00:01:00 Jsem dítětem těchto hor, synem tohoto lidu.
00:01:05 Prožil jsem v jeho středu své zlaté mládí,
00:01:08 s nímž jsem se radoval a s nímž jsem trpěl.
00:01:12 Znám tlukot jeho srdce a žilobití přírody,
00:01:15 která, třeba drsná a nehostinná, byla mi přece milující matkou,
00:01:21 která je nám dražší, čím je chudší.
00:01:41 Já sám smím snad říci,
00:01:43 že jsem vyšel přímo ze šumavského lidu,
00:01:47 že jsem s ním vyrůstal každým vláknem své bytosti,
00:01:50 že cítím tep jeho srdce,
00:01:53 znám jeho bolesti, jeho potřeby, jeho radosti a zápasy.
00:01:58 Mluví ke mně duch mých předků, jichž pokolení žila
00:02:02 v zamlklých mračných lesích mé šumavské domoviny?
00:02:07 Jak že bych věděl?
00:02:09 Ale jsou chvíle, kdy se nemohu ubrániti víře,
00:02:12 že tomu tak jest.
00:02:15 Nezapru jich nikdy, nikdy se jich nezřeknu,
00:02:18 svých starých odešlých otců, kteří dosud se se mnou stýkají,
00:02:24 tím vroucněji, čím mně samotnému let přibývá.
00:02:47 Největší mojí zálibou bylo choditi se stády,
00:02:50 jež se po celá léta pásala v knížecích lesích.
00:02:54 Přidružoval jsem se k pastevcům,
00:02:57 žil jsem s nimi po jejich způsobu po několik neděl.
00:03:00 Obyčejně, pokud boty vydržely v nesmírném mokru lesů a močálů.
00:03:07 Tak jsem poznal důkladně život těchto lidí, jejich nazírání,
00:03:12 a vnikl jsem do všech tajů lesa i močálů v době,
00:03:17 kdy široké prostory byly ještě pokryty pralesem.
00:03:23 I jako profesor jsem trávil všechny prázdniny v Srní,
00:03:27 v Dolním Rejštejně nebo poblíže Kašperských hor
00:03:30 a potloukal jsem se po lesích.
00:03:33 I v zimě prošel jsem nejvyššími,
00:03:36 sněhem pokrytými planinami kvildskými.
00:03:40 Poznal jsem hrůzu sněhových vánic.
00:04:04 Ať svit vycházejícího nebo zapadajícího slunce zlatí oblohu,
00:04:09 vroubí lemem různobarevného světla hory, lesy, skalní temena i stráně,
00:04:15 utkávaje modré i fialové závoje přes husté lesy
00:04:19 a nachově černé závoje přes hluboké rokle a úžlabiny.
00:04:24 Ať vše se koupá v moři poledního slunce,
00:04:27 ať vystupují hromonosné mraky příšerně hrozivé, pravím:
00:04:33 Máš-li srdce citlivé, duši velebnosti přírody otevřenou,
00:04:39 vnímavou pro krásu její,
00:04:42 staneš v němém úžasu, budeš se klaněti tvůrci a jeho dílům.
00:04:50 Vzdáš hold naší staré Šumavě.
00:04:53 Vydají ohlas struny srdce tvého a příšerný její ráz,
00:04:58 jevící se hlavně za pochmurného počasí dojme tě,
00:05:02 jako tě dojímá smutná píseň.
00:05:26 Dobytek pase se tak klidně dole v údolí
00:05:30 a zvuk jeho zvonků nese se tak unyle vzhůru čistým vzduchem,
00:05:35 tak hluboký klid spočívá na krajině,
00:05:38 že bychom se domnívali, že není bojů v tomto tichém koutku světa.
00:05:43 Zní tak důvěrně to milé zvonění.
00:05:47 Vzbuzuje ve mně aspoň vždycky tak sladké upomínky na dětství,
00:05:53 že bych je zde nahoře nerad postrádal.
00:05:58 Cinkilinky, bim, bam.
00:06:00 Vysoko i hluboko zároveň, jako zvuk milých hlasů.
00:06:05 Skoro se zdá,
00:06:06 jako by ta dobrá zvířata médiem kovových zvonů sebou rozprávěla.
00:06:37 Duha není krásnější, než lesy v dobách babího léta.
00:06:42 V tisícerých pavučinách, ovíjejících stromy, keře a trávu,
00:06:47 létajících vzduchem,
00:06:49 lepících se co dlouhé hedvábné řasy na haluze smrčků
00:06:53 i na chundelatou kleč mých krůpějí,
00:06:56 v temnou čerň jehličnatého lesu mísí se bělavé,
00:07:00 sytě zeleným mechem potažené kmeny buků,
00:07:04 jejichž listy se rdí všemi odstíny červeně,
00:07:07 planou ohněm, skví se nachem.
00:07:31 Netřeba jíti daleko, abychom se dostali do lesa.
00:07:35 Kmeny, kterých tu tlí na sta a na tisíce,
00:07:39 mechem, lišejníky
00:07:40 a hustými borůvkovými a vřesovými keříky zarostlých
00:07:44 a myriádami rostlinných kořenů
00:07:46 jako nerozvazatelnými provazy spojených,
00:07:51 hlásají ti o nedávno zapadlé době,
00:07:54 kdy prales, ve vší své nádheře a zasmušilé vznešenosti,
00:07:59 šuměl nad hlavami lidských červů,
00:08:03 kteří v tuto tichou pustinu vstoupili.
00:08:06 Staré vysoké smrky stojí ve slušné vzdálenosti od sebe.
00:08:12 A jenom křoví a mlází,
00:08:14 na mrtvých obrovitých kmenech bujně rostoucí,
00:08:17 tvoří často neproniknutelné houštiny.
00:08:21 Příroda žádá boj, bezohledný zápas.
00:08:29 Náhle zahýbá stezka nalevo.
00:08:31 Než na ni vkročíš,
00:08:32 zavadí tvoje noha o prkno, ani na sáh dlouhé.
00:08:37 Několik jiných leží vedle. Kde se vzala tato prkna?
00:08:43 Jejich existence znamená, že jsi v srdci Šumavy.
00:08:47 Podle starého zvyku kladou se prkna, na kterých nebožtíci leželi,
00:08:51 podle cesty, zvláště u křižovatek,
00:08:55 a nechávají se tam, až se rozpadnou.
00:08:59 Memento mori mimojdoucím.
00:09:03 Lidé vědí většinou, kdo na nich ležel.
00:09:20 Úzké údolí, jež sluje Schachtelei, a sledujíc křivolaký tok řeky,
00:09:26 přechází místy v pravou rokli, utvořenou příkrými skalními stěnami
00:09:31 a svahy porostlými hustým lesem na pravém břehu řeky,
00:09:35 donedávna úplně, jest nyní ještě zčásti pralesem.
00:09:40 Jest to divoká neobydlená pustina nevšední krásy.
00:09:58 A dole hučí řeka v samých peřejích a slapech.
00:10:02 S třeskem rozbíjejí se hnědě granátové vody o bělavé balvany,
00:10:08 větší často, než chalupy lesních osadníků.
00:10:11 Když naplní se následkem lijavců, nebo tajících spoust sněhových
00:10:15 řečiště, do něhož se vrhají
00:10:18 všecky bystřiny z vůkolních strání,
00:10:21 poskytuje celá tato trať peřejů na šest kilometrů dlouhá
00:10:26 úžasný pohled.
00:10:41 Příroda je drsná a nezná slitování.
00:10:45 Člověk, který zde nahoře živ býti chce,
00:10:49 musí těžce zápasiti o bytí, aby obstál.
00:11:04 Dlouhá, bez konce pak zima zavládne, plná tmy a hrůzy.
00:11:11 Tak jsou jednotlivé osady doslovně zaváty.
00:11:16 Lidé musí vykopávati s nekonečnou námahou opravdové tunely,
00:11:21 aby se aspoň k studním a chlévům dostali.
00:11:27 Když děti opustily školu, začalo se chumelit.
00:11:31 Děti příslušné do Pasek se nevrátily domů, zasypal je sníh.
00:11:36 Na kraji kleče, mezi chundelatou chvojí,
00:11:39 poměrně úzký otvor vyhrabaný ve sněhu,
00:11:42 a tam byly ty děti, všecky pohromadě.
00:11:45 Obličeje bílé, jako ten sníh,
00:11:48 oči zamhouřené, jakoby usnuly klidně.
00:11:52 Držely se druh druha za ruce, ruce křečovitě zaťaty.
00:11:57 Rvaly se chudinky, až síly je opustily,
00:12:01 až usnuly námahou.
00:12:04 Ustlal jim v bílém vojvoda sníh,
00:12:08 uspala je v dlouhý sen hudba zimní vánice.
00:12:14 Šestadvacet zmrzlých dětí těsně k sobě přitulených,
00:12:20 v kámen ztuhlých.
00:12:30 Za krušných a dlouhých zim se chyba platila životem.
00:12:34 Nesmírně tvrdá práce v lesích stále hrozila možností úrazu.
00:12:39 Pašeráci, pytláci a zběhové
00:12:42 vedli ve hvozdech svou stálou vojnu s financi, hajnými a četníky.
00:12:47 O mrtvé nebyla nouze.
00:12:55 Obstát také znamenalo mít hodně potomků,
00:12:59 neboť dětská úmrtnost byla vysoká
00:13:02 a udržet se na jednom místě po několik generací
00:13:06 se často rovnalo zázraku.
00:13:08 Potomci sklářů a jejich předvoje, drvařů,
00:13:12 pokusili se státi zemědělci.
00:13:14 Pochybná nejistá existence zde nahoře,
00:13:18 kde květen je chladnější, než březen v kraji,
00:13:21 kde již v srpnu noční mrazy rozestírají svá bílá křídla.
00:13:25 I stává se, že klasy jarního žita se nenaplní,
00:13:29 že sám oves hluchým zůstane.
00:13:32 Tráva dole v údolí je tvrdá a kyselá,
00:13:35 že jen tu rozený skot ji požírá a trávit stačí.
00:13:44 Nákazy řádily celou řadu let.
00:13:46 Roku 1852 vypukla cholera,
00:13:49 která jen v Sušici skosila přes sto lidí.
00:13:53 V okolí jich ještě více snad.
00:13:55 Sotva minula, objevil se tyf,
00:13:58 jenž roku 1853 strašně stihl najmě vesnice nad Rejštejnem,
00:14:04 na pravém břehu Otavy.
00:14:06 Do některých z těchto dědin
00:14:08 ohromnými spoustami sněhu odloučených od celého světa
00:14:12 po celou zimu se nikdo nedostal.
00:14:14 A ven z nich také nikdo nemohl.
00:14:23 Teprve v dubnu proskočily do Sušice příšerné, ale poněkud mlhavé zvěsti
00:14:28 o strašném mření v těchto končinách.
00:14:32 Co shledáno v některých dědinách, přesahovalo všecky hrůzy,
00:14:36 jež by stačila vymysleti nejbujnější fantazie lidská.
00:14:41 Příbytky zaváty sněhem až přes střechy,
00:14:45 takže dlužno bylo prokopat
00:14:46 opravdové tunely od stavení ke stavení.
00:14:50 Nebylo domu, aby v něm neleželo několik mrtvol,
00:14:54 a s těmito začasté nemocní na jednom lůžku,
00:14:59 přesto, že onyno byly již obyčejně v rozkladu.
00:15:04 Co zbylo z obyvatelstva, podobalo se stínům.
00:15:09 Z dospělých mnozí zešíleli,
00:15:11 jiní propadli takové tuposti, že nejevili ani radosti
00:15:16 vidouce, že přišla záchrana.
00:15:21 Nikdo by neřekl, že poměrně tak krátkou dobu
00:15:24 může krajina tak důkladně změniti ráz svůj.
00:15:28 Ten tam byl svého druhu jediný prales smrkový.
00:15:32 Co vichřice nevyvrátila, nakazil kůrovec
00:15:35 a vše, vše to polehlo.
00:15:43 Čas broučků, jak lidé toto neblahé období nazývali,
00:15:48 přivodil Šumavě mnoho práce a peněz.
00:15:51 Dělníci byli dobře placeni,
00:15:53 sedláci tržili dosti peněz za kmeny, třebaže byly za babku.
00:15:57 Přemíra poraženého dříví přilákala obchodníky dřívím,
00:16:01 kteří se shromažďovali jako supi kolem mrtvého zvířete.
00:16:05 Zkrátka nastal nikdy tu nebývalý život.
00:16:09 Mnohý sedlák uhlídal za měsíc více peněz,
00:16:13 než dříve za celý svůj život.
00:16:15 Rozmohla se neslýchaná zpupnost a bezhlavá rozmařilost.
00:16:24 Všechno obyvatelstvo daleko široko roztroušených osad
00:16:28 odváželo na nízkých saních nádherné kmeny z jejich vlasti,
00:16:33 kde tak dlouho klidně stály a rostly.
00:16:36 Zvuky zvonků, jež se rozléhaly ostrým zimním vzduchem,
00:16:40 byly pohřebním vyzváněním velebnému lesu.
00:16:43 Ten zanikl a nepovstane už nikdy.
00:16:46 Nikdy víc ve své panické nádheře, ve své ponuré majestátnosti.
00:16:54 Je nepopíratelnou skutečností, že nesmírné lesy na hranicích
00:16:59 zadržovaly ze západu přicházející mraky,
00:17:02 až jim svůj obsah vyprázdnily.
00:17:05 Vlhkost shromažďovala se v lesích a slatinách,
00:17:08 tak zůstával stav vod přiměřeným a povodně byly řidší, než nyní.
00:17:21 A jak pokácen a zničen byl les,
00:17:24 jehož místo zaujaly nyní mokré louky a něco bídných políček,
00:17:29 les, jenž býval oděvem člověka živící matičky země,
00:17:34 sevřela tato zimou mrouc svou žehnající ruku.
00:17:38 Člověk by řekl, že sama příroda se mstí za hříchy,
00:17:42 jež se tu na ní spáchaly.
00:17:44 Je pravda, že lidé pustě řádili
00:17:47 ve svatyních druhdy dobrotivé, štědré matky,
00:17:51 vykácevše a zničivše překrásné lesy.
00:17:55 Hrobové ticho zavládlo nad zpustošenými hvozdy
00:17:58 a celou českou zemí.
00:18:00 Veškerým mocnářstvím rozléhala se zvěst,
00:18:04 že spojenému úsilí všech faktorů se podařilo vyhubiti kůrovce
00:18:10 a učiniti přítrž jeho děsnému řádění.
00:18:15 Nikdo nespočítal miliony kmenů, jež se po dobu asi pěti let
00:18:20 ze starých hvozdů po vodě a po zemi vyvezly.
00:18:25 Co bylo lze vzíti rodné půdě, ať to leželo, nebo ještě stálo,
00:18:31 to se odvezlo.
00:18:52 Zapadly dnes sláva a nádhera věkovitých lesů,
00:18:56 zapadly jako doby říše bájí a dávných pověstí,
00:19:00 kde čněly donedávna.
00:19:03 Ale moje Šumava, ta stará Šumava jak bývala, ta nežije více.
00:19:12 A komu tam býti, těžko dost jemu zápasiti.
00:19:19 Ty stará Šumavo, ty má kolébko!
00:19:24 Tvé hvozdy lehly, nikdy více v staré slávě nevstanou.
00:19:29 Jen močály klečí, porostlé jsou jak bývaly,
00:19:34 a v podzimních nocích záhadná světla v nich laškují.
00:19:40 Modravé plameny, duše zemřelých lidí.
00:19:46 A duše zemřelých velikánů lesních, kam ty se děly?
00:20:02 Přestože mě nikdy ani ve snách nenapadlo
00:20:05 popříti svého z valné části německého původu,
00:20:08 jsem nemohl býti a také nebyl nikdy Němcem,
00:20:12 tím méně pak německým odpadlíkem a zrádcem.
00:20:16 Ježto jsem se, pokud paměť moje sahá a vědomí mého já ve mně žije,
00:20:21 nikdy Němcem býti nepokládal.
00:20:24 Ba Čechem jsem byl,
00:20:26 a po veškerém svůj život Čechem jsem zůstal
00:20:30 a také do smrti jím zůstanu, což mi ani dost málo nevadí,
00:20:33 abych zachoval svým rodným a příbuzným svoji lásku a oddanost
00:20:39 a šumavskému německému kmenu, z něhož můj otec vyšel,
00:20:43 svoje nejupřímnější sympatie.
00:20:53 Miluji celou svou vlast,
00:20:55 celou tuto českou zemi, nikoliv jen omezený kousek její,
00:21:00 protože tvoří zeměpisný a historický celek,
00:21:04 nikoli pak dvojí území,
00:21:06 jež by fanatikové národnostního ohraničení
00:21:09 nejraději nějakou fantastickou čínskou zdí ohradili a uzavřeli.
00:21:14 Nestavím se proti národnostní autonomii,
00:21:18 ale lze tuto provést, aniž je třeba trhati zemi.
00:21:23 Nějakého uzavíraného území nikdy neuznávám.
00:21:28 Žili jsme druhdy tak svorně pospolu
00:21:30 a nikoho nenapadlo ptáti se na národnost druhého.
00:21:35 Nikdo nebyl čechizován ani germanizován.
00:21:38 Není tu možnosti, aby vrátily se staré zlaté časy,
00:21:42 kdy jsme byli všichni bratřími v dobách dobrých i zlých?
00:21:46 Chceme se přece všichni radovati v boží krásné přírodě,
00:21:50 ať Češi, nebo Němci!
00:21:52 Patří nám přece Šumava všem,
00:21:54 vždyť jsme všichni synové jedné země.
00:22:05 V celé Evropě není tak osamělého koutku světa,
00:22:09 jako je ten, který prošly naše rychlé nohy.
00:22:14 Nebyl to úsměvný kousek země,
00:22:17 plný romantických skalních strží a smělých útvarů horních,
00:22:23 nebyl to kraj vlažných vánků,
00:22:26 kde ptáci pějí a zelené trávníky srdci i oku lahodí.
00:22:32 Žádný komfort nezve tě přívětivě k pobytu.
00:22:36 Drsna je příroda a lidé prosti.
00:22:40 Ale jedno má do sebe Šumava,
00:22:44 působí jako melancholická píseň, která mocně našeho srdce se dotýká.
00:22:52 Budeš se těžko loučiti s pohledem na hory naše
00:22:56 a přicházeti budou chvíle, kdy vzdálen od ní po ní zatoužíš.
00:23:04 Zapomeneš na nicotné naše spletky, malicherné štvanice,
00:23:10 otevřeš srdce své trpícímu zápasícímu lidu,
00:23:15 jemuž osud zde rozkázal žíti.
00:23:18 A nebudeš uvažovati, zda lid ten mluví česky nebo německy.
00:23:26 Budeš v něm milovat své bratry, obyvatele vlasti své,
00:23:33 jejichž dílem jsou tyto kraje.
00:23:41 Skryté titulky: Barbora Valentová Česká televize 2010
Lyrický hold krásám Šumavy očima a slovy K. Klostermanna. Režie J. Loučím
Obraz a hudba na texty z díla Karla Klostermanna o životě na Šumavě v druhé polovině 19. století. Těžký život obyvatel v rozsáhlých hvozdech plných nebezpečí a krutosti přírody přinášel i mnoho pozitivních prvků vzájemného soužití, bez ohledu na národnost, náboženství nebo společenské postavení. Řečeno slovy K. Klostermanna: „Všichni byli synové jedné země.“
