Kterou ze dvou špatných možností si vybrat? Petr Čepek v titulní roli slovenského filmu. ### Režie: Stanislav Párnický. Scénář: Emil Kočiš. Hrají: Petr Čepek, Barbara Plichtová, Peter Kočiš, Tomáš Žilinčík a další.
00:00:02 Film je ve slovenském znění.
00:00:22 Osud je těžký. Ale zdolal jsem.
00:00:29 SVIST VĚTRU
00:00:35 VÝSTŘEL
00:00:37 -Někdo vystřelil!
00:00:44 -Uhni. Uhni mi.
00:00:51 -Caban je kde?
00:01:17 Proboha! Proč jsi to udělal? Proč?
00:01:21 -Chtěl jsem mu vrátit klid.
00:01:38 -Mějte se.
00:01:40 -Dělej! Nasedni!
00:02:27 -Budete povýšený, pane nadstrážmistře.
00:02:31 -Kuš.
00:02:34 *VNITŘNÍ HLAS: Je po všem. Konec tyjátru.
00:02:38 *I já jsem už spokojený. Na mou duši.
00:02:42 *Jako v sobotu na svém zameteném dvoře.
00:02:47 *Ještě se umýt. A jít do hospody mezi chlapy.
00:02:53 *Tak. Na slovíčko.
00:02:56 *Na skleničku před večerem.
00:02:59 *Před večerem, který dnes nebude.
00:03:03 -Kdo vám poradil, abyste se po činu ukryl mezi potulné herce?
00:03:08 *Á. Už vyšetřuje. Jenže mě myslím tlačí měchýř.
00:03:15 -Potřeboval bych si trošku odskočit.
-Cože?! -V pořádku.
00:03:20 V pořádku. Ale žádné hlouposti.
00:03:24 -Zastav.
00:03:27 -Nebojte se. Nemíním v tomhle smutném divadle pokračovat.
00:03:31 Nebaví mě to.
00:03:36 *Když stará paní učitelka hrála na klavír, to bylo něco.
00:03:41 *Něco nad pomyšlení.
00:03:43 *Věru, je na světě fortel i pro jinou krásu.
00:03:47 *Ale nic krásnějšího než moje koně...
00:03:51 *žito na jaře a můj jediný syn, na světě nikdy nebude.
00:03:58 -Pomalu, mládeži, pomalu.
00:04:08 -Paľko.
00:04:10 -Tak pojď, pojď. Dobrý den.
00:04:14 Dobrý den.
00:04:17 -Raubíř, co?
-Ne. Je to tichý chlapec.
00:04:21 Dobře se učí. Jenom...
00:04:25 Nenapadlo vás někdy, že by mohl být nemocný?
00:04:31 -Můj syn nemocný?
00:04:34 -Zdá se mi hubený. Ba až takový průsvitný.
00:04:39 -A já jsem jaký?
00:04:41 -Ano. Jistě.
00:04:52 *Měl bys jíst něco takového.
00:04:55 *Jestli umí někdo líp zaopatřit dítě než já?
00:04:59 *Hlouposti.
00:05:12 KLAVÍRNÍ KONCERT
00:05:35 -To jsou oni. Jak jsem ti povídala.
00:05:39 -Tak jedeme.
00:05:41 -Hyjé.
00:05:45 -Hej, hospodáři.
00:05:47 Slyšel jsem, že tvůj Pavel má od včerejška zase víc práce.
00:05:53 -No, těch jiter co mám...
00:05:56 -Hm, dobře jsi koupil.
-To je pravda.-Ano, pravda.
00:06:00 Ale ne každý v tom vidí i obecní užitek.
00:06:03 -Co zas? Který hospodář proto zvedl proti mně závist?
00:06:08 -Ale není zdejší. Lehotský. Dušbas Tyršo. V Lehotě.
00:06:15 Jako že... pustí pole jenom tobě.
00:06:17 Prý svoji moc ve farnosti i na druhý konec. Poučoval.
00:06:22 -Jak rozumný. Však jsem koupil půdu. A ne z jeho nebe.
00:06:26 Tam ať si on hospodaří.
-Ano, ano. Další si to taky myslí.
00:06:31 -A třeba... co Olmina?
00:06:35 -Tak co je mi do toho?
00:06:38 -Štěpáne!
00:06:43 -Já se ptám, pro koho?
-Mám syna.
00:06:46 -Já jich mám šest. A nevytahuju se.
00:06:53 -Nepobijí se o tvoje kopyto?
00:06:57 -Ne. Nepobijí.
-Nemrač se!
00:07:02 -Já jenom, že jsem se tomu tvému podíval do tváře. Párkrát.
00:07:08 A přemýšlím, jestli svého otce přežije.
00:07:22 -Neboj se, synku. Však my jim ještě ukážeme, hm? Hop!
00:07:41 -Dost.
00:08:11 -Mám dojem, že už se můžu spolehnout jenom na Pavlíka.
00:08:24 -Zbytečně se bojíme.
00:08:28 Je unáhlené a předčasné něčeho se bát.
00:08:39 Michale.
00:08:56 -Aha. Svítá.
00:09:01 -Ano.
00:09:03 Připrav se. Pojedeme do města.
00:09:17 -Máš jít dovnitř.
00:09:29 -Otec?
00:09:31 -Ano.
00:09:35 -Váš syn má cukrovku. Je to velmi zlá nemoc.
00:09:40 V jeho věku nebezpečná a vyskytuje se zřídka.
00:09:47 -Dám všechno, co mám.
00:09:56 -Obávám se, že je to nad možnosti dnešní medicíny.
00:10:02 -Pane doktore, je to moje jediné dítě.
00:10:06 -Matce jsem říkal, že musí dodržovat přísnou dietu.
00:10:15 No a vy... pokuste se...
00:10:19 -O co se mám pokusit?
00:10:22 -Tu je recept. Půjdete do lékárny.
00:10:26 Sestro.
00:10:28 Musíte mu dávat injekce.
00:10:31 Nesmíte vynechat ani jeden den. Jinak...
00:10:35 Pojďte.
00:10:38 Naučím vás to.
00:10:40 -Udržet ho při životě?
00:10:56 Vezmi chlapce a běžte napřed.
00:10:59 -A ty?
-Jdu do lékárny. Přijdu za vámi.
00:11:06 -Tohle bude ta zahrádka, ve které se tánci děsně popíchali.
00:11:11 Hopla!
00:11:14 VŘAVA, NESROZUMITELNÉ BREBENTĚNÍ
00:11:50 -No? Tak co, mladý pane? Kterého si vybereme?
00:11:54 Pro synáčka? Prosím.
00:11:56 -Toho si vezmu.
00:12:26 -Uhni z cesty!
00:12:30 *Je to spravedlivé?
00:12:32 *Na nikom není ani stín z toho, co mě bolí.
00:12:38 -Lidé dobří, slitujte se nad ubohým slepcem. Prosím, smilujte se.
00:12:44 *Jsem špatně připravený na soužení. Tady ten, ten je na tom líp.
00:12:52 -Nemáš právo.-Co je ti po tom? Otče náš, jenž si na nebesích...
00:12:57 -Kliď se! Ztrať se, podvodníku!
00:13:02 Tu máš almužnu!
-Lidi! Pomoc!
00:13:20 -Musí se zastavit čas.
00:13:23 Dnes by sprchlo...
00:13:26 -Stůj, stůj! Nevidíš, je tam slepý? Chceš ho srazit?
00:13:31 *Co se mi může stát horšího? Když ztrácím všechno.
00:13:39 -Pozor, je tam schodek.
00:13:47 -Drž se, Paľko.
00:13:53 Hned jsme doma.
00:13:57 -Už jedou. Nechcete se podívat?
-Kam letíš? Stejně pojedou kolem.
00:14:02 -No...
00:14:05 -Vážené publikum!
00:14:09 -Novákovo gala představuje!
00:14:12 -Vážené publikum!
00:14:20 *Jenže já svoje neštěstí prodávat nebudu.
00:14:24 -Jedinečná příležitost.
-Jedinečná příležitost.
00:14:28 -Podívej se na toho chlapa. Stojí jako... -Jako?
00:14:31 Co se nejdřív neleje, potom ztuhne, A když ztuhne, tak se zvedne.
00:14:38 -To ne! Ty... Ty štěně!
00:14:45 -Co jsem ti udělal?
00:14:51 -Zavítali jsme k vám!
-Zavítali jsme k vám!
00:14:54 -Nejlepší čísla!
-Nejlepší čísla!
00:14:58 -Nejkrásnější ženy!
00:15:22 -Pavlíno. Co je s ním? Co říkal doktor? Chuďátko moje.
00:15:29 -Hyjé!
00:15:38 -Pánové, byli jsme skvělí.
-Jako vždycky, ne?
00:15:46 -Pozor na vlasy! Co děláš?
00:15:51 Přineste nám borovičku.
00:16:01 -Nejlepší jsme byli my. Tandelisti.
00:16:10 *Komedianti. Vám je hej. Koupím vás do jednoho.
00:16:15 -Ó. A to má být co?
00:16:23 -Poslyš, Evo, ty máš dnes ale úspěch.
-Jako vždycky. Dej mi cigaretu.
00:16:28 Toho člověka jsem už někde viděla. Je to ten slepec.
00:16:33 Co stál na rohu ulice. S bílou hůlkou.
00:16:37 -Slepec který vidí?
-Zavolej ho. Tak co je s tím?
00:16:42 -Udřel ses, synáčku.
00:16:44 -Běžte.-Je pozdě.
-Děti, pojďte.
00:16:49 -Věřte mi, ale tuhle nemoc už někdo v rodině má. Ano.
00:16:52 Bratranec Michalovy matky. Je to tak.
00:16:56 Vždyť na to jako mladičký taky umřel. Chudáčku! Chudáčku!
00:17:01 Ty nám umřeš!
00:17:05 -Nezemře. Co to plácáte?
00:17:09 Proč jste přišla? Na besedu?
00:17:14 Ven! Ven! Pohřeb nebude.
00:17:18 Bude se léčit. Uzdraví se.
00:17:28 Na.
00:17:32 Neboj se, synku.
00:17:36 Neumřeš. Pan doktor předepsal dietu. Injekce.
00:17:45 -Pěkná stuha.
00:17:48 -Pojď spát.
00:17:51 Pojď.
00:17:56 -Kdes byl?
00:17:59 -Dovolte, abych vám představil. Pan Caban.
00:18:03 Dobrodinec, který připravil dnešní příjemné setkání.
00:18:07 -Uvidíme.
00:18:10 -Vidíte, pane? Vemte si příklad.
00:18:17 Tentokrát ti to vyšlo.
00:18:20 -Vážení, dovolte, abych tomuto milému a překvapivě srdečnému setkání...
00:18:25 -Napřed hudba. Hrejte.
00:18:41 Už to mám. Znám vás z Horní Lehoty. Byla jsem tam na návštěvě u tetičky.
00:18:45 Učí tam u vás.-Tvoje tetička ještě pořád koncertuje?
00:18:48 -Náhodou, kdybys ji slyšel...
00:18:52 Dovolíte?
00:18:53 -Jen povídej.
00:18:56 Příběh o lásce koncertní umělkyně Horního Uherska si rád poslechnu.
00:19:00 -Je to dojemné. Možná si popláču a budu šťastnější.
00:19:03 -Vzpomínám si.
00:19:05 Kdosi na voze zastavil pod oknem a poslouchal její koncert.
00:19:08 -Pane vrchní! Ještě flašku. Ale francouzského.
00:19:13 -Slyšeli jste, pánové? Teď to začne mít úroveň.
00:19:22 -Vážení, dovolte mi, abych podruhé vzdal hold
00:19:26 tomuto milému a překvapivě srdečnému setkání.
00:19:31 -Určitě jste to byl vy. S tím na hudbu tak vnímavým chlapcem.
00:19:38 -Nepamatuji se.
-Ale já se pamatuji.
00:19:42 Když jsem se na vás dívala, jak jste seděli v tom voze,
00:19:46 tak tetička trpce poznamenala:
00:19:49 "Po slávě na koncertech ve Vídni a Budapešti
00:19:52 mi zůstali jen tito dva věrní posluchači."
00:19:56 Jste přece z Lehoty, ne?
-Promiňte. Nikdy jsem vás neviděl.
00:20:00 -Ale já ano. A nebylo to tak dávno.
-Co ti na tom tak záleží, k sakru?
00:20:05 -Protože se nestává tak často, aby neškolené ucho mělo smysl
00:20:10 pro tak složitou kompozici.
-Jak jsi najednou chytrá.
00:20:14 -Na zdraví.
00:20:17 -Opatrně s tím pitím.
00:20:20 -Dejte pokoj.
00:20:22 -Vidíte, pane, i herec je jenom člověk.
00:20:25 Pije. Zpívá. Umírá.
00:20:30 Tisíckrát umírá. Tisíc.
00:20:32 Ale na rozdíl od ostatních, si dokáže svou rolí vydělat.
00:20:38 -A já vyschnu na jevišti. V tom je ta bída. -Jaká bída?
00:20:44 -Je to jen hra a tady je život. Nenechte se oklamat. -Kdo tu klame?
00:20:49 -To je pro toho chlapce, že?
-Líbí se vám?-Taky něco pošlu.
00:20:55 Je to pěkné dítě.
00:20:58 -A co si o tom myslíte vy?
00:21:04 -No, obyčejný člověk prožívá jen jeden život. Ale ne ten sen.
00:21:10 -Slyšeli jste, pánové?
-Byl jste už někdy v divadle?
00:21:14 -Na jarmarku.
00:21:17 -Tak to je něco jiného.
00:21:22 -Má pravdu. I tam se kupuje a prodává. No ne?
00:21:28 -A co vy chcete od nás za to víno koupit?
00:21:33 -Hovado.
00:21:40 -Vyhoďte ho.
00:21:42 Je to naivní člověk. Herec z něho nikdy nebude, ale i takoví musí být.
00:21:47 -Chlapci, pusťte mě, pusťte mě. Chci mu něco za to víno říct.
00:21:51 Skutečné divadlo je ve vašem světě. My, najatí herci, jsme jen atrapy.
00:21:57 Vy jste skuteční aktéři života, ale nevíte, co hrajete.
00:22:01 Pusťte mě, pusťte mě.
00:22:07 -Co vy o mém životě víte?
00:22:11 -Nezlobte se, ale...
00:22:15 Je to strašně trapné.
00:22:20 Na shledanou.
00:22:23 -Je to nějaké...-Opilé. Teda, pane Cabane, dostal jste nás.
00:22:28 To se vám povedlo. Kdo by to do vás řekl.
00:22:31 -Mějte se.
-Vzdalme se.
00:22:33 -Já končím.
-Počkej, Evo.
00:22:37 Možná se dozvíš, co tohoto člověka už na ulici oslnilo.
00:22:59 -Pil jsi?
00:23:28 -Na památku. A ve městě vám přeju víc štěstí.
00:23:34 -Nezapomeňte. I tady děti potřebují hudbu.
00:23:50 -K čemu mi to všechno bude?
00:24:22 -Ty jsi už tady? Kdy jsi to stihl?
00:24:26 -Šel jsem ještě před kázáním. Nějaká psota mě trápí.
00:24:31 -Na zdraví.
00:24:34 -Mluvil o stavbě filiálního kostela v naší obci.
00:24:37 -Tak už je to rozmyšlené?
00:24:40 -Místo vybral dobře. I plány zařídil.
00:24:44 -A chce naše peníze.
-Věru. Bude to stát pěkné peníze.
00:24:49 -Sousedi. K čemu takové výdaje? Naši dědové chodili do Lehoty.
00:24:55 My jsme si taky navykli, zvyknou si i naše děti.
00:24:59 -Kostel je pro slávu Boží.
-Spíš farářovu, ne?
00:25:04 -My do něj budeme chodit. Sami se musíme postarat i o peníze.
00:25:08 -Tak jest.
-Kdo ví, kam budu dál chodit.
00:25:12 Řemeslo mě tu neuživí, no a když se odstěhuju do města...
00:25:17 -Tvoje věc, Pešku. Ale rolník má slovo tady, na dědině.
00:25:21 -A dělník kde?
00:25:26 -Tos neměl. Budou na tebe žalovat.
00:25:29 -Snad můžu vědět, jak se má platit? Podle jiter nebo podle duší?
00:25:33 -Kdo jak může.
-Tak jak? Podle jiter, ne?
00:25:36 -A proč? Snad podle duší. Nebo budou jitra chodit do kostela?
00:25:39 -Co je mu?
-Bouří se.
00:25:42 Že ho nutí stavět slávu tomu, kdo mu škodí.
00:25:50 -Toto všecko jednou bude tvoje.
-Ano.
00:25:53 -Až vyrosteš, pochopíš vůli našich předků.
00:25:57 I přemoženou závist slabších. Jako byli Moj a Benko.
00:26:02 Všichni tvrdí chlapi našeho rodu.
00:26:06 Podívej.
00:26:09 Tady v téhle kráse žijí s námi.
00:26:12 -Podívejte, tati. Motýl.
-Posloucháš mě vůbec?
00:26:16 Paľko! Vrať se!
00:26:24 Vidíš, uletěl.
00:26:27 Jen tato zem a tvůj užitek z ní zůstane.
00:26:31 Pamatuj si. Není na světě víc udřeného pána.
00:26:36 Ale ani větší slávy a moci nad sedlákem. Rozumíš?
00:26:41 Tak pojď.
00:26:43 Co ti je?
00:26:45 -Nic.
00:26:47 -Co, bolí tě něco?
00:26:49 -Ne. Nic.
00:26:52 -Štefane! Zastav!
00:27:10 -Už je mi líp.
00:27:19 -Budeš mít čas. Podívej se i do knížek.
00:27:24 Abys příliš nezameškal.
00:27:33 -Michale! Jdeme!
00:28:14 ŽENA: Martine! Nechej ho. Co vyvádíte?
00:28:17 MUŽSKÝ HLAS: Caban by snadno vyplatil svůj podíl.
00:28:20 -Počkej.
00:28:23 -Pravda. On ví, že nejde o kostel. Ale o vládu nad celou dědinou.
00:28:28 -Tak, tak. Jenže to ví i lehotský farář.
00:28:33 ŽENA:Michale, večeře!
-Už jdu.
00:28:46 -Co ti je?
00:28:51 -Pamatuješ si, jednou si mě na jarmarku vybral komediant.
00:28:56 Abych s ním zápasil.
00:28:58 -No a co?
00:29:00 -Teď taky.
00:29:08 Já nevím, co mi to leze na rozum.
00:29:11 Nejsem v pořádku.
00:29:17 No, tak jez.
00:29:29 Štěpáne!
00:29:31 -Běžte. Běžte. No.
00:29:37 *Zavolal mě. No, snad se nepodělám. Nebojím se tě.
00:29:56 -Co tu chtěli?
-Spolužáci. Byli Paľka pozdravit.
00:30:00 -A on?
-Kdo?
00:30:03 -Farář.
00:30:05 -Ptal se... co budeme dělat, když... když nám dítě umře.
00:30:15 -Tak přímo?
00:30:17 -Že jsme na jednom sloupu všechno stavěli.
00:30:23 Teď se nám ten sloup hroutí.
00:30:28 -Co poradil?
00:30:31 Chcípnout zoufalstvím, nebo padnout na kolena?
00:30:36 -Přijmout trest.
00:30:43 -Že jsem se bil o půdu. Ne o jeho úctu.
00:30:47 -Přiznala jsem, že...
00:30:50 ...že jsme počítali s životem syna tak jako s naším.
00:30:54 Pro něho si utrhovali jako málokteří.
00:30:57 -A on?
00:30:59 -Jen se tak usmál.
00:31:03 -Usmál?
00:31:05 -Když se na Paľka podíval.
00:31:15 -A viděl, jaký je špatný?
-I lék si prohlédl. A potom...
00:31:22 -A potom tebe.
00:31:25 -Mne? Co na mně mohl vidět?
00:31:28 -Pokoru.
00:31:31 Možnost zužitkovat naše utrpení.
00:31:34 -Jak?
00:31:37 -Když viděl, že naše jediné světlo dohořívá.
00:31:41 A neslibuješ nové.
00:31:44 Už chápeš?
00:31:52 -Ne.
00:31:55 -Proto se usmívá. Myslí si svým bičem.
00:31:59 -Jak můžeš něco takového říct?
-Viděl jsem ten úšklebek. I venku.
00:32:07 -Vzpamatuj se.
00:32:09 Jak mohl vidět něco takového, když já sama o něčem takovém nemám zdání?
00:32:14 -Právě to viděl. Že nemáš.
00:32:17 -Michale. Michale.
00:32:22 Ty mi vyčítáš.
00:32:24 -Ale co by.
00:32:27 Krutý postih visí nad námi.
00:32:31 To nás musí tvrdě sepnout dohromady.
00:32:36 Věc se má tak, že lék nepomáhá.
00:32:40 Je zle.
00:32:44 Ještě hůř bude, až chlapec zemře.
00:32:49 -Bože můj.
00:32:52 Bože můj.
00:32:54 Bože můj.
00:32:57 Já jsem po Paľkovi zůstala už jenom matkou.
00:33:02 Mohla jsem být ještě i tvou ženou.
00:33:06 A mít ještě jedno.
00:33:08 -Nelam si proto srdce.
-Ještě jedno.-Ještě může být.
00:33:14 Ještě budeme mít dítě.
00:33:16 Co se bude dívat na svět našima očima.
00:33:20 My už tu nebudeme.
00:33:23 -Jenom jestli přijde to druhé dítě.
00:33:26 Bože můj. Když jsme je doteď nechtěli.
00:33:31 -Musíš mě víc k sobě volat.
00:33:36 I když jsi už odvykla.
00:33:38 -Jožko. Jožko!
00:33:42 -Kdo je u Paľka?
00:33:44 -Sousedův nejmladší. Ještě chvíli zůstal.
00:33:47 -Proč?
00:33:49 -Jen tak si pohrát. Vždyť... Vždyť víš.
00:33:53 -Běž pěkně domů.
00:33:55 Ani do školy nechodíš, nejsi jeho kamarád.
00:33:58 Poslal tě Apenko?
00:34:00 -Přišel sám. Ještě před ostatními dětmi.
00:34:03 Pojď. Přijdeš jindy.
00:34:05 -Děkuji.
00:34:06 -Toto si vezmi.
00:34:08 -Už běž.
00:34:09 Vezmi mu toho koníka.
00:34:12 -Běž.
00:34:16 -Mami, mami. Prý pro něj nejsem kamarád.
00:34:20 -Strejda Caban povídal?
00:34:22 -Ale to jenom ten tvůj křivý rozum může přijít na takový nápad.
00:34:26 -Co se rozčiluješ? Dobře, dobře. Běž si hrát.
00:34:31 Pavla nepřestala? Cítí se na dalšího.
00:34:35 -No a co? Není ještě stará.
00:34:38 -Tož to není.
-A kdyby. Co je nám po tom?
00:34:44 Co je nám po tom, že?
00:34:53 Pavlínko. Ty jedeš sama?
00:35:00 -Žena mu sváží.
-Když Pavlíka propustil...
00:35:05 -K čemu by mu byl na zimu? Držgrešle jeden.
00:35:09 Možná, že chce prodat pole.
00:35:11 Ta nemoc jediná, ta mu pořádně srazila hřebínek.
00:35:16 -Věru. Život mu visí na vlásku.
00:35:18 K čemu jsou komu pole, když děcko skape?
00:35:22 -Pustí levně.
00:35:32 -Dělá ze sebe mladici.
00:35:34 -Však on je ještě chlap.
-Tak, tak.
00:35:46 Viděli jste? Tři flašky tvrdého vzala.
00:35:50 -To z ní nevěstu, ani z něho junáka, moc neudělá.
00:36:16 -Promiň.
00:36:38 Pavlíno! Pavlo!
00:36:47 -Michale. Doktora.
00:36:51 Doktora.
00:36:53 -Štefane! Koně!
00:37:18 -Rapidní průběh. Není to nic překvapivého.
00:37:23 -Co to znamená?
00:37:26 -Musíte se sebrat.
00:37:33 Zkusíme to s těmito.
00:37:36 Jsou silnější.
00:37:46 -Mami.
00:37:52 -Nebudu ho už dál trápit.
00:37:54 -Takové věci neříkejte. Uděláme všechno, co se dá.
00:37:58 -Neprodlužujeme mu život, pane doktore. Ale umírání.
00:38:02 -Musíme působit na život, ne na smrt.
00:38:05 A dokud člověk dýchá, jakkoli bídně, ještě neumřel. Má naději.
00:38:34 -Zbytečně mučíme to dítě.
00:38:40 -Ale nejdřív půjdeme ke zpovědi.
-Nedá nám rozhřešení.
00:38:48 -Řekni, že dáš taky na kostel.
-Ode mne nevezme.
00:38:54 -Proč?
00:38:57 -Získá od ostatních víc užitku, když budu já potrestaný.
00:39:03 -Prosím tě.
00:39:07 Prosím tě. Prosím tě.
00:39:16 Čím jsem zhřešil, že ztrácím to nejdražší?
00:39:19 Miloval jsi více zem než Jeho.
00:39:21 -Když to neštěstí, které mohlo postihnout i jiného,
00:39:25 proti mně obrátíte jako hněv Boží?
00:39:28 Vím, o co vám jde.
00:39:29 Nezlomím se, ani když zvednete závist celé dědiny.
00:39:34 -Vrať se! Vrať se a klekni si!
00:39:37 Tvoje žena tu byla před chvílí pokornější.
00:39:41 Víš, co přiznala? Ruce na syna chcete pozdvihnout.
00:39:47 -To ne.
-K tomu přišla žádat souhlas.
00:39:52 -Není větší lásky jako mojí k němu.
00:39:55 Ale velmi trpí. Nenechám si ho mučit.
00:39:59 -Neopovažte se!!
00:40:02 Ponesete důsledky i před světským soudem!
00:40:15 *Vydržím hodně. Ale trápení dítěte...
00:40:21 *Mladičký syn mi zestárl.
00:40:25 *Zasloužíš si klid.
00:40:35 -Chceš to i ty, můj synu?
00:40:38 Aby se přiblížil konec tvého trápení?
00:41:14 -Připravme se děti. Tak, pěkně.
00:41:23 -Musíme jít.
00:42:36 -Nechcete uznat krutou věc.
00:42:39 Nedat lék a vzít život člověku, to je příliš na lidské právo.
00:42:44 Z toho budete mít zle.
00:42:47 Velmi zle.
00:42:49 -Lehčí je soudit než prožívat.
-Léky máme z milosti Boží.
00:42:53 A když je máme v rukou, musíme je použít.
00:42:56 -Je to tak, chlapče.
00:42:58 -Nechtěl jsem, aby se trápil.
-Vždyť ano. Ale i sám sebe zavrhneš.
00:43:05 -Jak?
00:43:07 -Každému je souzeno protrpět si svoje.
00:43:10 A do božských věcí není dovoleno se míchat.
00:43:13 -Žijeme v pozemském světě, Terko. Ale dožít se lidského údělu můžeme.
00:43:18 -Michale.
-Je to tak.
00:43:22 Jaký je to svět, co tu žijeme? Lidský?
00:43:27 Nespravedlivý, kamaráde. Jednomu dá všecko a druhému... Ech.
00:43:36 -Ale ať tak nebo onak.
00:43:38 Vy byste se v jeho situaci zachovali jinak?
00:43:45 Michale...
00:43:51 Nebude ti lehko.
00:43:54 -Ne.
-Byl jsi šťastný člověk.
00:43:58 -Tyjátr.
-Co?
00:44:03 -Byl jsem někdo, dařilo se mi.
-Jsi pořád.
00:44:08 -Prý se mě dotkl prst Boží.
00:44:12 A teď to komusi poslouží.
00:44:15 K čertu!
00:44:21 -No, puká ti otcovské srdce.
-Jaký jsem otec?
00:44:25 I žena ví, že my dva nikdy nebudeme rodiči.
00:44:30 -Ještě můžeš být.
00:44:33 -Ten chlapec s sebou vzal i smysl mého života.
00:44:37 Teď jsem volný. Můžu všecko.
00:44:39 -Co všecko? Poštvat si lidi proto sobě?
00:44:44 -Počkám, až mě prohlásí za vraha.
-A potom?
00:44:48 -Pole pustím někomu cizímu.
-Co?-Moje ne. Moje ne!
00:44:52 Jen svůj podíl si vezmi! S tím si dělej, co chceš!
00:44:55 Mých zděděných se ani nedotkneš!
00:44:58 -Starosti jsou to, moje drahá. Povídá se, že ji i bije.
00:45:02 -Něco přece jenom bude.
00:45:05 -Pojďte na stavbu kostela!
00:45:10 Tahej! Tahej!
00:45:18 -Slyšeli jste? Tak přece.
-Odejdi.
00:45:23 A můžeš jít poděkovat farářovi. I za Paľka.
00:45:33 -No vidíš. Zbytečně byls proti. Dohodli se. Jsi k smíchu.
00:45:41 -Nedám se na vaši víru.
-Sám se neudržíš.
00:45:44 Proti síle sboru si netroufnou.
-Nepleť mi hlavu.
00:45:49 -Já jsem ty plány viděl.
-No dobře, dobře.
00:45:53 -Abychom drželi na uzdě některé,
00:45:56 kteří se dřív než se dostanou před Boží soud, patří k světskému soudu.
00:46:03 -Známe.
00:46:05 -Já vám teda toho paňácu zahraju.
00:46:09 -Zesměšní tě. Prohlásí tě za blázna.
-Slez dolů, Karbaňáku.
00:46:14 -Oslovil jsem tě z pověření našeho kněze. Chci ti pomoct.
00:46:18 -Nejsem tím, koho oslovujete.
-Ty už jsi blázen.
00:46:21 -Máš pravdu.
00:46:24 -Můj bože. Toto si odskáčeš!
00:46:58 -Co to bylo?
-Kdo ví.
00:47:12 -Michale?
00:47:18 Stůj! Prrr!
00:47:20 -Dobré odpoledne.
00:47:23 -Ty, Janku?
00:47:26 -Od něho.
-Kde jsi s ním byl?
00:47:29 -Včera mě zastavil ve městě.
-Od neděle?
00:47:33 Kde nocoval?
00:47:35 -Našel kupce na ten svůj podíl.
00:47:41 Ale pole na Sadové a za ty koně nechal tobě.
00:47:46 -Bože můj.
00:47:48 Bože můj.
00:47:52 Nuže? Couvni! Couvni!
00:47:55 -Úřad tě vyrozumí.
00:47:58 -Nic neřekneš.
00:48:03 -Co já.
00:48:06 Napsal ti.
00:48:13 A... poslouchej tetu.
00:48:23 -Vezmete mě do města?
-Ne.
00:48:27 Už nejedu.
00:48:31 "Ženo moje. Špatně to s náma dopadlo.
00:48:34 Se mnou je to ale horší. Vracím ti věrnost manželskou,
00:48:40 já jsem si svobodu už vzal, dělej si i ty po svém."
00:48:49 -Pěkné. Potvory. Nejsou na prodej?
-Jenom ten černý.
00:48:54 "Sama všechno uneseš snadněji. Jsi pokornější.
00:48:58 Ale nevidím, jak dál, co mám dělat.
00:49:02 Když to neštěstí potichu nedokážu unést.
00:49:12 Hlava se mi točí a je mi jedno, na kterou stranu se vydám.
00:49:16 Jen zastavit se bojím.
00:49:18 Ale před čím utíkám, za čím utíkám, kdo mi to poví?
00:49:23 Možná mi utekl přítel.
00:49:27 Nějaký panák mi vlezl pod kůži.
00:49:31 Měl bych spíš plakat, ale nutí mě to k smíchu.
00:49:37 Odpusť mi."
00:49:43 -Potřebuju nocleh.
-Nemáme.
00:49:46 -Našlo by se u vás místo?
00:49:50 Hyjé.
00:49:57 A za přezimování, toho koně. Zítra si ho můžete prodat.
00:50:05 A na stravu do jara vyžebrám.
00:50:10 Opravdu.
00:50:13 Prosím vás.
00:50:16 Obdarujte beznohého poutníka.
00:50:19 Mám dobrý revír.
00:50:26 "Je se mnou zle. A když přežiju..."
00:50:33 -Uznejte. Kdo nabídne koně za nocleh, já nevím.
00:50:36 -Ano. Od takového se dá čekat všechno.
00:50:40 Škoda. Mohli jste si pomoct.
-Měj se dobře!
00:50:44 "Ale když přežiju, bude mu hůř než mně."
00:50:53 -Běž s ní. A děkuju ti, Pavlo.
00:50:56 No běž. A dobrou noc.
00:51:00 -Běž si ještě pohrát.
00:51:10 "Kdyby mne kdosi udal k soudu, a vyhledali mne, pamatuj:
00:51:15 Bez tvého vědomí jsem nepodal lék našemu synáčkovi.
00:51:22 Nepodal lék."
00:51:32 -Sleduju tě už tři vesnice, kamaráde. Mne neoklameš.
00:51:38 -Co chceš?
-Nejsi ten, za koho se vydáváš.
00:51:44 -Co nepovídáš.
00:51:47 -Opravdu nejsi.
00:51:54 -Už pojď.
00:51:56 -Hned. Jen co ti uvážu koně.
00:52:06 -Už to mám.
00:52:11 Levou nohu musíš ohnout v koleně, a patou pevně držet rukojeť.
00:52:23 Vidíš?
00:52:27 Musel ses ohnout? Politovat mě?
00:52:32 -No ne.
-A o to jde.
00:52:37 Nikoho svojí bídou nevyruším. Neznervozním nemocí.
00:52:43 Člověk pustí milodar a ani se nezastaví.
00:52:47 Já dostanu almužnu, on klid a veselou mysl neztratí.
00:52:51 A svět jde dál. Co říkáš?
00:52:57 -Dobrý patent.
00:53:00 -Chápeš ten fígl?
00:53:03 -Teda ty si myslíš, že takto ulehčíš lidem, aby dávali almužnu,
00:53:09 a že budou štědřejší?
00:53:11 Vezmi si to.
00:53:16 -Žebráka nemá živit lítost.
00:53:19 Ale lidská lhostejnost, myslím.
00:53:22 -Proč?
00:53:25 -Chladu je ve světě víc než soucitu.
00:53:31 A v našem řemesle, když nechceme chcípnout, tak ho musíme zužitkovat.
00:53:37 -Jak jsi na to přišel? Kdes to viděl?
00:53:43 -Ve městě.
00:53:45 -Ach tak.
00:53:50 Jistě.
00:53:54 Ve městě.
00:53:57 Ale tady na vesnici, tady s tím nepochodíš, kamaráde.
00:54:02 Tady musíš klepat na lidské srdce.
00:54:09 -Co chcete?
00:54:12 -Almužnu, prosím.
-Myslíte práci?
00:54:16 Že se nestydíte. Takový zdravý chlap!
00:54:20 -Tak vidíš.
-Musíš se víc snažit.
00:54:23 -A jak?
00:54:26 -Kdybys aspoň trošku pajdal.
00:54:29 Nebo kdybys byl jinak ubožejší. Pojď. Zkusíme to jinde.
00:54:45 Na. Vejdi.
00:55:06 -Dobrý den. Je tu někdo?
00:55:18 -Na. Nic si z toho nedělej.
-Co to na mne zkoušíš?
00:55:25 -A ty? Co ty zkoušíš na sobě?
00:55:29 Cirkusák. Fušer. Nemůžeš být žebrákem.
00:55:32 Nemáš na to duši. Tady. Vevnitř.
00:55:39 -Aspoň na pár dní.
-Dobře, dobře. Kde je?
00:55:42 -Tam.
00:55:45 -Ale...
-Přidám.
00:55:49 Budeš chlapík.
00:55:51 -Vrátíš se k seníku. Tam, kde jsme spali.
00:55:55 Odtud je to pěšinkou asi 3 000 kroků. Je tam chata.
00:56:01 Halda dřeva.
00:56:04 A když si ve městě pořídíš trochu živobytí, přezimuješ.
00:56:14 -A ty?
00:56:16 -Nejsi tak špatný člověk, ale dál půjdeme každý sám.
00:56:27 -Proč?
00:56:30 -Jsi jiný a jinak se předvádíš.
00:56:35 -Bojíš se mě. Kvůli tomu, co jsem provedl synovi.
00:56:40 A s četníky jsi zadobře? Přiznej se.
00:56:46 -Che. Lituju tě.
00:56:52 Chceš si vyměnit hlavu.
00:56:55 A chceš doufat v něco nového. Lepšího.
00:57:00 A potom... Schválně se ponižuješ.
00:57:06 Jenže ty máš v srdci mocipána.
00:57:10 Nepředěláš se.
00:57:13 Možná...
00:57:15 -Všude samý kněz a kazatel. Mordyjé.
00:57:21 Je vás na tom světě trochu moc. Přísámbohu.
00:57:26 Hodně i na ty, co se trápí.
00:57:32 Víš co?
00:57:35 Nechám ti svého koně.
00:57:38 Vezmi a nezlob se.
00:57:43 Neudej mě.
00:57:47 -Ale jinde radši o synovi nemluv.
00:57:52 -Povídals, 3 000 kroků od stodoly je ta chata.
00:57:57 -Na živobytí nezapomeň.
00:57:59 Počkej.
00:58:03 Na. Aby sis pamatoval.
00:58:10 Kdo je tvůj nepřítel.
00:58:14 S kým se to biješ.
00:58:23 *Postůj, slunce. Vrať se.
00:58:32 -Na shledanou.
-Na shledanou.
00:58:34 Co čumíš?
00:58:40 -Dívám se. Co si ten chlap za sklem myslí.
00:58:44 -Vypadni. Odradíš mi zákazníky.
00:58:58 KLAVÍRNÍ KONCERT
00:59:09 -Postůj, slunko. Vrať se.
00:59:14 Postůj, slunko. Vrať se.
00:59:17 -Dobrý den. Nechte mě. Nechte.
00:59:21 -Sen zmlkl. Zdá se, že zůstal navždy křehký.
00:59:34 -Tetička má nového žáka. Syna hraběte.
00:59:43 -Slečno.
00:59:45 Slečno, já...
00:59:48 -Ano, ano.
01:00:18 -Máme koníka. Máme koníka.
01:00:23 -Caban se vrátil?
-Jen jeho kůň.
01:00:25 -Jak to? A sám?
01:00:28 -Serafino, děvče vidělo jakéhosi žebráka.
01:00:35 -Pochválen, pochválen.
01:00:37 -Až na věky.
01:00:41 Proč jste mě dala zavolat?
01:00:46 -Toto napsal po pohřbu. Předtím, než odešel.
01:00:50 A teď poslal toho koně.
01:00:52 -Kdo ho přivedl?
01:00:55 -Byla jsem ve městě s chlapcem.
01:00:58 Navštívit advokáta. Jenže takový jakýsi...
01:01:03 -Ten žebrák?
01:01:06 -To nebyl můj muž.
01:01:11 Myslela jsem, že byste o tom měl vědět.
01:01:13 -A k čemu? Kvůli té vyhrůžce?
01:01:18 Dobře, dobře, jsem velmi rád, že mám o všem výpověď.
01:01:23 Ale takové kousky...
01:01:44 -Rychleji! Rychleji! Rychleji!
01:01:50 Zbožňuju koně.
01:01:52 Víte, že váš syn je na hudbu mimořádně vnímavé dítě?
01:01:56 -Když ho povzbuzujete vy, ani se mu nedivím.
01:02:22 ŠTĚKOT SMEČKY PSŮ
01:02:36 -Co se děje?
01:02:39 Nebo už blázním?
01:02:43 HALEKÁNÍ MYSLIVCŮ, ŠTĚKOT
01:03:17 -Vaše zbraň, Excelence.
-A to je co?
01:03:21 -Takovému exempláři se říká klavír, madam.
01:03:25 -Vždyť je tam člověk.
01:03:41 -Pomozte mu.
01:03:49 -Caban?
01:03:52 -Vy ho znáte, madam?
01:03:55 -Je z vesnice, kde působila tetička.
01:04:00 -Postarám se o něj.
01:04:03 Naložte ho do saní.
01:04:13 -Můj bože.
01:04:16 -Vidíte mě poprvé?
01:04:22 To nejhorší máte za sebou.
01:04:27 Ale zápal plic není maličkost.
01:04:32 Musíte na sebe dávat pozor.
01:04:58 Uhodla jsem vaši postavu?
01:05:02 -Proč se o mne staráte?
01:05:06 -Nevím. Možná pro vaše oči.
01:05:13 Je v nich něco, co jsem už dávno u nikoho neviděla.
01:05:17 -Co?
01:05:19 Dobré... nebo špatné?
01:05:22 Řekněte, ať to vím i já.
01:05:25 -Možná něco... co se nedá podplatit.
01:05:31 Jako v přírodě.
01:05:34 -A má to vůbec cenu?
01:05:37 -Hm.
01:05:41 To ne. Ne, prosím.
01:05:43 -Odpusťte.
01:05:47 Ale znal jsem jen jednu utrápenou ženu.
01:05:53 -Váš čaj, pane Smolinský.
01:05:55 -Vy jste můj anděl, sestřičko.
01:06:00 -To je adresa.
01:06:06 Jsem ráda, že jsem to uhodla.
01:06:14 Na shledanou. Na shledanou.
01:06:18 -Je to možné?
01:06:29 Nebo zase jenom nějaký tyjátr?
01:06:36 -Hoď sebou!
01:06:38 Přines mi z jídelny meč, podřežu mu celý krk.
01:06:43 Lásko moje.
01:06:48 Kdo ti to přetnul žíly, aby se tvoje krev rozlila po mé zahradě?
01:06:53 Ach, lásko moje.
01:06:55 Aspoň naposledy uvidím tvoji tvář.
01:06:59 Kdo tě to chtěl zabít? Kdo?
01:07:03 -Tvůj otec. Mě zabil tímto smaragdovým kordem.
01:07:11 Zabil mě proto, že věděl, že tě nikdo nemiloval tak jako já.
01:07:18 Když mě zabíjel, zvolal: "Přece jen má Melisa duši."
01:07:48 -To myslíš vážně? Opravdu svého syna...-Přestaň.
01:07:52 -Co je? Měli bychom to oznámit, ne?
-Co chceš oznámit?
01:07:57 -No...
01:08:01 -Tak ven s tím.
01:08:05 -Toto jsi zapomněla.
01:08:07 -Dobrý večer.
01:08:10 -Kde je vazelína?
-Co já vím? To si můžeš nechat.
01:08:14 Dobrý večer.
01:08:29 -Nevím, nevím, mladý pane, jestli s tím bude pan otec souhlasit.
01:08:34 V den jeho narozenin a takováto návštěva...
01:08:39 -Ale ano.
-Když myslíte...
01:08:44 -Jen běž, jak jsme se domluvili.
01:08:48 Dobrý večer.
-Doběhnu vás.
01:08:57 -Promiňte.
01:08:59 Paní Evičko...
01:09:02 Tatínek...
-Dnes ne, Lacko. Jsem unavená.
01:09:05 -Víte, já... já...
01:09:08 -No...
01:09:10 Řekni tatínkovi, že na ten hon nikdy nezapomenu. Byl to krásný zážitek.
01:09:16 Papa.
01:09:19 -Co je s tebou, hvězdo?
-Už jdu.
01:09:27 -Nezlobte se, ale je to celé takové divné.
01:09:33 -Ano. I já se ptám, jestli se mi to nezdálo.
01:09:38 Kde jsem byl? Proč jsem to udělal?
01:09:43 Kde jsem to vzal?
01:09:46 Vymýšlím si strašáky, a zkouším, jestli se jich bojím.
01:09:51 -Hůůů!
01:09:55 -Šašku.
01:09:57 -Pardon, mi amore?
01:10:01 -Ale když jsem v nemocnici znovu viděl vás, to bylo něco jiného.
01:10:05 Jako zjevení. Nebo sen.
01:10:08 -Páni, kolik poezie.
01:10:12 -Možná ano. Svůj sen jsem ztratil. Hledám jiný.
01:10:17 -Jakýpak sen? V životě stačí i jednodušší věci.
01:10:21 -Pravda. Ale čeho se chytit?
01:10:24 Bída mě nepokořila, před krásou se stydím.
01:10:28 -Zahrej mi, kamaráde.
-Co to hraje ten lišák?
01:10:33 -Až teď, když vidím, jak vy žijete.
01:10:38 Jeden žebrák, takový z přesvědčení, na potulkách jsem ho potkal,
01:10:43 měl takovou myšlenku.
01:10:47 Prý on se dal na žebrotu, aby ubožáci, když spatří jeho bídu,
01:10:55 se cítili trochu líp.
01:11:05 -Nebudete už čaj?
01:11:16 -Vážně. Mám pokornou duši.
01:11:20 Vám to prozradím.
01:11:23 Byl jsem s ním taky žebrat.
01:11:30 Ale on byl lepší.
01:11:35 -No. My taky cítíme, že potřebujete pomoc.
01:11:42 Zůstaňte klidně tady. S námi.
01:11:46 -Zítra je taky den.
01:11:50 -Měl byste na sebe dávat pozor.
01:11:52 -Ach! Za všecko může lehotský farář.
01:12:00 -Co je, nejdražší?
01:12:02 -Ó! Zbožňuju tě.
01:12:11 Co si myslíš, bráško, o té věci?
01:12:14 -Myslím si to, co si myslí všichni.
01:12:18 -Už je tu zas.
01:12:23 -Utíká před svým svědomím.
01:12:25 -A ty, zdá se, před ním. To jsou ty tvoje výstřednosti, Evo.
01:12:35 -Bojím se přímosti jeho citů.
01:12:38 -A já si myslím, že chlap utíká před četníky.
01:12:42 Radím ti, běž od něho dál.
01:12:45 -Na první štaci se ho zbavíme.
01:12:51 -Myslíš, že bychom to měli zkusit?
-Vzpomínal přece lehotského faráře.
01:12:57 Zítra k tomu bude nejlepší příležitost.
01:13:02 -Pánové, dovolíte?
01:13:04 -Dobrý večer, pane. To je náhoda.
01:13:09 Dlouho jsme se neviděli.
01:13:13 -O co jde?
01:13:40 -Nachladnete. Vezměte si toto.
01:13:45 V nejbližší vesnici se zastavíme na skleničku.
01:14:39 -Dobré. Dobrá, pane Koviči. Dal jste si záležet.
01:14:45 Je to poctivá práce.
01:14:49 Zatím, než postavíme kostel, může to zůstat tady.
01:15:03 -Vítám vás u nás, pánové. Zdravím četnictvo.
01:15:08 -Tak co?
-Je tady.
01:15:10 -I vás zdravím, pane.
01:15:12 -Kde je Caban?
01:15:17 Kde je?
01:15:28 -Tady není.
01:15:52 RÁNA
01:15:55 -Pojďme.
01:15:58 -Caban je kde? Pusť mě!
01:16:09 -Kdo jste?
01:16:15 Ca... Caban.
01:16:20 Nezabiješ.
-Čeho se bojíš?
01:16:25 Prohrál jsem já.
01:16:30 -Odhoďte zbraň! Ruce vzhůru!
01:16:36 Stalo se vám něco?
-Ne.
01:16:38 -Na kapsle.
-To je naše rekvizita.
01:16:41 -Vy jste hospodář Caban?
01:16:45 Je na vás vydaný zatykač pro vraždu syna.
01:16:49 Půjdete s námi.
01:16:57 -Děkuji.
01:17:02 -Dáte si?
01:17:07 Psí počasí.
01:17:18 Dobrý den, pane doktore. Váš klient už čeká, pane doktore.
01:17:25 Tak, tady ho máte.
01:17:30 -Vím, že mě nerad vidíte, pane Cabane.
01:17:34 Ale za to, co jste prožil, vás obdivuji.
01:17:38 Jste tvrdý chlap. Ferko...
01:17:41 -Rozumím, pane doktore.
01:17:50 -Ale i tak si myslím, že není dobré
01:17:53 zaměnit skutečný svět za cirkus nebo hru.
01:17:57 Připouštím.
01:18:00 Bolest někdy může člověka zkřivit tak, že...
01:18:04 ...může svoje okolí tak vnímat.
01:18:08 Ale to máte už chválabohu za sebou. Čeká vás cesta do společnosti.
01:18:14 -Já už nemůžu dál.
01:18:17 Chtěl bych se vrátit mezi lidi. Chybí mi.
01:18:22 -Vždyť proto jsem tady.
01:18:24 I když jsme se dohodli, že už vám konečně dám pokoj.
01:18:29 Zítra je hlavní líčení.
01:18:34 -Vzal jsem do ruky osud svého dítěte.
01:18:38 Jsem ochoten přijmout jakýkoli trest.
01:18:42 -Jakýkoli trest?
01:18:46 Víte jaký trest je za vraždu?
01:18:51 Trest smrti.
01:18:54 Tak tedy neříkejte, že přijmete jakýkoli trest.
01:18:57 Nedal jste mu lék, protože jste ho miloval.
01:19:00 A nechtěl jste, aby se trápil.
-Neměl jsem na to právo.
01:19:05 -Vědomě jste ukončil trápení nevyléčitelně nemocného člověka.
01:19:11 Jenom kdybyste se chtěl svého syna zbavit
01:19:14 v naději, že zplodíte jiného, zdravého...
01:19:17 Promiňte. Ale to se objevilo při výslechu svědků.
01:19:21 -Jak bych mohl měnit poklad za to, co není?
01:19:25 Miloval jsem svého synáčka. A vysvobodil ho z utrpení.
01:19:32 I když jsme i se ženou věděli, že už dítě nebudeme mít nikdy.
01:19:37 -Toho se držte.
01:19:41 A když se vás předseda zeptá, jestli se cítíte být vinen,
01:19:45 musíte odpovědět "ne".
01:19:49 Necítím se vinen.
01:19:51 Rozumíte?
01:19:55 -Cítíte se vinen?
01:20:17 -Ne. Necítím se vinen.
01:20:23 -Ticho, prosím. Ticho. Zachovejte pořádek v místnosti.
01:20:28 -Kolaps.
-Pane doktore. Co je s ním?
01:20:34 -Vaše Důstojnosti, pacient potřebuje okamžitě převoz do nemocnice.
01:20:43 -Hlavní líčení přerušuji.
01:20:48 -Rychleji, chlapci, rychleji. Sanitka čeká.
01:20:56 Váš klient se ukázal jako příliš poctivý člověk.
01:21:00 Jak to dokázal, zahrát nevinného.
01:21:03 -Jak to myslíte?
-Přece se k vině přiznal. -Opravdu?
01:21:07 -Ne sice slovy, ale selháním nervového systému ve chvíli,
01:21:11 kdy měl tvrdit něco, co mu bylo...
01:21:14 -Udělejte místo. A dávejte pozor.
01:21:18 -Odvážné domněnky.
-Jistěže. -Takže?
01:21:23 -Takže to ještě může vašeho klienta zachránit.
01:21:31 -Děkuji. Aspoň něco.
01:21:38 -Co se mu stalo?
-Srdeční slabost. Je příliš citlivý.
01:21:44 -Tak nakonec jsem přišla zbytečně.
01:21:48 Mou svědeckou výpověď už nepotřebujete.
01:21:52 -Nepotřebuji.
01:21:55 Jednání dnes skončilo.
01:21:57 A já mohu jen doufat, že porota pozorně vyslechla moji obhajobu.
01:22:03 -Kam se poděl pan farář?
-Takže podle vás vražda?
01:22:08 -Prosím vás, jakápak vražda. Nebyl zločinný úmysl.
01:22:11 Smrt by byla přišla i s injekcemi. Rodiče nezapříčinili!
01:22:16 -No dobře...
-Jenom přiblížili. -Udělej fotku.
01:22:19 -A udělali tak ze zoufalství.
01:22:21 Nemohli unést bolest dítěte, tak vzali jeho utrpení na sebe.
01:22:27 -Využil jste neštěstí pro svoji slávu.
01:22:32 -Chtěl jsem jen získat lidi. Za váš osud...
01:22:36 -Mým osudem jste byl vy.
-To mi říkáte vy, Cabane?
01:22:40 Vy, po tom všem, co jste udělal? O co jste se pokusil?
01:22:44 -Ukončete to, pane faráři.
01:22:53 -Pochopte. Komu se ve svém životě podaří postavit kostel?
01:22:59 -Rozejděte se, prosím. Rozejděte se.
01:23:17 *Ano. Začneme znovu. Jen co se seberu.
01:24:16 Skryté titulky: Raimund Koplík Česká televize 2010
Sedlák Michal Caban (Petr Čepek) patří mezi nejbohatší hospodáře v širém okolí. Postupně získává stále víc půdy a majetku, který chce odkázat svému jedinému synu Paľkovi. Chlapec však těžce onemocní cukrovkou a nezadržitelně chřadne. Když je už zřejmé, že konec nelze odvrátit, rozhodne se Caban zkrátit jeho utrpení a přestane mu podávat léky. Synova smrt však vzbudí odpor u vesničanů a zasáhne i Cabanovo svědomí. Muž si totiž jasně uvědomuje, že syna poslal na onen svět i kvůli faráři, který z chlapcovy nemoci bezostyšně těžil a zneužíval ji mimo jiné k získávání peněz na nový kostel. Caban, jehož život se zhroutil, všechno prodá a opustí ženu i domov. Vydává se za žebravého tuláka a doufá, že jeho osobní kalvárie mu pomůže najít vykoupení…
Slovenský televizní film režiséra Stanislava Párnického z roku 1980 vznikl na motivy novely Júlia Barč-Ivana Cesta ďaleká. V titulní roli se brilantní hereckou kreací připomene Petr Čepek, kterému ve slovenštině propůjčil hlas Milan Kňažko.