Slavná komedie Milana Kundery v interpretaci Činoherního klubu (2010). Hrají: J. Dulava, O. Vetchý, L. Žáčková, M. Procházková, L. Skopalová, D. Šír, J. Břežková, P. Kikinčuk, S. Zindulka, P. Meissel, N. Boudová a další. Divadelní režie L. Smoček. Kamera J. Lebeda. Televizní režie J. Brichcín
00:00:42 (zvoní)
00:01:01 (hluk)
00:01:16 (vše utichne)
00:02:48 (smích)
00:03:04 (zvuky švihání)
00:03:26 -Výuce zdar!
-Zdar!
00:03:32 Skončil opět jeden den výuky.
00:03:35 Školáci odešli domů k obědu a my nyní opouštíme dům moudrosti,
00:03:40 abychom došli zaslouženého odpočinku. Učitelé!
00:03:48 Musíte být vzorem! Jací jste vy, taková bude i mladá generace.
00:04:01 Pozor!
00:04:05 Jak to zas stojíte?!
00:04:10 Prušánková, kdyby generace dívek vypadala jako vy,
00:04:15 -národ se přestane množit.
-(smích)
00:04:21 Kdo vás zase česal?
00:04:26 Vypadáte jak...
00:04:32 Jak má vypadat učitel?
00:04:34 -Prosím šik!
-Ovšem! Nebýt tak ohavná,
00:04:37 poslal bych vás klečet! Ale trápit čerty mě nebaví.
00:04:43 Mám návrh! Bylo by užitečné, kdyby se učitelé mohli rozeznávat
00:04:47 i v mimoškolním životě a byli i tu zavázáni k důstojnému chování.
00:04:51 Navrhuji, abychom nosili jednotnou čepici!
00:04:58 -Učitel kreslení?
-Zde!
00:05:00 -Připravíte návrh čepice!
-Dovolil jsem si...
00:05:04 -Jak to stojíte?!
-... už návrh navrhnout.
00:05:09 Ukažte!
00:05:15 Základem je vojenská čepice s kšiltem.
00:05:19 Tím má být řečeno, že i učitelé jsou jedna velká armáda.
00:05:24 Na kšiltu bude kovový štítek a na něm U a Č.
00:05:29 Čepice, to jo, ale vyplet zahradu, to ne. Už to říkám rok!
00:05:33 Paní správkyně, nerušte!
00:05:35 -Samý plevel, kdo to má dělat?!
-Vy!... Pokračujte!
00:05:41 Veliké U a veliké Č. Písmena jsou volena důvtipně.
00:05:46 Jednak jako zkratka slova učitel,
00:05:49 -ale též jako imperativ "Uč!“
-Jste velice důvtipný člověk!
00:06:00 Ne-ne-ne-ne...!
00:06:07 Zařaďte se!
00:06:10 Teď bude šacování!
00:06:15 Pořád se tu moc krade. Kdybyste uměli učit, jako umíte krást...
00:06:21 To je v pořádku! Z naší školy by vycházeli samí Sokratové!
00:06:44 Ale... Ale, ale, ale... Evička nám rozkrádá majetek!
00:06:57 Taková krásná žlutá křída! Evičko...!
00:07:05 To bude jedna rána lískovkou přes zadek.
00:07:07 Tu křídu jste mi podstrčil!
00:07:09 Že by ředitel byl takový uličník?!
00:07:15 Podstrčil jsem něco paní učitelce?
00:07:18 -Teď!
-Ne!
00:07:20 Tak, Evičko, čelem vzad, sehnout!
00:07:28 To je čelem vzad? Příště už vy to bylo lískovkou na holou. Pozor!
00:07:40 Můžete jít!
00:07:43 Hergot, copak jsme holubník, tělocvikář?!
00:07:47 V řad nastoupit!
00:07:53 Pozor! Vlevo v bok!
00:08:01 Pochodem pochod! Levá...
00:08:06 (píská)
00:08:10 Abych vás nenechal zpívat!
00:08:18 To se ví, že nenechám. Jsem rád, že vás už neslyším.
00:08:31 (zvuk startujícího auta)
00:08:55 Kupředu...
00:09:00 Kupředu... Kde to je?
00:09:09 Kupředu je všude!
00:09:12 Kupředu je úplně prázdná abstrakce.
00:09:36 Já mám taky rád abstrakce.
00:09:49 Šikmá čára,
00:09:52 k ní zrcadlový protějšek...
00:09:55 Jaká krásná, jednoduchá symetrie! Když útvar zrcadlově zdvojíme,
00:10:08 vznikne uzavřený tvar. Už na nejstarších nálezech z paleolitu,
00:10:14 na slavné kosti se jeví tento základní ornament.
00:10:19 Už paleolitický člověk cítil, že nejdůležitější moment zde
00:10:24 je střed. A jeho označením přestal být obraz abstrakcí
00:10:35 a znamená náhle zcela konkrétní věc. Zároveň si ponechává
00:10:40 takovou obecnost, že znamená i mnoho dalšího.
00:10:46 Na příklad chuť na tuto věc.
00:10:53 Ale svou strohostí znamená vzápětí i pošetilost chuti,
00:10:58 a tedy i naši nechuť. A nevztahuje se pak jen k oné věci samé,
00:11:04 ale k ženě vůbec. Ženy jsou naším životem.
00:11:09 Pak se to vztahuje k našemu životu a znamená lidské bytí samo.
00:11:18 Studenou geometrickou strohostí označuje vzápětí i naše zklamání
00:11:23 a znechucení z bytí. Tedy celou podstatnou ošklivost bytí.
00:11:48 Jak obsažná, jak smysluplná abstrakce!
00:12:01 Maminko, maminko, tak mi poraď!
00:12:04 Synáčku, tady je každá rada drahá.
00:12:06 -Je fakt, že mám Růženku rád.
-Bohužel.
00:12:13 Ale taky je fakt, že jí vůbec nevěřím!
00:12:15 Není co jí věřit.
00:12:17 -Mám se ženit, nebo ne?
-Tady je každá rada drahá.
00:12:22 Takhle nemůžu žít.
00:12:24 Dostávám dopisy. Každý den dostávám dopisy!
00:12:30 Člověk nemůže žít bez jistoty. To přece nemůže!
00:12:34 Dokud máš maminku, nemusíš se ničeho bát.
00:12:39 -A měl bys už jít pěkně spát!
-Zůstanu tu. Sám bych se doma bál.
00:12:57 To je hrůza, co?!
00:13:04 Někdo se sem musel v noci vloupat!
00:13:06 Musíme obrázek odstranit, jsou tu děti!
00:13:10 -Opovažte se to smazat!
-Ale vždyť tu jsou děti!
00:13:15 Paní kolegyně, vy jste větší...
00:13:18 No dovolte...?
00:13:22 Je to v zájmu dětí!
00:13:28 Pane řediteli, viděl jste to již?
00:13:32 Odstupte!
00:13:37 Ale... Co to vidím?!
00:13:44 -To je přece,,,
-Ano, pane řediteli.
00:13:47 Obrazec je nutno ihned smazat!
00:13:49 Jak pak můžete vyšetřit, kdo to namaloval?!
00:13:52 Pravda! Obrazec je třeba zachovat právě kvůli vyšetření pravdy.
00:13:59 Kdo chce smazat i stopy, nemá asi čisté svědomí.
00:14:05 Dovolte... Vy si myslíte, že já...
00:14:10 -Máme oči otevřeny.
-(zvoní)
00:14:14 Vyučování začíná, marš do učeben!
00:14:17 Tady má někdo moc napilno s vyučováním! A to se nechá jen tak?!
00:14:22 Pane řediteli, měla by se zřídit vyšetřovací komise!
00:14:27 A zařídit, aby tohle nikdo nesmazal.
00:14:31 -Tělocvikář?
-Zde!
00:14:34 Zařiďte, aby tu stála stráž ze žáků vyšších ročníků!
00:14:40 -Stráže se budou střídat po hodině!
-Provedu!
00:14:45 -Spokojena?
-Jste náš maršál, generalisimus!
00:14:51 Ještě tu vyšetřovací komisi!
00:14:54 Levá...levá...
00:15:03 Zastavit stát! Raz dva! Vlevo v bok! Pozor!
00:15:10 Zde budete stát jako vojáci a střežit tento znak!
00:15:15 Ručíte mi za něho, rozuměli? Střídání po hodině, rozuměli?
00:15:22 Líbíš se mi, sokole!
00:15:27 Ustanovuji tě předsedou vyšetřovací komise!
00:15:31 Paní učitelka Prušánková bude členkou.
00:15:35 -S tímhle tak něco vyšetří...
-Paní správkyně druhou členkou...
00:15:39 Většina žen v komisi je zárukou, že se bude vyšetřovat s fanatismem
00:15:43 -patřičně nerozumným.
-(smích)
00:15:47 Zítra zahájíte svou činnost. Budu osobně kontrolovat vaši práci!
00:15:52 (dupot)
00:16:11 Pro vás, pane řediteli, všechny tyhle na celém světě zničím! Smažu!
00:16:21 Utřu a zadupu! Celou podupu...
00:16:27 Nechtěla byste se raději vyřádit na zahradě? Je tam plevel!
00:16:49 Řediteli, nezlob se, že opouštím sekci, ale ten pohled...
00:16:55 To nejsou žáci, to je vojsko! To jsou blaničtí rytíři!
00:17:01 -Mně se chce zpívat, řediteli.
-Zpívej!
00:17:04 Trala-la-la, trala-kla-la, zpívejte se mnou!
00:17:10 (zpívají)
00:17:14 Řediteli, nazlob se, že ti tykám,
00:17:18 ale je 12. Čas nám krásně letí. Vel rozchod.
00:17:23 Budou si to pamatovat celý život!
00:17:25 je konec vyučování. Děkuji vám, hoši.
00:17:32 Ředitel nemá rád velká slova, hoši. Ale to znamená, že vám děkuje.
00:17:36 -Konec, padla, jděte k obědu, hoši.
-Trala la-la...
00:17:50 Maminko, tak mi proboha poraď! Poraď mi, co mám dělat...
00:17:55 Dávej si na ni pozor, mně se vůbec nelíbí.
00:17:58 Nadarmo se neříká: Která se moc strojí, nevalně pak kojí.
00:18:03 Já vím, maminečko, ale když já ji miluji!
00:18:06 (telefon)
00:18:11 Tady maminka pana předsedy.
00:18:13 Zpravodaj 23!
00:18:15 -Předseda.
-Zpravodaj 23.
00:18:18 Ve škole se objevila neslušná kresba. Kresba ženského pohlaví!
00:18:24 -Čeho?
-Ženského pohlaví.
00:18:28 Pohlaví...? Maminko, ať mi ji nepřipomínají!
00:18:34 Vždyť už to nemohu vydržet, vždyť já ji miluji!
00:18:37 -Miluji! Maminečko, co mám dělat?
-Pojď se vyplakat, synáčku!
00:18:45 (smích)
00:19:01 -Řediteli, vy se mi líbíte.
-Opravdu?
00:19:06 Vy je aspoň umíte stisknout.
00:19:11 Nezapomeňte na tu zahradu! Je tam plevel.
00:19:18 (zvuk odjíždějícího auta)
00:19:27 Tak já se jim opravdu líbím...
00:20:02 (smích)
00:20:17 -Co tady děláte?
-Dívám se na vás.
00:20:19 -Je dávno po vyučování...
-Opravovala jsem písemky.
00:20:23 Politování hodná horlivost.
00:20:26 A to včera jste maloval také vy?
00:20:28 No... Ale ne, abyste to na mě řekla!
00:20:34 Jednak by mi nikdo nevěřil a za druhé byste s mnou zatočil!
00:20:40 Co bych s vámi asi tak mohl dělat?
00:20:42 Mně vůbec nevadí, že se takhle bavíte.
00:20:46 Bavilo vás způsobit takovýhle rozruch, že?
00:20:49 Ani ne. Já vůbec nepřemýšlel, co z toho bude.
00:20:53 Já to jen nakreslil.
00:20:58 Ale to je ještě lepší. Když dovedete napsat tohleto,
00:21:03 pak máte ještě i jinou tvář než tu, kterou známe.
00:21:07 -To znamená, že mám 2 tváře.
-Šťastný! Kdo si to může dovolit?
00:21:13 Mít dvě tváře je více, než mít 2 gáže, než mít 2 auta.
00:21:18 -Ano, je to luxus!
-Dnes už mají všichni dávno
00:21:22 jen tu horší tvář. Vy jste si zachoval i tu lepší!
00:21:26 Děkuji.
00:21:28 Nevím, která z těch dvou tváří vám lépe sluší...
00:21:31 Když jste maloval ten kosočtverec, musel jste být báječný. Jako kluk!
00:21:38 -Když jste ten přísný, rigorózní...
-Sprostý, sadistický, nelidský,
00:21:44 ředitel, to jste také báječný.
00:21:49 Ano? Víte proč? Když jsem sprostý, sadistický a nelidský ředitel,
00:21:57 a celé škole vůbec nerozumím.
00:21:59 Přísahám: Neznám jediného žáka jménem.
00:22:03 Vůbec nevím, kolik má naše škola tříd.
00:22:06 Ani nevím, kde kdo z vás učí a co učí! Nevím vůbec nic!
00:22:11 O to mi právě jde. Nic nevědět, ale přitom tvrdě vládnout.
00:22:16 -To umí ledaskdo.
-Nevědomky. Ale já úmyslně!
00:22:22 Ne z nouze, ale pro svůj plezír.
00:22:24 Nic neberu, hlavně nechci brát vážně.
00:22:27 Máte pravdu, a toho se bojím. Není velký rozdíl mezi mnou a jinými.
00:22:32 Když jsem tam k tomu připsal sebe,
00:22:35 bál jsem se, že moje původní, lepší tvář se už ztrácí pod tou druhou.
00:22:40 Vám všem to může být jedno jestli vás vyplácím a sekýruji
00:22:45 s přesvědčením. Jaký je rozdíl být rigorózní opravdu nebo na oko?
00:22:52 Rozdíl je jen v mé nevážnosti a ta je tajná, na tu není vidět.
00:22:59 A je neviditelný rozdíl ještě rozdíl?
00:23:09 Mně se zdá, že jsem viděla ten rozdíl. Vždy se mi zdálo,
00:23:13 že to, co nám ze sebe ukazujete, že to nejste celý vy.
00:23:17 Ano. Ale není to zase až tak moc poznat?
00:23:21 Ne! Nebojte se, ostatní to nepoznali, ale já jo.
00:23:28 Vždycky jste mě vyplácel rukou přes zadek a přitom mluvil přísně.
00:23:34 Ale vyplácel jste mě něžně. A když jste mi podstrčil křídu a řekl,
00:23:39 že kradu, já věděla, že to je legrace jen pro nás dva.
00:23:44 Už jsem se na to pokaždé vždycky těšila.
00:23:47 (smích)
00:23:49 -Vy jste to poznala?
-Poznala.
00:23:53 Už jsme si rozuměli? Děkuji vám.
00:23:58 To je právě můj strach, že mě všichni uvidí jako 1 ze svých.
00:24:03 Nebudu nakonec opravdu jedním z nich?
00:24:06 O koho se bude opírat moje jinakost? Čí oči mi ji potvrdí?
00:24:10 -Moje.
-Co když zapomenu na to,
00:24:13 že dělám komedii a začnu ji brát vážně jako všichni?
00:24:17 Co když vás začnu sekýrovat a vyplácet s plným přesvědčením?
00:24:23 Bylo by nejhorší, kdyby mi zbyla jen jedna tvář.
00:24:27 To se vám nemůže stát.
00:24:30 -Ty věříš v mé dvě tváře?
-Věřím.
00:24:36 Opravdu?
00:24:37 -Opravdu.
-Děkuji ti.
00:24:42 Děkuji ti...
00:25:16 Maminko, tak mi poraď, co mám udělat! Zase mi dnes přišel dopis
00:25:21 s hůlkovými písmeny: Vážený pane předsedo, nosíte parohy tak vysoké,
00:25:27 že letadla musí zdálky oblétat naše město, aby neztroskotala.
00:25:33 Letadla že musí kvůli mému synovi oblétávat město?!
00:25:37 -Kdo ti tohle píše?
-Zbabělec. Bojí se podepsat.
00:25:41 Takovéhle dopisy dostávám každý den. Lidi mě nemají rádi, maminko.
00:25:49 -Protože o nich moc vím!
-To lidi nemají rádi.
00:25:52 Lidé mají rádi tmu a já jsem světlo. A všechno vidím.
00:25:58 -Lidi jsou závistiví.
-Nemají mi co závidět.
00:26:02 Mám všechno: Obdiv, úctu, moc, slávu, ale to nejdůležitější
00:26:08 mi chybí: Obyčejná malá lidská jistota.
00:26:15 Maminečko, já už jí nevěřím!
00:26:19 Možná, že to jsou jenom pomluvy.
00:26:21 Ale co když je to pravda?!
00:26:24 Moji zpravodajové mi tvrdí, že Růženka se na nikoho ani nepodívá.
00:26:28 Zpravodajové... Flinkové, jako dneska všichni!
00:26:31 Myslíš...?
00:26:33 Já vím. Co nevezmu do ruky sám, nejde.
00:26:40 Dal bych je někdy nejraději všecky ztlouct.
00:26:44 Ale i to bych musel sám. Někdy mám takovou chuť je ztlouct...
00:26:50 -Tak se mi líbíš
-Ztlouct...!
00:26:53 Ve 3 letech ses jednou postavil tatínkovi: Já ti dám přes hubu!
00:26:58 Ani nevíš, jak jsem tě za to tehdy milovala!
00:27:01 (telefon)
00:27:05 -Tady maminka pana předsedy.
-Tady zpravodaj 23.
00:27:08 -Předseda!
-Podávám zprávu o situaci ve škole.
00:27:15 K symbolu ženského pohlaví, co jsem hlásil včera přibylo rovnítko
00:27:18 -a slovo "ředitel“.
-Že jako ředitel...
00:27:23 Včera útok na naši morálku, dnes útok proti řediteli
00:27:26 -a proti komu zítra?
-Máš pravdu. Děkuji ti.
00:27:34 Tak vidíš, maminko, tak to je.
00:27:37 Možná, že je Růženka úplně nevinná.
00:27:41 Ještě jsem žádnou nevinnou neviděla.
00:27:44 Možná, že jen já ji podezírám.
00:27:47 Někdy mi napadá, že jsem podezíravý.
00:27:50 Možná vidím nepřátele tam, kde vůbec nejsou.
00:27:53 Ale kdo se mi může divit?
00:27:58 Svět, maminko, je taková ohromná mašina o miliónu šroubků.
00:28:08 Stačí 1 ten šroubek vyndat a celý stroj je zničený.
00:28:15 To jsi řekl dobře.
00:28:16 A proto ti, co vyndávají šroubky, jsou stejní zločinci jako vrahové.
00:28:24 Není rozdíl mezi šroubkem a celou mašinou. Buď je v pořádku všecko,
00:28:31 -nebo není v pořádku nic.
-Je to tak, synáčku.
00:28:34 Je-li na světě jedna jediná žena, která nasazuje svému muži parohy,
00:28:41 tak mohou všechny ženy nasazovat parohy!
00:28:47 A být to opravdu 1 jediná žena, kdyby žila někde v Tramtárii,
00:28:53 je můj úhlavní nepřítel, protože mi bere jistotu,
00:28:57 i Růženu. Ó, jak by se na světě krásně žilo,
00:29:03 kdyby si to všichni chtěli uvědomit a nic bychom nepotřebovali!
00:29:07 Vynikající filozof, myslím anglický, či rakouský,
00:29:15 -žil na příklad v sudu.
-(smích)
00:29:18 V obyčejném sudu, a byl šťastný.
00:29:22 A teď si představ, maminko, že přijde nějaký chuligán
00:29:27 a na ten sud mu namaluje ženské pohlaví!
00:29:32 Ten filozof náhle ztratí jistotu, štěstí, i ten sud!
00:29:40 -To ať dělají v Rakousku, ne tady!
-Líbíš se mi!
00:29:43 Tohle nedovolím, tohle ne!
00:29:48 Jdi!
00:29:58 (potlesk)
00:30:03 Nevím, proč by se měli vyšetřovat jenom žáci. Co učitelé?!
00:30:09 Ale ano. Učitelé byli odedávna ti největší prasáci.
00:30:13 Ale pane řediteli, to písmo je přeci dětské!
00:30:21 Neuměla byste napodobit dětské písmo?
00:30:26 Odpovězte! Uměla nebo neuměla? Neodpovídáte, dostanete rákoskou!
00:30:33 -Ano, nebudu odpovídat!
-Dám vás řezat školníkem!
00:30:40 Vy mě nenávidíte...!
00:30:48 Vím vše.
00:30:58 Chtěl bych, abychom se nesmáli!
00:31:03 Není to vůbec k smíchu.
00:31:09 Pane předsedo, chci vás informovat, že vyšetřování je v plném proudu.
00:31:13 Promiňte, tady tělocvikář je výtečný organizátor.
00:31:16 To on navrhl jednotné čepice pro žactvo
00:31:20 -a je předsedou vyšetřovací komise.
-Nepřišel jsem poslouchat chvály,
00:31:24 ale protože se hněvám!
00:31:31 -Pane předsedo, slibujeme...!
-Řeknu to otevřeně:
00:31:40 Dostávám dopisy, mnoho dopisů, které se mi vůbec nelíbí.
00:31:48 Nemusí to být všechno pravda.
00:31:51 Ale není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu.
00:31:58 Přátelé,
00:32:01 mé životní poslání je dát lidem jistotu.
00:32:08 A řeknu vám otevřeně: Sám ji při tom nemám.
00:32:14 A to je spolu vzájemně spojeno.
00:32:17 Osud mi dopřeje mé vlastní jistoty,
00:32:21 až já ji zaručím všem.
00:32:27 Některé ženy jsou kurvy.
00:32:33 Ale podívejme se poctivě na dno svých duší.
00:32:36 Co proti tomu děláme?
00:32:45 Vy tu na příklad učíte děti různým vědám.
00:32:50 Ale co děláte pro to, aby vám děti nemalovali sprosťárny po zdech
00:32:54 a nepářili se vám pod lavicemi?!
00:33:01 (smích)
00:33:07 Vzdělání je hezká věc, ale úplně pro kočku!
00:33:11 Znal jsem jednu paní, ta nevěděla co je jedna a jedna.
00:33:17 Přesto byla celý život panna, Tak je to!
00:33:20 (smích)
00:33:24 Člověk netouží po vědění, ale po jistotě.
00:33:28 Jinak nemůže být šťastný. Řeknu vám to otevřeně:
00:33:35 I já chci být šťastný. Vždyť jsem obyčejný člověk, jako vy všichni.
00:33:45 Já jsem jeden z vás.
00:34:00 A právě proto, přátelé, navrhuji ten nejpřísnější trest.
00:34:05 Navrhuji, aby viníkovi byly uřezány uši.
00:34:08 -Uši?!
-Proč ne uši?
00:34:13 Je to možná přísný trest...
00:34:17 Ale spravedlivý.
00:34:21 Ale spravedlivý... Ovšem, přátelé,
00:34:27 je vina jen na tom, kdo ten nápis psal?
00:34:38 Není.
00:34:40 Není...
00:34:42 Zlo musíme vyhubit s kořeny.
00:34:45 -Nemám nic proti tomu, že se píše.
-(smích)
00:34:50 Ať se píše, pánové, jen ať se píše!
00:34:55 Ale nezapomeňte přitom na to,
00:34:58 že kdyby toho člověka nenaučili psát, nikdy by to nenapsal.
00:35:05 Proto navrhuji, aby v případě, že viníkem je žák,
00:35:11 byl přísně potrestán i jeho učitel.
00:35:15 To vám tleskám, předsedo!
00:35:17 Navrhuji 10 ran lískovkou na holou. To už dávno zavedl pan ředitel!
00:35:24 Tresty, které doporučil pan předseda, jsou znamenité.
00:35:27 Co když mnou jmenovaná komise viníka nevypátrá?
00:35:31 Pak navrhuji, aby trest 10 ran dostal každý člen komise!
00:35:39 Cože?! Já taky?!
00:35:42 To je spravedlnost.
00:35:43 Návrhy trestu přijaty. Hodně štěstí při vyšetřování.
00:35:52 Koukejte mazat!
00:36:00 Promiňte.
00:36:08 Velice vynikající trest, rána lískovkou.
00:36:16 Chtěl jsem vám už dávno blahopřát. Ne, opravdu. Velice vynikající
00:36:21 Děkuji.
00:36:25 Dostal jsem takový nápad:
00:36:33 Co kdybych pro zvýšení vážnosti trestu,
00:36:38 vykonal trest lískovkou já sám.
00:36:42 Vážnost trestu by to jistě velmi pozvedlo.
00:36:47 Ale snížilo by to vážnost vašeho úřadu.
00:36:50 Jakápak vážnost úřadu?! Jsem člověk jako vy.
00:36:54 -Ale ne...
-(smích)
00:37:00 Pokud něco znamenám, tedy jen jako zástupce obyčejných lidí.
00:37:06 To jste krásně řekl!
00:37:09 Uchopím-li tedy do ruky lískovku já,
00:37:13 dávám tím symbolicky najevo, že jsem jeden z vás. Vždyť jsem
00:37:20 jeden z vás.
00:37:29 Co kdybych tedy
00:37:32 vykonal trest lískovkou já?
00:37:44 -Vy byste rád říznul, že jo?
-Jo!
00:37:51 -Na holou prdel...
-Strašně!
00:37:53 Tak jo. Zařídím to bez obav.
00:37:56 -Zdar, příteli.
-Zdar!
00:38:00 Prosím...!
00:38:09 -Ták... Jak se všechno vyvíjí?
-Výborně! Zítra předseda zřeže
00:38:13 lískovkou správkyni, tělocvikáře a Prušánkovou na holé zadky!
00:38:18 Představ si: tělo paní správkyně, napjaté struny tělocvikáře
00:38:22 a Prušánkové. Jak předseda rozezní vše toto jako hudební nástroj!
00:38:32 -Mám tě tak ráda, ty můj intrikáne!
-Evičko, ty jsi nikdy nebyla u mne.
00:38:39 -Ty nechceš?
-Chci, ale ty jsi velký děvkař!
00:38:43 -Říká se, že jsi měl 400 žen.
-Prosím tě, 400?
00:38:50 (smích)
00:38:53 To jsou hecy. I kdyby, tak co?
00:38:59 Co má člověk na světě dělat rozumnějšího, nevíš?
00:39:02 I když už jsem měl 400 žen, mám teď možnost úplné změny.
00:39:07 Zůstat jen u jedné ženy. Pojď, ráno tě omluvím a můžeme spát do 11!
00:39:30 Tak chlapci! Rákoska se nad vámi vznáší jako archandělův meč!
00:39:38 Už jsme skončili, řediteli!
00:39:40 Pracovali jsme v noci a celé odpoledne.
00:39:43 -Jak to skončilo?
-Viník je odhalen.
00:39:47 Kdopak to je?
00:39:51 Jeden darebný žák.
00:39:53 -A důkaz?
-Dotyčný žák zůstal po škole,
00:39:58 při kreslení zkazil 4 výkresy.
00:40:02 -Kdo to může dokázat?
-Učitel kreslení.
00:40:04 To neznamená, že to opravdu napsal.
00:40:07 -Přiznal se...
-Poslechněte,
00:40:09 dejte si na mě pozor. Mne za nos vodit nebudete!
00:40:15 Ale on se doopravdy přiznal!
00:40:22 Předvést!
00:40:28 Já vám dám, podvodníci, bojíte se rány, co?
00:40:40 Tak kluku! Ty jsi napsal, že já jsem tamhleta věc? Odpověz!
00:40:49 Ano, napsal.
00:40:54 Cože...?
00:40:59 Vypadněte! Vyšetřím si ho sám.
00:41:19 Aby bylo jasno. Vím, žes to nepsal.
00:41:22 Psal.
00:41:24 -Jo? Proč?
-Tak.
00:41:27 -Rád takovéhle kosočtverce čmáráš?
-Ano.
00:41:31 Proč jsi mě přirovnával ke kosočtverci?
00:41:34 -Tak...
-To mě tak nenávidíš?
00:41:39 -Ano.
-Nekecej. Vidím tě poprvé v životě.
00:41:44 Jsi mi lhostejný jako vzduch. Doufám, že já tobě taky.
00:41:48 Jsme jeden pro druhého krásná kulatá nula. Ne kosočtverec!
00:41:54 Tak si to zvaž, hlupáku! Dobře, 1. den kdosi namaloval kosočtverec,
00:41:59 2. den kdosi k němu připojil mé jméno.
00:42:02 -Tys byl po škole ten 1. či 2. den?
-Ten druhý.
00:42:06 A to jsi připsal ke kosočtverci mé jméno.
00:42:09 -Kdo namaloval kosočtverec?
-Já.
00:42:13 -A jak?
-Počkal jsem tajně ve třídě.
00:42:15 -Třídy si po vyučování prohlížím.
-Neprohlížíte.
00:42:19 -Ne? No a pak? Škola se zamyká.
-Počkal jsem ve třídě.
00:42:26 -Kde?
-V lavici.
00:42:28 -Dobře se ti spalo?
-Dobře.
00:42:33 Víš, že pro viníka už je určen trest?
00:42:38 -Ne. A jaký?
-Dost zlý. Tak budeš lhát?
00:42:43 Prý trest mi odpustí, když se přiznám.
00:42:46 Kdo ti to řekl? Řeči! Nikdo ti nic neodpustí!
00:42:49 Proč ses přiznával k něčemu, co jsi neudělal?
00:42:53 -Já byl ten den po škole!
-Ale neudělals to.
00:42:56 To nemůžu dokázat. Byl jsem ve škole jen já.
00:42:59 Přesto jsi to neudělal! Tebe nezajímá, kdo to udělal?
00:43:03 Já!
00:43:05 Ty jsi idiot.
00:43:08 Nejsem, pane řediteli.
00:43:13 Musíte uznat, že vyšetřovací komise uvažovala logicky.
00:43:17 Je přece pravděpodobnější, že jsem to udělal.
00:43:19 Chceme zjistit pravděpodobnost, nebo pravdu?
00:43:22 Co je to pravda, pane řediteli?
00:43:28 Všechny lidské jistoty jsou jen pravděpodobnosti.
00:43:33 Že se dožijete příštího dne, že zítra vysvitne slunce,
00:43:37 to jsou jen pravděpodobnosti. To byste měl vědět.
00:43:41 Ty nejsi jen idiot, ty jsi i učenec!
00:43:45 Pane řediteli, prosím vás, vždyť to pochopte.
00:43:48 Kdybych řekl, že jsem to neudělal, tak mi to neuvěří.
00:43:53 Řeknou, že lžu a potrestají mě mnohem více než teď.
00:43:56 Takhle ano, jsem vinen, že jsem to nakreslil,
00:43:59 ale každý musí uznat, že mluvím pravdu.
00:44:01 -To je moje velká mravní výhoda.
-Jsi najednou učenec i světec!
00:44:08 Nezlobte se na mne, pane řediteli, ale s vámi je těžká domluva.
00:44:13 Pochopte, prosím, že je jedno, jestli jsem to psal nebo ne.
00:44:20 Rozhodující je, že to na mne padlo. Také jsem nejdříve zapíral,
00:44:26 ale pochopil jsem, že je to zbytečné.
00:44:31 Nejmoudřejší je zapomenout na to, že jsem v tom nevině.
00:44:34 Takže ty už věříš, žes to opravdu napsal.
00:44:42 Nejdřív jsem se trápil, když mě obvinili.
00:44:47 Pak jsem se smířil s tím, že jsem to opravdu udělal.
00:44:54 To byla pro mne najednou strašná úleva.
00:44:59 Cítil jsem se najednou klidný a vyrovnaný.
00:45:04 Nevidím nic dobrého v tom užírat se celý život křivdou.
00:45:08 To nikam nevede. Komise viděla, že se jim snažím vyjít vstříc.
00:45:13 Zdál jsem se jim docela už sympatický.
00:45:16 Pro mne je důležité, abych jim byl sympatický.
00:45:19 Nenavádějte mě k ničemu, musím také myslet sám na sebe!
00:45:22 Ty hlupáku! Moc nerad bych viděl, jak trpíš.
00:45:26 Tohle mi nedělej, na tohle já nejsem!
00:45:30 Proto tě prosím: řekni jim pravdu!
00:45:34 A co je to pravda, pane řediteli?
00:45:37 Ty idiote! Ty Sokrate! Pravda je, že lžeš!
00:45:42 Vy jste nikdy nelhal?
00:45:44 Ale ve svůj prospěch, ty hovado!
00:45:49 Kdežto tobě uřežou uši, rozumíš?!
00:45:54 Máš šanci jen mluvit pravdu, rozumíš?
00:45:57 Řediteli! Dostal jsem podrobnou zprávu a všechno vím.
00:46:02 -To je viník?
-Ano, to je on.
00:46:04 Pane předsedo, vyslechl jsem ho sám a všechno popřel.
00:46:08 -Řediteli, vy chcete krýt zločin!
-Nám se přiznal.
00:46:14 Podepsal protokol.
00:46:20 -Tak co, psal jsi to nebo ne?
-Prosím psal.
00:46:24 -Je to idiot.
-Myslím, že to není idiot.
00:46:27 Má oduševnělou tvář.
00:46:30 Ke svému zármutku musíme přiznat, že tento žák,
00:46:34 kromě tělocviku a kreslení, byl opravdu nejlepší v celé škole.
00:46:39 Primus!
00:46:41 Ale předveďte ještě 2. viníka. O něm všechno vím a moc se těším.
00:46:46 Pan ředitel měl včera znamenitý nápad.
00:46:52 Napadlo mě, že by se mrskání ujal sám pan předseda!
00:47:00 Jako důstojnost trestu! A škola to zapíše do svých análů!
00:47:05 Tak a teď jděte! Všichni!
00:47:18 Pane předsedo, je to všechno zcela zmatečné. On to neudělal.
00:47:23 On je úplně nevinný.
00:47:25 Ale všechny důkazy jsou proti němu.
00:47:27 -Jsou, ale neudělal to.
-Přiznal se, sám jste slyšel...
00:47:32 -Přesto to neudělal.
-Jak to můžete vědět?
00:47:36 Protože jsem to udělal já...
00:47:42 -Vy?!
-Ano, já.
00:47:46 -Žádné žerty!
-Opravdu já!
00:47:52 (smích)
00:47:55 Ale v tom nápisu se přece říká, že vy jste...
00:48:04 Ano.
00:48:06 (smích)
00:48:08 A to jste psal vy sám o sobě?
00:48:12 Ano.
00:48:14 Proč?
00:48:16 Protože jsem si to opravdu myslel.
00:48:20 Na hlouposti nemám čas! To si vymýšlejte jinde.
00:48:24 -Chcete zachránit toho kluka!
-Protože je nevinný.
00:48:27 Ten kluk to udělal! To vědí všichni. Vy taky!
00:48:41 Dobře, pane předsedo, já vám to teda řeknu úplně otevřeně.
00:48:47 Správně! Otevřeně!
00:48:51 Úplně upřímně!
00:48:52 No, upřímně.
00:48:55 Ten kluk to samozřejmě napsal. Osobně nechci, aby byl potrestán.
00:49:00 A proč?
00:49:01 -Mám vztahy k jeho rodině.
-Příbuzní?
00:49:05 Ne...
00:49:08 Tak jaké vztahy?
00:49:10 -Víte o mně vlastně všechno.
-Tak ven s tím.
00:49:14 Tak vám to řeknu úplně upřímně.
00:49:18 Měl jsem něco s jeho matkou.
00:49:22 Ředitel? S matkou žáka? Byla vdaná?
00:49:26 -Ano.
-Jí vůbec nevadilo, že je vdaná?
00:49:30 Ne, vůbec.
00:49:32 -Čemu pak má člověk věřit?!
-Ničemu.
00:49:35 To bychom nebyli kamarádi! On vůbec nic netušil? Manžel!
00:49:40 -Netušil vůbec nic.
-Vidíte, člověk neví vůbec nic!
00:49:45 Nemá tušení! Je úplný vůl! A právě proto mu musíme uřezat uši!
00:49:50 Matka ho bude chtít pomstít a rozkecá, že jsem s ní něco měl!
00:49:55 -Dobře vám tak!
-Nejde jenom o mne.
00:49:59 Hanba padne na celou školu. Na celé město, nakonec i na vás!
00:50:08 (smích)
00:50:11 Ředitel s matkou žáka...! Měl bych vás okamžitě vyhodit.
00:50:16 -Víte co jste?
-Děvkař!
00:50:19 Prosím, ušetřete ho, je v sázce čest celého města!
00:50:22 Nemohu! Trest uřezání uší byl usnesen, odhlasován!
00:50:35 Ale podívejte se,
00:50:39 já jsem pověřen mrskáním, vás pověříme řezáním.
00:50:46 -Ne!!
-Soukromě vám říkám,
00:50:51 že nebudeme kontrolovat, jak jste řezal a jestli vůbec jste řezal.
00:50:57 Pane předsedo, jsem vám zavázán!
00:51:10 Co ty tady děláš?
00:51:23 To je třídní učitelka 9. c, odkud je náš provinilec.
00:51:30 Já všechno vím.
00:51:32 Já idiot...!
00:51:42 Čtěte!
00:51:48 Přítomný žák
00:51:52 zneuctil mravy a urazil čest pana ředitele.
00:51:57 Komise rozhodla potrestat ho uřezáním obou uší.
00:52:03 Jeho učitelku
00:52:07 vyplatit 10 ranami lískovkou na holou zadnici.
00:52:13 Pro zvýšení vážnosti potrestá učitelku sám předseda.
00:52:20 A žáka potrestá sám pan ředitel. Tu máte nožík.
00:52:30 Podejte mi prut.
00:52:50 Pane předsedo,
00:52:55 pane řediteli,
00:52:58 trestejte!
00:53:22 Ty idiote, ty Sokrate, tohle jsi spískal ty!
00:53:36 Vyhrňte si, prosím, sukni.
00:53:39 Tohle ještě mám poslouchat? Nástup!
00:53:44 Stáhneme kalhotky...
00:53:46 Nástup všech učitelů! Hergot, nástup, ať jste všichni dole!
00:53:54 V řad nastoupit!
00:53:56 Vy ksindle učitelská! Vy křídy! Tohleto vychováváte?!
00:54:03 A zahrada je plná plevele. Když neumíte učit, budete plejt!
00:54:09 -Konečně!
-(smích)
00:54:12 Čelem vzad! Ohnout a plejt!
00:54:17 -Čelem vzad! Zohnout!
-Ty taky...
00:54:23 -A tohleto se musí smazat!
-Opovažte se!
00:54:26 -Zločinci jsou dopadeni!
-Jediné pravdivé heslo tady!
00:54:31 -Zohnout a plejt!
-Já taky?!
00:54:33 Nečum, zohnout a plejt!
00:54:39 Jedině takhle vás snesu! Když na mne nemrkají vaše oči!
00:54:44 A nevidím vaše hlavy, v nichž máte místo mozku ohryzek z hrušky!
00:54:53 Budeš plejt pořádně?!
00:54:56 Vidíš je, Herakleite? Kvůli těmhle jsi lhal!
00:55:00 A tomuhle jsi věřil, že tě zachrání. Kopni si!
00:55:03 Kopnout!
00:55:05 Tohohle! Kopnout! Pořádně!
00:55:12 Abys viděl, na jakém písku jsi stavěl svůj hrad, ty Empedokle!
00:55:17 No uši! Nic si z toho nedělej!
00:55:23 Za chůze se nebude padat hlavička,
00:55:28 která je těžká na outlém tělíčku! A jak dobře ti bude bez uší,
00:55:33 -ty malý Anaxadore!
-(bolestivý řev)
00:56:21 (smích)
00:56:28 Děkuji ti.
00:56:38 Nezažil jsem nikdy nic krásnějšího.
00:56:47 Děkuji vám.
00:57:03 Miláčku... Au! Pomsti mě!
00:57:11 Ano! Tohle máš zatím jako zálohu.
00:57:16 -Co to je?
-Uši.
00:57:21 (potlesk)
00:57:35 (zvoní)
00:57:42 (hluk žáků ve škole)
00:58:00 (vzdálené kroky)
00:58:06 Pozor!
00:58:24 -Nazdar...
-Zdar!
00:58:36 Prosím, mám návrh.
00:58:39 Jo? Škoda, že mě nezajímá.
00:58:44 -Rozchod a jděte domů.
-A co šacování?
00:58:48 Co je vám po tom? Řekl jsem "rozchod“! Rozuměli jste?
00:58:54 Ale my chceme šacování!
00:58:55 Ani mě nenapadne.
00:58:59 Pane řediteli, už měsíc jste nepoužil rákosku.
00:59:04 Chodíme ze školy jako z holubníku.
00:59:06 (smích)
00:59:09 -Krademe!
-(smích)
00:59:11 Zanedbáváte povinou péči!
00:59:17 Běžte si stěžovat.
00:59:19 Miláčku, prosím tě, vzpamatuj se. Nenič se. Kvůli mně.
00:59:30 Vzpažit!
00:59:37 (smích)
00:59:42 Tohle je šacování...?!
00:59:45 -Co je?
-Já ukradla lineál!
00:59:49 -Vůbec jste si toho nevšimnul!
-Tak ho vraťte!
00:59:53 Vzpamatuje se! Tak ji přetáhni!
00:59:59 Tak se zvohni!
01:00:08 Bravo!
01:00:11 Je to marné!
01:00:14 Kdybych vás zbil jako žito, je to úplně marné!
01:00:17 Vaše chuť dát se ztlouci je 1000x větší než moje chuť vás tlouci.
01:00:22 Prohrál jsem, dámy a pánové. Nezasloužím si být ředitelem.
01:00:29 Proboha, co to děláš...?
01:00:34 Velte odchod a zpívat!
01:00:39 V řad nastoupit!
01:00:50 Pozor! Vlevo v bok!
01:00:59 Zpívat!
01:01:01 (zpívají)
01:01:13 Miláčku, takhle nesmíš! Takhle sám sebe zničíš!
01:01:18 Nemůžu už dál, Evičko.
01:01:21 Miláčku, měl jsi strach, aby sis zachoval obě tváře, vzpomínáš?
01:01:29 -Ano, vzpomínám.
-Bál ses,
01:01:31 aby ti nezůstala jen ta druhá, horší tvář.
01:01:34 Stalo se něco strašnějšího: Máš teď jen tu lepší.
01:01:39 -Zničíš se, všichni to viděli!
-Chtěl bych si tě vzít, Evičko.
01:01:43 -Já tebe taky.
-Nemůžu. Stydím se před tebou.
01:01:48 -Vidím toho úchyla, jak...
-Neber si to tak.
01:01:50 Ty taky! Potupou je, když bije krásnou, moji ženu!
01:01:55 On si mě dnes k sobě pozval! Já tam ale nepůjdu.
01:02:03 Už nemám tvář, kterou bych mu mohl ukázat.
01:02:06 Musíš si ji zase najít! Můžeš ho o to víc nenávidět.
01:02:10 Víš, jaká je to námaha, nosit furt dva ksichty?!
01:02:14 Je to tvůj kříž, musíš ho nést!
01:02:18 Mít jen jednu tvář, to jako mít celý život dovolenou!
01:02:23 (smích)
01:02:26 Mluvíš jako zbabělec. Chceš si mě přece vzít?
01:02:29 -Ano!
-Tak se vzpamatuj.
01:02:33 Chci, abys mě pomstil. Musíš mě pomstít!
01:02:37 Ano.
01:02:57 Umíš se jenom strojit, Růženko.
01:03:00 Pro tebe, broučku, abych se ti líbila.
01:03:04 -Opravdu jenom pro mne?
-A pro koho jiného?
01:03:08 Kdybych nebyl předseda a byl jen nějaký takový učitel,
01:03:15 to by ses ke mně chovala jinak, co?
01:03:18 Měla bych tě ještě radši.
01:03:21 Mně je tak jedno, jestli jsi předseda nebo nejsi.
01:03:27 Možná si říkáš: Má už léta.
01:03:32 Bude velkorysý! To se ti na mně asi líbí, co?
01:03:37 Ale chci ti něco oznámit.
01:03:40 Vůbec nejsem velkorysý.
01:03:43 Nesnesl bych žádné tvé přítelíčky.
01:03:46 -Opravdu?
-Nesnesl.
01:03:49 -Takže mě máš opravdu rád!
-Nesnesl.
01:03:53 Zbytečné starosti. Nikdo jiný mě nevzrušuje, jen ty!
01:03:56 -Ne?
-Ne!
01:04:03 Ale představ si, že bys byla na pár dnů v jiném městě.
01:04:07 Nemusela by ses bát, že tě tam někdo zná.
01:04:11 Večeřela bys v hotelu a přisedl by si k tobě mladý krásný muž.
01:04:18 -No a?
-Poručil by 2 deci vína. Oběma.
01:04:25 -No a?
-Trochu byste se přimázli.
01:04:30 -A dál?
-Bydleli byste ve stejném hotelu,
01:04:33 5na stejné chodbě. Po večeři byste šli každý do svého pokoje.
01:04:39 -Samozřejmě...!
-Aha.
01:04:42 Byla bys v místnosti a chtěla už spát a začala se svlékat.
01:04:47 No a?
01:04:51 Byla bys už docela nahá. A viděla bys,
01:04:55 že ve dveřích u klíčové dírky je zdvižená záklopka.
01:05:00 Z druhé strany dveří bys slyšela vrzat parkety. Že se někdo dívá.
01:05:04 -Co bys dělala?
-Ty máš nápady!
01:05:08 Nezamlouvej to! Tobě by dělalo dobře, že se na tebe dívá, že?!
01:05:13 Ty jsi tak sprostý! Tak nízký!
01:05:16 Odpusť. Ale přísahej, že bys ji šla spustit!
01:05:20 Jak se vůbec můžeš takhle ptát?!
01:05:23 Dobrá, chci ti věřit.
01:05:27 Představ si, že bys jela na lodi.
01:05:29 -Nechci si to představit...
-Ne! Prosím, představ si to jen!
01:05:34 -Dobře, představuji si to.
-A ta loď by ztroskotala.
01:05:37 Zachránila by ses jenom ty a jeden mladý krásný muž
01:05:42 na pustém ostrově. Chceš mi namluvit, že bys mi byla věrná?
01:05:47 Neuměla bych ti být nevěrná.
01:05:49 -Lhářko! Teď jsem tě chytil!
-Nebyla bych ti nevěrná!
01:05:54 -Na pustém ostrově?!
-Na ostrově někde ve křoví?!
01:05:58 Přísahej!
01:06:07 Vždycky mě umluvíš.
01:06:09 (smích)
01:06:12 Málem bych zapomněl. Zítra do divadla nejdu, musím k mamince.
01:06:16 -Nepůjdu taky.
-Ne! Chci, abys šla.
01:06:19 -Bez tebe?!
-Musím vědět, jaké to je.
01:06:25 Mám spoustu telefonátů, občané jsou znepokojeni.
01:06:28 Jaké je to představení?
01:06:31 Neslušné, nezáživné, nekrofilní a nemožné. Musíš tam jít.
01:06:36 Tvoje přání, broučku...
01:06:54 Broučku... broučku... Všechno na světě vím.
01:07:03 Ale jestli jsem brouček, nebo nejsem brouček, to nevím.
01:07:11 -Pozval jste si mě, předsedo!
-Ale příteli, přece si tykáme!
01:07:16 My už jsme spolu přece něco zažili!
01:07:19 S matkou toho žáka už jsi to skončil? No nic! Jako by to nebylo.
01:07:23 -Je ve škole všecko v pořádku?
-Ale jo...
01:07:25 To jsem rád! Dostávám telefony, prý jsi nějak polevil.
01:07:31 Ale nedám na všecko, co se povídá. Chci, abys věděl, co se povídá.
01:07:37 Nezapírám, že mi leckdo leze krkem
01:07:39 I že bych někdy kopl do školy, či do celého města.
01:07:43 -Nikdo ti nerozumí tak, jako já!
-Nenávidím to tady!
01:07:46 Výborně! Nezklamal jsem se.
01:07:50 (smích)
01:07:54 Sedni!
01:08:01 Víš, dostávám spoustu informací.
01:08:10 Ale můžu já jim vůbec věřit?
01:08:15 Neříkají mi někdy jen to, co já chci slyšet?
01:08:22 Na tobě si vážím, že se mnou jednáš vždycky otevřeně.
01:08:29 Že dovedeš zastávat svůj názor i proti mně.
01:08:34 A dovedeš na sebe říct i nepříjemné věci.
01:08:37 To s matkou žáka... Tos mohl vyletět ze školy!
01:08:43 Já vím, že jsi lump.
01:08:48 Já to vím.
01:08:51 Ale já si vážím, žes byl ke mně upřímný.
01:08:55 Já si toho vážím!
01:08:59 Znáš nějakou Růženu Kokoškovou?
01:09:03 Nikdy jsem neslyšel...
01:09:06 Viděl jsi ji někdy?
01:09:09 Ne.
01:09:18 (smích)
01:09:39 Ne, bohužel.
01:09:41 Naopak to je dobře. To je moje snoubenka.
01:09:45 Gratuluju!
01:09:47 Rád bych si ji vzal, ale chápeš...
01:09:49 Chci mít jistotu, koho si beru.
01:09:52 Chápu!
01:09:54 Nesmíš mě mít za naivku, vím o ní samozřejmě hodně.
01:09:59 -Mám o ní v kartotéce celý šuplík.
-(smích)
01:10:04 To jsou dopisy, které mi píšou o ní.
01:10:11 Tady její vzkazy, to není zajímavé.
01:10:14 Tady!
01:10:19 Našel jsem ji smotanou do kuličky v její kapse. Účtenka z restaurace.
01:10:24 1.964,- Kč. To je paleta, co?! Se mnou to nebylo.
01:10:31 Nebo účet za telefon. 23. minulý měsíc měla rozhovor s tímto číslem!
01:10:40 Je to číslo tamní zoologické zahrady.
01:10:43 Prosím tě, s kým tam mluvila?
01:10:45 -Vůbec nevím.
-(smích)
01:10:51 Nejhorší je tady těch 321 dopisů! Všecky jsou anonymní.
01:10:58 Všechny píšou, že je mi nevěrná.
01:11:01 Ona ti moc zahýbat nebude. Přeci jen jsi velké zvíře.
01:11:07 Není hloupá, aby nevěděla, že ji sleduješ. Dá si bacha.
01:11:10 -Teď jsi to řekl!
-Co?
01:11:13 Dá si bacha. Jenže, kamaráde, já nejsem primitiv.
01:11:17 To já vím.
01:11:21 Mně tak nezáleží na tom, co Růžena dělá-nedělá.
01:11:24 Na čem ti záleží?
01:11:27 Na pravdě.
01:11:32 To, co mi lidé do očí říkají, jak přede mnou jednají, to není pravda.
01:11:41 To už jsem poznal dávno. To je přetvářka.
01:11:47 Pravda je hlouběji.
01:11:54 Já ji najdu. Lidé ji říkají, až když jsou v soukromí.
01:11:59 Doma. Když jsou ode mne daleko. Ale lidé jsou pokrytci.
01:12:06 Zvykli si, že je sledujeme a jednají podle toho všude.
01:12:10 Pravda je ještě hlouběji.
01:12:15 A proto mě nezajímá, co Růžena říká,
01:12:19 ale mě zajímá, co je v ní. Co myslí, co cítí.
01:12:24 Mě nezajímá, co dělá, ale co by udělala, kdyby to udělat mohla.
01:12:31 A teprve tam je pravda, kamaráde!
01:12:36 Ano, pravda je ukryta tak hluboko, že je úplně neškodná.
01:12:43 (smích)
01:12:46 -Nemusí nám na ní záležet.
-Tak nesmíš nikdy mluvit.
01:12:50 -To bys nebyl můj kamarád.
-Já už mlčím!
01:12:55 Bez pravdy se nedá žít. Jenom se podívej na mě!
01:12:59 Mám všecko. Obdiv, úctu, slávu, prachy...
01:13:05 Ale štěstí nemám.
01:13:08 Člověk nemůže být šťastný, když nenašel pravdu.
01:13:16 Co myslíš, kamaráde, najdu ji?
01:13:23 Koho?
01:13:26 Pravdu!
01:13:31 Ne...
01:13:32 Tak nemluv! Já ti řekl, že to bys nebyl můj kamarád!
01:13:37 Najdu. Jde jen o to, jak ji hledat.
01:13:43 Metodu, kamaráde, metodu.
01:13:50 Přemýšlel jsem o tom dlouho. A proto jsem tě zavolal.
01:13:56 Já tu metodu mám.
01:13:58 Mám plán.
01:14:02 (potlesk na jevišti)
01:14:14 Nezlobte se, že vás oslovuji, milostivá,
01:14:16 ale díval jsem se celé první jednání na vás.
01:14:19 Vůbec jsem nevěděl, co se děje na jevišti.
01:14:21 Mohla byste mi říct, jaká ta hra je?
01:14:24 Je neslušná, nezáživná, nekrofilní a ještě jakási.
01:14:30 -Líbí se vám?
-Je báječná!
01:14:33 Jsem rád. Jsem v tomto městě jen několik hodin
01:14:36 a hned se ocitám na tak znamenitém představení.
01:14:40 Teprve několik hodin? Vy jste odjinud?
01:14:44 -Ano.
-A jste tu poprvé?
01:14:46 A naposledy. Zůstanu tu si 3 dny a odjedu.
01:14:55 Tři dny? A já celý život.
01:14:59 Židle vedle vás zůstane prázdná? Mohl bych se na ni posadit?
01:15:03 Rád vás uvidím během 2. jednání zase z té druhé strany!
01:15:08 -Prosím.
-Děkuji. Pardon.
01:15:17 Však už to začíná!
01:15:22 Co když to špatně dopadne?!
01:15:25 On měl, maminko, 400 žen!
01:15:27 Dopadne-li to špatně, dopadne to dobře.
01:15:30 Mně se tvoje Růžena vůbec nelíbí.
01:15:32 Nechci ji pomlouvat, ale říká se: která se moc strojí,
01:15:36 nevalně pak kojí!
01:15:38 -Když já to pořád vidím...
-Co?
01:15:42 Růženu a ředitele. Co když se mu to podaří?!
01:15:46 Bojím se, že ne. Na lidi se dnes nemůžeš spolehnout v ničem.
01:15:50 -Na všechno kašlou.
-On ne! Vím o něm moc.
01:15:56 -Ten udělá všechno, maminko.
-Kéž by Pán Bůh dal...
01:16:02 (potlesk)
01:16:07 -Jak se vám líbilo druhé jednání?
-Jste krásná z obou stran.
01:16:12 -Nenudil jste se?
-Vůbec. Z této strany jste jiná!
01:16:17 Opravdu. Stranu, co jsem pozoroval během 1. jednání, připomíná Venuši.
01:16:22 Z této strany mi připomínáte Afrodíté.
01:16:26 -Vypadám z každé strany jinak?
-Úplně.
01:16:31 A víte, že máte pravdu.
01:16:33 Budete se smát, ale já byla nedávno u lékaře.
01:16:37 Taky říkal, že jsem nepravidelná. Prý žádný člověk není pravidelný.
01:16:44 Prohlížel mě velice podrobně. Velice. A zjistil,
01:16:50 že mám levé prso o maličko menší, než to pravé,
01:16:55 pravý boltec mám o něco delší, než levý.
01:16:59 Za to levou půlku zadnice mám o něco těží, než pravou.
01:17:05 Co byste tomu řekl?
01:17:07 Že všechny tyto malé disproporce jsou velice dráždivé.
01:17:12 Vytvářejí uvnitř vašeho těla napětí, podobné elektrické energii.
01:17:21 Tu právě teď cítím. Přechází z vašeho těla na mé.
01:17:28 Maminko, chtěl bych být zase malý a zase chodit do školy!
01:17:33 Být ještě menší a hrát si uprostřed pokoje v ohrádce!
01:17:39 Nebo ještě menší a zachumlaný v peřince a počůrat se do ní.
01:17:43 -Ne, já bych chtěl...
-(potlesk)
01:17:51 Vy jste opravdu moc milý člověk. Ani jsem si nevšimla,
01:17:55 -že mě doprovázíte domů...
-Ne... nemohla jste si toho všimnout,
01:18:01 -protože je tma!
-To bude asi tím.
01:18:04 Tady nesvítí pouliční světlo. To je dobře,
01:18:06 protože ten člověk, který jde pořád za námi nás aspoň špatně vidí.
01:18:10 Ale teď už nás nevidí vůbec. Rád bych vás políbil na menší ucho.
01:18:16 Tohle.
01:18:20 -Tady zpravodaj 221.
-Tady maminka pana předsedy.
01:18:27 -Mluv!
-Je s ní ředitel.
01:18:30 Doprovází ji, prosím, z divadla. Hlasitěji, pane předsedo...
01:18:36 -Ptal jsem se, co dál?!
-Prosím nic.
01:18:40 Jak to-nic?! Drží se za ruce, zastavují se... Sakra mluv!
01:18:46 Špatně slyším, pane předsedo, kdybyste mluvil hlasitěji!
01:18:50 Ptal jsem se, co jinak dělají!
01:18:53 Je tady, prosím dost tma. Nesvítí světla.
01:18:57 -Co si povídají?
-Nevím, pane předsedo.
01:19:00 -špatně slyším. Nemám uši...
-To jsi ty?!
01:19:06 To je tak, když se smiluji nad nějakým ubožákem!
01:19:09 -Tebe jsme poslali mezi mládež!
-Ano. Dnes zaskakuji za č. 23.
01:19:15 -Co je s číslem 23?!
-Šlo do kina.
01:19:19 Maminko, slyšíš? Všechno se rozpadá. Všechno je v rozkladu.
01:19:25 Zpravodaj si jde do kina! Maminko, to je konec...
01:19:32 Jste opravdu moc milý člověk. Dáváte přednost menšímu prsu,
01:19:38 kratšímu boltci a lehčí půlce zadnice... Jste něžný.
01:19:43 Má krásná dámo, jsem něžný.
01:19:46 Mocí mermo se bráním, abych nebyl smyslný.
01:19:49 Až dám přednost delšímu boltci, většímu prsu a těžší půlce zadnice,
01:19:54 nevydržím to a budu chtít, abyste mě vzala k sobě.
01:19:58 Broučku, nezlob se, ale u mne to opravdu nejde.
01:20:01 -Tak jinde.
-Ale musíme být hrozně opatrní!
01:20:05 Bojíš se, že by nás někdo viděl. Máš vážnou známost.
01:20:09 -Mám.
-Významný muž. Terno!
01:20:13 -Jak to víš?!
-Protože nejsem cizinec.
01:20:18 Jsem z tohoto města jako ty.
01:20:20 Ty jsi odtud?! Proč jsi mi lhal?
01:20:24 Aby ses mě nebála.
01:20:27 -On tě na mne poslal...
-Měl jsem zkoušet tvoji věrnost.
01:20:33 -To jsem tedy vykonal.
-Prosím tě, nenič mě!
01:20:38 -Bojíš se?
-Bojím...
01:20:41 Neboj! Zítra ti předseda navrhne svatbu.
01:20:45 -Můžu ti věřit?
-Nikomu tak jako mně.
01:20:50 Jsem tvůj fízl. Víš, jako to je štěstí, mít mě za osobního fízla?
01:20:56 Kdyby měl každý takového fízla, jako jsem já, je na světě ráj!
01:21:01 Ty jsi milý... Ale bojím se tě pozvat. Domovnice, však víš!
01:21:07 Já vím všechno. Který prs je menší? Tenhle?
01:21:10 Musíš si to pamatovat!
01:21:14 (smích)
01:21:16 Ono se mu to podaří! Když, je tma, tak se takovéhle věci daří!
01:21:22 Proč tam venku zase nesvítí světla?! To je pořádek?!
01:21:26 Já bych je chtěl ztlouct!
01:21:31 Ale ne, ne...
01:21:34 Jestli se mu to podaří, budu mít aspoň jistotu.
01:21:38 Potom jí ukážu, co nikdy neviděla!
01:21:41 Ředitel se s ní bude muset ještě 1x sejít.
01:21:44 Půjčíme jim nějaký byt a já tam budu schovaný ve skříni!
01:21:49 Všecko budu slyšet. I její vzdychání a její kvičení.
01:21:54 Vrzání postele. A vidět!
01:21:58 Hovno, maminko, žádnou dírku! Když budou v nejlepším, otevřu
01:22:03 dveře skříně a vstoupím já!
01:22:06 Tak to je ta tvoje věrnost... Že tě nikdo nevzruší než já...
01:22:11 -Styď se, ty děvko! Fuj!
-Hlupáku, to je váza od dědečka!
01:22:18 Ano, přátelé, ano! Tentokrát by střepy skutečně znamenaly štěstí.
01:22:24 Předsedo, gratuluju! To není žena, to je skála!
01:22:31 (smích)
01:22:35 Tak nic...?
01:22:38 -Všechno marno.
-Jen jestli jste se snažil!
01:22:42 Přísahám, že by nikdo na mém místě nesvedl víc!
01:22:45 Znám muže! Každý myslí, že by nikdo na jeho místě nesvedl víc!
01:22:50 -Maminko, on měl 400 žen!
-Kdoví jakých!
01:22:53 -Podívej! Pěstí!
-Tak mluv, jak to bylo?!
01:23:00 Ze začátku docela slibně. Oslovil jsem ji v 1. přestávce.
01:23:04 Dala se mnou řeč. Byla velice milá.
01:23:06 -To by neměla, k cizímu!
-Správná žena, vysoce postavená,
01:23:12 tvoje žena musí být na lidi milá! Dovolila můj doprovod z divadla.
01:23:18 -To je taky správné?
-Samozřejmě.
01:23:22 Vyzkoušel jsem na ní nejosvědčenější řeči.
01:23:25 Těmi dostanu každou jinou ženu během 5 minut.
01:23:29 Když jsem myslel, že mám vyhráno, uchopil jsem ji za ruku.
01:23:34 -Ona se nechala?!
-Dala mi takovou ránu, že...
01:23:37 -Ta má sílu!
-Vy jste měl 400 žen...?
01:23:41 Zdaleka jsem to nevzdal. Já věděl, že pro tebe musím udělat všechno!
01:23:46 Abys měl naprostou jistotu!
01:23:51 Proto jsem se před ní rozplakal.
01:23:53 (smích)
01:23:56 Plakal jsem a říkal:
01:23:58 Proč? Proč?
01:24:01 Největší blbost, jakou jste mohl udělat.
01:24:03 Mýlíte se, mělo to úspěch. Přišlo jí mě líto.
01:24:07 -Slzela a pohladila mě po tváři.
-To zašla příliš daleko!
01:24:12 Předsedo, nechtěj, abych tě klamal! Mám mluvit otevřeně?!
01:24:15 Mluv otevřeně!
01:24:16 Pohladila mě po tváři a řekla:
01:24:21 Nezlobte se, nechtěla jsem vám ublížit, ale nesnesu,
01:24:27 aby se mě dotýkal jiný muž, než ten, kterého miluji.
01:24:32 (smích)
01:24:44 Tak vidíte... Já...
01:24:50 Já jsem to věděl. Já věděl, že to nemohlo jinak dopadnout.
01:24:57 Ale chtěl jsem mít úplnou jistotu.
01:24:59 Nemysli, až tak mi zase na tom nezáleželo.
01:25:06 -Zklame jedna, bude druhá.
-To je fakt.
01:25:10 Byl jsem připraven i na druhou možnost.
01:25:14 Skoro mě mrzí, že se to nestalo. Víš, co bychom udělali?
01:25:20 Vypůjčili bychom si byt. Ty bys tam byl s ní a já ve skříni.
01:25:25 Až byste byli v nejlepším, skříň by se otevřela a v ní bych stál já!
01:25:31 A začal bych řádit!
01:25:33 -Ve mně je kus ďábla!
-Položíš to?!
01:25:36 Být v nejlepším, vešel bys klidně a zdvořile nás pozdravil:
01:25:43 Dobrý den! A já: Předsedo, co ty tady děláš?!
01:25:48 Já si sem přišel přečíst noviny. Ona: Já snad umřu studem!
01:25:54 Ty. Co bys umírala! Sedl by sis a četl noviny:
01:25:59 Tady čtu, taková zajímavá zpráva! V severní Africe je zemětřesení,
01:26:04 v jižní vůbec nezačalo!
01:26:08 Nezačalo. Ve mně je kus ďábla! Já se bojím sám sebe!
01:26:14 Tak se to dělá, a ne rozbíjet vázy!
01:26:18 Máte asi nějaké zkušenosti.
01:26:20 Jak bych se těch 400 žen zbavoval!
01:26:25 Toto je báječná metoda předávky. Kamarády jsem vždycky pobavil.
01:26:30 Kde je těm kamarádům konec... Tonda, Karel, Tomáš, Josef...
01:26:36 -Josef? Vy jste znal Josefa?
-To byl velký děvkař!
01:26:40 -A veliký voyeur.
-Vy jste ho znal...
01:26:44 Nosil u sebe sadu nebozezů, aby vyl vždy a všude připraven!
01:26:48 -Sadu nebozezů? Na tom nic není.
-Předsedo, promiň.
01:26:53 Při vší úctě - ty bys nebyl hoden podat mu ani vrták! Promiň!
01:27:02 Víte, řediteli, že navrtá-li se dírka do stěny, do dveří,
01:27:09 musí se dobře maskovat. Když máte oko těsně u dírky,
01:27:13 dírka vypadá z 2. strany tmavě. Dáte oko pryč, dírka je světlá.
01:27:19 Často-li odstupujete během dívání, je dírka světlá-tmavá.
01:27:25 Všechno praskne! To je hrozně hloupé.
01:27:29 Musíte mít pozorovatelnu v místnosti, kde je světlo.
01:27:34 V tmavé prostoře je dírka pořád tmavá.
01:27:36 -Třeba ve skříni.
-Výborně!
01:27:39 Nebo v bedně na lůžkoviny. To jednou Josef skonal na mrtvici.
01:27:44 Tahali jsme ho pak z ní ven. V ruce pořád tiskl nebozízek.
01:27:49 Pokoušeli jsem se mu dlaň otevřít, ale nešlo to.
01:27:53 -Byl v rakvi s nebozízkem v ruce.
-(smích)
01:27:58 (hudba)
01:28:07 Jo, paní matko, umíráme a stárneme. Co mi zbývá? Budu se ženit.
01:28:15 Ty taky? Není to báječné? To se ženíme oba!
01:28:22 Uděláme dvojitou svatbu! O nic se neboj, nestarej! Zařídím!
01:28:27 Pozítří máme dvojitou svatbu. Jako svatební dar ti dám všechno.
01:28:32 -Řekni, co chceš! Lepší místo?
-Ne.
01:28:35 Někoho oddělat? No tak si řekni!
01:28:39 Jednu věc bych přeci jen chtěl.
01:28:41 Tvoje snoubenka mi pocuchala sebevědomí.
01:28:44 Někde bych si ho potřeboval postavit na nohy.
01:28:47 Býváš často u maminky. Nemohl bys mi půjčit byt?
01:28:57 Byt kvůli sebevědomí...?
01:28:58 Ne, kvůli jedné mladé dámě. Potřebuji se s ní sejít v úkrytu.
01:29:02 To víš, musím spěchat, než budu ženatý!
01:29:06 -A to potřebuješ můj byt?
-To jediné, co od tebe chci.
01:29:17 Ale no tak jo. Máš ho mít.
01:29:22 Nemohl bys mě tam nechat v bedně na lůžkoviny?
01:29:24 (smích)
01:29:27 Tentokrát ne.
01:29:55 Miláčku, nevymlouvej se. Slíbils mi to!
01:30:00 Svádět ji v tom divadle tě docela bavilo.
01:30:03 Hrát komedii mě dosud baví.
01:30:08 Ve slovech nemám vůbec problémy a to jsou plky! Mlha! Nic! Vzduch!
01:30:16 Můžu klidně říkat, že ji miluju a předsedu zbožňuju.
01:30:21 Slova už dávno přestala platit. Ale těla,
01:30:25 těla to už není komedie, jsou příliš skutečná.
01:30:29 -Miláčku, já to chci.
-Ne, prosím tě.
01:30:32 Když jsem tě potkal, já měl takovou radost!
01:30:34 S tímhle je jednou provždy konec.
01:30:37 Jaká je to úleva zastavit ten nekonečně běžící pás!
01:30:41 Každá měla po 2 ňadrech. Já měl dohromady 800 ženských ňader!
01:30:48 Každá měla v průměru 30 zubů, spočítej si to!
01:30:51 -l.200.
-Já měl dohromady 12 tisíc ženských
01:30:55 -zubů. Já už nemůžu!
-Miláčku, zítra budeme mít svatbu!
01:31:00 Pak už smíš být jenom můj. Tohle dnes je úplně naposledy.
01:31:07 Když jsme to začali, musíme to dohrát do konce.
01:31:10 My jsme to vlastně dohráli do konce!
01:31:13 Já zjistil, že to je děvka a doporučil jsem mu ji.
01:31:15 Bude ho zaručeně podvádět. To ti nestačí?
01:31:18 Nestačí. Chci, abys ho ty sám zneuctil.
01:31:23 Já už ho vlastně zneuctil, protože souhlasila se vším!
01:31:28 To je totéž, jako kdybych ji opravdu měl.
01:31:31 Musíte mít všechno uskutečněno, až do těch nechutných důsledků?!
01:31:37 Až do těch posledních nechutných důsledků.
01:31:41 Nespokojím se s žádným symbolickým zneuctěním!
01:31:46 Chci skutečnou skutečnost! Zítra s námi bude mít dohromady svatbu.
01:31:51 Když mu předtím zneuctíš ženu, bude naše svatba vítězstvím.
01:31:56 Jinak to bude další potupa. Budou námi pohrdat,
01:32:00 -že se s nimi přátelíme!
-Kdo? Ti co plejí zahradu?!
01:32:04 Co si nechají uřezat uši?!
01:32:06 Copak se to někdo dozví, že jsem se mu vyspal s nevěstou?!
01:32:12 Já to budu vědět. Kvůli mně se budeš namáhat.
01:32:17 Jsem tvoje zrcadlo. V mých očích je tvůj život.
01:32:23 Já budu vědět, žes ho potupil v té jeho tlusté tupé ženě!
01:32:30 -Že ses mu v ní vychechtal.
-(smích)
01:32:34 Já se v ní budu chechtat s tebou! Proto musíš jít! Musíš!
01:32:46 Kdybys věděla, jaké to je, když se člověku nějaký ženská hnusí!
01:32:56 Jdi!
01:33:17 Moje lásko,
01:33:21 moje lásko, já vím, jak se ti nechce.
01:33:27 Je mi tě líto, ale musíš jít, protože já ho nenávidím.
01:33:34 To co s ní jdeš dělat, to je odplata za tebe i za mne.
01:33:42 Nemohla bych žít bez té odplaty.
01:33:46 To je víc než odplata. To je moje hrdost, moje očištění.
01:33:54 Věci na tomhle světě mají tak vratký smysl...
01:33:58 Stačí fouknout, a změní se ve svůj opak.
01:34:03 Neřest, co teď prožíváš, to není nevěra, to je trestání.
01:34:11 Trestáš za mne a trestáš se mnou. Jsem spolu.
01:34:18 Právě teď v ní jsme spolu. Nerozlučněji, než kdy jindy.
01:34:27 Miláčku, trestej ho!
01:34:35 Trestej.
01:34:40 Trestej...
01:34:51 Já netušila, že bych právě v tomhle pokoji mohla zažít tolik rozkoše...
01:35:01 Možná mi právě dělalo dobře, že to je v tomhle pokoji.
01:35:06 -Msta?
-Možná.
01:35:09 -Protože tě dává špehovat?
-I za to, že se mi protiví.
01:35:16 A že ho při tom chci. Že je odporný a že ho přitom potřebuji.
01:35:21 Jsem rád, že jsme se milovali právě v tomhle pokoji.
01:35:25 Budeš na mne vzpomínat třeba i proti své vůli.
01:35:28 -Proč proti své vůli?
-Budeš si mě představovat
01:35:32 místo něho. I zítra o svatební noci si budeš představovat mne.
01:35:38 A denně. Celý život mu budeš ve vzpomínkách nasazovat parohy.
01:35:45 Ty ho máš ale pořádně v žaludku.
01:35:49 Předseda! Ten hovnípták! Ten Einstein naší doby!
01:35:58 Ten podprdelník, maminčin utěrák!
01:36:01 -Co ti udělal?
-Všechno dělám kvůli němu!
01:36:06 Kvůli té nule! Dělám věci, které se mi hnusí!
01:36:12 Neumíš si představit, jak se mi hnusí!
01:36:16 Přetvařuji se, přemáhám se! Vzal mi mou vlastní prostotu,
01:36:21 ten hovnipták! Věrozvěst!
01:36:26 -Proč se oblékáš?
-Musím.
01:36:29 -Ty tady taky ještě nebydlíš!
-Já úplně zapomněla.
01:36:34 Zítra to bude tvoje svatební lože. A já vám už nyní gratuluji,
01:36:41 paní předsedová!
01:36:46 (smích)
01:36:51 (zpívají svatební pochod)
01:37:03 -Vyhodil mě z místa!
-Neměl jsi chodit do kina.
01:37:06 -Tys nebyl v kině?
-Ne místo svých povinností!
01:37:09 -Jsi udavač!
-(hudba)
01:37:26 Sláva novomanželům!
01:37:27 Fuj! Fuj!
01:37:29 Sláva! Sláva! Sláva!
01:37:32 Fuj!
01:37:36 Kdybyste se svým chotěm oddané lože chtěla,
01:37:39 račte užít matrace z mého těla!
01:37:43 Že mám dlouhé vlasy, to není móda, ale solidarita s kamarádem,
01:37:47 kterému uřezali uši, protože hájil pravdu!
01:37:51 Drahý pane předsedo! Kdybyste chtěl,
01:37:55 užijte místo matrace všech našich věrných těl!
01:38:00 Psal všade pravdu o našem řediteli, nakonec ho uštvali!
01:38:05 Když ho mučili, vracel se domů, co udělal?!
01:38:10 Panu předsedovi sláva!
01:38:14 Fuj!
01:38:16 Sláva! Sláva!
01:38:19 Fuj! Fuj! Fuj!
01:38:32 Blahopřeji vám k vašemu štěstí, paní ředitelová!
01:38:35 A já k vašemu, paní předsedová.
01:38:38 Děkuji. Byla jsem nedávno u svého lékaře.
01:38:43 Důkladně mě prohlížel.
01:38:46 Jestli vás, řediteli můj, svatební lože píchá,
01:38:48 užijte místo polštáře věrného mého břicha!
01:38:56 Důkladně mě prohlížel a nakonec mi řekl,
01:39:00 že potřebuji pravidelný pohlavní život.
01:39:04 Pravidelnost jako den a noc. Nebo jaro, léto, podzim,
01:39:13 zima. Všimla jste si, že se ta údobí střídají ve stejném pořadí?
01:39:21 Lékař mi řekl: Pravidelnost je základem hygieny.
01:39:26 Souhlasím s vámi, paní předsedová. Také jsem pro nejpřísnější hygienu.
01:39:33 Můj manžel musel v poslední době dělat mnoho věcí
01:39:36 velice nehygienických.
01:39:39 A proč?
01:39:41 Protože jsem to chtěla.
01:39:44 Sláva panu předsedovi, sláva panu řediteli!
01:39:48 Že už nemá uši, nechal si narůst vlasy. Já na protest s ním!
01:39:52 Sláva! Sláva!
01:39:54 Fuj! Fuj!
01:39:56 -Je to náš hrdina!
-Sláva! Sláva!
01:40:00 -Fuj, fuj fuj!
-Ano, fuj!
01:40:06 Fuuuuuj! Já patřím k vám!
01:40:11 Vyhodili mě ze školy, protože jsem učil děti kreslit pravdu!
01:40:15 Nemít pleš, nechal bych si narůst vlasy jako vy!
01:40:19 (smích)
01:40:23 Z cesty! Z cesty, jdou novomanželé!
01:40:32 -(zpívají)
-Trala-la-la...
01:40:41 Sláva!
01:40:46 Miláčku, teď už nám všichni můžou vlézt na záda!
01:40:56 Ale zahrada je vypletá, jedna radost!
01:41:08 Byla to sláva! Jsem šťasten, maminko!
01:41:12 Zasloužíš si to, ale nesmíš nikdy zapomenout na svou maminku!
01:41:16 Nikdy tě nepřestanu mít rád. Jsem šťasten jako Goethe.
01:41:21 To byl slavný anglický malíř z jednoho dávného století.
01:41:27 Nechám o něm učit v našich školách naši mládež.
01:41:30 Ale řeknu ti, že tento veliký anglický mořeplavec
01:41:34 se neodlišuje od lidí, které denně potkáváme na našich ulicích.
01:41:39 Ani se neodlišuje od tebe a ode mne. Cítím, maminko,
01:41:45 cit, který se mi rozléhá v prsou, velikého všesvětového bratrství
01:41:50 a cítím, jak mi všechno splývá dohromady - staletí, hvězdy, lidé,
01:41:56 králové, malíři. Cítím, že jsou jako já.
01:42:02 Že jsou to všichni docela obyčejní lidé.
01:42:05 Tak krásně jsi nemluvil, ani když ti byly tři roky!
01:42:09 Všichni jsou šťastni jako já!
01:42:26 Kde je předseda? Dostal jsem vzkaz, že za ním mám hned přijít.
01:42:31 Předseda je u maminky. Ten vzkaz jsem poslala já.
01:42:38 Co mi chceš říct?
01:42:41 Že máš moc sympatickou ženu. A hezkou.
01:42:45 Rozuměly jsme si.Říkala jsem jí, že jsem byla u lékaře
01:42:51 -a důkladně mě prohlížel.
-Zjistil, že jsi nepravidelná.
01:42:55 Ano, a že právě proto potřebuji pravidelný pohlavní život.
01:43:02 Jako vdaná máš k tomu příležitost.
01:43:07 Nebýt tebe, nikdy bych vdaná nebyla.
01:43:10 Bez tvé pomoci bych to manželství těžko snášela.
01:43:15 Ty nesouhlasíš?
01:43:17 Ne.
01:43:19 Co si o mně myslíš?! Říkals, že je hovnipták, nebo neříkal?!
01:43:25 Myslíš, že mně může stačit hovnipták?!
01:43:34 Každý týden bude muž trávit toto odpoledne u své matky.
01:43:39 -To bude náš den!
-Ne.
01:43:42 Proč ne?
01:43:46 Nechce se mi.
01:43:48 To nevadí. Nemusí se ti chtít. Musíš jen za mnou chodit.
01:43:58 Ty víš, že musíš. Mohla bych manželovi všechno říct.
01:44:03 Přiznat se, že ses se mnou vyspala?
01:44:06 Stačí, když mu řeknu, jak jsi mi všechno vyžvanil,
01:44:10 když tě na mne poslal.
01:44:12 Drahá paní, nepokoušej se mě strašit.
01:44:17 Tohle mu nikdy neřekneš.
01:44:20 Celé manželství stojí na tom, žes prošla úspěšně zkouškou,
01:44:24 kterou jsem já s tebou provedl.
01:44:27 Kdyby tvůj muž věděl, žes něco tušila,
01:44:29 zkouška by byla neplatná a bylo by po manželství.
01:44:33 Poslal mne, abych zkoušel tebe, ne tebe, abys zkoušela mne!
01:44:38 Nepokoušej se mě připoutat tak chatrnými provázky.
01:44:43 Abys s tím definitivně přestala, řeknu ti, proč už nikdy nepřijdu.
01:44:50 Konce prostopášníků jsou někdy zvláštní.
01:44:54 Začalo se mi hnusit ženské tělo.
01:44:58 Snesu ho jen u té ženy, kterou miluji.
01:45:02 Říct o tobě, že tě nemiluji, je málo.
01:45:07 Tvé tělo je pro mne přímo prototypem nemilovaného těla.
01:45:13 Tak je především nadměrné.
01:45:16 Přebývá. Je ho mnohem víc, než vy si zasloužilo.
01:45:22 Z toho množství kůže jde na mne hrůza.
01:45:30 Ty jsi obrovská nádoba. Jsi hrnec s vařící vodou,
01:45:36 do které bys mě chtěla hodit a uvařit jako hlemýždě.
01:45:40 Tvoje ruce, nohy, prsa, to je 6 chobotů slizské chobotnice.
01:45:48 Tvá tvář je nalíčená poklička na kotli páchnoucí plévky.
01:45:56 Už bych se tě nemohl ani dotknout.
01:46:05 Řekls to přesvědčivě.
01:46:10 Ale říkej si co chceš, já bez tebe žít nemůžu.
01:46:13 -Budeš muset.
-Myslíš?
01:46:16 Nemůžeš zůstat ještě aspoň minutku?
01:46:22 Minutku?
01:46:24 Nahrála jsem pro tebe krásnou hudbu.
01:46:27 Chceš mě nachytat na hudbu?
01:46:29 Bude se ti určitě moc líbit.
01:46:33 Prosím...
01:46:40 (jeho hlas z reprodukce)
01:46:43 Předseda, ten hovnipták!
01:46:48 Ten Einstein naší doby! Ten podprdelník, maminčin utěrák!
01:46:55 A co ti udělal?!
01:46:57 Kvůli němu já, kvůli té nule, dělám věci, které se mi hnusí.
01:47:07 Ani nevíš, jak se mi hnusí!
01:47:12 Tak co, chlapečku? Líbila se ti hudba?
01:47:20 Něco jsem se od dnešního manžela přiučila.
01:47:26 Uznávám, že jsem v pasti. Ale prosím tě...
01:47:30 Jsem ráda, že už prosíš.
01:47:33 K čemu by ti to bylo?
01:47:38 To by tě bavilo, když víš, že na tebe nemám chuť?
01:47:42 Těšilo by tě, kdybych to dělal z donucení?
01:47:45 Těšilo.
01:47:50 Myslím, že právě to by mě těšilo.
01:47:56 Kdybys za mnou pálil, to bych asi o tebe ani nestála.
01:48:00 Takových jsem už měla! Ale tohle ještě ne. A právě to mě vzrušuje.
01:48:09 Že nechceš a přitom musíš.
01:48:14 Musíš dělat, co ti poručí chtivá panička.
01:48:19 A jsi přitom inteligentní člověk. Mnohem chytřejší než já.
01:48:25 Právě to mě baví. Mít v moci takového inteligentního člověka.
01:48:32 Můžeš klidně říkat, že se ti hnusím.
01:48:35 Že jsem hrnec s vařící vodou, můj manžel je hovnipták.
01:48:41 Dokonce chci, abys to říkal.
01:48:44 Tak je to ještě víc vzrušující.
01:48:48 A abys věděl, před manželem budu vždycky připravená,
01:48:53 upravená, krásná. Chci v tom dřevu vzbudit, co v něm nikdy nebylo.
01:49:01 Před tebou se vždy chci změnit v hajzlbábu.
01:49:06 Najdeš mě neumytou, neupravenou, sprostou, hnusnou,
01:49:14 protože ty musíš.
01:49:20 A moc je nejsladší, když je úplně nepřiměřená.
01:49:26 Když blbec vládne moudrému, slabý silnému, ohavná krásnému.
01:49:38 Všichni velikáni mi splývají. Je zbytečné je od sebe odlišovat.
01:49:45 Lásko, moje lásko, dnes už smíš být jenom můj!
01:49:49 Tak pojď si mě rozpínat!
01:49:54 Odpusť mi, to byla odplata. Nemohla bych žít bez té odplaty.
01:49:59 To byla víc než odplata, to byla moje hrdost, očištění.
01:50:03 -A usmívej se.
-Zítra dám pokyn,
01:50:06 aby se vyučování v našich školách zjednodušilo
01:50:09 a vyučovalo se pouze o Goethovi. O nikom jiném.
01:50:13 Každý, kdo by se chtěl odlišovat, ztroskotá!
01:50:16 Věci na tomhle světě mají tak vratký smysl.
01:50:20 Stačí fouknout a změní se ve svůj opak.
01:50:23 Nebo ti mám pustit, co jsem nahrála?
01:50:26 Ztroskotá, protože pravda je jen jedna!
01:50:29 Goethova pravda je ta, o kterou jsem usiloval i já.
01:50:33 A nebylo to lehké.
01:50:35 Sledoval jsem lidi, zkoušel, zkoumal je na povrchu
01:50:39 i pod povrchem a nakonec jsem došel pravdy!
01:50:42 Pravda je to jediné, co dá člověku štěstí...
01:50:45 -A ty jsi krásný a chlupatý!
-(smích)
01:50:50 Nikdo z vás nechce na životě, než ten spánek
01:50:53 a jednu věrnou ženu!
01:50:56 -Ty pačesy, to tělo!
-Já vím.
01:50:59 Růženka se strojí, nekojí a je jako já!
01:51:02 Jako my všichni! Jeden jako druhý.
01:51:05 všechna století úplně stejná a v tom, maminko, je moje štěstí!
01:51:12 Vidíš, že to jde, i když nechceš!
01:51:14 Jen nesmíš přestat mít rád svou maminku!
01:51:18 Teď je to ještě lepší!!
01:51:21 Nikdy tě nepřestanu mít rád!
01:51:24 Toto odpoledne, po celý náš život bude jenom naše....
01:51:29 (podivné zvuky)
01:51:45 (potlesk)
01:52:07 Skryté titulky: R. Světecký Česká televize 2010
Milan Kundera (*1. 4. 1929 – †11. 7. 2023) byl světoznámý česko-francouzský spisovatel, dramatik a esejista. V roce 1975 se odstěhoval do Francie, čtyři roky poté byl zbaven československého státního občanství a roku 1981 získal občanství francouzské. To české mu bylo vzáceno v roce 2019. Své texty psal nejdříve česky, později francouzsky. Do literatury vstoupil jako básník a dramatik, nakonec se ale celosvětově proslavil zejména jako prozaik a esejista. Jeho romány (např. Nesnesitelná lehkost bytí, Nesmrtelnost a Žert) patří mezi nejčastěji překládaná česká díla na světě. Zemřel v Paříži 11. července 2023 ve věku 94 let.
V 60. letech minulého století napsal divadelní hru Majitelé klíčů. Byl autorem dramatizace románu D. Diderota pod názvem Jakub a jeho pán. Neméně známá je jeho původní divadelní hra Ptákovina, kterou teď uvádíme v repríze k uctění autorovy památky.
„Moc je nejsladší, když je úplně nepřiměřená – když blbec vládne moudrému…“ Kunderova hra fraškovitě, až sarkasticky odkrývá v lidech to, co je jejich motorem. Pro někoho je nejdůležitější podřídit se a mít svůj klid, někdo potřebuje k životu moc nad ostatními.
O své komedii Ptákovina řekl Milan Kundera, že „je to komedie do té míry nevážná, že je to víc než komedie: že je to ptákovina.“ Její spletitý děj spustí Ředitel, který namaluje ve třídě na tabuli obrázek kosočtverce. A přijde se na to. Nastává vyšetřování a do hry vstupuje také všemocný muž města, Předseda.
Mýty opředená komedie se hrála jen krátce v roce 1969 a od té doby ji u nás nikdo oficiálně neviděl. Až do září roku 2008, kdy ji v pražském Činoherním klubu nastudoval režisér Ladislav Smoček. Moderní a hluboké hře, stejně jako její inscenaci, se dostalo zaslouženého přijetí. A Jaromíru Dulavovi v roli Předsedy i ceny Alfréda Radoka za nejlepší mužský herecký výkon.