### Připravil Martin Slunečko
00:00:00 Měla jsem kdysi takové přání mít agenturu štěstí.
00:00:04 Lidé se pořád něčím trápí a já dobrá víla nejsem.
00:00:08 Tak jsem to nemohla splnit. Měla bych agenty.
00:00:13 Zákazník by přišel, řekl, o co mu jde a resortní agent by to splnil.
00:00:18 Kdyby to splnit nemohl,
00:00:21 přesvědčil by ho, že pro něj bude něco lepšího.
00:00:24 Poradil by mu a ten člověk by byl šťastný.
00:00:27 Nevím, vyjde-li to... Chtěla bych.
00:01:00 (přivolává kočky)
00:01:25 Samozřejmě! Víte, co potřebuji - vodu!
00:01:30 Už jdeme!
00:01:33 Tak tady je Achilles. Ale teď někam odběhl zrovna...
00:01:38 Pojď sem, Achillku! Pojď sem!
00:01:42 Pojď se ukázat, Achille!
00:01:46 Achillku! No, utekl, tak to nevadí. Nedá se nic dělat.
00:01:51 Pavel zatím neutekl, ten je tady. To je můj muž.
00:01:55 Uteču...!
00:01:57 Teď pojďte se mnou. Tam je Dominika, moje vnučka,
00:02:02 s kamarádkami. A je tam pejsek Líza.
00:02:06 Lízo, pojď sem! Lízinko... A Dončo, pojď sem!
00:02:11 Lízinko, ano! Pojď se představit! Doničko, pojď se představit!
00:02:15 No ano, Lízinko! Tak se představ. Tady se ukaž!
00:02:21 No tak, Lízo...!
00:02:23 Jak se jmenuješ? No, pojď sem!
00:02:28 No, tak nic.
00:02:31 Moje zlaté maljutky!
00:02:33 To jsou nejkrásnější kamínka, maljutky, na ryby...
00:02:37 Když jedou v Rusku na ryby, to jedou na týden.
00:02:42 To je na ryby. Vařím v tom hrozně ráda.
00:02:46 Povídám, copak neslyšíš?!
00:02:51 -Neřvi!
-(smích obecenstva)
00:02:54 Vařím tu hrozně ráda, to tu říkám Martinovi!
00:02:58 Nahluchlého ho máš, no!
00:03:00 To jsem byla v Martině, v divadle, to bylo v roce 57.
00:03:06 V Armádním filmu se točil nějaký hraný film, točil to můj muž.
00:03:11 Pozvali mě na zkoušky, přijela jsem a tam jsme se poznali...
00:03:15 V létě jsme točili v Čáslavi na letišti.
00:03:18 -Nějak tak jsme se poznali.
-Ježíšmarjá!
00:03:21 -Od té doby jsme spolu.
-Jedeš, potvoro!
00:03:25 To je milenec!
00:03:28 To se právě teď hodilo do toho: Milenec!
00:03:34 Trpím na sny. Jsem bláznivá, tak jsem nevěděla vůbec, kdo to je.
00:03:39 On mi to tak vysvětloval před těmi 41 lety.
00:03:43 Něco mi říkal. Měla jsem chuť ho pohladit po hlavě
00:03:48 a říkám: To by bylo blbé, toho člověka neznám...
00:03:51 Pak jsem si řekla:
00:03:53 Stejně ho budu moci pak hladit jak budu chtít dlouho.
00:03:57 -V té hospodě jsem vůbec nevěděla...
-To byl sen?
00:04:01 Ne, skutečnost! Mám furt takové nějaké vize...
00:04:04 Ty ale strašně lžeš!
00:04:08 Copak už jsi zapomněla? Opravdu jsi úplně zapomněla?
00:04:15 Jak jsme byli spolu
00:04:20 tam dole u toho...
00:04:26 Jak šumí... U moře!
00:04:34 Jaký je váš idol muže?
00:04:36 Aby nevypadal ani jako člověk, ani jako mužský. Tak Pavel vypadal.
00:04:43 Mně se spíše líbil, když vypadal jako džin z lahve když vyskočí.
00:04:48 Jako malá, když mi bylo 10, jsem říkávala mamince,
00:04:52 že bych ráda, aby vypadal, že za chvíli umře, hubený...
00:04:56 Tak mi ušila takového hubeného krásného panáčka
00:05:02 s takovou pláštěnkou, čaroděje...
00:05:04 Nádherného. Toho jsem měla jako můj idol.
00:05:09 Ukáži vám svého milence. Vybrala jsem si ho hned po nastěhování.
00:05:15 Strašně se mi líbil.
00:05:17 Byla jsem malá, bylo mi 10
00:05:21 a vždy jsem strašně ráda líbala sochy, i maminčiného Buddhu.
00:05:25 -Tak proč?
-Proč?
00:05:28 Protože nereaguje! To je přece nádherné. Akurát jsem pro něj...
00:05:33 Takhle jsem ho políbila, hrozně se mi líbil.
00:05:36 Jednou tu byl Karel Laštovka, malíř, bylo tak 10 večer, tma.
00:05:40 Řekla jsem: Pojď, ukážu ti milence. Měla jsem baterku,
00:05:45 posvítila jsem na toho svého nádherného a řekla:
00:05:48 Nelituj, mám pro tebe také 1 moc krásného,
00:05:53 a posvítil jsem na tohoto...
00:05:56 On řekl: Prosím tě, takovou obludu jsi mi vybrala!
00:06:00 On je takový tlustší, rozkošný...
00:06:04 Tak jsem řekla: Někdy ti půjčím toho svého!
00:06:11 Paní hraběnko, přednosta stanice se vám hlásí!
00:06:14 Potřebuji 2 vagony na dobytek, krmiva ubývá, prodám jalovičky!
00:06:19 Ovšem, mravy v našem kraji upadají a upadají.
00:06:23 Také se musí znovu vysvětit kostel. Smilstvo za oltářním obrazem...
00:06:30 Strašně ráda se zamilovávám.
00:06:32 Nebo takové jako pocity duše mám ráda.
00:06:36 Potom akce už pro mne není to podstatné.
00:06:41 Nebo naopak...
00:06:45 To by se dalo říci, že to může zabíjet i tu lásku.
00:06:48 No tak člověk udělá ledacos pro klid, ze servility...
00:06:53 Jak říkal Pepíček Bek: V prvním tumlu, tak to jo.
00:06:58 Ale nic moc.
00:07:01 -Pozor, budeme hrát!
-Dobře.
00:07:05 Řekla jsem vám, že mi bude v sobotu 80?
00:07:08 -Cože?! 80? -Důsledek správné výživy, cvičení a dobré nálady.
00:07:14 Chodím do Nebušic. Takhle ten oblouk...
00:07:17 Když je sucho, jdu až k těm koním, pak se vracím na Jenerálku.
00:07:22 Nebo jdu z Nebušic do Divoké Šárky.
00:07:26 Hlavně ráda jdu s někým, ale nikdo se mnou nechce chodit,
00:07:31 protože jdu rychle a dlouho. Ale ráda bych s někým novým.
00:07:36 Řeknu, že to je moc krátké, tak jde a pak - co už má dělat?
00:07:40 Tak se mnou jde a jde...
00:07:44 Jak moje šedá hlava je toto!
00:07:49 Stará tráva, stará hlava...
00:07:52 Nevím, 100x, 200x, 1000x jsem šla. Nevím, neumím spočítat...
00:07:58 A vždy to bylo úplně jiné, jako bych byla jinde.
00:08:02 Mám jiné myšlenky, jdu s jinou bytostí, je jiné počasí.
00:08:08 Vždy je to úplně jiné a vždy je to krásné.
00:08:11 Nikdy mě to nezklame.
00:08:18 Miluji to. Vždycky jdu, i když prší a je zima.
00:08:22 A když je ošklivo, tolik se raduji!
00:08:25 No je to nádhera veliká
00:08:27 i když leje. Vždyť to máme ve své duši, všecko krásné...
00:08:38 Před 40 lety se mi zdálo, že jsem se setkala
00:08:43 s pány Voskovcem a Werichem.
00:08:45 To bylo v sobotu. V neděli říkám Pavlovi,
00:08:49 co jsme spolu chodili, s mým nynějším mužem:
00:08:52 Pojď do ABC na představení!
00:08:55 Tudy jsem šla před 40 lety
00:08:58 na odpolední představení "Helenka je ráda."
00:09:02 Tady seděla Jarmila Týlová, sekretářka pana Wericha.
00:09:06 Požádala jsem ji o rozhovor s panem Werichem.
00:09:09 Šla se zeptat. Tak jsem za ní šla. Tady je jeho kancelář.
00:09:17 Tady seděl pan Werich, tady zůstal jeho stůl,
00:09:22 jeho židle, židle a jeho křeslo.
00:09:25 Poprosila jsem ho, jestli nepotřebuje herečku.
00:09:29 Řekl, ať přijdu druhý den.
00:09:31 To bylo v pondělí. Přišla jsem v 10 hodin a šla jsem na jeviště
00:09:40 Tak podívejte se...
00:09:49 -Ahoj!
-Dobrý večer.
00:09:51 Jdeme na chvilku na jeviště.
00:09:54 Když je tu paní osvětlovačka, tak ji tu necháme...
00:10:00 Jen mi pomozte s těmi světýlky. Ahoj!
00:10:05 Pan Werich mě přivedl sem,
00:10:09 šel se mnou Luboš Kostelka, můj spolužák z brněnské JAMU.
00:10:16 Pan Werich řekl: Udělejte dědečka!
00:10:20 On udělal babičku, já nevím... Prostě jsem udělala dědečka.
00:10:23 Řekl: Je to dobrý. A já: Potřebujete mě? Řekl: Už od včera!
00:10:28 Od té doby tu hraji dodnes.
00:10:35 -Kde jsou?
-Pryč.
00:10:37 -Jak to, že ještě žiji?
-Vždyť jsem tu přece já!
00:10:42 Zvláštní...
00:10:44 Už po 2. jste mi zachránila život. Proč?
00:10:48 Miluji vás! Jen vy mě můžete učinit jinou, lepší...
00:10:54 Dobře, dobře...
00:10:56 -Ale co za to?
-Za co?
00:10:59 -Že jste mi zachránila život.
-Já vás přece miluji.
00:11:05 No právě!
00:11:07 -Limonádový Joe, ahoj!
-Ty mé zlato, ty moje lásko!
00:11:12 Nepochopím, že ve filmu jsme se vlastně ne nenáviděli,
00:11:17 -tys mě milovala, ale já prostě...
-Tys mě nemiloval! -Schoberovou!
00:11:22 Winnifred byla krásnou ženskou, tys byla daleko krásnější!
00:11:29 Tak hluboko jste klesla!
00:11:34 Nenávidím vás! Nenávidím!
00:11:38 Adios!
00:11:43 Nenávidím...
00:11:45 Kolik je to let? Zuzance byly asi 3 měsíce,
00:11:49 teď jí bude 37! Kdy jsme to točili...?
00:11:52 Tady máme vedle sebe chaloupky.
00:11:56 Nikdy nezapomenu, jak jsi scházela po schodišti,
00:12:01 -v ruce jsi měla 6ramenný svícen
-Aha, tamto...
00:12:05 a jak jsi řekla: Joe musí zemřít!
00:12:09 Sním o muži, který by mě učinil jinou, lepší...
00:12:15 Ha, sny!
00:12:17 Enderákům se to absolutně nelíbilo, byla jsem tam s panem Hlinomazem.
00:12:21 Křičeli, pískali.
00:12:24 Šli jsme na podium až po filmu. Házeli po nás i flašky od piva!
00:12:30 Že prý by chtěli vystřihat nějaké věty. Volala jsem pana Lipského,
00:12:34 co máme dělat? Prostě to absolutně nepřijali.
00:12:37 Je ale i 1 krásná příhoda: Jela jsem do Již. Ameriky
00:12:42 s panem Lipským. Tam byly filmy takové polosvlečené, ne porno,
00:12:47 ale filmy nic moc. Ty to vyhráli.
00:12:51 My dostali cenu za to, že jsme přijeli z nejdál...
00:12:55 Pak teprve poznám, co je to láska, svatý cit.
00:13:02 To je tutovka.
00:13:05 -Ukaž jim tady hřbitov!
-To už viděli.
00:13:09 Kde budeme za chvilku spolu. Dáme si to vedle, doufám...
00:13:12 (píseň)
00:13:14 Když v báru houstne dým, tu nad ligérem svým
00:13:20 já stále sním, že přijde on,
00:13:28 mého srdce šampión!
00:13:39 Vůbec v ničem nejsme stejní.
00:13:41 Pavla nebaví nic, co baví mne.
00:13:44 Nechodí na procházky, nejí ryby, nejí zeleninu,
00:13:50 nechodí se mnou do divadla, kouká na jiné věci než já.
00:13:54 Čte jiné knížky. Nemáme nic společného.
00:13:58 -Ale nic nás nerozděluje.
-Když se dívá na televizi, uteču.
00:14:02 Buď se kouká na zprávy, nebo na fotbal...
00:14:05 Nebo vypne zvuk, pokud třeba zpívá Pavarotti. Zvuk ji irituje!
00:14:11 Přijdu domů, ona kouká na televizi a vypnutý zvuk!
00:14:15 Povídám: jsi praštěná? Není možné dívat se na zpěváka...
00:14:19 Ona říká: Mně to stačí.
00:14:21 Nikdy jsme nebyli spolu na večeři.
00:14:24 -Ježíšmarjá! -No, doma!
-V životě jsme byli.... -Kde?
00:14:29 -Za mlada jsme chodívali. -Ne!
-A co Hanavský pavilon?
00:14:34 To že byla společnost! Ne, že bychom šli někam spolu.
00:14:39 -To je vyloučené! Nikam nikdy!
-To je pravda.
00:14:43 -Mne to děsně otravuje.
-A mě to děsně baví!
00:14:48 Tak je to úžasné, ale nejsem taková, abych řekla:
00:14:52 Když to nechce, tak... Prostě já si dělám své.
00:14:56 Pavel je vyděšený, abych přišla domů, no tak...
00:15:01 Také je nerad, že hraju divadlo. A že jezdím na zájezdy.
00:15:04 Bojí se. No tak mu zavolám, že žiju a je to!
00:15:09 Je rád. Stejně nespí, stejně kouká ve 2 z okna, jestli už tam jsem.
00:15:16 Je... Je... Je, co ten, se vyváděl v Benátkách!
00:15:20 (smích obecenstva)
00:15:24 No vidíš, a je vymalováno!
00:15:30 1x za celý život jsme byli na Kypru.
00:15:34 -To nám bylo 50.
-To stačí.
00:15:36 Teď nám je 70 a předtím jsme nebyli nikdy nikde!
00:15:40 Když si jezdíš sama, tak necítím nutnost jezdit.
00:15:44 Je šťastný, když se mnou nejede. Na chaloupku, a nic jiného!
00:15:50 Ani na procházku se mnou nejde.
00:15:53 Poněvadž to mám to zakázáno od doktora.
00:15:57 Když jsem umírala, když mi dělali by-pass,
00:16:01 jak byl dojatý, že natáhnu zobák, tak říkal:
00:16:04 Budu jíst ryby, chodit na procházky!
00:16:07 Nic z toho se nesplnilo.
00:16:11 Nebylo to nádherné?
00:16:14 -Mořská pláž...
-Byls tam ke mně tak dvorný!
00:16:19 I když mírně ztřeštěný.
00:16:22 Nevím, Květo, je-li to pečené... Já to nepoznám.
00:16:29 Už ale teda nepřikládej, jo?
00:16:37 Řekla - nepřikládej. Přidám ještě trošku...
00:16:45 To neznamená, že neexistuje nic, co by ti pomohlo.
00:16:48 Něco si vymysli. Můžeš být statečná a ještě něco zkusit!
00:16:53 -Nemusíš se vzdávat.
-Ale já se nevzdávám!
00:16:57 Na chalupě jsem měla 1. infarkt.
00:17:00 To bylo v Kamenici, kdy jsme byli všichni v Chřibské na chalupě.
00:17:04 Potom jsem se otřepala a začala hned hrát.
00:17:08 Jela jsem právě na zájezd do Žďáru s takovou hříčkou.
00:17:13 Tam jsem dostala další infarkt. Odvezli mě do Nového Města.
00:17:17 Tam jsem byla 6 neděl, pak mě vzali do Prahy na IKEM.
00:17:21 Pan prof. Kočandrle mě rozkrojil, a tam mi vyměnil všechny žíly.
00:17:27 Asi mi tam nějakou úžasnou krev nacpali, z nějakého ufona...
00:17:33 Nebála jsem se, byla jsem taková vzrušená tím, to je pravda.
00:17:38 Ne tak úplně lhostejná, jako když jím polévku. To ne.
00:17:43 Říkala jsem si co to bude? Jako když třeba jedu někam s Čedokem.
00:17:48 No tak příhoda...
00:17:50 S novým dnem nový zážitek! To bylo moje heslo.
00:17:55 Právě říkám: Dobře ti tak! A když jsem šla s tím slepým okem,
00:18:00 tak mi to píchali a říkali: No to to bolelo!
00:18:04 A když jsem ležela, tak to cítíte, jste vzhůru,
00:18:08 a rozřezávají vám oko, vytahují to oko...
00:18:12 Tak jsem si říkala, že to je úžasné.
00:18:16 Úžasnější bylo, že jsem pak viděla. Nebojím se. Říkám - no fajn...
00:18:22 Květa je božská.
00:18:25 -Ta miluje katastrofy!
-Miluji katastrofy.
00:18:31 S tím nikdo nepočítal, že to bude s připomínkami krácené.
00:18:37 Ve 4 se musím začít líčit. Nezlob se, to nejde... Prostě...
00:18:42 -Nemá být generálka nekonečná!
-Není normální. Světla jsou jiná,
00:18:48 -zvuky jsou jiné.
-Tak se s tím mělo počítat!
00:18:51 -Povím vám: ještě něco musím zařídit. -Co počítat?
00:18:55 To můžeme dokopnout už teď.
00:18:59 Měli jsme předtím osvětlovačku na hrubo, ale bez vás.
00:19:10 Mají cenu 500 karátů!
00:19:13 Pomyslete: na každém oušku se vám houpá 250 dobytků!
00:19:19 (kravské zvony)
00:19:41 To je maminčin domeček, maminčina zahrádka.
00:19:45 Toto bylo poslední místo, které udělala.
00:19:49 A já to také nejvíce miluji.
00:19:52 Musím sem přijet každý rok. Vícekrát se mi to nepodaří.
00:19:58 Jsem tu vlastně každý den.
00:20:02 Duše maminky tady pořád je a já sem vždycky přijdu,
00:20:08 jako houba, do mne to vleze a pak mi to vydrží.
00:20:13 Je to prostě něco nádherného.
00:20:17 Tady je houba... Maminka sbírala kameny.
00:20:20 To vám ukážu: měla v noci sen.
00:20:23 Zdálo se jí, že na cestě na Mošnici je kámen...
00:20:27 Bude to vidět?
00:20:30 A že v tom kameni je srdce. Opravdu tam šli.
00:20:37 To je ten kámen a tady vidíte... Tady je nádherné jako srdce.
00:20:53 To je moje sestra.
00:20:55 Zkracuje si dlouhé šaty, že se zmenšuje,
00:20:59 takže o ně zakopává.
00:21:16 Toto je bohyně Qanon. Tu malovala maminka ještě na Slovensku.
00:21:21 Vždy mi říkala, že když maluje, že má pocit,
00:21:24 jakoby si natáhla nějaké rukavice, že to maluje někdo jiný za ni.
00:21:29 Že to v podstatě jsou mediální obrazy.
00:21:33 A tady je obraz poutníka putujícího do Lhasy.
00:21:38 Jako že prochází celým životem,
00:21:41 svádějí ho krásné dívky, dobré jídlo.
00:21:46 On odolává až dojde do Lhasy, do kláštera
00:21:54 Tím je osvícen, a naplněn jeho život.
00:21:59 Tady maminka vlastně malovala sebe
00:22:05 jako dívku, a že měla svého ochranitele.
00:22:09 A tady... Ochraňoval ji celý život.
00:22:13 Říkala jakoby vycházel jen někdy, když tu týden neviděla člověka.
00:22:19 Ztělesnil jí to ochránce a byl tady s ní.
00:22:23 Ten obraz milovala.
00:22:26 Já také. Tak to je ochránce mé maminky a můj.
00:22:41 To je krásné, tady ty kytičky! Takové malinké...
00:22:46 Tady je úplně suchá! Asi z loňska.
00:22:54 Květiny jsou moji přátelé. Víte, kdybych si mohla vybrat,
00:22:58 -tak bych chtěla být slunečnice.
-Proč právě slunečnice?
00:23:03 Protože je taková zářivá a přitom tak prostá...
00:23:08 Představte si, že sem už jezdím 50 let.
00:23:11 To tu ještě nebyla lanovka. Tak jsme chodili pěšky.
00:23:17 To je Sinná. Z naší doliny lze jít na Sinnou.
00:23:20 Tam je Mara. Tam jsme bydleli. Každý rok se sem vracím.
00:23:25 Každý rok to tu musím zase pozdravit.
00:23:30 Maminka žila v Rusku do 18 let.
00:23:32 Její tatínek tam byl lesní rada.
00:23:35 Staral se na takovém panství šlechtickém o jejich lesy.
00:23:39 Tam matka prožila dětství a mládí a vždy mi o Rusku vyprávěla,
00:23:44 jak se měnil režim, Lenin atd.
00:23:47 Potom byli ve vyhnanství v Permě.
00:23:51 Tam s nimi nezacházeli nejlépe. Měla poraněnou nohu, dostala sepsi.
00:23:57 Já nevím...To jí bylo 18,
00:24:00 potom je pustili, protože nebyli Rusové, mohli se vrátit do Brna.
00:24:05 Tam mamince vzali nohu.
00:24:08 Až tady nahoře jí tu nohu uřízli.
00:24:12 Myslím, že tím, že už v tom Rusku tíhla k buddhismu,
00:24:16 ale tak se obrátila do sebe.
00:24:22 Tatínek byl ve Vladivostoku.
00:24:25 Potom se setkali, když se tatínek vrátil obloukem přes Japonsko,
00:24:30 kde byl nějaký čas v zenovém klášteře.
00:24:34 S maminkou se setkali v Praze, když tam studovala malířství.
00:24:39 Tady z celého života je tahle krabice.
00:24:56 Já si píšu od svých 16 let deníček každý den.
00:25:01 A řeknu si: co jsem dělala před 20 lety?
00:25:06 Tak si to přečtu. Úplně se vnořím do toho času.
00:25:10 Píšu tam banality. Nikdo by z toho tu vůni, ten okamžik nepoznal,
00:25:16 co jsem dělala před 40 lety. Je to úžasné.
00:25:22 Já si s tím hraju. Co jiného máme? Jediný majetek člověka je čas.
00:26:01 Nádherné! Jen to zkuste!
00:26:04 To mi byly právě 3 roky, když se narodila Květa.
00:26:07 Pamatuji si, jak mě zavolala naše kuchařka,
00:26:11 abych se šla podívat na miminko. Byla jsem celá vzrušená.
00:26:17 Pak byly křtiny před oltáříkem, kde byl velký Buddha,
00:26:25 kterého tatínek přivezl z Jokohamy.
00:26:30 Když Květu drželi jako miminko před tím oltářem,
00:26:35 tak jsem měla kámen zabalený v peřince.
00:26:38 Hrozně jsem prosila pána, který křtil, aby mi pokřtil ten kámen.
00:26:44 Nakonec ho pokřtil, protože jsme všichni jednota,
00:26:49 jestli je to kámen, rostlina... Tak to si pamatuji.
00:26:55 Musíte uznat, že jsou překrásné ty ovečky!
00:26:59 Když chodí kolem nás, tak zvoní. Jako zvonečky chrámů.
00:27:23 Jen on mě učiní jinou, lepší!
00:27:26 -Svatí by měli být šťastni, ne?
-Ale říkej to jim! Celé!
00:27:31 Svatí by měli být šťastní, ne? Nešťastný svatý je přece nesmysl!
00:27:41 Když mi bylo 17, matka se stěhovala do Paludze, do Kaštělu.
00:27:46 Vedle byl tento kostel. Je velice starý. Denně jsme chodili kolem.
00:27:53 Pokud jsem mohla, chodila jsem i do něj. Vždy s nádherným pocitem.
00:27:58 Maminka chodila do toho, i když spíš byla buddhistka.
00:28:02 Ale to s tím nemá nic společného. atmosféra je tu nádherná,
00:28:09 že se sem musím vracet.
00:28:11 Když zatopili Paludzu a řadu dalších vesniček,
00:28:15 tak ten kostel přišel za maminkou.
00:28:24 Mně přes maminku, jak jsem ji znala jaká je a čemu věří,
00:28:31 a připadala mi jako člověk úžasný.
00:28:34 Když pozorujete někoho, jaký je a víte, čemu věří, tak mu uvěříte.
00:28:40 A naučíte se být jako on.
00:28:45 Tak proto samozřejmě čtu ty knihy,
00:28:49 a buddhismus mi připadá, a hlavně zen-buddhismus svobodný, volný.
00:28:56 On říká, že člověk se raduje ze všeho.
00:29:01 Má se smát, radovat se, má být šťastný
00:29:04 prostě jeho modlitba, jeho bohoslužba je,
00:29:08 když jím, spím, něco si čtu, když se bavím s přáteli,
00:29:16 to je bohoslužba. A kdyby člověk přemítal,
00:29:21 byl by poustevníkem někde 10 let,
00:29:23 tak nemusí vůbec najít to štěstí, nebo osvícení, které hledají.
00:29:28 Bude-li člověk normálně žít, tak dojde ke štěstí, k nirváně.
00:29:34 Život je krásný, Harolde!
00:29:38 Nejkrásnější na něm je, že netrvá věčně.
00:29:43 Myslím, že to je příjemnější, co si myslím, ať už je to jak chce.
00:29:48 Nevím, jak to je, ale myslím, že je to takhle.
00:29:52 Pro mne je to v pořádku, takže proto se smrti nebojím.
00:29:58 Zase je to asi vypočítavost, že jsem štastná...
00:30:03 Můj miláčku!
00:30:09 Ukáži vám, jak fetuji mravence.
00:30:12 Takhle. Chudáčci, to jsou oni... 1, 2, 3, 4, 5,
00:30:15 tak setřepat...
00:30:17 Je to úžasné. Silné je to!
00:30:23 Úplně to člověka takhle profoukne celého!
00:30:31 Jak se také stromy převlékají, jako ženské, jako baby.
00:30:37 Jsou krásní...
00:30:42 Jenom abys chytil kocoura!
00:30:45 -Chytil jsi ho?
-Je v kuchyni.
00:30:50 Pojďte...
00:30:53 Dobrý den.
00:30:59 Někdo si čte v sedě, ale já, že mi bolí hřbet, jak furt někde stojím,
00:31:04 tak si raději lehnu. Jsem šťastná, když přijde kocour. Tady si čtu.
00:31:09 Tady mám všechny své bytosti, tady mám knihy, pohodu.
00:31:16 Nepořádek tu mám také, ale to mi vůbec nevadí.
00:31:20 Jsem takový čtěcí chtivec a mě to nemůže nic vyrušit.
00:31:25 Tady si vlezu takhle... Kocour už tady je.
00:31:30 Miláček na mě čeká, viď?
00:31:36 Už na mě čekáš? Ano?
00:31:39 Ty jsi můj miláček zlatý...!
00:31:42 Tady se narovnám a to je nádherný pocit.
00:31:47 Tady mám nahňácané knihy, co čtu.
00:31:51 Když si koupím takovou knihu, tak, jako narkomani,
00:31:57 že mají marijánku, tak už letím domů, kdyby se dělo nevímco!
00:32:02 To pak vůbec nevnímám, že žiju tady, kdo jsem,
00:32:06 ale jsem zabudovávaná do té knihy. Potom se také naučím 10 stránek,
00:32:11 pak zase chamtím, čtu, pak si zase říkám...
00:32:16 pak to zase neumím, když si mezitím čtu. No a tak dokola...
00:32:21 Tady mám svého milovaného Proroka. Vyšel asi 3 roky před revolucí.
00:32:28 Pak začal vycházet a vždy je vyprodaný. Jsem ráda, že ho kupují.
00:32:32 Ale já vám ukáži svého původního Proroka!
00:32:37 Počkej, kocoure, abych ti nešlápla na ocas...
00:32:40 To by nebylo to nejlepší.
00:32:45 Tady ho mám! To je můj 1. Prorok v opise, který jsem měla.
00:32:54 Maminka mi namalovala takové...
00:32:58 Takhle jsem to měla. Podle toho jsem se učila žít.
00:33:05 Modlíte se?
00:33:10 Hovořím s Bohem,
00:33:15 se životem.
00:33:26 Tak tady je moje maminka. Má tu své celoživotní heslo:
00:33:32 Za nocí nejtmavších na slunce pamatuj!
00:33:37 To má napsáno i v domečku.
00:33:40 Tak to je její poslední zahrádka tady.
00:33:45 A já - Zuzanka by to nerada slyšela,
00:33:48 ale jmenuji se stejně tak. Zuzanka sem jenom vyryje "2x".
00:33:54 To už jsem si tak vymyslela.
00:34:07 Když mi bylo asi 15 let, sehnala jsem nějakou knížku.
00:34:12 Byla psána švabachem, přečetla jsem si ji česky.
00:34:17 Tam bylo napsáno, co potřebuje čarodějnice, aby letěla.
00:34:21 Šla jsem o půlnoci v Borohrádku na hřbitov pro všelijaké byliny,
00:34:26 pak jsem to 30. dubna spálila, natřela jsem si tlapky,
00:34:31 na nohou tlapky, vylezla jsem na ten metr dřevěný v lese,
00:34:36 vzala jsem si koště, sedla na něj, spadla. Neletěla jsem...
00:34:44 V 50. letech, když maminka bydlela v Paludzi,
00:34:48 lidé si vymysleli, že krávy přestaly dojit.
00:34:52 Maminka malovala mediální obrazy, to oni nikdy neviděli.
00:34:56 Řekli, že maminka je čarodějnice.
00:35:00 Dokonce přišli z Nár. výboru z Mikuláše na paludzský výbor
00:35:05 a řekli, že maminka v noci se mění v ropuchu,
00:35:09 skočí kravám na vemena, vysaje jim mléko.
00:35:14 Maminka z toho přes noc udělá máslo a v Mikuláši to prodává.
00:35:18 Naštěstí to skončilo dobře. No a já létám.
00:35:23 Vždy jsem říkala mé Zuzance, že přes její pokoj přejdu,
00:35:27 to jí bylo asi 5 let,
00:35:30 jdu na balkon, sednu na koště a létám!
00:35:34 No podívejte se, tady je garáž košťat, tady je hlídačka,
00:35:39 to jsou takové malé koštěcí trabanty...
00:35:44 A teď už létáme se Zuzankou spolu.
00:35:53 Maminka, jak nám vždy vytvářela pohádkový svět,
00:35:57 v tom světě jsem žila a nevěděla jsem vůbec nic třeba o lásce.
00:36:03 Tak jsem si vysnívala nějaké lásky, vztahy...
00:36:09 Třeba jsem měla takovou panenku. Na ni jsem dýchala, aby oživla,
00:36:14 abych měla nějakou spřízněnou duši.
00:36:17 Potom byl rok 1945 a my jsme bydleli v Borohrádku.
00:36:21 Tam přecházela Malinovského armáda. Mně bylo 15 let.
00:36:26 A najednou 2 sovětští vojáci nás přepadli
00:36:35 a nevím... Pro 15letou dívku je to dost těžké pochopit,
00:36:40 když má revolver u čela a dojde k této situaci.
00:36:45 To bylo pro mne dost hrozné.
00:36:48 Tenkrát ještě žil tatínek a poprvé v životě jsme ho viděli plakat.
00:36:55 Když se to stalo, tak samozřejmě se to v člověku zapíše navždy.
00:37:03 Pak byla taková roztomilá situace, protože kolegyně to věděly.
00:37:07 V roce 68., když sem zase přišli Rusové, Stella Zázvorková řekla:
00:37:12 "No a Květa už je má tady zase!"
00:37:15 Myslíte, že jste měla v životě štěstí?
00:37:17 No určitě! Štěstí za to, co všechno se událo.
00:37:23 Jak se říká: trápení je v podstatě dar. Tomu já věřím.
00:37:28 Co všechno jsem zažila...
00:37:31 Všechna trápení
00:37:35 a takové mé nešikovnosti v životě, které jsem měla,
00:37:39 za to všechno jsem osudu vděčná. Pochopila jsem moc věcí.
00:37:48 Smím prosit? Harolde...!
00:37:53 Ráz, dva, tři...
00:38:17 (potlesk)
00:38:54 Zavíráme!
00:38:59 -Už nemůžeme zameškat!
-Ahoj...
00:39:04 Tak ahoj!
00:39:06 -To ani Stalin neměl na hrob!
-No tak opravdu!
00:39:10 Já vám moc děkuji, je to milé, ale je mi to trapné. Ale jsem ráda...
00:39:17 Jste strašně milí a lidé vůbec jsou milí v podstatě.
00:39:26 -Už se připravuje.
-Připravuje? Bude dělat striptýz?
00:39:32 (údiv)
00:39:37 Víš, jak já miluji kýče?
00:39:45 Vážně!
00:39:48 To je krása! Tomu bych i dala!
00:39:53 Ale fakt je to kýčovina.
00:39:57 Nádherné! Víš, jak to miluji?
00:40:02 Vždycky jsem chtěla nějakého takového paňáka.
00:40:06 Hlavně, že není živý. Takový chlap je nejlepší!
00:40:34 Četla jsem kdysi dávno Wolkera.
00:40:37 V 1 povídce má takový 1 okamžik:
00:40:40 v Rusku zajmou takové mladé chlapce a že je zastřelí.
00:40:44 Sedí v kruhu a 1 po 2. berou a střílejí je.
00:40:49 Ten chlapec se dívá na zem
00:40:52 a před sebou vidí jen takhle překřížené 2 větvičky.
00:40:58 Dívá se na ně a říká:
00:41:00 "Bože, kdybych tak do smrti žil tak dlouho,
00:41:04 třeba 50 let, a viděl jen ty překřížené větvičky,
00:41:08 tak by mi stálo za to žít a bylo by to krásné."
00:41:12 To mi připadá jako velké štěstí. Tak na to často myslím.
Oblíbená herečka umožňuje s nevšední upřímností a otevřeností nahlédnout do inspiračních zdrojů své práce, do svého soukromí i duševního světa, ovlivněného buddhismem. Nelehké životní osudy vždy prožívala a prožívá s obdivuhodně jasnou myslí, jako by byla nadána téměř zázračnou schopností měnit zápory v klady
a vyzařovat za všech okolností vyrovnanost a pohodu, která je natolik „nakažlivá“, že se nepochybně přenese na každého z diváků – i na ty, kteří se dosud se svým životním údělem vyrovnávat neuměli.