Miloval ženy, psaní a život. Claude Brasseur jako velikán francouzské literatury. Francouzské drama (1982). Dále hrají: J. Carmet, Miou-Miou, S. Signoretová, V. Genestová, J. Fabbri a další. Režie Michel Drach
00:00:41 Omluvte mne na okamžik, příteli.
00:00:54 -Kdo to byl, drahá?
-Nikdo, příteli, jen dodavatel.
00:02:23 Česká televize uvádí francouzský film
00:02:30 GUY DE MAUPASSANT
00:02:36 Guy de Maupassant - zelená
00:02:39 FranĿois - bílá
00:02:41 Giséle - zelená
00:02:44 Laure - modrá
00:04:03 Pane, vy nemáte rozum.
00:04:05 Doručil jsi všechny pozvánky?
-Všechny, pane, do jedné.
00:04:08 Á, to je dobře, to jsem rád. Představ si,
00:04:10 dojel jsem až do Fernay, k Voltairovu domu.
00:04:13 28 kilometrů tam a zpátky.
00:04:15 Předjížděl jsem auta dokonce i do svahu.
00:04:18 Chápeš to, jsem zdravý, uzdravil jsem se!
00:04:20 Jste celý zpocený, pojďte dovnitř, pane.
00:04:23 To je tou léčbou, FranĿois, chápeš?
00:04:26 Jsem člověk vod, jsem vodní muž. Jsem zdravý! Uzdravil jsem se!
00:04:32 Ó, tak už toho nech, FranĿois! Á, Dorchaine!
00:04:36 Kdybys včera v Ženevě viděl tu holku!
00:04:39 Ta byla! Taková malinkatá, ale to ti povím!
00:04:42 Vytáhl jsem se.
00:04:43 Čtyřikrát! A vidíš? Už jsem zdravej.
00:04:47 Jedna noc lásky tě stojí jeden den psaní.
00:04:49 Ó.
-A co dělá tvůj román?
00:04:53 Jestli ho nedopíšu za tři měsíce, tak se zabiju.
00:04:56 A je to.
-Ale ne.
00:04:58 Neznám rychlejšího a plodnějšího spisovatele.
00:05:02 Podívej, cos vydal za 10 let! Za chvíli předčíš Balzaca.
00:05:06 -Dostal jsi mou pozvánku?
-Dostal.
00:05:08 -O té večeři se nesmí nikde mluvit.
-Ovšem.
00:05:14 FranĿois, čím to je, že tvář ženy má takovou moc?
00:05:21 Je opojná, šílíme z ní. Chceme pro ni umřít.
00:05:28 Je tu zakouřeno, nemůže někdo otevřít okno?
00:05:31 Bude mi špatně.
00:05:33 Drahá markýzo, já se o vás postarám.
00:05:54 Mmm. Je to jednotvárné.
00:05:57 Svlékat se kvůli těm směšným pohybům.
00:05:59 A pročpak? Mmmm. Už předem zívám nudou.
00:06:18 Viděls tam venku? Nějaká žena.
00:06:23 Ano. Opravdu žena.
00:06:28 -Kdo je to?
-Jedna měštka.
00:06:33 Příšerná. Z těch žárlivých.
00:06:36 Jdou mi strašně na nervy, ale bez nich to nejde.
00:06:42 -A ty ji znáš?
-Je to možné, nevím.
00:06:46 Ale vždyť je to jenom stín.
00:06:49 Ano, je to jen stín, pojď.
00:07:22 -Jedls už lidské maso?
-Muže jsem nejedl.
00:07:26 -A ženu?
-Hmmm.
00:07:31 Co vím, ženu jsem už okusil.
00:07:34 -Ó.
-Ano.
00:07:37 Je jemná. Lahodná. Znovu ji ochutnám.
00:07:53 Ale chceš-li okusit muže...
-Hmmm.
00:08:12 Mizera jeden!
00:08:37 Mmmm, ty asi budeš ještě panic, viď?
00:08:39 -Panic!
-Panic!
00:08:41 -Panic!
-Ó, panic!
00:08:45 Otoč se! Krása!
00:08:51 Tak pověz! Opravdu jsi ještě panic?
00:08:55 Hádejte!
00:08:58 Dám se poddat.
00:09:02 Ó.
00:09:51 Vlastně on mezi mužem a ženou je jen maličký rozdíl.
00:09:58 A na ten rozdíl připíjím.
00:10:11 Jmenuje se Giséle.
00:10:24 Je to blahé.
00:10:26 A krásné.
00:10:28 A je to tak prosté žít s tebou.
00:10:33 Jsi má jediná, má veliká a má stravující vášeň. Hm.
00:10:42 -To říkáš mně?
-Ne.
00:10:45 Říkám to Seině, lásko moje. Říkám to Seině.
00:10:58 Miluji tě, víš? Miluji tě, miluji tě.
00:11:02 Jsi má velká, jediná, pravá láska.
-To říkáš mně?
00:11:07 To jsem přece říkala slunci!
00:11:11 Slunci, lásko moje!
00:11:15 Mám rád Seinu, protože mi tě připomíná.
00:11:18 Je jako ty. Je jako žena.
00:11:21 Je vláčná...
00:11:25 rozmarná...
00:11:27 proradná a neproniknutelná.
00:11:32 A někdy je průzračná a vlídná.
00:11:34 Podejte mi, prosím, můj stejnokroj.
00:11:38 Jistě, mladíku.
00:11:44 Pojď. Tu máš.
00:11:47 Ó, ho hó!
00:11:51 Ó la lá!
00:12:00 Obdivuješ má čarodějná kouzla?
00:12:06 Už jsi zkusil éter?
-Éter?
00:12:08 Ale kdež, pane. Mně dělá zle i jablečný mošt.
00:12:13 -Máš pít radši víno.
-Víno taky nemůžu.
00:12:17 Váš doktor Daremberg mi ho zakázal.
00:12:19 Ten starej vožungr ti zakázal víno? Tohle svět neviděl.
00:12:24 A víš co? Všichni felčaři jsou pitomci.
00:12:29 Jenomže je to jak se ženskými, bez nich to nejde. Hm.
00:12:37 Tím spíš bys měl zkusit éter.
00:12:41 Jedině éter mi pomůže, když mám migrénu.
00:12:46 A víš tahle bolest.
00:12:52 Tu máš, pojď sem.
-Ale pane, mě nic nebolí.
00:12:56 Pojď sem. Jen pojď.
00:12:59 Tu máš, tak honem!
00:13:59 Zvedal hlavu a při každém nádechu zavíral oči...
00:14:07 Beránek, jenž...
00:14:20 Copak ty tady děláš, co?
00:14:27 Dívej se hezky, ať je to pěkný obrázek.
00:15:19 -FranĿois.
-Copak je, pane?
00:15:22 Pojď honem! Tak pojď! Pšššt! Podívej se!
00:15:25 Tam! Tam se podívej!
00:15:30 Ale, pane. Co je tam, pane?
00:15:46 Copak?
-Ne, nic.
00:15:51 ZVONEK
00:16:02 Je tam dáma v šedém, pane.
00:16:05 Ne, ne, ne! Nejsem doma!
00:16:19 Pán není doma.
00:16:21 Madam, prosím vás. Madam, já...
00:16:24 Je to zbytečné, madam.
00:16:26 Madam. Pán se ráčil nevrátit.
00:17:26 KLEPÁNÍ NA DVEŘE
00:17:35 Jak vás pronásleduje, pane. To je nestoudné, to je příšerné.
00:17:40 Všechno rozbila, nezmohl jsem nic.
00:17:43 Má ďábla v těle. A zpolíčkovala mě.
00:17:50 Ďábla v těle, ano. Ale v pěkném těle.
00:17:57 Mmm. Její parfém, FranĿois. Její parfém.
00:18:05 A když pak vyvane vůně jejího těla...
00:18:12 Mmmm, když je svolná, když je odmítavá,
00:18:17 vzrušuje mě k zešílení.
00:18:22 Chm.
00:18:25 Její oči ve chvílích lásky, tak modré, tak raněné.
00:18:37 A její panenky: obrovské, rozšířené,
00:18:42 a víš, FranĿois, právě v té chvíli nervně se chvějí.
00:18:54 Ale to není láska.
00:18:57 Pokud láskou nenazýváme tu zběsilost,
00:19:00 v níž chci zapomenout.
00:19:02 -Nač chcete zapomenout?
-Na ženu.
00:19:13 Jak mi ji připomíná!
00:19:20 Nikdy jsem nemiloval.
00:19:24 Vlastně ano. Ji.
00:19:40 Guy!
00:19:46 Guy!
00:19:50 Miláčku, opravdu s námi nepůjdeš?
-Ne, já radši zůstanu tady.
00:19:54 Tak dobře.
00:19:59 Vezmi si něco na sebe, ať nenastydneš.
00:20:03 -Maminko, já chci koláč.
-To víš, že dostaneš.
00:20:43 Má úcta, pane Courbete! "Má úcta, pane Courbete!"
00:20:53 Mmmm. Věrně na svém místě, co?
00:21:11 -To mám k narozeninám.
-Ne, děkuji.
00:21:18 -Je mi 15.
-Tak všechno nejlepší, pane.
00:21:23 -Pane?
-De Maupassant.
00:21:26 Guy de Maupassant.
00:21:30 Jsou letos první.
-Tak to si musíme něco přát.
00:21:37 Víš, co bych si přál já? Tebe, lásko.
00:21:44 Volal jsem širé hvozdy, svědky lásek mých.
00:21:48 Údolí, toky vod a blažen byl jsem z nich.
00:21:52 Příboj s burácením po pláži se řítí...
00:21:57 Po pláži se řítí, však jeho mocný řev
00:22:01 a bouře hromobití přehlušit nemohly mé srdce tlukoucí,
00:22:08 když nekonečně šťasten se vznáším v oblacích.
00:22:13 Podívejte!
00:22:21 Tohle jsem už sebrala.
00:22:23 Pomůžete mi?
00:22:25 Tohle je pro vás.
00:23:10 Ne!
00:23:15 Ne!
00:23:17 Dejte mi to.
00:23:21 Ne! Ne, já sama.
00:23:31 Volal jsem širé hvozdy, svědky lásek mých,
00:23:34 údolí, toky vod a blažen byl jsem z nich.
00:23:38 Příboj s burácením po pláži se řítí,
00:23:42 však jeho mocný řev a bouře hromobití
00:23:46 přehlušit nemohly mé srdce tlukoucí.
00:23:52 Ó, když nekonečně šťasten se vznáším v oblacích.
00:23:55 Ač obloha ztěžkla a...
00:23:57 -Autor! To je autor!
-Autor! Autor! Autor!
00:24:10 -Na kolik to máte?
-Na 35, pane.
00:24:13 -Hrome, tak to dejte na víc!
-Šéf říkal 32.
00:24:16 Já říkám, abyste to dal na víc. Přikazuju vám to!
00:24:20 -Pacienti mi přikazovat nemůžou.
-Ale Charcot ho má na 45.
00:24:24 -Mně řekl doktor 32.
-Já chci 45!
00:24:34 Á, jste všichni stejní!
00:24:36 Já mám syfilis, rozumíte? Ne nějakou vaši mizernou kapavku!
00:24:39 Nějaký vaše svrbění! Nějaký měkký vředy!
00:24:42 Jste banda ubožáků! Jsem jako František První!
00:24:45 A vámi pohrdám, sebranko maloměšťácká!
00:24:48 -Pane Maupassante!
-Nevzmůžete se ani na to!
00:24:51 Alelujá!
00:24:52 Já mám syfilis!
00:24:54 -Pane Maupassante!
-Syfilis! Syfilis!
00:24:57 Dejte mi pokoj! FranĿois!
00:24:59 FranĿois, tady moje léčení skončilo.
00:25:01 Uzdravil jsem se! Jsem zdravý!
-Pane.
00:25:03 Já mám syfilis, sebranko maloměšťácká!
00:25:06 Já mám syfilis!
00:25:08 Syfilis! Syfilis!
00:25:10 -Anděl Páně, Anděl Páně...
-Anděl Páně, Anděl Páně...
00:25:14 -Anděl Páně, Anděl Páně...
-Anděl Páně, Anděl Páně...
00:25:18 Anděl Páně, Anděl Páně...
00:25:28 Možná jste byl příliš dlouho na slunku.
00:25:30 Hm. Na slunku, ano, byl jsem na slunku.
00:25:34 Na slunku! Jako Hervé, viď?
00:25:40 Hervé, miláčku, vezmi si klobouk na tom slunku.
00:25:44 Pořád jsi na slunku.
-Jako Hervé, ano.
00:25:50 Au! Á, moje oči, FranĿois. Nemůžu už pracovat.
00:25:57 Anděl Páně.
00:25:59 Víš, můj román.
00:26:01 Napsal jsem pár stránek před týdnem a pak už nic.
00:26:09 Á.
00:26:11 A víš, i ta nejprostší slova jako by se mi vypařila z hlavy.
00:26:16 A pak ty strašné migrény, co přicházejí z čista jasna.
00:26:20 A oči, je to příšerné, jako by mi v očích skřípalo.
00:26:34 Je se mnou asi konec.
00:26:38 A přesto mám tady... Mám tady příběh.
00:26:43 Mám ho v hlavě, tady!
00:26:48 Á, jaj.
00:26:52 Tady.
00:26:56 Budu ti ho vyprávět.
00:27:01 Půjdeme na procházku.
00:27:04 -Půjdeš s námi?
-Ne, chci dopsat svou báseň.
00:27:08 Tak pojď. Na shledanou.
00:27:11 Proč pořád píše básničky?
00:27:14 Protože je v tom věku. Tak pojď hezky.
00:27:19 Á, FranĿois, už je mi mnohem líp! Cítím, že jsem se tu uzdravil.
00:27:27 Á, to je moře, FranĿois, rozumíš?
00:27:29 Moře!
00:27:32 Copak, ty je snad znáš?
00:27:34 Soudě podle vzezření, řekl bych, že jsou to novináři.
00:27:37 -Kdo jim řekl, že přijedeme?
-Já jsem to řekl Raymondovi.
00:27:42 Neračte se zlobit, pane de Maupassant
00:27:44 prý vám chtějí dát Čestnou legii.
-Tak Čestnou legii?
00:27:48 Jen to ne, odmítnu ji. Nechci žádné oficiality.
00:27:52 -Žádné?
-Ne!
00:27:53 Žádné! Nikdy jsem se necpal do Akademie.
00:27:56 A nikdy jsem nebyl ženatý.
-Jste proti manželství?
00:27:59 Ovšemže! Vždyť je to proti přírodě!
00:28:02 Aspoň u mě. Mít jednu ženu na celý život! Ch!
00:28:06 Copak se dá jíst pořád jenom salát?
00:28:09 É, dovolíte?
-Ale co pro ženy?
00:28:13 Přece pro ženy je to ještě horší než pro nás.
00:28:19 Jen se podívejte, jak společnost chrání muže.
00:28:23 Ne? Zákon i samo veřejné mínění...
00:28:27 Je to ostuda!
00:28:29 Pěkně si to zapište a otiskněte to.
00:28:33 Vlastně, z kterých jste novin?
-Le Gaulois.
00:28:37 Aha. Le Gaulois. Dobře.
00:28:42 Zdravím "Miláčka"!
00:28:45 Raymonde! Raymonde!
00:28:49 -Smím si udělat snímeček?
-Hned to schovejte!
00:28:53 -Ale proč?
-Protože protože protože...
00:28:56 Protože to nechci!
00:28:58 Já nikdy nenechám zveřejnit svůj portrét.
00:29:00 -Ale pane, pane, pane...
-A neuděláte výjimku?
00:29:04 Vyloučeno!
00:29:06 Veřejnosti patří mé dílo a ne má podoba!
00:29:09 -A kdyby to někdo porušil?
-Tak to bych nikomu neradil, pane.
00:29:14 -To nechápu.
-To je pověra, pane.
00:29:16 Čarodějové zapichují do fotografií špendlíky.
00:29:22 To se musí zničit.
00:29:29 A je to.
00:29:33 Tak mě vyslechni. Vyslechni mě!
00:29:35 Já ty peníze potřebuju, ty huso, nechápeš to?
00:29:39 Abys je rozházel s holkama v hospodě?
00:29:41 Tak to ne!
00:29:56 Polekal jste mě, pane.
00:29:59 Zdá se, že tě to zaujalo. Copak jsi to četl?
00:30:04 Vás, pane.
00:30:07 Jednu vaši povídku.
-Kterou?
00:30:10 -Mušku.
-Á, o té maličké z La Grenouillére.
00:30:17 A víš, že jsem ji opravdu znal?
00:30:31 Ó! Á!
00:30:46 Kdo dál, panstvo, by chtěl mít tu možnost
00:30:48 poměřit se s mým šampionem?
00:30:52 Nikdo? Seberte odvahu!
00:30:55 Snad vám těch 80 kilo svalů nenažene strach?
00:30:58 Třeba vy, pane!
-Já ne.
00:30:59 Tak třeba vy!
00:31:01 Co si o vás dámy pomyslí, když utíkáte z boje?
00:31:04 Nemám pravdu, dámy? No tak!
00:31:06 Běž tam, Guigui! Pocuchej tomu opičákovi fasádu!
00:31:11 Ano! Ukaž mu to! Nandej mu, Guigui!
00:31:13 Dámy a pánové! Pan Guigui se utká s Tygrem ze Saint-Denis.
00:31:17 -Ano! Nandej mu to!
-Zab ho! Zabij ho, opičáka!
00:31:19 Jste připraveni?
00:31:22 Do toho!
00:31:25 Drž se! Jo!
00:31:27 Tak pojď, ty velká opice!
00:31:40 Do vody!
00:31:42 Do vody! Do vody! Do vody!
00:31:45 Do vody! Do vody! Do vody!
00:31:51 Ne, ne, nechte toho!
00:31:59 Á: raz, dva a tři!
00:32:10 Tak tohle jste přehnali.
00:32:12 Vidíte, jak to dopadlo.
00:32:14 ŽENSKÝ PLÁČ
00:32:24 Copak je ti, Muško?
00:32:30 Pročpak brečíš?
-Brečí, že nemá dítě.
00:32:34 Nebreč, však ono se pro tebe nějaké najde.
00:32:37 -Ale ne, ona potratila.
-Ale ne.
00:32:43 Pojď sem. Pojď ke mně.
00:32:46 No... Ale no tak!
00:32:52 Kdopak ti to udělal?
-Oni!
00:32:57 Á, Guigui. Kdybys věděl, jak je mi to líto!
00:33:03 Byl to chlapeček.
00:33:08 Hm, tak už nebreč, Muško.
00:33:10 A víš co?
00:33:12 Oni ti udělají jiného. Nebo snad ne?
00:33:14 -To se ví!
-Aby ne.
00:33:16 Doopravdy mi uděláte jiného chlapečka?
00:33:18 -To se ví!
-To víš, Muško.
00:33:20 -A jak rádi.
-Doopravdy?
00:33:23 -Aby ne.
-Kdy budeš chtít. No jo.
00:33:27 No tak, Muško.
00:33:29 To mě nepřekvapuje.
00:33:32 Když vás vidím tak zahloubaného,
00:33:36 chtěl bych být ve vašich myšlenkách.
00:33:39 Tam uvnitř, kde se právě rodí vaše dílo.
00:33:43 Mé dílo!
00:33:48 Tři týdny jsem nic nenapsal.
00:33:52 Tak tobě se to líbí? Já nesnáším to, co píšu!
00:33:56 Pane, to neříkejte!
00:33:58 Je to výsostné a zůstane to mistrovským dílem,
00:34:02 které ukáže lidstvu jeho slabé stránky.
00:34:06 Jeho slabé stránky! Tak v tomhle máš pravdu.
00:34:09 Pokud jde o slabé stránky lidstva, tak jsem se činil.
00:34:13 -259.
-Máš to spočítané?
00:34:16 Kolik jsem měl žen?
-Nemám spočítané ženy.
00:34:19 Ty nepočítám.
00:34:22 Povídky. 259 povídek.
00:34:26 7 románů. Tři cestopisy, tři divadelní hry.
00:34:31 1 sbírka básní. 29 svazků. A vrchovatě naplněných.
00:34:40 Tak mi teď spočítej i ty ženské!
00:34:43 ŽENSKÝ SMÍCH
00:35:00 Fuj! Ty mě chceš otrávit? To se nedá jíst!
00:35:06 Připravil jsem to jako obvykle, pane.
00:35:08 Ne! Vem si to!
00:35:13 A říkej mi "pane hrabě", ne jen "pane",
00:35:15 kolikrát ti to mám opakovat! Stokrát jsem ti to říkal!
00:35:20 -Ano, pane hrabě.
-Hrom do tebe, nebuď taková baba!
00:35:24 -Já vám nerozumím, pane hrabě.
-Řekni to pořádně!
00:35:28 A co, pane hrabě?
00:35:32 Přece: Pane hrabě!
00:35:38 Pane hrabě.
00:35:51 Nebudu už jíst. Dones mi ke stolu čaj.
00:35:55 Tamhle.
00:35:57 Budu pracovat.
00:36:07 Ano, pane.
00:36:14 Pane hrabě.
00:36:36 FranĿois! FranĿois!
00:36:39 Už jsem tu, pane.
00:36:41 Copak se stalo?
-Jsem to tam já?
00:36:44 -Ale kde?
-Tam!-Kde?
00:36:58 Éter, FranĿois, honem. Dones mi éter!
00:37:04 KŘIK A SMÍCH
00:37:15 Vidíš ten park, Hervé? Budeš tu mít klid.
00:37:19 Co ty na to? Bude ti tu dobře, hm?
00:37:23 Guy. Ty mě necháš zavřít!
00:37:26 Ale ty jsi šílený. Šílený v rodině jsi přece ty!
00:37:29 Ty jsi v rodině šílený! Ty jsi šílený!
00:37:51 Těch lidí!
00:37:54 Ubíjí mě to už předem.
-A mě to naopak zajímá.
00:37:59 -A pročpak?
-Proč?
00:38:03 Tak jako mají lékaři nemocnice, já mám salóny.
00:38:07 Vtěluji je do svých knih.
-Hm.
00:38:28 Má přítelkyně Giséle d× Estoc. Paní domu.
00:38:32 Velmi mě těší, Guy mi o vás tolik vyprávěl!
00:38:34 Dobrý večer.
00:38:36 Můj manžel dnes opustil Émilienne d ×AlenĿon
00:38:39 a ráčil nás poctít svou přítomností.
00:38:43 Pan Emile Zola, ale vy se jistě znáte.
00:38:46 Dobrý večer.
00:38:47 Pan doktor Blanche, psychiatr. Jeho syn, malíř.
00:38:55 Dobrý večer.
00:38:57 -A jeho přítel, pan Proust.
-Dobrý večer
00:39:02 -Guy! Znáš kněžnu de Polignac?
-Ano, ovšem.
00:39:06 Dobrý večer.
-Dobrý večer, Guy.
00:39:08 -Giséle d× Estoc.
-Dobrý večer.
00:39:11 Dobrý večer.
00:39:19 -Znal jste ho?
-Ne, zatím jsem neměl tu čest
00:39:22 setkat se s panem de Maupassant.
-"D"! "D"! Prosím vás!
00:39:26 -Narodil se na zámku Miromensil.
-Na zámku Miromensil? Cha!
00:39:33 Mně říkali, že se narodil ve Fécampu u své babičky.
00:39:37 V rybářském domku.
00:39:39 Ten slavný zámek si jeho matka najala jako místo narození.
00:39:43 Stačí se na něj podívat. Typický normandský handlíř.
00:39:48 Šušká se, že jeho otcem je prý Flaubert.
00:39:52 Flaubert?
00:39:56 Dovolíš?
00:39:58 Á! Tady je náš spisovatel!
00:40:02 Guy de Maupassant. Jeho excelence velvyslanec Mexika.
00:40:06 Jeho žena, hraběnka Funcková.
-Dobrý večer.
00:40:10 -Jsem ctitel vašeho díla.
-Děkuji.
00:40:13 -Pane velvyslanče. Ráda vás vidím.
-Dobrý večer.
00:40:16 Dobrý večer.
00:40:18 Promiňte, přeslechl jsem vaše křestní jméno.
00:40:20 -Madeleine.
-Madeleine.
00:40:24 Děkuji, já nikdy nepiju.
00:40:30 Copak ty už mě neznáš?
-Prosím?
00:40:34 -Ty už mě neznáš?
-E...
00:40:38 Omlouvám se, my dva se snad známe?
00:40:42 Ale no tak, Guigui! Divonne! Ta černoška.
00:40:47 Jak chtěla okusit muže. Ó!
00:40:51 To je pravda, mě to jen...
00:40:54 To jsem...
-Vidím, že jste se už spřátelili!
00:40:57 -To je přece...
-Ale pozor, drahoušku.
00:41:00 Miláček je dnes večer můj.
00:41:03 Můj Bože! Můj Bože!
00:41:10 Neberte jméno Boží nadarmo. I když já v Boha nevěřím.
00:41:16 Ale kdyby byl, hrozil bych se ho.
-Ale...
00:41:18 Takže před smrtí nebudeš chtít kněze?
00:41:20 Pch! Proč ne? Náboženství mi nevadí.
00:41:23 A proč bych měl pohoršovat své okolí?
00:41:26 -Ale to je zbabělost, Guy.
-Zbabělost?
00:41:28 Ano. Jsi-li volnomyšlenkář, měl bys i toho kněze odmítnout.
00:41:33 Ty, Zolo, jednou zajdeš na svůj racionalismus.
00:41:40 Dobrý večer.
00:41:46 Patřilo to kněžně de Lamballe, v Passy.
00:41:49 Koupil jsem to za fajfku tabáku
00:41:51 a udělám tam psychiatrickou kliniku.
00:41:53 -Zajímavé.
-Úchvatné.
00:42:04 -Hoplá!
-Ale co!
00:42:45 -Nepůjdeš?
-Odpusť mi. Dnes večer ne.
00:43:17 Jen pojď, chlapečku.
00:43:34 Jemnostpane, tak co bude?
00:43:39 A co já? Co já? Co já?
00:44:20 DĚTSKÝ PLÁČ
00:44:24 -Vážně chceš celou noc?
-Ano, nerozmyslel jsem si to.
00:44:27 Tak tu chvíli počkej.
00:44:40 Hej! Pst!
00:44:43 Pojď! Tak pojď!
00:45:35 Tak co bude? Upejpáš se?
00:45:40 Udělej si pohodlí. Aspoň si sundej klobouk. Hm?
00:45:51 Ano. Zato ty si nezouvej boty, ano?
00:45:54 Á!
00:46:09 Tak pojď. Nechceš?
00:46:14 Ty jsi přece...
00:46:16 Ano. Tobě říkali Muška.
00:46:24 Poznáváš mě? Řekni!
00:46:30 Ó! To víš, že tě poznávám! Děláš si legraci?
00:46:39 Ne. Ne.
00:46:44 Nikdo mě nepoznává.
00:46:52 No tak pojď! Pojď, je mi zima.
00:47:07 RÁNA
00:47:10 Neboj, to je sousedka.
00:47:12 Stěna je jen z papundeklu a všechno je slyšet.
00:47:17 Pojď sem.
00:47:29 Vzpomínáš na La Grenouillére?
00:47:33 Jak jsi tenkrát tolik plakala.
00:47:37 Tři ti tehdy udělali dítě. Přišla jsi o něj.
00:47:44 Pak to dohonili.
00:47:46 Udělali mi další. Sama jsem to chtěla.
00:47:53 Kolik je mu let?
00:47:57 -Teď je mu 10.
-10 let!
00:48:04 A jsi na něj sama?
-A co myslíš? Že mi vyplácej rentu?
00:48:12 OPĚT RÁNA ZA ZDÍ
00:48:16 Ne, počkej, Guigui, to nic není.
00:48:18 To nic není.
-Počkej!
00:48:32 Já za to nemůžu, mami, nemůžu za to!
00:48:34 Usnul jsem. A proto jsem spadl.
00:48:37 Neplakej, miláčku, neplakej. Když tu nikdo není, spí se mnou.
00:48:42 Ale když mě chce někdo na celou noc...
00:48:45 Chtěla bych tě vidět celou noc spát ve skříni.
00:48:58 Ale zaplatíš mi celou noc?
-Ovšem.
00:49:11 Ty mi to podepíšeš, já ty peníze potřebuju, rozumíš?
00:49:15 O všechno tě připraví děvky!
00:49:18 -Ty to podepíšeš!
-Au! Au!
00:49:20 -Mami! Maminko!
-Au!
00:49:33 Jsou zarudlé. Možná příliš pracuješ.
00:49:39 Pravá zornice je rozšířená. Pořád je to stejné.
00:49:45 Á! Dej mi s tímhle pokoj! Všichni jste stejní.
00:49:50 Banda neschopná.
-Tak ti děkuju.
00:49:57 Běž.
00:50:06 Začínám být šílený, viď?
00:50:16 -To je tvůj nový román?
-Ano.
00:50:20 Anděl Páně.
-Mohu?
00:50:34 "Slavík, jenž zpívá za svitu luny vedle své družky sedící na vejcích,
00:50:39 neví nic o věčném zmaru tohoto místa,
00:50:42 jež je stvořilo, Boha, který je stvořil.
00:50:46 Beránek, jenž... Beránek, jenž..."
00:50:58 Beránek, jenž... Najednou už nevím jak dál.
00:51:02 Nenacházím slova.
00:51:04 Myšlenka mi uniká, hlava je prázdná.
00:51:10 Je to jak vodní pěna v řešetu.
00:51:17 Řekni mi, Darembergu a nelži mi.
00:51:23 Já vím, že zešílím.
00:51:26 Varuj mě včas.
00:51:29 Rozhodl jsem se.
00:51:43 Věčný zmar Boha, který je stvořil.
00:51:48 Beránek, jenž...
00:51:58 Beránek, jenž...
00:52:02 Á!
00:52:06 Nejdřív ze všeho musíš pracovat a pracovat.
00:52:10 A talent? Připadá ti, že má talent?
00:52:14 KLEPÁNÍ NA DVEŘE
-Ano!
00:52:21 Pane.
00:52:23 Pane. Přišel telegram.
-Telegram?
00:52:35 Snad to není nic vážného.
00:52:39 Přijela FranĿois. Ona přijela. Sem do Cannes.
00:52:46 Kvůli mně.
-A kdopak, pane?
00:52:48 Přece ona, FranĿois. Ona! Je to ona! Rychle!
00:52:55 Hůlku, klobouk, jdu ven.
00:52:57 Honem! Tak rychle, FranĿois,
00:52:59 nestůj tady jak solný sloup, přines mi věci, jdu ven!
00:53:01 Jste umazán, pane, tady.
00:53:08 Aha, ano.
00:53:12 Škoda, že mi z hlavy místo myšlenek leze jen inkoust.
00:53:16 Tak pospěš si!
-Zavolám fiakr.
00:53:19 Ne, ne, půjdu pěšky přes Croisette, honem, FranĿois.
00:56:35 Hm. To je k nevíře!
00:56:41 "Zdravotní stav pana de Maupassant se zhoršil.
00:56:44 Co nevidět bude internován v ústavu pro choromyslné."
00:56:49 Hm! To je ostuda!
00:56:54 Žijeme v tak hanebné době!
00:56:59 Hm.
00:57:03 Jenomže Gaulois čte i moje matka.
00:57:18 Jsi pohublý.
00:57:20 Copak ti Daremberg na to nic nepředepsal?
00:57:22 Ale předepsal!
00:57:24 Vaječnou stravu a pořád jíst vajíčka.
00:57:26 -Vajíčka?
-Ano, tak holt jím vajíčka,
00:57:28 co bys chtěla! Ale máti, ty už nečteš Gaulois?
00:57:34 Ne. Odhlásila jsem ho. Teď čtu Figara.
00:57:39 A víš, hochu, mě už ty pařížské klepy nezajímají.
00:57:45 A dobře děláš. Jsou to samé hlouposti.
00:57:49 Tady v Cannes jsem společností zhnusen ještě víc. Chm!
00:57:54 Ty klevety v salónech.
00:57:59 A svobodný člověk by se měl společnosti spíš vystříhat.
00:58:04 Hlupství je tak nakažlivé. Chytneš ho už jen stýkáním s lidmi.
00:58:10 A nenakazíš se od nich jen hloupostí.
00:58:14 Měl by sis dávat pozor a nechodit tolik za nevěstkami.
00:58:19 Ale, máti.
00:58:21 Co mám podle tebe dělat? Nemůžu si v tom pomoct.
00:58:28 Takhle jsi mě sama porodila. No!
00:58:32 Ano, ale ty si neumíš poručit. Jsi nezdrženlivý!
00:58:37 Hm.
00:58:39 Ženy si bereš, jako se vybírají kotlety u řezníka.
00:58:41 -Hm.
-Není to trochu jednotvárné?
00:58:45 Určitě se miluješ jako úředník, který vykonává svou práci.
00:58:53 Podívej. Vždycky jsem si říkala,
00:58:56 jak se můžeš k ženám chovat v životě tak hanebně
00:59:00 a tak hezky o nich mluvit v knihách.
00:59:05 V knihách je jen popisuji. Nijak je nesoudím.
00:59:11 Jen píšu. Nic víc.
00:59:41 Á!
00:59:47 Má úcta!
00:59:50 Tak zaveslovali jste si?
-Je na mě pyšná!
01:00:07 Ano, hned jsem u vás!
01:00:11 Vítej, Guy!
-Mmmm.
01:00:13 -A já nedostanu?
-Ne, už jsi dostal.
01:00:15 -No a co?
-A ty, mládenče?
01:00:17 Třikrát absint, kotě.
01:00:19 Je přitloustlá, ale upejpavá nebude.
01:00:22 -To ne!
-Kdepak!
01:00:25 Mmm, to si dám líbit! Ó la lá!
-Smím prosit?
01:00:41 Odpusť, chlapče.
01:00:46 A ta tvoje práce na ministerstvu, nezajídá se ti už?
01:00:50 Nedá se to vydržet, samý všivák je tam.
01:00:53 A šéf mi dokonce zakazuje psát básně.
01:00:55 Včera přišel ke mně do kanceláře a povídá:
01:00:58 "Pane de Maupassant, stát vás platí za to, že sloužíte státu!"
01:01:02 -Ale pane šéf, já přece pracuju!
-"Ale kdepak! Ukažte, co děláte!"
01:01:06 -Píšu přece.
-"To nejsou úřední dopisy!
01:01:09 Zakazuji vám psát cokoli jiného než úřední dopisy.
01:01:11 "Úřední dopisy."
01:01:13 Tak! Jen úřední dopisy!
01:01:16 -A bouchl dveřmi?
-Ano, pak bouchl dveřmi.
01:01:20 Všivák jeden!
01:01:24 Pšššt! Ta je moje.
01:01:26 Nesahat! Pozor!
01:01:42 Mmmm.
01:01:47 -A cos to psal?
-Povídku.
01:01:52 Ale dlouhou. O válce.
01:01:59 Flaubert mi slíbil, že ji nechá otisknout. Ano.
01:02:03 Možná se bude jmenovat "Kulička".
01:02:09 -A proč Kulička?
-Ó!
01:02:13 Je to o jedné nevěstce.
01:02:17 Trochu obtloustlé. Asi jako ta číšnice.
01:02:25 Hm. Ó! Ó!
01:02:33 Mmm.
01:02:53 Dobrý den. Jmenuju se Ernest, a ty?
01:03:00 -Nech ji, je to holka.
-Marie-Louise.
01:03:06 -Říkal jsem, abys s ní nemluvila.
-Budu mluvit, s kým chci.
01:03:11 Sedni si k nám, Marie-Louise. Máš krásné oči.
01:03:15 A ty ji nech být.
01:03:19 Hele, dej mi pokoj, nejsem tvoje žena.
01:03:21 Nebudeš na ni mluvit. Není pro tebe.
01:03:25 Nebo skončíš v Seině s kamenem na krku.
01:03:27 Tak už dost.
01:03:31 Koukej se klidit!
01:03:33 Jdeme!
01:03:36 Jen ať vám láska kvete!
01:03:42 Mmm!
01:03:53 Prr.
01:03:56 Přijeďte kolem páté.
01:04:01 Co to má být? Tys nezavřel dům?
01:04:06 Zavřel, pane, myslel jsem, že... Mám se jít podívat?
01:04:22 TICHÝ SMÍCH
01:04:31 Á! Že se nestydíte!
01:04:37 Tak, už vás mám!
01:04:40 Nemůžu popadnout dech, vy jste mi daly!
01:04:44 -Nečekal jsi nás tady?
-To ne.
01:04:48 Zvlášť ne tebe.
01:04:50 Nikdy nevím, jestli se na sebe zlobíme a dokdy.
01:04:52 -Do skonání!
-A navždy.
01:04:54 Navždy. Ty tahle slova taky znáš?
01:04:57 Neznám.
01:05:06 V Paříži jste nám velmi scházel, pane spisovateli.
01:05:09 -Á! Zato mně Paříž vůbec neschází.
-Ó! To je od vás hezké.
01:05:15 Pardon, paní hraběnko.
01:05:17 Mmm, mmmm.
01:05:22 Ehm. Ženy velkého světa už jsou pro mě všechny tak jednotvárné!
01:05:26 -Ó.
-Jak vytesané z jednoho kadlubu.
01:05:28 Ano.
-Ale!
01:05:30 Prostě se z tebe znovu stal ten barbar.
01:05:34 To máš pravdu.
01:05:37 Tím, jak teď žiju tak o samotě, jsem si téměř odvykl používat řeč.
01:05:40 Ó!
01:05:44 A pokud by šlo o jiné návyky...
01:05:47 Tedy... všechno si lze vybavit.
01:05:51 Tak jiné návyky! "Miláčku", přišly jsme nad vámi přece bdít!
01:05:58 Mmm vrrr.
01:06:03 A co tvá práce? Stále popisuješ stohy papíru?
01:06:11 To je nejhorší.
01:06:15 Já vůbec nepíšu.
01:06:19 Už mi to nejde. Je to pro mě strašné.
01:06:28 Jsem zasmušilý.
01:06:32 Ty vůně! Je tu cítit moře! Z toho se vám zamotá hlava.
01:06:41 Vy jste se spolu nějak spřátelily, viďte?
01:06:49 Ty moje nestydo!
01:06:59 Přitáhni to.
01:07:06 Nenudíš se?
-Já a nudit se?
01:07:14 Spíš jako by ses nudil ty.
-Máš pravdu.
01:07:19 Děsí mě jasné vědomí. Hnusí se mi všechno,
01:07:23 v čem jsem kdysi nacházel jistou potěchu.
01:07:28 Všechno mi připadá jednotvárné.
01:07:37 -A krása taky?
-Hlavně krása.
01:07:42 Je to jen mučící nástroj v rukou ženy.
01:07:46 U tebe spíš žen.
01:07:53 Proč jsi mi nenapsal?
-Ty přece ne!
01:08:00 To, co svazuje, se nedá vydržet!
01:08:05 Nic jsem ti nesliboval. Nepodvedl jsem tě.
01:08:09 Vědělas to od začátku.
01:08:14 Nestěžuju si.
01:08:49 Tak.
01:08:53 A jsme tu.
01:08:55 Vy po mně chcete peníze? Kdepak, nic takového.
01:08:58 Chlapci, pojďte honem!
01:09:00 Pane, tam v kočáru je dáma v šedém.
01:09:08 Ale to je...
01:09:11 Připadá mi... Já ji přece znám!
01:09:14 To je... Víš, jak jsem ti o ní vyprávěla!
01:09:17 Kdo jsi?
01:09:26 Pojď ke mně!
01:09:33 Počkej.
01:09:48 Ó!
01:09:54 Tak co?
01:10:06 Hm.
01:10:31 Pojď, Guigui.
01:10:34 Já ti to ukážu. Třeba to s tebou něco udělá.
01:10:38 Pojď.
01:11:29 MILOSTNÉ VZDYCHÁNÍ OBOU ŽEN
01:13:05 Ta zavazadla jsou choulostivá, dávejte na ně pozor!
01:13:08 Slyšíte?
01:13:11 Zavazadla jsou tolik choulostivá, pokaždé se o ně bojím.
01:13:21 Co se stalo? Vy odjíždíte a nic mi neřeknete?
01:13:27 Šla jsem tě probudit. Ale spal jsi tak tvrdě.
01:13:30 Ne. Ne. To přece nejde.
01:13:34 Ještě ne.
01:13:36 -Pane.
-Mohls mi něco říct!
01:13:39 Ne, já nechci!
01:13:40 Ale, Guy, mějte přece rozum. Tak to bude lepší, Guy.
01:13:46 Vyložte zavazadla! Zůstaňte ještě pár dní.
01:13:51 -Já se už musím vrátit.
-Ne.
01:13:53 Ne, tobě není dobře, neměly jsme sem jezdit.
01:13:55 -Ne.
-Naložte ta zavazadla!
01:13:59 FranĿois!
01:14:03 Uvidíme se ještě?
01:14:05 Uvidíme se?
-Možná ano. Možná ne.
01:14:12 To jsou mé dopisy?
01:14:20 Ty tvoje jsou tady.
01:14:29 Já jsem jako ty.
01:14:31 Buď miluju, nebo ne. A pak odhodím.
01:14:35 Jako ty.
01:14:37 To je logické.
01:14:39 Tenhle ne. Je mi příliš drahý.
01:14:46 Je od Flauberta.
01:14:50 Ženské zadky vám prý přijdou všechny stejné.
01:14:54 Na to je snadná pomoc. Obejděte se bez nich.
01:14:58 Jenom těch děvek!
01:15:00 Toho veslování! Namáhání těla!
01:15:05 Budete-li se řídit mou radou, vaše zdraví to jistě přivítá.
01:15:15 Ale ty ses jeho radou neřídil, viď?
01:15:25 Vlastně jsi mě nikdy nemilovala.
01:15:27 Ty mě taky ne. Patrně.
01:15:31 A ty ostatní? Myslím muže.
01:15:34 -Co jsou muži?
-Ale no tak!
01:15:37 Drobný rozdíl tu přece je!
01:15:43 Pokud jde o to, co myslíš, tak vás nemiluju.
01:15:52 Vždycky jako bych měla v břiše plynový hořák.
01:15:58 Chm!
01:16:07 Nech si ji. Ta nezavazuje.
01:16:18 Zas oči?
-Ano.
01:16:25 Je to divné.
01:16:28 Mám pocit, jako by mi oči lezly z hlavy.
01:16:34 A z toho mám pak migrény.
01:16:38 Kdybys věděla, jak strašné migrény.
01:16:42 Máš strach?
01:16:45 Ty přece víš, že se nebojím smrti. Dokázal bych se zabít jen z flancu.
01:16:53 Já vím.
01:16:55 Chm. Nebýt toho, že mám ještě matku.
01:17:01 Zůstaň tu.
01:17:07 Zůstaň tady!
01:17:24 Uvidíme se v Paříži, až se zotavíte.
01:17:27 Já už se nezotavím.
01:17:29 Bože můj, nezoufejte si tak! To se může stát každému.
01:17:42 Vypadáš příšerně. Začni se o sebe starat.
01:17:59 Ještě!
01:18:03 Ještě jednu noc.
01:18:05 Jednu noc!
-Musím se vrátit,
01:18:08 poslala jsem telegram.
-Jen jednu noc.
01:18:12 A v tomhle stavu!
01:18:14 Jen jednu noc.
01:18:17 Ještě jednu noc!
01:18:36 Copak je ti, FranĿois?
-Nic, pane. Nic.
01:18:40 Jak to nic? Tváříš se tak!
01:18:45 To ty ženy, pane.
01:18:48 Ty ženské!
-Co je s nimi?
01:18:51 Nic, nic, pane.
01:18:53 To ty ženské, já si nemůžu pomoct, pane.
01:18:55 -Á!
-Všechny ty ženské!
01:18:58 -Přines mi hůl a klobouk!
-Půjdete ven, pane?
01:19:01 Dones mi hůl a klobouk!
01:19:14 Řekni paní, že je tu pan de Maupassant.
01:19:16 -Milostivá paní není doma.
-Počkám na ni.
01:19:18 Ne, ne. Milostivá paní odjela do Paříže.
01:19:23 Včera večer, vlakem.
-Vlakem? Do Paříže?
01:19:26 A nenechala mi tu vzkaz? Nemáte mi něco vyřídit?
01:19:29 Ano, pane de Maupassant.
01:19:31 Mám vám od milostivé paní vyřídit, abyste ji už nevyhledával.
01:19:35 Ona vás již nepřijme.
01:19:38 Už nikdy, pane de Maupassant.
01:19:54 K čertu s ní! K čertu s nimi se všemi!
01:20:01 ROZBITÍ SKLA
01:20:12 FranĿois! FranĿois!
01:20:15 FranĿois, už nemám éter. Jsou prázdné!
01:20:18 FranĿois! Jsou prázdné, podívej. Vidíš? Jsou prázdné!
01:20:22 Pane, jděte dovnitř, přitížíte si. Pojďte dovnitř.
01:20:26 Já vám pro éter dojdu.
-Ne, ne! Nenechávej mě tu.
01:20:30 Nenechávej mě tu. Nenechávej mě tu, FranĿois.
01:20:33 Umírám, FranĿois. Umírám. Nikam nechoď.
01:20:38 Ano, ano.
-Pane.
01:20:43 -Ehm.
-Á, to jsi ty.
01:20:48 Hm.
01:20:52 Co to čteš pěkného? Á! Shakespeare!
01:20:56 Mám stále stejné záliby.
01:21:00 Ehm. Mělas nám to číst místo katechizmu.
01:21:06 Z Bible se nejlépe naučíš, co je život.
01:21:10 Je v ní utrpení, radost, tak jako v životě.
01:21:18 Čekala jsem tě ale včera, na štědrý den.
01:21:21 Hmmm.
01:21:23 Tak s tebou budu na nový rok.
01:21:27 Odpusť mi.
01:21:30 Měl jsem včera nečekanou návštěvu.
01:21:33 Přijeli až z Paříže.
01:21:36 Bylo to důležité pro mou práci.
01:21:38 Pro tvou práci!
01:21:41 Chceš mi namluvit, že to bylo kvůli práci?
01:21:45 Doopravdy, máti. Doopravdy.
01:21:47 Lidi, které potřebuji.
01:21:49 -Potřebuješ?
-Ano.
01:21:51 Nevykládej mi, hochu, že ty někoho potřebuješ.
01:21:54 Jsi velký duch, máš své renomé, co ještě potřebuješ?
01:22:08 Potřebuju klid.
01:22:12 Chci si odpočinout.
01:22:14 Kdybys věděla...
01:22:20 Á, to slunce!
01:22:23 A co tvé oči?
-Zatím to jde.
01:22:31 Tu pravou zornici mám nějakou divnou...
01:22:36 Podivnosti máme v rodině. Hm?
01:22:42 Půjdeme dovnitř. To slunce je příšerné!
01:22:48 Máti...
01:22:54 Myslíš na Hervého? Úžeh byla jen oficiální verze.
01:22:59 Umřel na šílenství. Na šílenství.
01:23:01 Na šílenství. Na šílenství. Na šílen
01:23:05 Hervé umřel na úžeh. Od slunce!
01:23:08 Celé odpoledne byl na slunci a v hlavě se mu to...
01:23:11 Já vím, já vím, já vím.
01:23:13 Já vím. Znám to celé už nazpaměť. Nazpaměť.
01:24:21 HLASITÝ SMÍCH
01:25:00 Ó!
01:25:10 Bude spát do rána.
01:25:17 Schovejte mu ty náboje do revolveru.
01:25:19 Když je schovám, bude je hledat.
01:25:21 Pane doktore, kdybyste dovolil, rád bych věděl...
01:25:26 -Co si o tom myslím, viďte?
-Ano. Ano.
01:25:29 Já myslím, že je na tom dost bledě, FranĿois.
01:25:34 Dost bledě. Nalij nám něco k pití, ano?
01:25:47 Ty si nic nedáš?
-Já...
01:25:50 Mám alkohol zakázaný.
-Od koho?
01:25:53 -Od vás, pane doktore.
-No ovšem. Ano, máš pravdu.
01:25:59 Víš, alkohol, ten škodí.
01:26:01 Na všechno. Neměl bys ho pít.
01:26:06 -Ale prý také v něčem prospívá.
-No právě, kamaráde. V tom to je.
01:26:22 Pane doktore... Opravdu vidí svého dvojníka?
01:26:28 Tohle si těžko někdo vymyslí.
01:26:31 Leda tak pro pobavení přátel, ale ne aby střílel z revolveru.
01:26:40 Ještěže mířil na dvojníka.
01:26:46 Tomu se říká autoskopie.
01:26:50 Mělo to hodně spisovatelů. Musset, Goethe.
01:26:54 Viděli dvojníky.
01:26:58 Guyho strýček taky. Aspoň to říkala jeho matka.
01:27:05 Holt to mají v rodině.
-On propadá šílenství.
01:27:13 Zblázní se. A budou ho muset zavřít.
01:27:31 Počkejte, pane, nechte to. Já vás oholím.
01:27:43 Hm. Jestli chceš.
01:27:55 Máme nový rok. To nám pěkně začíná. Chm.
01:28:09 Není to špatné.
01:28:13 Ale měl jsi s tím přijít před padesáti lety.
01:28:17 "Hle, vlaštovka již odlétá, za teplem táhne do světa,
01:28:21 však vrátí se nám do léta."- Takhle psával Lamartine.
01:28:26 Jenom se nedělej, Flauberte.
01:28:30 A pověz, když jsi byl starý jako on,
01:28:33 vzpomínáš si ještě, jak jsi psal?
-Jako Chenier, drahá.
01:28:40 Když tehdy zemřel člověk mně nejdražší,
01:28:43 můj učitel Flaubert, umyl jsem ho a oholil,
01:28:50 a zatlačil mu oči. Ty jeho krásné oči.
01:28:56 Celou dobu jsem si představoval všechnu tu práci,
01:29:01 kterou vykonal jeho mozek. Jeho hlava, které není rovno.
01:29:08 Au! Au.
01:29:12 Promiň. Bolí mě dnes ráno zase oči.
01:29:18 Jako bych viděl mlhu.
01:29:25 Kdybych nemusel navštívit matku...
01:29:29 Ale musím, aby si nemyslela, že stůňu.
01:29:35 Poslyš, tam u ní mi uvaříš jenom čaj a k němu vajíčka.
01:29:41 Nic jiného. Vůbec nic.
01:29:44 A budeš mi nablízku po celý čas oběda.
01:29:47 Ano.
01:29:50 Neopouštěj mě, FranĿois. Neopouštěj mě.
01:29:57 -A pracoval jsi, chlapče?
-Nemůžu s tím hnout.
01:30:08 Už celé týdny jsem nic nenapsal.
01:30:14 Á! Nevíš, jak to skončit. Mám pravdu?
01:30:20 To je tvá slabá stránka.
01:30:22 Tuhle jsem si zas četla "Silná jako smrt".
01:30:24 A musím ti znovu říct...
01:30:26 Já vím, nelíbí se ti, jak ten román končí.
01:30:29 Díky, už jsi to říkala.
01:30:31 Ale přece některé věci se nedají předvídat.
01:30:36 No právě.
01:30:37 Já nemám ráda to, co se nedá předvídat,
01:30:40 já nevěřím na nějaké náhody.
01:30:46 Odpusť.
01:30:49 Ale náhoda to je... to je osudovost!
01:30:55 Máti, přece jak to můžeš říct? O tom je celá má kniha.
01:31:05 A je to taky má nejúspěšnější kniha.
01:31:09 Ohó! Co mi to chceš namluvit? To nemá význam.
01:31:18 Prodejnost nemá s uměním nic společného.
01:31:24 Důležité je jen umění. A umění nemá rádo náhodu.
01:31:33 Ostatně Flaubert...
-Já vím, Flaubert by to řekl taky.
01:31:39 -Mám ti nalít víno?
-Ne, děkuji.
01:31:51 Mmm. Ani kapku vína! Jsi příkladný pacient.
01:31:58 Daremberg mi to zakázal.
01:32:00 Daremberg!
01:32:04 Daremberg by to měl zakázat hlavně sám sobě.
01:32:07 Ve sváteční den by si člověk měl něco dopřát.
01:32:13 Tetičko, nenuťte mě.
01:32:15 Já nepiju, já nepiju, já nepiju! Já nepiju!
01:32:22 -Já chci domů.
-To nic není.
01:32:25 Neplakej. Neplakej. Nic se nestalo.
01:32:27 -Holčičko moje, neplakej, to nic.
-Nic se nestalo, buď hodná.
01:32:31 Buď hodná, vždyť se nic nestalo. Neboj se, to nic.
01:32:34 Je podobná Hervému.
01:32:57 Tam! Tam! Tamhle je!
01:33:08 Tam! Tam! Tam!
01:33:12 Tamhle je!
01:33:14 -Kdo? Kdo?
-Tam! Tam! Tamhle, povídám!
01:33:17 -Kdo!
-Tamhle je!
01:33:24 -Maminko.
-Já chci domů, maminko.
01:33:34 -Pane!
-Ty darebáku!
01:33:36 -Ne, pane!
-Tys mi vyměnil náboje!
01:33:39 Co? Vyměnils mi náboje!
-Pane, prosím vás, vzpamatujte se!
01:33:42 Ty darebáku! Zloději! Já tě vyženu, tys mě okradl!
01:33:47 Vyženu tě, slyšíš?
01:33:49 Raymonde! Raymonde! Raymonde! Raym...
01:33:59 Pane.
-Mé hrdlo.
01:34:01 Viděls to, FranĿois? Já jsem se podřízl.
01:34:04 Chtěl jsem se zabít. To je důkaz! Tady! Jsem blázen!
01:34:07 Jsem blázen!
01:34:09 Díky! Jsem blázen! Jsem blázen! Jsem blázen!
01:34:12 Pusťte mě! Jsem nesmrtelný! Pusťte mě! Jsem svůj!
01:34:19 Já jsem svůj!
01:34:24 To přijde zas, pokusí se o to znovu.
01:34:27 Musí do ústavu. Možná jen na čas. Rozhodnout se musíte vy.
01:34:35 Ale Hervé není... Guy, není blázen.
01:34:39 Je prudký. To má po otci. A taky má nemocné oči.
01:34:45 Ano, má nemocné oči, ale to je průvodní jev.
01:34:49 Vy jste nikdy mého syna neuměl pochopit.
01:34:52 Guy je citlivý člověk.
01:34:56 A právě takoví lidé zakládají náboženství
01:34:58 a zanechávají nám vrcholná díla.
-Pokusí se o to znovu.
01:35:02 A nikdo ho nebude zavírat. Guyho ne.
01:35:05 Nebude zavřený jako Hervé.
-Dobře.
01:35:16 Ale varuji vás.
01:35:18 FranĿois nemusí pokaždé přijít včas.
01:35:26 Tak aspoň, tak aspoň někam jinam, ne tam, kde byl Hervé.
01:35:33 V Paříži je ústav, který vede doktor Blanche.
01:35:36 Je to můj přítel.
01:35:38 Guy ho zná. Nemohl by mít lepší péči.
01:35:41 Když pošlu telegram, přijedou si pro něj pozítří.
01:35:47 Nesmí o tom být zmínka v novinách.
01:35:53 A pak ještě jedna věc.
01:36:01 Je naprosto nezbytné,
01:36:03 aby s ním zůstal FranĿois, protože...
01:36:06 Spoléhám na vás, Darembergu prosím vás,
01:36:11 protože FranĿois s ním musí zůstat. Je to důležité.
01:36:36 KŘIČÍ JAKO LEV
01:36:49 Ne!
01:36:51 -Na nádraží!
-Tam ne, do přístavu!
01:36:55 Pojedeme s ním do přístavu.
-Ne!
01:37:04 KŘIK MAUPASSANTA
01:37:15 Tudy, musíme tudy. Tudy!
01:37:17 Tam jsou schody.
01:37:29 Tudy, po schodech.
01:38:14 Á! Pane de Maupassant.
01:38:25 Tohle je pan doktor Meuriot, který se o vás bude osobně starat.
01:38:30 Budete mít apartmá 15 v mužském pavilonu.
01:38:44 Ahoj, Raymonde! Ahoj! Miláčku! Ahoj.
01:39:26 Guy. Ale ty jsi šílený. Šílený v rodině jsi přece ty!
01:39:31 Ty jsi blázen. Ty jsi blázen. Nechat mě zavřít! To on je blázen!
01:39:35 On! On je blázen! On zešílel!
-Pane, uklidněte se.
01:39:42 On je blázen. To on! On zešílel! To on!
01:40:11 Syfilis v třetím stadiu
01:40:13 se projevuje ztrátou duševních schopností.
01:40:16 Delirii, melancholií, hypochondrií. Typický případ.
01:40:25 Halucinace pak přicházejí čím dál častěji.
01:40:29 -A uzdraví se?
-Uzdraví?
01:40:45 Opravdu jsem psal knihy?
01:40:50 -Ano, pane.
-Aha.
01:40:55 Dobré knihy?
-Ano, pane.
01:40:59 -Aha.
-Ehm. Moc dobré knihy.
01:41:06 Ale no tak, FranĿois, nebreč nade mnou.
01:41:11 Copak nevíš? Všichni tam přece musíme.
01:41:16 Ou!
01:41:20 FranĿois, zas je to tady.
01:41:25 Zavolej je. Zavolej! Honem!
01:41:28 Zas mi začíná. Zavolej.
01:41:33 Zavolej ho, honem!
01:41:37 Zavolej je! Honem!
01:41:46 Au, au, au!
01:41:52 Á!
01:42:17 Ale to je Giséle!
01:42:19 Giséle? Ne, pane, pokud vím, tahle se jmenuje Jeanne.
01:42:27 Slečno?
01:42:33 Jmenujete se Jeanne?
-Ano.
01:42:36 Hm. A nejmenovala se Giséle?
01:42:38 -Nejmenovala jste se Giséle?
-Ne.
01:42:40 Děkujeme, slečno. Pane, ona se nikdy nejmenovala Giséle.
01:42:44 Opravdu.
01:42:48 -To je!
-Mmm.
01:42:50 -Tak ona je tu taky!
-O kom to mluvíte, pane?
01:42:52 Vždyť je to přece dáma v šedém. Tady, zrovna šla kolem!
01:42:57 Viďte? Ale to je...
01:43:00 Ovšem.
-Pane.
01:43:04 -Co je?
-Zmýlil jste se, pane.
01:43:06 To je žena doktora Meuriota.
01:43:08 Co mi to chcete namluvit, vždyť to je, to je přece...
01:43:11 Tak to ne! Vždyť vy přede mnou něco skrýváte!
01:43:17 -Pane!
-Nechte mě!
01:43:20 Vy přede mnou něco skrýváte!
-Pane!
01:43:24 -Tohle je příšerné!
-Pane.
01:43:27 -FranĿois! FranĿois!
-Pane.
01:43:29 -Jsem to vůbec já?
-Ano, pane.
01:43:32 -Jsem to vůbec já?
-Ano, pane.
01:43:34 Řekni, jsem to já?
01:43:40 Mám toho tady dost! Všude samý syfilitik.
01:43:44 Já nemám syfilis! To je herpes. Herpes!
01:43:49 Herpes! Herpes je to. Je to herpes!
01:43:53 Oni to vědí, pane, vědí o tom.
01:43:56 Tak proč mi ukradli peníze? Ty mi taky kradeš peníze.
01:44:01 Ne, pane.
01:44:05 Musím ze sebe sundat všechnu tu sůl!
01:44:12 -Tak co, čůral jsi dneska?
-Ne. Nevyčůrám se.
01:44:16 Dejte mu napít.
01:44:23 -Vycévkujeme ho.
-Ne, nebudu čůrat.
01:44:28 Bando zlodějská. Nechci čůrat! Nechci čůrat!
01:44:31 Á!
01:44:49 Mami!
01:44:51 Ne, ne, ne.
01:44:54 Ne, Darembergu. Já nemůžu.
01:45:01 Já nemůžu.
01:45:03 Bude mít narozeniny. Za tři dny.
01:45:07 Ve vaší přítomnosti by se mu mohlo trochu rozjasnit.
01:45:13 To po mně nechtějte. Já nemůžu.
01:45:17 Proč já?
01:45:21 Jděte za jeho otcem.
01:45:33 Tam! Tam!
01:45:35 Tamhle je, vidíš ji? Odvez mě k ní honem.
01:45:38 Odvez mě tam.
01:45:42 Pospěš si, FranĿois, pospěš si!
01:45:47 Sss!
01:45:51 Tady je to. Počítám s vámi, ano? Bude to dnes večer.
01:45:57 Je to večeře v přestrojení.
01:45:59 Tak se převlečte, za koho budete chtít.
01:46:02 Ale...
01:46:10 Tak dál.
01:46:15 Hm. Slečno.
01:46:19 Tady je to. Je to na dnešní večer.
01:46:23 A nemluvte o tom ani předtím, ani poté. Pšš!
01:46:37 Ani poté.
01:46:40 Nechci ho vidět.
01:46:43 Už není. Chci mít svého syna v paměti živého.
01:46:51 A on je mrtvý, zemřel letos 1. ledna.
01:47:03 A navíc já přece jsem nemocná.
01:47:10 Já nic už nevidím.
01:47:14 Pomoz mi. Tady.
01:47:18 Honem.
01:47:42 -Mám vám přinést...
-Ne! Vyloučeno!
01:47:45 Dnes se nevyčůrám. Ne!
01:47:48 Já po tom spím. A dneska spát nechci.
01:47:52 Navíc moje moč je vzácný drahokam, čirý diamant
01:47:56 a musí se uchovávat v trezoru.
01:48:03 A nesahej na mě!
01:48:05 Já jsem Boží syn.
01:48:08 S mou matkou obcoval Ježíš Kristus, jsem Boží syn!
01:48:12 Boží syn!
01:48:18 Já nemůžu.
01:48:36 -Nechte to. Nechte to!
-Mmmm!
01:48:39 -Okamžitě to pusťte!
-Laure! Laure!
01:48:46 Ty boty jsou špinavé. Jsou špinavé!
01:49:00 Proboha. Jsem jako přízrak. To je hrůza.
01:49:07 Potřebuju natřít tváře. Honem, podej mi růž!
01:49:12 FranĿois! Podej mi tu růž!
01:49:15 Ano. Tu. Ano, to je ona, dej mi ji.
01:49:20 Děkuju. Tak.
01:49:24 Moje růž. Tak.
01:49:26 To je ono. To je ono.
01:49:31 To je ono. Vidíš? Ano.
01:49:35 Hm. Tak a je to.
01:49:40 Teď je to lepší, viď? Ták. Ták.
01:49:45 Ták. Ták. Hm?
01:49:52 Přijdou, FranĿois, viď?
-Ano. Samozřejmě, pane.
01:50:03 Dojdu ještě pro svíčky.
-A? No ano, to bude příhodné.
01:50:10 Vezmi jich hodně. E?
01:50:13 Ano, pane.
01:50:50 Laudánum. Odkud ho má? Kde ho vzala v tak velkém množství?
01:50:55 Už dlouho má slabé nervy.
01:50:58 Bere ho pravidelně. Zřejmě má zásobu.
01:51:03 Co je Guy v ústavu, mívá záchvaty vzteku.
01:51:06 DUSIVÉ ZVUKY ZA DVEŘMI
-Ježíši!
01:51:10 Můj Bože! Můj Bože! Můj Bože!
01:51:12 Nůžky! Nůžky, rychle! Chce se uškrtit!
01:51:15 Laure! Laure!
01:51:18 Á! Ne! Á! Ne! Ne!
01:51:41 Mmm!
01:52:01 Mmmm.
01:52:05 To je, to je... Mmmm.
01:52:16 Óoo! Mmmmm.
01:52:21 Tsss.
01:52:28 A co...
01:52:36 Mmmm!
01:53:17 Ó! Chm.
01:53:50 Maminko! Mám takovou radost!
01:53:55 Mmm. A Hervé!
01:54:02 A tatínek! Á!
01:54:06 Vidět vás pohromadě! Všechny čtyři.
01:54:10 Chlapče, je mi trochu trapné tě o to žádat,
01:54:14 ale nemohl bys mi půjčit nějaké...
01:54:17 Tvá matka mi nic nedává, a přitom mám také svoje potřeby.
01:54:20 Ale ovšem, samozřejmě. Je aspoň hezká?
01:54:24 Malá blondýnečka, takový temperament!
01:54:26 Jenomže v mém věku je to těžké, a tak...
01:54:30 Pověz mi, Guy, pozval jsi také Boha?
01:54:34 -Ovšemže!
-Dobře.
01:54:36 -Jen asi přijde pozdě.
-Jako obvykle.
01:54:48 Pan Gustave Flaubert.
01:54:50 Neměli jste na mě čekat!
01:54:55 HREJE VESELÁ HUDBA
01:55:00 Je mi horko. Udělám si s dovolením pohodlí.
01:55:36 Pan Emile Zola.
01:55:51 -Anděl Páně.
-Anděl Páně!
01:55:54 Anděl Páně! Anděl Páně! Anděl Páně!
01:55:56 Anděl Páně! Anděl Páně! Anděl Páně!
01:55:59 Anděl Páně! Anděl Páně! Anděl Páně!
01:56:02 Anděl Páně! Anděl Páně! Anděl Páně!
01:56:04 Maupassante, ještě jsi nenašel jméno pro mou loď.
01:56:09 -Co třeba "Nana"?
-Nana?
01:56:11 A proč Nana?
-Aby si na ni každý mohl skočit!
01:56:20 Dobrá.
01:56:22 Ale dopiš ten román, Maupassante, všichni na něj čekají.
01:56:25 Anděl Páně! Anděl Páně! Anděl Páně!
01:56:27 Anděl Páně! Anděl Páně! Anděl Páně!
01:56:30 -Anděl Páně! Anděl Páně!
-Anděl Páně.
01:56:32 Anděl Páně! Anděl Páně! Anděl Páně!
01:56:35 -Musím dopsat "Anděla Páně".
-Ano! Bravo!
01:56:40 Beránek, jenž... Beránek, jenž...
01:56:44 Au! Už nevím, jak dál. Je to pro mě strašné.
01:56:53 Račte k hostině!
01:58:45 Guy! Guy!
01:58:49 Guy! Guy!
01:59:08 Ó! Á!
02:00:00 Kdo dál, panstvo, by chtěl mít tu možnost
02:00:03 poměřit se s mým šampionem?
02:00:32 Guy?
02:00:36 Guy!
02:00:38 Paní domu!
02:00:39 -Och! To je hrůza, jdu pozdě!
-Ani v nejmenším.
02:00:42 -Je tu Giséle?
-Ne, zatím nepřišla.
02:00:43 Á!
02:00:46 Guy, Guy!
02:00:50 Guy, Guy!
02:00:56 Guy! Guy!
02:01:00 Guy! Guy! Guy!
02:01:18 Bože můj, nezoufejte si tak! To se může stát každému.
02:01:22 Já už se nezotavím.
02:01:24 Vypadáš příšerně. Začni se o sebe starat.
02:01:27 Vypadáš příšerně. Začni se o sebe starat!
02:01:33 Tamhle je! Tamhle je Giséle!
02:01:39 Tam! Tam!
02:02:05 Pojď!
02:02:09 Pojď sem!
02:02:27 Zůstaň tu! Zůstaň tady!
02:03:53 MUŽSKÝ ŘEV
02:03:59 Pane? Pane?
02:04:06 Pane! Pane.
02:04:15 Pane hrabě.
02:04:53 Připravili: Překlad a dialogy: Anna Kareninová
02:04:57 Dramaturgie: Zuzana Kopečková Asistentka režie: Hana Somolová
02:05:02 Vedoucí produkce: Miloslava Herynková
02:05:05 Vedoucí dramaturg: Alena Poledňáková
02:05:09 Šéfproducent: Vladimír Tišnovský Režie: Elmar Kloss
02:05:14 Skryté titulky: Stanislav Vyšín
02:05:17 Vyrobila Česká televize, 2011
Za svůj život napsal 259 povídek, 7 románů, 3 cestopisy a 3 divadelní hry. Jeho plodný život literáta předčasně ukončila choroba, kterou onemocněl díky svému vášnivému a nezřízenému vztahu k ženám. Guy de Maupassant se dožil pouhých třiačtyřiceti let (1850 – 1893). V počátcích jeho literární kariéry jej vzal pod svá ochranná křídla Gustave Flaubert, přítel jeho matky; znal se s Emilem Zolou, Ivanem Turgeněvem a mnoha dalšími slavnými spisovateli své doby. Pracoval jako redaktor ve známých novinách Le Figaro či Le Gaulois. V roce 1880 vydal své první mistrovské dílo – Kuličku. Následujících jedenáct let bylo jeho nejplodnějším obdobím.
Režisér Michel Drach obsadil do titulní role filmu známého francouzského herce Claudea Brasseura, který dodal své postavě patřičnou živočišnost, zemitost i noblesu. Film zachycuje osudové kapitoly ze života Maupassanta. V impresionistických obrazech vzpomíná nemocí zasažený Maupassant na své šťastné dětství s matkou a bratrem, první zklamání z lásky a zároveň první nesmělé básnické pokusy. Neustále se mu vrací i vzpomínka na bratra, který byl internován v blázinci, kde později zemřel. Uvidíme předobrazy jeho nejslavnějších postav: Kuličky, Mušky či Miláčka a provázíme tohoto slavného literáta až do jeho hořkého konce, v němž mu zůstal věrný jeho sluha (vynikající Jean Carmet).