Vzpomínky na nenapodobitelného mistra zábavy a vypravěčského talentu. Dveře do Muzea komiků otevírá Petr Nárožný (2012). Dále účinkují: P. Menšík, J. Bohdalová, K. Fialová, I. Janžurová a V. Vorlíček. Scénář a režie A. Činčerová
00:00:27 Dobrý a hlavně veselý večer, vážení a milí TV diváci. Po roce se opět
00:00:32 scházíme v našem Muzeu komiků.
00:00:36 Jsem rád, že po 10 večerů budu tady společně s vámi
00:00:40 a s našimi Komiky na jedničku.
00:00:48 Úvodní večer patří oprávněně
00:00:50 Vladimíru Menšíkovi.
00:00:51 Žili, byli tři Japonci: Jaxi, Jaxi Traxi, Jaxi Traxi Saxonsone.
00:00:56 Žily, byly tři Japonky: Cipi, Cipi Lipi, Cipi Lipi Limponpone.
00:01:00 Za týden nato přijde Bolek Polívka a hned po něm čerstvý jubilant
00:01:07 Miloš Kopecký. Letos by mu bylo rovných 90.
00:01:12 -Kufry pošlete za mnou jako mitgepek. -Ano.
00:01:15 Máme tady dvě dámy, další jubilantky. U dam se věk
00:01:21 prozrazovat nemá, nesluší se to, ale pevně věřím,
00:01:25 že Stella Zázvorková by ty své 90 oznámila s gustem
00:01:30 a Nataša Gollová své letošní setiny určitě také.
00:01:36 -Běda vám, jestli něco rozbijete.
-Nene, kdepak.
00:01:41 Éru romantických předválečných a protektorátních komedií
00:01:45 nám připomene smutný komik Jindřich Plachta.
00:01:48 Ale tohle je veliká krása!
00:01:54 Po něm následují tři magistři humoru v čele s Jiřím Sovákem
00:02:01 a za ním dva vrstevníci - Luděk Sobota a Jiří Wimmer.
00:02:08 Éééééé. Á - ó - á - ó - á - ó.
00:02:12 MLUVÍ MAĎARSKY
00:02:18 Desátý večer patří králům humoru, legrace a srandy
00:02:24 Jiřímu Voskovcovi a Janu Werichovi.
00:02:39 Za to slovíčko "sranda" se nebudu omlouvat.
00:02:44 To slovíčko vymysleli právě oni.
00:02:47 Naše sestava je kompletní. Věřím, že je skvělá a svého komika
00:02:52 na jedničku si určitě najdete.
00:02:57 Dámy a pánové, přichází Vladimír Menšík!
00:03:04 Přesně před rokem na tom samém místě jsem stál a říkal:
00:03:08 "Který to úhlavní přítel přišel na nápad, abych já herec dělal
00:03:12 konferenciéra, zatímco konferenciéři si mě tady potom
00:03:16 prohlížejí a vysmívají se mně?" Já jsem se zapřísahal, že nikdy už.
00:03:21 Já jsem se po tom pořadu třikrát nervově zhroutil.
00:03:25 No zhroutil, 3 dny jsem byl nezvěstnej.
00:03:30 Vladimír Menšík byl velký český charakterní herec
00:03:34 a jeho tragikomická poloha byla jedinečná.
00:03:41 Přesto faktem zůstává, že po dlouhé roky, možná po desetiletí,
00:03:46 se žádný zábavný pořad ČT neobešel bez účasti Vladimíra Menšíka.
00:03:53 Mohu vám říct, že dělat zábavu v televizi, je řemeslo trochu ošidné.
00:03:58 Komici jsou milováni, ale také rovným dílem nenáviděni.
00:04:04 Jejich komediální kuchyně se často velice rychle okouká a já tvrdím,
00:04:09 že TV zábava hvězdy rychle dělá, ale taky na ně rychle zapomíná.
00:04:16 Všechno, co jsem řekl, to o Vladimíru Menšíkovi neplatí.
00:04:30 Bodejť, popelník nikde. Nějaká divná porodnice.
00:04:40 Máňo, dělej. Doma máš sukničku spíchnutou natotata,
00:04:49 vygruntováno za půl hodiny, a s porodem se hňahňáš půl dne.
00:04:56 Pan Brejla, prosím?
00:04:58 -Prosím? Ano.
-To jste vy?
00:05:00 -Už je to?
-Blahopřeju. Máte holčičku.
00:05:07 Co mám?
00:05:08 Holčičku jako andělíčka.
00:05:12 Jakýho andělíčka? Sestřičko, já holek už mám šest.
00:05:18 Holku já nepotřebuju. Já potřebuju kluka.
00:05:21 Tak tatínku, příště to určitě bude kluk.
00:05:25 Počkejte, jakýpak příště? Já přece nemůžu furt dělat děti.
00:05:28 Já mám šest holek, proto potřebuju kluka, a to teď hned.
00:05:32 Já to chápu, ale...
00:05:33 Asi to dost dobře nechápete. Já jsem tam vodvez Máňu,
00:05:37 a tak jsem si říkal: "Chlapče, konečně budeš mít dědice."
00:05:41 Ne že bych něco měl, to se tak říká. A najednou mám mít holku?
00:05:45 Jestli jste se nespletla. Na tom sále je fofr a tak dál.
00:05:50 On totiž mezi dětma není žádnej rozdíl, já ho nedělám
00:05:53 ani mezi dospělejma, ale přece jenom mezi holčičkou a chlapečkem,
00:05:57 jistej rozdíl tam je. Tak co?
00:06:00 Když dovolíte, jeden osobní zážitek: Před lety jsme točili
00:06:04 Doktorskou pohádku Karla Čapka.
00:06:07 Tři venkovští lékaři - Vladimír Menšík, Lubomír Lipský
00:06:11 a Petr Nárožný. V jednom místě jsem měl kolegům cosi vykládat
00:06:16 a v ostrém záběru, aniž by mě varoval, mně Vladimír Menšík
00:06:21 začal dávat z košíku něco do úst. Myslím, že to byly švestky.
00:06:27 To bylo něco šíleného. Statečně jsem to vydržel.
00:06:32 Když záběr skončil, tak jsem myslel, že vybouchnu vzteky.
00:06:39 Ale Vladimír Menšík mě uzemnil, předešel mě. Řekl mi tenkrát:
00:06:43 "Petře, prosím tě, tohleto nikdy nikomu nedělej. Jednak je to
00:06:50 nekolegiální, nepříjemný, a jak jsi určitě sám zjistil, když něco jíš,
00:06:55 tak se moc špatně mluví."
00:06:59 Řekněte mi, můžete se pak na něj zlobit?
00:07:04 Já se vám musím přiznat, že jsem si tak pro sebe stanovil diagnózu,
00:07:08 ale chybně. To, co jsem považoval za zduřené mandle, tak je vlastně
00:07:13 -švestkokrční ucpanitoda.
-Nene, kolego, spíš bych soudil
00:07:17 vzhledem k tomu, že jde o slívy, že se jedná o dusivou slivitidu.
00:07:21 -Slintavku?
-Ni, slivitidu.
00:07:23 Už rozumím.
00:07:24 Páni kolegové, já si vám v tento moment troufám odporovat,
00:07:28 a přestože zde nemám svůj přístroj na vyšetřování hrtanu, myslím
00:07:32 švestkopeckoortohygrocentroskopo-
-elektrotelemagnecifikátor,
00:07:37 troufám si už v tento moment tvrdit, že se jedná
00:07:40 o hrtanovou peckitidu.
00:07:42 -Operovat.
-Myslíte operovat?
00:07:44 V tom případě, Vincku! Přines sem umyvadlo plné horké vody,
00:07:48 abychom se mohli dobře umýt, protože při chirurgii
00:07:51 je nejdůležitější kromě znalostí hygiena.
00:07:54 Já už se nemyl, nepamatuju.
00:08:00 Teď se společně vypravíme na Moravu.
00:08:03 Kam jinam než do Ivančic, kde se Vladimír Menšík
00:08:07 narodil a kde má dnes i své muzeum.
00:08:12 I z toho data narození si velký herec vystřelil.
00:08:17 Kdo to zas votravuje? No prosím.
00:08:22 Tady Liška, dobré jitro. Řekněte Jardovi, aby šel pro ten auťák sám,
00:08:27 -že musím k dětskýmu doktorovi.
-Ano, ano, vyřídím.
00:08:34 K dětskýmu doktorovi?
00:08:38 -Co?
-Slyšels to?
00:08:41 To byl pan Liška, ne?
00:08:43 -To snad ne. Jardo!
-Co řveš?
00:08:47 Co koukáte, paní? Proč neklepete?
00:08:54 Ubohé dítě. A vy se styďte, slečno!
00:09:00 Ještě k tomu datu narození. Když Vladimír Menšík dostal
00:09:04 občanský průkaz, povšiml si, že devítka v letopočtu narození
00:09:10 je nedbale napsaná a vypadá trochu jako čtyřka.
00:09:14 Okamžitě toho využil a o 5 let se postařil.
00:09:19 Časem prý podobným způsobem opravil i rodný list
00:09:22 a od té doby v tom byl naprostý zmatek.
00:09:25 Když se slavila oficiálně jeho 50, bylo mu teprve 45. A důvod?
00:09:32 Jak se svěřil jistému kolegovi, prý chtěl jít dřív do penze.
00:09:37 Myslím si, že to byl jenom další Menšíkův fór.
00:09:42 Mami, mami, pojď do komory. Pojď se rychle podívat.
00:09:46 -Co tady chcete?
-Lenko, co je tam?
00:09:49 -Máma tě volá, neslyšíš?
-Kdo vy jste?
00:09:52 Fuj, to jsem se lekl. A kdo jste vy?
00:09:56 HUDBA
00:10:06 Ivančice mají dva slavné rodáky - Alfonse Muchu a Vladimíra Menšíka.
00:10:13 V zadním traktu tohoto domu
00:10:17 se slavný malíř secese Alfons Mucha narodil. Dnes tady mají muzeum oba.
00:10:23 Tak se podíváme dovnitř.
00:10:29 Tenhle úsměv známe všichni důvěrně.
00:10:32 A tady jsou jeho vysvědčení.
00:10:35 Jakýpak je rok narození? Původně bylo 1924, to je přeškrtnuté
00:10:41 a opraveno na rok 1929. Nelhal jsem vám.
00:10:51 Vladimír už jako malý kluk miloval
00:10:53 svět cirkusů, poutí,
00:10:55 zábav a hodů a jako chlapec začínal v hudebním souboru
00:11:00 Adolfa Pištěláka. Měl ho moc rád, často o něm vyprávěl.
00:11:04 To byl sokolský sbor široko daleko známej. Jednak nás bylo hodně dětí,
00:11:10 takže jsme zpívaly mnohohlasně. Měly jsme na to.
00:11:15 Poprvé jsme zpívaly, byly to nějaký vánoční koledy,
00:11:21 se skrytým dirigentem.
00:11:23 Pištělák měl ruku v sádře, a aby nebudil takový "ježíš, co se mu
00:11:28 asi stalo?", tak zůstal za portálem a bylo domluvený,
00:11:31 že nám dá znamení: "Hmm..." A my hned:
00:11:34 "Nesem vám noviny..." Tam už byli připraveni s těma novinama...
00:11:45 To bylo v nějakým sále v nějaký továrně, kde se shromažďovali
00:11:49 a buď jedli, nebo co tam dělali. Museli tam odklidit nějaké stoly
00:11:55 a na jednom stole, kterej dali na jevišti doprava nebo doleva,
00:11:59 stála taková lampa, co měla seshora hříbeček, zezdola podpěnku,
00:12:04 a ta lampa se sama od sebe furt rozsvěcovala, blikala. První řady
00:12:09 tím byly doslova šokovaný. Myslely si, že je to znamení.
00:12:16 Vždycky sebou škubaly. Rušilo to. Tam nachystanej Áda Pištěláků
00:12:21 s tím "hmm". Najednou inženýr toho podniku povídá: "Kudláček,"
00:12:28 to byl údržbář, "hergot, skočte tam a udělejte něco s tou lampou.
00:12:32 Co to má takhle zbůhdarma blikat." Kudláček, děvče pro všechno,
00:12:36 tam skočil a jen tam dal ruku, tak ho patrně vzal ten proud
00:12:41 a udělal "ááá" a my: "Nesem vám noviny..."
00:12:46 Tatínek Vladimírovu uměleckému řádění příliš nefandil,
00:12:52 herectví vůbec nepokládal za solidní zaměstnání.
00:12:55 Tehdy platilo "mít hlad jako herec".
00:12:59 Vladimír musel pěkně na průmyslovku
00:13:02 a potom nastoupil v Brně
00:13:04 do Strojírenských závodů a sléváren. Tady je prosím potvrzení.
00:13:11 Dobrý den, hledám rodný dům Vládi Menšíka.
00:13:14 -Vládi Menšíka? Ukažte.
-Tady.
00:13:19 To musíte tamhle doleva,
00:13:20 tam je taková ulice, tou půjdete...
00:13:23 Ale ne, půjdete tudy doprava
00:13:26 úzkou uličkou na konec...
00:13:29 -Nebo takhle přes to?
-Děkuju.
00:13:44 No vida, tady je to správně:
00:13:47 9. října 1929.
00:13:51 V tomto domě se narodil Vladimír Menšík.
00:14:04 Ach jo. Tak už seš, starej Jando, na pravdě. Jak se říká:
00:14:14 mladej může, starej musí. Víš, musíme tam všici.
00:14:19 -Kam, prosím?
-Tam nahoru, paní.
00:14:23 Copak Janda, ten už tam je, já tam budu co nevidět. Jak na vás
00:14:29 tak koukám, u vás to taky dlouho trvat nebude. Sejdem se tam všici.
00:14:35 To nebude, pane, my jsme najeli na počítače. Váš požadavek sdělím
00:14:39 prostřednictvím děrného štítku komputeru a ten vás obslouží
00:14:43 za setinu času, který by k vydání jízdenky potřeboval člověk,
00:14:47 v tomto případě já. Prosím jenom základní údaj: kam jedete?
00:14:51 Paní, já jedu starýmu Jandovi na pohřeb.
00:14:54 Ano, ale Janda, to mně, pane, nic neříká.
00:14:57 To já se nedivím, protože von byl sice na ženský, ale na pěkný.
00:15:02 A kamarád to byl. Paní, Janda byl milionovej kamarád! Co já jsem
00:15:09 s ním všecko užil! Těch rošťáren co jsme nadělali! Paní, my jsme spolu
00:15:14 prodělali celou 1. sv. válku! No celou ne, než byl raněnej u Haliče.
00:15:21 -Kam, prosím?
-Do nohy. Ale vošklivě.
00:15:26 Stella Zázvorková vzpomíná:
00:15:30 "Pro Menšíka a Sováka jsem byla něco jako starší sestra.
00:15:35 Oni byli ti lumpáci vagabundos
00:15:39 a já s nimi mnohé vydržela. Točila jsem s nimi, flámovala, žila.
00:15:44 Tak jsem jim jednou řekla:
00:15:46 Chlapci, chlapci, stálo nás to hodně peněz, přišli jsme o zdraví
00:15:53 i o pověst, ale byla to veliká legrace."
00:15:58 Slíbil jsem Jeho Veličenstvu, že s těmito zmatky skončím.
00:16:03 Svůj slib musím splnit.
00:16:08 -Ale jak?
-Tak.
00:16:17 -Co to? Já jsem pes?!
-Karle?
00:16:22 To je hrůza. Netahej mě, pusť mě! Zavolej někoho!
00:16:27 Lidi, já jsem pes!
00:16:32 Nekoukejte na mě. Pomozte mně někdo!
00:16:35 Nevidíte to?
00:16:37 Vždyť já jsem pes! Já jsem pes! Nech toho, Pajdo!
00:16:46 Vladimír Menšík šel za svým cílem dál. Na 2. pokus se mu podařilo
00:16:51 dostat se na brněnskou JAMU a po absolutoriu nastoupil
00:16:55 ve Vesnickém divadle v Praze. To divadlo opravdu bylo v Praze,
00:16:59 ale soubor jezdil po vlastech českých. Právě tady ho objevil
00:17:03 E. F. Burian a hbitě přetáhl do svého divadla v Praze.
00:17:09 V tomhle divadle Vladimír Menšík nejen hrál, ale i zpíval, tančil,
00:17:14 recitoval, protože Burianovo divadlo bylo komplexní.
00:17:19 Byl tu šťastný, jak vzpomíná.
00:17:21 Jsem přesvědčen, že tehdy netušil, že divadlo nebude v jeho životě
00:17:26 to hlavní, že to bude obrazovka a film.
00:17:30 Co je vám, pane komisař? Není divu, v takovém horku. Dovolíte?
00:17:37 Mám masérský kurz. To chce dobře vydechnout.
00:17:44 Osvobodit se od obepínajícího šatstva. "Tělu volnost",
00:17:49 tak zní kategorický imperativ orientální školy.
00:17:53 Já znám tuto školu, pane komisaři...
00:17:55 To je nějaký omyl, to je nedorozumění, milostivá paní.
00:17:59 Jak jsem si teď vzpomněl, mám jistou neodkladnou záležitost.
00:18:03 Milostivá, omluvte mě.
00:18:05 Milostivá paní, služba u policie je někdy tak neúprosná.
00:18:08 Bylo mi potěšením.
00:18:10 Menšík měl srdce jako celej svět. Chodil se mnou do školy na JAMU.
00:18:17 Pamatuju si, jak jsme neměli nikdo peníze
00:18:20 a on mi najednou dal stovku. Já jsem mu říkala: "Já nevím,
00:18:24 kdy ti ji vrátím." -"Prosím tě, mně ji vrátí někdo jinej.
00:18:29 To už tak je v životě." Byl tak milej, choval se tak ke všem lidem,
00:18:34 když potřebovali pomoct.
00:18:36 Kdy přijde on, což já to vím? A v baru zas houstne dým.
00:18:47 -Co říká?
-Prej "když v baru houstne dým".
00:18:51 -S kým?
-Dým! Je tady zkrátka moc nahulýno.
00:18:54 Měl vždycky dobrou náladu. Lidi jsou náladoví nebo ego,
00:18:59 to on vůbec nebyl. On svítil jako světluška, bylo radost ho potkat.
00:19:12 V Praze vždy na jaře
00:19:16 chovám se bujaře a každé děvčátko
00:19:19 hned štípu do tváře.
00:19:22 Lojzička hezká tak, děvče je jako drak,
00:19:25 najde si jiného, mně vytře zrak.
00:19:32 Filmových nabídek přibývalo a možná právě to způsobilo konflikt
00:19:36 s jeho tehdejším šéfem E. F. Burianem.
00:19:41 29letý Menšík po 4letém angažmá odchází do hereckého souboru
00:19:45 Filmového studia Barrandov.
00:19:48 Potřebuju člověka, který srší nápady. Scénky, situace,
00:19:52 skeče, rozumíš? A potřebuju taky někoho, kdo by to uměl zahrát. Co?
00:19:59 Moment, Willy.
00:20:05 Co mně hrál za všelijaký postavy, který jsem mu přidělil.
00:20:09 Věděl jsem, že ať je to role vážná, nebo výrazně komická,
00:20:16 že se v obsazení Menšíka nemohu zmýlit. Ustál každou roli.
00:20:24 -Není to...?
-Strejda Karel.
00:20:27 Vy jste fakt zvláštní rodina.
00:20:29 Á, náš šťastný párek. Jen tak dál, děti. Doufám, že se budeme
00:20:33 co nevidět, doktore, stěhovat, poněvadž vlhko škodí
00:20:37 lidskýmu organismu. Tralalá. Abych nezapomněl, milostpaní je v čudu.
00:20:44 Kdybyste náhodou potkali mouku s ušima, tak to je vona. Ahoj.
00:20:49 Vladimír Menšík hrál ve více než 120 filmech.
00:20:53 Jeho TV vystoupení všechna dohromady, to je víc než tisícovka.
00:20:59 Počítačová databáze ČT pod heslem "Vladimír Menšík" má 2906 stran.
00:21:07 Počítejte se mnou.
00:21:08 Jeden tenhle balík má 500 stran a všude Menšík.
00:21:12 Menšík, Menšík, Menšík, Menšík,
00:21:15 Menšík, Menšík.
00:21:17 Je jich opravdu šest. A 6 x 500 je 3 tisíce. Vidíte, je to tak.
00:21:23 Ládíne, co to děláš, prosím tě?
00:21:27 Nazdar Koko!
00:21:32 Znovu, znovu. Žádný učený nespadl.
00:21:37 Pardon.
00:21:41 Vladimír Menšík žil na 100, ale možná na 200 %.
00:21:46 Před lety jsme točili,
00:21:47 počasí nám nepřálo, a tak jsme v restauraci čekali. Tam měli
00:21:52 jen kávu a zmrzlinový pohár. Když už si Vladimír dával
00:21:56 několikátý zmrzlinový pohár, tak jsem se ho zeptal,
00:21:59 jestli mu tak strašně chutná.
00:22:02 Řekl mi: "Ale nechutná, Petře, ale já jsem zvláštní člověk.
00:22:06 Já snad opravdu celej život jedu na čtyřku. Kdysi jsem pil,
00:22:12 pil jsem rád, pro radost a hodně. Škodilo mi to, a tak jsem toho
00:22:16 musel nechat a začal jsem kouřit. Rád a hodně - 80, 100 denně.
00:22:24 Škodilo mi to, tak jsem toho musel nechat. Dneska nás přivezli
00:22:28 v půl osmé ráno, teď je jedenáct a já mám osmý zmrzlinový pohár.
00:22:35 Mám zachlazený žaludek, není mi dobře, je mi opravdu docela špatně,
00:22:41 tak toho budu muset zase nechat. A takhle je to u mě se vším."
00:22:47 Naštěstí pro nás nikdy neskončil se svým mistrovským vypravěčstvím.
00:22:55 My jsme se dostali s Jiřinou Bohdalovou mezi Čechy do Vídně.
00:22:59 Protože se vídeňští Češi nejvíc rekrutují z jižní Moravy,
00:23:03 tak tam poslali mě. Oni jsou z jižní Moravy i v Americe, ale co.
00:23:10 Bylo to ohromný,
00:23:12 všecko bylo bezvadný. My jsme odúčinkovali a měli jsme
00:23:16 jeden den volna. Děvčata, která se mnou byla, hned kdejakej hrad
00:23:22 a tohle, Schönbrunn atd. Hrady,
00:23:28 to mně nic neříká, to je pro mě už mrtvý. Já mám rád slovesný umění.
00:23:34 Tak jsem tak šel a koukal jsem po různejch biografech a najednou
00:23:38 se podívám - a to je ono! Našel jsem, co jsem hledal.
00:23:41 Tam bylo napsáno: Schöne Katze Puci Muci.
00:23:46 A pod tím obrázky ještě daleko zajímavější a na těch obrázcích...
00:23:52 to vám nebudu povídat. Tak jsem si řekl:
00:23:55 "Je tohle hodno socialistickýho člověka?
00:23:59 Socialistickýho umělce? Nějaký rakouský čuňačinky?"
00:24:06 Vladimír Menšík říkal, že jel celý život na čtyřku. Mám tady diář
00:24:11 s plánem jeho vystoupení,
00:24:14 které dělal společně s Jiřím Sovákem, jmenovalo se to
00:24:17 Křeslo pro film. Měsíc srpen:
00:24:21 30 dní, 60 představení - dvakrát denně.
00:24:26 Nejel na čtyřku, na šestku.
00:24:30 Sólo v sále
00:24:31 když se hrálo,
00:24:33 málo nás
00:24:35 u řeky stálo,
00:24:37 džbánek piva
00:24:39 s pěnou bílou
00:24:42 vypije si každý rád.
00:24:46 Nám je líp, když můžem spolu
00:24:50 zpívat u jednoho stolu,
00:24:54 klarinet
00:24:56 a harmonika
00:24:58 až do rána musí hrát.
00:25:04 Vladimír Menšík a Lubomír Kostelka byli oba Moraváci, velcí přátelé
00:25:10 a kamarádi, kteří nejednu sklenku spolu vypili.
00:25:15 Lubomír Kostelka vzpomíná:
00:25:17 "Když jsem v roce 1956
00:25:20 přišel do Prahy, byl už Ládínek v Praze zabydlený.
00:25:24 Hrál v divadle E. F. Buriana, měl za sebou pár vystoupení v televizi
00:25:29 a pár filmů, takže mě hned do té kulturní společnosti uvedl
00:25:33 a samozřejmě mě všemožně propagoval.
00:25:38 To Ládínkovo propasírovávání mého já dosáhlo takové intenzity,
00:25:44 že jednou ve filmovém klubu se režisér Vorlíček Láďovi svěřil,
00:25:49 že nemá pořád princeznu
00:25:52 do filmu Tři oříšky pro Popelku. A Láďa mu povídá:
00:25:58 Vašku, já bych věděl koho. A Vorlíček mu do toho skočil:
00:26:03 Ne, Lubina já na princeznu nechci. Tomu jsme se s Láďou dlouho smáli."
00:26:09 Já bych ještě jednou pozvedl číši a připil na další šťastné roky
00:26:14 -vašeho manželství.
-Jsi strašně roztomilý.
00:26:17 Jenže já už budu muset jít. Já už budu muset skutečně jít.
00:26:23 -Jen si vem, Vendo.
-Nevadí vám to,
00:26:25 -že vás tak brzy opouštím?
-Nechceš se ještě napít?
00:26:30 -Fanoušku, měj se moc dobře.
-Nazdar.
00:26:35 -Já tě doprovodím.
-Lucinko, já s tou svojí přijdu,
00:26:39 aby to všecko viděla na vlastní oči, to vaše štěstí, tu lásku.
00:26:43 -Tak pa Fando, nazdar Lucinko.
-Pa, pa. Koukám, jestli ti aspoň
00:26:47 jeden chlebíček neupad.
00:26:50 Ty ses tedy choval.
00:27:00 -Ty si budeš číst?
-Jo! Co jinýho mám dělat,
00:27:04 -když sežral všecky chlebíčky?
-To je tedy zajímavý.
00:27:08 My máme výročí svatby a on si bude číst. To je výborný.
00:27:17 Kovboj James Lewis...
00:27:19 -Fanouši, Fanouši...
-Já jsem tě jednou provždycky
00:27:23 prosil, Lucinko, abys mi tohleto už nikdy nedělala!
00:27:27 To je taky zajímavý. Není to dlouho, co ses sám lísal,
00:27:31 a najednou na tebe nesmím ani sáhnout.
00:27:34 Haha, já jsem se lísal?! Tvá maminka mě chytla do sítě jak rybu!
00:27:40 Fanoušku, tohle jsi měl vždycky rád.
00:27:42 Já jsem ti řekl, abys mi tohle nedělala.
00:27:45 Nejsem ratlík, abys mě drbala za ušima.
00:27:47 -To je fakt.
-Já jsem inženýr.
00:27:49 Ratlík nejseš, ty seš spíš...
00:27:53 On si šel dvakrát
00:27:54 pro všechny talenty.
00:27:57 Byl i citlivej člověk,
00:27:59 a to je to nejdůležitější, proč nám všem chybí.
00:28:08 -No tohle snad není možný!
-To je hrozný, hrozný, Karle.
00:28:13 Já jsem bez tebe taková nemožná. Ani nevím, kam která věcička patří.
00:28:19 Kytičky, tvoje kytičky jsem zalejvala denně.
00:28:27 A to jsi je zalejvala vermutem?
00:28:31 Ostrý humor - často s příměsí sarkasmu - Miloše Formana
00:28:37 měl daleko k tomu dobráckému humoru Vladimíra Menšíka.
00:28:41 Přesto o něm říká: "Vladimír Menšík je génius. Patří do té
00:28:46 svaté trojice vedle Vlasty Buriana a Jana Wericha. Všichni ostatní
00:28:51 jsou pouze jejich apoštolové."
00:28:57 Taxi!
00:29:00 Žádnej spěch, paní, my si spolu přece musíme něco vyřídit. Vidíš?
00:29:06 Teď už mi neutečeš, ty jedna mrcho.
00:29:12 Pomoc!
00:29:15 Miloš Forman obsadil Vladimíra Menšíka do filmu
00:29:18 Lásky jedné plavovlásky.
00:29:21 Obsadil ho ke dvěma nehercům a Menšíkovi se povedl malý zázrak.
00:29:25 Nejenže svým herectvím z trojice nevyčnívá, přizpůsobil se
00:29:31 svým kolegům, a naopak jejich neherectví pozdvihl k sobě.
00:29:38 -Holky, co když pro nás přijdou tancovat? -Prosím tě.
00:29:42 Proč by to nebylo možný, prosím tě? Copak jsi nějakej šereda?
00:29:47 O to nejde. To není možný, člověče.
00:29:51 -Tak to zkus a dojdi si pro některou. -No proč ne.
00:29:55 Sám na ten film vzpomíná následujícím způsobem:
00:30:00 "Tenhle film vlastně úplně poprvé pro mě znamenal
00:30:03 něco jiného než kdykoliv předtím. Dosud jsem býval vždycky takový ten
00:30:10 snadno použitelný čertík, který vyskočí ve správný moment.
00:30:15 Tentokrát v Láskách mě začalo bavit herectví ve filmu."
00:30:21 -Jdeme? Co? Jdeme?
-Jdem.
00:30:27 -Tak pojď.
-Já nejdu.
00:30:30 -Ty ses zbláznil!
-Proč bych se zbláznil?
00:30:33 -Přece tam nepůjdeme jak procesí.
-My tam máme jít dva?
00:30:36 -Tak tam jděte jeden.
-Počkej, jaký procesí?
00:30:39 Holky jsou tři, my jsme tři, to je procesí?
00:30:42 -Tak je přiveďte sem.
-Neblázni.
00:30:45 Tak je přiveď ty, ne? Buď půjdeme tři, nebo... proč my dva?
00:30:50 -A proč já sám?
-Ježíšmarjá, tak jdeme tři. Pojď.
00:30:54 -Já nejdu.
-Tak jsme jako janci.
00:30:57 Kameraman Lásek a mnoha dalších slavných Formanových filmů,
00:31:01 filmového světa znalý muž Miroslav Ondříček o Menšíkovi řekl:
00:31:07 "Kdyby Menšík uměl anglicky tak, jako mluví česky, tak má z Oscarů
00:31:12 plot kolem zahrádky."
00:31:16 Ale i u nás dlouho platilo, že co film s Menšíkem, to jeho herecký
00:31:21 koncert, zejména když měl možnost pracovat s mimořádnými režiséry,
00:31:27 jako byl např. Karel Kachyňa, František Vláčil, Vojtěch Jasný,
00:31:31 Jiří Menzel nebo Oldřich Lipský.
00:31:35 No ne! To je báječné, to je výborné! To je naprosto dokonalé!
00:31:42 -Vy jste umělec, soudruhu řediteli?
-Soudruh také přiložil ruku k dílu.
00:31:47 Nene, já provedl jenom to technické. To všechno sochařské
00:31:50 na tomto je dílo našeho pana ředitele.
00:31:53 Prosím, každý podle svých možností. Kružte, ať je iluze dokonalá.
00:31:57 -Takhle myslíte?
-Tak.
00:32:13 Opravdovou učebnicí humoru je snímek Zdeňka Podskalského Světáci.
00:32:21 Vladimír Menšík si v tomhle filmu nezahrál jednoho z těch tří
00:32:25 slavných světáků, ale jeho milostná scéna s Jiřinou Bohdalovou patří
00:32:31 k těm opravdu nezapomenutelným.
00:32:35 Cvakni si ještě jednou, musím to slyšet.
00:32:37 Ty seš medvídek.
00:32:41 Brum! A medvídek tě chytí!
00:32:47 Spadneme! A jakej je Boženčin medvídek, no? Jakej je?
00:32:51 -Jaroušek? Roztomilej.
-Boženčin medvídek není roztomilej.
00:32:54 -Vožralej.
-To taky, ale hlavně chlupatej.
00:32:58 Pojď sem. A když je chlupatej vožralej medvídek,
00:33:02 tak copak bude dělat s Boženkou?
00:33:04 -Bububu.
-Bububu.
00:33:07 Ježíš, ty seš tady umazanej.
00:33:09 To je detail, pojď sem.
00:33:11 Ale Jaroušku, takhle nemůžeš chodit. Boženka ti to vyčistí.
00:33:17 Copak to tady máme? Mě fotografujou. Pozor, vyletí ptáček!
00:33:23 -To je ale pěkná prdelka.
-To je moje prdelka.
00:33:30 Božka, když jsem roztomilej chlupatej medvídek,
00:33:33 co spolu budeme dělat?
00:33:35 -Proboha, manžel.
-Co spolu budeme dělat?
00:33:39 -Manžel.
-Jakej manžel?
00:33:42 -Pusť mě. Manžel.
-Jakej manžel?
00:33:44 -Můj.
-To jsi mi neřekla.
00:33:51 Božka.
00:33:52 Já se snad z toho zblázním, já se zastřelím. Tak dělej něco,
00:33:56 -jako že nic.
-Máte tady špajz?
00:33:58 Prosím tebe, nemáme. Jaroušku, voknem.
00:34:01 Ty ses zbláznila! Přece se nezabiju.
00:34:04 -Je tam lešení.
-Lešení. Dělej, dělej.
00:34:07 Moment! Božka, že je tamhleto Muzeum?
00:34:14 Sedmdesátá léta ještě více upevnila diváckou oblibu Vladimíra Menšíka.
00:34:20 Tehdy točil zejména s režisérem Václavem Vorlíčkem a pod jeho
00:34:25 vedením vzniklo několik zdařilých komedií.
00:34:29 Jdě-jděte pryč!
00:34:31 Nekoktej a shoď to triko. Povídám ti, shoď to triko!
00:34:36 Nedělej fóry a shoď to triko, náno.
00:34:38 Když jsi byla stará herka, to jsem ti byl dobrej, viď? A teď bych
00:34:43 na tebe nesměl ani sáhnout? Ukaž.
00:34:46 Dejte ty pra-pracky pryč, ču-čuně!
00:34:50 Ty seš najednou nějaká fajnovka. Hele, nemáš nějakej kýbl?
00:34:59 Tam?
00:35:05 Na co Vladimír Menšík sáhl, to se mu dařilo, ale nejraději
00:35:10 ze všeho točil v televizi.
00:35:12 Mělo by se nachystat pití.
00:35:15 Prosím tě, jak můžeme chystat pití, když hledáme zuby?!
00:35:18 Jaký zuby?
00:35:19 No tatínkovy. Ztratily se a nemůžeme je najít.
00:35:23 Nevzal je pes?
00:35:25 Co to povídáš? Já jsem se tady koukal na fotbal se psem, viď?
00:35:29 A nemáš je v puse?
00:35:30 A čím šišlám? Uchem, jo? Dej pokoj, s těmahle blbostma běž za tím svým.
00:35:35 Co se rozčiluješ? Ty si myslíš, že dneska budou zajímat
00:35:38 někoho tvoje zuby?
00:35:40 Ani nebudou moct někoho zajímat, poněvadž já ven vůbec nepůjdu!
00:35:44 A co bys nešel?
00:35:45 Ještě ty do toho kvákej, prosím tě.
00:35:47 Já tam půjdu pro vostudu, ne? Budou mně potom říkat šišla, ne?
00:35:51 Tati!
00:35:52 Já nikoho nenechám, aby si ze mě na MNV dělal šprťouchlata.
00:35:57 V roce 1978 říká: "Pro mne jako pro herce je dnes práce v televizi
00:36:03 taková nejsvobodnější práce. Lze ji na místě korigovat.
00:36:08 Současná technika mi jako člověku, který si je, abych tak řekl,
00:36:13 sám sobě materiálem, dovoluje poodstoupit, podobně jako
00:36:18 může sochař poodstoupit od rozdělané sochy.
00:36:22 Prostě přestávám se cítit
00:36:25 jenom jako taková ta plastelína. Mám možnost uplatnit svůj názor."
00:36:32 Něco se se mnou v poslední době děje. Mě dřív něco napadlo,
00:36:35 já to řekl. K tomu jsem ještě přidal, co mě nenapadlo.
00:36:40 Tak vzniká z věty holé věta rozvitá. Ale já až teď slyším,
00:36:44 co mluvím, tak teprve vím, co jsem měl na mysli.
00:36:49 To není moc dobrý.
00:36:54 S Menšíkem byla veliká legrace kromě filmování.
00:36:59 Ráno se vcházelo do maskérny a už se vědělo, že tam budem nejmíň
00:37:04 půl hodiny, než nás nalíčí, že tam bude veliká legrace,
00:37:09 protože ten sršel, a jakmile se řeklo "stop!", tak často ještě
00:37:14 sršel a stačil ještě něco pošpitnout v živým záběru.
00:37:19 Hele, von to je nějakej pán z Brna a von mi tady povídá, von do mě
00:37:24 zrovna hučel, že má nějaký známý, který nemůžou mít děti, teda ten
00:37:28 mužskej nemůže mít, vona by mohla, ale ne s ním. Tak se tak domluvili,
00:37:33 že prej by potřebovali nějakýho zdravýho člověka. Když tady byl
00:37:37 posledně, tak viděl ty naše děti a tohleto jako...
00:37:42 -Co tohleto?
-No povídám ti,
00:37:45 von to byl nějakej blázen. Nakonec z mý hlavy to není...
00:37:49 jestli prej bych tý paní to dítě neudělal.
00:37:52 -Ty prasáku!
-No počkej...
00:37:54 Jak to, že si vzpomněl zrovna na tebe, co? Von asi nikoho
00:37:57 jinýho tady nezná, že jo?
00:37:59 Julčo, já ti jednu střihnu! Tys to vode mě chtěla vědět,
00:38:03 tak já ti to povídám. To není všecko. Prej by za to dal
00:38:06 -pět tisíc hned a potom...
-Co mi to chceš nabulíkovat?
00:38:10 Jiní chlapy za takový prasečinky ještě platí a von ti za to bude
00:38:14 dávat peníze... Ježíšmarjá, takovejch peněz. Pět tisíc.
00:38:19 Mnozí kolegové si často stěžovali, že od něj přichází repliky,
00:38:23 které vůbec nejsou ve scénáři, že nevědí, kdy skončí a kdy oni
00:38:28 mají pokračovat a jak vůbec mají pokračovat, když jim neřekne
00:38:32 repliku, na kterou se jejich naučená a připravená odpověď
00:38:36 dá použít. Mě to naopak na Vladimírovi hrozně bavilo
00:38:41 a dávala jsem si za úkol, že musím obstát, že se nemůžu dostat
00:38:46 do těch řad stěžovatelů. Byla jedna komedie, kterou napsal
00:38:51 pan doktor Plzák.
00:38:57 On sám prosil, abychom neměnili text. Menšík se tak jako kroutil,
00:39:02 ale nakonec se to skutečně naučil. Ale nebyl moc spokojenej.
00:39:08 Pak se jednou přišel doktor Plzák podívat na plac
00:39:11 a on s ním nemluvil.
00:39:12 Pro mě není rozhodující, že ty chceš jet do Rokycan!
00:39:16 To já chápu, pro tebe to není rozhodující.
00:39:19 Ty chceš jet do Sedlčan! Jak je to možný, že čím dál
00:39:25 častěji chce každý něco jiného? Jen proto, že ty chceš
00:39:28 do Sedlčan a já do Rokycan, tak pojedeme slavit Štědrý den
00:39:32 do Koněpruských jeskyní jen proto, že to nechce nikdo!
00:39:36 -To je nějaká logika?
-Ty chudinko.
00:39:38 Kdo je u tebe chudinka?
00:39:39 Ty chudinko, co si to na mě pořád vymejšlíš?
00:39:42 -Kdo řekl, že chci jet do Sedlčan?
-No ty!
00:39:45 To meleš pořád jenom ty! Co když já tam vůbec nechci?
00:39:48 -Tak jedeme do Rokycan!
-Ale já tam musím!
00:39:51 Na rozdíl od tebe mám srdce a mně je mý hodný mámy líto.
00:39:55 Že ty máš srdce, tak já na ně nemám právo?
00:39:58 Jak to, že tvý mámy je ti líto a mý mámy ti není líto?
00:40:02 Řeknu jinak: ty máš právo, aby ti bylo líto tvý mámy,
00:40:05 a mý mámy mně nemá bejt líto? Ty myslíš, že chci do Rokycan?
00:40:10 Já cítím, že tam musím!
00:40:12 Dokázal měnit i klasiky, i veršovaný klasiky si
00:40:17 dokázal změnit. To byl takovej jeho živel, ta fantazie u něj
00:40:24 pořád jela ne na 100, ale na 300 %.
00:40:29 Roštěnka, tuplovanej knedlík.
00:40:36 Žádný provokace, Bohoušku.
00:40:39 -Copak?
-Jé, pardon.
00:40:44 Hele, Bohouši, už jsem viděl moc nadmutejch bernardýnů.
00:40:55 Tak to jsme měli 2x dršťkovou, 2x roštěnku a teď máme játra s rýží.
00:41:02 Jsme v Brně, Veselá ulice. Zdá se, že jsme na správné adrese.
00:41:10 Sedíme v brněnské Kavárně Vladimíra Menšíka a se mnou je tady Menšík,
00:41:17 ale Petr - nejstarší syn Vladimíra Menšíka.
00:41:23 Pane Menšíku, kolik lidí už vám řeklo:
00:41:26 "Vy jste strašně podobnej Menšíkovi."
00:41:31 Poslední dobou jak stárnu, tak se mně to stává čím dál častějc.
00:41:37 Vy jste byl s tatínkem do kolika let?
00:41:43 Naši se rozvedli, když mi bylo pět let, ale jelikož spolu udržovali
00:41:49 takovej kamarádskej vztah
00:41:51 a tatínek měl rád děti i vlastní, tak za náma do Brna jezdil
00:41:55 dost často. Pak na studiích jsme spolu trávili hodně času.
00:42:00 Když byl na Moravě, tak jsem s ním objížděl Křesla pro hosta
00:42:04 a dělal jsem mu takovýho servismana.
00:42:06 Vy jste s ním dokonce i profesionálně spolupracoval.
00:42:10 Ano, na všech frontách.
00:42:14 Já mám takovou... prostě něco pořád nevyřešenýho. Moje maminka
00:42:18 mi vyprávěla, že v tý porodnici jednoho dne, jak přináší
00:42:22 ty novorozeňata, aby je maminky kojily a polaskaly se s nima,
00:42:26 že najednou jedna paní zařvala: "To není moje dítě!"
00:42:31 Maminky koukaly a ona: "Dejte mi moje dítě!"
00:42:34 Přiběhl primář a povídá: "Paní, co to tady vyvádíte?
00:42:38 To je vaše dítě. Má cedulku na nožičce."
00:42:40 Ona povídá: "Cedulka je správná, ale dítě ne!"
00:42:46 Teď tam takhle povykovala, teď ty maminky nechtěly vůbec dávat
00:42:50 ty děti od sebe, a protože neměly tužku, tak si na ně vykusovaly
00:42:55 znamení, aby si je poznaly.
00:42:58 A ta moje maminka, jak mi to vyprávěla, tak já najednou
00:43:03 po letech jsem si mnohokrát řekl:
00:43:05 "Nejsem já vyměněnej?"
00:43:08 Táta to měl tak naplánovaný, že si udělá šňůru třeba 14 dní po Moravě.
00:43:14 Jezdili se Slávkou Budínovou, ta vyprávěla o divadle
00:43:17 jako velká umělkyně, Jirka Sovák o babách a táta o chlastu.
00:43:22 To byl takovej velice tematickej večírek. Lidi to bavilo.
00:43:27 Bylo zajímavý to, že já jsem ty vystoupení z toho portálu sledoval
00:43:32 třikrát za den a pokaždý jsem se smál,
00:43:35 -protože on to pokaždý podal jinak.
-Ani jednou to nebylo stejný.
00:43:41 To znám i z natáčení.
00:43:43 Já jsem si vypěstoval takovýho sebekontrolora. Napadlo mě to
00:43:47 v Ivančicích, to je moje rodný město. Já vás zdravím, Ivančáci.
00:43:51 Oni mi připravili velice příjemné překvapení.
00:43:55 Jsem velice skromný a tak se nebudu chlubit co.
00:43:58 Obdarovali mě. Já jim udělal za to besedu.
00:44:00 Nevrzli si, zeptal se jenom jeden a tím to skončilo.
00:44:04 Ale dostal jsem od místního JZD dar, takového beránka. A jak jsem
00:44:08 tak mluvil a mluvil a kecal a kecal, samozřejmě nikdo
00:44:12 z rodáků se neodvážil mě přerušit, a ten beran - asi toho měl už dost
00:44:17 - najednou udělal: "Béé." Já povídám: "Co je?" Nic.
00:44:21 Mlčel jsem, on taky. Začal jsem - "Béé." Ten mě umlčel k smrti.
00:44:26 Vy jste byli obrovská rodina a on taky o těch strýcích
00:44:33 a tetičkách a o Řícmanicích
00:44:37 strašně rád mluvil.
00:44:39 To je pravda. On měl takovej obrovskej vztah k Moravě,
00:44:44 k celé té rozvětvené rodině. Když tady byl třeba jenom týden,
00:44:48 tak věděl, že všechny musí objet a všechny olíbat a každýmu dát
00:44:53 malinkej dárek. Měl to v srdíčku.
00:44:58 Udržujete něco z tradice tohohle velikýho herce?
00:45:02 Já hraju celej život fotbal, sportuju, táta měl fotbal taky rád.
00:45:07 Před dvěma rokama jsme si s klukama řekli, že bychom na tátovu počest
00:45:12 založili fotbalovou jedenáctku, tak jsme to udělali.
00:45:15 Fotbalová jedenáctka Vladimíra Menšíka?
00:45:18 Ano. Honorář, kterej dostáváme za zápas, na konci roku
00:45:22 dáváme dětem, které trpí astmatem. Letos jsme odehráli 16. zápas,
00:45:31 teď jedeme na Slovensko a ještě hrajeme v Lanžhotě.
00:45:35 O Vladimíru Menšíkovi je známo,
00:45:37 že byl velice výtvarně nadaný.
00:45:39 Tady v té vaší kavárně je spousta zajímavých obrázků.
00:45:44 To všechno maloval on?
00:45:47 Tady tyhle věci maloval tatínek. Ty jsou všechny od něj.
00:45:52 Dokázal jedním tahem začít a skončit,
00:45:56 což je nepochopitelný.
00:45:58 Kdo ho sledoval, nevěděl vůbec,
00:46:00 co kreslí, než to z toho vyplynulo.
00:46:15 My ho všichni známe zejména z komedií a z tisíce různých
00:46:21 filmů, scének atd. Byla s ním doma legrace?
00:46:26 Řekl bych, že neustálá. Mátl nepřítele, takže my jsme nevěděli,
00:46:31 co je pravda, co je sranda. Měl jenom takový ty chvilky,
00:46:35 kdy mu fakt bylo blbě, tak to vysadil, jinak furt prčel.
00:46:39 Tak jak vy jste ho zažili na těch natáčeních, jak bavil celej štáb
00:46:44 a kolegy, takhle to bylo i doma. Jen když usnul po obědě, byl klid.
00:46:52 Československá televize je prostě něco fantastickýho!
00:46:56 Co pořadů udělá za rok! Co vyplní vysílacích hodin!
00:47:00 Co všecko se dozvíme, na co všechno rádi zapomeneme. A najednou všichni
00:47:06 koukají, co uděláme na konec roku v tu poslední hodinu, aby podle toho
00:47:11 nás kritizovali? To už za c. k. Rakouska nějakej statistik zjistil,
00:47:17 že když se srazí vlaky, vždycky to nejvíc odnese ten poslední vagon,
00:47:22 a tak doporučil, aby ho vůbec nepřipojovali.
00:47:25 Doslova po desetiletí si TV diváci nedokázali představit zábavný
00:47:31 TV pořad bez účasti Vladimíra Menšíka, resp. bez jeho humoru.
00:47:37 Já si myslím, že televize by měla končit 30. prosince,
00:47:41 bylo by to bezvadný. A silvestra si udělat 29., abychom toho 30.
00:47:46 už věděli, jak to dopadlo.
00:47:49 Jsem teď na Kavčích horách ve velkém opuštěném studiu,
00:47:54 kde se kdysi točily ty slavné, vzpomínané menšíkovské silvestry
00:47:59 v režii Jána Roháče. Miliony diváků na ně vzpomínají s úsměvem.
00:48:09 Já jsem přesvědčen, že dodnes patří k opravdovým vrcholům TV zábavy.
00:48:17 Za co byste dali Vladimíru Menšíkovi jedničku?
00:48:21 Za to, že byl. O něm už bylo řečeno
00:48:24 spousty superlativů, i já jsem na něj už vzpomínala, ale čím jsem
00:48:30 starší, tím víc vzpomínám na to, jak on byl citlivej.
00:48:36 On se držel napsané postavy, ale dotvářel ji sám a dával jí tím
00:48:40 tu naprostou zemitost a tu životní pravdivost.
00:48:45 A ta pravdivost byla i zárukou tý komediálnosti, kterou on přinášel.
00:48:50 On byl jako dar pro nás všechny, kteří jsme. Já se na něj těším
00:48:54 a myslím, že zase budeme spolu šťastní.
00:49:00 Pane Menšíku, za co byste dal svému tátovi jedničku?
00:49:07 On by jich měl dostat asi hodně. Já bych mu ji dal za to, že vůbec
00:49:11 byl a že jsem já tady dneska s váma.
00:49:30 Sto jedenáct schodů a jsem nahoře. Skvělý a národem milovaný herec
00:49:36 Vladimír Menšík žil na tomhle světě pouhých 59 roků. Když odešel,
00:49:43 jeho kolega Jiří Sovák řekl: "Zanechal po sobě úsměv. Řekne se
00:49:50 Menšík a všichni lidé se usmívají."
00:49:55 Až obroste nás mech, chytnem druhej dech.
00:50:02 Žen se nezaleknem, klíďo píďo řeknem:
00:50:08 "Nám dech stačí, ať stárnou mladší,
00:50:15 my mládnem, koukej, pořád jsme oukej."
00:50:22 Já se s vámi, vážení přátelé, rozloučím trochu netradičně,
00:50:27 a sice pohledem na hercův rodný kraj. Když se podíváme až dozadu,
00:50:33 vidíme Menšíkovy rodné Ivančice, a obec pod námi se jmenuje
00:50:38 Hlína u Ivančic. Tak mě napadlo,
00:50:41 že "hlína", to je vlastně v Čechách od dob pánů Voskovce a Wericha
00:50:47 synonymum pro srandu a legraci. Takže Rozhledna Vladimíra Menšíka,
00:50:53 tak se totiž ta rozhledna jmenuje, stojí opravdu na správném místě.
00:50:58 Příště zase na shledanou.
00:51:55 Skryté titulky Miroslav Hanzlíček
„Humor je vážná věc. Jakákoliv tvořivá práce se neobejde bez vnitřní pohody tvůrce. Radost a utrpení je možné v umění zúročit jenom tehdy, když je do hloubky zažité. Jsou sice v životě člověka události a situace nad jeho síly, ale častěji nás trápí a rozdrobují rozličné malichernosti, kterým připisujeme větší význam, než ve skutečnosti mají. Schopnost uchovat si vnitřní pohodu spočívá v tom, najít věcem pravé místo v žebříčku hodnot a věnovat se podstatnému. Populární může být na čas i diletant, zatímco dobrý herec někdy zůstává na okraji diváckého i odborného zájmu. Lidovost je v pravdivosti a ani humor není humorem bez lidskosti a laskavosti.“
To jsou slova rodáka z moravských Ivančic, Vladimíra Menšíka, který je mnohými považován za nejlepšího českého filmového herce všech dob. Jeho kouzlo a geniální vypravěčství ovšem zůstane navždy zaznamenáno na filmových, televizních i rozhlasových záznamech jako dar příštím generacím. Jiří Sovák, kolega a přítel, o něm řekl: „Nechal po sobě úsměv. Jen se řekne Menšík - a lidé se smějí. Je to lepší, než kdyby tady byl sto let a nezbylo po něm nic.“
* 9. 10. 1929
† 29. 5. 1988
Mistr zábavy a vypravěčského talentu. Účinkoval v desítkách zábavných pořadů, které uváděl a provázel svým typickým vyprávěním a anekdotami. Vytvořil také řadu nezapomenutelných postav ve filmech, které patří k nejvýše ceněným.