Symfonik barev a malíř kosmu. ### Režie Daniela Gébová
00:00:26 V umění nic abstraktního není, poněvadž každá malba sama o sobě
00:00:32 je konkrétní.
00:00:35 To, co jsem začal hnedka dělat, to bylo udělat něco z ničeho.
00:00:40 A dělat něco z ničeho, v tom je hrozná potíž.
00:00:46 Musíš se snažit náramně dlouho.
00:02:11 Jsem zrozen v Opočně dne 23. září v domě Skuherských.
00:02:16 Měl jsem být jmenován Václav, ale na žádost jakési přítelkyně
00:02:21 jsem František byl pokřtěn.
00:02:23 Ona prý měla ve zvyku říkat Vašku, takže by mně také tak říkala.
00:02:28 Jedenkrát prý se maminka se mnou procházela v parku zámeckém.
00:02:32 Nesla mě v peřině. Šla právě kolem rybníka
00:02:36 a labuť prý na mě skočila a štípla mě do pravé ruky.
00:03:18 Tatínek mně mnoho hraček vyřezával a také mě učil záhy kreslit.
00:03:23 Kolem roku jsem už maloval.
00:03:26 Jak jsem se jen mohl dostat k penězům, koupil jsem si barvičky.
00:03:30 Začal jsem chodit do školy. V kreslení jsem nebyl nejlepší.
00:03:34 Poněvadž jsem míto těch tvarů jednoduchých maloval raději panáčky
00:03:39 a to jsem odbyl jen tak načerstvo.
00:04:20 Zvláštní duši tohoto kraje můžeme najít i v Kupkově rodopise.
00:04:26 Jeho předkové pocházeli ze Šestajovic, což byla vesnice,
00:04:30 která se v 18. století připojila k velkému povstání za svobodu víry
00:04:36 v tomto kraji. V té době se také formují zárodky různých sekt,
00:04:44 které tady působily. Šlo vlastně o různorodou směs judaismu
00:04:49 a evangelického křesťanství.
00:05:06 Mládí jsem měl tuze trpké.
00:05:10 Když jsem byl sedlářským učedníkem, řekl mi jednoho dne můj pan mistr
00:05:14 Šiška: Francku, řekni mi upřímně, co z tebe bude?
00:05:18 Do tohohle řemesla dávno nepatříš. Vůbec, tvůj táta byl flanďák,
00:05:22 a ty máš něco po něm. Studovat jsi měl.
00:05:32 Mistr Šiška byl jedním z těch, kteří byli ve speditistickém
00:05:36 kroužku, Kupku zasvětili do svých obřadů
00:05:41 a Kupka působil velmi úspěšně jako medium.
00:06:57 Jednou jsem z toho řemesla utekl do Vambeřic. Na několik dní.
00:07:02 Díval jsem se na tu spoustu obrazů a soch a ještě dnes cítím
00:07:06 vznešené dojmy z krásné Madony. Z výrazu Krista z Křížové cesty.
00:07:17 Když mi došla zásoba chleba a másla, vrátil jsem se.
00:07:21 Jindy jsem se vypravil do svého rodiště, Opočna.
00:07:25 Je tam klášter františkánů a sochy a obrazy. A zase došly
00:07:29 cerhuláty a chléb a já se vrátil se sklopenou hlavou do Dobrušky.
00:07:56 Otcovskou autoritou přinucen vrátil jsem se k panu Šiškovi.
00:08:00 Pěkně odprosil, ale krev mě hnala v krátkém čase do světa zas.
00:08:05 A zase jsem se musel vrátit. A zase vzít chomout sedlařiny
00:08:09 na hrdlo své.
00:08:20 Naučil jsem se malovat čtyři až pět typů krajin, Madony,
00:08:24 Svaté Josefy a jiné svaté, jejichž jména mi vymizela z paměti.
00:08:29 Po čase jsem se vrátil do Dobrušky, kde jsem vyráběl dál naučené
00:08:33 potom i nenaučené obrazy a sušil je jak Appeles na slunci.
00:08:38 Kterážto díla takto vystavená spatřil jednoho dne purkmistr
00:08:42 Dobrušky pan Josef Archleb a objednal pro sebe Svatého Josefa
00:08:47 a firmu pro městskou spořitelnu.
00:08:54 A nato zavezl mě mocný pán ten do Jaroměře k profesoru
00:08:58 Studničkovi, jenž byl ředitelem řemeslnické školy.
00:10:07 Kupka potom se vypravoval na další malířská studia,
00:10:11 Praha, Vídeň, Mnichov, Paříž. Ale ty základy, ty prazáklady
00:10:15 měl právě tady, ze svého rodného kraje.
00:10:50 Svou první lásku měl jsem v Jaroměři.
00:10:54 Byla to dcerka hostinského, 15-letá krasavice, v jedné ulici
00:10:58 za středověkou branou. Ulice ta vede k hřbitovu.
00:11:02 Netroufal jsem si nikdy promluvit s tou dívčinou,
00:11:06 abych nezbanalizoval krásné sny. Chodil jsem jen kolem domu,
00:11:10 kde bydlila a došel až na hřbitov, aby to nebylo nápadno.
00:11:15 Na hřbitově byla přepodivná barokní socha.
00:11:19 Pěkná práce sochařská.
00:11:25 Aby se zdálo, že mám na hřbitově něco na práci, oškrabával jsem mech
00:11:29 z této dojemné sochy. Znenáhla mě socha začala zajímat víc než holka.
00:11:35 Jednou jsem našel svou sochu odhozenou. Hrob odkrytý a v uzlíku
00:11:39 u hromady hlíny pozůstatky koster. Na jedné lebce byly ženské vlasy.
00:11:44 Ostatní byla míchanice kostí a zbytky šatů.
00:11:48 Odloupl jsem kus kůže z ženské lebky s pramenem rusých vlasů,
00:11:52 vytáhl několik prstních kůstek a pádil domů.
00:11:57 A jako by mě očarovala, musel jsem myslit na tu mrtvou.
00:12:01 Zdávalo se mi o ní. Ona mě prováděla v jiných světech.
00:12:05 Ukazovala mi hnijící mrtvoly. Potom mi dala jedenkrát sbohem
00:12:10 a už se mi o ní nezdálo.
00:12:30 Pocity bezprostředního vnímání transcendentna, zejména barokního
00:12:35 s jeho zálibou i ve smrti, v záhrobních jevech, v tajemnu,
00:12:41 to bylo to, co se podílelo i na základech Kupkova náhledu
00:12:47 na svět. Ve spojení s krajinou, která dotvářela tento náhled,
00:12:53 myslím si, že tady můžeme hledat kořeny Kupkova abstraktního umění.
00:13:11 Je základní nutností, aby se každý umělec vracel ke svým prvotním
00:13:15 dojmům, ke svým dětským snům. Je možné věřit, že tam najde
00:13:20 kořeny své osobnosti. Najde tam i duši vytkanou slunečními paprsky,
00:13:25 neboť duše, ten životní princip, vytváří právě naše slunce.
00:14:14 V roce 1886 ocitl jsem se v Praze na malířské akademii.
00:14:18 Bylo tam všecko oficiálně fádní, že to nestojí za řeč.
00:14:23 Po čtyři léta dostával jsem rok co rok školní ceny
00:14:26 a chudák Mařák byl mi přízniv a jako rektor akademie dával mě
00:14:30 jiným za vzor pilnosti. Měl zálibu v mých mánesovských kompozicích.
00:14:36 V té době zaměstnávalo mě až náruživě vyvolávání duchů.
00:14:43 Jednou jsem viděl Mánesa, opravdu viděl zcela materiálně
00:14:47 před sebou. Rozmlouval jsem s ním, a on mi kýváním hlavy odpovídal.
00:14:53 Ostatně jsem podnes přesvědčen, že Mánesovo ego existuje
00:14:57 při plném vědomí.
00:15:28 Studoval katedrály. Studoval vliv hudby na člověka.
00:15:34 A samozřejmě nemohlo mu ujít, že v katedrálách přes vitráže
00:15:39 přes ta barevná sklíčka v oknech dopadá do prostoru něco,
00:15:44 co znovu snadněji navodí v myslích lidí to rozšířené vědomí.
00:15:50 Zavřete-li oči, nebo je sklopíte, a z boku dopadne na sítnici
00:15:55 boční světlo, které nekontrolujete a vlastně necenzurujete,
00:16:00 tak se snadněji navozují právě ty rozšířené stavy vědomí.
00:16:21 Vnitřní vize mohou být tak realistické,
00:16:25 že úspěšně simulují jevy hmotného světa, a naopak, to,
00:16:29 co se v každodenním životě jeví jako pevná a hmatatelná materiální
00:16:33 substance, se může rozpadnout do struktur energie kosmického
00:16:37 tance vibrací nebo do hry vědomí.
00:17:43 Ve Vídni četl Agrippu, Barazelsa.
00:17:48 Věřil tomu, že mu vysvětlí všechno, co ho zajímá.
00:17:55 Ale popravdě řečeno nejvíc četl Karla Güprela.
00:18:00 To byl zase filozof. Tam šlo o fakta, která byla potvrzovaná,
00:18:09 a bylo to sjednocení všech světů, který na tomto světě vznikly.
00:18:16 A že tady byly civilizace, o kterých nikdo předtím neslyšel.
00:18:38 Doplňoval jsem své znalosti dějepisné. Studoval astronomii
00:18:42 a chemii. Zavlažoval fádní výpočty astronomické bajkami astrologickými
00:18:47 Chemie a dějepis proplétaly se s historkami čarodějníků
00:18:52 a houštím anekdot. A tak bylo ve všem.
00:18:56 Díval jsem se po nějakém východu z tohoto mého starcovství.
00:19:00 Bylo mi 22 roků.
00:19:23 Důležitý moment na jeho cestě nastal v roce 1895,
00:19:28 kdy v Berlíně potkal výstředního umělce Karla Dieffenbacha.
00:19:36 Z tohoto setkání přijal do svého života různé techniky
00:19:41 a způsoby životního stylu, které ho provázely potom životem
00:19:45 a pomáhaly mu kultivovat způsob, jak se dostat do změněných stavů
00:19:51 vědomí, ve kterých nacházel obrovskou inspiraci pro tvorbu.
00:20:09 Po ranní sprše cvičím v zimě v létě zcela nahý v zahradě.
00:20:14 Je to luxus, jehož si nemůžeme dopřát, bydlíme-li ve městě
00:20:18 a nechceme-li urážet mravnost jiných. Je to také otužování,
00:20:22 vykonáváno jako modlitba, kterou se obracím k vycházejícímu
00:20:26 slunci, k tomuto velikému ohňostrůjci v krásné roční době.
00:20:31 Ve zpěvu ptáků a proniknut v celém těle vůněmi a světelnými paprsky
00:20:36 žiji tak nádherném okamžiky, vyzdobené nuancemi řinoucími se
00:20:40 s titánské klaviatury barev.
00:20:56 Večer jsem zažil zkušenost rozdvojeného vědomí.
00:21:00 Přitom jsem měl dojem, jako bych se díval na Zemi zvenčí.
00:21:05 Byl jsem v obrovském prostoru a viděl planety, jak mě míjejí.
00:21:10 Potom bylo těžké vrátit se k trivialitám všedního dne.
00:21:25 Vídeň byla jako nemoc člověka, který není v dobré fyzické formě.
00:21:29 Stal se ze mě citově chorý muž. Vídeňský vzduch není pro malíře.
00:21:35 Byl dekadentní.
00:21:53 On byl protináboženskej. On byl anarchista,tak bych to řekl.
00:22:04 Ono to vlastně znamenalo, že byl proti každýmu útlaku,
00:22:09 ať takovýmu nebo onakýmu, z kterékoliv strany.
00:22:15 Chtěl, aby svobodná bytost-člověk prostě si nesla sama za sebe
00:22:21 odpovědnost. A to, myslím, bylo na něm velmi milý a příznačný.
00:22:51 Paříž. Okřál jsem.
00:22:54 Jakmile jsem vylezl z vlaku, šum jejího života mně vnikl do uší
00:22:58 a duše. V kapse mi zbývalo jen několik centimů.
00:23:01 Bloudil jsem po městě. V noci mě našel jeden klaun z cirku
00:23:06 a vzal mě s sebou přespat. Můj první přítel v Paříži.
00:23:20 Paříž už mě vyhojila z mystického filozofování a vyvedla z černých
00:23:24 propastí života.
00:23:27 Cítil jsem se obklopen světlem a prozářen jasem.
00:24:15 Neustále na své cestě hledal vpodstatě - jak on sám říká -
00:24:20 vnitřní světlo. A nejen to světlo, které měl on vevnitř,
00:24:24 ale právě to, které je venku. Neustále hledal to souznění
00:24:28 a potvrzení toho, co on sám prožíval.
00:24:32 A neustále to hledal ve všech možných, tehdy vznikajících
00:24:37 vědních oborech a v nových disciplinách, ale i zároveň
00:24:41 v těch archeologických vykopávkách. Například jezdil do Berlína,
00:24:45 na Schliemannovy vykopávky a samozřejmě se zabýval filozofií,
00:24:49 obzvláště filzofií východních náboženství apod.
00:25:00 Vycházíme-li například z mikroskopické koncepce,
00:25:04 je veškerá živá hmota v pohybu. V ruce, která se v daném okamžiku
00:25:09 zdánlivě nepohybuje, koluje krev od jedné buňky k druhé.
00:25:13 Molekuly krouží jedna kolem druhé a vzduch, jenž tu vibruje, nemůže
00:25:18 ponechat tělesný pohyb nehybný, jak se to zdá našemu vidění.
00:25:40 Vím, že není zapotřebí malovat. Kopírovat stromy, když cestou
00:25:45 na výstavy lidé vidí lepší ve skutečnosti. Maluji, ano.
00:25:49 Ale jen pojetí, syntéze, akordy a podobné.
00:26:17 Asi tak před 30 lety se mi zdálo, že používání malířských prostředků
00:26:26 by mohlo být vyjadřováno i bez používání tvarů přírody.
00:26:32 No a tak došlo k mým pokusům, až potom jsem vystavil 1912
00:26:42 Fugu, dvojbarevnou, a chromatiku teplou,
00:26:48 která vzbouřila celé prostředí malířů pařížských.
00:26:54 Já jsem dostával nadávky z jedný strany a z druhý strany.
00:26:59 Potom ovšem přišli taky imitátoři.
00:27:06 A museli mě držet stranou, jak mohli,
00:27:11 aby přivedli sebe sami do jakési platnosti.
00:27:37 Zde v Paříži jsem ztratil schopnost přemýšlet,
00:27:42 zůstávají mi pouze smyslové vjemy. Pracuji, abych se vymanil
00:27:46 z transcendentálního labyrintu. Abych se omezil na své vlastní
00:27:50 smyslové orgány. Jsem duševně opojen pařížským vzduchem,
00:27:54 jenž člověka nutí k nesmírnému pragmatismu a odvádí jej
00:27:59 od pozorování sebe sama.
00:28:03 V roce 1930 Kupka začal prožívat největší krizi svého života.
00:28:09 Jeden z hlavních důvodů byl ten, že mu bylo vypovězeno profesorské
00:28:13 místo, tím přišel o finanční jistotu a o svobodu k tvorbě.
00:28:19 A zároveň si uvědomil, že je stále nepochopen.
00:28:24 To ho vedlo k velkým depresím, kterými pak trpěl celý život.
00:28:28 Jeho žena zachránila mnoho obrazů, které chtěl zničit.
00:28:33 Přehodnocoval všecko.
00:28:59 On ten grunt našel v tom, že sestylizoval všechno
00:29:05 jenom do těch přímek, křivek, kruhů, kružnic.
00:29:13 On se najednou odlepil od země a utíká někam nahoru a věří,
00:29:20 že ho nikdo nedoběhne. Tak to končí...
00:29:49 Zůstává mně ještě říct, co bude nadále,
00:29:53 jak bude další umění - poněvadž umění tryská z duše
00:29:58 každýho člověka, z jeho citů. Tedy umění bude pokračovat nadále
00:30:05 různými prostředky. Snad se později nebude malovat.
00:30:11 Snad se dokonce i najdou mechanické prostředky zase,
00:30:19 kde cítění lidské bude sdělováno bližním
00:30:26 čistě asi tak, jak to dělá telepatie sama, že jeden myslící
00:30:32 bez používání řeči bude moci sdílet svou myšlenku, cifry,
00:30:42 názory, cítění - direktně, aniž by to bylo článkováno slovy.
00:30:50 Skryté titulky: Jana Hrušková Česká televize 2009
Český a zároveň světový malíř František Kupka (1871–1957) mládí strávil v Dobrušce, studoval AVU v Praze, odstěhoval se do Vídně, od roku 1906 tvořil v Paříži. Jak píše nějaká chytrá kniha: Mnohokrát opustil to, v čem dosáhl mistrovství: byl satirickým kreslířem, ilustrátorem, symbolistou, postimpresionistou a především pojmem nefigurativní malby a průkopníkem abstraktního umění.