Události kolem 17. listopadu 1989 očima českých studentů a zahraničních novinářů. Americký dokument
00:01:02 Praha - město oslavované básníky i vládci.
00:01:08 Patří k nejkrásnějším městům na světě. Její bohatá historie
00:01:13 dokáže oslovit každého vnímavého člověka.
00:01:22 -Praha je považovaná za významné místo díky své historii
00:01:26 a architektuře. Ale já tady žiju a proto takhle neuvažuju.
00:01:40 -Podle mého názoru je dnes pro život Praha jedním
00:01:44 z nejlepších míst zvlášť pro mladé. Je to město s dlouhou historií.
00:01:51 -K mým oblíbeným spisovatelům patří Franz Kafka, takže mám příjemný
00:01:56 pocit z toho, že chodím stejnými ulicemi jako on.
00:02:07 Ale Praha má také svou temnou minulost.
00:02:11 -Když ji budeme skrývat, zůstane rakovinou na organismu společnosti.
00:02:20 -Dnešní Praha a Česká republika je prosperující demokratická
00:02:24 společnost. Před pár desítkami let zde ale panoval tvrdý komunistický
00:02:30 režim.
00:02:37 40 let komunistické diktatury. V tomto období strachu
00:02:41 a kompromisů většina obyvatel mlčela. Ti, kdo se chtěli dostat
00:02:47 nahoru, tak činili na úkor druhých.
00:02:53 Disidenti, kteří vystupovali proti komunistickému režimu,
00:02:57 jako Václav Havel, byli přísně trestáni.
00:03:02 Přišel rok 1989 a to, co se zdálo nemožné, se stalo skutkem.
00:03:12 Přátelé! Pravda a svoboda musí zvítězit!
00:03:19 Když však euforie opadla, zůstalo mnoho otázek ohledně
00:03:24 minulosti nezodpovězených. A tyto otázky se kladou dodnes.
00:03:34 -Lidé zapomínají na to, co se stalo.
00:03:39 -Problém není jen na straně rodičů, je to také problém výuky
00:03:44 na školách. A to mě trápí.
00:03:51 -Lidé si navzájem nedůvěřují a možná k tomu mají důvod.
00:03:57 Nevím, jestli si mohou důvěřovat.
00:04:02 Nevěří na žádné ideály.
00:04:07 Všechno obrátí ve frašku.
00:04:11 Možná za to může komunistická minulost.
00:04:25 Po druhé světové válce a porážce nacistů se v Československu
00:04:29 zvýšilo napětí, když ze svobodných voleb vzešla komunistická vláda.
00:04:37 Strach vyvolávala skutečnost, že československá demokracie
00:04:41 západního střihu by mohla být v ohrožení. Tyto obavy se naplnily
00:04:46 o dva roky později, když komunistická většina
00:04:50 zinscenovala převrat.
00:04:53 -Neřekli byste, jak je jednoduché dostat se do situace, kdy vám
00:04:58 vládnou lidé, kteří nerespektují základní demokratická pravidla
00:05:03 a ve skutečnosti demokracii využijí k tomu, aby ji zničili.
00:05:07 Komunistická strana Československa zavedla po převratu přísnou
00:05:11 cenzuru a uzavřela státní hranice.
00:05:17 Po celé zemi byli lidé bezdůvodně zatýkáni a obviňováni
00:05:21 z podvratné činnosti.
00:05:27 Byla jim upřena řádná obhajoba.
00:05:30 Mnozí, ženy nevyjímaje, byli postaveni před veřejný tribunál,
00:05:34 označeni jako zrádci a posláni do vězení. Někteří byli popraveni.
00:05:43 -Mohli jste se velmi snadno dostat na deset let do vězení,
00:05:47 být posláni do uranových dolů nebo být popraveni. Bylo to kruté.
00:05:54 V 60. letech si frakce vedená Alexanderem Dubčekem uvědomila,
00:05:58 že bez reformy zůstane komunistická strana nepopulární a opovrhovaná
00:06:03 většinou obyvatel.
00:06:08 Když se tito reformní komunisté dostali v roce 1968 k moci,
00:06:13 zahájili rozsáhlé změny. To byl počátek Pražského jara.
00:06:21 -Straničtí reformátoři se chtěli distancovat od 50. let,
00:06:25 od stalinistického období.
00:06:28 Hlavním cílem Pražského jara byla obnova komunistické strany
00:06:32 jako legitimní skupiny lidí, kteří stojí v čele společnosti.
00:06:36 V podstatě řekli, aniž by to vyslovili: "Omlouváme se.
00:06:40 Udělali jsme spoustu chyb. Uškodili jsme této zemi.
00:06:43 Nyní vám ji vracíme zpět."
00:06:47 Tím mysleli reformátoři především zrušení jednoho z nejožehavějších
00:06:51 opatření strany: cenzury.
00:06:57 -V té době ve straně probíhala rozsáhlá debata o tom:
00:07:00 "Kam až můžeme zajít, abychom ostatním umožnili vyjádřit
00:07:04 svůj názor na směřování Pražského jara?"
00:07:08 Protože jakmile zrušíte cenzuru, což počátkem roku 1968 udělali,
00:07:12 tak už nemáte věci nadále pod kontrolou.
00:07:17 -Bylo to zcela mimořádné a nádherné období mého života.
00:07:24 Koncem 60. let chodila Ivana Doležalová na střední školu v Praze
00:07:33 -Dokonce i na naší škole jste v 60. letech mohli najednou začít
00:07:38 mluvit o věcech, o kterých se dříve nesmělo.
00:07:42 Mohli jsme například začít nosit džíny, které byly ve druháku
00:07:46 stále zakázané.
00:07:53 A bylo pořád na co chodit. Šla jsem na každý film
00:07:57 a divadelní představení, protože to bylo možné.
00:08:04 -Je tu nová vlna československé kinematografie. Je tu i divadlo.
00:08:09 -Uvnitř společnosti se uvolnila obrovská tvůrčí energie.
00:08:13 Jedním z umělců, kteří získávali na popularitě, byl i dramatik
00:08:18 Václav Havel.
00:08:22 Jeho hry ukazovaly absurditu komunismu.
00:08:32 Dobré věci má dělat prostě proto, že si myslí, že jsou dobré,
00:08:37 že jsou v souladu s jeho svědomím, že nemá pocit zalepkanosti
00:08:42 nějakými kompromisy, úhyby, mlčením k nějakému zlu.
00:08:48 Havlovy hry ukazovaly komunistický režim takový, jaký byl, a dávaly
00:08:52 lidem naději, že tato noční můra skončí.
00:09:01 -Jakmile zrušíte cenzuru, jakmile dovolíte lidem svobodně
00:09:04 cestovat, jakmile dovolíte lidem nezávisle se organizovat,
00:09:09 tak v podstatě podkopáte všechny základní principy,
00:09:12 na kterých komunistický systém spočíval.
00:09:16 Češi si mysleli: "Pořád vše děláme v rámci socialismu.
00:09:21 Chceme socialismus zlidštit, učinit ho lidem přijatelnějším.
00:09:25 Pak s ním budou souhlasit."
00:09:29 V Moskvě to ale viděli jinak.
00:09:41 -Probudili mě, nevím, v jedenáct nebo ve dvanáct v noci.
00:09:45 Někdo křičel: "Rusáci jsou tady!"
00:09:49 -Začala jsem se třást a nešlo to zastavit, jak jsem byla vyděšená.
00:09:58 -20. srpna ve 23 hodin do Československa vpadlo
00:10:02 podle odhadů 250.000 až půl milionu vojáků.
00:10:11 To byla totální vojenská okupace.
00:10:20 Jakmile se sovětské síly dostaly do Prahy, zaujaly pozice
00:10:24 u vládních budov včetně Československého rozhlasu.
00:10:33 Když jsme u rozhlasu přecházeli ulici, vojáci sedící na tancích
00:10:37 na nás mířili a stříleli.
00:10:46 Bylo to něco strašného, když si na to vzpomenu.
00:10:52 Byli jsme zoufalí.
00:11:07 -Pro mě to byla válka. Člověka mého věku, 18 -19, napadlo:
00:11:12 "Jsou tu tanky, bude se střílet, budou mrtví. Co se děje?"
00:11:21 V následujících dnech a týdnech obyvatelé Prahy navzdory nebezpečí
00:11:25 zaplavili ulice.
00:11:28 -My jsme všichni uměli rusky. Ruštinu jsme měli od čtvrté třídy
00:11:32 základní školy. Takže během prvních dní okupace jsme
00:11:36 se snažili mluvit s těmi vojáky.
00:11:41 Říkali jsme jim: "Jděte domů. Čeká vás Nataša."
00:11:49 -Lidé lezli na tanky, snažili se vojákům domlouvat. Někteří dokonce
00:11:54 zašli tak daleko, že strkali hadry do výfuku a do palivových nádrží
00:11:58 tanků, zapalovali je a utíkali.
00:12:02 Dělali to zejména mladí lidé, hlavně studenti. Dalším projevem
00:12:06 odporu, jak si můžeme všimnout na fotografiích, byli lidé,
00:12:10 kteří chodili s českými vlajkami - některé byly potřísněné krví obětí.
00:12:17 Ani ti, co se pokoušeli vzdorovat, nemohli změnit nevyhnutelné.
00:12:25 Pražské jaro skončilo.
00:12:43 V letech následujících po okupaci byla pro ty, kteří chtěli vládnout,
00:12:47 poslušnost vůči Sovětům závazná.
00:12:53 Gustav Husák byl povýšen na generálního tajemníka
00:12:57 komunistické strany.
00:13:02 -Husákovu vládu můžeme vnímat jako loutkový režim.
00:13:06 Sověti vyžadovali stabilitu a normalizaci. To znamenalo kázeň
00:13:10 a poslušnost, nic, co by mohlo komunisty ohrozit.
00:13:16 Husákova vláda se nejprve musela vypořádat s reformními komunisty,
00:13:20 kteří stáli v čele Pražského jara.
00:13:25 -Stali se hlavním terčem čistek, které přišly po Pražském jaru.
00:13:29 Tudíž počátkem 70. let bylo půl milionu lidí vyhozeno ze strany.
00:13:34 Ale to neznamenalo pouze vyhazov z politické strany, znamenalo to
00:13:39 ztrátu zaměstnání.
00:13:44 Tlak na přizpůsobení se režimu znamenal pro mnoho lidí návrat
00:13:49 do doby před Pražským jarem.
00:13:54 -Bylo nepředstavitelné, že se vše mohlo vrátit před rok 68
00:13:58 a že to bylo ještě horší.Pravda je, že se excesy 50. let,
00:14:02 tehdejší perzekuce neopakovaly. Bylo to mnohem důmyslnější.
00:14:07 Mnohem totalitnější, mnohem všudypřítomnější. A bylo to zlé.
00:14:14 -Režim v podstatě nabízel novou společenskou smlouvu -
00:14:19 nebudete se plést do politiky, politiku přenecháte nám.
00:14:23 A pokud se stáhnete do soukromí, budete si hledět svého,
00:14:27 tak se vám nic nestane.
00:14:30 Tohle však nebylo přijatelné pro intelektuály. Být připraven
00:14:35 o svobodu znamená být připraven o svou uměleckou svébytnost.
00:14:45 To nemohl přijmout ani Václav Havel. Po okupaci v roce 1968
00:14:50 se Havel ocitl na černé listině.
00:14:55 Jeho hry zobrazující komunistickou propagandu byly zakázány.
00:15:01 -Havlovi a dalším spisovatelům, kteří se angažovali v 60. letech,
00:15:05 během Pražského jara a vůbec během celého procesu liberalizace,
00:15:09 byla prakticky zakázána publikační činnost, nesměla o nich padnout
00:15:13 dokonce ani zmínka.
00:15:16 To bylo po sovětské okupaci, po sovětské invazi, po obsazení
00:15:21 Československa, kdy byla tvrdě potlačována nezávislost naší země,
00:15:31 všechny občanské svobody. Byl to tvrdý totalitní režim.
00:15:39 Zakázaní autoři jako Havel, stojící v opozici vůči režimu,
00:15:43 nehodlali mlčet a začali publikovat potají.
00:15:49 -Zhruba 5 let po sovětské okupaci začali Havel a další disidenti
00:15:54 hledat způsoby, jak se dostat ke čtenářům. Využívali k tomu
00:15:59 samizdat.
00:16:08 Samizdat je způsob publikační činnosti, kterým se obejde cenzura.
00:16:13 Spočívá ve vydávání knih psaných na psacím stroji
00:16:17 přes průklepový papír.
00:16:21 -Lidé, kteří si tyto knihy chtěli přečíst, většinou pořídili další
00:16:26 opis nebo i více kopií.
00:16:30 Mnozí z nás tyto publikace četli s velkým zájmem, protože když už
00:16:34 prošly takovýmto procesem, byly jistě důležité.
00:16:43 Přestože rozsah a vliv této ilegální publikační činnosti byl
00:16:47 pořád relativně malý, tresty za její provozování byly tvrdé.
00:16:51 -Když mluvíme o totalitním režimu, měli bychom zdůraznit slovo
00:16:55 totální. Šlo o totální, naprostou kontrolu všeho.
00:17:01 Toho, co čteme, co si myslíme, jaké posloucháme nahrávky.
00:17:11 -Jakýkoli kus papíru, který by se režimu nezamlouval
00:17:15 a byl nalezen u vás doma, mohl být důvodem pro uvěznění.
00:17:24 Všichni lidé, ať už se podíleli na distribuci ilegálních publikací
00:17:28 nebo ne, cítili přítomnost tajné police, StB.
00:17:37 -Ano, opravdu jsem se StB bála.
00:17:45 -Státní bezpečnost byla všudypřítomná. Věděli jste,
00:17:49 že vás mohou sledovat, věděli jste, že někdo může být udavač.
00:17:53 Je velmi těžké to popsat, protože se jednalo o atmosféru
00:17:56 permanentního strachu.
00:18:00 Nejlepším způsobem,jak se vypořádat s touto atmosférou strachu,
00:18:04 byl pro většinu obyvatel únik do soukromí.
00:18:10 Avšak v polovině 70. let zvolil dramatik Václav Havel
00:18:14 zcela opačný přístup.
00:18:19 Já jsem byl jako spisovatel zakázán, byl jsem různě
00:18:24 pronásledován a stíhán a měl jsem pořád takový pocit, že jsem jenom
00:18:28 objektem dění, že pořád čekám, co oni se mnou provedou.
00:18:34 A najednou jsem pocítil potřebu být subjektem dění.
00:18:41 Aby oni přemýšleli, co dělat a jak reagovat, a ne abych já
00:18:46 jen pořád musel reagovat na to, co dělají oni. A tak jsem napsal
00:18:52 takový dlouhý dopis, kde jsem se pokusil rozebrat, analyzovat
00:18:56 kriticky tu situaci v naší zemi.
00:19:00 Ve svém dopisu Havel učinil něco, co ještě nikdo před ním.
00:19:04 Obvinil generálního tajemníka Gustava Husáka a komunistický
00:19:08 režim z likvidace československé kultury.
00:19:13 Poté Havel tím nejprovokativnějším možným způsobem odeslal dopis
00:19:18 přímo Gustávu Husákovi.
00:19:23 -Bylo velice neobvyklé poslat dopis Gustávu Husákovi, prezidentovi
00:19:27 a především generálnímu tajemníkovi komunistické strany.
00:19:32 Když se články o dopisu adresovaném Husákovi objevily
00:19:36 v západních novinách, zaklepala u Havlových dveřích brzy
00:19:40 státní bezpečnost.
00:19:43 Byl předveden na policejní ředitelství a vyslýchán dva dny.
00:19:49 Byl jsem připraven na nejhorší, že mě za ten dopis zavřou.
00:19:54 Nestalo se to. Jenom zesílili všelijaké perzekuce.
00:20:01 Úřady se obávaly, že Havlovo uvěznění by mohlo způsobit
00:20:05 další nepříjemnosti v zahraničí, proto se ho rozhodly propustit.
00:20:17 Disidenti, povzbuzení Havlovým úspěchem, se v roce 1977 spojili,
00:20:21 aby vůči československému režimu vystoupili mnohem důrazněji.
00:20:28 Měli v úmyslu poukázat na pokrytectví režimu tím,
00:20:32 že upozorní na prázdný slib, který učinili nejvyšší
00:20:35 představitelé, když podepsali Helsinskou smlouvu: dohodu,
00:20:39 která měla zlepšit vztahy mezi Spojenými státy a SSSR.
00:20:43 -Stálo tam: navzájem respektujeme suverenitu, navzájem respektujeme
00:20:48 hranice, navzájem se nebudeme plést do vnitřních záležitostí."
00:20:52 Jediným problémem Helsinské smlouvy byl bod 7, kde se píše:
00:20:56 "Budeme respektovat lidská práva." To znamená svobodu projevu,
00:21:00 svobodu svědomí, atd.
00:21:02 Tím, že českoslovenští představitelé podepsali Helsinskou
00:21:06 smlouvu, učinili závazek, že budou respektovat lidská práva občanů.
00:21:11 Tento závazek byl jen další lží, a proto se disidenti chopili
00:21:15 příležitosti poukázat na porušování lidských práv v zemi.
00:21:22 -Sepsali proto dokument, který nazvali Charta 77,
00:21:26 a předali ho parlamentu. Stálo v něm: "Očekáváme, že se budete
00:21:30 chovat podle toho, k čemu jste se zavázali."
00:21:33 "Chartisté" publikovali Chartu 77 v samizdatu a její text se dostal
00:21:38 do zahraničních novin.
00:21:47 Československý režim pak rozpoutal masivní anti-chartistickou
00:21:52 propagandistickou kampaň.
00:22:00 -Protože se každý den na Chartu tak hlasitě útočilo,
00:22:04 tak si najednou mnozí začali říkat: "V této zemi je významná opozice.
00:22:09 To jsme nevěděli, že je tu taková opozice."
00:22:15 Ale přesvědčit občany, aby Chartu podporovali a připojili k ní
00:22:19 svůj podpis, nebylo jednoduché. Mnozí se obávali možných následků.
00:22:28 -Když jste se připojili k Chartě, tak vás vyhodili ze školy,
00:22:32 z univerzity.
00:22:35 Já jsem působil jako pedagog, proto jsem se rozhodl,
00:22:39 že každý nemusí být signatář, že každý nemusí Chartu podepsat.
00:22:52 -Abych řekla pravdu, nelíbil se mi způsob, že někdo přinese
00:22:56 nějaký papír k podpisu. Proto jsem to nepodepsala.
00:23:03 -Bála jsem se a nechtěla jsem být nijak organizovaná.
00:23:11 Bylo mi jich líto,že je nepodporují lidé, jako jsem já.
00:23:22 V první vlně podepsalo Chartu pouhých 242 lidí.
00:23:33 -Neznamená to, že ji podporovalo pouze 242 lidí, ale že ze začátku
00:23:38 bylo jen 242 lidí připraveno podepsat se pod tento manifest,
00:23:42 protože to mělo velmi vážné následky.
00:23:47 -Představte si kardiochirurga, který chtěl operovat.
00:23:51 To byla jeho práce, chtěl v ní být dobrý. Zahodí to všechno,
00:23:55 podepíše Chartu 77?
00:24:00 Už by nesměl operovat. Proto bych ty, kteří nechtěli
00:24:04 navždy přijít o existenci, neodsuzovala.
00:24:11 -Podepíšete a druhý den jste bez práce. A policie vás začne
00:24:15 popotahovat. Nejenže přijdete o svou práci, vaše děti budou
00:24:19 vyhozené z univerzity, nebo se na univerzitu nedostanou.
00:24:24 Vládní představitelé si uvědomovali, že většina rodičů
00:24:29 bude režim tolerovat, pokud to znamená větší příležitost
00:24:32 pro jejich děti.
00:24:36 Ale ne všichni rodiče měli pocit, že tato volba je v nejlepším zájmu
00:24:40 jejich potomků.
00:24:43 -V té době jsem měla 7 dětí. Nejmladšímu synovi bylo 10 let.
00:24:53 Dana Němcová patřila k prvním, kteří Chartu 77 podepsali.
00:24:58 Stejně jako ostatní signatáři věděla, že může skončit ve vězení.
00:25:04 V lednu 1977 byla vyslýchána.
00:25:10 O 2 dny později stáli u dveří příslušníci státní bezpečnosti
00:25:15 a Němcové doporučili, aby myslela na blaho svých dětí.
00:25:21 -Řekla jsem: "Víte, Chartu 77 jsem podepsala proto,že mám 7 dětí.
00:25:30 A s vámi se bavit nebudu." Pak jsem zabouchla dveře.
00:25:41 Bylo to moje rozhodnutí zachovat se správně a žít v pravdě.
00:25:52 Dana Němcová skončila ve vězení. Přestože byla ještě týž rok
00:25:57 propuštěna, ostatní tak lehce nevyvázli. Režim hodlal z předních
00:26:02 chartistů udělat exemplární případy.
00:26:08 -Režim se pokusil vyřadit vedení Charty a vystrašit ostatní.
00:26:14 Václav Havel byl několikrát vězněn.
00:26:20 Spolu s kolegy z Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných
00:26:24 byl roku 1979 odsouzen na 4 a půl roku vězení.
00:26:29 Já myslím, že je tomu tak, že člověk se nestane disidentem
00:26:34 náhle, protože se rozhodl: od zítřka budu disidentem,
00:26:39 nechám se zavírat nebo podobně.
00:26:44 To je krůček za krůčkem. Jaksi abstraktně jsem na to byl
00:26:49 připraven,a když mě poprvé zavřeli, tak jsem poznal i konkrétně,
00:26:55 co to vězení obnáší, co to znamená, jaké to je.
00:27:09 Na přelomu 70. a 80. let nebyli českoslovenští disidenti jediní,
00:27:15 kdo v zemích komunistické sféry vlivu pociťoval útlak.
00:27:24 V roce 1979 vpadnul Sovětský svaz do Afghánistánu.
00:27:34 O dva roky později vyhrožovali Sověti dalším vojenským zásahem
00:27:38 v Polsku, aby hnutí Solidarita nepřerostlo v otevřené
00:27:42 antikomunistické povstání.
00:27:45 Hrozba byla jasná: mějte vnitřní záležitosti pod kontrolou,
00:27:50 umlčte opozici, nebo riskujete sovětskou vojenskou intervenci.
00:28:02 Po propuštění z vězení byla Dana Němcová nucena najít si práci,
00:28:07 avšak nikoli ve svém oboru - psychologii.
00:28:13 -Vzala jsem několik zaměstnání jako uklízečka, čistila jsem ulice
00:28:19 a podobně.
00:28:28 Jen pár lidí ji podporovalo. Ještě méně jich bylo ochotno
00:28:33 riskovat roky ve vězení jako Václav Havel a představitelé Charty.
00:28:40 -Když něco takového uděláte, musíte vědět, co se může stát.
00:28:45 Budou vás perzekvovat a vy si na to musíte zvyknout,netrpět kvůli tomu.
00:28:56 Ve vězení byli disidenti nuceni žít se zloději a násilníky.
00:29:01 Avšak pro spolupracovníky státní bezpečnosti jako Oskar Krejčí,
00:29:06 byla perzekuce a uvězňování disidentů ospraveditelnou nutností,
00:29:11 která může být jednoduše vysvětlena.
00:29:17 Vždycky je snadné v politice zdůvodnit morálně to, že někdo
00:29:21 je vyhnán z politiky a případně na okraji. Veřejnosti stačí,
00:29:27 když vám ho představí jako zločince, člověka, který útočí
00:29:31 proti zájmům většiny. Tohle dokázali.
00:29:40 Tohle je tragédie lidského osudu, nikoli zločin komunistů.
00:29:45 To někomu řeknete, že je to čarodějnice, a pak lidi jdou
00:29:50 a tleskají, když je čarodějnice upalována, protože jsou převědčeni,
00:29:55 že čarodějnice škodí lidem.
00:30:00 Po 4 letech strávených ve vězení Václav Havel vážně onemocněl.
00:30:06 Oficiální představitelé se obávali mezinárodního odsudku, proto byli
00:30:10 v roce 1983 donuceni zvážit jeho propuštění.
00:30:15 -Havel se stal svým způsobem mezinárodním symbolem toho,
00:30:19 co bylo v této zemi špatně. Jeho pobyt ve vězení poutal
00:30:23 nevhodnou publicitu. A navíc - byl nemocný. Pokud by se mu
00:30:27 ve vězení přihodilo něco vážného, nesli by za to odpovědnost.
00:30:32 Myslím, že měli pocit: "No, můžeme ho propustit a budeme ho sledovat.
00:30:36 Možná, že se chvíli bude držet zpátky," což ovšem neudělal.
00:30:43 Po propuštění z vězení Havel postřehl, jak strach a kompromisy
00:30:47 změnily mnoho jeho dřívějších známých.
00:30:53 Lidé měli strach se se mnou stýkat nebo se se mnou bavit nebo mě i jen
00:30:59 pozdravit. Měli pocit, že budou vyfotografováni, nafilmováni,
00:31:06 pak zváni na výslechy. To bylo docela zajímavé.
00:31:13 Ale člověk to samozřejmě chápal. Konec konců na to dopláceli
00:31:20 oni sami, že?
00:31:26 Mnozí představitelé opozice stále doufali, že se poměry změní.
00:31:31 V roce 1985 získali českoslovenští disidenti zcela neočekávaného
00:31:37 mocného spojence.
00:31:42 Když se v roce 1985 dostal k moci Michail Gorbačov,
00:31:47 přišel s politikou glasnosti a perestrojky, což byly dvě
00:31:51 nejrozsáhlejší a nejzásadnější reformy v sovětské historii.
00:31:56 Reformní úsilí Moskvy pod taktovkou Michaila Gorbačova
00:32:00 vyvolávalo změny v celé komunistické východní Evropě.
00:32:11 -Patrně intuitivně jsme se rozhodli zahájit studentské hnutí,
00:32:15 protože jsme cítili, že se věci mění.
00:32:20 V srpnu 1988 byly v Praze organizovány zakázané demonstrace,
00:32:25 které měly připomenout výročí sovětské invaze v roce 1968.
00:32:31 Byly nejodvážnější svého druhu za posledních 20 let.
00:32:49 Během následujících 14 měsíců se uskutečnilo několik dalších
00:32:53 demonstrací, které měly stejný výsledek: byly rozprášeny.
00:32:59 Lidé se ale nezalekli a demonstrovali znovu a znovu.
00:33:06 -Někdo přišel s nápadem uspořádat demonstraci u příležitosti
00:33:10 17. listopadu.
00:33:13 17. listopad 1989 byl významným výročím. Ten den před 50 lety
00:33:20 nacisté uzavřeli české vysoké školy po velké demonstraci
00:33:25 při pohřbu Jana Opletala, který byl smrtelně zraněn
00:33:29 v průběhu demonstrací proti nacistickým okupantům.
00:33:33 Studenti získali oficiální povolení k uspořádání veřejného
00:33:37 shromáždění u příležitosti 17. listopadu, proto doufali,
00:33:41 že se jim podaří shromáždit dostatečný počet lidí.
00:33:44 -Poprvé jsme obcházeli univerzity a téměř oficiálně jsme lidi zvali:
00:33:49 "Můžete přijít. Tentokrát se nic nestane. Nemusíte se bát.
00:33:54 Nezmlátí vás."
00:33:59 Monika Pajerová byla jedním ze studentských organizátorů
00:34:03 demonstrace 17. listopadu.
00:34:06 -Když jsme připravovali 17. listopad, chtěli jsme to
00:34:10 samozřejmě uspořádat na Václavském náměstí, které leží v centru Prahy.
00:34:17 Václavské náměstí je středobodem celého národa. Kdyby se studentům
00:34:21 podařilo náměstí zaplnit tisícovkami demonstrantů,
00:34:25 legitimita režimu by byla vážně zpochybněna.
00:34:33 -Ale právě tam jsme nesměli jít. Řekli nám: "Můžete uspořádat
00:34:38 demonstraci, ale bude se konat na Albertově, který leží
00:34:43 mimo hlavní centrum.
00:34:47 Před lékařskou fakultou rozsvítíte svíčky, a to je všechno."
00:34:54 Ve studentském hnutí jsme o tom diskutovali. Já byla jednou
00:34:58 z těch, kteří říkali: "Podívejte, uděláme to, co chtějí,
00:35:02 a pak průvod stočíme do centra a dojdeme na Václavské náměstí."
00:35:12 Když jsme okolo čtvrté odpoledne začali, tak jsme jako organizátoři
00:35:17 byli uprostřed davu, proto jsme neviděli, kolik lidí přišlo.
00:35:23 A pamatuju se, když jsem vystoupila nahoru, protože jsem
00:35:28 měla první projev, že jsem najednou viděla obrovské množství lidí.
00:35:33 Nikdy předtím jsem tolik lidí na jednom místě neviděla.
00:35:37 Napadlo mě, že je to poprvé, co je nás tolik. To je neuvěřitelné!
00:35:41 To musí něco znamenat!
00:35:46 Disidenti stáli stranou, věděli, že jejich přítomnost by vyvolala
00:35:50 pocit, že za demonstrací stojí Chartisté.Saša Vondra ale neodolal.
00:36:04 -Panovala tam veselá nálada a vzpomínám si na okamžik,
00:36:08 kdy jsem své ženě řekl: "Podívej, to vypadá jako revoluce!"
00:36:16 O 2 hodiny později se po několika projevech lidé přesunuli
00:36:20 do centra Prahy.
00:36:28 -Nejspíš tušili, že se něco stane, protože jinak by nebyla v okolí
00:36:33 Václavského náměstí připravena armáda a police.
00:36:38 Ale i tak si myslím, že byli překvapeni, když viděli
00:36:43 osmdesátitisícový dav, který míří do centra města. Přesně tam,
00:36:47 kam nás pustit nechtěli.
00:36:54 Přestože se odhady ohledně počtu účastníků lišily, jedna věc byla
00:36:58 jistá: tisícům demonstrantů bude přístup na Václavské náměstí
00:37:02 znemožněn.
00:37:07 -Viděli jsme pořádkovou policii v bílých helmách, se štíty
00:37:11 a s pendreky.
00:37:14 -Vypadalo to opravdu hrozivě. My v čele průvodu jsme si sedli
00:37:18 na zem a následně si sedli na zem všichni. Začali jsme skandovat:
00:37:27 "Máme holé ruce."
00:37:34 Oni nijak nereagovali. Jako kdyby před námi stála zeď.
00:37:39 A když to pak začalo, vypukl chaos. Naprostý chaos.
00:37:49 Jedním z prvních studentů, kteří byli zmláceni, byl Jan Jařab.
00:37:56 -Byl tam chlap od paragánů, kterej ke mně přiskočil a zařval:
00:38:00 "Co si myslíš, že tady děláš?" A uhodil mě do tváře tak,
00:38:04 že jsem odletěl 4 metry daleko.
00:38:10 -Chtěl jsem křičet, ale nevypadla ze mě ani hláska, chtěl jsem utéct.
00:38:18 -Když to mlácení začalo, vznikl naprostý chaos.
00:38:22 Začaly je ovládat emoce, brali nás jako své osobní nepřátele.
00:38:27 Bylo vidět, že nás mlátili s potěšením.
00:38:32 -Bylo zraněno přibližně 500 lidí.
00:38:36 Dokonce se rozkřiklo, že jeden student byl zabit.
00:38:42 -Propadla jsem strašné depresi, myslela jsem si, že je konec.
00:38:47 Co teď budeme dělat?
00:38:50 Byla mi strašná zima, což musely být nervy, a napadlo mě:
00:38:57 Stávka.
00:39:00 Poprvé v životě jsem ji vnímala jako něco, co lze skutečně provést.
00:39:08 Organizované protirežimní stávky v Československu nebyly. Nápad,
00:39:14 že by mladí lidé mohli takový protest iniciovat, byl považován
00:39:18 za absurdní. Avšak ne pro Moniku Pajerovou a její studentské kolegy.
00:39:26 -To nejdůležitější rozhodnutí, zahájit stávku, a tudíž vyvolat
00:39:31 revoluci, bylo velmi snadné a velmi rychlé.
00:39:43 Během následujících 24 hodin posílili studentští organizátoři
00:39:48 své odhodlání ukázat moc bezmocných. Chtěli uspořádat
00:39:52 okupační studentskou stávku po celém městě.
00:39:58 Prvním úkolem bylo šířit informace. Pokud by občané
00:40:02 nevěděli o tom, že byli studenti zmláceni,stěží by stávku podpořili.
00:40:10 -Avšak dostat cokoli do oficiálních českých médií bylo nemožné.
00:40:15 -Rozhodli jsme se dát dohromady malé skupiny studentů,
00:40:19 které šířily desetitisíce fotek, letáků, videokazet.
00:40:26 Proto první týden stávek označujeme jako svého druhu informační válku.
00:40:33 Václav Havel a představitelé opozice vyhodnotili nastalou
00:40:37 situaci tak, že je třeba začít jednat.
00:40:45 -Studenti se scházeli na svých univerzitách a bylo zcela zřejmé,
00:40:49 že musíme reagovat. Sešli jsme se v sobotu a pak opět v neděli.
00:40:55 Pak vzniklo "Občanské fórum".
00:41:01 Bylo třeba, aby ta opozice, disidenti,kteří tu léta existovali
00:41:06 a měli už vytvořené své struktury a byli nějak známí doma
00:41:11 i v zahraničí, to nemohli nechat jen jakémusi samopohybu, jakési
00:41:16 spontaneitě, a nakonec budou nahnáni zpátky do škol a všechno
00:41:21 to skončí. Cítili povinnost, a bylo by i zrádné a neodpovědné,
00:41:27 kdyby se toho nějak neujali.
00:41:33 Občanské fórum sjednotilo různé protirežimní skupiny
00:41:37 a jeho představitelé začali vystupovat jménem opozice.
00:41:42 Ve svém prvním veřejném prohlášení Občanské fórum požadovalo,
00:41:46 aby byli potrestáni lidé zodpovědní za zásah 17.listopadu.
00:41:53 Ještě nebylo jasné, jestli komunistický režim skončí.
00:41:57 Proto byly požadavky Občanského fóra zpočátku - řekněme - omezené.
00:42:03 Stále hrozilo, že dojde ke krveprolití.
00:42:10 Policejní zásah se zdál být nevyhnutelný, studenti se však
00:42:15 drželi svého plánu a iniciovali okupační stávky.
00:42:21 Přestože studenti měli nyní pod kontrolou několik
00:42:24 univerzitních budov, nikdo netušil, jak dlouho to potrvá.
00:42:28 Bezpečnostní síly mohly kdykoli zasáhnout.
00:42:39 Monika Pajerová, Šimon Pánek a Jan Bubeník se chopili vedoucích úloh
00:42:43 ve studentském stávkovém výboru.
00:42:50 -Nikdy nezapomenu na telefonát se svými rodiči.Telefon zvedla máma
00:42:54 a řekla:"Ty se toho účastníš,že jo? Já vím, že se toho účastníš.
00:43:00 Okamžitě přijeď domů!"
00:43:04 Já řekl: "Mami, to je dobrý, jsem v pořádku, nemůžu přijet."
00:43:08 "Zvolili tě do nějakýho výboru. Já tě znám. Okamžitě přijeď domů."
00:43:14 Pak vzal telefon táta a řekl: "Hele, kdybys tu byl, tak ti jednu
00:43:18 vrazím, ale jsem na tebe pyšnej, chlapče."
00:43:23 Tisíce lidí po celé zemi se stejně jako Bubeníkovi rodiče doslechli
00:43:28 o brutálním zásahu 17. listopadu. Za několik dní přinesla studentská
00:43:32 stávka a informační válka své ovoce, stále více lidí
00:43:36 vycházelo do ulic, aby vyjádřili podporu.
00:43:43 Zásadní psychologický rozdíl byl v tom,že si lidé začali uvědomovat,
00:43:48 že "tlučou naše děti".
00:43:51 A to bylo něco naprosto odlišného od útoků na demonstrace Charty 77
00:43:56 nebo uvěznění Václava Havla.
00:44:02 Myslím, že to byl zásadní impulz, díky kterému se celý národ
00:44:07 postavil za své děti.
00:44:13 Režim nedokázal zabránit všeobecnému veřejnému odsudku
00:44:17 a jeho představitelé se zdáli být paralyzováni.
00:44:22 Zastánci tvrdé linie v zoufalství povolali Lidové milice.
00:44:34 -Doslechli jsme se, že komunistické Lidové milice jsou
00:44:37 vyzbrojovány a v uniformách sváženy autobusy k Praze.
00:44:42 Situace byla opravdu napjatá.
00:44:47 Studenti navzdory nebezpečí rozhlásili, že se následující den
00:44:51 chystá demonstrace na Václavském náměstí.
00:44:57 Nikdo nedokázal říct, jestli se Pražané objeví
00:45:01 a budou riskovat zmlácení.
00:45:04 Také komunistické režimy v sousedních zemích se hroutily.
00:45:09 V úterý 21. listopadu Lidové milice nezasáhly a Pražané
00:45:13 zareagovali tak, jak by se to před pouhými čtyřmi dny zdálo být
00:45:17 nemyslitelné.
00:45:41 -Mladí lidé události urychlovali. V roce 1989 došlo k tomu,
00:45:46 že mnoho rodičů vidělo své děti, jak se účastní demonstrací.
00:45:53 Proto si řekli, že nadešel čas a že se za ně musí postavit.
00:45:59 -Studenti měli heslo, které mě opravdu oslovilo: "Žádáme vás,
00:46:04 lidi z roku 68, abyste se připojili ke studentům z roku 89."
00:46:10 Měla jsem pocit, že tohle je velmi důležitý moment, protože ukázal,
00:46:14 že všechno, co rodiče pro své děti dělali, přičemž si mysleli,
00:46:19 že jim tím pomáhají, vlastně nebylo vůbec nutné.
00:46:24 A že děti pochopily, že to nechtějí, že takový režim
00:46:28 nechtějí a že ani nechtějí, aby jejich rodiče režim
00:46:32 podporovali jen kvůli pocitu, že tím pomohou svým dětem.
00:46:40 Toho večera se na náměstí shromáždilo více než 200.000 lidí
00:46:45 a požadovalo změnu.
00:46:51 Následující den se dav rozrostl na půl milionu.
00:46:56 -Nikdy nezapomenu na tu atmosféru. To moře lidí naplněných nadějí.
00:47:05 Bylo to přímo cítit ve vzduchu.
00:47:15 Z balkonu ke shromážděnému davu promluvil Václav Havel,
00:47:19 který se obával jedné věci: Pokud lidé rozpoutají násilí
00:47:23 a budou se chtít režimu mstít, všechno bude ztraceno.
00:47:27 Z mikrofonu vyzval Havel ke zdrženlivosti, když prohlásil:
00:47:31 "Nejsme jako oni."
00:47:36 Já jsem tuto větu zvolal v takovém-
00:47:45 - to byla půlmilionová demonstrace a měl jsem projev -
00:47:49 a je to třeba vidět v té situaci, v tom kontextu, kde šlo o to,
00:47:54 aby se lidé neuchylovali k násilí, aby se postavili prostě za slušnost
00:48:02 a za pravdu.
00:48:07 Mnozí pochopili, co tím Havel myslel: Pokud chtějí vytvořit
00:48:11 spravedlivou společnost, nemůže být postavena na odplatě.
00:48:16 -Měli jsme velké štěstí, že revoluci vedli lidé jako Havel,
00:48:20 protože tito lidé hodně přemýšleli.
00:48:23 Hodně toho od režimu vytrpěli, ale byli také dostatečně chytří,
00:48:27 aby si uvědomili, že ten režim nebyl jednoduše "my" a "oni".
00:48:37 Půl milionu lidí v ulicích a zmatky v komunistické straně
00:48:41 přiměly představitele režimu zahájit jednání s Václavem Havlem
00:48:45 a Občanským fórem.
00:48:49 V pátek straničtí představitelé, kteří jen o pár dní dříve nařídili
00:48:53 milicím rozehnat demonstranty, oznámili svůj úmysl rezignovat.
00:49:01 Jak režim nevyhnutelně směřoval ke svému zhroucení, Občanské fórum
00:49:05 a zástupci studentů zvyšovali své požadavky téměř hodinu od hodiny.
00:49:14 Komunistickému režimu docházel dech. Demonstrace byly čím dál tím
00:49:19 větší, proto organizátoři museli vyměnit Václavské náměstí
00:49:23 za mnohem větší prostranství - na Letenské pláni.
00:49:29 -Byli tam v podstatě všichni obyvatelé Prahy.
00:49:37 Přátelé, pravda a svoboda musí zvítězit!
00:49:48 Je neuvěřitelné, že pouhých 11 dní po studentské demonstraci
00:49:52 17. listopadu Komunistická strana Československa oznámila svůj úmysl
00:49:57 vzdát se svého politického monopolu.
00:50:02 -Nevěděli jste, jestli máte plakat nebo se smát, vzniklá situace
00:50:07 vás naprosto ohromila.
00:50:22 29. prosince 1989 byl Václav Havel, dříve zakázaný dramatik,
00:50:28 zvolen prvním prezidentem posttotalitního Československa.
00:50:37 -Ten režim se tu držel 40 let. Ale jeho konec se odehrál
00:50:41 během několika dnů.
00:50:54 Děkuji vám!
00:50:58 Avšak to, co se zdálo být přímo pohádkovým koncem, netrvalo dlouho.
00:51:03 Vypukly spory ohledně Havlova postoje vůči představitelům
00:51:07 bývalého režimu, který mnozí považovali za "příliš měkký".
00:51:13 -Havel je velmi často kritizován za to, že není tvrdší, a já s tím
00:51:18 zcela zásadně nesouhlasím.
00:51:21 Myslím, že se mu podařilo vytvořit prostředí, ve kterém má každý,
00:51:25 snad až s výjimkou bývalých policejních agentů a čelných
00:51:28 představitelů komunistického režimu, příležitost účastnit se
00:51:32 veřejného dění.
00:51:40 -Já jsem člověk, který by uplatnil mnohem přísnější přístup.
00:51:45 Nepotřebuju nikoho zabít nebo pověsit. To ne.
00:51:49 Ale nespolupracovat s nimi.
00:51:52 -Podle mého názoru za to měli zaplatit, měli být potrestáni
00:51:56 a pořád by měli být trestáni.
00:52:02 -Je důležité dát lidem šanci, aby změnili své myšlení
00:52:06 a své chování.
00:52:14 V těch totalitních poměrech každý je tak trošku spoluodpovědný
00:52:19 a každý je tak trošku obětí. Ta hranice není ostrá mezi těmi,
00:52:24 kteří jsou oběťmi a tvůrci toho systému.
00:52:29 Mnozí oceňují nejen Havlovo úsilí o osvobození Československa
00:52:33 od komunismu, ale nezapomínají rovněž na jeho odhodlání učinit to
00:52:38 pokojnou cestou.
00:52:41 -Havel je jednou z nejvýznamnějších postav století.
00:52:44 Stejně jako Gándhí v Indii nebo Mandela v Jižní Africe
00:52:48 byl i on zastáncem změny, která by se opírala o hodnoty
00:52:53 nenásilí, dialog a ideály.
00:52:58 A skutečně se mu podařilo této změny dosáhnout.
00:53:02 Tato hodnota se stala zřejmou až mnohem později.
00:53:17 O generaci později zůstávají otázky ohledně minulosti a toho,
00:53:21 jak vnímat chování lidí za komunismu, z větší části
00:53:25 nezodpovězené.
00:53:30 -Nemám jasno v tom,jak se má rodina chovala za komunistického režimu.
00:53:42 Samozřejmě, že jsme o tom mluvili, ale slyšela jsem různé věci.
00:53:53 -Po roce 1989 o tom se mnou rodiče nechtěli mluvit. Jak to prožívali.
00:53:59 -Nevybavuju si žádný konkrétní příběh, který bych mohl vyprávět.
00:54:05 -Víte, já si myslím, že mladí lidé o tom nic neví, protože jejich
00:54:10 rodiče o tom nechtějí mluvit.
00:54:14 Děti by se jich pak mohly ptát. "A co jste tenkrát dělali vy,
00:54:18 tati, mami, nebo pane učiteli."
00:54:29 Avšak mnoho lidí, kteří vyrostli v rodinách bojujících
00:54:33 proti komunistickému režimu, jako vnoučata Dany Němcové,
00:54:38 má jinou zkušenost.
00:54:42 -Já a Amálka, jako členové této obrovské rodiny, která proti režimu
00:54:46 něco dělala, si to připomínáme každý den.Na to nikdy nezapomeneme.
00:54:55 Ať už jsou mladí na postoj své rodiny hrdí nebo ne,
00:54:59 mnozí připouštějí, že neschopnost vyrovnat se s minulostí
00:55:03 má na jejich generaci neblahý dopad.
00:55:13 -Každý rok 17. listopadu, což je výročí sametové revoluce,
00:55:18 novináři dělají rozhovory s mládeží, s dětmi a se staršími
00:55:22 lidmi o komunistickém režimu a o sametové revoluci.
00:55:32 Většina dětí na otázku: "Co byla sametová revoluce?"
00:55:36 odpoví: "Nevím."
00:55:43 Nevím, jestli dnešní mládež skutečně věří ideálům, které byly
00:55:48 živé během revoluce v roce 1989.
00:55:55 Je strašně důležité, aby své svobody nebrali jako samozřejmost.
00:56:00 Aby věděli, že mohou být ohroženy, a že je mnoho částí světa,
00:56:06 kde tyto svobody nejsou,neexistují.
00:56:10 A že ten nástup jakéhosi násilí a potlačování svobody bývá
00:56:17 často velmi nenápadný.
00:56:25 -Samozřejmě že by bylo skvělé, kdybych mohla říct, že jsem typem
00:56:29 člověka, který dokáže obětovat svůj život pro to, v co věří,
00:56:34 ale já jím nejsem.
00:56:40 -Jenom doufám, že něco takového, co se stalo tady v České republice,
00:56:45 se už nestane nikde jinde, protože mnoho lidí to kvůli tomu
00:56:51 mělo velmi těžké.
00:56:57 Musí člověk vycházet z takového imperativu, že on je odpovědný
00:57:02 za celý svět, že.
00:57:08 A pokud mladí lidé budou nositeli takovéhoto postoje,
00:57:14 pak to je velká naděje a je to vlastně jediná naděje.
00:57:33 Skryté titulky: Jana Hrušková Česká televize 2009
Ke dvacátému výročí pádu komunismu v Československu připravila Česká televize celou řadu dokumentů. Komponovaný večer sestává ze dvou z nich – jeden vypovídá o úloze divadel a především herců v celém procesu, další o studentech a disentu. Moc bezmocných je ovšem především zahraničním pohledem na události v listopadové Praze. Připomeneme si tedy to, co důvěrně známe. Je to ovšem už dvacepět let. Mezitím vyrostla celá další generace, která dané události vnímá podobně jako generace dnešních padesátníků vnímá druhou světovou válku…