Filmové zastavení u mistra knihaře Jindřicha Svobody, od jehož narození uplyne v květnu 109 let. ### Připravili E. Fridrichová a K. Jureček
00:00:01 Hudba
00:00:09 Já si myslím,
00:00:11 že člověk musí mít všechny ty knížky rád.
00:00:14 Když je chce dobře svázat a dobře...
00:00:18 ...no vždycky to byla česká kniha.
00:00:21 Člověk tak nějak odmalička slouží té knize...
00:00:28 Hudba
00:01:00 Hudba
00:01:04 Učí na brněnské umělecko-průmyslové škole
00:01:08 už více než 30 let.
00:01:11 Dlouhá léta sem dojížděl
00:01:13 ze své knihařské dílny v Dolních Kounicích,
00:01:16 od roku 1959 žije v Brně,
00:01:19 a jako profesor oddělení drobného uměleckého průmyslu,
00:01:23 učí tvarování papíru malých dekorativních předmětů.
00:01:29 Jindřich Svoboda, výtvarný knihař,
00:01:33 pokorný služebník umění,
00:01:35 skromný člověk s velkým talentem a citlivýma rukama.
00:01:42 Hudba
00:02:32 Celý život upsal knize.
00:02:35 Nikdy mu nešlo o zlaté dno řemesla knihvazačského.
00:02:40 Kniha ho vždy lákala ne jako zboží, předmět obchodu,
00:02:44 ale jako záležitost výtvarná.
00:02:48 Dnes už je knihařina v té staré, tvůrčí podobě téměř na vymření.
00:02:57 Vstupme po špičkách do malé dílničky,
00:03:00 schované ve stínu Petrského dómu
00:03:04 a buďme pozornými posluchači a diváky.
00:03:09 Hudba
00:03:30 Já si myslím, že taková vzácná vazba knihy
00:03:34 by se měla pořizovat na vzácná vydání,
00:03:38 anebo na knihy
00:03:39 pro toho majitele nějakým způsobem vzácné.
00:03:46 Je to třeba kniha věnovaná autorem,
00:03:51 nebo jsou tam zvlášť pěkné ilustrace.
00:03:57 Anebo je to vzácné nějaké vydání.
00:04:02 No tak ty knihy bychom měli tímto způsobem
00:04:05 upravovat a zachraňovat... ...a okrašlovat.
00:04:11 Hudba
00:04:40 No ale někdy jsem dělal knihy...
00:04:43 ...které měly zvlášť náročnou vazbu,
00:04:46 no a... ...tak to se dělá třeba měsíc...
00:04:50 ...a jedna... ...ta mně trvala 14 let.
00:04:55 To jsem dělal pro svýho přítele, Oldřicha Menharta...
00:05:03 ...a ten měl knížku v knihovně a vždycky říkal:
00:05:06 "Tak tahle vazba... ...na tuhle vazbu...
00:05:11 ...na tu jsem čekal 14 roků."
00:05:14 No samozřejmě, každej... ...každej říkal:
00:05:18 "Kdo to svázal?"
00:05:21 On říkal: "No...Svoboda, v Kounicích..."
00:05:26 Hudba
00:05:44 Od dob nejstarších
00:05:46 byla kniha našimi národy vážena a ctěna.
00:05:50 Byla vázána do pevných a vzácných kůží
00:05:54 a zdobena její vazba mistry nejlepšími.
00:05:58 Tak přetrvala věky a stala se svědkem doby a času.
00:06:06 Těch stránek se dotýkaly prsty českých králů
00:06:10 při slavnostní přísaze a korunovaci.
00:06:42 Víte, tatínek byl venkovský knihař...
00:06:48 ...ale on, například zlacení dokonale ovládal.
00:06:52 Byl dokonalej ruční zlatič.
00:06:54 Od toho jsem se naučil zlatit.
00:06:56 A když jsem potom přišel na grafickou školu,
00:06:58 kde jsem se to vlastně měl naučit,
00:07:01 tak já už jsem to dovedl.
00:07:03 Potom jsem se tam jenom učil
00:07:05 tu knihu zvládnout po té výtvarné stránce.
00:07:09 Bylo tam hezký prostředí.
00:07:12 Tam učili Konůpek, Sejpka ...
00:07:16 ...chodil tam na návštěvu Kremlička,
00:07:20 elegantní, v šedivém kabátku s bílým pejskem.
00:07:25 To byla doba, na kterou strašně rád vzpomínám.
00:07:30 To bylo takové objevení takového světa...
00:07:33 protože 19tiletý kluk z Kounic... ...tehda ty rozdíly byly obrovský.
00:07:39 Z takového maličkého městečka se dostat do velkého města...
00:07:42 To byly rozdíly v řeči, rozdíly v oblékání...
00:07:45 ...rozdíly ve všem.
00:07:48 Tak to bylo takové...zjevení.
00:07:51 Devatero řemesel zná knihař a ještě nějaké navíc.
00:07:57 Tak dostává svou podobu kapitálek.
00:08:01 Vznikl tím,
00:08:02 že se zde obracela nit při šití knihy.
00:08:06 Dnes má funkci ozdobnou
00:08:08 a chrání před pronikáním prachu do hřbetu knihy.
00:08:14 Hudba
00:08:26 Jeho výtvarná podoba je mistrovským kouskem.
00:08:33 Hudba
00:08:45 Vazba je oblekem knihy
00:08:48 a krása tohoto oblečení dostává svou podobu
00:08:52 pod rukama Jindřicha Svobody.
00:08:57 Hudba
00:09:35 Počátek Svobodova talentu a zručnosti je třeba hledat tady,
00:09:41 v Dolních Kounicích.
00:09:43 V jejich okolí obklopeném vinohrady,
00:09:46 v nichž podzim nešetřil plody a barvami,
00:09:49 z jara pak obalené v květech stromů.
00:09:53 Broskvoň, mandlí, ta je tam nejkrásnější.
00:09:57 Ale ono vlastně... ...ono je to vždycky hezký,
00:10:01 já je mám rád.
00:10:03 Ale musí se tam přijít v pravou chvilku.
00:10:07 A to vždycky není hezký.
00:10:09 Někdy je to šedivý, ustaraný...
00:10:12 ...a potom na to místo přijdete za týden, nebo za den,
00:10:17 nebo za půl hodiny a už je úplně jiný.
00:10:21 Člověk musí vystihnout ten pravý okamžik.
00:10:26 Aby tu krásu poznal, tak zkrátka tam musí být dlouho.
00:10:31 Jako já, 50 let.
00:10:34 To mi bylo 50 let, když jsem se odstěhoval do Brna.
00:10:38 Taky jenom 50 let...
00:10:41 "...tak to zná každý kámen", jak se říká.
00:10:44 To je jenom takové rčení, ale já opravdu znám každý kámen.
00:10:50 S Kounicemi je i spjata historie českých bratří a jejich knihvazačů.
00:10:56 Proto s takovou péčí
00:10:58 pomáhal Jindřich Svoboda zachraňovat památky
00:11:02 na starou řemeslnou výrobu perleťářů a tiskařů látek.
00:11:08 Hudba
00:11:19 V těch ručně řezaných špalíčcích,
00:11:22 ze kterých se tiskly prosté vzory na domácky vyráběné plátno,
00:11:27 hledal umělecký knihař své vzory,
00:11:30 jimiž dodnes zdobí vazby svých knih.
00:11:35 Hudba
00:12:10 Vinohrady... ...ovocné stromy...řeku...
00:12:15 ...tam je krásná řeka, Jihlavka je pěkná...
00:12:18 ...zámek, antoníček...
00:12:22 ...bylo tam hezky.
00:12:24 A je tam hezky pořád.
00:12:34 Myslím si, že ta kůže,
00:12:37 to je takový ušlechtilý a vzácný materiál...
00:12:40 ...a že nad něj není.
00:12:44 Kůže, papír...
00:12:47 Papír je gruntem knihařské práce.
00:12:53 A co se s ním dá dělat...
00:12:57 Kapky různobarevných olejů na vodě opředou papír
00:13:01 nebývalou pestrostí tvarů a barev.
00:13:18 Techniku výroby škrobových papírů
00:13:21 by měl znát každý školák.
00:13:24 Ani tady fantazie nezná mezí.
00:13:28 Hudba
00:14:10 Kůže nebo pergamen...
00:14:12 ... to je zase kůže...
00:14:15 ...on si to totiž někdo plete s tím pergamenovým papírem,
00:14:19 a to je horší.
00:14:21 Ale každý druh vazby vyžaduje ten svůj materiál.
00:14:24 A myslím si,
00:14:26 že taky každá knížka vyžaduje něco jinýho.
00:14:29 Některá třeba honosnou kůži,
00:14:32 druhá zase...
00:14:33 ...to musí být nějaká přírodní... ...třeba vepřovice...
00:14:37 ...nebo třeba zase ten pergamen...
00:14:40 To tak člověk už musí vědět, znát nebo odhadnout.
00:14:43 Některá ta kniha tu kůži potřebuje.
00:14:46 Proto, že ji chceme tou dokonalou vazbou
00:14:51 zachovat pro příští pokolení.
00:14:55 Chceme ji prodloužit život.
00:14:58 A to, že potom už ten vzácnej materiál zdobíme tak,
00:15:04 jak se nám zdá, že to ta kniha zaslouží,
00:15:07 to nesmí být na překážku tomu, aby se ta kniha vzala do ruky.
00:15:11 Ta opravdu musí být pěkná do ruky,
00:15:13 musí se dobře vzít, musí se pohladit...
00:15:16 ...musí být taková nějaká příjemná.
00:15:19 Čím víckrát se vezme do té ruky, tak tím je ta kniha potom hezčí,
00:15:26 nebo ta vazba je vlastně hezčí.
00:15:31 Hudba
00:16:24 Vazba dostává svůj tvar, mistr knihař modeluje hlavici.
00:16:30 Na ní prý se pozná mistrovství práce.
00:16:36 Hudba
00:17:21 Většinu technik jsem nastudoval po tatínkovi.
00:17:25 A taky to všechno ostatní, to zařízení, co je tady kolem,
00:17:30 tak to si pořídil v roku 1900.
00:17:33 Není tady téměř nic nového.
00:17:36 Já si to velice považuju.
00:17:39 A vždycky,
00:17:40 už jako malý chlapec, jsem sbíral knihařské nástroje,
00:17:45 když jsem se dověděl,
00:17:47 že nějaký starý knihař zemřel nebo likviduje dílnu,
00:17:51 tak jsem tam běžel, a hleděl jsem tam vyšťárat
00:17:55 nějakou tu filetu, nebo nějaký ten kolek.
00:17:58 Časem se mi podařilo nastřádat sbírku několika set
00:18:02 některých opravdu vzácných nástrojů.
00:18:06 Jsou tam zlatice, linky, filety a kolky renesanční, barokní.
00:18:18 Jsou to hoblíky, leštiče na zlatou řisku
00:18:25 a tak dále, je toho celá spousta.
00:18:28 Já si myslím,
00:18:30 že ty některý starý nástroje mohou sloužit ještě dnes.
00:18:35 Samozřejmě ne tak, že bychom napodobovali
00:18:39 tu starou vazbu do všech detailů.
00:18:44 Ta vazba musí být moderní,
00:18:46 ale za použití těch starejch nástrojů.
00:18:50 A pak je tu ještě jedna láska.
00:18:54 Láska k hudbě.
00:18:57 Housličky profesora Svobody se rozezvučí často doma
00:19:01 i v symfonickém orchestru Závodního klubu dopravy a spojů.
00:19:07 Hudba
00:19:31 Začal jsem se učit hrát na housle a myslím,
00:19:36 že jsem tenkrát hrál docela dobře,
00:19:39 protože ve 14ti letech můj učitel,
00:19:44 výbornej flétnista Richard Picka,
00:19:48 doporučoval tatínkovi, aby mě dal na konzervatoř.
00:19:53 A tatínek byl pro to.
00:19:55 A tak mně říkal, abych se rozhodl,
00:19:57 abych šel buď to na tu konzervatoř, a nebo na tu knihařinu.
00:20:02 A já jsem se rozhodl pro tu knihařinu.
00:20:05 Mně se to líbilo.
00:20:06 Já jsem si od dětství hrával u tatínka v dílně,
00:20:10 pod stolem, u strojů, sbíral odřezky, lepil jsem si to.
00:20:15 A nelituju, že jsem u toho zůstal.
00:20:20 Ta muzika je moc hezká věc,
00:20:24 ale když ji člověk může dělat pro zábavu.
00:20:27 Jakmile je to zaměstnání, tak myslím,
00:20:29 že je to někdy únavný a někdy trpký.
00:20:34 To si nemůžete zahrát, co byste chtěl.
00:20:37 Musíte hrát to, co vám položí na pult
00:20:41 a někdy k tomu člověk nemá vztah.
00:20:45 Dělám to jako amatér a dělám to dodnes.
00:20:50 Na ty housličky nebo na tu violu hrám,
00:20:53 to je hezčí.
00:21:33 Já si na většinu těch knížek dělám ty návrhy opravdu sám,
00:21:40 ale s velkou radostí pracuju s výtvarníkem,
00:21:44 zvlášť když on je třeba
00:21:47 ilustrátorem nebo úpravcem té knihy.
00:21:50 Tam potom ta kniha, nebo ta vazba jím navržená,
00:21:56 tvoří tak nedílnou součást té knihy,
00:22:00 že je radost potom na tom dělat.
00:22:04 Zvlášť dobře se mi dělalo s některými,
00:22:07 to byl, v první řadě, myslím Oldřich Menhart...
00:22:13 ...potom Petr Gilingr... ...a hlavně Edvard Milén...
00:22:19 ...brněnský...
00:22:23 Hudba
00:22:49 Svobodovy knižní vazby nás reprezentovaly
00:22:52 na výstavách po celé Evropě i v zámoří.
00:22:56 Mnohé jsou ve sbírkách bibliofilů,
00:23:00 daleko od té skromné dílničky na brněnském Petrově,
00:23:04 kam dnes jejich tvůrce soustředil všechno
00:23:07 z té prastaré profese knihvazačské.
00:23:11 Věci, které jednou obohatí sbírky muzea,
00:23:16 které však v jeho rukou stále ještě slouží umění.
00:23:23 Protože Jindřich Svoboda
00:23:26 s mistrovstvím v rukou a s výtvarným citem ovládá vše,
00:23:31 co staří mistři knižní vazby po staletí nastřádali.
00:23:35 Je práv obléknout do ornátů z kůže, zlata a barev
00:23:40 díla předních umělců a postav našeho i světového písemnictví.
00:23:48 Hudba
00:23:50 Skryté titulky: Daniela Marečková
00:23:52 .
V době strojově vyráběných nakladatelských vazeb upadlo rychle v zapomnění staré umění knihařské, spojující manuální zručnost a výtvarný cit v nesčetných variantách technik a zdobení vazeb. Už jen několik výtvarných knihařů je dnes používá. Jedním z nich byl i profesor Jindřich Svoboda. Ovládal nejen všechny techniky, jimž knihvazačství prošlo, ale s výtvarným citem používal historických prvků na vazbách dnešních. V letošním roce by uplynulo od jeho narození 100 let, a proto jsme do archivních návratů zařadili filmový dokument, který zachytil mistra při knihařině a jeho vyprávění. Připravili E. Fridrichová a K. Jureček.