O českých skvostech (1999).
00:00:44 Na jaře r. 1344 povýšil papež Kliment VI.
00:00:49 pražské biskupství na arcibiskupství.
00:00:52 V listopadu téhož roku položil král Jan Lucemburský
00:00:56 se syny a arcibiskupem Arnoštem z Pardubic
00:00:59 základní kámen ke stavbě, která měla nahradit
00:01:02 románskou baziliku sv. Víta.
00:01:05 Katedrála vyrůstala v areálu královského hradu,
00:01:08 vysoko nad městem, jako symbol nového rozmachu království
00:01:12 po nástupu Karla IV. na český trůn
00:01:15 a také jako ozdoba Prahy coby sídelního města
00:01:19 římského krále a císaře.
00:01:22 Novostavba katedrály se musela přizpůsobit starší bazilice -
00:01:26 zejména s ohledem na požadavek neměnnosti
00:01:29 místa uložení ostatků hlavního zemského patrona sv. Václava,
00:01:33 mučedníka z přemyslovského rodu.
00:01:36 Byla budována jako královská katedrála,
00:01:38 kostel korunovační i královské pohřebiště
00:01:41 a schránka ostatků hlavních zemských patronů.
00:01:45 Vedle kapituly a arcibiskupa byl hlavním stavebníkem Karel IV.,
00:01:49 který se shlédl ve vzoru katedrál francouzských.
00:01:52 Z Francie, z papežského Avignonu, si proto přivedl
00:01:57 1. stavitele Matyáše z Arrasu.
00:02:02 Matyáš navrhl katedrální chór s ochozem a věncem kaplí,
00:02:06 které jsou radiálně uspořádány kolem polygonálního závěru
00:02:10 a orientovány směrem k hlavnímu oltáři v jeho středu.
00:02:14 Matyášovo pražské dílo je skvělou ukázkou
00:02:17 francouzského rayonantního slohu.
00:02:20 Odhmotněné linearizované tvary hruškových přípor
00:02:23 zdůrazňují vertikální pohyb,
00:02:26 vedený bez přerušení od země do vrcholu klenby.
00:02:31 Nečleněné stěny kaplí pokrývaly nástěnné malby.
00:02:35 Jedna z nejlépe dochovaných, v Saské kapli,
00:02:38 zobrazuje Klanění tří králů.
00:02:41 Do kaplí závěru katedrály nechal Karel umístit
00:02:44 ostatky svých předchůdců.
00:02:46 Náhrobky Přemysla Otakara I. a II. jsou již dílem
00:02:49 Matyášova nástupce, Petra Parléře.
00:02:53 Matyáš zemřel v r. 1352.
00:02:56 Jeho huť postavila tu část přízemí chóru,
00:02:59 která stála na volném prostranství za východním závěrem baziliky.
00:03:03 9 pilířů arkád chórového závěru, jim odpovídající část ochozu,
00:03:08 5 radiálních kaplí, 2 boční kaple na jihu
00:03:11 a kapli sv. Anny před sakristií i s částí sakristie.
00:03:18 Matyášův elegantní, strohý rukopis, rezignující na sochařskou výzdobu,
00:03:22 je jasně zřetelný i v exteriéru.
00:03:25 Věnec kaplí vytvořil jednotný, sevřený základ,
00:03:28 nad nímž se později rozvinula bohatá a komplikovaná
00:03:31 architektura Parléřova vysokého chóru a jeho opěrného systému.
00:03:38 Rayonantní sloh určil jednotný obrazec okenních kružeb,
00:03:41 důsledně odvozených od sférických tří a 4-úhelníků,
00:03:45 které odstředivě vyzařují pohyb ze středů ven.
00:03:51 Matyášova strohá architektura v sobě přesto skrývá silné napětí.
00:03:55 Vedle jasně definovaných tvarů, odpovídajících
00:03:58 jejich místu v řádu stavby, začíná zde umění prostupů a proniků.
00:04:09 Z přízemního vysokého opěráku prorůstá
00:04:11 jeho strmě sklopenou římsou zúžený trojhran.
00:04:15 Nad jeho stříškami pokračuje, přisazený k čelní stěně opěráku,
00:04:19 štíhlý jehlan, pronikající klopenou římsou
00:04:22 hlavního opěrného pilíře ve výši balustrády.
00:04:26 Teprve nad ní je završen kyticí.
00:04:42 Matyáš zanechal svému nástupci rozestavěný závěr chóru
00:04:46 až k římsám nad arkádami a sevřený věnec kaplí.
00:04:50 Když se pokračování stavby ujal Petr Parléř, bylo mu 23 let.
00:04:55 Vyučil se v huti svého otce v Gmundu
00:04:58 a poznal jistě i katedrální huti
00:05:00 v Kolíně nad Rýnem a ve Štrasburku.
00:05:03 Po svém příchodu do Prahy se musel nejprve vyrovnat
00:05:06 s otevřeným dědictvím svého francouzského předchůdce.
00:05:12 Na soklech a pilířích arkád před sakristií
00:05:15 je dobře patrná přechodná fáze mezi oběma hutěmi.
00:05:18 Parléř opustil Matyášovu lineární hruškovou profilaci
00:05:22 a vrátil se ke klasickým, měkce oblým tvarům,
00:05:26 jak je poznal na katedrále v Kolíně nad Rýnem.
00:05:29 Jeho příchod neznamenal pouhou změnu ve vedení stavby,
00:05:32 nýbrž střídání dvou rozdílných světů.
00:05:38 První Parléřovou mistrovskou zkouškou byla dostavba sakristie.
00:05:43 Ve východním poli sestavil z příporovných žeber
00:05:46 Matyášem navrženou složitou hvězdovou klenbu
00:05:49 s visutým svorníkem.
00:05:52 V západním poli předvedl pak již vlastní variantu.
00:05:55 Složitou střední hvězdu nahradil 4-mi poli křížové klenby,
00:05:58 sestrojenými jako jediný kupolový útvar,
00:06:02 z něhož se lehce odvíjejí volná žebra
00:06:05 dolů k visutému svorníku jako k zavěšenému střednímu sloupku.
00:06:12 Parléř rovněž opustil Matyášovo polygonální řešení kaplí
00:06:15 ve prospěch jednoduchého pravoúhlého prostoru.
00:06:19 Na jižní straně dokonce propojil dvě kaple
00:06:22 širokým arkádovým obloukem, aby zdůraznil
00:06:25 zvláštní postavení místa, pro něž Karel IV. v r. 1365
00:06:29 získal ostatky významného burgundského světce, sv. Zikmunda.
00:06:36 Čelní stěny kaplí otevřel širokými okny.
00:06:39 Do nich vložil složité dynamické obrazce kružeb
00:06:43 se spadajícími plaménky, které jakoby vracely
00:06:46 vertikální pohyb zpět k zemi.
00:06:52 Od všech ostatních kaplí se významem
00:06:54 i architektonickým uspořádáním liší kaple Svatováclavská,
00:06:58 která se stala ústřední svatyní chrámu.
00:07:02 Sv. Václav byl patronem země, patronem kostela i patronem Karla.
00:07:07 Těsné sepjetí sakrální, národní i dynastické tradice
00:07:11 bylo základním pilířem Karlova symbolického obrazu českého státu.
00:07:16 V kapli jsou uloženy relikvie světce
00:07:19 a v prostoru nad ní české korunovační klenoty,
00:07:22 darované Karlem IV. sv. Václavovi jako věčnému vládci země.
00:07:29 V kontrastu k prostému vnějšímu vzhledu
00:07:32 interiér září leskem drahých kamenů, zlata a barev.
00:07:36 Vnitřní řešení sleduje se zarážející přesností
00:07:39 obraz Božího města z Evangelia sv. Jana.
00:07:43 Stejně dlouhého, vysokého i širokého,
00:07:47 kde základy hradeb jsou samý drahokam.
00:07:50 Malba zobrazuje Kristovy pašije.
00:07:53 Na ústředním motivu Ukřižování jsou
00:07:55 členové královské rodiny v pozici donátorů.
00:07:59 Kupolová klenba se sítí žeber, rozprostřená nad přízemím
00:08:02 jako baldachýn navazuje na klenbu západního pole sakristie
00:08:06 a předznamenává řešení klenby vysokého chóru,
00:08:10 kde se naplno rozvinula Parléřova mimořádná invence.
00:08:17 Vysoký chór je důmyslností konstrukčních řešení,
00:08:20 dynamickou uvolněností obrazců okenních kružeb i klenby
00:08:24 vyvrcholením stavby a důkazem mistrovství stavitele.
00:08:28 V neposlední řadě pak i v završení Karlova ikonografického programu
00:08:32 představovaného sochařskou výzdobou.
00:08:35 Zatímco přízemí vyhradil Karel svým předchůdcům na českém trůnu,
00:08:39 nad ně do troforia nechal umístit portréty členů své rodiny,
00:08:44 biskupů a stavitelů katedrály.
00:08:48 Na jednom ze severních pilířů je vyobrazen první stavitel,
00:08:51 Matyáš z Arrasu a na opačné straně téhož pilíře
00:08:54 vytesal svoji vlastní tvář do kamene Petr Parléř.
00:09:02 Cyklus triforiových byst zahajuje ve středu chóru
00:09:06 nad kaplí Nejsvětější Trojice podobizna Karla IV.
00:09:09 a jeho poslední manželky, Alžběty Pomořanské.
00:09:14 Přímo nad nimi zaujaly nejvyšší místo
00:09:17 v tomto hierarchicky odstupňovaném řádu
00:09:20 ideální podoby Krista, Panny Marie a zemských patronů,
00:09:24 umístěné ve vnějším, horním triforiu.
00:09:39 Sochařský cyklus na podélných stranách
00:09:41 vnějšího i vnitřního triforia zakončují masky démonů
00:09:45 a postavy z Fyziologa a středověkých bestiářů,
00:09:49 zosobňujících souboj dobra a zla, sféry nadzemské a sféry démonů.
00:09:55 Spolu s dalšími plastikami nad průchody v pilířích
00:09:58 zastupují fantastický svět, rub řádu a harmonie.
00:10:09 Průchody vnějšího triforia umístil Parléř
00:10:13 v meziokenních pilířích přímo nad průchody triforia vnitřního.
00:10:17 Okenní stěna musela proto ustoupit dovnitř,
00:10:20 do prostoru chóru a rozvlnila se v pravidelném rytmu.
00:10:30 Tomuto plynulému pohybu se přizpůsobil
00:10:33 i obrazec síťové klenby vysokého chóru,
00:10:36 kde jsou setřeny hranice jednotlivých klenebních polí.
00:10:40 Manifestační rozchod s tektonikou tradičního klenebního systému
00:10:44 dokládá zcela změněná funkce svorníků.
00:10:48 Na styku diagonálních žeber jsou místo nich jen listy
00:10:51 a naopak skutečné svorníky, ale bez žeber,
00:10:54 jsou posazené do prázdného středu klenební plochy.
00:10:59 Opěrný systém katedrály obklopuje vysoký chór jako kamenný les.
00:11:04 Měl za úkol svést tlak kleneb prostřednictvím oblouků
00:11:07 až k vnějším pilířům, postaveným mezi kaplemi.
00:11:11 Vzdálenost oblouků mezi středním a krajním pilířem
00:11:14 se mění podle půdorysu přízemí,
00:11:17 proto je jinak řešen systém nad kaplemi chórového závěru
00:11:20 a jinak nad podélnými stranami chóru.
00:11:24 Spolu s jižní věží, průčelím a okenními kružbami
00:11:28 je hlavním nositelem architektonického bohatství
00:11:31 katedrály jižní schodiště.
00:11:34 Parléř ho umístil do čela jihovýchodního pilíře příčné lodi.
00:11:37 Tím se ovšem stalo součástí hlavní fasády katedrály,
00:11:41 což kladlo nárok na jeho reprezentativní formu.
00:11:45 Ta nebyla docílena nádherou dekorace,
00:11:48 ale dosud nevídanou a na odiv postavenou virtuozitou
00:11:51 technického řešení.
00:11:57 Svatovítská katedrála je orientována ke královskému paláci
00:12:01 a k městu.
00:12:03 Jejím hlavním pohledovým průčelím je proto
00:12:06 celá její jižní strana s jedinou věží.
00:12:09 Na plochu stěny, za níž se ukrývá pokladnice,
00:12:11 schraňující nejvzácnější relikvie království,
00:12:14 je zasazena mozaika s námětem Posledního soudu.
00:12:18 Také zde podobně jako ve svatováclavské kapli
00:12:21 náleží pouze císaři s císařovnou privilegium
00:12:24 pokleknout pod zemské patrony a spolu s nimi
00:12:27 prosit o spásu rodu i království před trůnem Krista - Soudce.
00:12:42 Slavnostním vstupem zvaným Porta aurea neboli Zlatá brána,
00:12:46 vstupovaly do katedrály průvody korunovační i pohřební.
00:12:53 Průčelí není jednoduše prolomeno portály,
00:12:56 ale je mu předsazena předsíň, otevřená třemi arkádami.
00:13:00 Parléř dokázal typ brány, odkazující
00:13:02 na starokřesťanskou tradici,
00:13:05 propojit s nejmodernější klenební konstrukcí.
00:13:08 Zúžený vstup vyrovnal obkročnou klenbou
00:13:11 a na střední pilíř portálu, vysunutý do prostoru předsíně,
00:13:15 spustil ze středu trojpaprsku volná žebra.
00:13:35 Dostavbě katedrály ve středověku zabránil mocenský, náboženský
00:13:40 i sociální chaos.
00:13:42 Přesto si napříč staletími zachovala význam ohniska,
00:13:45 v němž se protínají silokřivky hodnot české státnosti
00:13:49 a duchovní i náboženské svrchovanosti.
00:13:52 Odpočívají v ní ostatky světců i knížat a králů
00:13:56 a dále v ní žije odkaz těch, kteří ji stavěli.
V dubnu 1344 povýšil Kliment IV. pražské biskupství na arcibiskupství a král Jan Lucemburský položil základní kámen k novostavbě. Iniciátorem a autorem ikonografického programu však byl Karel IV., který si roku 1344 přivedl z Avignonu Matyáše z Arrasu, aby na místě románské basiliky vystavěl katedrálu francouzského typu. Konstrukce gotické katedrály má přísnou logiku, vyjádřenou tektonickým systémem. Každý prvek má v tomto systému svou funkci, které odpovídá jeho tvar a je promýšlena a utvářena „zevnitř navenek“ – vnější tvar vypovídá o tom, „co se děje“ uvnitř. Matyášova huť postavila devět pilířů arkád vnitřního chórového závěru a pět radiálních kaplí, dvě boční kaple na jihu a rozestavěla sakristii. Věnec kaplí vytvořil sevřený základ nad kterým se později rozvinuly bohatá a komplikovaná architektura vysokého chóru a jeho opěrného systému. Petr Parléř nastoupil do huti v roce 1356, vyrovnal se s dědictvím prvního mistra – rozdělané dílo dokončil v jeho slohu a dál již pokračoval po svém – měkce oblými tvary a kalichovými hlavicemi, těmi se inspiroval v katedrále v Kolíně nad Rýnem. Při tvorbě svatováclavské kaple se Parléř se plně podřídil záměrům stavebníka – nová kaple se stala ústřední svatyní chrámu, její klenba, rozprostřená se sítí žeber lehce jako baldachýn, zdůrazňuje nehybnost tohoto centrálního prostoru, jeho „jiný čas“. Katedrála sv. Víta má napříč staletími význam ohniska, v němž se protínají silokřivky hodnot české státnosti a duchovní i náboženské svrchovanosti.
