Příběhy českých Židů ve vzdálených cizích ghettech a lágrech. Unikátní projekt Lukáše Přibyla
00:02:30 (žena) Byly to osobní vagóny,
00:02:33 A byli jsme hodně nacpaný na těch lavičkách
00:02:37 několik dní a nocí. A nebylo kam si položit hlavu,
00:02:41 tak jeden říkal,
00:02:44 to tahle si každej uděláme smyčku ze šály
00:02:48 z toho zavazadlovýho držáku, a takhle si tam tu bradu dáte.
00:02:53 To si odpočinete.
00:02:59 Už byla zima a sněžilo.
00:03:02 Tak jedno děvče Dita Zechendorfová
00:03:05 začala zpívat Ave Maria.
00:03:08 Ona zpívala Ave Maria a všichni jsme tam stáli a plakali.
00:03:13 Ty němečtí esesáci, co nás hlídali, taky stáli a plakali.
00:03:35 S velkým křikem se otevřely všechny dveře,
00:03:39 a raus, raus, raus, všechno ven! Všichni utíkali ven.
00:03:47 Stáli tam s puškami, a maminka řekla,
00:03:53 vidíš, jak nás dobře hlídají, že se nám nic nestane.
00:03:59 A hned, jak ti lidi vystupovali, ty starý dávali stranou.
00:04:06 Ta moje sestra Zdenka
00:04:09 chtěla jít s těmi starými lidmi, aby jim pomohla.
00:04:12 Přimotal se k tomu nějaký esesák, který jí dal pár facek,
00:04:15 a že se musí zařadit tam k nám.
00:04:17 Vlastně jí tím v té době zachránil život.
00:04:40 Řekli nám, nechte všechny kufry, vy to nemusíte nosit.
00:04:44 Maminka mi řekla,
00:04:46 vidíš, to dostaneme, oni to budou dobře hlídat.
00:05:32 Když jsme šli v tom štrúdlu, v tom čtyřstupu do toho ghetta,
00:05:37 Tak pažbama mlátili hlavně mužský, ale i starší ženský to měly těžký.
00:05:43 Když jsme došli k tomu ghettu,
00:05:46 tak tam už před námi byly nějaký německý transporty.
00:05:51 Věděli, že přijde transport z Čech, tak uvařili kávu z melty.
00:05:56 U vchodu do ghetta čekali s velkými hrnky horkýho kafe.
00:06:02 Kdo chtěl, tak dostal hrnek kafe, ale já nechtěla,
00:06:08 ještě do dneška se štítím všeho, co není moje, a odmítla jsem.
00:06:14 Měla jsem žízeň, ale z cizího hrnku jsem nepila.
00:06:22 To ghetto bylo v nejhorší části města.
00:06:26 To byly dřevěné domky, voda tam nebyla.
00:06:58 Dětská postýlka, pod postýlkou nočníček se zamrzlým obsahem.
00:07:03 Na stole mísa s bramborama, zmrzlá.
00:07:31 Matka, já, švagr a sestra a ještě tam byla sestra švagra s manželem,
00:07:39 a ještě se k nám přidali dva páni z Brna.
00:07:44 V tom malým pokojíku nás nakonec bydlelo všech 8 lidí.
00:07:52 Pokoj byl ovšem v hrozném stavu.
00:07:55 Byla tam skříň a všechny věci,
00:07:58 bylo to prádlo, byly to i šaty, to leželo na zemi.
00:08:02 My jsme to museli napřed všechno uklízet.
00:08:06 A viděla jsem tam taky krev.
00:08:27 Po čase, po pár dnech jsme přišli do kontaktu s těmi lotyšskými muži,
00:08:32 se kterými jsme pod trestem smrti měli zákaz mluvit.
00:13:25 Ze začátku maminka a jiné ženy musely čistit domy,
00:13:32 kde bydleli ti lidi, které zastřelili.
00:13:36 Musely vzít všechno ze skříní
00:13:40 a sortýrovat to, jestli je to dobré, nebo špatné.
00:13:44 Co bylo dobré, to šlo všechno do Německa.
00:13:48 Bylo 40 stupňů pod 0,
00:13:51 když jsme našly pytlovinu, tak jsme ji dávaly přes boty.
00:13:58 To byla hrozná zima.
00:14:01 Ženy, co čistily domy, viděly svetr, viděly šaty,
00:14:05 viděly rukavice, co neměly, tak si to oblékly.
00:14:10 Maminka vždycky něco donesla, pak to zase prodala.
00:14:15 Proto jsem na světě, jinak bych byla umřela hlady.
00:14:21 Bylo několikrát jasně opakováno, že si nesmí nikdo nic vzít.
00:14:29 4. nebo 5. den byl nějakej rozruch, když jsme se vracely.
00:14:35 Jedna holka našla kus červené vlny, tak si tu vlnu strčila do kapsy.
00:14:44 Ten esesák to viděl, nebo to u ní našel.
00:14:49 Řekl jí, tys teď ukradla tu vlnu.
00:14:53 To není pro tebe, to je německý, protože to mělo jít do Německa.
00:14:57 Ona řekla, ne, ne, já jsem to měla. On jí řekl, ty lžeš!
00:15:01 Postavil všechny ženy do jedné řady a zastřelil ji.
00:15:06 Pak počítal a zastřelil každou čtvrtou.
00:15:11 Když se vrátil zpět, vyšel znovu a zastřelil opět každou čtvrtou.
00:15:17 Maminka stála tak, že ženy z obou stran vedle ní zastřelil.
00:15:22 To jsme nemohly pochopit, jak je to možný,
00:15:26 prostě zastřelit člověka, mladý holky to všechno byly.
00:15:31 Myslím, že byly vdaný,
00:15:35 tak ty manželé ovdověli hned ze začátku.
00:15:56 (muž) Odjel 1. transport, nikdo nevěděl, kam jede.
00:16:01 Jenom věděli, že jede na Východ, to byl transport O.
00:16:05 To byl 1. transport do Rigy.
00:16:19 Týden na to jsme odjeli s rodiči s transportem P také do Rigy.
00:16:28 Přijeli jsme tam 20. ledna 1942.
00:16:53 Tam už na nádraží byli esesáci,
00:16:57 kteří začali řvát: Raus aus den Wagonen!
00:17:01 Jejich hlavní velitel řekl,
00:17:05 aby všichni muži mezi 18 a 40 lety vystoupili.
00:17:11 Tak jsem vystoupil ještě s dalšími asi 75 muži.
00:17:19 Viděli jsme, jak esesáci pažbama mlátili ty ženský,
00:17:24 které vylézaly na nákladní auta.
00:17:48 Maminku s otcem tam také nahnali a odvezli je pryč.
00:17:55 Nikdo z nás nevěděl, kam jedou.
00:18:27 V pětistupech jsme šli přibližně asi 5 hodin.
00:18:31 Jenom jsme slyšeli,
00:18:33 že když někdo vzadu upadl, tak ho zastřelili.
00:18:39 My jsme přicházeli do lágru, kde už před námi byli německý Židi.
00:18:44 Ty nám řekli, to jste přišli do hezkýho lágru.
00:18:48 Z tohoto ještě nikdy nikdo živý nevyšel.
00:19:06 Tam nám řekli, že je odstřelili, to že je běžná věc,
00:19:11 protože oni hledají jen lidi, kteří můžou pracovat.
00:20:01 Ráno nás budili píšťalkou, a my jsme se nemohli odlepit.
00:20:06 Moje vlasy byly přimrzlý k beranici,
00:20:10 a ta beranice přimrzlá k ruksaku, který byl obložený ledem.
00:20:17 My jsme nemohli vstát, teprve násilím jsme se utrhli.
00:20:26 V tý době, tam spousta hochů umrzlo.
00:20:33 Já měl kanady, takový vysoký kanadský boty,
00:20:38 a ty mně tam zachránily život, udržovaly teplo.
00:20:56 Viděl jsem jednoho kluka, který si vyndal ruku z rukavice,
00:21:02 a viděl jsem, že už ji zpátky do rukavice nedá,
00:21:06 protože byla úplně zmrzlá, skrz měl bolák jak sklo.
00:21:10 Tak jsme ho chytili, dali jsme mu na to sníh,
00:21:14 ale ten přišel o všechny prsty, a potom zašel.
00:21:47 Samozřejmě tam nebyl dobrý vzduch,
00:21:51 protože lidi dostávali průjem a byli na palandě číslo 5,
00:21:57 než se dostali dolů na latrínu,
00:22:00 tak prostě to udělali všechno vevnitř.
00:23:25 Stravování tam bylo nemožné, my jsme byli odkázáni na příděl.
00:23:31 A ten byl mizerný!
00:23:34 Kus chleba byl na celý týden, a něco, já nevím, co to bylo,
00:23:39 byly to nějaký zrnka a z toho jsme vařili polévku.
00:23:43 Chleba byl hroznej, piliny byly jasně viditelný,
00:23:50 cukr žádnej, sůl si nepamatuju.
00:23:57 Ale hned začal výměnný obchod.
00:24:04 K mamince přišla žena a řekla, vy mně prodáte hodinky.
00:24:10 Já vám za to dám kilo másla.
00:24:12 Maminka řekla, dejte mi taky chleba.
00:24:16 Tak dala kus chleba a kus másla.
00:24:19 Já jsem úplně nemožná na nějaký obchodování.
00:24:24 Jednou jsem nějakou vestu chtěla proměnit na veřejným záchodku.
00:24:30 Bába řekla, kolik? Já jsem řekla cukr.
00:24:34 Ona ukázala takhle, říkám, no jó, to jó.
00:24:39 A ona mi přinesla 2 kostky cukru. Já jsem řekla, to ne, to nedám.
00:24:50 Bez těch kšeftíků a organizování, to znamená kradení,
00:24:55 bylo nemožný přežít, to bylo vyloučený.
00:25:03 Nakonec to dopadlo tak, že v tom ghettu bylo všechno možný.
00:25:08 Chlebem počínaje, dokonce šampaňským konče,
00:25:12 protože kdo kde pracoval, to dones. Pod trestem smrti, upozorňuji.
00:26:33 Paní Spiegelová, od Hanky Spiegelové maminka,
00:26:37 u té taky něco našli.
00:26:39 Maminka měla krásné nohy, to pomohlo, když byla krásná žena.
00:26:45 Adjutant, jmenoval se Giemlich, se s ní začal bavit.
00:26:50 Já vás nezabiju, já vás nezabiju.
00:26:54 Měla strach, že ji zastřelí, ale oni jí oholili hlavu
00:26:58 a dali jí ceduli Ich sollte nicht tauschen.
00:27:03 Tatínek měl hrozný strach, myslel si, že maminka bude viset.
00:27:08 Přišel do ghetta a vidí,
00:27:11 že maminka tam stojí s oholenou hlavou.
00:27:15 Začal se smát, protože maminka vypadala jako dědeček.
00:27:19 Dědeček si vždycky holil hlavu.
00:28:03 Skládali se jeden vedle druhého a potom napříč.
00:28:07 Když to bylo 1 nebo 2 metry vysoký,
00:28:11 tak je naházeli do náklaďáků a někam je odvezli, ty mrtvý.
00:28:58 Honza Kohn začal řvát, že mu někdo ukrad chleba.
00:29:03 Ten, který to ukrad,
00:29:06 ten to nesnědl, ten to měl dál, takže měl dva chleby.
00:29:12 Tak ho tam umlátili!
00:29:46 Mimo jednoho kluka z Brna, který se jmenoval Baloun.
00:29:51 Ten utekl a nikdy víc jsme o něm už neslyšeli.
00:30:12 Nechali nás nastoupit na apel.
00:30:16 Velitel od SS nařídil podřízenému vybrat 10 lidí.
00:30:23 Že za trest, že ten utekl, budou pověšeni.
00:30:26 To byl hroznej moment,
00:30:29 protože zrovna tak mohli vybrat mě, jako vybral toho vedle mě.
00:30:34 Ten Baloun byl z Brna.
00:30:36 Jeden z těch SS se zeptal, kdo je z Brna.
00:30:40 Přihlásil se jeden, těch 9 nechal jít zpátky.
00:30:44 Ten jeden dostal 25 ran holí a potom ho pověsili.
00:30:48 Na to jsme se dívali.
00:32:40 Tam se vyvinul určitý obchod s těma Lotyšema.
00:33:08 To byl Čech, myslím,
00:33:11 že se jmenoval Winternitz, ale nevím to přesně.
00:33:15 Toho chytili v nějaký chalupě, kde chtěl, aby mu dali chleba.
00:33:20 A ten Lotyšák zavolal esesáka, a řekl, tady je Žid, který utekl.
00:34:20 Ten obersturmführer Lange přijížděl do Salaspilsu 1-2x týdně.
00:34:26 My jsme říkali, ten sem jezdí jako do bažantnice.
00:34:30 On tam jezdil na odstřel Židů, koho viděl, toho odstřelil.
00:37:52 My jsme nevěděli, jestli pojedeme do ghetta,
00:37:56 nebo jestli nás odstřelí, to nikdo nevěděl.
00:38:22 My jsme přeci jen měli víc,
00:38:25 tak když přišli, tak jsme jim dávali jídlo.
00:38:29 Jirka Epstein, jako dneska to vidím,
00:38:32 přines takovej malej rendlíček a v tom měl 6 brambor a špenát.
00:38:37 Pro mě to bylo samozřejmě rajské jídlo.
00:38:40 My jsme 8 měsíců něco takového neviděli.
00:39:05 Ti esesáci na nás vždycky řvali, že musíme zpívat.
00:39:10 Tak jsme zpívali ruské písničky, jako třeba Partyzána.
00:39:27 Do ghetta se smělo nosit dříví, špalky, který jsme rozsekli na půl,
00:39:32 a vydlabali takovou kastličku, do které se nechalo dát všechno.
00:39:39 Tam se nechaly dát vajíčka, tam se nechalo dát máslo, chleba...
00:39:44 Pak se to sklaplo, ovázalo drátem, a nesli jsme to na zádech.
00:39:49 Nikdy nikdo si toho nevšimnul.
00:39:53 Až jednoho krásnýho dne, ten Oskar Steier nás zastavil,
00:39:59 celý to komando, nás tam bylo asi 40 lidí.
00:40:04 Řekl, vy nosíte do ghetta cigarety, chleba, to je zakázaný.
00:40:09 A já nechci, aby někoho z vás odstřelili.
00:40:12 Co vám mám povídat, někdo nás shodil.
00:40:16 Tam byla hromada metr vysoká, mezi chlebem, mezi špekem a cukrem,
00:40:22 prostě jsme to tam museli všechno nechat.
00:40:25 To si pak všechno vzal pro sebe a rozdělil to potom mezi své lidi.
00:40:31 A řekl, víckrát ať vás nenapadne to takhle nosit.
00:40:34 To jsme samozřejmě nerespektovali, ale přišli jsme na to,
00:40:39 že každý týden jsme museli odevzdat určitou část, a tím to skončilo.
00:40:50 Pokaždé, když jsme přišly domů,
00:40:54 tak jsme nevěděly, zda tam všichni jsou,
00:40:57 protože oni pořád posílali lidi pryč.
00:41:00 Napřed začali s dětmi.
00:41:03 Všechny děti do 13 let, musely nastoupit na nákladní auta.
00:41:10 A pryč.
00:41:13 Další den zas chtěli starší lidi co byli přes 65 let,
00:41:18 kteří už nemohli pracovat, poslali je pryč.
00:41:21 A nikdy jsme už o nich neslyšely.
00:41:24 A tak pořád vybírali a vybírali a nás bylo míň a míň.
00:41:29 Tam byla stará hubená babička, měla věčnej hlad.
00:41:34 Na komando nemohla jít, nic neměla, a co našla, to snědla.
00:41:39 Jednou našla nějakou tabletku a ona to byla barva.
00:41:44 Zelenej jazyk měla, no, nedopadlo to nijak tragicky,
00:41:51 jenomže o týden později přijely na hranice ghetta
00:41:56 takový obrovský nákladní auta, všechny je naložili do těch aut.
00:42:01 A nikdy už se neobjevila, ona byla chudinka.
00:42:05 Ona nebyla nikomu k užitku, tak co s ní? Tak ji zabili.
00:42:56 A bylo řečeno, že přijdou do jinýho tábora.
00:43:02 Jedině paní Königsgartenová řekla svému manželovi:
00:43:08 Roberte, to je konec. Uvidíš, to je konec.
00:43:14 On tomu nechtěl věřit a řekl, nedělej si těžkou hlavu.
00:43:20 Ale ona pořád, ne, Roberte, to je konec.
00:43:24 A ona měla pravdu, bohužel.
00:44:06 Carpe diem, to se dalo jedině tak.
00:44:10 Užít dne, dneska jsem tady, zítra kdo ví, jestli budu.
00:44:15 Ne, že by se nás ta starší generace stranila,
00:44:19 prostě to brali vážněji než my.
00:44:23 Jenomže my jsme jim zase vyčítali,
00:44:27 že vy jste alespoň zažili kus pěknýho života,
00:44:30 a co máme z našeho mládí?
00:44:33 Já jsem si nechala zrovna od Anety Selgerový vykládat,
00:44:36 jaký je to jít na rande, jaký je to jít na ples,
00:44:39 a jaký je tohle a ono.
00:44:42 A Aneta se Zdenkou Loheitovou mě poučovaly.
00:45:06 Jak je to přísloví, tančit na hrobech,
00:45:09 tak tam to doslovně platilo.
00:45:13 Ale jeden den stříleli a věšeli, a my jsme druhý den měli gramofon.
00:45:19 A v neděli odpoledne jsme se sešli, ti mladí,
00:45:23 a povídali jsme si a zpívali jsme si tam písničky.
00:45:28 Zarah Leander, Marika Rökk, prostě ty hvězdy tehdejší doby.
00:45:38 (NĚMECKÁ PÍSNIČKA)
00:45:48 V sobotu odpoledne se hrál fotbal proti německým Židům.
00:45:54 Tam bylo udělaný fotbalový hřiště na takovým plácku.
00:47:07 My jsme neměly nic, co bychom jim podaly.
00:47:11 Ale když oni něco donesli tak se to dalo na stůl,
00:47:14 a bavili jsme se.
00:47:18 (MUŽ ZPÍVÁ NĚMECKY)
00:48:12 Hrůzný bylo to, že všechny ženský,
00:48:16 až na malé výjimky, nedostaly měsíčky.
00:48:22 To přestalo, celý roky.
00:48:26 Takže jste neměl kontrolu, jestli jste v jiném stavu nebo ne.
00:48:31 A to byl hrozný stres,
00:48:33 protože na těhotenství byl trest smrti.
00:48:41 Bylo tam asi 20 vídeňských dětí a 3 české děti.
00:48:46 Ten jeden dům nám dali pro nás, to byl velký pokoj.
00:48:51 Tam jsme se učili, tančili, chtěli jsme udělat show.
00:48:58 Taky jsem s dětma nacvičila představení o Sněhurce.
00:49:07 Někdo tam hrál na housle.
00:49:23 Do vídeňské školy jsme museli chodit kolem šibenice.
00:49:28 Tak jdete, a vidíte souseda, že tam visí.
00:49:32 Tak jsem tatínkovi řekla,
00:49:37 víš, já nechci chodit dál do školy kolem šibenic.
00:49:44 V ghettu v Rize jsem si prožila svoji první lásku.
00:49:48 Byl to lotyšský policista Salomon Schabelstock.
00:49:54 Dostala jsem od něj prstýnek ze stříbrné lžičky a kousku zlata.
00:50:02 Tento prstýnek jsem propašovala přes všechny pozdější koncentráky,
00:50:10 a mám ho dosud.
00:50:27 Bylo jich asi kolem 40.
00:50:30 Salo Schabelstock mi přišel říct, že se ráno bude něco dít.
00:50:35 Abych byla opatrná, abych nic nenesla.
00:50:40 Akorát mě tehdy udivilo, že mně říká,
00:50:44 kdybychom se večer nesešli, tak kde tě najdu po válce?
00:51:13 Oni chystali povstání.
00:51:16 Ale nějakým způsobem je někdo prozradil,
00:51:20 vždycky se najde nějaký zrádce.
00:51:54 Já jsem měla hrozný strach, dívala jsem se ze strany z okna.
00:52:00 Stála tam celá řada.
00:52:03 Tak jeden z nich, to jsem slyšela potom,
00:52:07 zakřičel, všichni utíkejte, a rozprchli se.
00:52:11 Utíkali, a jak utíkali začali na ně střílet a oni padali.
00:53:43 Pak už začali pomalu ghetto likvidovat.
00:53:47 Nás poslali do toho Smardu.
00:53:59 Když jsme se vrátili do ghetta do Rigy,
00:54:03 tam už zase probíhala čistka, a sice některé odváželi na smrt,
00:54:09 některé odváželi do Kaiserwaldu.
00:54:38 V Kaiserwaldu měli kápové trojúhelník zelenej pro zločince,
00:54:44 nebo černej pro asociály, a ti vedli tábor.
00:54:49 Většina z nich byla velice sadistická.
00:54:53 Jeden z nich dostal zápal plic, vzali ho na marodku,
00:54:58 kde byl vedoucí doktor Jindra Schick,
00:55:03 prostě aby mu pomoh, tak mu pomoh na jinej svět.
00:55:07 Velice jednoduchým způsobem.
00:55:11 Dal mu nějakou injekci a tím to končilo.
00:55:14 Ale my jsme tím byli ohromně, ohromně nadšený.
00:55:18 Vydaly jsme se do toho Kaiserwaldu pěšky,
00:55:22 ani nevím, kolik nás bylo, samý ženský.
00:55:25 Horko bylo, chtěla jsem hlavně teplý části oděvu uchovat.
00:55:31 Tak v lyžařským teplým obleku a v lyžařských botách,
00:55:36 v červenci nebo v srpnu, jsme se táhly do toho Kaiserwaldu.
00:55:44 Kápové se vždycky ptali, kdo byl vedoucí v ghettu.
00:55:50 Ten, když tam přišel, tak ho zmlátili,
00:55:54 a pak ho hodili do močůvky, tam se utopil.
00:55:58 Aby ukázali těm novým, že oni jsou ti páni.
00:56:06 Tím posledním transportem, který přijel z ghetta,
00:56:10 taky přijel Oskar Steier.
00:56:14 Tak ho vyndali a začali ho příšerně mlátit.
00:56:18 V tý době už Karel Piesen byl blockaltester,
00:56:22 tak jsme ho prostě přemluvili,
00:56:26 že on vlastně nikdy nikomu nic neudělá a tak dál.
00:56:30 Byl poloumlácený, tak jsme ho vzali na barák.
00:56:35 Vzpomínám, že první, co jsme mu dali, byla bramborová polévka.
00:56:39 Protože jsme ji nějakým způsobem dostali z kuchyně.
00:56:44 To nám Oskar už nikdy nezapomněl.
00:56:53 Tatínek pracoval s kabáty.
00:56:56 Dostala jsem hroznou rýmu, tak jsem říkala,
00:56:59 prosím tě, dones mi nějaký kapesník.
00:57:02 On z jednoho kabátu vytáhl kousek bílé látky.
00:57:06 Při kontrole to u něj našli, otevřeli,
00:57:10 a byl to německý orel, co držel svastiku.
00:57:16 Šéf mu řekl, vy už tady nemůžete pracovat.
00:57:20 Tatínek mu řekl,
00:57:22 když mě nenecháte pracovat, to mě zabije, vy mě zabijete.
00:57:27 On mu řekl, to se nedá nic dělat, neměl jste brát ten kapesník.
00:57:32 Řekli, že je pošlou do nějakýho koncentráku v Německu,
00:57:37 ale to nebyla pravda.
00:57:39 Byl tam nějaký esesman.
00:57:42 Já jsem k němu šla,
00:57:45 a řekla jsem, prosím vás, nechte mého tatínka,
00:57:49 neposílejte ho tam, kam ho posíláte.
00:57:53 On řekl, já nic nemůžu udělat, ale když chceš, můžeš jít s ním.
00:57:58 Já vás nechám jít spolu.
00:58:02 Tak najednou jsem si myslela, že to není v pořádku.
00:58:06 Já jsem chtěla, aby on nešel, ne abych já šla.
00:58:10 Tak jsem řekla, já se musím zeptat maminky.
00:58:14 Šla jsem zpátky, tatínek stál u toho plotu.
00:58:18 Řekl mi, proboha, nechoď se mnou, já nechci, abys se mnou šla.
00:58:24 Řekla jsem to mamince a maminka říkala,
00:58:27 já si taky nemyslím, že bychom měly jít s tatínkem.
00:58:32 Najednou mě ten esesák zavolal, co říkala tvoje matka?
00:58:36 Ona řekla, že ne, že nepojedeme, on řekl gut, a hotovo.
00:58:45 Čištění latrín, tak na to jsem se přihlásil já.
00:58:50 Vzniklo z toho ohromný komando, protože na nás si nikdo netroufal.
00:58:56 Za prvé to hrozně smrdělo, to bylo pro esesáky odporný,
00:59:01 za druhý je to vůbec nezajímalo,
00:59:03 kluci, kteří tahali jako koně močůvku.
00:59:08 Potom jsme říkali, to je dopravní prostředek,
00:59:13 kterému jsme říkali Viktorie, vítězství.
00:59:29 Směly jsme večer po práci jít k tomu plotu,
00:59:32 a s těmi svými mužskými se nějak dorozumět.
00:59:37 Bylo to dost těžký, protože každý křičel,
00:59:40 stály jsme těsně vedle sebe, ale něco jsme si přeci jen řekli,
00:59:46 alespoň jsme si řekli, že žijeme.
00:59:49 Já si pamatuju, že jednoho krásnýho dne přišel Karel Piesen.
00:59:53 A říkal kluci, vezmeme sem holky z toho ženskýho lágru.
00:59:57 Nejdřív jsme samozřejmě museli promluvit s tím esesákem,
01:00:02 který za to něco dostal, já nevím, cigarety něco podobnýho.
01:00:07 Když se setmělo,
01:00:12 tak jsme tam udělali díru, takový podjezd, takový tunel.
01:00:17 A přišlo 12 holek a spaly s námi celou noc.
01:00:21 Zase ráno jsme je potom šupajdili zpátky.
01:00:38 Když se začala blížit fronta,
01:00:41 tak Němci začali dělat ochranný stěny v tancích na benzín.
01:00:51 Do téhle arbeitskolony
01:00:55 jsme chodili s Honzou Wolnerem a Frantou Moravcem.
01:01:00 Tam jsem se seznámil
01:01:02 s jedním německým dělníkem, byl to absolutní antinacista.
01:01:07 Tak s ním jsme začali dělat velikánský kšefty.
01:01:11 On přinesl cokoliv. Špek, máslo, chleba, šnaps.
01:01:16 Takhle to šlo týdny, snad měsíce.
01:01:19 Jednoho krásnýho dne, tam stál voják, už s esesákem.
01:01:25 Když jsme přišli do lágru, velitel SS obersturmführer Sauer řekl:
01:01:30 Es ist wahr, dass du das dort gestohlen hast?
01:01:35 Já povídám: Ja.
01:01:40 On povídal: Zapomínáš, že jsme ve válce.
01:01:44 Dann müssen wir eine Todesstrafe beantragen.
01:01:48 Řekl, že nejdřív dostanou 25 ran, než je oběsí.
01:01:55 Říkali jsme si, prosím, proti tomu se nedá nic dělat.
01:02:00 Slyším, jak Honza po každý ráně zařval.
01:02:04 Eins, zwei, drei, vier, fünf, sechs, a pak bylo ticho.
01:02:16 Tak jsem si řekl, oni ho umlátili.
01:02:19 A to trvalo 10-15 minut,
01:02:23 otevřel se bunkr a Honza přišel zpátky.
01:02:28 Trošku pochroumaný, pomlácený.
01:02:34 Já mu povídám, co se stalo, Honzo?
01:02:37 On povídá, jak jsem tam ležel na tý lavičce,
01:02:41 tak ten, který mě držel po té šesté ráně odskočil,
01:02:51 jako kdybych měl mor, a začal řvát Läuse, Läuse.
01:03:02 Oni měli ze vší největší hrůzu, ta veš si nedělala žádný rozdíl,
01:03:09 jestli při tyfusu lezla na esesáka, nebo ne.
01:03:13 Nejdřív nás z lágru odvezli na odvšivení.
01:03:18 Když nás odvšivili, tak jsme nahý utekli.
01:03:23 Běželi jsme do baráku
01:03:25 a nikdo víc už nikdy se o nás nestaral.
01:03:33 Já jsem měl důvěru v to, že to přežiju.
01:03:36 Tak jsem si myslel, třeba se přetrhne ta oprátka.
01:03:41 Ale já jsem si nikdy nepředstavil, že bych tam mohl zahynout.
01:03:47 (MUŽ ZPÍVÁ NĚMECKY)
01:04:15 My jsme umírali hladem, nemocemi, protože tam byla epidemie úplavice.
01:04:22 Jeden z nich byl Honza Pasch, kterého jsem já osobně pohřbil.
01:04:27 Pořád ode mě chtěl vodu, a Jindra Schick mi říká,
01:04:30 ty mu nemůžeš dát vodu, protože na to on umře.
01:04:34 Já jsem mu říkal, podívej se, on umře stejně.
01:04:37 Tak aspoň ať umře spokojenější.
01:09:03 Jednoho dne se rozšířila fáma, že budou vybírat děti.
01:09:09 Tam bylo několik dětí, tak 20 až 30, nevím.
01:09:13 A že je někam budou odvážet.
01:09:16 To byl signál pro všechny matky, aby ty děti někam schovaly.
01:09:23 Ale ono nebylo kam.
01:10:09 Když jsme viděli, že ta situace je velice nepříznivá pro Němce,
01:10:14 tak jsme si uvědomili,
01:10:17 že je nepravděpodobné, že by nás nechali žít.
01:10:21 Říkali jsme si, nás živý nedostanou,
01:10:25 nejdřív musíme postřílet někoho z těch esesáků.
01:10:29 Ve druhé polovině roku 1944 se v Kaiserwaldu utvořila
01:10:36 skupina těch mladých kluků pod vedením Karla Piesena,
01:10:41 přibližně 12 až 15 lidí.
01:10:44 Karel Piesen, Franta Moravec, Honza Netl, Pepík Seger,
01:10:50 a z těch Lotyšáků, ten vedoucí, který to všechno dával dohromady,
01:10:56 se jmenoval Kussman.
01:10:59 Protože pracovali ve zbrojovce, tak odtud přinesli ruční granáty.
01:11:04 A rozebraný kulomet, který po částech přinesli do lágru,
01:11:09 a několik revolverů a střelivo.
01:11:15 Pod naším barákem jsme vytrhli podlahu,
01:11:19 a tam to bylo schovaný pro případ, že to budeme potřebovat.
01:11:23 Když nám potom řekli,
01:11:28 že nás odvezou po moři, tak tomu nikdo nechtěl věřit.
01:11:34 Kussman měl velice dobrý styk s jedním z těch dohlížejících SS.
01:11:41 Dohodl se, že pošleme jednoho z našich kluků,
01:11:45 a ten že se s tím náklaďákem vrátí, a řekne, jestli je pravda, nebo ne.
01:11:50 Když se nevrátí, my se budeme bránit.
01:11:53 Ten kluk přijel zpátky, a řekl, jsou tam 3 veliký parníky,
01:11:58 na kterých už jsou naloženy kanóny, a tyto věci chtěli odvézt po moři.
01:12:45 Když jsme přišli do Stutthofu, to byl už velký koncentrák.
01:12:49 Tam stálo také Arbeit macht frei.
01:12:53 Viděli jsme domečky, co zvenku vypadaly docela dobře.
01:12:57 Maminka říkala, vidíš, to není ani tak špatný.
01:13:02 Před bránou byla krásná vila pro nějakýho esesáka.
01:13:07 Na terase si hrály děti. Někdo říkal, jé, ty děti!
01:13:12 A jedna ta ženská povídala, já jim nepřeju nic zlého,
01:13:21 ale přeju jim, aby je stihnul osud mých dětí.
01:13:30 To už tam děti vůbec neexistovaly.
01:13:39 Přišla skupina německých žen,
01:13:44 a já jsem věděla, že jedna se znala s mou sestrou.
01:13:50 Volám na ni, kde je moje sestra, kde je Nelly?
01:13:54 Ona mi neodpověděla.
01:13:57 Tak to bylo pro mě znamení.
01:14:05 Tak ji asi zastřelili.
01:14:11 Ve Stutthofu jsme byly jak stádo, nevěděly jsme, kde jsme, co jsme.
01:14:16 Jenom v té jedné frontě ta jedna holka,
01:14:20 která stála přede mnou, mi povídala o Osvětimi.
01:14:24 O tom ničení a pálení. Já jsem si řekla, ta se zbláznila.
01:14:30 Co to povídá? Nevěřila jsem tomu.
01:15:09 Na apelu jsme čekali, až přijde četa těch esesáků.
01:15:14 A na koho ukázali, ten šel do plynu.
01:15:21 Mámě bylo 50 let, ale na tu dobu už byla stará.
01:15:26 Tak jsme si ustřihly kus tmavých vlasů, ona už šedivěla.
01:15:31 A daly jsme jí to pod šátek, aby vypadala dobře, moje maminka.
01:15:37 Tak jsme vždycky nějak protáhly, že ji do toho plynu nevybrali.
01:15:47 Tam nám dávali ráno takzvanou polévku, to byla čirá voda.
01:15:53 Potom celý den nebylo nic, a večer byla zase voda.
01:16:01 Esesák zařval,
01:16:04 kdo se chce přihlásit dobrovolně, a je zedník?
01:16:09 Tak jsme se chvilku jeden s druhým domlouvali,
01:16:14 a říkali jsme si, tady nemůžeme přežít.
01:16:18 Tam se nedalo nic ukrást, nic vyhandlovat.
01:16:22 Takže není žádný rozdíl jestli nás odstřelí dneska,
01:16:26 nebo jestli chcípneme hlady za 14 dní.
01:16:29 Tak jsme se přihlásili, a zase nás hnali pochodem,
01:16:34 ale ne do přístavu, nýbrž na železnici.
01:16:40 Na tom nádraží, kde nás vyložili, bylo napsáno Magdeburg.
01:18:13 Večer začala být plná silnice německých aut.
01:18:18 Žebřiňáky těch Němců, co utíkali, jezdily zase po polích.
01:18:25 Zavedli nás do obrovský stodoly, byla plná, nacpaná lidmi,
01:18:31 nikde místečko, kam by si člověk mohl sednout.
01:18:35 Už jsme nemohly a tam stál kůň.
01:18:39 Ten jeden kůň tam potratil a některý ty ženský to jedly.
01:18:46 My ne, máma nás držela, a my jsme ji poslouchaly.
01:18:51 Najednou začalo velké střílení na tom dvorku.
01:18:55 Někdo si dodal odvahy a otevřel ty zašupovací vrata.
01:18:59 Já jsem říkala, to jsou blázni, co to otvírají,
01:19:03 ale už projížděly ruský tanky.
01:19:06 Jsou tady Rusové, a to si pamatuji, jak Němci utíkali po tom dvoře.
01:19:12 Oni je stříleli jak králíky a přitom s námi mluvili.
01:19:17 Něchoď maličkaja, a pif ho...
01:19:54 Do vlaků se člověk musel vecpat, ale nějak jsme se tam dostali.
01:19:59 Na nádraží někde v Polsku Červený kříž rozdával polívku.
01:20:05 Šli jsme se tam postavit, a ta jedna bába řekla, co jste?
01:20:11 My jsme řekli, Židi, a ona řekla, tak Židům my nedáváme.
01:20:16 Tak jsme jeli dál, no...
01:20:34 Náhle přišel nálet,
01:20:37 ty esesáci dostali strach a vrhli se na zem.
01:20:41 My šli v posledním pětistupu, Franta Moravec, já a Fried Jung.
01:20:46 Tak jsem Frantovi řekl, Franto, teď utečeme.
01:20:50 On říkal, ty ses zbláznil, vždyť nás odstřelí.
01:20:54 Vrhli jsme se do první díry v tom rozbitém, zničeném baráku.
01:20:59 Najednou Franta Moravec řekl, hoši, já našel hromadu brambor.
01:21:04 Tak jsme říkali, no, to je dar boží.
01:21:11 Když ten barák spadnul a vyhořel,
01:21:14 tak pochopitelně ty brambory byly pečený.
01:21:19 Tak jsme se na ně vrhli,
01:21:22 a za 20 minut jsme byli ožralý, ale namol.
01:21:26 Protože ty brambory zlihovatěly a obsahovaly čistý alkohol.
01:21:45 Byli jsme už přibližně 10 dní v podzemí.
01:21:49 Jeden z těch kluků vylezl nahoru,
01:21:53 a najednou slyšíme, jak na něj někdo zařval.
01:22:02 Říkali jsme si, to je konec, nějaký esesák.
01:22:07 Ale koukám, a vidím uniformu, která nebyla ani od SS, ani od SA,
01:22:13 prostě uniformu, kterou jsem nikdy neviděl.
01:22:18 Řekl mi, aby kamarádi taky vylezli, a dal se do příšernýho smíchu.
01:22:23 Já jsem nevěděl proč, pak jsem se podíval vedle.
01:22:28 My jsme byli všichni bílý od prachu z těch stěn.
01:22:33 Vypadali jsme, jako kdybychom strčili hlavu do mouky.
01:22:39 A všichni byli bílý, a on se smál.
01:22:43 Věděl, že jsme z koncentráku, o tom už předtím slyšel.
01:22:47 Říkal: Komm!
01:22:52 Já s tím tankem pojedu před vámi. My jsme šli za ním.
01:22:57 On nás odvedl do restaurace, tam byli muž a žena, Němci.
01:23:04 On jim anglicky řekl, aby nám přinesli něco k jídlu.
01:23:10 Oni nechtěli a on řekl, když ne, tak vás zastřelím.
01:23:17 Ale on povídal, ale to jsou Židi!
01:23:21 Voják povídal: Co má být? Oni mají hlad.
01:25:46 Skryté titulky: Matěj Hodr, Česká televize 2010
Historik Lukáš Přibyl se dlouhodobě zabývá osudy Židů za druhé světové války a halocaustem. Jeho bádání je nesmírně cenné nejen v tom, že zaznamenává na obrazový a zvukový materiál svědectví posledních žijících přímých účastníků transportů, ale především v tom, že mapuje cesty menších transportů do méně známých míst. Když se řekne „koncentrační tábor“, každý si vybaví Osvětim či Buchenwald. Existovala ale celá řada odlehlých ghett a lágrů, o kterých se téměř nevědělo. Lukáš Přibyl se pustil do úmorné práce – hledal nejen svědky, ale i archivní materiály, dokumentaci a obrázky. Peníze mu půjčila rodina a dokonce i jeden z protagonistů natáčení, neuvěřitelně vitální Jan Osers. Dnešní epizoda se soustředí na lotyšské tábory a ghetta, kam směřoval 1. ledna 1941 první transport s tisíci českými Židy.
- námět, scénář, režie, produkce: Lukáš Přibyl
- kamera: Jakub Šimůnek
- střih: Vladimír Barák
- zvuk: Jan Čeněk
- koprodukce: Ondřej Trojan