00:00:02 Česká televize uvádí
francouzsko-belgický film
00:01:46 LADY CHATTERLEYOVÁ
00:01:53 Podle románu D. H. Lawrence
Milenec Lady Chatterleyové
00:02:20 NENÍ SLYŠET
00:02:32 Ale to snad ne!
00:02:36 NENÍ SLYŠET
00:02:57 A přitom Němci měli úžasné zbraně.
Co všechno dokázali sestrojit!
00:03:02 -A přesto s nimi válku prohráli.
-Prohráli.
00:03:06 A víte proč?
Byli moc metodičtí.
00:03:10 Stříleli z děl každých 10 minut,
pravidelně jak hodinky.
00:03:14 Ovšemže je to směšné.
Za chvíli jsme věděli,
00:03:17 kdy máme běžet a kdy zalehnout.
-Díky Bohu jsem ve válce nebyl.
00:03:21 Nevydržel bych to.
-Ale vydržel. Vydržel byste to.
00:03:26 A pak, zabijou tě,
jen když si myslíš, že tě zabijou.
00:03:31 Mě to nikdy nenapadlo.
00:03:33 A nepotkal jsem nikoho,
kdo by padl v boji
00:03:37 a nebyl už předem přesvědčený,
že padne.
00:03:40 Tělo má své vlastní cesty.
00:03:43 Ve válce se projevuje
velice zvláštně.
00:03:49 Jeden z mých seržantů
mě jednou volal.
00:03:52 Urvalo mu to nohy.
Obě dvě. U kotníků.
00:03:56 Dal jsem mu morfium,
00:03:59 než se vzpamatuje toho šoku,
proti bolesti.
00:04:02 Když jsem se za 2 hodiny
vrátil, byl mrtvý.
00:04:07 To se stává a nic nezmůžeme.
00:04:11 Není zasažen žádný
životně důležitý orgán.
00:04:15 A přesto je život rozkotán.
Vytratí se. Je to zvláštní.
00:04:22 Až do 1916
měli Němci lepší děla než my.
00:04:26 Naše děla byla tak stará,
00:04:29 že jsme nikdy nevěděli,
kam dostřelí.
00:04:33 Jednoho strašného dne
naše děla zabíjela
00:04:37 naše vlastní muže
na frontové linii.
00:04:41 Dostali jsme rozkaz k útoku.
00:04:43 Jak jsem běžel, ucítil jsem
vzadu na krku něco horkého.
00:04:47 Byl to Wallas.
Takový fajn chlapík, z Argentiny.
00:04:54 Zavolal na mě, jak jsem běžel.
00:04:56 Chtěl jsem se mu ozvat
a vtom jsem viděl,
00:04:59 jak mě předhání a nemá hlavu.
Bezhlavě přede mnou běžel.
00:05:06 Uběhl tak ještě daleko.
Na sobě jsem měl jeho krev.
00:05:10 Když jsem to krátce na to
dostal ve Flandrech,
00:05:13 uvědomil jsem si,
00:05:15 že mě nikdy nenapadlo,
že bych mohl umřít.
00:05:18 Ani v ten den,
kdy jsem viděl Wallase umírat.
00:05:31 Nebudete jíst?
00:05:36 Neměli jsme sem zvát tolik lidí.
Ty všechny řeči vás unavily.
00:05:52 Clifforde, jste vysílený.
00:05:55 Neměla bych zavolat doktora?
-A k čemu?
00:06:04 Nechám vás tedy odpočinout.
00:06:43 HRAJE JEDNOTLIVÉ TÓNY
00:06:53 Ten den byl sluha nemocný.
00:06:56 Clifford chtěl
poslat vzkaz hajnému.
00:10:14 Dobrý den.
00:10:16 Sir Clifford
mě k vám posílá se vzkazem.
00:10:18 Jde o jídlo zítra k večeři.
00:10:21 Na neděli... Sir Clifford
by rád dva bažanty,
00:10:24 ale nemusíte je chystat hned.
Stačí zítra.
00:10:28 Kuchařka je potřebuje v poledne,
to bude stačit.
00:10:32 Jak račte, milostpaní.
00:10:34 Zařídím to.
-Tak dobře. Děkuji vám.
00:10:39 Na shledanou.
-Na shledanou, milostpaní.
00:11:09 -Bude si přát ještě něco?
-Ne, děkuji, Kate.
00:11:13 Dobrou noc.
-Dobrou noc, paní.
00:14:28 -Už jste dojedla, paní?
-Ano, děkuji vám.
00:14:47 -Mám vám pomoct do postele?
-Ne, děkuji, zavolám Marshalla.
00:14:52 Budu si ještě chvíli číst.
-Tak dobrou noc.
00:14:56 Dobrou noc, Connie.
00:15:21 SILNÉ SÍPÁNÍ
00:16:30 Connie!
00:16:35 Connie!
00:16:36 Jsi nemocná?
00:16:41 -Já nevím.
-Jak to, že nevíš?
00:16:47 Bylas u doktora?
-Ne, to nic nebude.
00:16:52 Jsem jenom hodně zesláblá.
00:16:59 -Můžeš vstát?
-Ano.
00:18:07 (lékař) Takže... Po tělesné
stránce nic v nepořádku není.
00:18:12 Ale, milostivá paní,
jste příliš zesláblá.
00:18:16 Předepsal bych vám něco
na povzbuzení,
00:18:20 ale vyléčit se můžete jen sama.
00:18:23 Jeďte někam,
ať přijdete jiné myšlenky.
00:18:28 Pokud to neuděláte,
za následky neručím.
00:18:32 -Jaké následky?
-V rodině to už bylo.
00:18:36 U vaší matky se projevila
rakovina zcela nečekaně.
00:18:40 Takové choroby většinou propukají
z náhlého poklesu vitality.
00:19:06 -A co paní Boltonová?
-Ta ošetřovatelka z Tevershallu?
00:19:10 -Vy ji znáte?
-Jen matně.
00:19:14 Dobře se o vás postará.
00:19:17 Nemáme se jí napřed zeptat?
00:19:22 Už jsme se jí ptaly.
00:19:25 Ráda přijala
a může tu začít od pondělka.
00:19:30 -Co kdybych ji tady nechtěl?
-Na to máte plné právo.
00:19:35 Takže o tom nemluvme.
00:19:39 Dobře.
00:19:42 Ráno odvezu Constance do Londýna.
00:19:48 Mějte rozum, Clifforde.
00:19:51 Pečovatelku jste měl mít už dávno.
00:19:55 V pondělí přišla
na Wragby paní Boltonová.
00:20:05 Obvykle se sir Clifford holí sám.
Není-li příliš unavený.
00:20:14 Marshall vám ho pomůže
přesunout do vany.
00:20:17 Ano, paní.
00:20:22 Clifforde?
00:20:24 Máte připravenou koupel.
-Děkuji.
00:20:32 Dobře. Tak já tedy půjdu.
00:20:38 Uvidíme se potom.
-Ano. Uvidíme se potom.
00:21:12 Odpusťte, madam,
nevěděla jsem, že tu jste.
00:21:16 Sir Clifford už leží.
-Dobře, děkuji vám.
00:21:25 Proč se nejdete projít?
U hájovny rozkvetly narcisy.
00:21:30 Mohla byste si jich
pár natrhat do pokoje.
00:21:33 Narcisy? Už kvetou narcisy?
00:23:29 VZDÁLENÉ RÁNY
00:23:48 OPĚT RÁNY
00:24:27 Byla jsem zvědavá,
kdo to tady tluče.
00:24:38 Ráda bych si na chvilku sedla,
než půjdu zpátky.
00:24:43 Chcete se na chvíli
posadit do chaty?
00:24:46 Ano, prosím.
00:24:48 Děkuji.
00:24:52 -Mám zavřít dveře?
-To ne, děkuji vám.
00:27:18 Je tady tak hezky.
00:27:23 Takový klid je tu.
00:27:29 Ráda bych si sem
občas přišla posedět.
00:27:39 Zamykáte tu chatu, když tu nejste?
-Hm.
00:27:45 -A jsou k chatě dva klíče?
-Co já vím, tak ne.
00:27:52 -Můžete mi druhý opatřit?
-Druhej klíč od chaty?
00:27:56 -Vy mi nerozumíte?
-Rozumím, milostpaní.
00:28:00 Třeba má druhej klíč sir Clifford.
00:28:04 Myslíte,
že má sir Clifford duplikát?
00:28:07 -Je to možný.
-Dobře.
00:28:12 Když je to možné,
tak já se ho zeptám.
00:28:19 Jinak bychom mohli udělat klíč
podle toho vašeho.
00:28:23 Netrvalo by to déle jak den dva.
00:28:26 -Já ani nevím, kdo by klíče dělal.
-Tak já se o to postarám.
00:28:34 Kdybych věděl, kdy chcete přijít,
nechal bych vám svůj.
00:28:38 Ano, dám vám vědět.
00:28:40 Na shledanou, Parkine.
-Na shledanou, milostpaní.
00:28:54 Říkala jsem si, kdy přijdete.
Sir Clifford už čeká na čaj.
00:28:59 Jdu pozdě? Zapomněla jsem na čas.
00:29:09 Nezlobte se, Clifforde,
00:29:11 neuvědomila jsem si,
že je tak pozdě.
00:29:23 -Co jste dělala?
-Šla jsem se projít do lesa.
00:29:27 Všude tam všechno rozkvetlo.
Podívejte.
00:29:31 Jsou nádherné, viďte?
00:29:36 Na chvíli jsem se zastavila
v Parkinově chatě.
00:29:39 Tam, co chová malé bažanty.
00:29:52 Nevíte, jestli je k ní druhý klíč?
PÍSKÁNÍ KONVICE
00:29:57 Můžete hned nalévat vodu,
paní Boltonová nahřála konvici.
00:30:04 K čemu druhý klíč?
-K té chatičce.
00:30:08 Je tam takový poklid.
00:30:11 Kdybych měla klíč,
mohla bych tam někdy sedávat.
00:30:16 Parkin říkal,
že byste mohl mít duplikát.
00:30:21 Podívám se, ale pochybuju.
00:30:28 Parkinovi se moc nelíbilo,
že chci druhý klíč.
00:30:32 -Ano. Ani se nedivím.
-Jak to myslíte?
00:30:36 Zřejmě to považuje
za své hájemství.
00:30:41 -Chodí tam přece jen pracovat, ne?
-Pro vás ano.
00:30:45 Ale pro něho je to jeho území,
jeho doupě.
00:30:50 -Takže bych tam chodit neměla?
-Takhle to nemůžete brát.
00:30:56 Jestli chcete,
klidně si tam zajděte.
00:30:59 Ta chata vám patří
tak jako všechno ostatní.
00:31:02 Parkina by se to
jen mohlo dotknout.
00:31:04 Já se ho přece nechci dotknout!
00:31:07 To už chcete příliš.
Zvlášť od takového neotesance.
00:31:15 Za dva týdny.
00:31:26 -Á! 21. června.
-Jednadvacátého?
00:31:45 Z DÁLKY HRA NA KLAVÍR
00:31:49 -Nemám vás oholit?
-Svedla byste to?
00:31:55 -Jistě, dělala jsem to často.
-Tak do toho.
00:32:19 Ani nevím,
že paní hraje na klavír.
00:32:22 Všichni jsme už zapomněli.
00:32:58 Clifforde, co se stalo?
00:33:00 Winter píše,
že dělníci v dole stávkují.
00:33:02 Správní rada na mě čeká.
-A co váš odpolední spánek?
00:33:05 Je to rozumné?
-Je mi velmi dobře.
00:33:08 -Neměla bych jet s vámi?
-Ovšem, že ne.
00:36:53 To je pěkné!
00:36:54 To je budka pro ptáky?
-Jo, to je pro ptáky.
00:36:58 Je hezká.
00:37:02 Už si ptáčci vystavěli hnízda?
-Jo, sýkorky támhle.
00:37:06 -A kde?
-Támhle v mlází.
00:37:24 Ah!
00:37:28 Tolik bych chtěla být ptáčkem!
00:37:40 -Mám pro vás ten druhej klíč.
-Opravdu?
00:37:44 Dojdu pro něj.
00:37:57 Děkuji vám.
00:38:00 A nebude vás obtěžovat,
když přijdu?
00:38:03 Jakýpak obtěžování!
00:38:07 To jsem ráda.
00:38:19 -Tak na shledanou.
-Na shledanou.
00:38:43 Od té doby chodila Constance
do chaty téměř každý den.
00:39:02 Dobrý den.
00:42:28 -Dáte si?
-Ano.
00:42:38 Děkuji.
00:43:14 Pár dní se pak Constance
do chaty nedostala.
00:43:18 Znenadání přijela Cliffordova teta
a odjela až za 2 dny k večeru.
00:43:45 -Vylíhla se už bažanťata?
-Ano. Skoro všechna z první líhně.
00:43:54 Propána! Dívají se na mě.
00:44:03 Nenechá mě.
00:44:26 Ó!
00:44:30 Není miloučké?
00:44:36 Je miloučké!
-Je živé, viďte?
00:44:40 Tohle nejvíc ze všech.
00:44:45 Stalo se vám něco?
-Ne.
00:44:51 Jen, že je tak důvěřivé.
-Neměla byste plakat.
00:44:56 Dejte ho zpátky.
00:45:26 Chcete?
00:45:44 Půjdeme do chaty.
00:51:26 Muselo k tomu dojít.
00:51:31 Ano. Myslím, že ano.
00:51:50 Musím si pospíšit.
00:51:55 Nechoďte se mnou.
00:51:58 Brzy se vrátím.
00:52:04 Řekněte mi něco.
-Co bych ti říkal?
00:52:10 -Nelitujete toho, viďte?
-Já? Ne.
00:52:16 A vy?
-Já? Já jsem ráda.
00:52:46 Ten večer byla Constance
dokonalá manželka.
00:52:49 Paní domu, o jaké každý muž sní,
skromná a pozorná.
00:52:54 Měla velké, jasné oči.
00:52:57 Byla klidně laskavá, čímž
zakrývala svou inteligenci.
00:55:29 -Opozdil jste se.
-Hm.
00:55:45 -Chtěl jste dovnitř?
-Mm. Jen zavřít.
00:56:02 -Zlobíte se za ten včerejšek?
-Ani trochu.
00:56:09 To spíš vy.
-Já? Ani trochu.
00:56:16 Nepřišlo vám, že jste se snížila?
00:56:19 Když jste to dělala s takovým,
jako jsem já?
00:56:23 Snížila? Proč vám připadá,
že jsem se snížila?
00:56:29 S nádeníkem svýho manžela.
00:56:32 Vy nejste nádeník,
jste přece hajný.
00:56:40 Možná by spíš vám mohlo připadat,
že jste...
00:56:43 Že jste o něco přišel.
00:56:47 Co vás to napadá?
00:56:59 To jen, že to není tak snadný
říkat vám milostpaní, a pak...
00:57:05 Nechci,
abyste mi říkal milostpaní.
00:57:08 Opravdu ne, věřte mi.
Jestli se vám líbím...
00:57:14 -A já vám?
-Ano.
00:57:20 Jo. To se stává.
00:57:53 Tak teda pojď.
Co budeme mluvit?
00:59:21 Nemůžu se zdržet dlouho.
Přišel jste tak pozdě.
00:59:27 Není ti zima?
00:59:35 Musíš přijít ke mně do hájenky.
Tam je to pohodlný.
00:59:42 Můžu jít kousek s tebou?
00:59:56 -Nechte mě jít!
-Nedržím vás.
01:00:03 Přijdu zítra, jestli to půjde.
01:00:14 Dobrou noc.
01:00:45 Příštích pár dní
se Constance chatě vyhýbala.
01:01:13 Jak se máš, Golde?
01:01:19 Jé! Tak ráda vás vidím!
01:01:23 Dělala jsem si o vás starost,
milostpaní.
01:01:27 -Jak vidíte, Emmo, jsem zdravá.
-Dala byste si čaj? Mám čerstvý.
01:01:31 -Velice ráda. Neobtěžuje vás to?
-Ale kdež!
01:01:53 -Nestýská se vám po práci?
-Ale kdepak!
01:01:57 Když máte dítě, čas utíká.
01:02:00 Vždycky jsem chtěla mít děti
a starat se o ně doma.
01:02:04 Jsem šťastná.
01:02:09 No tak!
01:02:32 Už se těším domů.
01:02:39 Luke se vrátí co nevidět.
01:02:42 Napřed jdou horníci,
pak inženýři.
01:02:46 Půjdete cestou?
-Ne, půjdu spíš oborou.
01:03:14 PRASKÁNÍ VĚTVÍ
01:03:20 Co tady děláte?
01:03:23 Šla jste do chaty?
01:03:25 Ne, ne, šla jsem domů.
Byla jsem v Marehay.
01:03:30 A teď jdu domů.
Musím, nikdo neví, kde jsem.
01:03:39 Nebudu vás zdržovat.
01:04:21 Pojďte.
01:09:54 Teď jsme byli zároveň.
01:09:59 -Ano?
-Hm.
01:11:05 Jak vypadám?
Nemám moc zmačkané šaty?
01:11:26 Tak.
01:11:30 -Jak bych vám poděkovala?
-Za co?
01:11:36 Za tohle.
01:11:44 Mně neděkujte.
01:11:51 Ale...
Já jsem vám chtěla poděkovat.
01:12:25 -Tak na shledanou.
-Na shledanou.
01:12:53 HŘMĚNÍ
01:13:36 Promiňte, zapomněla jsem,
kolik je hodin.
01:13:38 Byla jsem se projít až v Marehay.
01:13:41 Stavila jsem se u paní
Flintové podívat se na dítě.
01:13:44 Pak jsem si s ní dala čaj.
Taková roztomilá holčička!
01:13:48 Kdybyste ji viděli!
Vlásky má hebké jako peří.
01:13:52 Divili jste se, kde jsem?
-To divili.
01:13:57 Ale policii jsme ještě nevolali.
-Viděla jsem vás jít k brance.
01:14:01 Tak jsem si říkala,
že jste šla čaj na faru.
01:14:05 Málem jsem tam zašla,
ale pak jsem šla do Marehay.
01:14:11 Měla byste si dát horkou koupel.
Takhle si uženete smrt.
01:14:19 (Clifford)
Hledala jste mě, Andromaché?
01:14:21 Směl bych snad doufat?
Jsem zde, kde mají mého syna.
01:14:25 Až vzejde den, já spatřím to,
co zbylo z Hektora a z Tróje.
01:14:31 Já šla jsem hořekovat spolu
s ním a políbit jej dnes.
01:14:36 Řekové, mám-li věřit jejich
štvaní, vás brzy více rozpláčou.
01:14:43 Jaká to bázeň jim srdce ranila?
Uprchl vám snad někdo z Tróje?
01:14:51 -Dobrou noc.
-Dobrou noc, Connie.
01:18:29 Milá Connie.
01:18:31 Víte o těch řečech,
že prý dáte Wragby syna a dědice?
01:18:38 -Tohle se říká?
-Ano. I když to není možné.
01:18:46 -Kdo vám to řekl?
-Winter.
01:18:51 Dokonce se mě nevinně zeptal,
01:18:55 jestli je na těch řečech
něco pravdy.
01:19:00 A co jste řekl?
01:19:02 Nemůžete se otočit?
Je to nepříjemné.
01:19:12 Co jsem měl říct?
01:19:15 Že pokud vím,
nezakládá se to na pravdě?
01:19:19 A že ani nemůže?
01:19:23 Ne, tak daleko jsem nešel.
01:19:26 Nebyl jsem si zcela jist.
01:19:30 Co jste mu řekl?
01:19:34 Možná je to trochu dětinské,
ale zaskočilo mě to.
01:19:39 Řekl jsem,
že jsme se nevzdali naděje.
01:19:48 -Co kdybych měla dítě?
-Čí dítě?
01:19:52 Čí dítě? Prostě dítě.
01:19:54 Moje dítě.
01:19:58 To přece...
01:20:02 Možná jsem přízemní,
ale podle přírodních zákonů
01:20:06 musejí být k početí vždycky dva.
-To není tak těžké!
01:20:11 Říkáte to sám.
Jedno tělo jako druhé. Nebo ne?
01:20:20 Dobře. Bod pro vás.
01:20:35 Kam se svým otcem
v červnu pojedete?
01:20:38 K Mentonu. Do Vily Natividad.
01:20:42 Vila Natividad?
01:20:46 To je příliš krásné.
01:20:48 Pojedete s ním?
-Máme to v úmyslu.
01:20:53 Mám říct, že nepojedu?
-Ne, ne.
01:21:56 -Dobrý den.
-Dobrej den.
01:22:10 Řekla jsem Cliffordovi,
že bych mohla mít dítě.
01:22:15 To jste mu řekla?
01:22:21 Je to přece možné.
01:22:33 A sir Clifford
by děcko vzal za svý?
01:22:38 Myslím, že ano.
01:22:46 -Ale o mně jste nemluvili?
-Ne.
01:22:59 Odjedu na cesty s otcem a sestrou.
01:23:02 Můžu potom říct,
že jsem někoho potkala tam.
01:23:05 Pojedete pryč? Na jak dlouho?
01:23:08 Na pět nebo šest týdnů.
01:23:11 -Kdy odjedete?
-Za tři týdny, v půli června.
01:23:15 Aha. To je co nevidět.
01:23:20 Nechte to. Já to udělám.
01:23:28 Sir Clifford si bude myslet,
01:23:31 že vás obtěžkal
někdo z lepších vrstev, viďte?
01:23:37 Co kdyby věděl, že jsem to já?
-To by zuřil.
01:23:42 Ale vy mu to nepovíte.
-Ne. Z toho nemusíte mít strach.
01:23:53 Proto jste mě chtěla?
Abych vám udělal děcko?
01:24:01 Nevím.
01:24:04 Já... Chtěla jsem...
01:24:08 Nevím, co jsem chtěla.
01:24:11 Jen jsem chtěla...
01:24:14 Chtěla jsem vás. A vás chci.
01:24:19 A pak... A pak dítě asi taky.
01:24:24 A na mě jste nemyslela?
01:24:29 -Vaše tělo se mi líbilo.
-Moje tělo?
01:24:33 Pořád se vám líbí?
-Ano.
01:24:41 Mně nejde na rozum,
že mě ráda hladíte tak jako já vás.
01:24:47 -Proč ne? Hladím vás moc ráda.
-Já myslím, že ne.
01:24:56 Jenom mám trochu strach.
01:24:59 -Líbí se vám, když vás hladím?
-Ano. Ano, moc.
01:25:05 No tak, co vám brání?
01:25:15 Můžete si mě hladit,
jestli chcete...
01:26:53 Jsi krásná.
01:26:56 Chtěl byste si lehnout?
01:29:14 On dostane dítě
a my budeme mít tohle.
01:29:43 -Tak zas brzy?
-Mmm.
01:29:51 Tak jdi, běž honem.
01:31:05 Lady Chatterleyová,
tak ráda vás vidím!
01:31:09 Já také, paní Bentleyová.
01:31:13 -Sir Clifford tu s vámi není?
-Bohužel ne.
01:31:18 V tuhle dobu sem nejezdí.
01:31:22 Promiňte.
Bydlím naproti Společnosti.
01:31:25 Sir Clifford chodí
do kanceláře pod mými okny.
01:31:30 Siru Cliffordovi
se prý daří dobře.
01:31:34 Ano, je na tom
rozhodně mnohem lépe.
01:31:37 Cítila jsem to na vás.
Celá jenom záříte.