Hostem je dokumentarista Jan Špáta (1992). Režie O. Reif
00:00:00 Tento program je věnován všem,
00:00:02 jejichž největším životním přáním je, aby vyhrála Sparta.
00:00:07 Nebo Baník ...
00:00:09 ZPĚV
00:00:11 V mým příštím životě Byl bych nejradši hroch
00:00:16 To kdybych moh' Je to tak pohodlný
00:00:24 V mým příštím životě Bych klidně do bahna kles'
00:00:30 Tak jako dnes A navíc bez poskvrny
00:00:37 V mým příštím životě V mým příštím životě
00:00:44 V mým příštím životě Co ale když budu myš
00:00:50 To by byl kříž No to by byla krize
00:00:58 V mým příštím životě Kolem jen pasti a děs
00:01:04 Tak jako dnes Navíc bez televize
00:01:11 Bejt myší a žrát suchou vánočku To by byl život pro kočku
00:01:19 Dobrý den, milí televizní diváci.
00:01:22 Dnes jsem vám připravil nového hosta,
00:01:25 a to je režisér a kameraman Jan Špáta.
00:01:28 Nebudeme zdržovat dlouhým představováním.
00:01:31 Jen vám řeknu, že to je člověk, který natočil za svůj život
00:01:34 asi 100 filmů. Takže vy vlastně musíte být hrozně bohatý.
00:01:39 Tou stovkou filmů jsem hrozně bohatý, ale je otázka, co je bohatství.
00:01:48 Já za bohatství považuji ty zkušenosti a všechno,
00:01:53 co jsem viděl a k čemu jsem se dostal a co jsem zažil.
00:01:57 Ale stejně jako každý boháč se teď k stáru ptám,
00:02:01 jestli jsem to dovedl zúročit, jestli jsem na něco přišel.
00:02:04 Jestli jsem tím, že jsem divákům něco chtěl říct,
00:02:07 i sám pro sebe našel nějaké receptury.
00:02:11 Našel jste?
00:02:12 Našel jsem lecjaké receptury.
00:02:16 Co má v životě cenu pro lidi, kteří jsou na duchu padající jako já,
00:02:21 jsou lidské vztahy, činorodost.
00:02:25 A že dělání smutky zahání. Na to jsem taky přišel.
00:02:31 A po příchodu demokracie jsem zjistil, že to, co jsem objevoval
00:02:37 a nad čím jsem stál v údivu,
00:02:40 když jsem vstupoval do lidských osudů a chaloupek,
00:02:44 nad rozdílností osudů a neuvěřitelnou pestrostí života a názorů -
00:02:51 tak jsem si uvědomil, že s příchodem demokracie
00:02:55 před tím stojíme všichni. Nejen já.
00:02:59 A že naše úzkost a stresy z toho, že nevíme, co s životem,
00:03:06 že jsme z politické a světové scény úzkostní a nevíme,
00:03:12 co si s tím počít, to vše je z toho, že začínáme poznávat,
00:03:16 o čem život je. Co je člověk zač.
00:03:19 -Není to trochu pozdě?
-Je, ale to je základ všeho.
00:03:25 Tím, že člověk poznává,
00:03:28 že i ta Jugoslávie není nic až tak rozdílného a divného.
00:03:34 Že to vždycky bylo, co člověk byl, a vždycky bude.
00:03:41 A když to člověk přijme jako realitu a dostane se až na dno
00:03:45 jako i v naší současné politické scéně, v tom,
00:03:49 jak blbost rozkvétá do krásných květů
00:03:51 a člověk se s tím musí smiřovat ...
00:03:55 Takže když to člověk přijme a dostane se na dno,
00:03:59 tak od toho dna se může odrážet k pozitivnějším stránkám života.
00:04:04 A to je veškeré radování a uvědomování si hodnoty štěstí.
00:04:11 Já jsem profesí písničkář.
00:04:13 A když občas chodí novináři, ptají se:
00:04:17 "Prosím vás, o čem teď budete zpívat?"
00:04:20 Já si říkám, že to není problém, ale řekněte mi:
00:04:23 o čem budete teď točit filmy?
00:04:25 To je další možná zkušenost, o čem bych chtěl filmy točit.
00:04:33 Vždycky jsem je točil. Dnes už o tom vím trochu víc.
00:04:37 Ale myslím, že život sám o sobě žádná sláva není.
00:04:41 Skutečně je smutný.
00:04:44 Lidi říkají, že jsem pesimista.
00:04:46 Ale jakmile jednou dítě začne rozum brát a zjistí,
00:04:50 že život jednou skončí, tak od toho už ten život není žádná sláva.
00:04:56 Myslím si jako publicista a dokumentarista, jako člověk,
00:05:01 který dostal odvahu, aby oslovoval diváka,
00:05:05 že bych mu neměl jen podávat zprávu o tom, že život za nic nestojí,
00:05:12 že je to hrůza.
00:05:13 I když mou povinností je říct, že život je hrůza,
00:05:17 zároveň je mou povinností jej potěšit.
00:05:21 A potěšit se divák v mém oboru dá tím, že jdu za něj do terénu
00:05:27 a hledám lidi, kteří jsou zajímaví.
00:05:30 Lidi, kteří jsou příkladní tím, jak dovedou žít tak,
00:05:36 aby život naplnili.
00:05:39 A aby byli schopni to interpretovat jako svůj pocit štěstí.
00:05:46 V tom dokumentu spíš vždycky vidím hrůzy.
00:05:49 Pustím si Televizní noviny, což není dokument ale publicistika.
00:05:53 Nebo se podívám na dokumenty, které se teď dělají,
00:05:56 a ty mi odkrývají hroznou tvář života.
00:05:59 Vy jste někdy řekl, že život je nespravedlivý.
00:06:01 Nezdá se vám, že je strašně těžké hledat v životě něco povzbuzujícího?
00:06:10 Myslím, že to není až tak těžké.
00:06:13 Stačí, když pojedete do jakékoliv české vesnice
00:06:16 a zaťukáte na první dveře.
00:06:18 Zaťukáte na druhé, třetí a najdete tam zajímavého a hodného člověka.
00:06:25 Proč zrovna na vesnici?
00:06:26 Vesnice je pro mě zajímavější, ale můžete i do paneláku. Kamkoliv.
00:06:31 Můžete jít i do obchodu.
00:06:33 Jste překvapen, že lidi natruc podmínkám nebo natruc tomu,
00:06:37 k čemu je společnost nutí, je v nich něco dobrého
00:06:43 a mají potřebu se chovat tak, že vás potěší.
00:06:51 Jiný problém je u Televizních novin.
00:06:54 Natáčet něco, co neklape nebo kde je nějaká hrůza,
00:06:59 je velmi atraktivní pro nás dokumentaristy.
00:07:02 Když pojedu natáčet válku nebo sociální bídu,
00:07:05 tak kam kameru zaměřím, tam je to zajímavé.
00:07:09 Ale když jste šťastně ženatý, máte dvě děti a chodíte do práce,
00:07:15 tak je to nuda, to nikoho nezajímá.
00:07:17 Každého víc zajímá, a i ty dokumentaristy a novináře,
00:07:22 kde něco spadlo, je tam nějaká hrůza, kde někdo někoho zabil.
00:07:28 Než aby natočil někoho, kdo zasadil kedlubnu a vyrostla mu veliká.
00:07:34 Dobře. Pojďme si pustit kousek filmu, abychom se dostali do nálady.
00:07:39 Váš film je velmi dlouhý, je nadvakrát natočený.
00:07:45 "Největší přání". Pak se k němu třeba vrátíme.
00:07:48 LIDÉ SKANDUJÍ
00:07:53 Sparta! Sparta!
00:07:55 Promiň, můžu se zeptat, co je tvé největší přání v životě?
00:07:59 Moje? No aby Sparta postoupila co nejvíc v poháru.
00:08:05 Trošku málo na život, ne?
00:08:07 To je ten základ.
00:08:08 A potom moje úspěšné osobní vystoupení, třeba vysoká škola.
00:08:13 Jaké je tvé největší životní přání?
00:08:16 Aby Sparta dneska vyhrála a postoupila v poháru.
00:08:21 Skočím ti do řeči. Životní přání. To je opravdu životní přání?
00:08:25 No tak životní ne.
00:08:27 Ale chtěl bych prostě, aby se Spartě dařilo.
00:08:35 -A jiné přání nemáš?
-Ne.
00:08:37 Moje největší přání?
00:08:39 Dostat se na nějaké anglické fotbalové utkání.
00:08:43 Bezvadné. A dostaneš se?
00:08:45 Když budu vydělávat hodně peněz, tak možná.
00:08:48 A ještě mi pověz, co ti v životě nejvíce vadí.
00:08:50 V životě co mi vadí? Co by mi tak mohlo vadit v životě?
00:08:56 Zatím mi vadí, že mám málo peněz.
00:08:59 Že jsem ještě hodně mladý. A jinak, co mi vadí?
00:09:05 To se neříká.
00:09:07 Já bych vám to řekl, a oni mě pak zavřou, ne?
00:09:12 Sparta! Sparta!
00:09:23 Už je tam! Už je tam! Už je tam!
00:09:25 PÍSEŇ JARKA NOHAVICI
00:09:27 Lumpově, hovada! Chovanec, karta!
00:09:29 Jesličky, paráda Šij to na bránu
00:09:33 Bijte je, pražáky, hanba Sparta!
00:09:38 Jaký sakypaky, vole 7 banánů.
00:09:43 Stojím tam ve klidu, jsem fanda svýho klubu.
00:09:47 Ten gól byl z ofsidu Sudímu rozbít hubu
00:09:52 Kde je ten autokar? Propíchnout pláště
00:09:56 Dobrý den, sportu zdar, fotbalu zvláště.
00:10:01 PÍSKOT
00:10:03 Aby Sparta vyhrála.
00:10:04 -Životní přání?
-No.
00:10:06 -Jediný?
-No.
00:10:07 -Žádné jiné nemáš?
-Ne.
00:10:10 Moje? Ať vyhraje Sparta!
00:10:13 Životní přání. Na celý život.
00:10:15 Na celý život, co by mohlo bejt?
00:10:17 -No Sparta!
-Sparta jedině! Nic jinýho.
00:10:22 -Nic jinýho?
-Nic jinýho.
00:10:24 Dobrý.
00:10:26 A pak další jízdu. A proto, bratři, ať žije Sparta!
00:10:32 Ať žije Sparta! Ať žije Sparta!
00:10:35 Tak jsme viděli ukázku mládí.
00:10:39 Já bych se chtěl spíš zeptat,
00:10:42 co jste na tomhle našel radostného a pozitivního?
00:10:46 Myslím, že každé mládí a puberta mi připadá ...
00:10:51 Ne že by byla radostná, pro nás rodiče je tísnivá a hrozná,
00:10:56 ale zároveň je to svědectví o člověku. A je to dojemné.
00:11:03 Ti kluci říkají hrozné blbosti,
00:11:06 ale říkají je takovým bezelstným a upřímným způsobem.
00:11:11 A radost pro mě i pro diváka není jen to, že najdu něco radostného,
00:11:18 ale každý druh krásy nebo dokonalosti.
00:11:23 Jestliže se mi povede něco vyjádřit slovně nebo ve filmu filmovou řečí
00:11:28 ve smyslu kamery, střihu, vzájemných vazeb, návazností, kontrastů atd.,
00:11:34 a stejně se mi to podaří vyjádřit na té zkratce -
00:11:38 protože tam to trvalo hodinu a tady to musím říct za minutu,
00:11:41 a jestliže se mi to podaří, pro mě je to radost dělat.
00:11:45 A jestliže je divák laděn na stejnou vlnu, má z toho radost.
00:11:50 Mj. z toho, jak jsem mu o tom vyprávěl. Takže i v tom je radost.
00:11:55 O dokumentárním filmu se často říká, že má být objektivní.
00:12:00 Jak si představujete objektivitu, když vyprávíte lidem?
00:12:06 Je to možné?
00:12:08 Není to úplně možné.
00:12:11 Být objektivní v tom smyslu,
00:12:13 že by člověk měl být odpovědný vůči realitě.
00:12:16 Když vás budu točit doma a budete mýt nádobí, těžko vám můžu říct,
00:12:20 abyste dělal něco, co jste nikdy nedělal.
00:12:22 Ale jaké svědectví o vás filmem přinesu na plátno, to není jen to,
00:12:29 jaký jste, ale i jak vás vidím, co si z vás vyberu,
00:12:32 na co se vás zeptám, v jakých situacích vás zaberu.
00:12:35 Takže být objektivní není možné.
00:12:39 A naopak subjektivita, to, že přes to svědectví o vás
00:12:44 podávám i svědectví o sobě, jaký jsem já.
00:12:47 To diváka nebo čtenáře zajímá.
00:12:51 Co říkáte drsné škole dokumentaristů,
00:12:54 kteří nacházejí člověka na dně, kteří ukazují hrůzy,
00:12:59 které když chcete najít, tak je najdete.
00:13:03 To jsem ve vašich filmech neviděl.
00:13:05 Když jsem viděl zabijačku, nebyla tak naturalisticky zabraná,
00:13:10 jak by ji zabral leckterý představitel oné drsné školy.
00:13:14 Vy jste se tomu vyhnul. Přes housle nebo přes sekyru.
00:13:17 Možná to souvisí s tím nejdůležitějším, nejbolestnějším
00:13:22 a nejvíc diskutovaným problémem dokumentaristiky, žurnalistiky
00:13:26 a čehokoliv, co oslovuje diváka. To je etická stránka věcí.
00:13:32 I když se mi člověk svěří,
00:13:37 abych o něm natočil cokoliv, ještě to neznamená,
00:13:40 že to cokoliv o něm natočím a zveřejním.
00:13:44 To musí projít určitým sítem mého myšlení a svědomí.
00:13:50 Každá důvěra, kterou vám člověk dá, je důvěra vám osobně.
00:13:56 Ale ještě si ten člověk neuvědomuje, že ho obnažíte a pošlete do světa.
00:14:02 Takže ještě ta odpovědnost je hrozně důležitá.
00:14:05 -Cenzura svědomí tomu říkáte.
-Dalo by se tomu tak říct.
00:14:11 Cítím odpovědnost za lidi, kteří se mně svěří,
00:14:18 protože o jejich přízeň a důvěru usiluji.
00:14:24 Usiluji tím, že chci získat jejich důvěru, aby mi ji dali.
00:14:29 Je to výměna se srdcem na dlani a nechci toho zneužít.
00:14:35 U některých filmařů mám pocit, že mají radost,
00:14:40 když někoho přistihnou v nestřežené chvíli.
00:14:44 Ty chvíle máme všichni, kdy se odhalíme, začneme se chovat,
00:14:48 jak se jindy nechováme.
00:14:50 A oni mají radost a naschvál vypíchnout ten moment.
00:14:53 Pak je tam souboj egocentrismu s lidskou a občanskou odpovědností.
00:14:58 Každý dokumentarista v sobě má 2 touhy.
00:15:03 Jedna touha je nahlížet klíčovou dírkou. To je odjakživa.
00:15:08 Čím blíž se k vám dostanu do situací,
00:15:10 které ještě nikdo blíž neviděl.
00:15:13 To je ta lovecká vášeň každého novináře a dokumentaristy.
00:15:17 Ale když to pak dostanu na střihací stůl a mám se na to dívat,
00:15:20 zase musí přijít moje morální odpovědnost.
00:15:25 Projít sítem mých životních zkušeností a to,
00:15:32 co mně připadá ještě možné, kam až je možné hranici posunout.
00:15:39 Připadá mi, že to je pro dokumentaristu,
00:15:43 novináře i publicistu základ a je to důležité.
00:15:48 Takže nemáte pocit, že když někdo řekne, že hledá pravdu
00:15:52 a najde to nejhorší, co jeho objekt dělá, že to ta pravda nemusí být?
00:15:57 Pravda je pojem velice relativní.
00:16:01 Vždycky vyjadřujeme vedle pravdy o objektu i pravdu o sobě.
00:16:09 A ta moje pravda je určena mým dětstvím, rodiči,
00:16:14 hodnotami, které rodiče vyznávali a které do mě vtloukli.
00:16:17 S čím jsem se narodil a co mi sudičky věnovaly
00:16:21 a jaké zkušenosti jsem zažil, čím jsem trpěl a čím jsem se radoval.
00:16:25 A v tom okamžiku své zralosti nebo stádia vývoje se rozhoduji,
00:16:33 jak to udělám, jak daleko půjdu a za co se stávám odpovědným.
00:16:40 Mluvíte o etice. Jste věřící?
00:16:43 Já jsem věřící tak ...
00:16:47 Někde jsem to formuloval, že hledám cestu k Bohu,
00:16:53 ale nejsem věřící v tom smyslu, že bych chodil do kostela.
00:17:00 To jsme ve stejné církvi. Já taky ne.
00:17:03 Ale co se víry týče - měl jsem rodiče a můj otec byl ministrant.
00:17:12 Asi neměl nejlepší zkušenosti a nenechal nás pokřtít.
00:17:16 Ale mí rodiče žili skutečně křesťansky.
00:17:20 Nepamatuji se na čin, názor či postoj ke světu, kde by porušili přikázání.
00:17:29 Vy říkáte, že nejste věřící, ale mám tu zkušenost, že pro člověka,
00:17:36 který není věřící, je složitější dodržovat etiku,
00:17:41 než pro člověka, který je věřící a je v církvi.
00:17:48 Myslím, že dodržovat etiku ...
00:17:52 Jak jsem říkal, je to výbava od rodičů, zkušenosti, citovost.
00:18:00 Vytvoří se kodex, který člověk vyznává,
00:18:05 a není obtížné postavit se ke světu.
00:18:09 Spousta lidí, pro které je to obtížné,
00:18:14 potřebuje vstoupit do určité komunity, která je zastřeší.
00:18:21 Pokud mám v sobě cit pro sociální spravedlnost,
00:18:25 nemusím se stát členem socialistické strany, protože to mám v sobě.
00:18:33 A jak věci přicházejí v životě, zaujímám s nimi postoje,
00:18:37 které můžou být sociálnější nebo citlivější,
00:18:44 než jak mi strana jako členu předpisuje.
00:18:47 A stejně je to ve vztahu k Bohu a dodržování křesťanských zásad
00:18:53 a myšlenek.
00:18:57 Na chvilku vás přeruším a pustíme si ukázku z vašeho nového filmu
00:19:03 Mezi světlem a tmou.
00:19:06 ZPĚV
00:19:08 Ta naše písnička česká, ta je tak hezká, tak hezká
00:19:17 Tak jako na louce kytička vyrostla ta naše písnička
00:19:29 Až se ta písnička ztratí, potom už nebudem žít
00:19:42 Jestli nám zahyne, všechno s ní pomine
00:19:49 Potom už nebudem žít.
00:20:01 Všechno dohromady je světelné napětí.
00:20:05 Co se točí člověku v tom fotografickém aparátu.
00:20:09 Když fotí, může si zaostřit i akustiku.
00:20:14 Akustika je akustika, to je jemný sluch.
00:20:17 Mikrofon je mozek, takže vy tam máte mozkový mikrofon, jo?
00:20:23 SMÍCH
00:20:31 Ale mozek zase potřebuje světelné napětí a to dostává přes oči.
00:20:35 Ale oko nemusí být zrovna v přímém styku s atmosférou,
00:20:39 může být i v organismu.
00:20:40 Oko může být tam, kde je srdce, a nic to vadit nebude.
00:20:45 A já ještě říkám, že ten foťák jde i přes srdce, víš?
00:20:50 Cit je cit, a všechno dohromady je to světelné napětí.
00:20:55 Cit, srdce.
00:20:57 -Světlo a všechno je to v tom.
-Všecko je to v tom.
00:21:10 Světlo je světlo a světlo je prostředí všeho dohromady,
00:21:14 protože světlo bylo podle Bible na začátku světa.
00:21:18 Dál se dostat, než bylo světlo, je těžká věc.
00:21:22 Skočit před světlo je těžké.
00:21:24 Ale být ve světle?
00:21:26 Vy byste měli znát rozdíl mezi světlem a stínem.
00:21:30 Tma je stín velkého formátu.
00:21:35 Takže jsem toho názoru, že kdybychom se dostali někam v té tmě,
00:21:39 tak bychom viděli věci takové, se kterými nechceme mít nic společného.
00:21:44 Bylo psáno v Bibli:
00:21:46 Jestliže světlo, které je ve vás, je tma,
00:21:50 tak jaká je pak tma sama o sobě?
00:21:52 SMÍCH
00:22:08 V poslední době došlo ke změně situace
00:22:11 a dokumentární film se vypařil z kin. Už tam není.
00:22:16 Namísto toho jsou tam veselé reklamy. Jak se s tím vyrovnáváte?
00:22:21 Já jsem se s tím nevyrovnával lehce, protože jsem dělal skoro 30 let
00:22:25 pro biografy filmy, nicméně to beru jako realitu.
00:22:28 Přichází taková doba a je to pryč. Na západě už to dávno nebylo.
00:22:33 Přechází to do televize a televize má zase ohromnou výhodu v tom,
00:22:37 že může najednou oslovit víc diváků.
00:22:40 Záleží tedy na občanské statečnosti nejen tvůrců, ale i dramaturgů,
00:22:45 kteří filmy do TV dávají.
00:22:48 Aby měli tu odvahu předstoupit před diváka, který si ty filmy nepřeje.
00:22:55 A způsob atraktivního oslovení diváka, aby nevypnul TV,
00:23:04 když má největší chuť, je cesta ke svobodě.
00:23:10 Proč ke svobodě?
00:23:12 Dokumentarista první vstupuje do prostředí,
00:23:19 kam se normální člověk bojí.
00:23:21 Je nesvobodný tam vstoupit, neví, jak má oslovit
00:23:24 a komunikovat se zdrav. postiženými či jakkoliv handicapovanými.
00:23:32 A např. AIDS jako choroba budoucnosti na nás přímo tlačí,
00:23:38 abychom otevírali témata, která byla tabuizovaná.
00:23:42 Abychom odložili např. cudnost a výchovu,
00:23:45 u kterých bychom nikdy nebyli schopni překročit hranice.
00:23:52 A my dokumentaristi jsme první, kteří vstupují ve zvuku i obraze
00:23:58 do určitého prostředí.
00:24:00 Musíme se překonat, osvobodíme sebe a diváka,
00:24:04 pokud nás bude sledovat, taky.
00:24:07 -Vy jste teď točil film o AIDS, že?
-Ano.
00:24:10 Částečně ve Švýcarsku a v ČSSR. Tam je vidět, co dokáže osvěta.
00:24:16 Všichni nemocní ve Švýcarsku se nechali natáčet, řekli své jméno,
00:24:22 mohli jsme točit jeho tvář a řekl nám svůj osud.
00:24:26 Zatímco v ČSSR jsme museli každého točit zezadu
00:24:29 a nemohli jsme říct jeho jméno.
00:24:32 Tam se právě ukazuje, že i člověk, který žije život
00:24:36 a má ho ohraničený a konec je v dohlednu, tím se osvobodí,
00:24:41 že může na veřejnost a veřejnost ho přijímá.
00:24:46 Takže život, byť omezený, se stává životem
00:24:49 a může být plnokrevný a smysluplný.
00:24:53 Nevyděsilo vás někdy to, do jakých prostředí a situací jste se dostal?
00:24:58 Kdy by bylo neúnosné dál točit nebo mluvit.
00:25:04 Já vždy musím prožít něco, co prožije divák, pokud to nevypne.
00:25:12 Když jsem točil film o lidech, kteří mají rakovinu nebo AIDS,
00:25:19 vždy člověk musí v sobě něco překonat.
00:25:22 Neví, jak podat ruku paní, která tu ruku nemá, má ji uříznutou.
00:25:26 Pak se dostaví evidentně radost.
00:25:29 Je z toho zisk, rozšíření obzoru a života.
00:25:34 Najednou člověk cítí, že má možnost komunikace
00:25:39 s daleko větším okruhem lidí, kteří jsou postižení
00:25:43 a které jsem dříve z nějakého důvodu strachu nebyl schopen oslovit.
00:25:47 Předpokládám, že divák, který by tuto cestu zažil se mnou,
00:25:51 pokud budu schopným vypravěčem, by se mohl osvobodit taky.
00:25:55 Vy se dostáváte do role menšinového uměleckého žánru,
00:26:00 kdy lidem říkáte spíše nepříjemné věci než ty,
00:26:05 které by chtěli od tzv. zábavného umění, které v TV probíhá, slyšet.
00:26:10 Já v první řadě to, co dělám, nepovažuji za umění.
00:26:15 Považuji to za službu, za osvětu.
00:26:18 Ale zároveň se nedomnívám, že v tom, co dělám,
00:26:21 bych se nemohl hranic umění dotknout.
00:26:23 Myslím, že umělcem může být každý, kdo touží a chce něco vyslovit.
00:26:29 A samozřejmě se umělcem může stát i dokumentarista
00:26:32 a jeho dílo se může stát uměním.
00:26:34 A posvěcení uměním a vytouženým i protrpěným darem -
00:26:41 jestliže to je umění ve smyslu, že to je trochu výš než vyprávění,
00:26:47 tak to zastaví ruku toho, který jde TV vypnout.
00:26:53 Nejen téma a věc, ale právě ten způsob vyprávění.
00:26:57 I já můžu být umělcem v případě, že mi bylo něco shůry dáno.
00:27:03 To je krásná skromnost.
00:27:06 Já jsem taky skromný, tak bych vám teď na odlehčení zazpíval písničku.
00:27:12 To s tím trochu souvisí.
00:27:16 Je to téma, které se moc nepěstuje v populární hudbě.
00:27:21 Je to o starých lidech a je to téma,
00:27:24 které se ve vašich filmech dost objevuje.
00:27:28 Zazpíval bych píseň "Některé staré ženy".
00:27:56 Některé staré ženy se jenom tak tváří
00:28:02 Jakoby zaskočeny tím hloupým stářím
00:28:12 Některé staré ženy jsou zakleté dívky
00:28:19 Sny jsou však nedosněny a scházejí křivky
00:28:29 Čekají s pleťovou maskou na další šanci
00:28:36 Na prince, kteří je s láskou snad vyzvou k tanci
00:28:44 Vyzvou k tanci
00:28:47 Vyzvou k tanci
00:29:16 Některé staré ženy se jenom tak tváří
00:29:23 Jakoby zaskočeny tím hloupým stářím
00:29:33 Některé staré ženy se jenom tak diví
00:29:39 Proč je svět náhle chladný a nedůtklivý
00:29:48 Řidiči dělají scény Řvou na přechodu
00:29:53 A ony tiše jak pěny jdou do důchodu
00:30:01 Do důchodu
00:30:04 Do důchodu
00:30:39 MODLÍ SE ŠEPTEM
00:31:00 Jojo, člověk, bože, za těch 85 roků!
00:31:04 Já si to sama nedovedu představit.
00:31:07 Vždycky si říkám, když tu sedím na baráku, kde ta léta jsou?
00:31:14 Kde to je? Představte si, to máte délku! A té práce.
00:31:20 Člověk to všechno vydržel. Jsem jako hrábě suchá, pořád stejná.
00:31:25 Co jsem se jenom zapracovala.
00:31:28 A já se za to modlím, to se mi smějte nebo ne.
00:31:32 Aby se to už ukončilo, protože když tady nikoho nemám, to je hrozné.
00:31:40 Když je v noci člověku špatně a nemáte nikoho ve stavení,
00:31:44 na koho se máte obrátit?
00:31:47 A to jsem ještě od vesnice.
00:31:50 Kdybych byla ve vesnici, tak vylezu ven a třeba po čtyřech někam půjdu.
00:31:57 A kdybych mohla spát jako dneska.
00:32:00 Dneska, jak je noc dlouhá, jsem za celou boží noc nezdřímla.
00:32:05 Už jsem si nevěděla rady, tak jsem se obula do bačkor,
00:32:09 vzala jsem si svetr a šálu na hlavu a šla jsem pod okno se koukat.
00:32:16 Pak mi bylo zima, tak jsem šla domů a zalezla jsem do peřin.
00:32:21 A takhle to dělám. A když by člověk chtěl umřít, tak smrt nepřijde.
00:32:27 A přijde pro takové lidi, kteří tady jsou tak strašně potřeba.
00:32:35 Copak se mnou už.
00:32:36 Ale musím počkat, až to přijde. Až ta má svíce dohoří.
00:32:45 To byla hodně smutná ukázka.
00:32:48 Jak pro koho, jak se to interpretuje.
00:32:51 Pro mě to až tak smutné není. Je to smutné, stáří a smrt.
00:32:58 Ale je to zároveň krásné.
00:33:01 Je krásné, když člověk do 85 let vydrží a takhle mu to myslí,
00:33:06 takhle formuluje své názory.
00:33:08 Takový stupeň moudrosti jako nejvyššího produktu myšlení
00:33:12 je schopen prezentovat. To zase je ohromně povzbudivé.
00:33:17 Člověk si u toho popláče, ale je to pláč radosti nad krásou života.
00:33:26 Takže až tak smutné to není.
00:33:28 Vy jste říkal, že jste pesimista, ale tohle nezní pesimisticky.
00:33:32 My pesimisti víme.
00:33:33 Já myslím, že nejsem pesimista,
00:33:37 ale je to "na tváři lehký žal, v srdci hluboký smích".
00:33:41 My tady pořád mluvíme o vašich představách o etice, filmu,
00:33:47 jak to má vypadat, že to je služba.
00:33:51 Najednou se mi zdá, že se to nehodí
00:33:55 do této dnešní dravé prvobytně pospolné tržní doby.
00:34:01 Myslím, že se skutečně zdá, že se to nehodí.
00:34:04 Kdybych měl mluvit s vlastními dětmi nebo se studenty ve škole,
00:34:11 jsem v rozpacích, jestli mám radit, jestli se to vyplatí.
00:34:14 Jestli je dobré být hodný člověk.
00:34:17 Jestli pojmy jako šlechetnost, spravedlnost, pravdomluvnost
00:34:21 vůbec do této společnosti patří.
00:34:25 Ale já myslím, že se to vyplatí.
00:34:28 Záleží na míře sebevědomí, kterou člověk může načerpat z toho,
00:34:33 že dělá poctivě práci.
00:34:35 A myslím, že vždycky je lepší být podváděný než podvádět,
00:34:44 být ošizený než šidit.
00:34:46 A nechat si házet klacky pod nohy, než je pod nohy někomu házet.
00:34:53 Protože z toho jsou zisky, které nejsou vidět,
00:34:57 ale jsou vnitřní, bytelné a v podstatě radostné.
00:35:04 To je to bohatství, o kterém jsme mluvili na začátku pořadu.
00:35:07 Co z těch filmů máte?
00:35:10 Setkání se spoustou lidí a hodnoty, které vám nikdo jiný dát nemohl.
00:35:16 Chtěl bych se vás zeptat na závěrečnou otázku,
00:35:19 která vás překvapí.
00:35:21 Jaké je vaše největší životní přání?
00:35:25 Tu otázku jsem dostal mockrát
00:35:27 a odpovídal jsem slovy hrdinů mého filmu.
00:35:32 Samozřejmě bych nikdy nechtěl umřít a zestárnout, taky bych si přál,
00:35:37 aby Sparta vždycky vyhrávala.
00:35:40 A pak bych si přál, abych byl zdravý a aby mi bylo zachováno vnímání
00:35:46 a schopnost vyprávět o tom, co vnímám.
00:35:49 A pak jsem taky říkával, protože jsem cudný a plachý,
00:35:55 že bych chtěl mít auťák, který by vypadal jako embéčko,
00:36:01 ale měl motor rolls-royce.
00:36:04 Nemyslím tím auto ale sebe.
00:36:06 A nejvíc bych si přál, abyste mě přestal trápit
00:36:10 a abych se mohl konečně začít radovat ze života.
00:36:15 Moje láska je rodina a děti.
00:36:17 Nejstaršího máme Vláďu.
00:36:21 Máme Lídu.
00:36:28 A pak jsme nemohli mít, tak jsme jeli na rekreaci a přišla Eva.
00:36:40 Pak Slávek.
00:36:45 Míla.
00:36:50 Pavel.
00:36:53 Jitka.
00:36:57 Irenka.
00:37:02 A nejmladší Jára.
00:37:05 Vnuci jsou moc dobří a máme z nich radost.
00:37:11 Tatínek je učí všechnu práci, i když ji potřebovat nebudou
00:37:17 v jejich povolání, tak aby všemu rozuměli a všechno uměli.
00:37:22 On všechno uměl.
00:37:25 Už byl takovýhle hoch a on se nebál sednout pod krávu a podojit ji,
00:37:32 když mu bratr všechno vypil.
00:37:37 Co děti potřebují, to mají.
00:37:40 Co by chtěly, to nemají. Vždycky to není a ani to být nemůže.
00:37:44 Museli bychom na to někde krást.
00:37:47 A já říkám, že jeden nepoctivý halíř vyhání deset poctivých.
00:37:52 Když se člověk dovede ovládat a nemusí mít vše, co vidí,
00:37:57 lehčeji a lépe se mu žije.
00:38:00 Co mě nejvíc těší? Že jsou děti zdravé a dobře se učí.
00:38:07 Když jsem byl v nemocnici a přišel jsem domů, děti mě obklopily,
00:38:15 na kolena a kolem krku.
00:38:17 Je vidět, že se máme rádi.
00:38:21 Ach, to by byla veliká kronika.
00:38:24 Já jsem povídala, že bych to všechno napsala, jestli budu živa.
00:38:28 To by se to četlo! A to by se plakalo.
00:38:33 A my jsme jim s dědou říkávali:
00:38:36 "Děti, buďte toho pamětliví a dělejte tatínkovi a mamince radost.
00:38:43 A nám. A až už nás vidět nebudeme, tak se vždycky podívejte
00:38:49 na tu modrou oblohu a budeme tam všichni a budeme z vás mít radost.
00:38:58 Jen pro tu radost žijte jeden pro druhého."
00:39:10 Skryté titulky: Věra Mikulenková Česká televize 2010