Příběhy obyčejného šílenství

Ivan Trojan v hlavní roli komedie Petra Zelenky o člověku, který se rozhodl brát šílenství okolního světa jako inspiraci. Kultovní inscenace Dejvického divadla. Dále hrají: N. Divíšková, M. Krobot, K. Melíšková, J. Ornest, Z. Žádníková-Volencová, M. Myšička, J. Holcová, J. Plesl, K. Lidová a P. Šimčík. Kamera J. Hruša. Divadelní režie P. Zelenka, televizní režie J. Brichcín

01:19:56 Petře, je mi jasné, že na otázku, kterou vám položím,

01:19:58 jste odpovídal mockrát, ale tahle vaše odpověď

01:20:00 zůstane zachována u divadelního představení.

01:20:03 Takže: "Jak k tomu vašemu dejvickému debutu došlo?“

01:20:07 Takovým přirozeným řetězcem nabídek.

01:20:11 My jsme nabídli Ivanovi Trojanovi, že bude hrát v Samotářích,

01:20:14 což byla jeho první filmová role.

01:20:17 A Ivan tak jako za oplátku, nebo na oplátku, nebo za odměnu

01:20:21 mi domluvil setkání s Mirkem Krobotem.

01:20:24 A nabídku, abych zase já pro ně něco napsal.

01:20:27 A to byla taková svobodná nabídka, že můžu napsat cokoliv.

01:20:30 A pak to zrežírovat k příležitosti znovuotevření toho divadla

01:20:35 v roce 2001, protože tady bylo dřív hlediště a tam bylo jeviště.

01:20:41 Dřív to bylo opačně. A tak se vlastně stalo.

01:20:45 Jak dnes hodnotíte s odstupem osmi let

01:20:48 tuto svoji první divadelní zkušenost?

01:20:51 Byl to vlastně stres při tom, jak to vznikalo,

01:20:56 protože to byla moje první hra, neměl jsem žádný zkušenosti.

01:20:59 Já jsem jevišti říkal "pódium“, výstupům jsem říkal "scénky“

01:21:03 a herci se mi smáli.

01:21:06 Ale zároveň v tom souboru nebyl nikdo starší.

01:21:09 Oni neměli starší herce. Museli se najmout jako hosté.

01:21:14 A já jsem přemluvil Mirka Krobota, aby z důvodů úspor,

01:21:18 aby nemusel být další host, aby tam sám zahrál.

01:21:21 To všechno byly velký otazníky, jestli tohle všechno bude fungovat.

01:21:25 Já jsem se nevyznal v divadelním prostoru.

01:21:28 Původně jsem to chtěl členit, že každý bude mít svůj kouteček.

01:21:32 Protože v té hře je 30 obrazů, tak na každého zbyl

01:21:35 asi metr čtvereční, že každý má ten svůj pokojíček.

01:21:40 Bylo to neřešitelný, ale pomohl mi Mirek Krobot,

01:21:43 pomohl mi hodně Martin Chocholoušek, výtvarník scény,

01:21:46 který mě vlastně zasvětil do toho divadelního prostoru.

01:21:49 A zpětně to hodnotím samozřejmě velice dobře.

01:21:53 A pro mne to potom mělo ten efekt, že ta hra byla hodně úspěšná.

01:21:57 Jak jsme počítali, měla snad 33 nastudování

01:22:00 různě po světě k dnešnímu dni. A dodnes mě živí.

01:22:05 Viděl jste některá ta nastudování? Viděl.

01:22:09 Viděl jsem minimum, zlomek, ale viděl.

01:22:15 Já jsem kritický sám k sobě, takže k tomuhle jsem byl taky kritický.

01:22:20 Nejvíc se mi líbila ta amatérská představení.

01:22:23 Třeba ve Vancouveru to dělali čeští emigranti pro emigranty.

01:22:27 To bylo skvělý.

01:22:29 Co těm ostatním inscenacím chybělo proti tomu dejvickému?

01:22:33 Nebo proti vaší představě?

01:22:36 Ta zásadní věc, která jim opravdu chybí,

01:22:40 je ta zásadní věc Ivana Trojana, to jeho herectví.

01:22:45 To znamená někoho tiše pozorovat, být takovým mlčícím zpovědníkem

01:22:49 a přitom na sebe zásadně ty motivy poutat.

01:22:53 Končí 8letý maratón, tak jsem o tom na začátku mluvil,

01:22:57 tak jsem to slovo použil znova. 8letý maratón

01:23:00 této inscenace v těchto dnech. Tak jak vám je?

01:23:04 Ještě si to úplně neuvědomuju, ale až mi to dojde, tak mi bude smutno.

01:23:09 Já vám moc děkuju za rozhovor a taky za tu možnost,

01:23:13 že to dnes můžeme sledovat v televizi.-Taky děkuju.

01:23:23 Nechápu! Nechápu, jak jsi mohl udělat

01:23:27 něco tak příšerně nechutnýho! To byla jediná rozumná věc.

01:23:31 Jiří, tobě přijde rozumný postavit se po vyřčení rozsudku

01:23:34 uprostřed soudní síně a postříkat celej soud

01:23:37 a všechny přísedící vlastní močí z natlakovaný lahve?!

01:23:43 Ze sifonový lahve, pozor.

01:23:45 Jak by se ti líbilo, kdyby to někdo udělal tobě?

01:23:47 Ale oni mi to dělaj celej život! Copak to nechápeš?!

01:23:51 Tenhle stát na nás močí ze stovek sifonových lahví denně!

01:23:56 My v tom stojíme a děláme, že prší. A že jednou možná vyjde slunce.

01:24:02 Viděla jsi, jaký měla ta soudkyně oči?

01:24:05 Měla je úplně vyhaslý. Neměla je vyhaslý.

01:24:08 A jaký teda? Jaký?! Měla je plný soucitu.

01:24:12 To jsem si nevšiml. Ne?!

01:24:16 Když jsi skončil s tím svým představením,

01:24:18 tak jsem se podívala kolem sebe na ty pokropený lidi.

01:24:22 Čekala jsem nenávist, šok, pohrdání, ale víš co jsem viděla?

01:24:26 Ne. Oči plný soucitu!

01:24:29 Litovali mě, protože věděli, že patřím k tobě.

01:24:33 To taky nemůžeš brát vážně. To nebyly normální ženský.

01:24:36 To byly přísedící! Nechci, aby mě lidi litovali proto,

01:24:39 že žiju s tebou! Ty se za mě stydíš, kocourku?

01:24:44 Ano, dneska poprvé jsem se za tebe styděla.

01:24:48 Já jsem jenom slyšel nějakej hluk, tak jsem si myslel...

01:24:51 Ne, ne, ne. Dneska ne, my jsme měli ten soud.

01:24:55 Vyhráli jste? Jak se to vezme.

01:24:58 Já jsem vyhrál. Ano?! Vyhrál?

01:25:02 Víš, co náš vítěz udělal?! Vítězně se postavil

01:25:07 a postříkal celej soud a všechny přísedící vlastní močí

01:25:11 z natlakovaný lahve! Ze sifonový lahve.

01:25:15 Myslela jsem, že se hanbou propadnu!

01:25:17 Všechny ty slavnostně oblečený lidi, zapisovatelka,

01:25:21 dubový obložení na zdech! Úplně jsem ve vzduchu cítila

01:25:25 přítomnost zákona! Čehože přítomnost?!

01:25:29 Jenomže on si stoupnul a vytáhl ten svůj stříkací aparát.

01:25:35 Poslyš, Alice, spousta lidí by něco takového nedokázala.

01:25:38 Tak na tom nic není. Trochu moči, sifonová bombička,

01:25:44 špetka zoufalství... Jasně!

01:25:48 Vy chlapi musíte držet při sobě. On totiž tady kocourek doufal,

01:25:52 že ten soud skutečně vyhrajeme. Ne, ne!

01:25:55 Já jsem doufala, že budeš bojovat! Ale já jsem přece bojoval.

01:25:58 To se ti tady snažím vysvětlit. Se sifonovou lahví v ruce?

01:26:01 Ty ses měl připravit, vzít si právníka!

01:26:04 Jediný, co sis připravil, byla tady ta sifonová láhev!

01:26:08 Tak jsem zaútočil ze zálohy jako partyzán.

01:26:14 Dokážeš si udržet ženskou? Zkoušel jsem to jenom jednou.

01:26:17 A? Nic.

01:26:19 Začal jsem kdysi psát knihu. A to jsi mi taky nikdy neřekl.

01:26:23 Ta by se ti nelíbila. Paměti starýho partyzána.

01:26:28 Vlastně to ani nemělo pořádnej děj. Byl to spíš takovej seznam ―

01:26:32 co všechno chlap udělá, aby si udržel ženskou.

01:26:36 Pět set stránek. Nebo tak nějak.

01:26:40 No, já jsem skončil na straně dvanáct.

01:26:43 Tvoříš?-Ne. V pořádku.

01:26:47 Hlavní věc, jak si udržet ženskou, spočívá samozřejmě v tom ―

01:26:50 být v opozici vůči státu. Jenomže to už nefunguje.

01:26:54 To je ten rozdíl proti komunismu. Už nás nebude nikdo obdivovat

01:26:58 za to, že jsme v opozici. Proto ode mne tady kocourek odchází.

01:27:04 Aha.―A tím to vlastně tak nějak končí i pro tebe.

01:27:11 To je mi líto. Byli jste fajn pár. Díky.

01:27:16 Já přinesl na oltář našeho vztahu vlastní nahotu.

01:27:20 Můj sexuální život, to je satelit, který kolem mě krouží

01:27:23 a je na mně nezávislej. Ale jedno je důležitý:

01:27:27 Moje holka se za mě nemůže stydět!

01:27:29 Já pamatuju doby, kdy se za nás ženy nestyděly!

01:27:32 Byli jsme na tom bledě, ale ženy nás obdivovaly

01:27:34 a stály při nás za všech okolností jako nějaký majáky.

01:27:38 Jaký majáky?

01:27:41 Jak jsou majáky na ostrůvcích v Řecku. Nevím, jak se jmenujou.

01:27:46 Jednou jsme tam narazili na takovýho fajn rybáře.

01:27:51 Měl podobný oči jako Petr. Jo?

01:27:54 Kocourku, do prdele, bylo ti se mnou špatně?

01:27:57 Ne, ne, ne, bylo mi s tebou krásně. Tak vidíš. Dřív bys...Ne, ne!

01:28:07 Dřív by se na tebe holka nevykašlala jenom proto,

01:28:10 že se ti něco nepovedlo. Lidi říkají, že rozdíl je v tom,

01:28:12 že máme víc aut, nebo že můžeme svobodně cestovat,

01:28:15 ale zásadní změna je, že naše utrpení už nepřináší obdiv žen!

01:28:21 Možná jsme byli v opozici jenom proto, že se to líbilo ženskejm.

01:28:25 Ono je těžký oddělit jedno od druhýho,

01:28:28 ale nějak jsme tím pádem věřili, že bůh je na naší straně.

01:28:31 Možná jsme si pletli přízeň žen s božím požehnáním,

01:28:34 ale na tom já nevidím nic špatnýho! Na to má tápající člověk právo!

01:28:39 Každopádně nejtěžší je zůstat sám sebou,

01:28:42 i když se to ženskejm nelíbí. Amen.

01:28:58 Těch dvanáct stránek. Máte je ještě?

01:29:01 Jakých dvanáct stránek? Jak si udržet ženskou.

01:29:04 A tak! To jsem myslel obrazně. Mám jenom pár řádek.

01:29:08 Zbytek si dopiš sám.

01:29:13 Jo, a pozdravuj tátu! Je to fajn chlap.

01:29:17 Počkejte, vy znáte mýho tátu? Jo, jednou se tady stavil.

01:29:22 Nebyl jsi doma a na kocourka to zrovna nějak přišlo.

01:29:28 A to máš jedno. Tak ahoj!

01:29:53 Jak jste mě stěhovali v tom výtahu, tak jsem měl zjevení.

01:30:00 Zjevil se mi bůh. Prosím tě!

01:30:04 Jak vypadal? Jako takový velký modrý křeslo.

01:30:09 Ale neřekl mi Moucho nebo Muško, ale Jene! Jene.

01:30:15 Vztah mezi mužem a ženou, to je něco posvátnýho.

01:30:22 Stvořil jsem tě jako malýho člověka, který má dvě ruce,

01:30:24 dvě nohy, jednu hlavu, spoustu problémů, ale obdařil jsem tě

01:30:27 touhou hledat něco vyššího, něco, co tě bude přesahovat!

01:30:33 Buď otevřenej! Cos mu na to řekl?

01:30:36 Řekl jsem mu, že budu otevřenej. A on?

01:30:40 Bůh řekl: Posílám k tobě svýho anděla!

01:30:44 Už zase? Toho nejlepšího. Všichni mí

01:30:46 předchozí andělé nebyli skuteční andělé, ale tenhle je skutečnej!

01:30:51 Chceš mi říct, že sis zase našel nějakou ženskou?

01:30:54 Tak není to úplně ženská... Počkej!

01:30:56 Tak je to ženská nebo to není ženská?

01:30:58 Je to... Je to chlap?!―Ne. Je to ta...

01:31:04 Která?―Trošku...-Trošku co? Figurína.

01:31:09 Cože?! Figurína? Ty žiješ s figurínou?

01:31:13 Kde ji máš? Tady vedle v pokoji! Evo, pojď!

01:31:17 Počkej, jak Evo, pojď?! To jsem asi řekl jenom tak, ne?

01:31:21 Vidíš, že ji nesu! Evo, pojď, Petr přišel.

01:31:30 Kdes ji sebral? Tys ji ukradl, viď? Náhodou koupil!

01:31:33 Můžu ti ukázat účet. To mi teda ukaž!

01:31:35 To je úroveň. Úroveň? O tom si ještě popovídáme.

01:31:40 Ty vole, Moucho! Ty už seš opravdu úplně hotovej!

01:31:45 Neříkej mi Moucho. Vždyť je to umělý!

01:31:47 Je to z umělý hmoty! Mluví to?! Jo.

01:31:50 Cože?―Ne! Chodí to?―Ne!

01:31:52 Vidíš, a tys řekl: Evo, pojď! Ale já vím, že není živá!

01:31:55 Tak proč říkáš takový věci?!

01:31:57 Kultivuju si s Evou komunikaci se ženama!

01:32:01 To už se snad radši kultivuj na mně!

01:32:05 Nechtěl jsem riskovat další nepodařený vztah.

01:32:09 Už jsem si s těma všema ženskejma připadal směšně.

01:32:12 Teď si tak nepřipadáš?

01:32:14 Já potřebuju znovu najít svoji důstojnost! Eva mi v tom pomáhá!

01:32:19 Jasně. Ale nechceš si přeci jenom najít nějakou ženskou?

01:32:22 Ženský jsou pro mě moc nebezpečný. Dobře. A kolik to stálo?

01:32:26 Ty botičky, šatičky, halenka... Na tom nešetřím.

01:32:28 Tak já ti nechci dělat kázání. Já jsem ten poslední,

01:32:31 kdo by lidi soudil nebo jim vykládal něco o tom, jak mají žít!

01:32:34 Ale měl by sis uvědomit, že jestliže žiješ s figurínou,

01:32:37 tak je to s tebou fakt dost vážný! Ale to bylo dost vážný už předtím!

01:32:41 Za posledních sedm let jsem měl osmnáct holek!

01:32:45 Všechny jsem miloval! A všechny mě opustily!

01:32:49 Průměrně do tří měsíců! Nikdy jsem žádný svý holce nebyl nevěrnej.

01:32:57 To se nedá říct o nich. Tak jasně, já vím,

01:33:00 že je to nespravedlivý, ale život už je holt takovej!

01:33:04 Zasloužil by sis nějakou skvělou ženskou! Jako my všichni.

01:33:07 No, no, no. Nejspíš ji nenajdeš. A tak to je.

01:33:11 A musíš se s tím smířit. Ale zároveň musíš bojovat!

01:33:14 Přeci není možný, aby nás ženský dohnaly k šílenství!

01:33:17 Ale jasně!

01:33:23 Jenže tohle prostě má příliš mnoho těch plus.

01:33:26 Jo? Tak mi řekni aspoň jedno.

01:33:31 Eva mě neunavuje svýma problémama!

01:33:38 Fakt mi naslouchá! Nelže! Nepodvádí mě!

01:33:43 Nemá minulost, takže mě nemůže srovnávat s jinejma chlapama.

01:33:47 A hlavně, to je nejdůležitější, nemůže mě opustit!

01:33:53 Další výhoda je v tom, že ji nemusím nikam brát.

01:33:56 No, to jo! No.

01:34:00 I když zrovna dneska jsem ji chtěl vzít na jeden večírek.

01:34:03 Cože?! No, jsme spolu od tý doby,

01:34:06 co jsem se vrátil z nemocnice. Ještě jsem ji nikam nevzal!

01:34:08 Být tebou, tak bych to snad ani nedělal.

01:34:11 Proč?-Protože by si někdo mohl myslet, že jsi blázen!

01:34:14 Proč?―Protože normální lidi nechoděj na večírky s figurínama!

01:34:17 Kašlu na to, co dělaj normální lidi!

01:34:19 Já taky kašlu na to, co dělaj normální lidi!

01:34:22 Stejně si myslím, že bys ji měl nechat tady.

01:34:24 Proč?

01:34:36 Myslím, že by se na večírku nudila. Ona se přece nemůže nudit!

01:34:40 Proč by se nemohla nudit? Protože je to figurína!

01:34:43 Ty se bojíš! On se bojí.

01:34:48 Víš co, Moucho, já ji vezmu k sobě. Budu ti na ni dávat pozor.

01:34:51 Můžeš za ní kdykoliv přijít. Počkej.

01:34:53 Proč bych ji měl nechávat u tebe? To byl jenom takovej nápad.

01:34:58 Takovej nápad, jasně. Ještě si to nechám projít hlavou.

01:35:01 Evo, pojď! Moucho!

01:35:19 Dobrý večer, přátelé, dobrý večer vám všem!

01:35:24 Dnes večer bych vám chtěla představit svého přítele.

01:35:27 Nebo spíš je to takový prostě můj známý, ale hlavně je to člověk,

01:35:32 který namlouval filmové týdeníky v 70. letech, ano.

01:35:39 A co víc, přátelé, on si je dodnes skutečně všechny pamatuje!

01:35:44 Pro mě osobně je v tom taková něha.

01:35:48 Ale taky je docela možné, že ta něha je právě v něm.

01:35:52 Pan David Hanek! Davide, pojď mezi nás.

01:36:03 To mám říct to s tou severní Moravou?

01:36:06 Ne, řekni tu "Useň“. Já jsem nikdy nemluvil

01:36:10 k více než ke dvěma lidem najednou.

01:36:12 Tak jsem netušil, že tyhle věty budu opakovat

01:36:15 někde jinde než ve zvukové kabině na mikrofonu.

01:36:18 Tenkrát jsem se za to styděl, teď se stydím zase.

01:36:21 Nemusíš. Takže to vyjde nastejno.

01:36:24 Taky mám Alzheimerovu chorbu. No. Já tě představím.

01:36:29 Tohle je Anča. Dobrý večer. ―Dobrý večer.

01:36:32 Tohle je Boris, to asi nic.

01:36:35 A to je Alice. My se známe.

01:36:42 Moucha. Jan!

01:36:47 To je Eva.

01:36:58 (hraje poetický doprovod)

01:37:09 Generální tajemník ÚV KSČ, soudruh Gustáv Husák,

01:37:12 který je na dvoudenní pracovní návštěvě v severomoravském kraji,

01:37:16 zavítal v doprovodu tajemníka Josefa Kempného

01:37:18 a předsedy vlády Josefa Korčáka do Ostravy.

01:37:21 Včera odpoledne navštívili soudruzi národní podnik Technoplast

01:37:24 v Chropini na Korměřížsku, kde se zúčastnili

01:37:27 slavnostního uvedení do provozu linky na výrobu umělé kůže,

01:37:30 která bude uvedena na trh pod názvem BAREX.

01:37:32 Ve středisku povrchové úpravy BAREXu

01:37:34 byli svědky radostné události, když jeho pracovníci právě vyrobili

01:37:37 milióntý metr čtvereční porometrické usně!

01:37:47 Já už musím jít. Tak ahoj. Ahoj!

01:37:51 Ahoj! Pozdravuj vysavač.

01:37:56 Evo, pojď, prosím tě.

01:38:02 To je Sylvie, to je Petr. Ahoj.

01:38:05 To je ten, jak stříhal ty vlasy! Promiň.

01:38:09 Já vás radši nechám chvilku o samotě.

01:38:16 Jsem rád, žes přišel. Jo, jo.

01:38:22 Chceš pivo? Jo, dám si.

01:38:26 Vzal jsem nějaký s sebou.

01:38:35 Nevěděl jsem, co to bude za večírek.

01:38:41 To já jsem taky nevěděl. Dík.

01:38:53 Vzala mě sem Sylvie. Jo?

01:38:58 Sylvie.

01:39:03 Jak vám jde ta hlava? Hlava dobře.

01:39:08 Už bude brzo hotová. Hm.

01:39:12 Nedávno jsem se u tebe stavěl, nebyl jsi doma.

01:39:19 Měl jsi zavolat. Chtěl jsem tě překvapit.

01:39:25 Naštěstí byli doma ti lidé, co bydlí vedle.

01:39:29 Myslíš sousedi? Vy se znáte, ne?―No, trošku.

01:39:34 To jsou milí lidi. Hm, hm.

01:39:41 Chtěl jsem ti říct, že kdybys mi chtěl něco říct, tak můžeš.

01:39:44 Jasně. Já jsem se tě chtěl, tati, zepta...

01:39:47 Kdybys mi nechtěl nic říkat, tak mi nic neříkej.

01:39:50 Já ti rozumím. A kdybys tys mi chtěl něco, tak...

01:39:56 Nemáš to jednoduchý.

01:40:01 Tak ty to taky nemáš jednoduchý.

01:40:07 To je život. Hm, no, to je.

01:40:13 Co by se tak k tomu ještě dalo...

01:40:19 Máš k tomu ještě něco?

01:40:26 Tati, kdybys vážně potřeboval s něčím pomoct, tak stačí říct.

01:40:30 Jo, je tady jedna věc, která mi vrtá hlavou.

01:40:33 No! Jaká? Jestli se vejde do pusy žárovka.

01:40:40 Tak proč jsi to nikdy nezkusil? Bál jsem se,

01:40:42 že bych ji nedostal ven, že bych dostal křeč do lícních svalů.

01:40:48 Tak to můžeme zkusit tady. Ne, ne.

01:40:51 Ne? Tady se to nehodí.

01:40:54 No, tak po tom, co ty jsi tady..., já si myslím, že...

01:41:01 Tady nejsou žárovky. Hm.

01:41:11 Museli bysme je nechat vychladnout. Hm.

01:41:39 Vidíš něco?

01:41:44 Co je to za otázku? Nevím, kde mám pivo.

01:41:56 (TŘÍSKNUTÍ SKLA) Tady.

01:42:06 Ty k těm sousedům chodíš za peníze? Vnutili mi to. Tobě nezaplatili?

01:42:14 Proč to bereš? Já z toho žiju.

01:42:18 A tam chodíš pravidelně? To mi neříkej.―Už to skončilo.

01:42:22 Jsi normální? Jsem!

01:42:24 A co ty vlasy?―A co ta tvoje Sylvie? Ty s ní spíš?

01:42:27 Vždyť by to mohla být tvoje dcera! To je platonicky.

01:42:30 Jak to s ní myslíš? Dělá mi hlavu, to je všechno.

01:42:32 A proč si oblíkáš máminy šaty? Chci ji naštvat.

01:42:34 Ale normální to není! Jak žijeme je jedna věc.

01:42:38 A většinou se s tím nedá nic dělat. Hm.

01:42:43 Ale neměli bysme ztratit kontakt mezi sebou.

01:42:46 V tom má máma pravdu. Jdeme na to? Tak teď.

01:42:57 Je to tam. Hm.

01:43:01 Davide! Davide! Davide, bavíte se dobře?

01:43:07 Petře? Já vás nechám ještě chvilku o samotě, jo?

01:43:20 Hm?-Dobrý. (HUHŇAJÍ)

01:43:25 Hm, hm. No, dobrý.

01:43:55 No, dobrý.

01:45:03 (vyhrává hudba)

01:45:17 Měla jsem sen. Přišel ke mně voják.

01:45:21 Byl to Rus. Bojoval v Čečensku. Byl zraněnej a zemřel.

01:45:26 Dostal transfuzi, ale nepomohlo to. Řekl mi, že to mohl přežít,

01:45:32 ale umřel, protože moje krev nebyla dost dobrá. Řekl:

01:45:37 Umřel jsem proto, že vaše krev za nic nestála, mladá paní.

01:45:41 Řekl mi "mladá paní“.

01:45:44 Stříkli mi ji do žil, ale nešla z ní žádná síla.

01:45:47 Žádná síla.

01:45:49 Zeslábl jsem. Zeslábnu.

01:45:51 Byla mi strašná zima. Zima.

01:45:53 A pak jsem umřel. Umřel.

01:45:55 Tak to jsem vám chtěl říct. Pak ten sen pokračoval.

01:45:58 Přišel ke mně můj muž a řekl mi: "Mám jinou ženu, vzkřísila mě.

01:46:05 Začal jsem se zase zajímat o svět kolem sebe.

01:46:10 Dokonce jsem zase začal mít rád svůj hlas.“

01:46:13 Jenomže nevěděl, co s tím. Řekl, že jenom stisknul to "R“,

01:46:18 a teď neví, co má dělat. Ta žena mu poradila,

01:46:21 aby si na sebe vzal moje šaty, on to udělal,

01:46:25 skutečně se do mě vcítil a byl překvapanej,

01:46:29 že ho nemám tak ráda, jak si myslel.

01:46:34 Žili jsme spolu čtyřicet let a on mě vůbec neznal.

01:46:39 Já jeho taky ne. Pak ten sen skončil.

01:46:45 Baf!

01:46:58 Tak nakonec všechno dobře dopadlo!

01:47:02 Víš, jak jsi zničil tetě ty vlasy,

01:47:06 tak ona se nechala ostříhat na ježka a fakt jí to sluší.

01:47:11 Takže ti vrátím ty peníze za tu paruku.

01:47:16 Jo, dokonce se seznámila s nějakým chlápkem

01:47:20 a konečně jí stouplo sebevědomí.

01:47:26 A co ty? Žiješ s někým?

01:47:35 Co je? Nic, co by bylo?

01:47:38 Proč vstáváš? Protože to neseš.

01:47:43 Jasně, nesu to uklidit. Nějakej problém?

01:47:46 No, tam to nenes. -Proč? Tam to nepatří.

01:47:50 A kam to patří? Tam to patří.

01:47:53 Tam to patří? Tak si to tam dej! Když už to máš v ruce.

01:47:59 Dej si to, kam potřebuješ, nebo ti to dám tam.

01:48:14 Tak jo.

01:48:20 Ale, ale, ale! Copak my to tady máme?

01:48:26 Co to je? To je dobrá figurína, viď?

01:48:30 Je to figurína, ne? Je to figurína. Kdes ji vzal?

01:48:34 Dobře, tak jo. Nechal si ji tady Moucha.

01:48:37 Co dělá Moucha s figurínou? No?!

01:48:43 Moucha si na ni věší šaty, než jde spát.

01:48:48 Jasně! Náš Muška. Náš muška.

01:48:51 Na tuhle tu kočičku si věší šaty, než jde spát.

01:48:54 Co s ní děláš ty? Taky si na ni věšíš šaty?

01:48:57 No, taky. Počkej, co to děláš? Je to figurína, ne?!

01:49:00 Dobře, ale měla bys zachovávat základní pravidla slušnosti!

01:49:02 Vy s ní spíte! Ty seš hajzl! Tak hajzl.

01:49:06 To jsi sem přišla proto, abys mi řekla, že jsem hajzl?!

01:49:08 Jestli spíš s tou krávou, tak seš hajzl!

01:49:11 Jo! A kdyby, co je zrovna tobě do toho, co s ní dělám?!

01:49:14 A vidíš, já jsem úplně zapomněl. Máš pravdu, my spolu žijeme.

01:49:17 Ano, my spolu máme poměr! Ty spíš s Alešem,

01:49:19 já spím s figurínou, takže je všechno úplně v pohodě!

01:49:22 Já už s Alešem dávno nejsem! Ne?

01:49:25 Já jsem mu všechno řekla! Cos mu řekla?

01:49:27 Že v tý budce to nebyla náhoda! Že jsem si to vymyslela!

01:49:29 Začal vyvádět a rozešli jsme se! Proto já jsem teď tady,

01:49:32 protože já chci žít s tebou! To myslíš vážně?! ―Jo!

01:49:34 Po těch dvaceti chlapech?! Vždyť jsem to dělala kvůli tobě!

01:49:39 No, teď jsi mě ale dojala! Evino, slyšíš to?!

01:49:48 Ona se vyspala s dvaceti chlapama, ale dělala to kvůli mně!

01:49:52 Dobře, jsem kruva, ale nejsem úchyl!

01:49:55 No já... Já jsem úchyl, ale nejsem kurva.

01:50:02 A co řekneme dětem? -Jakým dětem? Našim dětem!

01:50:07 Copak my máme děti? My nemáme děti,

01:50:09 ale mohli bysme mít, kdybysme spolu mohli žít.

01:50:12 Vždyť my spolu nemůžeme žít! To máš pravdu.

01:50:15 Počkej, Jano. Počkej. Ne!

01:50:25 Petře. Prosím tě, pojď mně s tím pomoct.

01:50:29 Jo, jo, už běžím, mami. Mám hrozně těžkou hlavu. Děkuju.

01:50:34 Rozhodla jsem se, že nebudu fňukat, není to konec světa,

01:50:37 takový věci se stávají.

01:50:40 Přišla jsem ti jenom říct, že o mě nemusíš mít strach.

01:50:44 Aha. Co jí říkáš?

01:50:47 Šikovná ženská, tahle ta Sylvie. Mohla by udělat celou naši rodinu.

01:50:52 Jmenovalo by se to Rodina, která se nepovedla.

01:50:57 To není nic proti tobě. Víš, co mi udělali?

01:51:00 Odmítli mně vzít krev! Chodím tam už dvacet let

01:51:04 a najednou ta ženská povídá: "Paní Hanková,

01:51:07 už k nám nemusíte chodit, vaše krev nesplňuje parametry

01:51:10 pro odběr krve.“ Tak jí povídám, jestli ví o tom,

01:51:13 co se stalo v Čečensku. A jestli si je jistá,

01:51:16 že tam moji krev nepotřebujou. Ty bys mně krev vzal, viď?

01:51:20 Já? Proč? Protože seš můj syn!

01:51:23 Vzal bys mně ji a někam bysme ji poslali sami.

01:51:26 Někomu, kdo ji potřebuje. Neboj se, dělala jsem si legraci.

01:51:30 Nejsem blázen. Víš, co mám na sobě? Tátovy šaty.

01:51:34 Přesně tak! A to si myslíš, že jsem tak pomatená,

01:51:38 že jsem si je vzala omylem? No...

01:51:41 Ne, ne, ne. Vzala jsem si je schválně!

01:51:44 Když si na sebe vezmeš něčí šaty, tak se do toho člověka

01:51:47 dokážeš líp vcítit. To jsi věděl? Ne, to jsem nevěděl.

01:51:50 Tak ti to říkám. Děkuju.

01:51:52 Potřebuju přijít na to, jak to má táta udělat s touhle tou Sylvií,

01:51:56 co dělá ty hlavy z hlíny. Mám o něj strach!

01:51:59 Je to pro něj těžká situace. Nikdy neměl jinou ženskou!

01:52:03 Není zvyklej na lidi. Nevím, jestli se dokáže rozhodnout správně!

01:52:08 Co ty bys mu poradil? Co já mu asi tak můžu?

01:52:11 Vzala jsem si i jeho spodní prádlo! Abych nenastydla od ledvin.

01:52:19 Kdybys ty mi řekl, jakej on je člověk,

01:52:22 tak bych mu třeba dokázala poradit. Řekla bych mu:

01:52:25 Zůstaň se mnou, tamto je mladá holka! Neznáš ji.

01:52:28 My jsme na sebe zvyklí. A nebo bych mu řekla:

01:52:31 Zkus žít s ní, nikdy jsi neměl jinou ženskou,

01:52:34 vyzkoušíš si to, ke mně se můžeš vždycky vrátit. Tak nevím.

01:52:41 Tohle mu taky nechci poradit. Po všech těch letech,

01:52:44 co jsme spolu, mu nedokážu poradit v takový zásadní situaci!

01:52:50 Poraď mně, co mu mám poradit!

01:52:55 Táta od tebe odchází k jiný ženský a jediný, co tě trápí je,

01:52:59 že mu nedokážeš správně poradit? Nejsi divná?

01:53:02 Táta ode mne odchází právě proto, že mu nedokážu poradit!

01:53:06 Ne, táta od tebe odchází, protože ho nemáš ráda!

01:53:09 Proto naše rodina ztratila smysl.

01:53:11 Protože byla založená na dobrý radě!

01:53:13 A na čem by jako měla být založená? Na lásce!

01:53:16 Prosím tě. Copak můžeš rodinu založit na lásce?

01:53:20 Na čem jiným chceš zakládat rodinu? Copak ty mě miluješ?

01:53:22 Ale prosím tě! No, vidíš!

01:53:25 Copak mě táta miluje? Co? No vidíš!

01:53:28 Vy chlapi pořád žvaníte o lásce a nic o tom nevíte.

01:53:31 Mluvím cynicky? Ne! Jsem jenom praktickej člověk.

01:53:35 Rodina pro mě bylo místo, kam jsi mohl přijít a zeptat se,

01:53:38 co máš dělat v životě dál. Rodina ti na to měla dát dopověď!

01:53:42 Ty už se nepamatuješ, jak jsem vám s tátou kolikrát dobře poradila?!

01:53:46 Ne! Ne???

01:53:48 A na co si teda pamatuješ? Jak to u nás bylo divný.

01:53:52 Jak k nám nechodili žádní lidi na návštěvu, protože jsi mu

01:53:55 poradila, ať s rozejde se všema svýma kamarádama.

01:53:58 Jo, to jsem mu poradila, protože ho využívali!

01:54:01 A jak se začal bát svýho hlasu, protože jsi mu poradila,

01:54:04 ať dělá ty debilní týdeníky!

01:54:06 Ty jsi z něj, mami, udělala opuštýného člověka.

01:54:09 A teď si tady hraješ na chápající ženu, která mu rozumí, jo?!

01:54:12 No! No! No! No! Normální lidi se mají doplňovat,

01:54:17 ale vy jste se vždycky jakoby odčítali!

01:54:18 Protožes nás nikdy neměl rád! Ale měl jsem vás rád!

01:54:22 Ale každého zvlášť! Dohromady to je hrůza!

01:54:27 A to se nezlepší, když si na sebe vezmeš tátovy šaty,

01:54:30 nebo když budeš chodit dávat krev!

01:54:33 Ty si myslíš, že jsem tak trochu cvok!

01:54:34 Já si vůbec nic nemyslím!

01:54:36 Taky nejseš úplně normální, nezlob se na mě!

01:54:39 Ty lidi, kterýma ty se obklopuješ!

01:54:43 Nech mě bejt! Ty deky, který ti ožívají!

01:54:47 To je známka toho, že ty jsi na určitým rozcestí!

01:54:50 Ježišikriste! Tak jsem na rozcestí!

01:54:52 Na pořádným rozcestí. No, na pořádným rozcestí.

01:54:54 A kdo není na rozcestí?

01:54:56 Podívej se na sebe, prosím tě, jak vypadáš. Rozcestí.

01:54:59 Ty nevíš, co bude za rok, co bude za dva roky,

01:55:02 ty nemáš vztah k lidem.

01:55:05 Ty máš jenom toho svýho Mouchu, kterej je pomatenej!

01:55:08 Nech Mouchu mouchou! Nepřerušuj mě!

01:55:11 Je pomatenej, ten tvůj Moucha. Ty nevíš, co si máš myslet!

01:55:15 Čemu máš věřit! Piješ!

01:55:17 Fuj, ty piješ! Lidem stříháš vlasy, pak se za to zase omlouváš.

01:55:23 Lidi tě využívají, protože jsi taková houba,

01:55:26 do který se všechno vsákne. A to dělaj ty tvoje oči!

01:55:30 Máš oči po tátovi. On měl stejnej problém!

01:55:32 Taky se mu lidi svěřovali, ale od toho já jsem mu pomohla!

01:55:37 Vždyť o tom mluvím! Protože jinak by skočil jako ty!

01:55:40 Jako unavenej člověk houba. Člověk houba.

01:55:44 Která odmítá vzít krev svý starý, hodný matce, když ho o to stará,

01:55:50 hodná matka požádá! A ty tvoje krabice s výstřižkama!

01:55:55 To taky o něčem svědčí. Nezlob se na mě!

01:55:59 Ty výstřižky jsou přece od tebe! Prosím tě!

01:56:01 Copak jsem ti mohla poslat tolik výstřižků!

01:56:04 Jistěže mohla! -Tak nějaký jsem ti poslala, ale ten zbytek?!

01:56:09 Ten zbytek co?! -Ten zbytek sis musel vystíhat a poslat sám!

01:56:13 Matko! -Proč jsi to nevyhodil?
-To já nevím!

01:56:18 Protože jsem houba! Piju! Tak nemám sílu to vyhodit!

01:56:22 Protože nemám ženu, která by mi s tím pomohla!

01:56:24 Protože nemám matku, která by mi řekla,

01:56:27 tak to mám vyhodit nebo kam to mám vyhodit!

01:56:29 Ne, tys to nevyhodil, protože mě máš přeci jenom rád.

01:56:34 Já tě nemám. Vůbec ne! Ale nestyď se to říct!

01:56:37 Máš mě rád. Ne!

01:56:44 Tak to víš, že tě mám rád, mami. Mám.

01:56:47 Mám tě rád, mami.

01:56:52 Tak jestli mě máš rád, tak mi vezmi tu krev.

01:56:55 Mám tady všechno nářadí. Jakou krev, mami?

01:56:58 Co to děláš?
-Ta škatule...

01:57:00 Do jaký škatule? Co to děláš?! Kam se to štosuješ, prosím tě?

01:57:05 Já ti nemůžu vzít krev! Já jsem to nikdy ani nedělal!

01:57:09 Proč ne? K čemu seš, když neumíš vzít krev vlastní matce?!

01:57:13 Copak to dělají děti?! To bych řekla!

01:57:17 Co vás na tý škole učili?! Počkej, na jaký škole?!

01:57:21 To já nevím, na jaký školy ty jsi chodil!

01:57:25 To je to jediný, o co tě žádám. Abys mně vzal krev!

01:57:29 Bude to takový naše tajemství. Nikomu to neřekneme.

01:57:32 Schováme ji, a až ji budeme potřebovat, tak ji budeme mít!

01:57:38 Jo tak!

01:57:42 No, jenomže on tvou krev nikdo nepotřebuje, mami.

01:57:46 A řeknu ti to jasně: ani tvou krev, ani tvoje rady, ani...

01:57:50 Ty nevíš, co se stalo v Čečně?! Počkej, v jaký Čečně?!

01:57:54 V Čečně ji potřebujou! Dobře, ale nikdo ji tam nepošle!

01:57:58 Pošleme ji tam sami. A jak asi? ―To já nevím.

01:58:00 Nevíš? Tak to on pojede speciál do Čečny s tvejma dvěma deckama!

01:58:06 No! Nebo ji tam odvezeme autem?!

01:58:11 Prosím tě, tak už nekecej a dělej!

01:58:13 Ty to máš vážně s sebou? Jo! Tady všechno komplet!

01:58:19 No, tak aby to bylo ještě letos!

01:58:30 (matka si prozpěvuje)

01:58:39 Ježišmaria! Tobě se ale třesou ruce!

01:58:42 Dej si panáka! Takhle začíná Parkinson.

01:58:47 Nemáš ty náhodou Parkinsona?!

01:59:00 Vždyť ty tam nemáš žádný žíly! Já?!

01:59:03 Já že tam nemám žíly?! A kudy by to ve mně asi tak teklo?

01:59:08 Tlakuj!

01:59:14 No, natlakováno! Ježišmaria.

02:01:04 Křičel jsem na ni.

02:01:06 Já vím, to jsem neměl dělat, ale vytočila mě!

02:01:11 Že jsem na rozcestí ― tak dobře. Tak jsem na rozcestí!

02:01:14 A kdo není? Na rozcestí.

02:01:22 Člověk potřebuje buď radu nebo lásku. To je přece jasný.

02:01:28 A může ti špatně radit člověk, který tě miluje?

02:01:33 No? No, to je otázka!

02:01:37 A nebo má cenu dobrá rada od člověka, kterej tě nemiluje?

02:01:42 No? Tak to je další otázka.

02:01:48 To jsou samý otázky!

02:01:52 Každopádně nejtěžší je zůstat sám sebou,

02:01:57 i když se to ženskejm nelíbí. Promiň, že tě tím zatěžuju.

02:02:01 To je v pořádku!

02:02:13 Řekla jsi něco? Že je to v pořádku!

02:02:18 Jo, takže figurína... Ale já nejsem figurína.

02:02:22 Ne? ―Ne!

02:02:27 Co mám dělat? -To já nevím, nejsem tady kvůli tobě!

02:02:31 Ne? A proč? Musím mluvit s Mouchou!

02:02:33 S Mouchou! Vidíš! S Mouchou. Tak toho jsem dlouho neviděl.

02:02:38 Nepřijde, on je... Hele, tak já se půjdu projít, jo?

02:02:42 No. Pustíš mě na procházku?

02:02:44 Chůzí? No, chůzí.

02:02:48 No, tak prosím.

02:02:54 Děkuju. Není zač.

02:03:15 Kde je? ―Kdo? Volala mi Jana, já vím všechno.

02:03:17 Co víš?

02:03:23 Tak kde je? ―Jako kdo? Kde je Eva?! ―Jo Eva!

02:03:27 Tak ta šla na procházku.

02:03:30 Ptám se, kde je Eva! Ano, já jsem tě slyšel.

02:03:33 Říkám ti, že Eva šla na procházku. Šla na procházku, jo?

02:03:36 Tak se podíváme!

02:03:47 Vy jste ji zničili, že jo? Jana si myslela, že s ní něco máš.

02:03:50 Prostě ji zničila! Jste se hádali, co?

02:03:53 Prali jste se o ni, rozlomili, hodili někam do popelnice!

02:03:56 Že je to tak? To není tak!

02:03:58 Tak kde je? Říkám ti, že šla na procházku!

02:04:00 Jestli si vážně myslíš, že Eva šla na procházku. tak...

02:04:04 Tak ty jsi vážně magor! Jdeme do Bohnic, pojď!

02:04:07 Počkej, Moucho! Víš, jak se mi stala ta věc s dekou?

02:04:10 Jak mi obživla? Jo.

02:04:12 Tak něco podobného se mi stalo s Evou! ―S mojí Evou?

02:04:14 S naší Evou. Ne, počkej! S tvojí Evou!

02:04:17 Vznikla tady taková situace! Eva byla původně figurína...

02:04:20 Jo, původně! Jo! Původně figurína!

02:04:23 Pak na mě promluvila, otočila se na mě a chůzí odešla na procházku.

02:04:26 Jo, dobrý. A co k tomu řekla Rita? Co? Taky se šla projít? Ne?

02:04:34 Ne, ne, vždyť vidíš, že tady leží! Opravdu?

02:04:38 A židle neřekla nic? -Ne, neřekla nic! -Nic, jo? To se divím!

02:04:42 Taková situace! Židle k tomu nic neřekne? ―Přesně tak!

02:04:45 Jako by se vůbec nic nestalo! Jako by se nechumelilo!

02:04:49 Tak ty si myslíš, že jsem blázen! Tak to řekni!

02:04:51 Já se jdu projít! Na procházku!

02:04:53 A jestli tady nebude Eva do hodiny, tak to uvidíš, víš?!

02:04:57 Počkej, Moucho, nenechávej mě tady samotnýho, prosím tě, mám strach!

02:05:01 Já jsem v šoku! -Tys ji měl hlídat a teď nevíš, kde je!

02:05:04 Jé!

02:05:08 Ahoj! Evo?

02:05:12 Kde jsi byla? (šeptem) Na procházce.

02:05:38 Ahoj. Děkuju!

02:05:59 Spousta lidí si namlouvá, že jsou šílený,

02:06:01 ale jejich tajemství je v tom, že jsou úplně normální.

02:06:05 Rozhlídni se kolem sebe a uvidíš spoustu jakoby pomatenejch lidí,

02:06:10 ale nikoho, kdo by doopravdy zešílel.

02:06:12 Víš, jak to myslím. Neuvidíš nikoho běhat po ulici

02:06:16 ve spodním prádel, nikoho, komu by se doopravdy spálila pojistka,

02:06:20 komu by starým dobrým způsobem hráblo.

02:06:26 Spousta lidí chce bejt šílená, protože šílenství

02:06:28 znamená absolutní svobodu. Mohli by se začít chovat normálně.

02:06:33 Jenomže maj smůlu, protože tenhle stav nepřichází.

02:06:37 Což je vlastně i můj případ.

02:06:41 Chtěl bych se zcvoknout a nemuset nýst zodpovědnost za to,

02:06:44 co chystám, ale asi to nevyjde. Skutečný šílenství je vzácný.

02:06:48 Jako absolutní sluch nebo genialita.

02:06:51 Udělám šílenej čin, ale udělám ho při plným vědomí.

02:06:55 Co chystáte? Jo, to ti nemůžu říct.

02:06:58 Většina lidí to nepochopí, ženy mě za to nebudou obdivovat,

02:07:02 ale to je v pořádku.

02:07:04 Já to nedělám proto, abych se zalíbil ženám.

02:07:07 Nedělám to ani proto, abych se zalíbil mužům.

02:07:10 Dělám to prostě proto, protože musím vzít spravedlnost

02:07:13 do vlastních rukou.

02:07:15 A ani nevím, jestli je při tom bůh na mý straně. Tak buď zdráv.

02:07:20 Ahoj, Petře, tady táta! Ahoj, tati, tady Petr.

02:07:25 Já ti volám. Stalo se něco?

02:07:28 No... Ty voláš kvůli mámě, viď?

02:07:30 No. Přejelo ji auto?

02:07:36 Měla takovou malou nehodu. Takže auto?

02:07:41 Ty hned myslíš na nejhorší. Normálně ji našli.

02:07:43 Kde ji našli? Na Národní třídě.

02:07:46 Infarkt? -Běhala tam. Ona běhala po Národní třídě? ―No.

02:07:52 V mým dlouhým spodním prádle.

02:07:55 Ona běhala v tvým dlouhým spodním...

02:07:57 Ona Ona se... Zbláznila se?!

02:07:59 Chtěla polekat lidi. Jak polekat?

02:08:01 Dělala na ně baf. To její baf?

02:08:04 No, to její baf.

02:08:06 Ona běhala po Národní třídě a dělala na lidi to její baf?

02:08:09 Ale je to v pořádku. Jenom jsem si říkal,

02:08:12 jestli bychom za ní neměli zajít. Ona není doma? ―Ne.

02:08:15 A kde je? Na psychiatrii.

02:08:18 A co se stalo? Běhala po Národní třídě...

02:08:42 Mrzí mě, co se stalo, ale nemohla jsem to zadržet.

02:08:46 Přinesli jsme ti kompot. Děkuju, to je od vás hezký.

02:08:59 (šeptem) Přinesl jsem ti krev. Proč šeptáš? ―Promiň.

02:09:08 Jak se tady máš, mami? Dobře.

02:09:12 Nikdo ode mne nečeká, že mu poradím.

02:09:15 Nikdo dokonce nečeká, že řeknu cokoliv rozumnýho.

02:09:18 To je na tom to krásný. Ale má to i svý stinný stránky.

02:09:24 Někdy mám strašný deprese. Chce se mi skočit z okna

02:09:28 nebo vzít prášek na spaní, ale to jsem měla,

02:09:32 i když jsem byla normální. Po zbytek času je to tady příjemný.

02:09:38 Mami, to je Eva. Dobrý den.

02:09:42 Dobrý den. Já jsem Petrova matka.

02:09:45 Byla jsem relativně normální, ale zbláznila jsem se

02:09:50 a teď jsem blázen!

02:09:55 Ale vy jste sympatická. Děkuju.

02:09:58 Co děláte? -Dřív jsem seděla jako figurína v obchodním domě.

02:10:03 Vážně? V jakém? V Bílé labuti.

02:10:06 Oddělení dámské konfekce. Věšeli na vás šaty? ―To ano.

02:10:11 A jaké to bylo? Vlastně si na to moc nevzpomínám.

02:10:15 Pak si mě koupil on!

02:10:18 Začali jsme spolu žít ještě v době, kdy jsem byla figurína.

02:10:22 Pak jsem obživla! Eva mě zachránila. Otevřela mi oči.

02:10:27 Myslel si, že ženský jsou andělé. Jasně.

02:10:31 Viděl v nich boží posly! No jo, ale je to jinak.

02:10:36 Jak jinak? Ony ty ženský nebyly boží poslové.

02:10:42 Ne? ―Ne. A co teda byly? ―Obyčejný ženský.

02:10:50 Aha, aha! No vidíš! Tak to mě nenapadlo.

02:10:58 A teď máte hezký vztah? To byl zázrak!

02:11:01 Začalo to jako deviace a skončilo jako láska!

02:11:05 To se tak často nevidí. To je zajímavé, že to říkáte.

02:11:10 U nás to bylo přesně naopak!

02:11:13 Začalo to jako láska a skončilo to jako šílenství.

02:11:18 Chci ti říct, že si myslím, že máme hezkej vztah.

02:11:22 To, co se s tebou stalo, na tom nemůže nic změnit.

02:11:27 Máme hezkej vztah! Miluju tě.

02:11:33 Nemusíš to říkat, jestli to není pravda.

02:11:37 Je to pravda. Ty seš nějakej nervózní!

02:11:41 Ty někam spěcháš? Já mám vystoupení.

02:11:46 Jaký vystoupení? -Ty týdeníky. Ty původní? -No, ty původní.

02:11:53 Nějak se to ujalo. Já mám spoustu nabídek, musím odmítat.

02:11:59 To bych chtěla taky slyšet. Hm, jenže oni tě tam nepustěj.

02:12:09 Tak mně řekni nějakej tady. Tady se to nehodí.

02:12:14 Tak nějakej krátkej, prosím! Moc prosím.

02:12:20 Tak krátkej.

02:12:36 Slavnostně vyzdobená metropole moravské Hané

02:12:40 byla svědkem radostné události. Svědkem holdu práce lidí, kterých

02:12:47 si váží strana, vláda a celá společnost.

02:12:54 Na slavnostně vyzdobené tribuně zaujali svá místa

02:12:58 předseda Federálního shromáždění, soudruh Alois Indra,

02:13:04 předseda jihomoravského krajského národního výboru Miroslav Mamula...

02:13:09 Ne, Mamula, to byla Ostrava! Já jsem řekl jihomoravského?

02:13:21 To se mi ještě nestalo!

02:13:30 Promiň. Děkuju ti. Pardon.

02:13:39 Severomoravského krajského národního výboru Miroslav Mamula.

02:13:49 A mimořádně zplnomocněný velvyslanec

02:13:51 Svazu sovětských socialistických republik

02:13:54 v Československé socialistické republice...

02:14:00 Mackiewicz! Mackiewicz.

02:14:41 Petře, víš, jak jsi mně tenkrát v noci volal?

02:14:47 Jak se ti to stalo s tou dekou a tys mě chtěl držet za ruku?

02:14:51 Tak jsem tady. A kdybys měl pocit,

02:14:55 že se kolem tebe děje něco divnýho, tak já ti pomůžu.

02:14:59 To se přece neděje kolem mě, to se děje ve mně!

02:15:01 Ale ne, není to v tobě.

02:15:06 Ty nevíš, co se stalo v Čečně?!

02:15:17 Petře, ale já se normálně bojím! Ano, to já se taky bojím!

02:15:20 Ale já se bojím o tebe, že uděláš nějakou hloupost!

02:15:22 Tak to se neboj. No to se bojím!

02:15:24 Co mám teda podle tebe dělat?! Začít se chovat normálně!

02:15:27 Vyhodit všechny ty svoje výstřižky, co tady máš,

02:15:30 koupit si nový boty, nový šaty. A když budeš chtít,

02:15:34 tak se můžeš dívat na televizi nebo poslouchat hudbu...

02:15:38 Já tady budu, když budeš potřebovat.

02:15:41 Přece nechceš skončit jako magor! No, no, no, no, no, no!

02:16:22 (vybafne) (výkřik)

02:17:38 Proč jsem tady neměl televizi? Protožes ji vyhodil z okna.

02:17:45 Proč jsem to udělal? Bál ses, že se na ni budeš dívat.

02:17:48 Hm. Teď už se nebojím? Teď už se nebojíš. ―Bojím se!

02:17:54 Nebojíš se. Ne, ne, ne, nebojíš se. Všechno bude dobrý.

02:18:04 Neznámý muž zapálil včera v pozdních nočních hodinách

02:18:07 hotel Hilton... Výborně!

02:18:10 Oheň se rozšířil z výtahové šachty do několika pater budovy.

02:18:14 Požár si nevyžádal žádné oběti na lidských životech,

02:18:18 škoda se nicméně odhaduje na několik milionů korun.

02:18:22 (divoká hudba)

02:19:31 Pane Hanku, můžete na chvíli?

02:19:52 Pracuje se vám u nás dobře? Ano!

02:19:55 Pracovní doba vám vyhovuje? Ano.

02:19:58 S lidma tady se snášíte? Víceméně.

02:20:06 Tak proč chcete dát výpověď? Našel jste si něco lepšího?

02:20:09 Ano! Chci zkusit psát básně.

02:20:12 Vážně? ―Ano! Ano.

02:20:19 Snažil jsem se vést normální život, ale to není možný.

02:20:24 Až dosud jsem se tím trápil, ale teď chci brát všechno,

02:20:27 co se kolem mě děje, jako inspiraci.

02:20:31 Každý člověk, kterého potkám, bude jedna báseň.

02:20:36 A pár už jich mám rozmyšlenejch. Aha.

02:20:41 Hudba v hořícím výtahu v 17. patře hotelu Histon.

02:20:48 Co všechno po nás ženy házely, zatímco jsme se je snažili udržet.

02:20:54 Jednu mám i o vás. O mně? ―Ano.

02:20:57 Jmenuje se Šéf, kterej byl na malý kluky,

02:21:04 ale nevrhal se na ně, jenom je měl rád.

02:21:07 A přitom se usmíval, pokyvoval hlavou a každýmu o tom vyprávěl.

02:21:13 Nevím, jestli báseň může mít takhle dlouhej název.

02:21:16 No, klidně. Tak jo.

02:21:20 Ozvěte se, až bude hotová. Dobře.

02:22:33 Tohle to.

02:22:40 Co tam ty lidi dávaj! To jsou snad kokosový ořechy, nebo co.

02:22:45 Stejně než to dojde, tak se to vevnitř všechno zkazí.

02:22:48 Podívej, jak je to mizerně přelepený.

02:22:53 Divná adresa ― Čečna. Kokosy do Čečny.

02:24:41 Skryté titulky: Alena Fenclová Česká televize 2009

00:00:08 (hra na kytaru, zpěv)

00:02:08 (heká)

00:02:24 Eh!

00:02:38 Ahoj, tady Petr. Proč voláš tak brzo?

00:02:41 Jde o ty vlasy. Jaký vlasy?

00:02:44 Janiny vlasy. Já jsem nějak zapomněl, co se s nima má udělat.

00:02:48 Počkej, tys jí ustřihl vlasy? Jo!

00:02:50 Vzal jsem je z kartáče, ale nakonec to bylo docela jednoduchý.

00:02:54 Vzal jsem je z toho kartáče. Já vím, že je to nechutný,

00:02:59 ale tentokrát se to hodilo, tak jsem je vzal.

00:03:03 Myslel jsem, žes jí fakt ustřihl vlasy.

00:03:05 Nejsem magor! Takže - musíš je svařit v mlíce.

00:03:09 Pak usušit, spálit s jablečným listím

00:03:13 a rozfoukat v místech, kde jste se seznámili.

00:03:16 To vypadá jako spousta práce. No.

00:03:19 A s čím je problém? Ty nevěříš týhle metodě, že jo?!

00:03:22 Věřím, věřím, ale co bude dál? Chceš přece, aby se k tobě vrátila!

00:03:25 To jo, ale jinak. Tohle je vyzkoušený!

00:03:28 Aby se vrátila kvůli mně a ne proto, že jsem jí ustřihl vlasy!

00:03:31 Musíš to udělat do 24 hodin. Tak dělej!

00:03:36 Tak jo, no. No.

00:03:44 Řekneš mu to ty, nebo mu mám zavolat já?

00:03:46 Já mu to řeknu.

00:03:48 Prosím tě klid, jo? Neboj se.

00:03:50 Petře? Jano! To snad není možný.

00:03:53 Teď tě tady zrovna mám. Jak jsi to mohl udělat?!

00:03:57 Vzal jsem mlíko, víc jsem nestačil.

00:03:58 Jak jsi mohl udělat něco tak strašnýho?!

00:04:01 Cože? Děti tě viděly!

00:04:02 Jaký děti?-Děti tety! Jaký tety?-Alešový tety.

00:04:05 Spaly nahoře a viděli tě, jak jsi vešel do pokoje s nůžkama

00:04:08 a ostříhal jí vlasy! Petře!

00:04:12 Ale já bych nikdy nic takovýho neudělal!

00:04:15 Nech toho! Tak proč tomu nezabránily?

00:04:17 Proč ty zatracený děti nezačaly křičet? Vždyť normálně řvou pořád!

00:04:20 Proč někoho nevzbudily, aby mi to překazily?

00:04:22 To já nevím, proč nezačaly křičet. Ale o to teď nejde.

00:04:24 Proč mi v tom nezabránil ten tvůj Aleš?

00:04:27 Co do toho pleteš Aleše? Hele, Petře, teta je

00:04:29 na pokraji nervovýho zhroucení! Nemůže vyjít na ulici.

00:04:32 Taky už jsem dlouho nebyl venku. Tak tohle je něco jinýho.

00:04:37 Teta chce na tebe podat žalobu. Jo?

00:04:40 Jsi v pěkném průšvihu, kamaráde. A my očekáváme, že zítra přijedeš

00:04:43 a dáš to do pořádku. Dobře.

00:04:46 Tak, Jano... To jsem debil!

00:04:57 (křik od sousedů, hádka)

00:05:08 (ticho)

00:05:19 Hele, zítra přijdu až ve dvě, jo? Jo, jo.

00:05:23 Tak ahoj! Čau.

00:05:25 Jo, počkej, ještě SAVO. Jo.

00:05:28 Ahoj. Čau.

00:05:33 Jsem ti říkal, že je to na mě moc složitý.

00:05:36 Co je složitý? Co co je složitý?

00:05:38 Co je složitý? Spletl jsem si ji v tý tmě s tetou.

00:05:42 Jak sis mohl splést Janu s tetou? Byla tma!

00:05:48 Taky jsem byl ožralej. Střízlivej bych to nikdy nedokázal!

00:05:52 Takhle jsi to dokázal! Byl to tvůj nápad!

00:05:55 Já jsem ti radil, ať se na ženský vykašleš.

00:05:57 Já nechci dopadnout jako ty. Jsem nějak dopadnul, ne?

00:06:00 Jsem dál než ty! Vždyť už ani nevycházíš z bytu!

00:06:03 Protože nechci potkat žádnou ženu! O tom právě mluvím!

00:06:07 Je to s tebou vážný. Tak mě nepoučuj!

00:06:09 Jak dlouho už jsi nebyl venku? Od tý doby, co odešla Eliška.

00:06:14 Ale myslím na ně! Představuju si je, když si dělám dobře.

00:06:19 Ale s žádnou jsem nemluvil! Bojím se k nim přiblížit.

00:06:23 Mají kolem sebe magický vůně, nebo co to je.

00:06:26 Když se k nim dostaneš moc blízko, tak se do nich můžeš zamilovat.

00:06:30 A jakmile se do nich zamiluješ, tak tě opustěj.

00:06:33 Kde bereš jídlo? Chodí ke mně jedna uklízečka.

00:06:36 Taky mi nakupuje. Ale s tou je to v pohodě.

00:06:38 Je cejtit SAVEM! Taky je úplně pitomá.

00:06:41 Máš tady něco k pití? Jo, dej si co chceš.

00:06:46 Víš, kde to je, ne? Snad jo.

00:06:51 Co máš s vysavačem? Ale, něco jsem si na tom zkoušel.

00:07:02 Co sis na tom zkoušel?

00:07:06 Když s tím správně zacházíš, tak je to skoro, jako bys byl v ženský.

00:07:10 Jako co? Si to představ, ne.

00:07:14 Jo, takhle? Tak to jo, to jo. No.

00:07:18 Ženský se to nevyrovná, ale je to lepší než nic.

00:07:21 To jo, tak to je fakt. Tak na Janu. Aby se ke mně vrátila.

00:07:26 Zítra k nim jdu, tak si to ještě musím promyslet.

00:07:37 Existuje ještě jedna osvědčená metoda,

00:07:43 aby se k tobě ženská vrátila. Jaká?

00:07:46 Necháš se zavřít do krabice a odeslat na její adresu

00:07:49 jako balík! Je to trošku riskantní, ale čistý! Žádná magie v tom není.

00:07:54 Balík?

00:07:56 Poštou. Do vlastních rukou, samozřejmě.

00:07:58 To je nějaký divný, ne? Ne!

00:08:00 Na zpáteční adrese uvedeš svoji adresu,

00:08:02 aby věděla, že je to od tebe!

00:08:05 Dva dny v balíku, to se dá vydržet, ne?

00:08:08 Samozřejmě musíš si vzít s sebou láhev na vodu, taky láhev na to...

00:08:12 Jasně, tak ty ses nechal k nějaký ženský odeslat jako balík?

00:08:15 Ne, jeden můj kamarád to zkusil... Kecáš!-Nekecám!

00:08:18 Tak jakej kamarád? Toho neznáš!

00:08:20 Vždyť ty nemáš žádný kamarády!

00:08:24 Ale tenhle recept je fakt dobrej! Tomu žádná ženská neodolá.

00:08:27 To je útok přímo na srdce! Srdce, rozumíš!

00:08:30 Jasně, tak ty ses nechal odeslat jako balík.

00:08:33 Kdo tě odeslal? Jeden pošťák.

00:08:38 Proč jsi nepřišel za mnou? Jsi byl tehdy pryč.

00:08:41 Ale fungovalo to! Fungovalo?-Jo.

00:08:43 Já myslel, že tě všechny ženský opustily.

00:08:45 Tohle byla výjimka! Takhle mě opustila až potom,

00:08:47 co se ke mně vrátila! Jo.

00:08:50 Stejně mi to přijde trošku divný.

00:08:56 Co máš s umyvadlem? Ale, něco jsem si na tom zkoušel.

00:09:03 Cože?! Se to dá všelijak využít.

00:09:06 Umyvadlo?!

00:09:12 Ty vole, Moucho!

00:09:19 Vždyť je to hnusný! Neříkej mi Moucho, jo?!

00:09:22 Vždyť je to plný sajrajtu! Ta odtoková trubka je čistá!

00:09:26 Denně ji meju! Ty už seš vážně hotovej!

00:09:29 Naprosto hotovej! Ty tvoje pomůcky! A jaký ty máš pomůcky?!

00:09:33 Normální, lidský. Ruka a tak. To je starý, prosím tě.

00:09:39 Já o tebe začínám mít strach. O mě se neboj, jo!

00:09:42 Já vím moc dobře, co dělám. No, to vidím.

00:09:45 Ty si dej do pořádku svůj problém s Janou. A pak mi něco povídej.

00:09:51 Já si svůj problém s Janou do pořádku dám,

00:09:54 ale ty se nad sebou zamysli.

00:09:57 Petře, pojď mi s tím pomoct. Jo.

00:10:00 Děkuju. Ach jo.

00:10:03 Nechápu, kde se to pokazilo. Vozili jsme tě k moři,

00:10:06 kupovali jsme ti ty nejlepší vitamíny.

00:10:09 Chodíš ještě vůbec do práce? Jo.

00:10:12 To je dobře. Dostal jsi ty výstřižky?-Dostal.

00:10:15 A co tomu říkáš? To je hrozný, ne? Je to hrozný.

00:10:17 Tobě to nepřijde hrozný, takový zemětřesení?

00:10:20 Je to hrozný. Já vím. Takových lidí, co v té Gruzii trpí!

00:10:24 Tebe to nezajímá! Ale jo, zajímá mě to.

00:10:27 Ale posíláš mi toho spoustu. Mám toho plný krabice.

00:10:30 Posílám ti to, abys věděl, jaká je realita.

00:10:33 No, tak už mi to neposílej. Mami, ty pořád něco kupuješ.

00:10:37 Posíláš mi nějaký výstřižky z novin. Já už to nemám kam dávat.

00:10:40 Já jsem musel dát pryč i tu postel, co jsem měl.

00:10:43 Cože?! Tys prodal tu krásnou starou postel po babičce?!

00:10:47 Neprodal, já jsem ji vyhodil. Ne?!!!

00:10:50 Jo. Tys vyhodil postel?-No jo.

00:10:53 Zamysli se nad sebou. Tobě je 35 let.

00:10:55 Neumíš si normálně dojít na nákup, ty si neumíš koupit boty,

00:10:59 neumíš si koupit kalhoty... Umím!

00:11:01 Nepřerušuj mě! Tak dobře, no.

00:11:03 Nehledě k tomu, že si neumíš ani najít ženskou.

00:11:06 Mluvila jsem na odběru s jednou známou.

00:11:09 Byla úplně v šoku! Zjistila, že její syn je homosexuál.

00:11:13 Nemohla se z toho vůbec vzpamatovat!

00:11:15 Nemohla z toho ani dávat krev, jak jí zřídly červený krvinky!

00:11:21 Ty nejsi homosexuál, že ne? Ne, nejsem.

00:11:25 Cože?! Proboha, ty seš homosexuál?! Teď jsem ti řekl, že nejsem!

00:11:30 Tak proč si někdy nepřivedeš nějakou ženskou?

00:11:33 Asi nemůžu najít tu pravou. Přiveď jakoukoliv, to je jedno!

00:11:36 To jsi mě sem zavolala proto, abys mi řekla,

00:11:39 že si mám přivést jakoukoliv ženskou?!

00:11:41 Ne. Zavolala jsem tě kvůli tátovi, aby sis ho ještě užil.

00:11:44 Za chvilku tady nebude a co pak?! Dementní a už s ním nepůjde mluvit!

00:11:53 Tobě je špatně, tati? Jo!

00:11:55 Dávám tátovi tak dva měsíce. To mu neříkej.

00:12:01 Kolik mi dáváš? Dva měsíce. Možná míň!

00:12:06 Ahoj. No ahoj.

00:12:09 Nic ho nezajímá. Nezajímají ho zprávy,

00:12:11 nezajímá ho zemětřesení v Gruzii!

00:12:14 Zajímají ho jen ty jeho bubliny v pivě!

00:12:18 Fascinuje mě, že když se ohřeje ten studenej vzduch v tý láhvi,

00:12:22 zvětší se objem a vytlačí další bubliny.

00:12:27 Děláš to už třicet let! Pořád mě to fascinuje.

00:12:32 Včera jsem přišla do koupelny a našla ho,

00:12:35 jak tam stojí a v ruce drží žárovku!

00:12:38 Zajímalo mě, jestli se žárovka vejde do pusy.

00:12:44 No a?! No, nezkusil jsem to.

00:12:47 Bál jsem se, že bych ji nedostal ven.

00:12:49 Pokouší se taky změnit hlas. Proto pije tolik piva!

00:12:52 Doufá, že se mu po pivu změní hlas!

00:12:55 Prosím tě.-Minulej tejden dokonce zapomněl, jak se jmenuju.

00:12:58 Přišel k nám jeden jeho známej. Chtěl mě představit.

00:13:01 Zaboha si nemohl vzpomenout, jak se jmenuju!

00:13:05 Myslela jsem, že se propadnu hanbou!

00:13:08 Pořád mi říkal: miláčku, kočičko, žížalko, Cipísku...

00:13:15 Jo, byl i Cipísek. Tak zlý to nebylo.

00:13:21 Byly doby, kdy jsem myslela, že má táta Alzheimerovu chorobu,

00:13:26 ale dnes jsem si jistá, že to je stařecká demence!

00:13:29 Zjistila jsem to z reakce zorniček.

00:13:34 Svítí mi do očí baterkou. Svítím mu do očí baterkou,

00:13:38 protože se odmítá nechat vyšetřit u odborníků!

00:13:41 Byl jsem tam před týdnem. Nic nenašli.

00:13:43 Protože to na ně vždycky nějak zahraješ!

00:13:46 Co zahraju? Mami, nemáš tady nějakou paruku?

00:13:50 Ježišikriste! Na co paruku? Vždyť jsi říkal, že nejseš!

00:13:56 Máte demenci v rodině! To už se bude jenom zhoršovat.

00:14:01 Když jsi byl malej, tak na tebe děda dělal takový divný obličeje.

00:14:05 To byla legrace. Legrace, legrace.

00:14:09 Takhle on si jenom představoval, že se dělá legrace.

00:14:14 Pak ho jednoho dne našli, jak běhá po ulici ve spodním prádle.

00:14:21 Chtěl naštvat babičku. Jo, babičku, babičku.

00:14:24 (výkřik)

00:14:26 Víš, že tvůj otec už se nedokáže ani leknout?

00:14:29 Já na něho třeba vybafnu za dveřma. Už jsem na něj dvakrát vybafla!

00:14:38 A on se neleknul. Pcha!

00:14:42 No vidíš, chtěl by se chudák leknout, ale nedokáže to.

00:14:52 Tak já už musím jít, mami.

00:14:55 Copak, copak? Tobě s náma není dobře?

00:14:58 Je mi s váma dobře. Tak tady zůstaň!

00:15:01 Je ti s náma dobře nebo není? Není!

00:15:04 Ale to je v tobě! Tobě je 35 let!

00:15:06 Ty nemáš ženskou, ty nemáš vztah k lidem.

00:15:09 A to se mimo jiné projevuje tím, že si odmítáš užít

00:15:13 svýho starýho chudáka táty, který tady už dlouho nebude!

00:15:20 Víš, že tvůj otec už není schopnej ani normálně telefonovat?

00:15:24 Včera jsem ho přemluvila, aby vytočil náhodný telefonní číslo...

00:15:29 Proč?

00:15:30 Vsadili jsme se, jestli mě někdo pozná po hlase.

00:15:33 Myslela jsem, že bude rád, že si na něj lidi pamatujou,

00:15:37 když namlouval ty filmový týdeníky. Byl hlas doby, zněl z plátna...

00:15:43 Já nechci, aby si na mě lidi pamatovali.

00:15:46 Vidíš. Nechce to. Nikam volat nebudu.

00:15:50 Napřed nikam volat nechtěl, ale pak jsem ho přemluvila!

00:15:54 Vsadím se, že když vytočíš náhodný telefonní číslo,

00:15:58 narazíš na někoho, kdo tě pozná po hlase.

00:16:01 Kdo si na tebe ještě pamatuje z těch týdeníků.

00:16:04 Náhodný číslo? No!

00:16:06 Proč bych to dělal? Abys věděl, jaká je realita!

00:16:11 Budou myslet, že volá úchyl! Nevymlouvej se!

00:16:14 To myslíš vážně? Jo.

00:16:16 Já říkám, že si na tebe ty lidi budou pamatovat!

00:16:20 Já to vidím třeba v krámě.

00:16:22 Tam se lidi taky ještě otočí, když promluvíš.

00:16:26 A necháš mě pak chvíli v klidu? Ale jo!

00:16:28 Pak si můžeš hrát s těma bublinama. Tak tfuj, tfuj, zlom vaz!

00:16:36 Martine, jsi to ty? Víš, co se stalo?!

00:16:39 Přejeli Alíka! (vzlyká)

00:16:43 Alíka? Našeho psa, ne?

00:16:46 Já jsem tak doufala, že mi zavoláš! Ty jsi neměl odcházet!

00:16:50 Já bez tebe nemůžu absolutně vydržet!

00:16:52 Mluv, proboha. Já jsem ti vlastně chtěla říct...

00:16:56 To nejde. Jsem strašně šťastná, že mi voláš.

00:16:59 Já jsem si normálně myslela, že už tě nikdy neuslyším!

00:17:01 Já bych bez tebe zešílela, Martine! No jo.

00:17:04 No jo, jaký no jo? Kde teď prosím tě jsi?!

00:17:07 Teď sem v jednom bytě. Poznali tě?

00:17:09 Ty voláš od ní?! Od koho?

00:17:11 Od tý ženský?! Vždycky, Martine, když voláš od ní,

00:17:14 tak máš takovej divnej hlas! Ty bys neměl bejt s tou ženskou!

00:17:18 Nemá na tebe dobrej vliv! Měl bys být se mnou. Nemůžeš přijet?

00:17:22 Teď zrovna to nejde. A co nejde? Proč by to nešlo?

00:17:26 Já jsem tak šťastná, že tě vůbec slyším.-No, dobře.

00:17:30 Martine, já tě miluju. Víš to? No.

00:17:35 A neříkám to jenom tak! Jo, jo.

00:17:39 Podívej se, Martine, já na tom nejsem v poslední době vůbec,

00:17:43 ale vůbec nejlíp! Zkoušela jsem se dokonce otrávit i práškama!

00:17:48 Víš to vůbec? Vážně?

00:17:50 Vypumpovali mi komplet celej žaludek! Já teď nemám u sebe

00:17:54 ani žádný doklady, adresy, telefony
- prostě vůbec nic!

00:17:58 Ježišmaria, no jo, no. Ty vůbec nemluvíš!

00:18:00 A dáš mi na sebe telefon, prosím tě?

00:18:03 Ne, já už musím končit. Tak budeš končit a nic jsi neřekl!

00:18:06 Řekni mi něco hezkýho. Já nevím, co mám říct.

00:18:09 Cokoliv, ale tím svým krásným, sametovým hlasem!

00:18:12 Martine, prosím tě, řekni mi, že mě miluješ.

00:18:17 Jsi tam?! Ano.

00:18:19 Tak prosím tě, řekni mi teď, že mě miluješ!

00:18:22 I kdyby to třeba nebyla pravda!

00:18:24 Já to prostě zoufale potřebuju slyšet!

00:18:26 Řekni jednu jedinou delší souvislou větu!

00:18:30 Tak dobře. Miluju tě! Já tě taky miluju!

00:18:34 Já už musím končit. A ozveš se brzy?

00:18:36 Ahoj. Ahoj.

00:18:45 Davide, Davide, já si skutečně začínám myslet,

00:18:49 že to bude ta Alzheimerova choroba!

00:19:05 Pracuje se vám u nás dobře? Ano!

00:19:07 Pracovní doba vám vyhovuje? Ano!

00:19:10 S lidma tady se snášíte? Víceméně.

00:19:13 Tak co byste potřeboval? Potřeboval bych den volna.

00:19:15 Něco v rodině? No, tak nějak.

00:19:18 Dobře, pane Hanku. Děkuju.

00:19:20 Pane Hanku, když už jste tady, je tady jedna věc,

00:19:23 kterou byste měl vědět. Jsem na malý kluky.

00:19:35 Co prosím? No jo, tak sedm až jedenáct let.

00:19:41 Fascinují mě ty jejich čerstvě ochmýřený prdelky.

00:19:45 Ty jejich svraštělý pindíci!

00:19:51 Já teď nevím, co bych vám na to řekl.

00:19:55 Podezření jsem měl už dlouho, ale minulý týden se to potvrdilo.

00:19:58 To mě mrzí. Mě taky.

00:20:01 Radši bych byl na malý holky. Nebo na velký kluky.

00:20:07 Nebo na velký holky, když už jsme u toho.

00:20:11 Ale já jsem na malý kluky. To je ta nejhorší kombinace.

00:20:13 Ano. To ano.

00:20:15 Nepředstavujte si, že se na ně nějak vrhám.

00:20:18 Prostě je mám rád. To chápu.

00:20:21 Jenom jsem měl takový dojem, že byste to o mně měl vědět.

00:20:23 Já děkuju za důvěru. Nemáte zač. Na shledanou.

00:20:25 (roztřeseným hlasem) Na shledanou.

00:20:30 Jsme dospělí lidi. Dokážeme se rozumně dohodnout.

00:20:33 Sedni si sem!

00:20:37 Dáš si něco k pití? Jo, Jamesona. Dvojitýho.

00:20:41 Já jsem tě prosila, abys nepil! Prosím tě, nech ho.

00:20:44 Možná si neuvědomuješ, jak závažná je o situace.

00:20:47 Uvědomuju. A právě proto se potřebuju napít.

00:20:50 Aha!

00:21:32 Samozřejmě se všem omlouvám. Moc mě to mrzí.

00:21:35 Ano, byl jsem opilej a... A tak dále, a tak dále.

00:21:41 Neměl bych se především omluvit tetě?

00:21:48 Teta nevychází! Zamkla se ve svém pokoji a přestala mluvit.

00:21:53 A co děti? Museli jsme je odvézt pryč.

00:21:55 Stalo se jim něco?! Dostávaly záchvaty smíchu.

00:22:22 Ne, že jsem jenom... Ano?

00:22:27 Že jsem vzal ty vlasy s sebou. Nepovídej!

00:22:31 No, no, že by se to ještě možná dalo nějak...

00:22:34 Co by se dalo? Já nevím. Nastřelit...

00:22:39 Ty si děláš legraci?! Nebo můžu obstarat paruku.

00:22:43 Ale teta má na paruky alergii. Nesnáší umělý vlákna.

00:22:47 Ona si bude muset nechat udělat speciální paruku,

00:22:49 kterou budeš muset zaplatit! Jo, jasně.

00:22:57 A krom toho chce, aby ses veřejně omluvil.

00:23:00 Jak moc veřejně? Tak veřejně.

00:23:02 Chce, abys napsal do novin. A to bude samozřejmě

00:23:06 taky něco stát. Jasně.

00:23:10 Nevíme, jestli máš na to dost peněz.

00:23:13 Když tak ti můžeme nějaký půjčit. Tak to je dobrý.

00:23:15 Petře, jsme dospělí lidi, dokážeme se rozumě dohodnout.

00:23:18 My nechceme využívat tvého neštěstí.

00:23:21 Jakého neštěstí?

00:23:24 Měl by ses nad sebou zamyslet. To bys opravdu měl!

00:23:40 Ty, Péťo. Já tě pozoruju už dlouho.

00:23:51 No a co?-A nevím. Aha.

00:23:55 A co nevíš? Já nevím.

00:23:57 Ale to je v úplně naprostým pořádku!

00:23:59 Prosím tě, můžeš nám vysvětlit, proč jsi to udělal?

00:24:02 Nevím, jestli to dokážeš pochopit.

00:24:04 Proč by to nedokázal pochopit?! Myslel jsem, že je to Jana.

00:24:06 To nechápu. No.

00:24:08 Počkej, ty sis spletl Janu s tetou? Ano.

00:24:11 Byl jsem dezorientovaný. Potřeboval jsem její vlasy.

00:24:13 Vlasy. Abych je svařil v mlíce.

00:24:15 Usušil a spálil spolu s jablečným listím.

00:24:18 Prostě zase dělali s Mouchou ty svý obřady.

00:24:21 Hele, vy jste párek donebevolajících úchylů.

00:24:24 Moucha je tvůj bratranec! Jo, ale ty na něj máš špatnej vliv!

00:24:28 Já?! Jo, ty!

00:24:30 Ještě má doma ty pomůcky? Jaký pomůcky?

00:24:32 Ale ty víš moc dobře, jaký pomůcky. Nevím, tak řekni.

00:24:35 Co je? Jaký pomůcky?

00:24:39 To je jedno!

00:24:42 Jano, dělám to všechno kvůli tomu, aby ses ke mně vrátila.

00:24:44 Nezačínej s tím zase!

00:24:46 Já tě miluju, tejská se mi po tobě.

00:24:48 Aleš se určitě zlobit nebude. Že jo, Aleši?

00:24:52 Přece nemůžeš přijít ke mně domů a říkat mý ženě,

00:24:54 aby se k tobě vrátila?! Jak "tvý ženě“?

00:24:57 K mý ženě.-Budeme se brát. Budeme se brát.

00:25:01 Vy dva?! My dva.-My dva.

00:25:06 Kdy? Brzy.-Brzy.

00:25:10 Čí to byl nápad? To je snad jedno, ne?

00:25:14 Dobře, tak to byl můj nápad, když to chceš vědět!

00:25:16 Jani, já si myslím, že to byl ale můj nápad.

00:25:19 Prosím tě, Alešku, jak by to mohl být tvůj nápad?!

00:25:21 No jasně! Jaký jasně?

00:25:23 Proč bych si nemohla vzít někoho, koho mám ráda a s kým je mi dobře?

00:25:26 Přesně.-Ale Aleš je na tebe moc jednoduchej.

00:25:29 Ty potřebuješ někoho, kdo tě bude víc inspirovat...

00:25:32 Počkej, pomalu! Nic ve zlým,

00:25:34 ale pořád jenom opakuješ to, co řekne ona. Někdy si toho všimni!

00:25:37 Neurážej ho! Neurážej mě!

00:25:45 Počkej na mě. Neboj, běž.

00:25:51 To přece nemyslíš vážně. Myslím to vážně.

00:25:53 Já chci žít normální život. S tebou jsem měla pocit,

00:25:55 že svět je plnej úchylů a psychopatů.

00:25:58 Mám prostě smůlu na divný lidi. Ne, to není smůla.

00:26:00 Ty přitahuješ takový lidi, protože jsi uvnitř takovej.

00:26:08 (vybrnkávání melodie na kytaru)

00:26:39 (křik od sousedů, hádka mezi mužem a ženou)

00:27:03 Ahoj! Já jsem Alice!

00:27:08 (potichu) Petr.

00:27:13 Slyšela jsem nějaký bouchání. Děje se něco?!

00:27:16 Slyšel jsem nějakej hluk. Tak jsem si myslel...

00:27:20 Jestli je všechno v pohodě... Proč by nebylo?!

00:27:24 Nastěhovali jsme sem teprve nedávno. Tak ještě vybalujeme!

00:27:27 Náhodou občas něco upadne!

00:27:31 Znáš to, ne?!

00:27:35 Hele, ty nevypadáš dobře. Děje se něco?

00:27:39 Ne. Já takhle vypadám normálně.

00:27:46 Jiří na tom taky není zrovna nejlíp.

00:27:49 Jiří? No, Jiří. To je člověk,

00:27:52 se kterým teď žiju. Je to muzikant, takže skládá hudbu.

00:27:56 Můžu si dát něco k pití? Já se obsloužím sama!

00:27:59 A tak jo.

00:28:06 Máš to tady... Jo, stejný jako my.

00:28:11 Žiješ s někým? Ne.

00:28:13 Fajn. To nevím, co je na tom fajn.

00:28:17 Dělají mu starost ty výtahy. Komu?

00:28:20 Jiřímu! Soudí se s hotelama o svoji muziku.

00:28:24 Hrají ji už deset let ve výtazích po celý týhle pitomý zemi!

00:28:27 Hlavně v hotelech! Znáš výtahovou muziku?

00:28:30 Ani ne. No, vidíš!

00:28:33 A spousta lidí si ani neuvědomuje, že ji taky musel někdo složit!

00:28:37 A když ji ten někdo složil, tak by za ni -logicky-

00:28:39 měl dostat zaplaceno, ne?!

00:28:42 A Jiřímu za ni nezaplatili ještě ani korunu.

00:28:46 Ale on se s nimi soudí. A vyhraje!

00:28:48 Poslyš, Lucie... Alice.

00:28:50 Jasně. Promiň. Alice.

00:28:51 Já bych teď potřeboval bejt chvilku sám!

00:28:57 To je Jiří. Ahoj.

00:29:01 To je Petr. Ahoj.

00:29:05 Petr slyšel hluk, tak si myslel, jestli něco není v nepořádku.

00:29:10 Ty sis myslel, že se hádáme? Alice ani já nevěříme na násilí.

00:29:18 Žijeme ve státě, který je plný násilí a podvodů,

00:29:20 ale my na nic z toho nevěříme. Tak to je dobře.

00:29:25 Tak mohli bysme na sebe být zlí, sprostě si nadávat,

00:29:28 dělat si různý sviňárny, ale nám se nechce.-Ne.

00:29:32 Ukážeme mu, jak by to vypadalo, kdybysme...?-Jo.

00:29:41 Tvoje máma žere marinovaný kočičí prdy!

00:29:45 A tvoje máma smrdí a tvý ségře visej kozy až na zem!

00:29:50 Moji mámu si do huby neber!

00:29:52 Tvoje máma je mi volná jako kozy tvý ségry!

00:29:58 Takhle nějak by to vypadalo, kdybysme věřili na násilí,

00:30:01 ale my na násilí nevěříme. Že jo?

00:30:04 Dáš si pivo? Tak jo.

00:30:08 Alice, dojdi pro pivo, prosím tě. Jasný. Jirko!

00:30:16 Alice už ti říkala o... Alice už mi říkala o...

00:30:25 O ti říkala? Říkala něco o hotelech.

00:30:29 Říkala něco o výtazích.

00:30:32 Můj hlavní problém se jmenuje copyright.

00:30:35 To je poměrně mladej vynález, tak pár set let. Maximálně.

00:30:39 Rozhodně neexistoval před vynálezem knihtisku.

00:30:42 A myslím, že brzo zase existovat přestane.

00:30:45 Kolik mu dáváte? Deset let maximálně.

00:30:49 Copyright je hlavní důvod, proč je dneska celej svět

00:30:51 zaplavenej takovou spoustou blbostí,

00:30:53 který si říkají autorská tvorba. Každej průměrně nadanej trouba

00:30:57 se dneska může díky copyrightu pěkně napakovat.

00:31:00 Nebo dokonce i proslavit, takže všichni tvoří, až se z nich kouří.

00:31:03 A co je nehorší - tvořej lidi, který by to normálně ani nenapadlo,

00:31:08 protože v podstatě nemají co říct. Což je vlastně i můj případ.

00:31:12 Tvoříš? Ne.

00:31:14 V pořádku. I když ty bys možná, člověče, zrovna mohl.

00:31:20 Máš dobrý voči. Ukaž!

00:31:23 Máš čočky?-Ne. V pořádku.

00:31:28 Skutečný umění pochází od boha a je směšný si za něj

00:31:30 nechat platit! To, že se s nima soudím o svý melodie,

00:31:34 je právě proto, že si o těch svých skladbách zas tak moc nemyslím.

00:31:37 Nejsou tak dobrý, abych tvrdil, že pocházejí od samotného boha,

00:31:40 ale dokud je tady starej dobrej copyright, tak chci,

00:31:42 aby mi ti hajzlové platili za to, že pouštěj

00:31:45 ty moje hovadiny ve svejch zkurvenejch výtazích!

00:31:47 Pivo? Jo, jo, díky.

00:31:49 Jirko, řekl jsi mu to?

00:31:52 Já mu řekl o těch hotelích, kocourku.

00:31:54 Ale to já už jsem mu řekla o těch hotelích.

00:31:57 Jo, takže jsme mu oba... Dobře.

00:32:00 Tak vidíš, že s těma hotelama je to velice složitá záležitost.

00:32:04 A aby toho nebylo dost, našel jsem si tady kocourka,

00:32:07 který potřebuje, aby se na nás někdo díval, když to spolu děláme.

00:32:15 Co si o tom, prosím tě, myslíš? No!

00:32:23 Abych řekl pravdu, to nevím přesně.

00:32:30 Zkoušeli jsme spolu spát jen tak sami, ale nestálo to za nic.

00:32:33 Jo, zkoušeli jsme všechno možný.

00:32:36 Zkoušeli jsme, jestli támhle kocourek třeba není lesbička,

00:32:38 což by nebyla ta nejhorší varianta, ale není.-Nejsem!

00:32:42 Jenže ono je hrozně těžký sehnat někoho, kdo by nás pozoroval.

00:32:46 Řekl bys, člověče, že je to lehký, ale ono je to hrozně těžký.

00:32:50 Sledoval jsi někdy, jaký tady mají lidi oči?

00:32:53 Ne? Mají je úplně vyhaslý.

00:32:56 Nám by nevadilo, kdyby je měli šílený,

00:33:00 ale lidi je tady mají prostě vyhaslý!

00:33:03 Mají je zapadlý hluboko v obličeji jako třešně v nějakým těstě!

00:33:08 V jakým těstě? V takovým těstě, který kyne.

00:33:13 A postupně obaluje všechno, co do něj spadne.

00:33:16 My potřebujeme někoho, kdo má oči na povrchu obličeje jako ty.

00:33:23 Jirko? Mám fakt krásný oči. Už to na tebe jde?

00:33:28 Jde. Ty děvko!

00:33:30 Neříkej mi děvko, Jiří. Promiň, kocourku.

00:34:08 (vzdechy, stupňují se)

00:34:16 Jirko! Ten hajzl se na nás nedívá!

00:34:21 (výkřiky)

00:34:34 Díky. Děkujeme.

00:34:39 Moc jsi nám pomohl. Díky. To ne.

00:34:42 Počkejte, vždyť já jsem se jenom díval!

00:34:44 Ne, jen si to nech.

00:34:47 Není snadný sehnat někoho, kdo by se na nás dva díval.

00:34:52 Máš zvídavý oči! Kdyby ti bylo smutno, zabouchej.

00:35:00 Jirko? Je dobrej. Jo, je výbornej.

00:36:09 (výkřik)

00:36:15 Jano, Jano, tady Petr! Zbláznil ses?

00:36:18 Jsou tři hodiny v noci. Stala se mi tady taková věc!

00:36:22 Obživla mi tady deka! Petře!

00:36:25 Ale ano, vykukovala na mě! Myslím, že už bys nám neměl volat.

00:36:29 Počkej, Jano, já si nevymejšlím. Teď zase vykukla!

00:36:33 A teď zase skukla. Co?

00:36:36 Jano, já na tebe musím pořád myslet.

00:36:40 Já mám takový dojem, že už mi ze všeho přeskočilo.

00:36:43 Já dokonce reálně uvažuju o tom,

00:36:45 že se k tobě nechám odeslat jako balík!

00:36:48 Počkej, jakej balík? Poštovní balík.

00:36:50 Vidíš, to by bylo romantický. Rozhodně lepší než ty vlasy.

00:36:54 Aha. A pořád si chceš vzít Aleše? Jo, dobrou.

00:36:59 Počkej, Jano! Já bych potřeboval, abys byla se mnou!

00:37:03 Tak zavolej jindy. Ne, já to potřebuju teď.

00:37:06 Já potřebuju, abys mě držela za ruku.

00:37:09 Já se bojím, že se kolem mě děje něco divnýho!

00:37:11 Ale to není kolem tebe, Petře. To je tím, co je v tobě!

00:37:14 Toho se právě bojím, že to je v mně!

00:37:16 No vidíš! Ale je to v tobě. Dobrý noc.

00:37:18 Počkej, Jano. Jano!

00:37:34 Dlouho jsem nikde nebyl.-Ne. Máš to tady pěkný.-Jo.

00:37:48 Tak máma říkala, že nikam nechodíš. Nechodím.

00:37:53 Ale musel jsem na chvíli vypadnout z bytu. Máma je jak šílená.

00:37:57 Přenáší věci z jedný místnosti do druhý, šmejdí.

00:38:00 To jo.-Mám o ni strach. Všechno si moc bere.

00:38:03 Celý svět jí leží na srdci. Bojí se o tebe.

00:38:07 Prej jsi někam schoval telefon. No, vidíš.

00:38:12 O tebe se taky bojí. No?

00:38:22 Chtěl jsem se zeptat.

00:38:24 Zůstane v telefonu uložený poslední volaný číslo?

00:38:29 Tak to záleží na tom, jakej druh telefonu to je.

00:38:33 Dejme tomu, že to je podobnej telefon jako máme doma.

00:38:38 Jak podobnej? Hodně podobnej.

00:38:45 Myslíš stejnej? No...

00:38:49 Tak jestli je to tak, jak říkáš. Je to on.

00:38:52 Tak v tom vašem telefonu poslední volané číslo zůstane.

00:38:55 Proč se ptáš?

00:38:57 Znáš mě, nejsem na tom s technikou nejlíp.-To jo.

00:39:02 Tati, taky mám jednu otázku. Jo? Jakou?

00:39:08 Jak bych to... Takhle!

00:39:12 Může člověku obživnout jeho vlastní deka?

00:39:26 Jestli to je normální deka. Je to normální.

00:39:33 To nemůže! Taky si myslím!

00:39:40 Existuje způsob, jak z toho telefonu to poslední číslo

00:39:42 zase vyvolat?-Na vašem telefonu jsou různý tlačítka.

00:39:46 Na jednom tom tlačítku je napsaný "R“.

00:39:51 Když to R zmáčkneš, tak se poslední volaný číslo vytočí.

00:39:54 Stačí zmáčknout to R? Jenom to R.

00:39:56 A můžu si to u tebe zapojit? Můžeš si zavolat z mýho telefonu.

00:39:59 Jenomže já tam mám to číslo! Jaký číslo?

00:40:02 To poslední číslo tam mám.

00:40:06 To je číslo někoho, kdo možná potřebuje pomoc.

00:40:17 Dobrý den, tady Hanek.

00:40:21 Haló?-Dobrý den, tady Hanek. Dobrý den!

00:40:25 My už jsme spolu mluvili asi před týdnem.

00:40:28 Jo! Vy jste z tý pojišťovny, ne?

00:40:31 Ne. Já jsem ten, jak jste si myslela, že volá někdo jiný.

00:40:34 Někdo jiný? Martin.

00:40:37 Jaký Martin?-Ten váš Martin jste si myslela, že volá.

00:40:41 Volal jsem já. Počkejte, kdo já?

00:40:45 Já, Hanek. Jo aha! Takhle!

00:40:48 To jste si nejspíš spletl číslo, ne?

00:40:51 No, tak nějak.

00:40:53 A jakože jsem nepoznala, že je to cizí hlas, co?

00:40:56 Nenechala jste mě nic říct. Tak to by nakonec i souhlasilo.

00:41:00 Dobrý. A teď jako voláte proč?

00:41:03 Chtěl jsem se jenom zeptat, jestli jste v pořádku.

00:41:06 Jo, jasně. Vy asi myslíte, jestli to se mnou není jako posledně.

00:41:10 No... Není!

00:41:14 Já měla takovou menší krizi. To se může stát každýmu, ne?

00:41:18 A chtěla jste spolykat prášky. Prášky? A to jako vážně?

00:41:23 Tvrdila jste to. Co to bylo za zvuk?

00:41:27 Co? No já jsem si tady změkčila hlínu.

00:41:30 Jo.

00:41:34 A máte tam někoho nebo ruším? Ne, ne, já jsem tu sama.

00:41:37 Úplně sama, je mi fajn. Tak trošku tvořím!

00:41:43 Chápu, tak já budu končit. Ne, počkejte.

00:41:46 Řekněte mi - brečela jsem před váma?-Ani ne.

00:41:50 Víte, já jsem si vyčítala, že jsem před tím Martinem brečela.

00:41:54 Takže teď je to docela dobrý, že jste to byl vy.

00:41:58 Teda ne, že bych před váma chtěla brečet, ale víte, jak to myslím.

00:42:02 Co pes?-Jakej pes? Alík!

00:42:06 Co s ním je? Muselo to pro vás být strašný.

00:42:10 Proč? Myslel jsem, že ho přejelo auto.

00:42:14 Jo, to jsem vám řekla? Tak to jsem si vymyslela.-Aha.

00:42:19 Tak mě mrzí, že jsem vám lhala, ale já jsem chtěla

00:42:22 toho hajzlíka dojmout. Tomu rozumíte, ne?

00:42:25 Mě to dojalo. Vás to dojalo?-No jo.

00:42:29 Tak to je mi teda líto. Ne, já jsem se dojal rád.

00:42:33 A víte, že to je od vás hrozně pěkný, že se umíte takhle dojmout?

00:42:38 Tak já budu končit. Jsem rád, že jste v pořádku.

00:42:40 A taky Alík, že je v pořádku. Počkejte, počkejte!

00:42:43 Nechcete se u mě zastavit? Ne, já už musím končit.

00:42:48 To je ona? Jo!

00:42:51 Kdy se to stalo? Včera v noci!

00:42:54 Myslel jsem, že spím, ale byl jsem vzhůru.

00:42:56 Hejbala se asi pět minut. Pak zase dělala mrtvou.

00:43:01 Mluvila na tebe? Ne.

00:43:03 Jenom vykukovala.-Každopádně to vypadá, že máš závažnej problém.

00:43:08 To mám. Tohle bys neměl podceňovat!

00:43:10 No jo. Nemůže to být z pití? Já bych kvůli tomu nerad přestával.

00:43:19 Je to teď jediná věc, která mě drží nad vodou!

00:43:21 Je to tím, že nemáš ženskou! Hráblo ti z toho!

00:43:25 Já to znám. Na mě mrkalo umyvadlo.

00:43:30 Já mám ženskou. Co? Janu?

00:43:32 Jasně, že Janu. Máme hezkej vztah.

00:43:35 Jakej vztah?!-Tak dobře. Je to trochu zvláštní vztah.

00:43:38 Tak zvláštní vztah, že to vlastně ani vztah není,

00:43:42 ale já tomu pořád věřím! Bere si Aleše.

00:43:44 To jenom natruc. To je na ženských to nejhorší.

00:43:47 Ty jejich naschvály.

00:43:49 Udělají naschvál, a pak už to nejde vzít zpátky!

00:43:52 Koukám, že máš spravený umyvadlo. Skončil jsem s těma pitomostma.

00:43:56 Tak to je škoda. Ta roura z vysavače vypadala nadějně, ne?

00:44:00 Prosím tě! Když nemáš ženskou, tak si to můžeš všelijak vysvětlovat.

00:44:02 Můžeš kolem toho navykládat spoustu hloupostí,

00:44:05 ale podstata zůstává pořád stejná! Nemáš ženskou!

00:44:10 Když ženskou máš, tak jsi v jiným světě.

00:44:14 Jsi v kontaktu se stvořitelem vesmíru!

00:44:18 Ty jsi v kontaktu se stvořitelem? Anička mě vzkřísila.

00:44:21 Jaká Anička? Je krásná, mladá, miluje mě.

00:44:27 To je ta, co ti nosí žrádlo? SAVO?

00:44:29 SAVO byla! Teď spolu žijeme!

00:44:33 Chystáme se na balet. Ty bys mohl jít s náma!

00:44:35 Na balet?! Vždyť ty jsi na balet nikdy nechodil!

00:44:37 Kvůli ní jsem začal! Vysvětluje mi, co znamenají jednotlivý kroky!

00:44:40 Hele! Například!

00:44:43 Manželství. Žárlivost.

00:44:49 Dítě. Žije ohromně kulturně.

00:44:52 Pořád spolu někam chodíme. Snažím se na ní nešetřit.

00:44:55 Nechci, aby chodila uklízet jako nějaká uklízečka.

00:44:58 Ale ona je uklízečka! Je to anděl, geniální bohyně!

00:45:01 Já chci, aby jí vlak ujel nohy, abych ji mohl nosit na rukou!

00:45:08 Já vím, vlezlo mi to na mozek. Ale nevadí mi to!

00:45:11 Platím jí ušlej zisk.

00:45:13 To bys netušil, kolik si taková uklízečka vydělá peněz!

00:45:19 Hele, co to děláš s tou dekou? Radši mi ji tady nenechávej.

00:45:23 To jo.

00:45:25 Podle mě ta deka je jasný znamení! Jaký znamení?

00:45:30 Co se ti vybaví, když se řekne "deka“?

00:45:37 Postel! Deka - postel!

00:45:41 To je jasný znamení, že si máš konečně pořídit...-Postel?

00:45:44 Že si máš konečně pořídit normální ženskou!

00:45:48 Aha! Tak dík.

00:45:54 Doufám, že k nám už nebudeš volat! Nemáš na Janu dobrej vliv.

00:45:58 Myslím to s Janou vážně.

00:46:01 Je na tebe moc šílená. Ty nevíš, do čeho jdeš.

00:46:03 Máme hezkej vztah. Jo?

00:46:05 My zas máme takovou nepsanou dohodu.

00:46:07 Možná, že už je to jenom blbej zvyk.

00:46:09 Ale kdykoliv někdo z nás udělá něco šíleného, jako například

00:46:12 ostříhá tetě ve spánku vlasy, tak ten druhej jde

00:46:15 a udělá něco ještě mnohem horšího. Rozumíš, co ti tím chci říct?

00:46:21 Fungovalo to, když jsme byli spolu. A funguje to i teď.

00:46:25 Naše setkání bylo dílem osudu. Na rozdíl od vašeho setkání!

00:46:29 Naše setkání bylo docela obyčejný a to na něm bylo právě to hezký.

00:46:33 Věřím na tyhle věci. Možná že svět je plnej bláznů

00:46:35 jako jsi ty,

00:46:38 ale existují v něm také ostrůvky šťastnejch náhod.

00:46:41 Chvíle, kdy bůh zasáhne do našeho života

00:46:43 a otočí ho tím správným směrem.

00:46:46 Šel jsem tenkrát po ulici, bylo pozdě v noci, kolem budky,

00:46:50 a najednou se v ní rozezní telefon. Chvíli jsem váhal,

00:46:53 ale pak jsem to vzal, chápeš? Je na tom něco magickýho.

00:46:56 Opuštěná noční ulice, osamělá budka, v ní zvonící telefon.

00:47:02 Víš, kdo to byl? Jana?-No. Jak to víš?

00:47:11 Spletla si číslo. Chvíli jsme si povídali

00:47:15 takový normální věci, ale pak mezi náma něco přeskočilo.

00:47:18 Něco jako jiskra? Jo!

00:47:22 Pozvala mě na kafe. Uvažuj proč!

00:47:27 Bydlela nedaleko, to je ještě další náhodička.

00:47:31 Měla zamčenej barák, tak mi došla odemknout.

00:47:34 To je účet za tu paruku!

00:47:39 Ty, Péťo, my jsme to udělali už ve výtahu!

00:47:52 Kdybyste chtěl, mohla bych vám vymodelovat hlavu z hlíny.

00:47:58 Už mám i název. Jmenovalo by se to Neznámý muž

00:48:06 telefonující ženě na pokraji nervového zhroucení.

00:48:11 Co by to obnášelo?

00:48:14 Tak nic, párkrát byste ke mně přišel.

00:48:19 Vůbec netuším, kolik máte času, ale předpokládám,

00:48:25 že nějak se spolu domluvíme, co?

00:48:29 Tak času mám dost, ale jsem plachej člověk.

00:48:33 Podívejte se, vy jste mi přece zachránil život, ne?

00:48:36 Nebýt vás, spolykala bych prášky a normálně bych umřela.

00:48:42 A můžu si to ještě rozmyslet? Aha!

00:48:45 Vy se bojíte, že jsem nějak psychicky labilní.

00:48:50 Vy máte strach, že jsem nějak nervově nevyrovnaná.

00:48:54 Muži mají prostě hrůzu z nevyrovnaných žen.

00:48:58 Já fakt nevím proč. Já se v ženách nevyznám.

00:49:02 Tak Martin to například nesnášel, když jsem byla nevyrovnaná.

00:49:06 Když jsem brečela, tak jsem to musela dělat tajně a rychle.

00:49:11 A někdy jsem se zvládla vyplakat třeba i za dvě minuty.

00:49:15 Stoupla jsem si bokem, když on vůbec nic nečekal,

00:49:20 a normálně takhle: “Martine, Martínku,

00:49:25 já tě strašně potřebuju, víš? Já tě strašně miluju!

00:49:29 Martine, věř mi, opravdu!“ Vidíte? To mě naučil Martin.

00:49:34 Ale já vůbec nejsem labilní. To se nemusíte bát.

00:49:43 Já mám Alzheimerovu chorobu. Jo?

00:49:49 Tedy možná to je stařecká demence.

00:49:54 To ještě přesně nevím, ale každopádně něco mám.

00:49:58 Tak výborně! Tohle, co tady mám, to zrovna léčí stařeckou demenci.

00:50:04 Já se neumím ani leknout. Jak to?

00:50:08 Manželka mě třeba leká a já se neleknu.

00:50:12 Manželka vás leká? A jak vás třeba leká?

00:50:15 Třeba udeří pěstí do stolu. Taky na mě udělá baf.

00:50:20 A se mnou to nic nedělá, protože mám tu chorobu.

00:50:23 Jasně.

00:50:28 Vy s někým bydlíte? Ale kdepak!

00:50:30 Máte tady nějaký pánský šaty, tak jsem si myslel...

00:50:33 Jo, ty jsou po Martinovi. Já jsem si právě myslela,

00:50:36 že když si na sebe vezmu jeho šaty, tak že se pak do něj

00:50:39 třeba dokážu líp vcítit. A co jste zjistila?

00:50:42 Zjistila jsem, že mě nemá rád.

00:50:47 Ty s puntíkama? No, tak ty jsou moje.

00:50:50 Jsou hezký. Děkuju.

00:50:53 Kdybych si je na sebe zval, možná bych se dokázal vcítit já do vás.

00:51:02 Baf! Vy se normálně lekáte.

00:51:08 Řekněte mi radši, co jste dělal? Není čím se chlubit.

00:51:15 Tak se mi pochlubte a na tu stoličku si pěkně vyskočte, jo?

00:51:26 Já jsem namlouval filmový týdeníky v 70. letech.

00:51:31 Vážně? A pamatujete si něco z toho?

00:51:33 Ne! To byly takový komunistický hlouposti,

00:51:37 jako že kombajny vjely do polí a tak. Znáte to.

00:51:42 Právě neznám! Tak mi něco řekněte, ne?

00:51:45 Mně vždycky vadilo, že si lidi spojovali můj hlas

00:51:47 se zprávama z té doby. Když jsem šel od penze,

00:51:50 chtěl jsem si ho změnit. Nešlo to.

00:51:52 Já bych ale řekla, že zrovna vy máte krásnej hlas!

00:51:55 Jo. Děkuju. Nemáte něco k jídlu?

00:51:59 Jo, myslím že bych tu mohla mít.

00:52:02 Je tady sejra v tubě. Může bejt?

00:52:13 Já pamatuju, když tenhle sejra bejval

00:52:15 v takových malých šikovných skleničkách.

00:52:17 Dneska je všechno v umělý hmotě. Jo.

00:52:20 Máte víno v krabicích z eloxovanýho papíru, kaviár v tubách,

00:52:24 sejra v tubách. Nikde žádný sklo. Hm.

00:52:28 Přitom tohle bývala kultura postavená na skle.

00:52:32 Jsme tak mohli vstoupit do dějin. Jo.

00:52:36 Dneska jsem kultura plastu a papíru.

00:52:38 Jediný, co je ještě ze skla, jsou žárovky.

00:52:41 Zkoušela jste si dát někdy do úst žárovku?

00:52:45 To jsem asi jediný fakt ještě nezkoušela.

00:52:49 Já taky ne. Bál jsem se, že bych ji nedostal ven.

00:52:52 Že bych dostal křeč do lícních svalů.

00:52:55 Jo. Vidím, že vám sklo leží dost na srdci, co?

00:52:59 No. Pamatujete, co se stalo v 93.? Co?

00:53:02 Ze dne na den začali zavádět euroláhve.

00:53:05 Vzpomínáte si? To moc ne. Fakt.

00:53:08 To si vzpomeňte. To bylo jako blesk z čistýho nebe.

00:53:13 Starý pivní láhve najednou nešly vrátit.

00:53:20 To byl šok!

00:53:23 Lidi s nima dláždili cestičky u chalup, dávali je do zahrádek.

00:53:27 Všude spousta střepů, zranění, krev na cestičkách...

00:53:38 Do dvou let bylo po všem. Jak po všem?

00:53:41 Zrušili euroláhve a vrátily se starý dobrý pivní láhve,

00:53:44 pochopitelně. Protože byly lepší.

00:53:48 Neměly tak tenký stěny jako euroláhve a líp se držely v ruce.

00:53:53 A proč potom zaváděli ty euroláhve? To byl podvod.

00:53:56 Chtěli uživit výrobu skláren! Tohle se stalo v celé Evropě.

00:54:00 A jo!

00:54:02 Tehdy jsem si prvně uvědomil, že něco není pořádku.

00:54:06 Tou dobou jsem se přestal zajímat o to, co se děje kolem,

00:54:10 ztratil jsem kontakt s lidma, na kterých mi záleželo -

00:54:14 s manželkou, s Petrem, přestal jsem číst noviny.

00:54:17 Vy nečtete noviny?! Co bych se tam asi dozvěděl?

00:54:20 To jsou samý anonymní zprávy! Tím můžete listovat a listovat!

00:54:24 Nic, nic!

00:54:32 Příloha - nuda. Nic.

00:54:40 Tady je něco! A co?

00:54:43 Tady píšou o Petrovi. A kdo je Petr?-Petr je syn.

00:54:49 On se omlouvá nějaký ženě, že jí ve spánku ostříhal vlasy!

00:54:57 Co si o tom myslíte? Co já si tak můžu?

00:55:02 Já bych řekla, že to je úplná bomba, ne?

00:55:06 No, generální tajemník ÚV KSČ, soudruh Gustáv Husák,

00:55:12 který je na dvoudenní pracovní návštěvě v severomoravském kraji,

00:55:17 zavítal v doprovodu tajemníka Josefa Kempného

00:55:20 a předsedy vlády Josefa Korčáka do Ostravy!

00:55:25 Včera odpoledne navštívili soudruzi národní podnik Technoplast

00:55:29 v Chropini na Kroměřížsku, kde ze zúčastnili

00:55:32 slavnostního uvedení do provozu linky na výrobu umělé kůže,

00:55:36 která bude uvedena na trh pod názvem BAREX!

00:55:40 Ve středisku povrchové úpravy BAREXu

00:55:43 byli svědky radostné události, když jeho pracovníci právě vyrobili

00:55:46 milióntý metr čtvereční porometrické usně!

00:55:53 Tak to bylo absolutně krásný! Ze kdy to bylo?

00:55:58 14. července 1973. Vy si pamatujete přesně i datum?

00:56:03 Nějak mi to uvízlo v hlavě.

00:56:06 To byste mohl klidně recitovat na večírcích.

00:56:11 To nevím.

00:56:14 To já ale zase vím, to jsou všechno jako takový básničky!

00:56:20 Myslíte, jo? Jistě!

00:56:23 V lidech je nostalgie po týhle době. Je v tom taková jako něha.

00:56:28 A taky je docela možný, že ta něha je právě ve vás.

00:56:49 Naše rodina nedopadla tak, jak jsem si představovala!

00:56:53 Vždycky jsem chtěla, aby o tobě psali v novinách.

00:56:56 Ale jinak, než takhle!

00:56:59 Vážně jsi nějaké paní ostříhal vlasy?

00:57:01 Stalo se to omylem. Zajímalo by mě, kdy se omluvíš nám.

00:57:04 Za co? Že jsi nás tak zklamal!

00:57:07 Nebo mám být spokojená s tím, jak žiješ? Nechápu, kde se to pokazilo.

00:57:12 Vozili jsme tě k moři, kupovali jsme ti ty nejlepší vitamíny!

00:57:17 Co to děláš? Měřím si tlak!

00:57:19 Cože? Ty si měříš tlak?! No.

00:57:21 A co tak najednou? Nevím, jestli jsem v pořádku.

00:57:25 Nejsi v pořádku, ale to nesouvisí s tlakem.

00:57:28 Našla jsem doma nějaký notýsek. Samý jména.

00:57:32 Je to psaný tvým dětským písmem. A tátovým. Nevíš, co to je?

00:57:36 Jo, to jsou jména politiků, co jsme s tátou zastřelili.

00:57:39 Jakých politiků?!-Chodili jsme je vítat, když jeli z letiště.

00:57:44 A když se přiblížili a když jeli těsně kolem nás,

00:57:46 tak jsme je zastřelili prstem. Piťá!

00:57:51 Na to jste si hráli? Já jsem to bral vážně.

00:57:56 Táta říkal, že když je zastřelíme všechny, tak všechno dobře dopadne.

00:58:01 Psal jsem si jejich jména, abysme někoho nezastřelili dvakrát.

00:58:06 Vidíš, nic o vás nevím. Alois!

00:58:08 Někdy vám s tátou nerozumím. Gustáv.

00:58:11 Vlastně jsem vám nerozuměla nikdy. Jenom jsem si to nalhávala.

00:58:15 Vasil... Chápete asi jen jeden druhýho.

00:58:19 Milouš. Měl by sis ho ještě užít.

00:58:23 Víš, co včera udělal? Oblíknul se do mých šatů.

00:58:28 Přišla jsem do kuchyně, on tam seděl a měl na sobě

00:58:33 moje starý šaty z Bulharska, co už je dávno nenosím.

00:58:36 Nemohla jsem ho vůbec poznat! Baf!

00:58:38 Baf! Kdo to je? To jsem já.

00:58:42 Nemohla jsem tě poznat. Co to máš na sobě?

00:58:45 Tvoje šaty. To vidím! A proč sis je oblíkl?

00:58:49 Něco jsem si zkoušel. Davide, co sis zkoušel?

00:58:54 Já ti dávám tak čtrnáct dní.

00:58:58 Můžeš mi vysvětlit, proč jsi to udělal?!

00:59:02 Myslel jsem, že se do tebe dokážu vcítit.

00:59:06 Ty se do mě potřebuješ vcítit?! No!

00:59:09 Co tak najednou? Tím, že si na sebe oblíkneš moje šaty, jo?

00:59:14 No. A na co jsi přišel?

00:59:17 Zatím mám takový stísněný pocit. To se nediv.

00:59:21 Ten mám já z vás!

00:59:26 No, ten mám já z tebe. Ty nejsi v pořádku.

00:59:34 Něco máš za chorobu po psychický stránce.

00:59:39 To je samá Gruzie, Čečensko, zemětřesení, odběry!

00:59:43 Ale pořádný vyšetření si udělat nenecháš!

00:59:46 Davide, proboha, nechceš si to opravdu už radši sundat?

00:59:50 Můžeš v tom chodit po bytě, ale až půjdeš ven,

00:59:53 tak si vezmeš něco jinýho, že jo?!

00:59:58 To víš, že jo. Nejsem blázen. Četla jsi noviny? Četla, viď.

01:00:04 Píšou tam o Petrovi. Odkdy ty si kupuješ noviny?

01:00:13 Tady to máš!

01:00:16 Omlouvá se nějaký ženě, že jí ve spánku ostříhal vlasy.

01:00:23 Já o něj mám strach. Mohla bys ho někam vzít.

01:00:28 Třeba na výlet nebo k doktorovi.

01:00:35 Se mnou nikam nepůjde, ale tebe má rád!

01:00:38 Tebe má taky rád! To nevím. Vždyť já o něm nic nevím!

01:00:43 Máš pravdu. My o sobě nic nevíme.

01:00:47 Žijeme spolu 40 let. Nic o sobě nevíme!

01:00:51 To je tvoje vina! Jo.

01:01:37 Viděl jsi to? Jak upadla?

01:01:39 Ale ne, to je zvrat. Jakej zvrat?

01:01:45 Zvrat v ději! Já nesnáším lidi, co jdou na balet a nerozumí mu!

01:01:50 Pšt! Pardon, pardon.

01:01:53 Každej pohyb něco znamená. Já jsem kdysi uklízela

01:01:56 u jednoho tanečníka, on mě naučil tu řeč těla!

01:02:01 Dá se zatančit Alzheimerova choroba?

01:02:06 Všechno se dá vyjádřit tancem! A o čem mluví teď?

01:02:12 Tak teď mluví o tom, že je nešťastná, opustil ji kluk,

01:02:18 alkoholik. Děsně ho milovala!

01:02:23 Jaký alkoholik?-Nech toho! Já se jenom ptám.

01:02:26 Studoval jsi balet?! Tak toho nech, ne?

01:02:28 A teď říká, že jí krvácí srdce! Jaký srdce?

01:02:31 Takhle!-Vůbec ne! Takhle!Nedělej si z ní srandu!

01:02:35 (hádají se)

01:02:39 Buďte zticha! Tak promiň.

01:02:42 Já mu to vysvětluju, protože on nerozumí baletu!

01:02:46 Tak já vidím, že baletu rozumíte, taky sedíte na lepším místě.

01:02:49 Můžu se podívat? Jistě, madam.

01:02:52 Taky vidím, že jste slušnej člověk. Žádnej úchyl.

01:02:56 Zkoušel jste to někdy s luxem? To jsem nezkoušel.

01:03:02 A mě napadla výborná věc. Já bych u vás mohla uklízet!

01:03:05 Co vy na to?!

01:04:02 To byl zvrat v ději!

01:04:07 Ten tvůj kamarád studuje balet? Ale ne!

01:04:09 Mně přišel ňákej divnej. Poslední dobou

01:04:11 na tom není zrovna dobře. Dlouho neměl ženskou.

01:04:18 Já sám jsem na tom byl kdysi podobně.

01:04:21 Dokonce jsem nevycházel z bytu, experimentoval jsem s luxem...

01:04:26 Ale to už je všecko dávno pryč! Díky tobě.

01:04:30 Pohybem se dá vážně vyjádřit spousta věcí.-Jasně!

01:04:33 Víš, jakej je nejstarší balet na světě?-Ne. Pojďme do postele.

01:04:36 Počkej, ty! Indiánskej tanec!

01:04:39 Tančili ho indiáni, který opustila žena!

01:04:42 Tenkrát to znamenalo, že ta žena zemřela.

01:04:46 Našli ho namalovanej na jeskynních malbách.

01:04:49 Tam se pojedeme někdy podívat. Jmenuje se to

01:04:51 Tanec opuštěnýho indiána. Má to jenom pár kroků. Dívej se!

01:05:01 Jo! Tak tohle.-To je pěkný.

01:05:04 To je krok, který znamená srdce! Jo.

01:05:09 Tohle je krev! Jo.

01:05:12 A když to spojíš, znamená to, že ti krvácí srdce!

01:05:17 Jo, sundej si ty šaty! Počkej!

01:05:21 Tohle je samota.-To je super. Tohle jsou oči.

01:05:27 Dělej to taky! Jo, jo.

01:05:30 Oči.

01:05:33 A pozor! Jo.

01:05:37 Oči potažený smutkem. Tak pojď! Pojď.

01:05:41 Srdce! Pojď, pojď! Dobře.

01:05:46 Hezký to máš. Srdce. Pojď, srdce!

01:05:52 Krvácí! Pojď, krvácí!

01:05:57 Samota. Oči, oči.

01:06:03 A pozor - oči potažený smutkem. No vidíš, jde ti to!

01:06:10 Jo? A proč mě to učíš?

01:06:13 Protože už zítra nepřijdu. Ty něco máš?

01:06:17 Už sem nebudu chodit! Cože? Počkej! Jak chodit?!

01:06:22 No nebudu! -Co náš vztah? Se přece milujeme, ne?!

01:06:28 Jakej vztah? Říkalas, že se milujeme!

01:06:31 Jaký milujeme? Normálně se mou spíš a platíš mi za to!

01:06:34 Já ti neplatím za to! Ne?!

01:06:36 Ti platím ušlej zisk! Co to je?

01:06:41 To je, abys nemusela chodit uklízet.-Aha!

01:06:44 Já si myslela, že mi platíš za to, že se mnou spíš. Tak ahoj!

01:06:49 Počkej!-Pusť to! Nedělej to!

01:06:52 To, že my dva jsme se dali dohromady, to byl zázrak!

01:06:55 Zázrak.-Já jsem si dal inzerát na uklízečku.

01:06:58 A přišla jsi zrovna ty. Ty jsi anděl! Boží posel!

01:07:01 Jo, anděl!-Počkej! Já ti někdy zavolám.-Počkej!

01:07:05 Aničko! Aničko! Zavolej! Kdykoli!

01:07:37 (divoká rocková hudba)

01:08:33 (výkřiky muže a ženy)

01:08:40 Petře! Umírám! Co se děje?

01:08:42 Odešla ode mne Anička. Sláva! Vždyť byla úplně blbá!

01:08:47 Tak o ní nemluv, jo?! Přece jsi říkal...

01:08:50 Já nic neříkám, ale mám teď takový sezení se sousedy, víš?

01:08:55 S jakými sousedy? Nemůžeš zavolat jindy?-Nemůžu.

01:09:00 Krvácím.-Dokud nekrvácíš doopravdy, tak je to v pohodě.

01:09:04 Krvácím doopravdy! Prosím tě, mluv konkrétně!

01:09:07 Já mluvím konkrétně. Musíš přijít. Dřív než umřu!

01:09:15 Pokusila se tě zabít? Ne. Proč?

01:09:17 Tak od čeho je tady ta krev?!

01:09:20 Já jsem tančil Tanec opuštěnýho indiána!

01:09:23 No a?! Utrhlo se to umývadlo!

01:09:26 Vidíš?!! Co vidím?

01:09:31 Někdo to napiloval. Tak to byla Anička.

01:09:35 Těžce nesla moje experimenty. Asi na to umyvadlo žárlila.

01:09:38 Ježišikriste, vždyť jsi samá krev! Máš nějaký obvazy?

01:09:41 Obvazy nech! Musím ti něco říct, než umřu.

01:09:43 Tak dobře, ale dělej už! Poslouchej!-Poslouchám, tak dělej!

01:09:48 Když tě opustí taková ženská, je to jakoby tě opustil anděl!

01:09:53 Ale nejde o to, že tě opustí ženská,

01:09:56 ale o to, co se ti tím snaží bůh naznačit! To je znamení!

01:10:02 Bůh to říká jasně: "Dal jsem ti šanci být lepší, ale tys to zvoral.

01:10:07 Byla to kráva!-Je konec. Poslal jsem k tobě svýho anděla.

01:10:13 Toho nejlepšího, co jsem měl, ale tys to zvoral!

01:10:16 Další šanci nedostaneš!“ To je na ženskejch to nejhorší!

01:10:23 Skrze ně k nám promlouvá bůh! Jsou součástí božího jazyka!

01:10:29 Našel jsem hajzlpapír! Když tě opustí taková ženská,

01:10:33 znamená to, že jsi ztratil přízeň boha!

01:10:36 Já nejsem věřící, ale tohle nesu těžce. To je rána pro silný chlapy.

01:10:41 Natož pro takový chcípáky, jako jsem já!

01:10:44 Počkej, je na tom něco napsanýho. Nějaký věci, jména,

01:10:47 nebere to konce! Není to nějaká báseň?

01:10:49 Ale ne, to jsem se jenom na záchodě nudil,

01:10:52 tak jsem sepsal seznam věcí, co po mně ženský házely.

01:10:55 To je pěkně dlouhej seznam! A co jsi čekal?

01:10:57 Některý věci tady chyběj. Co třeba?

01:10:59 Po tobě žádná ženská nehodila šroubovák?

01:11:02 Roluj! Vidíš to - hasák, šroubovák.

01:11:05 Nemáš tady nic, čím bych tě mohl obvázat.

01:11:08 Řekni, proč to všecko dělaj? Nikdo z nás na tom není o moc líp!

01:11:12 Tak pojď, jdeme. Co chceš se mnou dělat?

01:11:15 Odvezu tě do nemocnice. Ne!

01:11:17 V tomhle stavu do nemocnice nemůžu!

01:11:20 V jakým jiným stavu chceš jít do nemocnice?!

01:11:22 Vždyť jsi ztratil spoustu krve! To bude strašná ostuda!

01:11:25 Budou se mi smát! To je snad jedno.

01:11:27 Já už vidím ty titulky! "Včera v odpoledních hodinách

01:11:31 se Janovi M. z Prahy vymkla z rukou masturbace

01:11:35 a Y. Prahy se stalo toto setkání osudným.“

01:11:40 Dobře, tak řekneme, že jsi třeba proletěl prosklenýma dveřma!

01:11:43 Ale takhle nikdo skleněnejma dveřma neprolítne!

01:11:46 To bych musel mít pořezaný jiný části těla!

01:11:49 Já jsem viděl jednoho chlápka v baru, toho prohodili dveřmi.

01:11:51 Skleněnejma. A ten měl břicho samej šrám a ruce taky.

01:11:57 A co mám podle tebe dělat?-Jestli mě chceš odvézt do nemocnice...

01:12:00 Ano, to bych rád. Tak mi musíš pořezat ruce! Dělej!

01:12:04 Já se nenechám zatáhnout do tvejch úchyláren!

01:12:06 Vydržím to, dělej, řezej! Tak mě podřízni až vykrvácím!

01:12:17 Řezej! Tobě se řekne - řezej.

01:12:20 Ale já jsem nikdy nikoho takhle neřezal.

01:12:23 Přece tě nemůžu jenom tak podříznout!

01:12:25 Stačí jemně. Jemně tím přejeď po ruce!

01:12:29 Řezej. Řezej! Dobře, jsi připravenej?-Jo!

01:12:33 Tak teď!

01:12:35 (výkřiky) Panebože, co se stalo?!

01:12:39 Pořezal se o umyvadlo. To děláte ty svý obřady?!

01:12:43 Muško, co je ti?! Neříkej mi Muško, jo?

01:12:46 Dobře. A kde jsi se všude pořezal?

01:12:49 Tady na ruce. Na ruce?

01:12:51 A proč ti teče krev z břicha?! Volali jste sanitku?

01:12:54 Bojí se, že bude mít v nemocnici ostudu!

01:12:57 Že se bojíš zrovna ty! A ty běž zavolat výtah. A ty pojď!

01:13:00 Já nechci, aby si mysleli, že jsem umřel jako nějakej blázen.

01:13:03 Já nejsem blázen! Nejsem blázen! Ano.

01:13:21 Řekni mi, za co umřu? Zabily tě ženský!

01:13:25 Jako spoustu jinech chlapů.

01:13:28 Prosím tě, pokusila se tě někdy nějaká ženská zabít?

01:13:31 Ano. Ano, jedna. Mě taky málem jednou jedna dostala.

01:13:36 Viděli jste tu jizvu? Bodná rána! Šroubovák?-Vývrtka.

01:13:40 A co je s ní teď? Ještě sedí, mrcha!

01:13:58 Chtěla jsem ti říct, jak sis vymyslel to s tou dekou,

01:14:03 tak mi to připadalo milý. Já si to nevymyslel.

01:14:06 To se fakt stalo! Za ty tvý nápady tě mám ráda.

01:14:11 A přes to všechno, co se mezi náma stalo,

01:14:14 bych byla nerada, kdybysme přestali být kamarádi.

01:14:17 Tak to je od tebe hezký.

01:14:22 Občas si vzpomenu na doby, kdy jsme žili spolu.

01:14:25 To přece nebylo špatný, jak jsme chodili k vašim.

01:14:29 Pořád máma dává krev? Jo, pořád.

01:14:33 A co dělá táta? Táta? Chodí k jedný ženský.

01:14:38 Cože?! Modeluje mu hlavu z hlíny.

01:14:44 Vzpomněla jsem si, jak vytlačoval ty svý bublinky z piva.

01:14:50 A vždycky jsem si říkala, že když vyžene ještě dvě,

01:14:54 všechno dobře dopadne. Možná měl vyhnat tři.

01:15:01 Dáš mi pusu? Myslím, že by to nebylo dobrý.

01:15:31 (sténá)

01:15:43 Aničko! Aničko. Dobrý.

01:15:55 (sténá)

01:16:01 Rozhodl jsem se, že ti dám ty peníze za tu paruku.

01:16:07 Ne, to nespěchá. Ale já teď nějaký mám.

01:16:12 Já si trošku přivydělávám. Jo? A kde?

01:16:18 Co? Kde si přivyděláváš?

01:16:23 Jo kde? Tak jako...

01:16:26 Jakpak? Kde si přivyděláváš?

01:16:31 Já tě slyším. Ale neodpovídáš!

01:16:34 Jo takhle. Já neodpovídám.-Neodpovídáš.

01:16:38 No, přivydělávám si u sousedů. Počkej.

01:16:43 Jak u sousedů? Normálně u sousedů.

01:16:46 Normálně u sousedů?! Bydlí tam jeden muzikant.

01:16:50 Je to fajn chlap. Cože?!

01:16:52 Má ženskou. A ta ženská potřebuje,

01:16:55 aby se na ně někdo díval, když to dělají.

01:17:01 A jak v tom figuruješ ty? Já v tom figuruju jako divák!

01:17:11 Oni ti za to platěj?! No jo.

01:17:14 Hele, nikdo tě přece nebude platit za to, že se jenom díváš.

01:17:17 Jano, je to práce jako každá jiná!

01:17:21 Já o tom vážně pochybuju! Ale je to tak!

01:17:24 Jo?!-Jo.

01:17:27 Dobře, musím ti taky něco říct. Nevím, jestli to chci slyšet.

01:17:30 Počkej, ono je to zajímavý. Když jsme se tenkrát rozešli,

01:17:34 tak mě to zlomilo.

01:17:37 Trošku mně přeskočilo a začala jsem chodit s různejma chlápkama.

01:17:40 Tak určitě to nechci slyšet! Vzpomínáš si na tu telefonní budku,

01:17:43 co stojí pod mým domem? Na tu naši budku?

01:17:47 Na jednou z ní děláš naši. Je to obecní telefonní budka.

01:17:51 Opsala jsem si její číslo. V noci jsem potom koukala z okna,

01:17:54 a když šel kolem chlap, který vypadal docela slušně,

01:17:57 zavolala jsem do tý budky.

01:18:00 Telefonem? No, telefonem!

01:18:04 Většina těch chlápků to zvedla. Jasně!

01:18:06 Ale taky bys to zvednul.

01:18:09 Je na tom něco magickýho a vy jste na to chytlaví.

01:18:12 Opuštěná noční ulice, na ní stojí telefonní budka,

01:18:15 ve který zvoní telefon.

01:18:17 To máš dojem, že ti volá přinejmenším sám stvořitel vesmíru.

01:18:21 Jasně, stvořitel. Dobře, tak jo. Co bylo dál?

01:18:24 Předstírala jsem, že jsem si spletla telefonní číslo,

01:18:26 což těm chlápkům připadalo ohromně romantický.

01:18:29 Chvíli jsme si povídali, potom jsem je pozvala na kafe

01:18:32 a většinou už jsme to udělali na chodbě a nebo ve výtahu.

01:18:36 A některým to došlo a dali mi peníze.-Prosím tě!

01:18:39 Ale některý na to fakt naletěli. No jo.

01:18:47 Kolik jich bylo? Bylo jich asi tak dvacet.

01:18:50 Dvacet?

01:18:53 V jakým časový horizontu? V krátkým časovým horizontu.

01:18:57 Já jsem se těšila, jak i to budu všechno vyprávět.

01:19:00 A já jsem na to nějak zapomněla.

01:19:06 Jasně, protože sis tu historku vymyslela.

01:19:08 Jasně že vymyslela. Nevymyslela!

01:19:11 Ale Aleš to vyprávěl jinak! Ale Aleš byl jeden z nich.

01:19:15 Patřil mezi ty hloupější, kterým to nedošlo.

01:19:17 Vlastně on byl jedinej, kterýmu to nedošlo.

01:19:22 A proto si ho chceš vzít, že jo? Řeklas mu to?-Ne!

01:19:27 Protože je to vymyšlený! Není to vymyšlený!

01:19:30 Chceš slyšet podrobnosti?! Tak dělej!

01:19:33 Proč jedeme tak dlouho výtahem? Už nejedeme, Muško. Stojíme.

01:19:37 To je jízda!

Když v listopadu 2001 uvedlo Dejvické divadlo divadelní prvotinu známého filmového režiséra Petra Zelenky, stal se z ní rázem pražský hit, který vydržel na jevišti po mnoho let. Příběhy obyčejného šílenství se také rozletěly do světa, byly hrány ve dvanácti zemích, včetně USA, naprostým šlágrem se staly v Polsku, kde byly uvedeny v jedenácti divadlech. Příběhy obyčejného šílenství mají také dvě Ceny Alfréda Radoka. Staly se Hrou roku 2001 a umělecký šéf Dejvického divadla Miroslav Krobot získal za roli Otce v této inscenaci ocenění Talent roku. Výlučná autorská hra Petra Zelenky, mimořádně úspěšný titul Dejvického divadla byl také autorem v roce 2005 zfilmován. V polovině září roku 2009 po osmi úspěšných sezónách byla odehrána dvě poslední představení. Česká televize byla při tom.

herec

Ivan Trojan

* 30. 6. 1964