Ruské jedničky — Česká televize

Je líheň úspěšných tenistek z "Velké země“ nevyčerpatelná? Příběhy Šarapovové, Myskinové, Kuzněcovové a dalších v ruském dokumentu

Litujeme, ale video není dostupné

Litujeme, ale video není dostupné

Kremlin Cup se stal jednou z nejvýznamnějších společenských událostí Moskvy. Sjede se sem prakticky celá ruská tenisová špička. Tenis se stal nejprestižnější ruskou marketingovou značkou na mezinárodním trhu. Ještě počátkem roku 2004 v mezinárodním tenisu nikdo nebral Rusko vážně. Žebříčkům vládly Američanky sestry Williamsovy a Belgičanka Justin Heninová. První Grand Slamový turnaj Australian Open vyhrává Belgičanka. Grand Slam tvoří 4 turnaje. Zvítězit v některém z nich je snem každého tenisty. Světovou senzací se pak stalo vítězství Rusky Anastasie Myskinové na druhém Grand Slamovém turnaji Roland Garros v Paříži. Byla v takovém transu, že ani nereagovala a neradovala se. Za dva měsíce vyhrála Wimbledon Maria Šarapovová. A čtvrtý Grand Slam US Open v onom roce získala pro Rusko Světlana Kuzněcovová. Tři ze čtyř Grand Slamů tak putovaly do Ruska, které tím rázně vstoupilo do ženského světového tenisu.

Ruská děvčata se pak usadila v první světové desítce a další rok se ruská tenistka stala poprvé v historii světovou jedničkou. Chceš-li být jedničkou v Rusku, musíš být aspoň světovou jedničkou. Ruská jména se stala senzací pro světový tisk. A samozřejmě zazněla otázka, jak se Rusko mohlo tak náhle dostat na špici. Jak se to podařilo v zemi, kde je krátké léto, málo tenisových dvorců a kde chybí tenisová tradice. V zemi, kde se hraje málo turnajů a hráči musí jezdit sbírat potřebné zkušenosti do zahraničí. Zatímco v jiných zemích mají roční rozpočet na tenis třeba 300 milionů dolarů, v Rusku jsou to jen tři a půl milionu. To je značný rozdíl. Rusko zažívá obrovský sportovní boom a nastupuje další tenisová generace. Které z dětí vyhraje další Grand Slam? Čí fotografie se objeví na titulních stranách časopisů? Které vydělá miliony dolarů? V současné době je to do značné míry plánovaný obchod. Dítě může dobře zabezpečit nejen sebe, ale i celou rodinu. Svého času však byl každý hrdý na olympijské vítěze, kteří byli pýchou země. Teď se v tisku píše hlavně o tom, kolik vydělávají.

Nebylo tomu tak ale vždy. Do poloviny padesátých let žil tenis v Sovětském svazu uzavřeným životem. Konaly se Spartakiády, mistrovství, ale vše pouze vnitrostátně. V roce 1956 za chruščovovského tání odjela do Wimbledonu skupina sovětských specialistů. Bylo to před Mezinárodním festivalem mládeže v Moskvě. Sovětští trenéři a funkcionáři odjeli z Wimbledonu zděšeni. Přesvědčili se, že sovětský tenis je pomalý, slabý a nudný. V Sovětském Svazu proto začali urychleně připravovat hráče pro Wimbledon 1958. V nejslavnějším tenisovém turnaji poprvé nastoupili i sovětští sportovci. Když tam přijeli, v novinách dokonce psali, že jako nemohou být v Africe lední medvědi, nemohou být v Rusku dobří tenisté. Ve Wimbledonské juniorce se Dmitrijevová probojovala do finále, ale doma tato událost zůstala prakticky bez povšimnutí. Tenisté vyjížděli za hranice jen zřídka. Z patnácti sovětských republik mohli na zahraniční turnaje vycestovat jen 2 muži a 2 ženy. Domácím soutěžím, Spartakiádám národů a sovětským mistrovstvím funkcionáři přikládali větší význam, než Grand Slamovým turnajům.

Dnes se každé ruské tenisové středisko se dnes snaží vychovat svoji hvězdu. Přesto mladé talenty často odjíždějí trénovat do zahraničí. Američtí pozorovatelé se zajímali o všechno. Proč zahraniční specialisté vyhledávají ruská děvčata? A proč ruská děvčata odjíždějí do ciziny? Proč nechtějí trénovat doma, přestože práce s dětskými tenisovými talenty v Rusku si získala mezinárodní uznání? Možná proto, že v Sovětském svazu nebyl tenis populární. Na dvorce pak přicházely děti, které nedostaly šanci v jiných sportech. Z dětí, které nebyly považovány za talentované, vychovávali vynikající tenisty. Naučili se pracovat s různými typy dětí. V Rusku nedostatek materiálních prostředků nahrazovali vynalézavostí. Tenisový hračička, tak kolegové nazývají Igora Vsevolodiče pro unikátní tenisové pomůcky, které vyrobil. Úžasné je, že je sestavil z běžně dostupných věcí. Na nic podobného jinde než v Rusku asi nenarazíte. Tak účinné tréninkové pomůcky žádný jiný odborník nevymyslí a nevyrobí. Podobné metody velmi zkracují základní přípravu. Proto malí ruští tenisté už v deseti letech zvládají potřebnou základní techniku.

V zahraničí moc trenérů, kteří se věnují dětem, nemají. Proč do akademie, kde trénoval Marat, přijímají až od dvanácti let? Protože techniku tam neučí. To je nejotravnější práce. Techniku se naučte doma v Rusku. Když zvládnou základní techniku, je nejdůležitější hodně trénovat. Vyhrát se, jak se říká v tenisovém žargonu. Vyhrát se, vyhrát se, vyhrát se. Profesionální tenistky odehrají 26 úderů za minutu. Vynásobte to hodinami, dny a roky tréninku. Dvanáctileté holčičky si už dokáží přesně stanovit priority. Protože, když vyrosteš a začneš vítězit, jde o velké peníze. A tedy o šanci, jak získat zpět vynaložené náklady na přípravu, které plně hradí rodiče. Sponzorů dětského tenisu je v současném Rusku velmi málo. Uzavřít sponzorskou smlouvu je v Rusku pro deseti až dvanáctileté tenisty prakticky nemožné. Nikdo nechce sázet tak brzy na jejich budoucnost. I když má dítě vynikající výsledky, není to záruka, že se vynaložené prostředky vrátí. Naději na sponzorskou pomoc má vynikající tenista až ve čtrnácti či patnácti letech. Do té doby musí spoléhat jen na rodičovskou peněženku. Rakety, oblečení, trenér, sparingpartner a hlavně cestovné na turnaje a nájemné za dvorce. Profesionál trénuje 5 hodin denně 5 dnů v týdnu. Jen za dvorce v Moskvě zaplatíte kolem 20 tisíc dolarů ročně. Tenis stojí příliš mnoho peněz. Zdálo by se, že ruský tenis je v zoufalém postavení. Ale přesto je na vrcholu.

Je to paradox, ale vychovat profesionálního tenistu vyjde levněji v zahraničí. Například ve Španělsku mají spoustu dvorců, jejichž pronájem je ve srovnání s Ruskem za babku. Světlaně Kuzněcovové kromě její rodiny nikdo nevěřil. Rodiče to riskli a poslali podceňovanou dcerku do Španělska. V té době byla Světlana na 20. místě ruského juniorského žebříčku. V šestnácti letech najednou začala vyhrávat a v devatenácti letech získala pro Rusko třetí Grand Slam, když jako první Ruska vyhrála US Open. Pomoci najít budoucího mistra by mohla genetika. Vytrvalost, rychlost, reakce a síla svalů jsou do značné míry dědičné. Vzorky DNA všech našich špičkových sportovců máme uloženy v genetických bankách. Snažíme se odhalit, zda tyto geny mají něco společného, co jejich nositele přivedlo k úspěchu, což se týká především ruských tenistů. Analýza genů dokáže odhalit, má-li sportovec naději stát se mistrem, nebo si má spíš hledat jiné povolání. Složité testy mohou určit, zda je člověk vytrvalec nebo sprinter, jak reaguje, jak pracuje jeho nervová soustava a dokonce i jak silnou má motivaci. Zdálo by se, věda už téměř zná odpověď na složitou otázku, ale… Na základě genetické informace nelze rodičům říci: „Odveďte vaše děcko ze dvorce, nic z něho nebude.“ Přes všechny genetické údaje se může stát, že na Grand Slamech bude porážet geneticky lépe vybavené soupeře.

Tenis vyžaduje maximalisty. Aby se v něm člověk prosadil, musí mu věnovat veškeré své síly. Ale co když se to i přes veškeré úsilí nepodaří? Většinu čeká zklamání, protože do špičky se prosadí jen pár jedinců. O těch ostatních nikdo neví. Malé děti jsou na dvorci jako vojáci v přední linii fronty. Generalita jejich rodičů je stále ve střehu. Znají všechny trenéry a všechny prvky tenisové přípravy. Čtou odbornou literaturu a plánují účast na turnajích. Mění zaměstnání a prodávají své byty. Obracejí naruby svůj dosavadní život a sní o velikých vítězstvích. Každý rodič má pochopitelně představu, že právě jeho dítě musí být nejlepší. Z toho je zřejmé, že za úspěchy ruského tenisu stojí především sebeobětování rodičů. Tenisový boom pobláznil Rusko. Tisíce dětí a jejich rodičů se vydaly na cestu za úspěchem. V této honbě se přetvářejí osudy a lámou charaktery. Vždyť jen pár jedincům z tisíců je souzeno stát se hvězdou. Dnešní světový tenis se vyvíjí takovým tempem, že jen nadání nebo píle k vítězství nestačí. Stále však existuje něco, co dělá z lidí mistry.

Z dítěte motivovaného jen penězi se sportovec nestává. Před několika lety Anna Kurnikovová, jejíž závratná kariéra v Rusku odstartovala tenisový boom, podala u soudu žalobu na svou matku. Příčinou sporu byl dům v Miami. Anna trvá na tom, že vila patří jen jí, protože ji koupila výhradně za své peníze. Rodiče nechce pustit ani na práh. Dostat se tak vysoko má pro mladou dívku četná úskalí a nikdo samozřejmě neví, jak je ona zvládne. Charakter Anny Kurnikovové se ukázal být tvrdší, než si její matka myslela. Vůle a nadšení prosadit se vede k velkým vítězstvím. Taková děvčata jsou v ruském národním mužstvu. Děvčata s bojovnou povahou. Ne náhodou je dnes ruský národní tým jedním z nejsilnějších na světě. Příklad hvězd motivuje tisíce dětí z celé země. Za poslední roky se Rusko stalo tenisovou velmocí, velmocí mladých tenisových talentů.