tohle jednou vzal, my jsme u nás oslavovali,
00:25:58 to už je strašně dávno, narození jedoho z mých děcek.
00:26:02 Tam byla ta sešlost, babičky, dědečkové, švagr, mě už to nudilo,
00:26:06 tak jsem si vzal zuby,
00:26:07 vzal jsme si klobouk, nějakej kabát, šel jsem za dveře,
00:26:09 zazvonil jsem, otevřel tchán a říkal jsem, dobrý den,
00:26:12 prosím pěkně, bydlí tady pan Lipský?
00:26:15 A on říkal, ano, ano, pojďte dál. Vůbec mě nepoznal!
00:26:22 A on se ptá, o co jde?
00:26:23 Já jsem říkal, prosím pěkně,
00:26:24 já jsem Michalička ze státní pojišťovny.
00:26:27 On říkal, pojďte dál, pane Michalička, posaďte se,
00:26:30 uved mě do pokoje a šel mě hledat.
00:26:36 Měl jsem štěstí, že jsme získali jako sousedy manžele Horníčkovy.
00:26:47 Miroslava a Bělinu.
00:26:50 Myslím, že to bylo šťastný soužití.
00:26:53 Vydrželi jsme to spolu 40 let, až do úmrtí a bylo to krásný.
00:26:58 Prožili jsme samozřejmě i smutky všelijaký.
00:27:03 Všechno jsme tak nějak řešili společně,
00:27:05 radovali se společně, plakali společně.
00:27:13 Jo, tady Mirek bydlel! Ale teď už je to všecko v muzeu!
00:27:26 Celá myšlenka vznikla v květnu loňského roku,
00:27:29 kdy jsem u svého přítele na jeho usedlosti
00:27:32 objevila pozůstalost po panu Horníčkovi.
00:27:35 A tam se právě zrodila myšlenka, že by bylo úžasné,
00:27:38 celý byt pana Horníčka přenést sem, do Litomyšle
00:27:41 a ukázat ho veřejnosti.
00:27:43 Protože si myslím, jak jeho duchovní odkaz,
00:27:47 jeho mluvené slovo, tak jeho knížky, jeho koláže,
00:27:50 mají i v této době, co našim návštěvníkům říct.
00:27:53 Ať už těm mladým, kteří ani nevědí, kdo pan Horníček byl,
00:27:57 tak i naší generaci, která ho ještě pamatujeme.
00:28:12 Co to máte s tou skříní? To se nedá otevřít! Je to prevít!
00:28:18 Neurážejte! Je to nová skříň! Čekal jsem na ni 7 měsíců!
00:28:24 Na vás čekali 9 a taky jste se nepoved!
00:28:28 -Je to zmetek!
-Jako vy! Je to zkřížený!
00:28:31 Jako vy! Hergot, takhle se ke svý ženě nedostanu!
00:28:34 Buďte rád!
00:28:34 Máte nástroj? Šroubovák, vrták, kladivo, nebozez, jód, obvazy.
00:28:42 -Perlík není.
-A co pila?
00:28:45 -Vlašskej ryzlink.
-Prosím?
00:28:47 -Vlašskej ryzlink.
-Vlašskej ryzlink.
00:28:50 To je to nejlepší, co je k pití. Co může bejt.
00:28:52 Můj dědeček vždycky říkával, vlašskej ryzlink...
00:28:55 -Vy jste měl dědečka?
-Ne, mě si asi vymysleli.
00:28:58 -Vás si nevymysleli?
-Ne.
00:29:00 -Že tak vypadáte.
-2 dědečky jsem měl.
00:29:01 -2?
-Jako každej.
00:29:04 -Jak to, jako každej?
-Každej má 2 dědečky!
00:29:06 Dědečků je! Vlaškej ryzlink nebyl!
00:29:08 Dědečky jsem měl. Každej má 2 dědečky.
00:29:10 -Z otcovy strany, z matčiny strany.
-Úplně každej má 2 dědečky?
00:29:14 Samozřejmě, že každej má 2 dědečky!
00:29:15 Tzn., že je 2 x tolik dědečků, než lidí!
00:29:36 Miroslav Horníček už dávno není pouhým interpretem.
00:29:39 Píše své divadelní hry a často je i režíruje.
00:29:44 Jednou z mnoha lahůdek je Tvrďák,
00:29:47 který přivedli na scénu s Milošem Kopeckým,
00:29:50 v režii Jána Roháče.
00:30:01 Filmových rolí Mirek Horníček na svém kontě příliš nemá.
00:30:06 On říkaval, že je to tím, že ve filmu špatně hraje.
00:30:10 Já si spíš myslím,
00:30:12 že ho neměla kamera ráda, jak říkají herci.
00:30:15 Prostě, že si s filmovou kamerou příliš neporozuměl.
00:30:19 I když, ve své době poměrně slavná duchařská komedie Kam čert nemůže,
00:30:25 za připomenutí určitě stojí!
00:30:31 Kdo vlastně jste? A co to máte na hlavě?
00:30:36 Vy máte ale naivní představy o současném ďábelství.
00:30:40 Hledáte rohy? Ale tomu už nevěří ani malé dítě!
00:30:48 Čáry a kouzla jsou v něčem docela jiném.
00:30:53 Snad máte pravdu. Proč nebrat věci tak, jak jsou.
00:31:00 No. Někdo má pleš, někdo platfus. Já halucinace. Mohlo to bejt horší.
00:31:07 Co kdyby se mnou chodila ježibaba nebo ptakopysk?
00:31:11 Pane dr., nechte tý duchařiny. Zkuste se na to podívat vědecky!
00:31:17 Když myslíte, že jsem přelud, tak,
00:31:22 tak si sáhněte.
00:31:37 Na začátku našeho pořadu jsem zmínil
00:31:40 Horníčkovo nesporné prvenství na poli televizních talk show.
00:31:45 Ale Horníčkovi patří ještě 1 unikát.
00:31:48 Tentokrát dokonce světový unikát!
00:31:51 Je to jeho hlavní role v 1. interaktivním filmu na světě,
00:31:57 v Kinoautomatu!
00:31:59 A Kinoautomat se natáčel v r. 1966, právě v téhle budově.
00:32:17 Jako poslední opouští dům vrátný!
00:32:19 Tak to má být! Tak je to v předpisech.
00:32:40 Já jsem zločinec. Já jsem zločinec.
00:32:46 Kinoautomat měl svou premiéru
00:32:49 na světové výstavě v kanadském Montrealu.
00:32:52 A jeho 3 režiséři,
00:32:54 pánové Radúz Činčera, Ján Roháč a Vladimír Svitáček
00:32:58 se oprávněně obávali, aby film,
00:33:01 natočený v našich tehdejších socialistických reáliích,
00:33:05 nedělal dojem, jak říkal trefně Radúz Činčera,
00:33:09 jak si 3 albánští režiséři představují Ameriku!
00:33:14 A protože v té době
00:33:15 byla nejmodernější budova v zemi tahle,
00:33:18 natočili film právě zde!
00:33:40 Oh please, will you help me, Mr. Novak?
00:33:42 -Can I come in for a minute?
-Why?
00:33:43 I haven't any clothes on.
00:33:45 The wind blew, my door shut. I can't get back in.
00:33:48 How awkward for you
00:33:49 but you must understand my position.
00:33:50 I'm afraid I can't help you.
00:33:52 My wife will be here in a minute. It's her birthday.
00:33:54 Kinoautomat v Kanadě měl doslova obrovský úspěch!
00:34:00 Před československým pavilonem po celou dobu výstavy
00:34:04 stály nekonečné dlouhé fronty zvědavých diváků,
00:34:08 kteří všichni chtěli využít tu nebývalou možnost,
00:34:13 svým vlastním rozhodnutím ovlivnit průběh filmového děje.
00:34:19 Mirek Horníček oslňoval svou brilantní angličtinou,
00:34:23 jak z filmového plátna,
00:34:25 tak jako moderátor před plátnem, přímo na scéně před diváky.
00:34:30 Světový tisk byl zaplaven články a fotografiemi o kinoautomatu
00:34:36 a Mirek Horníček, aspoň na krátkou chvíli
00:34:39 byl nesporně nejslavnějším československým hercem na světě!
00:34:46 -It's impossible! Impossible!
-Oh, pleas! Pleas!
00:34:52 But comme in!
00:34:54 Tam byla taková situace, kdy jsem váhal mezi tím,
00:34:56 pustit nedostatečně oblečenou sousedku do bytu, nebo nevpustit!
00:35:00 A lidé rozhodovali za mě.
00:35:02 A z těch 364 repríz, 364 x rozhodli vpustit!
00:35:10 Čili, ta 2. verze v Montrealu ani jednou neběžela! Nevím proč!
00:35:16 Protože když mě viděli živýho na jevišti,
00:35:18 co si od toho slibovali, nevím!
00:35:20 Ale to je ta mezinárodní škodolibost,
00:35:23 platná všude, na celým světě!
00:35:25 Schválně mu ji tam pustíme, co si dědek počne!
00:35:31 A přišla chvíle pro naši soutěž o pivo z vaší vlastní ledničky.
00:35:38 Kde a jak se Mirek Horníček naučil tak perfektně anglicky mluvit?
00:35:45 Nabízím 2 možnosti.
00:35:47 a) Navštěvoval soukromé hodiny.
00:35:51 Protože toužil dokonale mluvit anglicky už od mládí.
00:35:55 Chtěl totiž svým komediálním miláčkům,
00:35:58 jako byl Charlie Chaplin, nebo Buster Keaton,
00:36:02 nebo Laurel a Hardy, rozumět v originále.
00:36:05 Odpověď B. Neuměl anglicky vůbec.
00:36:11 A kdo to rozsoudí?
00:36:13 Režisérka dnešního pořadu, Alena Činčerová.
00:36:16 Já jsem vám totiž neprozradil,
00:36:19 že Alena Činčerová je dcera režiséra Radúze Činčery,
00:36:24 který Kinoautomat vynalezl!
00:36:28 Álo! Tak jak to bylo s tou Horníčkovou angličtinou?
00:36:33 Správná odpověď je, že neuměl vůbec.
00:36:35 Je to sice trošku kuriózní, ale fakt neuměl.
00:36:38 -Vůbec?
-Ne.
00:36:40 To je nádherný!
00:36:42 On se musel naučit, protože ten jeho jevištní part,
00:36:45 on byl skoro hodinu a půl na jevišti a mluvil anglicky,
00:36:49 on tvrdil, že to je soustava zvuků, kterou Angličané nahrazují řeč.
00:36:57 A on se to naučil zpaměti
00:36:59 a až do vystoupení před publikem v tom Montrealu,
00:37:03 on trošku pochyboval,
00:37:04 jestli to není kanadskej žertík kamarádů režisérů.
00:37:09 A teprv když diváci začli
00:37:10 na tu soustavu zvuků, jak on říká, reagovat,
00:37:13 začli se tu smát a tu tleskat, tak pochopil, že to žert nebyl.
00:37:18 A že mluví anglicky.
00:37:23 Jeho roli v Londýně daboval britský herec
00:37:27 a ten ho učil ten jevištní tvar.
00:37:35 Dřeli to několik týdnů.
00:37:38 Takže ten Horníček to fakt uměl dokonale.
00:37:40 A byly s tím potom problémy. Protože logicky!
00:37:44 Ten Kinoautomat byl opravdu úspěšnej,
00:37:47 potom se sesypali na Horníčka novináři
00:37:50 a chtěli rozhovor!
00:37:54 A on tam stál a krčil ramenama, protože neuměl ani slovo navíc!
00:38:00 Ale pak Horníček porosil mýho tátu,
00:38:03 kterej v angličtině byl naopak silnej v kramflecích,
00:38:06 aby ho naučil ještě 1 jedinou větu mimo roli navíc,
00:38:10 aby ji měl nachystanou pro ty novináře.
00:38:13 A ta věta zněla: Povořit s vámi nemohu, popít mohu.
00:38:18 To je hodně horníčkovský.
00:38:20 Ved ten pobyt ještě k nějakým dalším projektům?
00:38:24 Já si myslím, že tam někde jsou prapočátky Hovorů H.
00:38:28 Protože oni tam bydleli v pronajatejch bytech
00:38:32 a Horníček si dokonce za příplatek objednal televizi.
00:38:35 Šíleně obdivoval ty americký talk show.
00:38:39 Takže, byť jim nerozuměl,
00:38:41 nebo byl odkázán na to, když mu to táta překládal,
00:38:44 on byl úplně fascinovanej, jak 1 člověk to dokáže!
00:38:49 A myslím, že to pak dokázal.
00:38:52 Tak možná, že ty Hovory H se zrodily právě tam!
00:38:55 Je to víc, než pravděpodobný.
00:38:57 Měl jsem tu čest se seznámit
00:38:59 s výborným italským hercem Raf Vallone.
00:39:03 Raf Vallone. Byl jsem s ním dokonce v takový porotě herecký
00:39:05 a on se mě vyptával, na jakým principu to bylo postavený
00:39:09 a já mu vykládal francouzsky,
00:39:12 to je i česky těžký vysvětlit, ten Kinoautomat!
00:39:15 A já mu francouzsky vykládal,
00:39:17 že každej měl 2 knoflíky tady, na opěradle, zelenej, červenej.
00:39:22 A že mohl volit, která verze programu nebo děje, půjde dál.
00:39:27 A on se pořád divil, cože to měl! Já jsem říkal 2 knoflíky!
00:39:31 A podle toho, kterej zmáčk,
00:39:33 tak se to hnulo buď vpravo nebo vlevo dál!
00:39:36 Ta, nebo ta půlka plátna.
00:39:38 A teprv po dlouhým tápání jsem pochopil, že já místo
00:39:42 deux bouton, tedy 2 knoflíky,
00:39:44 říkám deux bouteilles, což jsou flašky.
00:40:02 A ještě 1 prvenství Miroslava Horníčka!
00:40:06 V r. 1959 se otevíralo, dnes už legendární divadlo Semafor,
00:40:13 premiérou hry Jiřího Suchého Člověk z půdy.
00:40:18 V hlavní roli spisovatele Sommera, opět Miroslav Horníček!
00:40:32 Jednou, v restauraci Savarin jsem byl na obědě
00:40:35 a on tam byl taky a říkal, co děláš.
00:40:36 Já jsem říkal,
00:40:38 napsal jsem takovou hru a chceme teď založit divadlo.
00:40:41 On říkal, já bych v tom chtěl dělat.
00:40:45 Já koukal jak... Tak jsem říkal, no samozřejmě! A už to bylo.
00:40:48 -Já jsem Člověka z půdy viděl.
-To už jste byl na světě?
00:40:52 Jéžíšmarjá! To nebylo jediné vaše setkání s Horníčkem!
00:40:56 Protože potom v Semaforu ještě byl několikrát, tuším.
00:41:02 Jo, jo, 6 žen např. To bylo o Jindřichovi VIII.
00:41:08 Pak se to přeložilo do němčiny a dělali jsme s tím turné.
00:41:11 Horníček měl velikej úspěch. Jezdili jsme s tím do obou Němecek.
00:41:17 Samozřejmě, byl z nás nejlepší,
00:41:19 poněvadž byl jedinej skutečnej profesionál.
00:41:22 My jsme všichni byli amatéři. Takže on tam zářil.
00:41:27 A přitom se netvářil tak,
00:41:30 jako já jsem profesionál a vy jste nějací takoví...
00:41:34 Prostě kamarádi všichni.
00:41:37 Už nemám, nemám autoritu! A je mi zima! A nikdo mě nemá rád!
00:41:47 Snad jen moje žena,
00:41:50 Kateřina Baarová, mě má trošku ráda.
00:41:54 Ale aby zatopila, to ne! Ne! Nezatopí!
00:41:58 Kdyby tu byla Kateřina Howardová!
00:42:01 Kateřina Howardová, ta by jistě zatopila.
00:42:06 Catherine Howardová se omlouvá, že ji nějak škrábe v krku.
00:42:15 Já jsem ho zažil v představení v Semaforu s Pavlem Bobkem.
00:42:19 S Pavlem Bobkem, klauna dělal, že jo?
00:42:21 Ano, klauna. Svou vysněnou roli možná.
00:42:25 Protože on vždycky miloval a obdivoval klauny.
00:42:28 A byl taky báječnej! Pasovali k sobě skvěle!
00:42:32 To byl váš nápad, tak vy musíte vědět, co jsme!
00:42:34 Já vím, co jsme! My jsme ztroskotali!
00:42:36 To vím, že jsme!
00:42:38 Můj nápad byl co? Můj nápad byl, vydat se na cesty!
00:42:40 Váš nápad byl, vydat se na cesty ve skříni!
00:42:47 Vy jste chtěl neprobádaný končiny, já zase neprobádaný prostředky!
00:42:58 2 muži někde. To bylo představení, na který nikdy nezapomenu.
00:43:04 V r. 79, tuším.
00:43:08 A to byly krásný 2 roky, který jsme spolu strávili.
00:43:12 A nebýt Janíka Roháče a nebýt Mirka Horníčka,
00:43:15 tak bych to nikdy nemoh dělat, protože oni byli hrozně ohleduplný.
00:43:21 Já jsem totální neherec, opravdu! Skutečně, totální neherec!
00:43:25 Mně to zoufale nešlo!
00:43:27 Já si pamatuju, jak jsem jel do Kytlice za Mirkem Horníčkem.
00:43:33 A on říkal, už něco mám napsáno. A bylo tam 1. muž. Něco řek.
00:43:39 2. muž ― odpověděl něco. 1. muž ― replika.
00:43:43 Jsem říkal, dobře, Mirku, to je všecko hezký!
00:43:46 Ale kdo jako bude ten 2. muž? 1. muž jseš samozřejmě ty.
00:43:51 On mně řek, no ty, ty vole! Kdo jinej?
00:43:54 Já jsem říkal, to nedokážu!
00:43:57 Budeš král Chantal!
00:44:00 -Ojojoj! Chantal I.?
-Možná i poslední!
00:44:11 Zde trůn tvůj, králi!
00:44:15 Máš korunu, máš korunu? Korunu máš?
00:44:17 -Ne, korunu!
-Jo! Znak!
00:44:24 Já myslel měnu. No korunu! Počkej! Já mám leccos!
00:44:31 Tady by byla 1.
00:44:34 -Dobrá.
-Tvrdá.
00:44:35 Tvrdá.
00:44:39 Každá koruna je dobrá!
00:44:44 Máte, pane Suchý, při své praxi nějaký měřítko,
00:44:49 jak posuzujete, jestli to je komik, nebo není komik?
00:44:53 Já mám takový privátní rozčlenění.
00:44:57 Pro mě není komik herec,
00:45:00 který občas přijme komickou roli, ale klidně hraje i vážné role.
00:45:07 Tak to je takovej komik pouze v té hře.
00:45:12 Ale pro mě je komik, kterej tím humorem žije
00:45:15 a kterej nedělá prakticky nic jinýho.
00:45:18 Vlasta Burian třeba.
00:45:20 A to je pro mě takovej komik
00:45:23 v takovým tom generálním slova smyslu.
00:45:26 A Horníček byl samozřejmě přesně toto.
00:45:34 Miroslav Horníček, renesanční člověk!
00:45:38 Herec, spisovatel, režisér, dramatik, výtvarník!
00:45:45 Miloval divadlo!
00:45:47 Ale já si stejně myslím,
00:45:48 že jeho největší doménou byla televize!
00:45:51 Jeho legendární Hovory,
00:45:54 které za časů normalizace nemilosrdný cenzor zakázal,
00:45:59 se ve svobodné době
00:46:01 s velkým úspěchem vrátily na obrazovku.
00:46:04 A seriál Byli jednou 2 písaři, kde společně s Jiřím Sovákem
00:46:10 vytvořili opravdu nezapomenutelnou komediální dvojici,
00:46:14 baví diváky dodnes.
00:46:16 A považte, že od premiéry uplynulo už 40 let!
00:46:25 Že bysme zkusili takové dvojchůdy, pane Bouvarde?
00:46:29 Jo.
00:46:29 Že vy byste chodil a já bych se rozhlížel!
00:46:31 To snad v 2. fázi! Zatím to rozhlížení nám jde!
00:46:35 Zatím bychom se drželi spíš tý rovnováhy!
00:46:38 A teďka se připravte na samotu! Připravte se na samotu!
00:46:42 Pozor! Samota teď!
00:46:44 Samota je tíživá. Velice tíživá.
00:46:50 -Tady jsou chůdy!
-Já vím! Já vím! Tady jste vy!
00:46:54 Takhle si je zapíchnu, asi tak 35, víte, úhel.
00:46:59 -Levou nohou...
-Pravou!
00:47:02 Se odrážím! A padám!
00:47:08 Sejdeme se tady přesně ve 3 hod. odpoledne.
00:47:10 -V kolik jste říkal?
-Ve 3 hod.
00:47:13 -Přesně řečeno, tak ve 4.
-Dobře.
00:47:45 Co to má znamenat?
00:47:46 To je 1. fáze cvičení. Ovládání horní poloviny těla.
00:47:51 Ták! To je znamenité! Výborně! Pokračujte.
00:48:00 Náš pořad se jmenuje Komici na jedničku,
00:48:03 takže vám musím položit obligátní otázku.
00:48:06 Za co byste dal Mirkovi Horníčkovi tu jedničku vy?
00:48:11 Já bych mu jich dal hodně, těch jedniček.
00:48:12 Ale když mám říct jen 1, tak,
00:48:16 Miroslav Horníček si vyzkoušel všechny možný druhy humoru!
00:48:20 Od humoru něžnýho, lyrickýho, až po třeskutej klaunskej humor.
00:48:26 Všechny polohy, vyjma jednoho! Nebyl nikdy lascivní, vulgární.
00:48:31 A prostě, asi by se dneska moc neuplatnil.
00:48:36 A to si cením!
00:48:41 No za všecko! Za jeho duši krásnou! Taky!
00:48:44 Jedničku, by měl několik jedniček! Možná by měl 1000 jedniček!
00:48:51 Za laskavost, asi nejspíš.
00:48:53 Protože já si myslím, že to byl člověk laskavej.
00:48:56 A vůbec za to, že byl.
00:49:03 5 bych mu dal za to, že tady není.
00:49:07 Za jeho chytrej humor.
00:49:08 A potom za takovou tu neuvěřitelnou slovní ekvilibristiku.
00:49:13 Za to, jak on dokázal zacházet s jazykem českým!
00:49:17 Pohotově, chytře a bezprostředně.
00:49:21 Musím s tebou souhlasit v tom, že jsem hluboce přesvědčen,
00:49:25 že šermíř slova a mistr českého jazyka,
00:49:30 který s ním takto doved zacházet, se 2. po něm nenarodil.
00:49:35 Já jsem si dal ušít boty na míru.
00:49:39 Taky na koho jinýho, když jsem Miroslav.
00:49:42 A 1 mě tlačila.
00:49:47 Protože já mám takovou nesouměrnou postavu i v nohou.
00:49:50 A dal jsem si ji vytáhnout a přišel jsem si tam
00:49:52 asi za takový 3, 4 týdny tedy, jsem si tam přišel.
00:49:56 A tam byla místnost, kde seděly 2 dámy
00:49:58 a stovky bot na regálech tam byly!
00:50:02 A já jsem přišel, říkal jsem,
00:50:03 dobrý den, já tady mám vytáhnout pravou botu na jméno Horníček.
00:50:07 A ta jedna šla podél toho dlouhýho regálu,
00:50:09 takhle si kontrolovala boty podle toho lístečku,
00:50:12 říkala si pořád polohlasem,
00:50:13 pan Horníček, pan Horníček, pan Horníček.
00:50:16 A ta 2. přes místnost na ni křičela: Snad mistr!
00:50:20 Já říkám, ne, ne, nic takovýho, prosím vás.
00:50:22 A ona říkala, snad mistr o tom bude vědět!
00:50:27 Mirek Horníček kdysi řekl,
00:50:30 že smysly mohou slábnout a taky, že slábnou.
00:50:35 Jediný smysl, který věkem může sílit, je smysl pro humor.
00:50:43 No tak, asi to tak je.
00:50:48 Vážení a milí, televizní diváci.
00:50:51 Já vám přeji a sobě vlastně taky,
00:50:55 aby ten smysl pro humor nás aspoň neopouštěl.
00:51:02 Tak, Mirku! Na humor, na legraci, na srandu!
00:51:08 Skryté titulky Eva Svobodová
K divadlu se dostal Miroslav Horníček na plzeňské reálce, kde chodil do ochotnického spolku. Po vystudování byl krátce zaměstnán jako úředník v plzeňské nemocnici, ale už v roce 1941 přijal angažmá v Městském divadle v Plzni, a brzy po válce odešel do Prahy.
Hrál v Divadle Větrník, o rok později nastoupil k bratrům Oldřichu a Lubomíru Lipským do Divadla satiry. Poté hrál šest let na scéně Národního divadla. V roce 1955 se stal partnerem Jana Wericha v Divadle ABC. Po Werichově odchodu roku 1961 vytvořil podobnou dvojici s Milošem Kopeckým. Už v roce 1962 se stal na dva roky členem Hudebního divadla v Karlíně a záhy i Divadla Semafor. Působil i v Městských divadlech pražských, velmi známé a značně populární byly jeho Hovory přes rampu kde přímo z divadelní rampy odpovídal na živé dotazy kladené od diváků, a tak neformálně besedoval s publikem.
Hrál také ve filmech. Známé je také jeho působení v roli moderátora filmového zpravodajství z Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. V roce 1967 se účastnil avantgardního projektu Kinoautomat autorů Radúze Činčery, scenáristy Pavla Juráčka a režisérů Jána Roháče a Vladimíra Svitáčka na světové výstavě v Montrealu. Po návratu z Montrealu se společně s režisérem Vladimírem Svitáčkem pustili do televizního projektu, který mu přinesl obrovskou popularitu. Promlouval s takovými osobnostmi, jako byli mj. Jan Werich, Jan Pivec, Jiří Sovák, Július Satinský a Milan Lasica. Do svých rozhovorů vkládal inteligentní humor, který oslovuje mnohé diváky i dnes.
Jeho velkým televizním projektem byl desetidílný seriál Byli jednou dva písaři, dokončený v roce 1972. Na jeho tvorbě se sešla tehdejší umělecká elita. Režisér Divadla Semafor Ján Roháč, scenárista Jaroslav Dietl a herci v čele s dvojicí Sovák, Horníček. Oblíbeným seriálem prostupuje jemný humor, nadhled a pohoda.
