Kdo nejvíc trpí kriminálním chováním dětí, vzdory, útěky, drogovou závislostí? Jejich matky (2000). Scénář a režie D. Smržová
00:00:23 Já jsem měla Honzíka dost brzo, ještě mi nebylo 20.
00:00:27 To mohlo být Honzíkovi asi 6 nebo 7 dní,
00:00:31 protože tohle je 1. koupání. Takovej žabáček to byl.
00:00:43 17. listopadu 1978 se narodil Karlíček.
00:00:48 To už byl takovej pořízek, v porodnici mu říkali
00:00:52 mléčný alkoholik.
00:01:08 Pánové do práce, popelníky vysypat.
00:01:15 Mám dva syny a oba jsou závislí na droze.
00:01:21 Je jedno na jaký, jsou závislí zrovna na tý, kterou seženou.
00:01:28 Kdy přijdeš Karlíku? Hele, koukej se oblíknout, je tam zima.
00:01:32 Támhle je ještě jeden popelník.
00:01:38 Začalo to Honzíkem před 4 - 5 lety, když byl ve 3. járu
00:01:41 na obchodní akademii.
00:01:47 Já jsem furt nevěděla co s ním je, protože celou noc koukal
00:01:50 na televizi a pouštěl videa.
00:01:54 Potom začal hubnout. Já jsem četla zpověď holky, která byla na drogách.
00:02:01 Ono to bylo úplně přesně to, co se odehrávalo s tím Honzíkem.
00:02:09 On mi tenkrát řekl: Mami, když vidím tebe, jak se
00:02:12 trápíš a srovnám tě s tou drogou, tak zvolím tebe.
00:02:16 A vykašlal se na to.
00:02:23 Když se na to vykašlal, tak začal zase haprovat Karlík ve škole.
00:02:28 Tak odešel, v pololetí 3. járu.
00:02:31 Nemá nic dodělaný, potom následovala civilní služba.
00:02:35 To byl asi 4 měsíce doma.
00:02:38 To byly ty chvíle, kdy už jsem věděla, že je to nějaký divný.
00:02:43 On se u toho naučil i jíst. To se nejí.
00:02:47 Já jsem se třeba Karla ptala, jestli Honzík v něčem nejede?
00:02:51 Potom jsem se zase Honzíka ptala, jestli Karlík v něčem nejede?
00:02:54 Oba mi říkali: Ne.
00:02:57 Pořád leží na posteli a jenom vidíte, jak mají takový divný oči.
00:03:05 Loni na podzim do toho spadl Honzík znova.
00:03:08 Od tý doby se to rozjelo takovým způsobem,
00:03:11 že život je absolutní peklo.
00:03:16 Denisa se teďka chystá do Děčína na 1/2 roku na léčení.
00:03:23 Rozhodla se pro to sama, vyřídila si to taky sama,
00:03:27 což jsem hrozně ráda. Nejradši bych byla, kdyby byla doma.
00:03:32 Jenomže to nejde.
00:03:36 Jako malinká - to bylo bezvadný skvělý dítě.
00:03:39 Nebyly s ní nikdy žádný problémy, prostě nic.
00:03:42 -Kolikrát?
-2 x, 3 x denně.
00:03:46 Škola nic, práce nic, všechno pryč.
00:03:53 Je pravda, že víceméně od 2 let, co jsem se rozvedla,
00:03:56 jsem byla s Denisou sama. Nějakej přítel tam byl vždycky.
00:04:00 5 - 6 let to fungovalo.
00:04:03 Pak to přestalo fungovat, protože byl šíleně žárlivej. To se nedalo.
00:04:09 Pak byl další přítel, ten byl zase vážně nemocnej s cukrovkou.
00:04:15 Je to 2 roky, co zemřel.
00:04:19 To si myslím, že se na Denise taky trošičku odrazilo.
00:04:24 Nejdřív: Kdy mi přestaneš a tohle.
00:04:27 Jo mami a tohleto a já to, já nejsem závislá, já to zvládnu.
00:04:32 A po čase jsem zjistila, že to jsou opravdu jenom kecy.
00:04:36 -Maso budeš jíst?
-Ne, bez masa.
00:04:39 Kolikrát jsem to našla a ona to klidně přede mnou vyhodí.
00:04:43 Že s tím končí.
00:04:45 Stejně našla jsem ji tam u nás u sklepa, že tam má rozložený
00:04:49 to svoje nádobíčko, lžičku, že si to akorát šla dávat do ruky.
00:04:56 Tak jsem to viděla prvně, tak jsem myslela že bude po mně.
00:05:01 Já jsem nechtěla to maso.
00:05:05 V tu chvíli jsem vůbec nevěděla, co mám dělat.
00:05:08 Jestli jí to mám sebrat, zahodit jí to.
00:05:11 Pak jsem si v duchu říkala: Vždyť to nemá cenu.
00:05:13 Ona mi stejně uteče a stejně půjde a sežene si to.
00:05:16 Tak jsem prostě odešla.
00:05:18 A furt jsem tak nějak věřila, že domů to netahá.
00:05:21 Pak jsem ji našla jednou v posteli, bylo to po ránu, si to dávala.
00:05:25 A od tý doby jsem se bála do toho pokoje vlézt.
00:05:28 Když jsem tam šla, tak jsem ťukala, protože jsem to nechtěla vidět.
00:05:31 Nebo jsem ji šla hledat na Můstek a na tyhlety místa.
00:05:34 Seděla tam na lavičce vyřízená. Ona se mě lekla v první moment.
00:05:40 Co tady děláš?
00:05:42 Já jsem řekla: Přišla jsem si pro tebe.
00:05:45 Říkám: Pojď, zvedni se, pojď se mnou domů.
00:05:48 S tebou nikam nepůjdu.
00:05:50 A když jsem ji donutila, že se zvedla a šla,
00:05:53 tak šla na jedný straně chodníku a vůbec se ke mně nehlásila.
00:05:57 Jako když k sobě nepatříme.
00:06:05 Oni měli furt peřiny na posteli, tak jsem říkala:
00:06:09 To není možný, to se musí nějak udělat.
00:06:12 Tak si dávají ty peřiny sem.
00:06:16 No, málokdy dávají a přesto by se mělo přehodit tohle,
00:06:22 ale ono to tak prostě nefunguje, nic nefunguje tak jak by mělo.
00:06:32 To s těma injekcema, když to vidíte, tak to nemůžete nechat,
00:06:36 protože máte pocit, že je v tom jenom podporujete.
00:06:40 To oni to naházejí mezi postel, pokud teda mají 2 prostěradla.
00:06:43 Teď je tady jedno, tak s největší pravděpodobností budou tady.
00:06:51 Ne. Já tady vidím jenom kapesníky.
00:06:56 Když se jich tady sejde 10, tak ono je neradno sem chodit.
00:07:01 Tam přijdete do toho pokoje a řeknete: Hele, běžte už domů.
00:07:05 A teď oni tam seděj a civěj nebo ležej na tý posteli a všichni civěj.
00:07:12 A já říkám: Tak půjdete už domů nebo ne?
00:07:15 Ale to jsou hroší kůže, protože mně, kdyby tohleto někdo řekl,
00:07:19 tak okamžitě zvedám kotvy a jdu pryč.
00:07:25 Dva rohypnoly a zase dva další rohypnoly a to je hrůza.
00:07:28 Potom už si říkáte: Co s tím? Copak se to dá tohle vydržet?
00:07:38 Tady byl horor už jenom to, že já jsem uvařila a oni čekali
00:07:41 až do odpoledne až přijde manžel.
00:07:45 Ani to jídlo si nenandali na talíř a nestrčili ho do mikrovlnky.
00:07:50 To už je absolutní lenost nebo já nevím.
00:07:52 To snad už není ani lenost, to je úplná otupělost.
00:07:56 Úplně největší problém byl v tom, že u nás se všechno točilo
00:07:59 jenom kolem žrádla a byli jsme nedůsledný.
00:08:03 Aby věděli, že opravdu musejí určitou věc dotáhnout do konce,
00:08:07 ale to u nás nebylo.
00:08:13 Oni měli spíš takovou volnost, možnost výběru.
00:08:16 Nikdy nebyli do něčeho rvaný, nucený.
00:08:28 Jemu vždycky ty oči tak zčervenaj, to už máte v hlavě takovej maglajs,
00:08:32 že nevíte, kdy jsou nakopnutý a kdy ne.
00:08:40 Akorát poznáte, jestli to odhadli správně nebo jestli to přešvihli.
00:08:45 A potom se chovaj jak hňupi, viď Karlíku.
00:08:49 Jinak se s tebou vyjít dá, ty to víš moc dobře.
00:08:58 -Zejtra beru.
-A dáš mi nějaký peníze nebo ne?
00:09:01 Když chceš. Minule jsi řekla, že to nechceš, tak jsem ti to nedal.
00:09:07 Protože jsi se měl živit sám.
00:09:13 Jsou chvíle, kdy máte pocit, že i ti kluci by se z toho dostali.
00:09:18 Říkáte si: Už se mi to zdá docela dobrý.
00:09:21 Vydrží to tak 2 dny a potom dostanete ránu,
00:09:24 jako kdybyste strčila sponku do zásuvky.
00:09:30 A nejhorší je, že Honzík byl nemocnej, když byl malej.
00:09:33 Tady kolem 3. roku se mu začaly dělat hrozný modřiny.
00:09:38 Tak jsem ho odvezla do Motola a tam zjistili,
00:09:41 že má úbytek krevních destiček. To znamená, že se nesráží krev.
00:09:47 Když na tom byl špatně, tak jsme jezdili do Motola každej tejden.
00:09:52 To bylo hrozný ho uhlídat, protože kdyby se třeba bouchnul do hlavy,
00:09:57 tak nemá vůbec šanci na přežití.
00:10:03 Ráno se probudím, dám si, když mám, což je skoro vždycky.
00:10:11 Hodinu třeba sedím, koukám na televizi.
00:10:14 Už mám třeba svoji určitou hodinu, kdy vím, že bych měla vyrazit.
00:10:20 Většinou jdeme s bráchou kousek do práce a pak se rozdělíme
00:10:24 a při pauze na oběd vždycky jdu za bráchou do práce,
00:10:28 tam se zmastíme a pak jdu zase do práce...
00:10:36 Když seženu peníze, tak si jdu koupit a prostě si dám.
00:10:40 Zase vyrážím dělat peníze dál.
00:10:44 Když mi končí práce, tak jdu zase za bráchou do práce
00:10:49 a tam jsme vlastně do konce a jdeme domů.
00:10:53 Ty skříně se musí pošoupnout.
00:10:55 Ne, já bych to chtěla mít přímo, aby to bylo takhle.
00:10:59 Ale to bude až sem, abys měla co nejvíc místa, prostoru.
00:11:07 Jeden den jsem si ráno dala, máma byla v práci a venku sněžilo
00:11:10 a bylo hnusně. Já jsem řekla, že už nechci a řekla jsem si:
00:11:13 Dneska prostě zůstanu doma, začnu abstinovat.
00:11:21 Tak já jsem si v práci dovolenou, služby prohodila
00:11:25 a Denisa mi řekla, že potřebuje prášky. Diazepany a rohypnoly.
00:11:32 Já říkám: Ale to je všechno na předpis. Kde to seženeme?
00:11:37 Tak asi v 8 nebo v 9 hodin večer, bylo náledí, pomalu nikdo nejezdil
00:11:41 a my dvě jsme si to hasily na Karlák s tím,
00:11:45 že já jsem jí dala peníze a šla údajně shánět rohypnoly.
00:11:52 Teď já jsem si v duchu řekla: Jestli se mi ona vůbec vrátí?
00:11:58 Je pravda, že bez těch rohypnolů by to prostě nezvládla.
00:12:03 To byly strašný křeče, mlátila hlavou o zeď, zvracení a průjmy
00:12:07 a kroutila se.
00:12:15 Celý 3 dny jsem tady byla s ní zavřená, nikam jsem nešla,
00:12:19 protože jsem se bála odejít, protože jsem se bála že mi zdrhne.
00:12:23 Prosila mě: Mami, mami, prosím tě, dej mi, dovol mi to,
00:12:26 já si to musím dát, já už to prostě nevydržím.
00:12:29 Dej mi aspoň už jenom třeba vodu si do tý stříkačky natáhnout.
00:12:33 Já říkám: Copak si můžeš stříkat vodu do žíly proboha?
00:12:39 Říkám: Musíš to prostě zvládnout.
00:12:42 To znamená, že já jsem si s ní povídala.
00:12:45 Říkám: Chceš, abych tady u tebe byla?
00:12:47 Jo, buď tady u mě.
00:12:49 Pak zase řekla: Ne, já tu chci bejt sama, běž ode mne.
00:12:52 Tak jsem prostě šla.
00:12:55 Po těch 3 dnech jsem šla nakoupit s tím, že Denisa si vzala prášek.
00:12:58 Jestli jsem byla pryč 20 minut.
00:13:00 Nikomu bych nepřála zažít ten pocit, když jsem sem vlezla
00:13:02 a byt byl prázdnej.
00:13:06 Drogy mě nikdy nenapadly. To by napadlo mámu,
00:13:09 že jak jsem začala zlobit, dělat blbosti, tak jsem přišla domů
00:13:13 a máma mi říkala: Ukaž ruce.
00:13:15 Už tím, že ona si to myslí, tak já prostě ne.
00:13:21 Já teď z Tirany výjimečně letím, protože normálně jezdím kamionem.
00:13:29 Já jsem tam dělala novinářku, tak jsem tam byla
00:13:31 přes humanitární organizace. Naprosto perfektní 3 tejdny.
00:13:36 Stejskání hodně. Hodně jsem na ni myslela.
00:13:39 Měla narozeniny, tak jsem na ni myslela strašně moc,
00:13:43 ale nebylo jí možný nikam volat.
00:13:52 Utekla v době, kdy jsem byla na Ukrajině. Ona tam měla jet taky.
00:13:56 Ale zašantročila pas, aby tam jet nemusela.
00:14:01 Ještě jsme se stačily pohádat v metru, kdy nás šla vyprovodit.
00:14:06 Když jsem viděla jak odchází, tak jsem říkala:
00:14:08 No, a dneska ji možná vidím naposled.
00:14:13 Když si na to vzpomínám, tak daleko horší situace byla
00:14:16 předtím, než utekla, než potom, co utekla.
00:14:20 Tohleto je chata po mý prababičce.
00:14:24 Vlastně je to tak rok, co tu jsem. Jsem tu s Patrikem a se 2-ma psy.
00:14:33 Zvlášť v létě je to tu hezký.
00:14:36 Zima je tady celkem dobrodružná, ale taky se to dá vydržet.
00:14:43 Ono se zdálo, že to je takový to dítě, sladký navždy,
00:14:47 že se nemůže vůbec nic stát.
00:14:51 I na začátku puberty to vypadalo docela dobře.
00:14:57 Vlastně nebylo to nic konkrétního, že bych si řekla:
00:14:59 Kvůli tomuhle odejdu z domova.
00:15:02 Prostě mně tam nebylo dobře, protože jsme se tam furt hádaly
00:15:05 s mámou, se ségrou.
00:15:08 Já jsem pak měla problémy ve škole, nechodila jsem tam
00:15:11 a tím to bylo horší.
00:15:16 U nás nebyly takový ty chvilky, kdy bysme si povídaly
00:15:19 a blábolily nebo něco takového. To prostě nebylo.
00:15:28 Já jsem po tom vždycky toužila, ale to člověk nemůže násilím,
00:15:31 to musí být z obou stran.
00:15:36 Daleko hroší okamžiky byly, když se provalil nějaký průser.
00:15:40 Třeba to, že nechodí do školy nebo si šla pro vysvědčení
00:15:44 a říkala jsem: Ládi, třeba to vysvědčení bude
00:15:47 úplně blbý, řekni mi to, stejně ho přineseš.
00:15:50 Dobrý, žádný čtyrky nebudu mít. A přitom propadala.
00:15:56 Jednu scénu si pamatuji, kdy jsem do ní dokonce kopala,
00:15:59 protože já už jsem byla z toho naprosto zoufalá.
00:16:02 Říkám: Vždyť se nic neděje. Škola tě nebaví...
00:16:05 Ona utíkala. To byly ty nejhorší momenty.
00:16:08 To nedorozumění, neschopnost se s ní na něčem domluvit.
00:16:17 Může tam bejt cokoliv, třeba takhle to tak nějak přidělat.
00:16:24 Jak to tam chceš takhle naprat?
00:16:32 Já jsem doma vlastně měla svůj pokoj,
00:16:34 ale to soukromí jsem tam nikdy neměla,
00:16:37 protože máma se ségrou to vždycky braly, že chci před nima
00:16:41 něco skrejvat, že tam dělám něco, co bych tam dělat neměla.
00:16:47 Když jsem se učila nebo seděla u stolu, někdo vešel,
00:16:51 tak já jsem se vždycky hrozně lekla, protože jsem celou dobu čekala,
00:16:54 až tam někdo vtrhne.
00:16:59 Jednou utekla, já jsem tady lítala.
00:17:02 Ráno, než jsem stačila zaklapnout dveře, tak ona odjela
00:17:07 a najednou byla pryč a to bylo po takovým nočním,
00:17:11 hodně ošklivým konfliktu.
00:17:14 Teď jsem nevěděla kde ji hledat. Ty úniky byly daleko horší.
00:17:22 To, že odejdu v ten okamžik, to bylo po nějaký hádce s mámou.
00:17:27 Ona už asi taky nevěděla jak dál, takže mi nadiktovala pravidla.
00:17:31 Co smím, co nesmím. Hlavně věc, že konec s Patrikem.
00:17:36 Já jsem měla pocit, že ona nemá právo mi to takhle organizovat,
00:17:40 že nejsem tak malá.
00:17:44 Já jsem za ní potom jela tam, kde bydleli rodiče toho Patrika
00:17:49 a bylo to hodně ošklivý.
00:17:51 Majda se nechtěla se mnou bavit, já jsem samozřejmě škemrala,
00:17:54 aby se vrátila a tak dále. A ona potom odešla.
00:18:00 -Dobrý? Radši takhle?
-Hm.
00:18:05 Jednoho krásnýho dne v 15-ti Lucka zmizela.
00:18:08 My jsme měly domluveno, že se ve 4 hodiny sejdeme na Pankráci.
00:18:12 Tak jsme tam čekali 20 minut, což Lucka nikdy neudělala,
00:18:16 že by na domluvenou schůzku nepřišla.
00:18:25 Doma nebyla, čuba tam lítala, byla nevyvenčená,
00:18:29 nebylo umytý nádobí, nebyly stažený rolety...
00:18:36 Po sídlišti jsem lítala se psem, nikoho jsem nepotkala,
00:18:39 až jedno dítě.
00:18:41 Já říkám: Byla Lucka dneska ve škole? Nebyla.
00:18:48 Nebyl doma pas, nebyl doma rodnej list.
00:18:50 Tak jsem začala větřit.
00:18:53 Nějak mě napadlo, že asi to vede někam přes hranice.
00:19:00 Oni udělali blokaci na hranicích, ale to už bylo pozdě.
00:19:03 Byla jsem z toho šílená a dělala jsem všechno možný,
00:19:07 protože jsem říkala: Já tu holku musím zachránit.
00:19:10 Nemůžu ji při prvním průšvihu hodit přes palubu.
00:19:16 Někteří mi to taky doporučovali.
00:19:21 Hrozně jsem chtěla mít děti, ale bohužel jsem měla operaci
00:19:24 slepýho střeva, potom velký komplikace.
00:19:29 Lucku nám vybrali, aby nám byla i trochu podobná.
00:19:33 Vážila 13 kg ve 4-ech letech.
00:19:36 Já jsem si říkala: Jestli já to vůbec zvládnu?
00:19:41 Na první vánoce nezapomenu.
00:19:44 Vůbec nechtěla jíst, nechtěla pít, nechtěla spát.
00:19:47 My jsme jí chtěli nadělit hodně dárků.
00:19:49 Balila jsem to asi do 3 hodin do rána.
00:19:54 Lucka byla velice složitej případ. 3 roky jsem s ní spala v ložnici.
00:19:59 Brala jsem ji, jako mě máma brala, za ruku a ona se mi vyškubla.
00:20:04 V noci křičela: Nechte mě!
00:20:07 Kopala mě a já jsem nešla ani vysypat smetí.
00:20:15 Brala mě, jako kdyby mě porodila, jako vlastní dítě.
00:20:19 Dávala mi na zadek a nijak se se mnou nepárala.
00:20:24 Když jsem se vztekala, já jsem jí vyházela celou knihovnu.
00:20:28 Ona mě čapla, vzala mě pod studenou sprchu a bylo.
00:20:33 Zlobí ji, když mi něco řekne a já to neudělám,
00:20:37 takže mi to řekne 10 x a já to neudělám zase.
00:20:43 Já si tvrdím svý. To ji hrozně štve.
00:20:50 Nebo, když jsem nahluchlá jako táta.
00:20:53 Měla jsem strach, jestli ji třeba někdo neunesl.
00:20:56 Ona je poměrně malá a člověk nevěděl.
00:20:59 Takže horečně jsme sháněli všechny možný známý,
00:21:04 abychom se dopátrali vůbec nějaký stopy.
00:21:10 Tejden po tom, co utekla, tak večer zvonil telefon.
00:21:15 Bylo to asi v 10 večer. Bral to taťka.
00:21:18 Volala Lucka.
00:21:22 On říkal: Já vím, že jseš tam a tam, že jseš ve Schweizu. Dám ti mamku.
00:21:29 A to bylo jenom: Mamko, mamko, neboj se, já se vrátím.
00:21:35 A to bylo všechno. Položila. Aspoň jsem věděla, že žije,
00:21:38 ale to jsem netušila, co mě vlastně ještě čeká.
00:22:03 Já jsem rodačka tady z toho kraje. Na samotě jsem se narodila.
00:22:08 Měla jsem 2 km do školy. Byly tam jenom 3 chalupy.
00:22:14 Už jako děti jsme musely pomáhat, pást husy a podobně.
00:22:18 To už teďka nikdo nezná.
00:22:28 Slávek se narodil v roce 1973. Žili jsme na vesnici.
00:22:38 Demonstrace. Na vesnici, kdo by šel demonstrovat, tak je rebel.
00:22:45 Prostě jsme to nedovedli vůbec pochopit.
00:22:49 Děti z té vesnice byly všechny pohromadě.
00:22:56 Chodilo se do lesa se šiškama, vyváděly se všechny možný blbosti.
00:23:03 Vůbec jsem si nepředstavila, že by zrovna on byl tím,
00:23:08 kterej v hodně demonstracích vystupuje.
00:23:11 Bude mluvit, bude to organizovat.
00:23:16 Nevím, ale myslím si, že v této společnosti je skutečně těžké
00:23:19 se dovolat nějaké spravedlnosti a obávám se, že asi něco bude
00:23:23 na pořekadle: Když dostaneš facku, vraž tomu
00:23:26 druhému větší, aby ti to podruhé neudělal.
00:23:33 Víceméně jsem děti vychovávala sama.
00:23:36 Manžel byl, když byly děti malé, ve škole. Byla jsem na ně sama.
00:23:42 Tehdy to byl příslušník SNB, dnešní policie,
00:23:46 takže to byly noční služby, svátky, soboty, neděle.
00:23:54 Už jako malé děcko jsem vnímala, že on tím životem bude procházet
00:23:58 trošku tíž. Kluci se poprali. Mami, proč mu namlátili?
00:24:06 Nechal si třeba namlátit za druhého, jen aby vyhrála spravedlnost.
00:24:21 Pryč se státem, pryč s kapitalismem.
00:24:39 Teď už je hubatej, rozpovídanej, ale dřív se dost styděl.
00:24:46 -Prádlo mi dej do koupelny.
-Já žádný nemám.
00:24:49 -Nemáš, no tak nic.
00:24:53 Měl takový období, kdy jsem z něho byla dost nešťastná.
00:24:56 Nevěděla jsem kam to povede, kde to skončí.
00:25:03 To bylo na střední škole, na průmyslovce.
00:25:06 Potřeboval asi skutečně nějakou revoltu.
00:25:10 Pořídil si starou koženou bundu, která byla po tátovi.
00:25:16 Říkám: Vem si ji.
00:25:19 Tak si ji pomaloval, samej cvoček. Byl to pro něho poklad.
00:25:28 Okolí z něho bylo dost šokovaný, protože kluci si tady oblíkli
00:25:35 svetr, mikinu a on si musel vzít ocvokovanou bundu.
00:25:42 -Já jsem byl zase u policajtů.
-A proč, co se zase dělo?
00:25:46 Podám trestní oznámení kvůli tomu Rakovníku.
00:25:53 Ale pravdou je, že když si třeba ostříhal vlasy a nechal si
00:25:57 jenom pruh na hlavě, aby si mohl načesat kohouta,
00:26:02 tak doma si dal vždycky čepici na hlavu.
00:26:12 Pak mi kamarádka řekla:
00:26:14 Proč se rozčiluješ, proč jseš z toho tak nešťastná?
00:26:17 Ono ho to přejde.
00:26:23 Hlavní jde o to nepáchat trestnou činnost, hlavně nic nerozbijte.
00:26:40 Dělám ježibaby, tím se vlastně v týhle chvíli živím.
00:26:48 Celkem mě to i baví. Já nedělám jenom ty ježibaby.
00:26:51 Dělám i jiný nějaký loutky, ale ty míň.
00:26:55 Ta ježibaba je každá jiná. Dá se na tom i něco vymyslet.
00:26:59 Já dělám podle mámy ten ksicht.
00:27:04 Já jsem skončila se svým seriózním zaměstnáním.
00:27:07 Rodiče jsou z toho úplně down.
00:27:11 Já se nějak nevejdu do těch šuplíků. Auto, chata, nedělní oběd.
00:27:17 Jak se tomu říká - konsumní společnost.
00:27:22 S Majdou jsme si hodně podobný, akorát jsem nikdy netušila,
00:27:26 že ta revolta se může obrátit proti mně.
00:27:31 -Ahoj mami.
-Čau.
00:27:37 -Jak se máš?
-Dobrý.
00:27:40 Hele, trpaslík.
00:27:42 Ty jsou od těch cikánů? Ty jsou hezký.
00:27:47 Když jsem byla malá, tak jsem furt trpěla nespokojeností mojí maminky.
00:27:53 Měla jsem úplně nervy na pochodu. Škola se mi moc nedařila,
00:27:57 protože jsem byla přeučenej levák, měla jsem hodně problémy s učením.
00:28:01 Sem tam nějaká ta trojka a mamince to nestačilo,
00:28:04 protože se chtěla chlubit jedničkářkou.
00:28:08 Možná, i kdybych ty jedničky měla, tak jsem jí nějak nevyhovovala.
00:28:14 Svědčím proti policii opět. Kvůli vstupu NATO.
00:28:21 Jak byla ta obrovská žranice na Hradě.
00:28:26 Tehdy to nebyla revolta. Naopak jsem byla takový to
00:28:29 ušlápnutý stvořeníčko někde v rohu.
00:28:34 A kdy oslavíme narozeniny?
00:28:37 -Já nevím, nějak se domluvíme.
-A nechceš přijít?
00:28:40 -Domů?
-No.
00:28:42 Ne.
00:28:46 Lenka Kučerová, narozená 6. 5. 1956 v Praze.
00:28:59 Moje máma se s tátou rozvedla, když mi byl asi rok,
00:29:03 takže si nepamatuju vůbec nic.
00:29:08 My jsme pak bydleli nějakej čas u babičky, ale tam ta rodina
00:29:11 vůbec nebyla, protože nás tam bylo moc.
00:29:20 Některý okamžiky, který by měly bejt pěkný, nakonec byly
00:29:24 pro nás dost nervózní. Slavení narozenin, vánoc...
00:29:28 To, co se normálně v rodinách dělá,
00:29:31 to jsem vždycky odflákla, ale víceméně úmyslně,
00:29:34 abych nebyla nějakým způsobem na rodině závislá,
00:29:37 abych nepředstírala, že to je rodina, když to rodina není,
00:29:42 ale uvnitř to možná bylo úplně jiný. Třeba u Majdy, nevím.
00:29:47 My jsme teď naopak asi hodně velký kamarádky
00:29:51 nebo nějak k sobě patříme a jednou bych opravdu s ní chtěla
00:29:55 někde bydlet, ne jako s ní, abych jí kecala do rodiny,
00:29:59 ale hodně blízko ní.
00:30:02 Tuhle mi říkala, ale to myslela z legrace, že s nima budu bydlet,
00:30:07 že se jí budu starat o děti. To by dopadlo.
00:30:16 5 tejdnů nikomu nepřeju, byly to nejhorší tejdny pro mě.
00:30:21 Napřed jsem spoléhala na policii jenomže oni,
00:30:25 to je policie městská, kriminálka a tak dále.
00:30:33 Takže já jsem si musela pomoct sama.
00:30:40 V srpnu se dozvěděla, že kluk, do kterýho byla zamilovaná, zmizel.
00:30:44 Tak jsem se skontaktovala s tou jeho matkou
00:30:47 a dozvěděla jsem se, že zmizel i další kluk
00:30:50 a ten že má sestru někde v cizině.
00:30:56 Teď mně vstávaly vlasy na hlavě. Co s ní provedou? Jestli nešlape...
00:31:01 Než jsem odešla do ciziny, tak máma se se mnou spojila,
00:31:06 ta co mě porodila, že by chtěla se mnou mluvit.
00:31:15 Když jsem ji viděla, tak jsem byla zhrozená.
00:31:18 Měla jsem hroznej vztek, ale i takovou lítost v sobě,
00:31:23 protože jsem ji vždycky chtěla poznat.
00:31:31 Ona říkala, že jsem hezká holka. Měla řeči, že by mě chtěla zpátky.
00:31:44 V tu ránu mě všechno naštvalo a nechtěla jsem zranit moje rodiče.
00:31:49 Nechtěla jsem, aby to věděli, protože jsem věděla,
00:31:52 že se s tím budou trápit.
00:31:55 Tak jsem chtěla utýct i před tou pravou matkou.
00:32:02 Musela jsem si pro ni na vlastní náklady jet, zařídit dovolenou.
00:32:08 Vyjížděli jsme ve čtvrtek večer na noc a bylo to vlastně na otočku.
00:32:14 Za 48 hodin 2 000 km.
00:32:22 Měla jsem tam práci v jedný rodině, hlídala jsem tam dítě.
00:32:26 Akorát jsem hrála kulečník, protože tam měli kulečník
00:32:29 a já hrozně ráda hraju kulečník, a slyším dole hlas mojí mámy.
00:32:35 Já byla zaražená, strach v očích.
00:32:41 Byla jsem nejistá, jestli mi dá facku nebo mě obejme.
00:32:44 Nevěděla jsem co udělá.
00:32:49 Generál Laudon jede skrz vesnici, generál Laudon jede skrz ves.
00:33:04 Kdykoliv jsem s ním byla, byl z toho nervózní.
00:33:09 Říkala jsem mu: Prosím tě, nech to.
00:33:12 Běž dělat cokoliv jinýho, ale nepleť se do politiky.
00:33:15 Je to nebezpečný.
00:33:17 Upozorni na to, že se děje nějaká špinavost.
00:33:20 Půjdeš po silnici, porazí tě auto, bude to normální jako havárka.
00:33:32 Vždycky se snaží mámu uklidnit: Mami, neboj se, to se nemůže stát.
00:33:40 1. street party, to byl pro mne šok.
00:33:43 Byl to pro mě šílený šok, protože jsem nevěděla, co se děje.
00:33:48 Věděla jsem, že street party bude, ale nikdy bych nečekala,
00:33:51 že se to tak rozvine.
00:33:53 Věděla jsem, že je jeden z organizátorů.
00:33:57 Nespala jsem, nervózní, zničená z toho všeho.
00:34:16 Vím o tom, že mnozí říkali: Slávek, jestli mu to bylo potřeba?
00:34:21 On se dal na takový věci.
00:34:30 Asi ho nehodnotili zrovna dobře.
00:34:32 Mně to snad do očí nikdo neřekl, ale manžel, ten šel do hospody.
00:34:44 Tam, když vypije pár piv, se všechno řeší trošičku jinak.
00:34:50 Vzhledem k tomu, že pracoval u policie, tak si vyslechl:
00:34:54 Ty tady chceš pořádek a svýho kluka si nedovedeš srovnat.
00:35:01 Obvodní soud pro 8. pražský obvod dnes potrestal 2 skvotery,
00:35:04 kteří na jaře loňského roku obsadili s několika dalšími lidmi
00:35:08 vilu Milada v Tróji.
00:35:10 Oba odsouzení by měli za neoprávněné užívání domu
00:35:12 odpracovat 100 hodin veřejně prospěšných prací.
00:35:16 Já jsem viděla v televizi záběry. Děcka na střeše,
00:35:19 který nemohly dolů, v zimě, v hladu...
00:35:23 Tak co jsem mu dala konzervu z domu, po provaze vytáhly nahoru
00:35:27 a ty děcka se tím najedly.
00:35:32 Nějakou bábovku, štrůdl, něco. To si brával s sebou.
00:35:38 Takže to bylo první, co tam použili.
00:35:41 Přesnídávky nechceš? Tak jenom takhle? Okurky ne?
00:35:51 Kdyby tohle, co dělá on, dělal jinej kluk, tak mu budu fandit,
00:35:55 držet palce. Já mu je držím taky.
00:36:00 Rozhodně bych byla radši, kdybych měla vnoučata, klid,
00:36:04 jezdili si na dovolenou, přijeli, přivezli mi děcka na prázdniny.
00:36:09 Možná by mi vadilo zase něco jiného.
00:36:12 Ale všem asi tohle není dopřáno.
00:36:21 Ahoj, mamičko. Dneska je čtvrtek po Dallasu. Co asi teď děláš?
00:36:26 Možná, že na mě taky myslíš, tak jako já. Je všechno v pořádku?
00:36:31 U mě jo. Utíká to. Akorát pořád čekám na dopis.
00:36:37 Budu mít další návštěvu 4. Ať přijdou holky.
00:36:44 Mám tě moc rád. Opatruj se, piš, ahoj Ruda.
00:36:53 A když mi nepíše třeba 14 dní...
00:36:58 Když byl v Rynovicích, tak mi nepsal.
00:37:03 Třeba byl takovej mrzutej, všechno ho štvalo
00:37:07 nebo tam měl moc práce... On tam měl svůj plán.
00:37:13 Třeba malovali celý kriminál nebo se učil,
00:37:20 takže neměl moc času a já už jsem koukala
00:37:24 tam zavolat telefonicky - co je s ním, že mi nepíše.
00:37:31 Já mám tady jeho plakáty. Jak začal tancovat,
00:37:36 jak vyhrál 2. cenu v Lucerně.
00:37:43 To byly krásný časy, to ještě neznal kriminál.
00:37:47 Akorát nám tenkrát dělal radost.
00:37:52 To měl asi 17 roků. Tady je.
00:38:05 10 roků už bude mít odsezeno.
00:38:08 1. vězení... Jako každý kluk - všude běhají děti.
00:38:14 Člověk neví kde jsou, co dělají.
00:38:19 A najednou mi přišli říct policajti, že ho zavřeli.
00:38:26 Prej měli s jedním klukem strhnout s krku řetízek...
00:38:32 Víte, co to bylo pro mne?
00:38:35 Já jsem na něho nekřičela, snažila jsem se ho vychovat tak,
00:38:38 aby ve mně viděl nějaký zázemí.
00:38:44 17 roků mu bylo a už ho dali do vězení na Borech.
00:38:51 Bylo mi hrozně, já myslela, že to nepřežiju.
00:38:57 Nevěděla jsem co mám dělat, kam se mám obrátit?
00:39:00 Neměla jsem žádný zkušenosti s vězením.
00:39:03 Doma byli ze mne nešťastný. Děti, manžel...
00:39:06 Já jsem plakala kudy jsem chodila, nic mě nebavilo.
00:39:10 Furt jsem myslela - co asi dělá?
00:39:16 Zaplať pán bůh, že mám práci, že mám za co nakoupit.
00:39:24 Víte, že čeká na ten balíček. Každý ho tam dostane
00:39:28 a on by byl bez balíčku, to jako nejde.
00:39:32 Tam byl ty 3 roky, na tu půlku už měl přijít domů.
00:39:37 Tak jsme jeli s advokátem za ním. Já jsem se venku modlila,
00:39:41 aby ho propustili, ale najednou přijde advokát - nepustili nám ho.
00:39:49 Já myslela, že spadnu u brány.
00:39:53 Furt jsem říkala: Zase tam ještě bude rok a půl,
00:39:58 zase musím chodit za ním takovou dobu.
00:40:04 Bylo mu 22 když ho pustili.
00:40:07 Chodila jsem s ním za kurátorkou, aby ho zaměstnala.
00:40:12 Já jsem měla takový strach, tušení. On měl takový instinkt, já taky.
00:40:18 Zatelefonuje mi o půl noci a začne hrozně plakat a říkat:
00:40:24 Mami, mami, jsi zdravá? Jsi v pořádku?
00:40:28 Říkám: Jsem, co je ti?
00:40:30 Já jsem měl o tobě takový sen, že jsi umřela,
00:40:33 že jsi ležela v rakvi a já jsem hrozně plakal.
00:40:37 Válel jsem se vzteky po zemi. Asi za 2 měsíce ho zavřeli.
00:41:03 To je moje maturitní fotka.
00:41:09 Takové jsem měla velké představy, velké plány a život je trochu jiný,
00:41:14 než představy v mládí. Já mám 6 dětí.
00:41:19 1. dítě jsem měla, když mi bylo 21.
00:41:23 Poslední dítě jsem měla, když mi bylo 28.
00:41:29 Snažila jsem se je naučit všemu.
00:41:31 Aby byli samostatní, aby si dokázali se vším poradit.
00:41:35 A hlavně jsem chtěla, aby byli čestní.
00:41:40 Říkala jsem si, že je to můj úkol a až děti vyrostou,
00:41:45 tak budu mít čas na sebe, že si trocho odpočinu
00:41:48 a tak jsem se těšila, až budou všichni velcí, budem spolu
00:41:51 nebo každý bude mít svou rodinu a pak se stalo něco,
00:41:55 co mě zaskočilo.
00:42:01 Můj nejmladší syn odešel z domu, já jsem věděla, že je to velice zlý.
00:42:08 Začal krást, aby se uživil, dostal se do nějaké party.
00:42:14 Začal brát drogy, pít.
00:42:19 To jsem si nikdy nepředstavila, že by se mohlo stát.
00:42:27 Jenomže to nebylo všechno. Pak bylo ještě hůř.
00:42:31 Pak jsem se dozvěděla, že spáchal ještě něco horšího.
00:42:36 Ten nejhorší čin, jaký může kdo spáchat.
00:42:44 V partě, co jsem kdysi nějak uznával a chodil,
00:42:47 jsem věřil tomu, že jsem Satanovo dítě.
00:42:50 Sourozenci mi nerozuměli, nerozuměli mi rodiče.
00:42:54 K tátovi, když jsem přiběhl, tak mi řekl běž za mamkou
00:42:57 a brácha byl trošku silnější než já.
00:43:01 Hledal jsem východisko, nějakou partu.
00:43:04 V té partě bych velel. Tam se dělaly různé takové orgie.
00:43:10 Byl tam křest kohoutem, kozlem.
00:43:14 Když jeden měl rozdrásaná záda, vůbec nebědoval, nenadával.
00:43:19 Jemu se to líbilo. Mně se to taky líbilo. V tu chvíli.
00:43:23 Prostě říkám: On trpí a stejně mu to nevadí, proč bych já nemohl?
00:43:27 Psali jsme vlastní krví. Takovou přísahu pro Boha.
00:43:39 Zůstal tam mrtvý člověk, takže jsem byl takovým spolupachatelem.
00:43:44 Najednou bylo všechno pryč. Neviděl jsem rodinu.
00:43:48 Chtěl jsem se i zabít.
00:43:51 Prázdno, beznaděj. Já jsem si říkala: Jak dál žít?
00:43:58 To snad není pravda, to snad není možný, jak se to mohlo stát?
00:44:04 Zdálo se mu, že ho nemáme rádi.
00:44:08 Ono to tak nebylo, jenomže to byl jeho pocit.
00:44:14 Manžel to neunesl, říkal: Já nemám syna.
00:44:17 Já ho nechci vidět a ty za ním taky nechoď.
00:44:23 Jenže je to můj syn, já jsem jeho máma.
00:44:25 Koho má? Když nebude mít ani mě, tak už nemá nikoho.
00:44:32 Na 1. návštěvu jsem se taky dlouho připravovala.
00:44:36 Já jsem si říkala: Jaké to bude? Jak to zvládnu? Co mu můžu dát?
00:44:45 Jediné, co mu můžu dát, je úsměv, zakrýt slzy a usmívat se.
00:44:54 Tak jsem šla domů. V noci krásně svítily hvězdy
00:44:59 a cítila jsem takové krásné pohlazení.
00:45:07 Vždyť existuje Bůh a ten Bůh je silnější než ďábel.
00:45:14 "Pane náš drahý, pane Ježíši, prosím tě, slituj se,
00:45:21 smiluj se nad každým jednotlivcem.
00:45:24 Prosím tě taky za moji rodinu, hlavně za toho Rudu,
00:45:27 který tam nejvíc trpí, smiluj se nad ním."
00:45:33 Potřetí ho zavřeli a už měl 30 roků.
00:45:37 To už začalo: holky a drogy, pak šel do kasina a vyhrál 80 000.
00:45:44 A to jsme říkali: To je konec, to nemělo být, neměl vyhrát,
00:45:51 protože už si s ním neporadíme, tam už bude chodit pořád. A taky jo.
00:45:59 Chodila jsem za ním na Václavák v noci.
00:46:02 Pojď domů, co tě tady láká, proč se na všechno nevykašleš?
00:46:14 Jeho holka už se s ním chtěla rozejít a najednou se díváme
00:46:17 v televizi říkají ve zprávách, že jmenovaný chtěl skočit s mostu.
00:46:28 Holky říkají: Mami, mami, to je náš Ruda, on se chtěl skočit s mostu.
00:46:35 Říkám: Pane bože, to snad není možný, já to nepřežiju.
00:46:58 Kolikrát už jsem byla na něho tak naštvaná,
00:47:02 kolikrát jsem byla vzteklá.
00:47:05 Proč musím kvůli němu trpět? Vždyť si to dělal všechno sám.
00:47:14 Do toho kriminálu přijdete a cítíte se taková bezbranná,
00:47:18 ponížená, že to je něco hrozně nepříjemného.
00:47:26 Ale musíte tam jít, protože tam máte dítě.
00:47:41 Hodně psal hlavně ze začátku. To byly 2 dopisy za týden.
00:47:46 Já jsem posílala odpovědi a bylo jich strašně moc.
00:47:49 Psala jsem tak, aby vycítil, že mu nic nevyčítám, že ho chápu,
00:47:54 i když to bylo pro mě těžký mu tohle napsat.
00:47:58 Začala jsem žít jenom pro něj, ostatní pro mě přestali existovat.
00:48:05 Mámo, chtěl bych ti poděkovat za to, že za mnou jezdíš,
00:48:07 že jsi mi pomohla v mnoha věcech.
00:48:13 Já jsem se stranila lidí, nevnímala je. S nikým jsem se nebavila.
00:48:18 V práci jsem měla to štěstí, že to nikdo nevěděl,
00:48:22 nebo spíš si netroufl mi to říct.
00:48:26 Měla jsem pořád ten pocit, že mě každý musí zatracovat,
00:48:30 že si na mne musí každý ukazovat, jaká je to máma.
00:48:39 Pak jsem objevila články v novinách.
00:48:43 Psali o satanismu, psali tam úryvky z jejich rituálů
00:48:50 a zjistila jsem, jaká je to hrůza.
00:48:55 Já jsem vycítila, co se v něm děje, ale nedokázala jsem najít způsob,
00:49:00 jak ho zastavit.
00:49:07 Pak 1 x během týdne napsal 3 nebo 4 dopisy.
00:49:12 Bylo vidět, že tam je v nějakém zvláštním stavu.
00:49:15 Něco se v něm pralo, měl horečky, blouznil, ale psal dopisy.
00:49:20 Psal dopisy všem o kom věděl - komu ublížil. Všem se omlouval.
00:49:25 Přiznal, že měl nějaké spojení se Satanem.
00:49:32 Satan své duše nechce pustit, Satan se o ně bije
00:49:36 a začne se o ně bít tehdy, když vidí, že prohrává.
00:49:47 Je přes 2 roky venku, už je to hezký.
00:49:51 Oženil se v létě, odstěhoval se, ale přijde na návštěvu.
00:50:01 Je to všechno pryč.
00:50:09 Bylo asi 22:30 a volali mi policajti,
00:50:13 že si mám Denisu vyzvednout, že je zadržená, že kradla v Tescu.
00:50:17 Když jsem tam přišla a pouštěli tam ty televize a viděla jsem ji
00:50:21 v té místnosti, jak je zavřená za mřížema, tak jsem tomu nevěřila.
00:50:27 A když zvonil telefon nebo něco, tak jsem měla nervy z toho,
00:50:30 jestli mi nevolají policajti, jestli si ji nemám někde vyzvednout
00:50:34 nebo obsílky, že se mám dostavit na úřad,
00:50:36 protože jsem platila 1000 Kč pokuty za to, že Denisa kradla.
00:50:43 Když jsem zjistila, že Karlík vzal to zlato, tak jsem si říkala:
00:50:48 Kam až ten kluk zajde?
00:50:51 Kam je až schopnej jít v touze po změně toho vědomí?
00:51:03 Veškerý zlato, co měla Denisa svoje náušničky od narození,
00:51:08 náramky, řetízky, prstýnky, to všechno nejdřív zmizelo.
00:51:14 Pak začaly mizet moje věci, tak to, co jsem stačila,
00:51:17 tak to jsem poschovávala nebo jsem si to odvezla ke známejm.
00:51:24 Říkám: Deniso, opovaž se, vzít to kolo.
00:51:26 Já ti už jiný nebudu moct koupit.
00:51:29 Ne, mami. Já jsem ráda, že to kolo mám.
00:51:32 To bych v životě neudělala. Tak jsem zjistila, že kolo pryč.
00:51:40 Léčení absolutně odmítají, jak jeden, tak druhej.
00:51:45 Honzík mi říká, že když bude chtít, tak z toho sleze hned.
00:51:48 Já říkám: No, tak chtěj. On říká: Zatím nemám důvod.
00:51:52 To je o to horší, že dělá se mnou v práci
00:51:55 a když začne fungovat, tak tam prostě nebude moct zůstat.
00:52:05 Já už jsem z toho odrovnaná, jak ho hlídám.
00:52:09 Říkáte si: Když se se mnou něco stane, tak co bude s nima?
00:52:18 Ale zase z druhý strany je možný, že kdyby opravdu byli
00:52:22 do něčeho hozený, do nutnosti postarat se sami o sebe,
00:52:27 tak třeba by to udělali a třeba by se jim to povedlo spíš,
00:52:32 než když jim budu pomáhat, protože nevím,
00:52:36 jestli jim pomáhám nebo ubližuju.
00:52:43 -Ty si chceš zkusit znovu absťák?
-Nebude první.
00:52:50 Když jsme spolu prožívaly ten první absťák,
00:52:54 tak jsem ti říkala, že já už s tebou další nemůžu,
00:52:57 protože já už bych to nezvládla, protože ani nevíš, co to bylo.
00:53:01 To jsi o sobě ani nevěděla. A už je to tady znova.
00:53:05 Shánění nějakejch prášků, rohypnolů.
00:53:19 Vždycky mi hlavou mžikne: Proč jsem s tím v životě začínala,
00:53:25 co to je za trápení? Jak mámě ubližuju.
00:53:33 Když jsem byla malá, jak jsme dováděly, jak jsme se jedna
00:53:37 s druhou škádlily. Třeba jsme po sobě házely utěrkou.
00:53:43 Nasmály jsme se u toho.
00:53:49 Budíček je v 7 hodin ráno.
00:53:52 Pracovní doba je normálně 7:00 - 15:30,
00:53:54 pak jsou různý terapie, arteterapie, různý skupiny, který se tady vedou,
00:53:59 na kterých máš přístup nutnej.
00:54:13 Já jsem ještě neprohrála a oni taky ne,
00:54:16 protože jakmile prohrajou oni, tak prohrávám já.
00:54:26 Ale potom by se těžko hledal důvod proč žít dál.
00:54:34 Jsem ráda, že ji mám, Já bych ji nevyměnila ani za boha.
00:54:41 Hele, máš tady vitamínky, všechno sníš, to ti říkám.
00:55:01 Já jsem žila za něj, s ním.
Na vzdory, útěky, drogovou závislost i ty nejtěžší kriminální činy dětí se zaměřil už nejeden pořad. Tento hodinový film je ovšem výjimečný tím, že se poprvé nesoustředil na ně samotné, ale na ty, které jejich chováním trpí nejvíc – na jejich matky. Všechny, které našly odvahu k veřejnému vystoupení, spojuje nejen peklo a zoufalství, jímž prošly, ale i naděje, mateřská láska a vědomí, že jsou často na světě těmi posledními, kdo jejich vlastním dětem zbyl a věří jim. Zkrátka jde o objevné téma, jaké u nás nebylo dosud často zpracováno.