S odzbrojující bezprostředností vyprávěný příběh statečné ženy, ze které se stala ikona národa (2012). Připravili Z. Maléřová a G. Agathonikiadis
Skutečná kariéra Marty Kubišové (*1. 11. 1942) začala v roce 1964, kdy nastoupila do známého pražského divadla Rokoko. Brzy se stala skutečnou pěveckou hvězdou, jejíž věhlas přesahoval hranice naší země. Nebýt okupace Československa roku 1968 mohla ona i její kolegové z tria Golden Kids dobýt Evropu jako jedinečný úkaz hudební scény. Martě Kubišové bylo teprve šestadvacet let, když přišel první zákaz. Ještě stihla nazpívat legendární Modlitbu pro Martu a pak se normalizační režim snažil všemi prostředky o to, aby její jedinečný hlas zmizel z povědomí národa. Zpěvačka lepila igelitové pytlíky na hračky a stala se součástí disentu. Ani život na existenčním minimu jí neubral nic ze síly tvrdohlavě vzdorovat osudu. V roce 1971 za dramatických okolností ztratila nenarozené dítě a prožila klinickou smrt. O osm let později se stal zázrak, stala se matkou a získala velkou životní oporu v dceři Kateřině.
Martin osobitě zastřený krásný alt zazněl znovu až na Václavském a Letenském náměstí v listopadu 1989, kde po boku Václava Havla zpívala českou hymnu a slavnou Modlitbu pro Martu. Konečně se mohla vrátit ke zpívání v plné síle a zázemí našla v komorním prostředí pražského Ungeltu. S pěveckou kariérou se oficiálně rozloučila v roce 2017, i když i poté příležitostně vystupovala. V roce 2023 obdržela Řád Tomáše G. Masaryka první třídy z rukou prezidenta republiky.
