Rubrika: Kariéra. Téma: Prokrastinace – chorobné odkládání povinností.
Pondělí 28. listopadu 2011
Pondělí 13. 8. 2012 po půlnoci na ČT24
Přehrát
00:00:20 Jan Miřacký a Erika Hořínková.
00:00:22 On student vysoké školy ekonomické, ona manažerka obchodu.
00:00:26 Oba se spolu nikdy nesetkali, ale spojuje je jedno -
00:00:29 prokrastinace. U nás nemáme pro takové slovo ekvivalent.
00:00:33 Nahrazuje se takovými jako lenošení nebo odkládání povinností.
00:00:37 Není to choroba, možná je to porucha chování,
00:00:43 porucha sebekontroly, porucha volních mechanismů.
00:00:50 Prokrastinaci vnímám jako odkládání,
00:00:54 ale takové odkládání, kdy ve vás narůstá neurotický pocit
00:00:58 a pocit vlastního selhání.
00:01:00 -Jsou třeba literární postavy, Oblomov je typický prokrastinátor,
00:01:06 já myslím, takže ten jev se asi pozoroval dřív.
00:01:10 -Spousta lidí by se neoznačila za prokrastinátory,
00:01:13 protože všechno plní, oni plní termíny,
00:01:15 plní zadání, neustále plní, jsou strašně zaneprázdnění.
00:01:19 Ale my všichni dokážeme být neuvěřitelně zaneprázdnění
00:01:22 právě proto, abychom se vyhnuli těm podstatným otázkám.
00:01:26 -Já jsem to u sebe zpozoroval asi v momentě,
00:01:29 kdy jsem vstoupil do nějakého systému.
00:01:32 Tím prvním systémem pro mě byla asi rodina.
00:01:35 Takže maminka říkala: "Pojď utřít nádobí."
00:01:37 A já jsem říkal: "Ne, ještě chvíli se budu koukat na televizi
00:01:41 a potom to půjdu udělat."
00:01:42 Tak jsem se dokoukal na televizi a potom jsem říkal:
00:01:45 "No ale ještě bych si teď vzal nějakou sladkost třeba."
00:01:50 -Poznala jsem to hlavně v soukromém životě,
00:01:53 protože po 7 letech tehdy s přítelem,
00:01:55 dneska už s manželem, kdy jsme se rozhodli,
00:01:58 že se vezmeme, že se zasnoubíme,
00:02:00 tak jsme tu svatbu neustále odkládali, hlavně díky mně.
00:02:05 Je to u lidí v produktivním věku, nejspíš u mladých,
00:02:09 u studentů častý, ale jinak -
00:02:13 tak samozřejmě není to typická věc třeba pro manažery,
00:02:16 je to spíš pro zaměstnance
00:02:18 a ne lidi, kteří už se dostali do nějaké rozhodující role.
00:02:23 Já myslím, že to souvisí s nástupem do školy,
00:02:26 kdy máme vnucený nějaký systém vzdělávání,
00:02:29 a děti objevují takové to, že teď si chtějí malovat
00:02:32 nebo teď si chtějí zpívat, ale nemůžou,
00:02:35 protože musí sedět a mají 45 minut matematiku.
00:02:38 Myslím, že tam se strašně ztrácí ten opravdový záměr,
00:02:41 co to je vůbec naučit se počítat.
00:02:43 Zhruba 50 % klientů, kteří přijdou s prokrastinací,
00:02:48 mají jasně daný cíl, ale ukáže se, že je dobrý důvod pro to odkládání,
00:02:52 protože ten cíl není jejich.
00:02:54 Je to cíl nějakým způsobem vnucený, ať už rodiči nebo kolegy
00:02:58 nebo dalšími lidmi, a že se s ním vlastně vnitřně neztotožnili.
00:03:03 Jejich cíl byl potlačen a byl jim vnucen nějaký jiný cíl,
00:03:06 tak ti potom odkládají logicky a docela správně.
00:03:10 Tam jakoby je asi hodně důležité, aby si udělali čas na to,
00:03:13 co chtějí doopravdy oni.
00:03:15 A pak jsou to studenti, kteří jsou velmi zodpovědní, velmi pečliví,
00:03:18 puntičkáři, kteří byli zvyklí doteď plnit všechno dokonale,
00:03:22 což jde zhruba tak někde do té střední školy.
00:03:24 A na té vysoké škole se vlastně s každým tím krokem,
00:03:28 jak se dozvídáme, tak se dozvídáme, co všechno nevíme.
00:03:31 -Když to je vážné, tak opravdu navštívit terapeuta.
00:03:36 Jsou metody, jak to řešit, i ty jakoby analyticky orientované,
00:03:41 to znamená přijít na motiv, proč vlastně to nechci dělat.
00:03:45 Protože samozřejmě jsou věci, které člověk nedělá,
00:03:48 protože je dělat nechce, ne že by jako nemohl,
00:03:51 ale prostě je mu to protivné.
00:03:53 -Já jsem měl největší problém možná na gymplu,
00:03:56 kdy jsem měl hodně předmětů, co mě třeba tolik nebavily.
00:04:01 Na té vysoké už přece jenom jsem se trochu profiloval,
00:04:04 takže jsem tam měl nějaké IT předměty,
00:04:07 které mě docela bavily,
00:04:09 pak ekonomické, co mě zase vůbec nebavily.
00:04:11 Tam jsem poznal, že to je hodně o tom,
00:04:13 že když člověk dělá to, co ho baví,
00:04:16 tak potom nemá tendenci prokastinovat.
00:04:19 -Většinou to řeší tím, že dělá jiné drobné práce,
00:04:22 které jsou nedůležité a které mu v tom okamžiku připadají,
00:04:26 že by je měl mít hotové.
00:04:28 Takže místo toho, aby napsal dopis, tak si uklidí šuple
00:04:31 nebo jde a vytře, vyluxuje.
00:04:36 -Jsem potom schopný dokonce i zkusit nějaké jídlo uvařit.
00:04:40 -Nedělají nic, třeba hrají hry. Řeší to únikem, jakýmkoliv únikem.
00:04:44 -Já jsem na to přišel asi sám. Já jsem tohle nikdy moc neřešil,
00:04:49 protože všichni na tom jsou víceméně podobně,
00:04:52 neznám moc lidí, co by mi dokázali v tomhle poradit.
00:04:56 Je to hlavně o přístupu mě samotného k těm věcem.
00:04:59 A když si řeknu, že zaprvé se budu věnovat hlavně těm věcem,
00:05:02 co mě nějakým způsobem baví, tak pak neprograstinuju vůbec.
00:05:07 -Věci, které mám dělat, dělat po menších kouscích.
00:05:11 Nemusím napsat dizertační práci, můžu si něco přečíst
00:05:14 a napsat úvod, krátký, takže ne velké porce.
00:05:17 Mít někoho, kdo o tom ví, že to mám, a kdo eventuelně
00:05:23 mě upozorní, hele, zase už v tom lítáš, pojď, zkusíme to spolu,
00:05:27 a trošku ho jakoby popostrčí.
00:05:31 Říct si, nebo napsat, to docela pomáhá, takový seznam,
00:05:36 co se všechno stane, když to zase odložím,
00:05:39 abych to viděl před sebou napsané.
00:05:41 Stane se: vynadají mi, nedostanu výplatu,
00:05:44 nedostanu odměny, vyhodí mě z práce.
00:05:47 Takový seznam možných následků, které by to mohlo mít,
00:05:51 když tu práci neudělám.
00:05:53 A lepší je to napsat do takového deníkového sešitu.
00:05:57 -V první řadě zkusím najít něco, proč to vlastně mám dělat,
00:06:02 a zkusím se z toho nějak dostat, eliminovat ten celý úkol.
00:06:06 Když tohle prostě nejde, což většinou u té školy nejde,
00:06:09 tak se na to zkusím podívat z té lepší stránky a zjistit třeba,
00:06:13 k čemu mi to je dobré, a najít na tom něco pozitivního.
00:06:16 Teď nedávno jsem se učil na právo, napsal jsem nějaký úkol na to
00:06:20 a zjistil jsem, že mě to vůbec nebaví,
00:06:22 což jsem věděl už předtím.
00:06:24 Ale to pozitivum na tom bylo, že jsem si utvrdil tu myšlenku,
00:06:27 že právo v životě ne, že se od toho budu držet co nejdál.
00:06:30 Hrozně mi pomohlo pustit se do těch věcí třeba hned ráno,
00:06:34 když jsem to chtěl udělat. Člověk to pak akorát oddaluje,
00:06:37 ale když to udělá hned po ránu, tak má super pocit celý den,
00:06:41 že to zvládnul a že už má skoro volno.
00:06:43 Jedno z možných řešení je třeba sebekoučování pomocí karet.
00:06:46 První, co mají přinést, je vůbec to,
00:06:49 aby si ten člověk udělal na sebe čas,
00:06:52 aby se zastavil v tom velikém běhu, v tom poklusu,
00:06:55 ve kterém všichni jsme.
00:06:57 Tak tohle zastavení je první přínos.
00:06:59 Vždycky nahoře je nějaký citát a pak jsou tam otázky,
00:07:03 jsou to otázky, jakými se ptám já sama sebe,
00:07:06 jsou to otázky, jakými se ptám svých klientů.
00:07:09 A právě ty karty jsem udělala proto,
00:07:11 aby si lidé mohli vytáhnout nějakou inspiraci z těch karet
00:07:15 a ptát se sami sebe.
00:07:16 Zrovna k té prokrastinaci je to jednak karta Odkládání,
00:07:20 ale třeba i Vykročení a další karty, karta Cesta apod.
00:07:23 -Já si myslím, že to souvisí i s určitou změnou
00:07:26 třeba fungování dětí ve společnosti.
00:07:29 Taková ta nadměrně liberální výchova,
00:07:32 která nedává žádné mantinely, nenutí to dítě,
00:07:35 aby se přizpůsobilo, nenutí ho, aby volně dosáhlo nějakého cíle,
00:07:41 tam může být základ toho,
00:07:43 že ta volní složka té osobnosti potom je chabá
00:07:47 a ne dokonale vyvinutá.
00:07:49 Dále chybění rodin, chybění otců,
00:07:51 otcové jsou většinou ti, kteří mají sklon dávat řád.
00:07:55 Střídavé výchovy, kdy to dítě vlastně nemá nikde svoje zázemí,
00:07:59 kde nemá ten svůj rytmus životní
00:08:03 a nedává mu to do života tu pravidelnost,
00:08:06 teď se dělá to, teď se dělá to, teď budeme to,
00:08:09 tak i to já myslím, že je základem k výchově lidí,
00:08:12 kteří trpí tímto syndromem.
00:08:15 Ale jsou i případy se šťastným koncem.
00:08:18 Ta svatba se vyvedla.
00:08:20 Magdalena nám dokonce svědčila na té svatbě.
00:08:23 -Kdo chce, ten hledá způsoby, a kdo nechce, ten hledá důvody.
00:08:27 Skryté titulky: Alena Kardová, Česká televize 2011