Česká herečka pocházející ze slavného uměleckého rodu dnes již patří k legendám českého herectví. V těchto dnech slaví významné životní jubileum (2009). Režie A. Činčerová
00:00:24 Tak jdeme na to!
00:00:28 Je zima, tak vás napojím vitamíny.
00:00:33 Teď se cítím trochu na trní.
00:00:38 Strašně nerada o sobě mluvím.
00:00:41 Matka na to měla úžasný termín: Že jsem lidoplachá.
00:00:51 Otec byl opravdu slavný v době, co jsem byla jako dítě.
00:00:56 Když přecházel ulici, tak tramvaj zastavila.
00:01:01 To byly věci! Já na to koukala, a jak jsem byla pyšná na tátu!
00:01:10 Vždycky rodiče říkali: Nechlub se. Drželi mě opravdu hodně při zemi.
00:01:17 -Tak otec... A to mám říkat i jména?
-No. Otec Zdeněk Štěpánek...
00:01:24 Otec Zdeněk Štěpánek, matka Elena Hálková,
00:01:30 pradědeček Vítězslav Hálek. Z tátovy strany
00:01:36 Jan Nepomuk Štěpánek.
00:01:38 Ale přiznám se, že nevím, který je to rok, století. Ale je to dávno.
00:02:00 Máma když byla v jiném stavu se mnou,
00:02:03 tak byla ve Vinohradském divadle.
00:02:07 Tatínek šel až v 43. roce do Národního divadla.
00:02:13 Vy jste se narodila v Žilině. Jak to?
00:02:17 Že jsem se narodila v Žilině, to má souvislost právě s dědečkem,
00:02:21 který tam byl lékařem. Narodila se tam i máma, její sestra...
00:02:31 Ještě to nebylo před Slovenským štátem, takže tam Češi mohli být.
00:02:39 Máma říkala, že ze sentimentu mě tam šla také porodit.
00:02:43 Z manželství Elena Hálková a Zdeněk Štěpánek jsem já, jenom.
00:02:49 Pak se naši rozvedli tak elegantně, tak neuvěřitelně...
00:02:56 nevím, jak bych to řekla. Já dlouho nechápala, proč se rozvedli.
00:03:03 Chovali se k sobě fantasticky.
00:03:05 Táta se podruhé oženil a měl tři děti:
00:03:11 Martina, Petra a Kristýnu. Máma měla z 2. svazku Kateřinu.
00:03:18 Říkala jsem si, že jsem jak z hornických dětí.
00:03:22 Do 13 let jsem byla sama a najednou nás bylo... Pět!
00:03:44 Kdybyste si mohla ubrat zpátky nějaký věk...
00:03:48 Myslím, že každém období má
00:03:52 něco, pro co je neopakovatelné,
00:04:00 také vás nějakým způsobem formuje
00:04:05 a když přijde 2. období, čerpáte z toho, protože to je také dobré:
00:04:09 To jsem se naučil tohle...
00:04:13 není! Dnes už bych nechtěla být mladá.
00:04:20 -Říkám to naprosto zodpovědně.
-(telefon)
00:04:25 Jak žena-herečka vnímá pocit z přibývajících let?
00:04:33 Není to legrace. Není to, že by člověk jásal na každou vráskou,
00:04:38 jako to říká Květa Fialová. Já to taky klidně řeknu. Není to tak.
00:04:43 Ale zase si myslím, že stárnout se musí umět.
00:04:52 To není tak, že to přijde samo. Musí se s tím vyrovnat.
00:04:58 Nemůžu ze sebe dělat, jak se říká ŞmrckaŞ, diblíka mladého,
00:05:03 to nejde, to je člověk komický, trapný.
00:05:10 A zase je zbytečné dělat, že jsem stará.
00:05:15 Nebarvím si vlasy, jsem šedivá. Ta představa...
00:05:21 Mám to od 18 let, po tátovi. Táta byl velice brzo šedivý.
00:05:26 Neumím si představit, že bych se barvila. To jsem já! Taková!
00:05:35 No, vykytovat!
00:05:38 Vím, co si už nemohu obléci, vím, co bych chtěla, ale nejde to.
00:05:44 Člověk musí znát ty hranice.
00:05:48 -Má vyšší věk aspoň nějaké výhody?
-Někdy vás pustí v tramvaji.
00:05:55 -Jak se jmenujete?
-Elisa Makropulos...
00:06:02 Chtěla byste být nesmrtelná?
00:06:06 Tedy rozená kdy?
00:06:09 Tisíc pět set osmdesát pět.
00:06:17 -85, tedy jste ráčila...
-337 let, prosím!
00:06:22 Chci, abyste mluvila vážně!
00:06:24 V době, kdy jsme to zkoušeli, jsem si tuto otázku i pokládala.
00:06:30 Pak jsem si najednou uvědomila: Ze začátku to není špatné,
00:06:36 člověk všechno zná, už ví, jak to dopadne, už ví...
00:06:43 ne. Věřte mi, že ne.
00:06:46 To zoufalství, že ty hlouposti, ty blbosti
00:06:50 se stále znovu a znovu opakují, to musí být šíleně únavné.
00:06:58 Ani milovat se nedá tři sta let! To člověk nevydrží.
00:07:06 Omrzí být dobrý, omrzí být špatný, omrzí být zlý a není nic...
00:07:14 Jak herečka dbá o svou kondici?
00:07:20 Nevím, jak herečka dbá o svou kondici. To fakt nevím.
00:07:25 Já o ní nějak usilovně nedbám. Jo, v jedné věci jo:
00:07:31 Když je po prázdninách, nebo po vánočních svátcích,
00:07:36 kdy člověk nemá tolik práce v divadle a nezkouší,
00:07:41 a přijde do divadla po prázdninách
00:07:46 a má si vzít divadelní kostým, teď uděláte takové...
00:07:51 Já to nemůžu nějak dopnout...!
00:07:55 V tu chvíli, jak moje máma říkala krásně: Dát vejš žlab.
00:08:02 Pamatuji se, že jsem s ní hrála poprvé ve hře: A ten měl 3 dcery.
00:08:07 Režíroval to J. Dudek.
00:08:09 Bylo velké štěstí, když něco takového mladého herce potká,
00:08:13 pozorovat velké hvězdy při práci.
00:08:17 Sledovala jsem, že ona nijak okázale nepůsobí,
00:08:22 že by se chtěla předvádět, exhibovat.
00:08:26 Všechno si v tichu zkoušela, ani ji nebylo slyšet.
00:08:33 Pak, když jsem s ní po letech zkoušela velkou roli ve hře Komik,
00:08:38 to také režíroval Jaroslav Dudek, já pochopila,
00:08:42 jak ona pracuje systematicky, jak si to v hlavě probírá,
00:08:48 až když jdou zkoušky do finiše a do generálek,
00:08:52 tam teprve vše, co posbírá během zkoušení, tam vybalí.
00:08:58 Pro mne její herectví je taková tichá síla.
00:09:04 Cítíte se lépe, když jste nalíčená?
00:09:07 Jsem trošku za člověka.
00:09:12 Nemám si udělat ještě augenráfky? Já mám...!
00:09:18 Říká se, že Nixon prohrál volby, protože nebyl dost nalíčený,
00:09:24 že působil tak jako mrtvolně. Ale něco na tom líčení je.
00:09:31 Ale že bych se do civilu ráda líčila? Něco se sebou udělat musím.
00:09:38 Ale čím míň, tím líp. Zapírat věk je nesmysl.
00:09:44 To je někdy až komické.
00:09:48 Tak abych byla přijatelná pro okolí,
00:09:52 něco drobně se sebou udělám.
00:09:55 Můžete jít třeba vynést odpadky?
00:09:58 Můžu vynést odpadky nenalíčená!
00:10:01 Říkají kameramani, že některé herečky vědí,
00:10:05 že jim to třeba zleva víc sluší. Máte to i vy?
00:10:08 Ano. Schokolade Seite.
00:10:11 Která je vaše Schokolade Seite?
00:10:14 -Tahle.
-Takže sedíte správně.
00:10:31 Nikdy jsem si nehrála na princeznu. To je zvláštní. Já byla spíše kluk.
00:10:37 Já nebyla taková, že jsem měla panenky...
00:10:42 Asi jsem nějakou měla,
00:10:44 ale já k tomu asi neměla ten pravý holčičí vztah.
00:10:49 Já lezla po stromech, dělal jsem takové klučičí věci.
00:10:55 Máma jednou vykládala, že na mne čekala na refýži
00:11:00 a já byla hodně žravé dítě.
00:11:04 Jak ona vykládá, já držela v ruce krajíc chleba namazaný.
00:11:09 Proti mně šel nějaký kluk a něco mi řekl. Ona řekla:
00:11:15 Chleba jsi si vzala do druhé ruky a ubalila jsi mu takovou facku!
00:11:21 Mládí je nemoc, jak říkala O.Scheinpflugová.
00:11:26 Otec měl chalupu v Železné Rudě. Tam byl úžasný ochotnický spolek.
00:11:37 Přišli za tátou, jestli by si s nimi nezahrál "MěšťákyŞ.
00:11:43 Upozorňuji, že mi ještě nebylo 15.
00:11:48 Táta řekl, že jo. Uměl to, hrál to.
00:11:54 Já tam tak stála a oni, jestli bych nechtěla já taky. Já nesměla.
00:12:01 Do té doby jsem nesměla nic. Oba rodiče měli hrůzu,
00:12:07 že by ze mne bylo něco, s čím by nebyli spokojeni.
00:12:13 Otec se tak na mne podíval: Ale jo.
00:12:18 Naučila jsem se to, to není problém se to naučit.
00:12:21 Podotýkám, že jsem hrála Polju, té bylo tak 20
00:12:29 a v necelých 15 letech hrát 20letou ženskou, to je generace!
00:12:36 To se prostě nedá.
00:12:40 Já tam měla, dnes už to vím, krásný dialog s Tětěrevem. S tátou.
00:12:50 Pamatuji se: Strčili mě na jeviště, celá Železná Ruda tam byla,
00:12:56 spousta známých také. Byl dlouhý stůl,
00:13:02 tam seděl otec a já tam vešla,
00:13:08 podívala jsem se na něj a byla jsem jak žába před hadem.
00:13:15 Já nevěděla jak dál. Táta měl nalepené vousy a zamumlal: Mluv!
00:13:25 Tak jsem to ze sebe tak...
00:13:28 a teď šel dialog a já vůbec nevím, o čem byl, nic.
00:13:37 Byla jsem šíleně ráda, že jsem vypadla.
00:13:40 Dovedete si představit, jak to asi vypadalo. Hrůza!
00:13:46 Ale mládí je naprosto splachovací. To je igelit.
00:13:53 To bylo v létě o prázdninách.
00:13:55 V září jsem dělala zkoušky na konzervatoř.
00:13:59 Dnes bych "chodila kanálamaŞ.
00:14:01 To je ta strašná Polja v Měšťácích.
00:14:07 Já udělala zkoušky na konzervatoř.
00:14:12 Tam se bralo od 15 let snad do 25-30.
00:14:20 Horní hranice nebyla ohraničena.
00:14:24 Tak se tam ocitli lidé bez maturity, jako jsem byla já.
00:14:29 Já byla z kvarty. Tam si všichni kantoři oddychli.
00:14:36 Byla reforma. Zrušili konzervatoř a udělali jen Akademii.
00:14:43 A co s námi, když nemáme maturitu?!
00:14:50 Na měsíc nás a brněnskou konzervatoř
00:14:55 sezvali do zámku Protivína, tam jsme byli měsíc
00:15:02 a dali nám úplné středoškolské vzdělání.
00:15:07 Ač bez maturity, dostali jsme dispens od ministra školství,
00:15:12 že můžeme studovat na vysoké škole.
00:15:15 Co odpoledne, až tata všecko uvidí?
00:15:18 -Bude zle?
-Ale ne, abys před tatou...
00:15:24 Stejně jsem všem pro smích, že za tebou chodím do Dubnice.
00:15:28 -To se nemá, že?
-Pravda, že nemá.
00:15:30 Taky myslím. Co to máš? Ukaž...
00:15:38 Dostala jsem umístěnku do Mladé Boleslavi.
00:15:43 Byla jsem se tam podívat a odjela jsem filmovat
00:15:50 a do toho divadla jsem prostě nenastoupila.
00:15:57 Měla jsem podepsanou smlouvu a tak jsem to ignorovala.
00:16:02 Umístěnka... Dostala jste befehl, že vás ministerstvo umísťuje
00:16:11 do toho a toho divadla. Konec. A nebylo odvolání.
00:16:18 Tady bych chtěla zasít jetel a dole směsku.
00:16:21 -Ale jak to všechno dopadne...
-Dostala jsi strach?
00:16:25 To byl opravdu veliký malér. Odehrával se až na ministerstvu.
00:16:31 Tam jsem byla "na koberciŞ.
00:16:35 Tak jsme seděli ve Strážnici s Jaroslavem Marvanem,
00:16:40 spousta starých bardů a já řekla, že jsem na dlažbě. A co mám dělat?
00:16:46 On mi řekl: Tak někam napiš.
00:16:52 Rozhodla jsem se pro Pardubice, protože asi tak 5 km odtamtud
00:17:01 je vesnice Mateřov. Tam jsem jako dítě
00:17:07 jezdila někdy na prázdniny.
00:17:09 Říkala jsem si, když v Pardubicích v divadle bude ouvej,
00:17:15 vždycky tam pěšky dojdu. Hele tady v tom domě...
00:17:24 No to není pravda... jéžíšikriste.
00:17:32 Tady ta zeď tu nebyla, tohle byl obrovský dvůr.
00:17:40 Tady stáje, maštale. Tady byla velká koupelna,
00:17:45 tam se snad dalo plavat. Pojďte pryč! To spadne.
00:17:55 Tady se jezdilo takhle drožkou!
00:17:58 Tenhle smrk si pamatuji.
00:18:02 Sem jsem jezdila s tátou na hony, na bažanty, na koroptve.
00:18:07 To už není...
00:18:16 Sem jsem chtěla utéci pěšky z divadla, kdybych tam byla smutná,
00:18:23 nebo to tam nefungovalo.
00:18:35 Že to je krásné divadélko!
00:18:37 Těch 5 a půl roku, co jsem tady byla,
00:18:41 to bylo nejkrásnější období mého života.
00:18:44 Ač jsem se tu nenarodila, marná sláva, myslím,
00:18:50 že jsem se tu narodila jako herečka.
00:18:57 Tohle byla moje šatna.
00:19:02 Jéžiš, to je úplně jiné!
00:19:05 Byla jsem tu do roku 59... jo, 59.
00:19:12 To už je přes půl století.
00:19:16 To je to hezké! To je hezky zrenovované.
00:19:24 Ředitelská lóže, tamhle byla herecká lóže.
00:19:30 Nevím, funguje-li ještě jako herecká.
00:19:34 Co jsem tu hrála? To se nedá spočítat.
00:19:37 30 představení do měsíce, 12 premiér do roka...
00:19:49 Ráda na to vzpomínám.
00:19:52 Prkna... Ty určitě mě pamatují! Ty jo.
00:19:59 Tady jsem zažila první divadelní sukces, dá-li se to říci.
00:20:06 Režíroval to Karel Jernek. Byl to Anouilh "SkřivánekŞ, Svatá Jana.
00:20:14 To bylo tak mimořádné představení, že jsme byli pozváni
00:20:21 do pražského karlínského divadla, které je největší vůbec v Praze
00:20:25 a 4x jsme ho vyprodali. Byl to opravdu mimořádný úspěch.
00:20:34 I otec tenkrát pochvalně zamručel. Tak jako byl rád.
00:20:48 Tenkrát samozřejmě že tam byla francouzská ambasáda na představení
00:20:53 a já od nich dostala měsíční pobyt
-stipendium v Paříži za to.
00:21:06 Nejela jsem, ale neříkám to proto, že v Paříži se v létě nehraje,
00:21:13 co bych tam dělala a v sezóně mě pustit nemohli.
00:21:17 Nepřišlo vám na mysl, že byste mohla emigrovat?
00:21:20 Ne. Co bych tam dělala?
00:21:24 Byla bych paní v domácnosti, frustrovaná, zoufalá...
00:21:30 Ne, já ne.
00:21:34 (zpívá si)
00:21:35 Když poprvé ťali, dřevo zavzdychalo.
00:21:41 Když podruhé ťali, krev se vyprýštila.
00:21:47 Nenáviděla jsem naivky. Ale pronásledovaly mě.
00:21:53 V 18 jsem přišla k divadlu,
00:21:55 takže všecko, co bylo mladé, blbé, tak to jsem hrála!
00:22:04 Je naivka, milovnice, heroina,
00:22:09 anstand! Teď jsem si vzpomněla!
00:22:14 Jak se říkalo "komische AlteŞ- stará, nebo komická stará.
00:22:19 Romeo...
00:22:22 A Julie!
00:22:27 Julii prosím natáčet ve velkých celcích, zezadu a potmě!
00:22:32 Hezkých rolí je hodně, ale jen do určitého věku.
00:22:36 Pak se to tak zvláštním způsobem vytrácí... Jak to někdo říkal:
00:22:43 Je hodně slimáčků a málo kapustiček.
00:22:46 Chlapi ne, ti se mají úžasně.
00:22:49 Ženská to má dost blbé, když stárne, když už není...
00:22:54 Pak jsou takové ty babičky, vždycky je to taková hodná...
00:22:59 Jo, kdyby byla třeba alkoholička, nebo drogovala,
00:23:04 nebo něco, aby tam bylo nějaké drama!
00:23:07 Ale to je vždycky takové jako Şno...Ş a to není pro herce dobré.
00:23:15 Říká se o mně, že vydržím stát celé hodiny,
00:23:17 že jsem tím přiváděla do rozpaků postarší vyslance.
00:23:22 Zdá se, že už začínám být také postarší.
00:23:25 Mám ráda, když jsou kostýmy hezké. Kostýmy hodně pomůžou.
00:23:29 Je-li dobrý výtvarník, tak musím říct,
00:23:34 že ještě tu tečku tam může udělat.
00:23:39 (hudba)
00:24:14 Zase náhoda! Ředitelé a režiséři jezdili po oblastech
00:24:23 a dívali se, koho by tak potřebovali.
00:24:29 Zase jsem měla kliku, že přijel Václav Lohniský na představení
00:24:35 a koupil mě. Šla jsem. Byla jsem v Libni 10 let a hrála jsem tam
00:24:42 všecko snad.
00:24:44 Nebesa se, sestro, pro vás rozhodla.
00:24:49 Korunou ověnčila vaši šťastnou hlavu.
00:24:56 A já se pokorně skláním
00:25:00 před vůlí Boží.
00:25:04 Jak ty myšlenky tak lítají, nevím, jak jsem na to přišla:
00:25:10 My jsme měli jet na chalupu
00:25:14 a Honza s otcem svým na mne čekali v divadle po generálce v Libni.
00:25:22 To byla generálka na Schillerovu Stuartovnu.
00:25:29 Můj muž mi potom říkal, že jakmile mě popravovali, on měl hlavu takhle
00:25:35 pod sedadly, nemohl vůbec... Věděl, že to je divadlo,
00:25:42 ale on to nemohl přežít vůbec. Byl takový jako: Jéžišmarjá...
00:25:48 Krvavou vinu mládí na popravišti odpykám.
00:25:53 Dnes jsem nevinná.
00:25:58 Tak jdi a smrtí pykej za své viny!
00:26:05 Také jsem si prošla žádným Hurvínkem a Spejblem, Kašpárkem,
00:26:10 ale divadlo jsem si prošla tím, že táta vždycky umíral.
00:26:15 Jako malá jsem seděla v portále u hasiče, pak jsem do hlediště nesměla.
00:26:21 Já myslela, že se zblázním!
00:26:24 Takhle jsem vzlykala a mne tahali od toho hasiče pryč.
00:26:31 Pak si to syn můj zopakoval.
00:26:34 Milá a vážená paní Štěpánková,
00:26:38 díval jsem se na Vaši Marii Stuartovnu
00:26:42 a chtěl bych vám poděkovat za krásný večer.
00:26:45 Bylo mi i dopřáno býti svědkem velkého hereckého výkonu,
00:26:51 dnes tak řídkého. Řekl bych, že to je výkon hodný Národního divadla.
00:26:58 Vaše Marie Stuartovna byla zase jednou opravdová královna na scéně
00:27:04 ve vší kráse a složitosti básníkova projevu.
00:27:09 Srdečně Vás zdraví váš Jaroslav Seifert.
00:27:15 Jak jsem se dostala z libeňského divadla na Vinohrady?
00:27:21 Jo, ředitel Vinohradského divadla se přišel podívat na Markropulku
00:27:26 do Libně. Á konto toho mě vzal.
00:27:32 Přijali mě tam vlídně. Ale můj muž mě upozornil,
00:27:38 že to, co jsem hrála v Libni,
00:27:42 takže tolik tam hrát nebudu. Protože tam je
00:27:49 prostě každý na něco, abych řekla.
00:27:52 Hrála jsem tam také moc hezké věci. Ráda vzpomínám na toho Bolta,
00:28:01 ŞAť žije královna!Ş Stuartovna. Bylo to nasazené proto,
00:28:08 že v té době všechny naivky otěhotněly.
00:28:15 Najednou nebylo co hrát.
00:28:19 Tohle je táta. Ale to je hodně dávno.
00:28:27 Jegore, pojď, posaď se a poslechni si,
00:28:32 co přivezl otec Pavlin z Moskvy!
00:28:36 Posaď se!
00:28:39 Tehdejší šéf Národního divadla Otomar Krejča řekl,
00:28:42 že potřebuje 6-7 herců a táta mezi těch 6-7 herců nepatřil.
00:28:51 Musím říci, že to dost těžce nesl.
00:29:01 Nerada na to vzpomínám.
00:29:07 Jsou to takové živé vzpomínky.
00:29:13 A pak máma,
00:29:19 ta zase ve 48. zkoušela Emílii s Janem Pivcem v Othellovi
00:29:34 a řekla, že to v únoru byl puč.
00:29:43 Tak dostala výpověď, takže to nedozkoušela.
00:29:51 Něco lepšího než to, jak jsme si žili před válkou,
00:29:54 -si člověk ani vymyslet nemůže!
-Jste dnes přísný, otče Pavline!
00:29:59 Otče...! Všichni jsou otci! Bůh je otec, car je otec,
00:30:07 ty jsi otec, já jsem otec...
00:30:11 Táta si za celou tu dobu nikdy nestěžoval.
00:30:17 Všichni viděli, že ho to strašně týrá.
00:30:23 Byl raněný, to je to přesné slovo.
00:30:27 -Ty zvíře!
-Běž, vráno! Varuj se...
00:30:37 Otec v 68. roce umřel a opravdu si nevrzl.
00:30:42 Točil, to jo. Bylo tam hodně hluboko do kapsy.
00:30:49 Dokonce byla chvíle, kdy máma mu dávala prachy.
00:30:55 To byly takové chvíle,
00:31:00 které pro herce nejsou dobré.
00:31:05 Takže jsem si to nedovedla představit, až jsem to zažila já.
00:31:12 Říkám: Je to tak v rodině.
00:31:16 Můžete mi říci, co jste zažila vy?
00:31:20 No tak můžu říct, ale není to nic světoborného.
00:31:28 Neprodloužení smlouvy s Vinohradským divadlem
00:31:36 bylo spjato tím, že mi vypršela smlouva, že mi neobnovili novou.
00:31:42 Bylo to v době, kdy mi umřel muž. Bylo to hezky načasované.
00:31:51 Jak se říká: Člověk v životě... Co tě nezabije, to tě posílí.
00:32:05 Tak se člověk odrazí tzv. ode dna, ale to dno je daleko hlouběji.
00:32:11 (hudba)
00:32:19 -Dobrý den, paní primářko!
-To snad není pravda!
00:32:25 (hudba)
00:32:38 To bylo také krásné: Nedávno jsem šla nakupovat
00:32:41 a zapomněla jsem tam rajský protlak. Odcházím a ta paní za mnou
00:32:47 přes ulici volá: Paní doktorko!
00:32:54 V naší rodině je hodně doktorů. Líbilo se mi to.
00:33:01 To se mi moc líbilo, ale ani z té krve bych neměla takovou hrůzu.
00:33:07 Ale neumím počítat. A představa, že bych se měla dovědět,
00:33:15 kolik ten člověk váží, měří
00:33:19 a jakou dávku by měl brát, tam bych to asi nezvládla.
00:33:26 Rozsáhlý infarkt na přední stěně. Oni už ho tam ohlídají.
00:33:34 Moje máma mi dost fandila. Byla rozkošná!
00:33:39 Když běžela první Nemocnice, ona Alžbětu Čeňkovou nenáviděla!
00:33:45 Protože mi přebrala toho Němce. Toho Frantu Němce. Herečka!
00:33:51 Dovedete pochopit - herečka?
00:33:53 -Můžeme pokračovat.
-Nemůžeme.
00:33:55 Až na to, že nejsem svobodná matka,
00:33:58 tak něčím je mi velmi blízká.
00:34:04 Viléme Danieli, už všechno víme! Dcera Eliška, 3,50/49,
00:34:09 -blahopřání je na naší straně!
-Ahoj.
00:34:13 Ona je asi taková, že má ráda tu práci.
00:34:17 Že jí v podstatě dost obětovala
00:34:20 a proto asi tak těžko vydýchávala postoj své dcery,
00:34:29 že jsem měla pocit, že jí vtiskla určitý vzorec chování.
00:34:35 Najednou se jí to úplně vymklo a najednou je z ní cosi,
00:34:39 co já nedovedla vůbec pochopit. Já to se svým dítětem prostě nemám.
00:34:47 -Samozřejmě, že mě to zajímalo!
-Paní primářku dokonce zajímá,
00:34:51 co si myslí její dcera!
00:34:54 Mě vždycky zajímalo, co si myslíš ty!
00:34:57 -Jen jsem myslela...
-Jenom na sebe!
00:35:00 Vše se muselo podřizovat jen tobě! Chtělas dělat kariéru? Dělalas.
00:35:05 Chtělas dítě? Sehnala sis tetičky!
00:35:07 Protože jsem byla na všechno sama!
00:35:11 Kdo ti držel pistoli u hlavy, abys to takhle měla?! Já byla furt sama!
00:35:18 Tu klíčovou scénu točila s těžkým zápalem plic,
00:35:22 ve vysokých teplotách. Hned poté ji odvezli do nemocnice,
00:35:27 tam jí uložili asi na 2 měsíce. To je něco, co v té scéně,
00:35:35 která je vypjatá, dává hrozně zajímavý charakter,
00:35:38 protože když herec je indisponovaný a vyprovokuje se k výkonu,
00:35:43 je to profesionál. A Jana je obrovský!
00:35:47 To dostane něco, co by tam žádný režisér nedokázal narežírovat.
00:35:56 Kdybyste nebyla herečkou, jakou jinou profesi byste zvolila?
00:36:01 Já nevím. Malovat neumím, a to se mi moc líbí,
00:36:09 zpívat neumím... V Metropolitní opeře by se mi to asi líbilo.
00:36:18 Psát... No to také neumím.
00:36:24 (hudba)
00:36:37 Dochází v herectví k určité rutině?
00:36:41 Jak se herectví dělá, aby to nedělal všechno jen "levou zadníŞ?
00:36:47 To není špatná otázka. Tam je velice...
00:36:56 Je problém, že vás lidé obsazují, že už je to "šuplíkŞ:
00:37:01 Ta je na tohle, ta je na tohle a vy berete z toho, co máte.
00:37:06 Je zázračné, úžasné, když vám někdo řekne: Ne, takhle ne. Jinak.
00:37:13 Máte pocit, že před tím režisérem se musíte poklonit a říct:
00:37:18 Zaplať Pán Bůh, že mě na to někdo upozornil, že už tohle zná!
00:37:25 Mám někde Dudka. Mám někde extra Dudka.
00:37:30 Kdybych nepotkala svého muže... Zase "kdybyŞ
00:37:34 Možná bych se nikdy nevdala, neměla bych dítě.
00:37:38 Dítě jsem vlastně programově nechtěla, ale nevěděla jsem proč.
00:37:43 Já hrála do roztrhání těla, já měla práce nad hlavu,
00:37:47 měla jsem krásné role, všecko bylo zalito sluncem. Proč dítě? Proboha.
00:37:55 Pak přišla chvíle, kdy... Ejhle! Najednou jsem ho chtěla.
00:38:00 A také padlo rozhodnutí, že se vezmete?
00:38:05 Kdo s tím přišel? A měl briliantový prsten...?
00:38:09 -Určitě!
-U divadelníků bych to...
00:38:11 Jistě! Ne, ne...
00:38:16 Tady to podepisujeme nějak. Ty fotky z té svatby...
00:38:21 Bylo to hrozné. Jeli jsme tramvají a máma s tátou
00:38:26 jako by byli na opravdu velice smutném pohřbu.
00:38:32 Tady je to! Máma s tátou, úplní zoufalci. Hele!
00:38:38 (hudba)
00:38:55 Není vůbec co povídat o mém manželství.
00:39:00 To je, jak se říká "nuda-nuda-šeď-šeďŞ
00:39:04 ve smyslu pro bulvár, nebo... Fungovalo!
00:39:10 Když mluvíš o Janě Štěpánkové,
00:39:12 nemůžeš nemluvit o Jaroslavu Dudkovi.
00:39:16 To jsou spojité nádoby.
00:39:19 Zaprvé si myslím, že on měl jednu vlastnost:
00:39:22 Dost uměl obsazovat. Kdyby to nebylo tisíckrát pro mne,
00:39:28 on by mi to nedal. Opravdu bych tu mohla brečet, skučet a nevím co,
00:39:34 nedal! Prostě nedal.
00:39:37 Je v tomto smyslu velmi náročná herečka.
00:39:41 Nemůžeš jí říkat nějaké přibližné připomínky,
00:39:45 s ní se musí na roli pracovat.
00:39:47 Ona vyžaduje, aby se jí člověk maximálně věnoval.
00:39:54 To mi připomnělo tu historku, kterou mi vykládala máma,
00:40:02 když jsem byla malá, na dotaz:
00:40:05 Jak je možné, že se lidé sejdou? Mají děti... Jak se najdou?
00:40:16 Máma mi právě říkala, že Pán Bůh rozkrájel pomeranče,
00:40:22 rozhodil je po světě a když ty 2 půlky k sobě pasovaly,
00:40:28 tak to fungovalo. Štěstí, náhoda...? Tak to nejde. Hele!
00:40:36 A jsou to pomeranče.
00:40:41 Tyhle jdou! Hele, že jo? Ne? Jo.
00:40:46 Jak se vlastně kloubí profese herečky s mateřstvím?
00:40:51 No! Ale bez toho by to bylo blbé, kdyby to nebylo.
00:40:55 -Ve skříni je grizzly!
-Co je ve skříni?
00:40:58 -Veliký medvěd grizzly.
-Pavlíka kousnul do ucha!
00:41:01 Já na to nemám nervy, koukejte mazat! Honem!
00:41:08 To je rozměr... Tam se něco nového otevře.
00:41:13 Tam je něco, co je nesdělitelné.
00:41:17 Nesdělitelné, neopakovatelné. Bez toho by byl život strašně smutný.
00:41:27 Blbě se to časově dává dohromady.
00:41:30 Když jsme měli ještě paní k Honzovi,
00:41:34 někdy bylo třeba o svátcích nebo v sobotu, v neděli...
00:41:38 Byla rozkošná... "Vždyť to bylo minule!
00:41:43 Nemůžete jim říct, že taky chcete mít volno?"
00:41:48 To byly rozkošné chvíle: To tam může taky někdo jinej, ne?
00:41:53 Já neměl žádnou jinou maminku, takže nemám srovnání.
00:41:57 Ale bral jsem to jako zběžnost, samozřejmost.
00:42:01 I jako určitou výhodu, zvláště ve školním věku, kdy to mělo pozitiva
00:42:07 i v kantorském sboru. Nevím, jestli na mne byli hodnější,
00:42:11 ale věděl jsem, že to má své plus, řekněme.
00:42:17 Snad díky tomu, že jsme se Honzovi opravdu věnovali seč síly stačily,
00:42:24 nikdy neměl klíč na krku,
00:42:26 nebo že bychom řekli: Já jsem unavená, teď ne!
00:42:31 Tohleto nebylo. To co jsme do něj vložili, se nám vrátilo.
00:42:39 Takže hele, pověrčivá!
00:42:45 Nemůžu si stěžovat. To je úžasný syn!
00:42:49 Tím, že jsem se octla sama, co umřel Jaroslav,
00:42:58 tak on vzal všecko na sebe.
00:43:03 Tzn., že jsem se nikdy nestarala o složenky, finance, to prostě...
00:43:10 Toto vše vede v evidenci. Nikdy mi nezapomene říci:
00:43:15 Mami, udělej tohle. Já ho obdivuji.
00:43:18 On má svou rodinu, děti mají. Každý večer mi zavolá,
00:43:24 aby se přesvědčil, jestli ještě žiju.
00:43:29 Vyhledat... takhle, jo? Ne. Až semhle. No ale co?
00:43:34 Jo tohle!
00:43:38 Teď už se stačí přihlásit.
00:43:41 Aha, už to vidím! Už nejsem až zase tak pitomá.
00:43:45 Už vím co je to "přihlásit seŞ.
00:43:48 Ještě mi tady slib přede všemi, že budeš mít na mne nervy
00:43:55 a nebudeš říkat: Mami, vždyť už jsem ti to říkal!
00:43:59 Vždyť jsme to... Tak znovu. Musíš mít se mnou trpělivost.
00:44:04 -To chce denně si k tomu sednout.
-Hanýsku,
00:44:07 když mi to tam začne něco dělat a já nevím co s tím mám dělat...?
00:44:12 Zavřeš to tady tím křížkem nahoře a je po žížalkách.
00:44:19 Pokakám se na těch koních...
00:44:22 My jezdíme vevnitř.
00:44:25 A budete je hřebelcovat?
00:44:45 Tak, družbo, za námi!
00:44:52 (hovoří všichni)
00:45:02 Právě jsem se vrátila z Hradu...
00:45:08 Ranč U zelený sedmy, tam je babi nejlepší!
00:45:12 Nemocnice není tak dobrá, ale v ranči je lepší!
00:45:16 -A proč?
-Je to hezčí a vtipnější.
00:45:19 -Jsou tam nějaký koně...
-Koně jsou tam, tak to jo.
00:45:26 Tak pojďte hřebelcovat. Chci vidět, jak se o koně staráte.
00:45:34 Co to děláš, prosím tě?! No ano, ty jsi krásný kůň!
00:45:40 (hudba)
00:45:44 Já byla vyplašená, když jsem měla vlastní dítě.
00:45:48 Jéžiši, co s tím... Ale tady vím, že odpovědnost není na mně.
00:45:56 Jsem taková svobodnější,
00:45:59 ale je to stejně hezký pocit.
00:46:03 Čekáte, že z vašich vnuček bude herečka?
00:46:06 Ne. To bych jim nepřála. Kdyby to byli kluci, ať to zkusí!
00:46:13 Toto se mi zdá, že je dost velký risk.
00:46:16 Je to povolání velice riskantní.
00:46:23 Bylo by škoda, kdyby štěpánkovský talent...
00:46:26 Ne, já nejsem sentimentální.
00:46:29 (hudba)
00:46:40 Je nějaká role, po které ještě toužíte?
00:46:46 Ne. Žádná role, kterou bych chtěla hrát, kterou znám,
00:46:53 to je důležité říct, možná, že ji někdo napíše.
00:46:57 Ale zatím co znám, tak ne. V tomhle věku také moc rolí už není.
00:47:03 Udělejme to jako inzerát pro scénáristy:
00:47:08 Jak by měl napsat tu roli případný autor?
00:47:14 Nevím. Je krásné nechat se zase překvapovat od toho autora...
00:47:20 Jaké máte plány do budoucna?
00:47:23 Jsem, bohužel, pověrčivá. To mě dost mrzí.
00:47:28 Člověka to svazuje
00:47:32 a není svobodný, jak by měl být. Nebo mohl být.
00:47:38 Takže mám kanály, a takovéhle... Úplně primitivní, infantilní...
00:47:47 Něco se rýsuje a to, že se něco rýsuje,
00:47:53 tak to nemůžu říct, samozřejmě.
00:47:57 Kdyby Pán Bůh dal a povedlo se to, byla bych moc ráda
00:48:02 a tím bych skončila. Tady mám takový pocit,
00:48:09 že to bylo přetržené, že to nemělo přirozený vývoj.
00:48:18 Nejsem člověk, který za každou cenu musí stát na jevišti. Já nemusím.
00:48:26 Myslím, že člověk má stát na jevišti, když má tu možnost,
00:48:31 abych nemluvila vznešeně,
00:48:37 že něco by mohl sdělit.
00:48:41 Na podzim by se J. Štěpánková měla objevit v představení,
00:48:45 které cíleně nasazuji k jejímu životnímu jubileu.
00:48:49 A to hrou francouzských autorů, slavila velký úspěch v Paříži,
00:48:53 u nás pod názvem "Na útěkuŞ,
00:48:56 režírovat bude vynikající Ladislav Smoček,
00:48:59 který tento titul v Ungeltu uvádí už jako svůj pátý nebo šestý.
00:49:05 To je pro mne výzva možná větší, než že si zahraju v jiném prostředí
00:49:10 na malém jevišti. To téma a partneři, lidé, se kterými pracuji,
00:49:16 to je pro mne důležitější. Milan Hein tvrdí,
00:49:21 že tu hru vybral k jubileu obou hereček.
00:49:24 Doufám, že mu to nezkazíme.
00:49:27 Dlouho jste na paní Štěpánkovou myslel?
00:49:32 To je skoro záludná otázka, abych to časově ohraničil...
00:49:37 Pár let to určitě je. Souvisí to s odchodem z Divadla na Vinohradech.
00:49:42 Herečky jejího formátu by se do takovéto situace dostat neměly.
00:49:50 (hudba)
00:49:55 Když padne opona, tak v divadle už je konec.
00:49:59 Už vám to nikdo nevrátí. Je to pryč. Celé.
00:50:04 A představte si, že ještě jsou lidé, kteří říkají:
00:50:07 Toho Skřivánka si pamatuji.
00:50:11 To je něco, co člověka jako dost těší.
00:50:14 To si říkám: Asi to má smysl to divadlo.
00:50:24 Svým způsobem jsem měla neobyčejný život.
00:50:30 Jistě by možná mohl být ještě neobyčejnější. Ale...
00:50:39 Ne. Ne, ne, ne. Já jsem vděčná za to. Jsem.
00:50:49 Bože, jak je to v Kočičí hře?
00:50:57 Kdybych měla žít znovu, neměnila bych. Byl to krásný život.
00:51:06 To je ono! Ano. Tak je to.
00:51:13 Skryté titulky: R. Světecký Česká televize 2009
00:00:24 Tak jdeme na to!
00:00:28 Je zima, tak vás napojím vitamíny.
00:00:33 Teď se cítím trochu na trní.
00:00:38 Strašně nerada o sobě mluvím.
00:00:41 Matka na to měla úžasný termín: Že jsem lidoplachá.
00:00:51 Otec byl opravdu slavný v době, co jsem byla jako dítě.
00:00:56 Když přecházel ulici, tak tramvaj zastavila.
00:01:01 To byly věci! Já na to koukala, a jak jsem byla pyšná na tátu!
00:01:10 Vždycky rodiče říkali: Nechlub se. Drželi mě opravdu hodně při zemi.
00:01:17 -Tak otec... A to mám říkat i jména?
-No. Otec Zdeněk Štěpánek...
00:01:24 Otec Zdeněk Štěpánek, matka Elena Hálková,
00:01:30 pradědeček Vítězslav Hálek. Z tátovy strany
00:01:36 Jan Nepomuk Štěpánek.
00:01:38 Ale přiznám se, že nevím, který je to rok, století. Ale je to dávno.
00:02:00 Máma když byla v jiném stavu se mnou,
00:02:03 tak byla ve Vinohradském divadle.
00:02:07 Tatínek šel až v 43. roce do Národního divadla.
00:02:13 Vy jste se narodila v Žilině. Jak to?
00:02:17 Že jsem se narodila v Žilině, to má souvislost právě s dědečkem,
00:02:21 který tam byl lékařem. Narodila se tam i máma, její sestra...
00:02:31 Ještě to nebylo před Slovenským štátem, takže tam Češi mohli být.
00:02:39 Máma říkala, že ze sentimentu mě tam šla také porodit.
00:02:43 Z manželství Elena Hálková a Zdeněk Štěpánek jsem já, jenom.
00:02:49 Pak se naši rozvedli tak elegantně, tak neuvěřitelně...
00:02:56 nevím, jak bych to řekla. Já dlouho nechápala, proč se rozvedli.
00:03:03 Chovali se k sobě fantasticky.
00:03:05 Táta se podruhé oženil a měl tři děti:
00:03:11 Martina, Petra a Kristýnu. Máma měla z 2. svazku Kateřinu.
00:03:18 Říkala jsem si, že jsem jak z hornických dětí.
00:03:22 Do 13 let jsem byla sama a najednou nás bylo... Pět!
00:03:44 Kdybyste si mohla ubrat zpátky nějaký věk...
00:03:48 Myslím, že každém období má
00:03:52 něco, pro co je neopakovatelné,
00:04:00 také vás nějakým způsobem formuje
00:04:05 a když přijde 2. období, čerpáte z toho, protože to je také dobré:
00:04:09 To jsem se naučil tohle...
00:04:13 není! Dnes už bych nechtěla být mladá.
00:04:20 -Říkám to naprosto zodpovědně.
-(telefon)
00:04:25 Jak žena-herečka vnímá pocit z přibývajících let?
00:04:33 Není to legrace. Není to, že by člověk jásal na každou vráskou,
00:04:38 jako to říká Květa Fialová. Já to taky klidně řeknu. Není to tak.
00:04:43 Ale zase si myslím, že stárnout se musí umět.
00:04:52 To není tak, že to přijde samo. Musí se s tím vyrovnat.
00:04:58 Nemůžu ze sebe dělat, jak se říká “mrcka“, diblíka mladého,
00:05:03 to nejde, to je člověk komický, trapný.
00:05:10 A zase je zbytečné dělat, že jsem stará.
00:05:15 Nebarvím si vlasy, jsem šedivá. Ta představa...
00:05:21 Mám to od 18 let, po tátovi. Táta byl velice brzo šedivý.
00:05:26 Neumím si představit, že bych se barvila. To jsem já! Taková!
00:05:35 No, vykytovat!
00:05:38 Vím, co si už nemohu obléci, vím, co bych chtěla, ale nejde to.
00:05:44 Člověk musí znát ty hranice.
00:05:48 -Má vyšší věk aspoň nějaké výhody?
-Někdy vás pustí v tramvaji.
00:05:55 -Jak se jmenujete?
-Elisa Makropulos...
00:06:02 Chtěla byste být nesmrtelná?
00:06:06 Tedy rozená kdy?
00:06:09 Tisíc pět set osmdesát pět.
00:06:17 -85, tedy jste ráčila...
-337 let, prosím!
00:06:22 Chci, abyste mluvila vážně!
00:06:24 V době, kdy jsme to zkoušeli, jsem si tuto otázku i pokládala.
00:06:30 Pak jsem si najednou uvědomila: Ze začátku to není špatné,
00:06:36 člověk všechno zná, už ví, jak to dopadne, už ví...
00:06:43 ne. Věřte mi, že ne.
00:06:46 To zoufalství, že ty hlouposti, ty blbosti
00:06:50 se stále znovu a znovu opakují, to musí být šíleně únavné.
00:06:58 Ani milovat se nedá tři sta let! To člověk nevydrží.
00:07:06 Omrzí být dobrý, omrzí být špatný, omrzí být zlý a není nic...
00:07:14 Jak herečka dbá o svou kondici?
00:07:20 Nevím, jak herečka dbá o svou kondici. To fakt nevím.
00:07:25 Já o ní nějak usilovně nedbám. Jo, v jedné věci jo:
00:07:31 Když je po prázdninách, nebo po vánočních svátcích,
00:07:36 kdy člověk nemá tolik práce v divadle a nezkouší,
00:07:41 a přijde do divadla po prázdninách
00:07:46 a má si vzít divadelní kostým, teď uděláte takové...
00:07:51 Já to nemůžu nějak dopnout...!
00:07:55 V tu chvíli, jak moje máma říkala krásně: Dát vejš žlab.
00:08:02 Pamatuji se, že jsem s ní hrála poprvé ve hře: A ten měl 3 dcery.
00:08:07 Režíroval to J. Dudek.
00:08:09 Bylo velké štěstí, když něco takového mladého herce potká,
00:08:13 pozorovat velké hvězdy při práci.
00:08:17 Sledovala jsem, že ona nijak okázale nepůsobí,
00:08:22 že by se chtěla předvádět, exhibovat.
00:08:26 Všechno si v tichu zkoušela, ani ji nebylo slyšet.
00:08:33 Pak, když jsem s ní po letech zkoušela velkou roli ve hře Komik,
00:08:38 to také režíroval Jaroslav Dudek, já pochopila,
00:08:42 jak ona pracuje systematicky, jak si to v hlavě probírá,
00:08:48 až když jdou zkoušky do finiše a do generálek,
00:08:52 tam teprve vše, co posbírá během zkoušení, tam vybalí.
00:08:58 Pro mne její herectví je taková tichá síla.
00:09:04 Cítíte se lépe, když jste nalíčená?
00:09:07 Jsem trošku za člověka.
00:09:12 Nemám si udělat ještě augenráfky? Já mám...!
00:09:18 Říká se, že Nixon prohrál volby, protože nebyl dost nalíčený,
00:09:24 že působil tak jako mrtvolně. Ale něco na tom líčení je.
00:09:31 Ale že bych se do civilu ráda líčila? Něco se sebou udělat musím.
00:09:38 Ale čím míň, tím líp. Zapírat věk je nesmysl.
00:09:44 To je někdy až komické.
00:09:48 Tak abych byla přijatelná pro okolí,
00:09:52 něco drobně se sebou udělám.
00:09:55 Můžete jít třeba vynést odpadky?
00:09:58 Můžu vynést odpadky nenalíčená!
00:10:01 Říkají kameramani, že některé herečky vědí,
00:10:05 že jim to třeba zleva víc sluší. Máte to i vy?
00:10:08 Ano. Schokolade Seite.
00:10:11 Která je vaše Schokolade Seite?
00:10:14 -Tahle.
-Takže sedíte správně.
00:10:31 Nikdy jsem si nehrála na princeznu. To je zvláštní. Já byla spíše kluk.
00:10:37 Já nebyla taková, že jsem měla panenky...
00:10:42 Asi jsem nějakou měla,
00:10:44 ale já k tomu asi neměla ten pravý holčičí vztah.
00:10:49 Já lezla po stromech, dělal jsem takové klučičí věci.
00:10:55 Máma jednou vykládala, že na mne čekala na refýži
00:11:00 a já byla hodně žravé dítě.
00:11:04 Jak ona vykládá, já držela v ruce krajíc chleba namazaný.
00:11:09 Proti mně šel nějaký kluk a něco mi řekl. Ona řekla:
00:11:15 Chleba jsi si vzala do druhé ruky a ubalila jsi mu takovou facku!
00:11:21 Mládí je nemoc, jak říkala O.Scheinpflugová.
00:11:26 Otec měl chalupu v Železné Rudě. Tam byl úžasný ochotnický spolek.
00:11:37 Přišli za tátou, jestli by si s nimi nezahrál "Měšťáky“.
00:11:43 Upozorňuji, že mi ještě nebylo 15.
00:11:48 Táta řekl, že jo. Uměl to, hrál to.
00:11:54 Já tam tak stála a oni, jestli bych nechtěla já taky. Já nesměla.
00:12:01 Do té doby jsem nesměla nic. Oba rodiče měli hrůzu,
00:12:07 že by ze mne bylo něco, s čím by nebyli spokojeni.
00:12:13 Otec se tak na mne podíval: Ale jo.
00:12:18 Naučila jsem se to, to není problém se to naučit.
00:12:21 Podotýkám, že jsem hrála Polju, té bylo tak 20
00:12:29 a v necelých 15 letech hrát 20letou ženskou, to je generace!
00:12:36 To se prostě nedá.
00:12:40 Já tam měla, dnes už to vím, krásný dialog s Tětěrevem. S tátou.
00:12:50 Pamatuji se: Strčili mě na jeviště, celá Železná Ruda tam byla,
00:12:56 spousta známých také. Byl dlouhý stůl,
00:13:02 tam seděl otec a já tam vešla,
00:13:08 podívala jsem se na něj a byla jsem jak žába před hadem.
00:13:15 Já nevěděla jak dál. Táta měl nalepené vousy a zamumlal: Mluv!
00:13:25 Tak jsem to ze sebe tak...
00:13:28 a teď šel dialog a já vůbec nevím, o čem byl, nic.
00:13:37 Byla jsem šíleně ráda, že jsem vypadla.
00:13:40 Dovedete si představit, jak to asi vypadalo. Hrůza!
00:13:46 Ale mládí je naprosto splachovací. To je igelit.
00:13:53 To bylo v létě o prázdninách.
00:13:55 V září jsem dělala zkoušky na konzervatoř.
00:13:59 Dnes bych "chodila kanálama“.
00:14:01 To je ta strašná Polja v Měšťácích.
00:14:07 Já udělala zkoušky na konzervatoř.
00:14:12 Tam se bralo od 15 let snad do 25-30.
00:14:20 Horní hranice nebyla ohraničena.
00:14:24 Tak se tam ocitli lidé bez maturity, jako jsem byla já.
00:14:29 Já byla z kvarty. Tam si všichni kantoři oddychli.
00:14:36 Byla reforma. Zrušili konzervatoř a udělali jen Akademii.
00:14:43 A co s námi, když nemáme maturitu?!
00:14:50 Na měsíc nás a brněnskou konzervatoř
00:14:55 sezvali do zámku Protivína, tam jsme byli měsíc
00:15:02 a dali nám úplné středoškolské vzdělání.
00:15:07 Ač bez maturity, dostali jsme dispens od ministra školství,
00:15:12 že můžeme studovat na vysoké škole.
00:15:15 Co odpoledne, až tata všecko uvidí?
00:15:18 -Bude zle?
-Ale ne, abys před tatou...
00:15:24 Stejně jsem všem pro smích, že za tebou chodím do Dubnice.
00:15:28 -To se nemá, že?
-Pravda, že nemá.
00:15:30 Taky myslím. Co to máš? Ukaž...
00:15:38 Dostala jsem umístěnku do Mladé Boleslavi.
00:15:43 Byla jsem se tam podívat a odjela jsem filmovat
00:15:50 a do toho divadla jsem prostě nenastoupila.
00:15:57 Měla jsem podepsanou smlouvu a tak jsem to ignorovala.
00:16:02 Umístěnka... Dostala jste befehl, že vás ministerstvo umísťuje
00:16:11 do toho a toho divadla. Konec. A nebylo odvolání.
00:16:18 Tady bych chtěla zasít jetel a dole směsku.
00:16:21 -Ale jak to všechno dopadne...
-Dostala jsi strach?
00:16:25 To byl opravdu veliký malér. Odehrával se až na ministerstvu.
00:16:31 Tam jsem byla "na koberci“.
00:16:35 Tak jsme seděli ve Strážnici s Jaroslavem Marvanem,
00:16:40 spousta starých bardů a já řekla, že jsem na dlažbě. A co mám dělat?
00:16:46 On mi řekl: Tak někam napiš.
00:16:52 Rozhodla jsem se pro Pardubice, protože asi tak 5 km odtamtud
00:17:01 je vesnice Mateřov. Tam jsem jako dítě
00:17:07 jezdila někdy na prázdniny.
00:17:09 Říkala jsem si, když v Pardubicích v divadle bude ouvej,
00:17:15 vždycky tam pěšky dojdu. Hele tady v tom domě...
00:17:24 No to není pravda... jéžíšikriste.
00:17:32 Tady ta zeď tu nebyla, tohle byl obrovský dvůr.
00:17:40 Tady stáje, maštale. Tady byla velká koupelna,
00:17:45 tam se snad dalo plavat. Pojďte pryč! To spadne.
00:17:55 Tady se jezdilo takhle drožkou!
00:17:58 Tenhle smrk si pamatuji.
00:18:02 Sem jsem jezdila s tátou na hony, na bažanty, na koroptve.
00:18:07 To už není...
00:18:16 Sem jsem chtěla utéci pěšky z divadla, kdybych tam byla smutná,
00:18:23 nebo to tam nefungovalo.
00:18:35 Že to je krásné divadélko!
00:18:37 Těch 5 a půl roku, co jsem tady byla,
00:18:41 to bylo nejkrásnější období mého života.
00:18:44 Ač jsem se tu nenarodila, marná sláva, myslím,
00:18:50 že jsem se tu narodila jako herečka.
00:18:57 Tohle byla moje šatna.
00:19:02 Jéžiš, to je úplně jiné!
00:19:05 Byla jsem tu do roku 59... jo, 59.
00:19:12 To už je přes půl století.
00:19:16 To je to hezké! To je hezky zrenovované.
00:19:24 Ředitelská lóže, tamhle byla herecká lóže.
00:19:30 Nevím, funguje-li ještě jako herecká.
00:19:34 Co jsem tu hrála? To se nedá spočítat.
00:19:37 30 představení do měsíce, 12 premiér do roka...
00:19:49 Ráda na to vzpomínám.
00:19:52 Prkna... Ty určitě mě pamatují! Ty jo.
00:19:59 Tady jsem zažila první divadelní sukces, dá-li se to říci.
00:20:06 Režíroval to Karel Jernek. Byl to Anouilh "Skřivánek“, Svatá Jana.
00:20:14 To bylo tak mimořádné představení, že jsme byli pozváni
00:20:21 do pražského karlínského divadla, které je největší vůbec v Praze
00:20:25 a 4x jsme ho vyprodali. Byl to opravdu mimořádný úspěch.
00:20:34 I otec tenkrát pochvalně zamručel. Tak jako byl rád.
00:20:48 Tenkrát samozřejmě že tam byla francouzská ambasáda na představení
00:20:53 a já od nich dostala měsíční pobyt
-stipendium v Paříži za to.
00:21:06 Nejela jsem, ale neříkám to proto, že v Paříži se v létě nehraje,
00:21:13 co bych tam dělala a v sezóně mě pustit nemohli.
00:21:17 Nepřišlo vám na mysl, že byste mohla emigrovat?
00:21:20 Ne. Co bych tam dělala?
00:21:24 Byla bych paní v domácnosti, frustrovaná, zoufalá...
00:21:30 Ne, já ne.
00:21:34 (zpívá si)
00:21:35 Když poprvé ťali, dřevo zavzdychalo.
00:21:41 Když podruhé ťali, krev se vyprýštila.
00:21:47 Nenáviděla jsem naivky. Ale pronásledovaly mě.
00:21:53 V 18 jsem přišla k divadlu,
00:21:55 takže všecko, co bylo mladé, blbé, tak to jsem hrála!
00:22:04 Je naivka, milovnice, heroina,
00:22:09 anstand! Teď jsem si vzpomněla!
00:22:14 Jak se říkalo "komische Alte“- stará, nebo komická stará.
00:22:19 Romeo...
00:22:22 A Julie!
00:22:27 Julii prosím natáčet ve velkých celcích, zezadu a potmě!
00:22:32 Hezkých rolí je hodně, ale jen do určitého věku.
00:22:36 Pak se to tak zvláštním způsobem vytrácí... Jak to někdo říkal:
00:22:43 Je hodně slimáčků a málo kapustiček.
00:22:46 Chlapi ne, ti se mají úžasně.
00:22:49 Ženská to má dost blbé, když stárne, když už není...
00:22:54 Pak jsou takové ty babičky, vždycky je to taková hodná...
00:22:59 Jo, kdyby byla třeba alkoholička, nebo drogovala,
00:23:04 nebo něco, aby tam bylo nějaké drama!
00:23:07 Ale to je vždycky takové jako “no...“ a to není pro herce dobré.
00:23:15 Říká se o mně, že vydržím stát celé hodiny,
00:23:17 že jsem tím přiváděla do rozpaků postarší vyslance.
00:23:22 Zdá se, že už začínám být také postarší.
00:23:25 Mám ráda, když jsou kostýmy hezké. Kostýmy hodně pomůžou.
00:23:29 Je-li dobrý výtvarník, tak musím říct,
00:23:34 že ještě tu tečku tam může udělat.
00:23:39 (hudba)
00:24:14 Zase náhoda! Ředitelé a režiséři jezdili po oblastech
00:24:23 a dívali se, koho by tak potřebovali.
00:24:29 Zase jsem měla kliku, že přijel Václav Lohniský na představení
00:24:35 a koupil mě. Šla jsem. Byla jsem v Libni 10 let a hrála jsem tam
00:24:42 všecko snad.
00:24:44 Nebesa se, sestro, pro vás rozhodla.
00:24:49 Korunou ověnčila vaši šťastnou hlavu.
00:24:56 A já se pokorně skláním
00:25:00 před vůlí Boží.
00:25:04 Jak ty myšlenky tak lítají, nevím, jak jsem na to přišla:
00:25:10 My jsme měli jet na chalupu
00:25:14 a Honza s otcem svým na mne čekali v divadle po generálce v Libni.
00:25:22 To byla generálka na Schillerovu Stuartovnu.
00:25:29 Můj muž mi potom říkal, že jakmile mě popravovali, on měl hlavu takhle
00:25:35 pod sedadly, nemohl vůbec... Věděl, že to je divadlo,
00:25:42 ale on to nemohl přežít vůbec. Byl takový jako: Jéžišmarjá...
00:25:48 Krvavou vinu mládí na popravišti odpykám.
00:25:53 Dnes jsem nevinná.
00:25:58 Tak jdi a smrtí pykej za své viny!
00:26:05 Také jsem si prošla žádným Hurvínkem a Spejblem, Kašpárkem,
00:26:10 ale divadlo jsem si prošla tím, že táta vždycky umíral.
00:26:15 Jako malá jsem seděla v portále u hasiče, pak jsem do hlediště nesměla.
00:26:21 Já myslela, že se zblázním!
00:26:24 Takhle jsem vzlykala a mne tahali od toho hasiče pryč.
00:26:31 Pak si to syn můj zopakoval.
00:26:34 Milá a vážená paní Štěpánková,
00:26:38 díval jsem se na Vaši Marii Stuartovnu
00:26:42 a chtěl bych vám poděkovat za krásný večer.
00:26:45 Bylo mi i dopřáno býti svědkem velkého hereckého výkonu,
00:26:51 dnes tak řídkého. Řekl bych, že to je výkon hodný Národního divadla.
00:26:58 Vaše Marie Stuartovna byla zase jednou opravdová královna na scéně
00:27:04 ve vší kráse a složitosti básníkova projevu.
00:27:09 Srdečně Vás zdraví váš Jaroslav Seifert.
00:27:15 Jak jsem se dostala z libeňského divadla na Vinohrady?
00:27:21 Jo, ředitel Vinohradského divadla se přišel podívat na Markropulku
00:27:26 do Libně. Á konto toho mě vzal.
00:27:32 Přijali mě tam vlídně. Ale můj muž mě upozornil,
00:27:38 že to, co jsem hrála v Libni,
00:27:42 takže tolik tam hrát nebudu. Protože tam je
00:27:49 prostě každý na něco, abych řekla.
00:27:52 Hrála jsem tam také moc hezké věci. Ráda vzpomínám na toho Bolta,
00:28:01 “Ať žije královna!“ Stuartovna. Bylo to nasazené proto,
00:28:08 že v té době všechny naivky otěhotněly.
00:28:15 Najednou nebylo co hrát.
00:28:19 Tohle je táta. Ale to je hodně dávno.
00:28:27 Jegore, pojď, posaď se a poslechni si,
00:28:32 co přivezl otec Pavlin z Moskvy!
00:28:36 Posaď se!
00:28:39 Tehdejší šéf Národního divadla Otomar Krejča řekl,
00:28:42 že potřebuje 6-7 herců a táta mezi těch 6-7 herců nepatřil.
00:28:51 Musím říci, že to dost těžce nesl.
00:29:01 Nerada na to vzpomínám.
00:29:07 Jsou to takové živé vzpomínky.
00:29:13 A pak máma,
00:29:19 ta zase ve 48. zkoušela Emílii s Janem Pivcem v Othellovi
00:29:34 a řekla, že to v únoru byl puč.
00:29:43 Tak dostala výpověď, takže to nedozkoušela.
00:29:51 Něco lepšího než to, jak jsme si žili před válkou,
00:29:54 -si člověk ani vymyslet nemůže!
-Jste dnes přísný, otče Pavline!
00:29:59 Otče...! Všichni jsou otci! Bůh je otec, car je otec,
00:30:07 ty jsi otec, já jsem otec...
00:30:11 Táta si za celou tu dobu nikdy nestěžoval.
00:30:17 Všichni viděli, že ho to strašně týrá.
00:30:23 Byl raněný, to je to přesné slovo.
00:30:27 -Ty zvíře!
-Běž, vráno! Varuj se...
00:30:37 Otec v 68. roce umřel a opravdu si nevrzl.
00:30:42 Točil, to jo. Bylo tam hodně hluboko do kapsy.
00:30:49 Dokonce byla chvíle, kdy máma mu dávala prachy.
00:30:55 To byly takové chvíle,
00:31:00 které pro herce nejsou dobré.
00:31:05 Takže jsem si to nedovedla představit, až jsem to zažila já.
00:31:12 Říkám: Je to tak v rodině.
00:31:16 Můžete mi říci, co jste zažila vy?
00:31:20 No tak můžu říct, ale není to nic světoborného.
00:31:28 Neprodloužení smlouvy s Vinohradským divadlem
00:31:36 bylo spjato tím, že mi vypršela smlouva, že mi neobnovili novou.
00:31:42 Bylo to v době, kdy mi umřel muž. Bylo to hezky načasované.
00:31:51 Jak se říká: Člověk v životě... Co tě nezabije, to tě posílí.
00:32:05 Tak se člověk odrazí tzv. ode dna, ale to dno je daleko hlouběji.
00:32:11 (hudba)
00:32:19 -Dobrý den, paní primářko!
-To snad není pravda!
00:32:25 (hudba)
00:32:38 To bylo také krásné: Nedávno jsem šla nakupovat
00:32:41 a zapomněla jsem tam rajský protlak. Odcházím a ta paní za mnou
00:32:47 přes ulici volá: Paní doktorko!
00:32:54 V naší rodině je hodně doktorů. Líbilo se mi to.
00:33:01 To se mi moc líbilo, ale ani z té krve bych neměla takovou hrůzu.
00:33:07 Ale neumím počítat. A představa, že bych se měla dovědět,
00:33:15 kolik ten člověk váží, měří
00:33:19 a jakou dávku by měl brát, tam bych to asi nezvládla.
00:33:26 Rozsáhlý infarkt na přední stěně. Oni už ho tam ohlídají.
00:33:34 Moje máma mi dost fandila. Byla rozkošná!
00:33:39 Když běžela první Nemocnice, ona Alžbětu Čeňkovou nenáviděla!
00:33:45 Protože mi přebrala toho Němce. Toho Frantu Němce. Herečka!
00:33:51 Dovedete pochopit - herečka?
00:33:53 -Můžeme pokračovat.
-Nemůžeme.
00:33:55 Až na to, že nejsem svobodná matka,
00:33:58 tak něčím je mi velmi blízká.
00:34:04 Viléme Danieli, už všechno víme! Dcera Eliška, 3,50/49,
00:34:09 -blahopřání je na naší straně!
-Ahoj.
00:34:13 Ona je asi taková, že má ráda tu práci.
00:34:17 Že jí v podstatě dost obětovala
00:34:20 a proto asi tak těžko vydýchávala postoj své dcery,
00:34:29 že jsem měla pocit, že jí vtiskla určitý vzorec chování.
00:34:35 Najednou se jí to úplně vymklo a najednou je z ní cosi,
00:34:39 co já nedovedla vůbec pochopit. Já to se svým dítětem prostě nemám.
00:34:47 -Samozřejmě, že mě to zajímalo!
-Paní primářku dokonce zajímá,
00:34:51 co si myslí její dcera!
00:34:54 Mě vždycky zajímalo, co si myslíš ty!
00:34:57 -Jen jsem myslela...
-Jenom na sebe!
00:35:00 Vše se muselo podřizovat jen tobě! Chtělas dělat kariéru? Dělalas.
00:35:05 Chtělas dítě? Sehnala sis tetičky!
00:35:07 Protože jsem byla na všechno sama!
00:35:11 Kdo ti držel pistoli u hlavy, abys to takhle měla?! Já byla furt sama!
00:35:18 Tu klíčovou scénu točila s těžkým zápalem plic,
00:35:22 ve vysokých teplotách. Hned poté ji odvezli do nemocnice,
00:35:27 tam jí uložili asi na 2 měsíce. To je něco, co v té scéně,
00:35:35 která je vypjatá, dává hrozně zajímavý charakter,
00:35:38 protože když herec je indisponovaný a vyprovokuje se k výkonu,
00:35:43 je to profesionál. A Jana je obrovský!
00:35:47 To dostane něco, co by tam žádný režisér nedokázal narežírovat.
00:35:56 Kdybyste nebyla herečkou, jakou jinou profesi byste zvolila?
00:36:01 Já nevím. Malovat neumím, a to se mi moc líbí,
00:36:09 zpívat neumím... V Metropolitní opeře by se mi to asi líbilo.
00:36:18 Psát... No to také neumím.
00:36:24 (hudba)
00:36:37 Dochází v herectví k určité rutině?
00:36:41 Jak se herectví dělá, aby to nedělal všechno jen "levou zadní“?
00:36:47 To není špatná otázka. Tam je velice...
00:36:56 Je problém, že vás lidé obsazují, že už je to "šuplík“:
00:37:01 Ta je na tohle, ta je na tohle a vy berete z toho, co máte.
00:37:06 Je zázračné, úžasné, když vám někdo řekne: Ne, takhle ne. Jinak.
00:37:13 Máte pocit, že před tím režisérem se musíte poklonit a říct:
00:37:18 Zaplať Pán Bůh, že mě na to někdo upozornil, že už tohle zná!
00:37:25 Mám někde Dudka. Mám někde extra Dudka.
00:37:30 Kdybych nepotkala svého muže... Zase "kdyby“
00:37:34 Možná bych se nikdy nevdala, neměla bych dítě.
00:37:38 Dítě jsem vlastně programově nechtěla, ale nevěděla jsem proč.
00:37:43 Já hrála do roztrhání těla, já měla práce nad hlavu,
00:37:47 měla jsem krásné role, všecko bylo zalito sluncem. Proč dítě? Proboha.
00:37:55 Pak přišla chvíle, kdy... Ejhle! Najednou jsem ho chtěla.
00:38:00 A také padlo rozhodnutí, že se vezmete?
00:38:05 Kdo s tím přišel? A měl briliantový prsten...?
00:38:09 -Určitě!
-U divadelníků bych to...
00:38:11 Jistě! Ne, ne...
00:38:16 Tady to podepisujeme nějak. Ty fotky z té svatby...
00:38:21 Bylo to hrozné. Jeli jsme tramvají a máma s tátou
00:38:26 jako by byli na opravdu velice smutném pohřbu.
00:38:32 Tady je to! Máma s tátou, úplní zoufalci. Hele!
00:38:38 (hudba)
00:38:55 Není vůbec co povídat o mém manželství.
00:39:00 To je, jak se říká "nuda-nuda-šeď-šeď“
00:39:04 ve smyslu pro bulvár, nebo... Fungovalo!
00:39:10 Když mluvíš o Janě Štěpánkové,
00:39:12 nemůžeš nemluvit o Jaroslavu Dudkovi.
00:39:16 To jsou spojité nádoby.
00:39:19 Zaprvé si myslím, že on měl jednu vlastnost:
00:39:22 Dost uměl obsazovat. Kdyby to nebylo tisíckrát pro mne,
00:39:28 on by mi to nedal. Opravdu bych tu mohla brečet, skučet a nevím co,
00:39:34 nedal! Prostě nedal.
00:39:37 Je v tomto smyslu velmi náročná herečka.
00:39:41 Nemůžeš jí říkat nějaké přibližné připomínky,
00:39:45 s ní se musí na roli pracovat.
00:39:47 Ona vyžaduje, aby se jí člověk maximálně věnoval.
00:39:54 To mi připomnělo tu historku, kterou mi vykládala máma,
00:40:02 když jsem byla malá, na dotaz:
00:40:05 Jak je možné, že se lidé sejdou? Mají děti... Jak se najdou?
00:40:16 Máma mi právě říkala, že Pán Bůh rozkrájel pomeranče,
00:40:22 rozhodil je po světě a když ty 2 půlky k sobě pasovaly,
00:40:28 tak to fungovalo. Štěstí, náhoda...? Tak to nejde. Hele!
00:40:36 A jsou to pomeranče.
00:40:41 Tyhle jdou! Hele, že jo? Ne? Jo.
00:40:46 Jak se vlastně kloubí profese herečky s mateřstvím?
00:40:51 No! Ale bez toho by to bylo blbé, kdyby to nebylo.
00:40:55 -Ve skříni je grizzly!
-Co je ve skříni?
00:40:58 -Veliký medvěd grizzly.
-Pavlíka kousnul do ucha!
00:41:01 Já na to nemám nervy, koukejte mazat! Honem!
00:41:08 To je rozměr... Tam se něco nového otevře.
00:41:13 Tam je něco, co je nesdělitelné.
00:41:17 Nesdělitelné, neopakovatelné. Bez toho by byl život strašně smutný.
00:41:27 Blbě se to časově dává dohromady.
00:41:30 Když jsme měli ještě paní k Honzovi,
00:41:34 někdy bylo třeba o svátcích nebo v sobotu, v neděli...
00:41:38 Byla rozkošná... "Vždyť to bylo minule!
00:41:43 Nemůžete jim říct, že taky chcete mít volno?"
00:41:48 To byly rozkošné chvíle: To tam může taky někdo jinej, ne?
00:41:53 Já neměl žádnou jinou maminku, takže nemám srovnání.
00:41:57 Ale bral jsem to jako zběžnost, samozřejmost.
00:42:01 I jako určitou výhodu, zvláště ve školním věku, kdy to mělo pozitiva
00:42:07 i v kantorském sboru. Nevím, jestli na mne byli hodnější,
00:42:11 ale věděl jsem, že to má své plus, řekněme.
00:42:17 Snad díky tomu, že jsme se Honzovi opravdu věnovali seč síly stačily,
00:42:24 nikdy neměl klíč na krku,
00:42:26 nebo že bychom řekli: Já jsem unavená, teď ne!
00:42:31 Tohleto nebylo. To co jsme do něj vložili, se nám vrátilo.
00:42:39 Takže hele, pověrčivá!
00:42:45 Nemůžu si stěžovat. To je úžasný syn!
00:42:49 Tím, že jsem se octla sama, co umřel Jaroslav,
00:42:58 tak on vzal všecko na sebe.
00:43:03 Tzn., že jsem se nikdy nestarala o složenky, finance, to prostě...
00:43:10 Toto vše vede v evidenci. Nikdy mi nezapomene říci:
00:43:15 Mami, udělej tohle. Já ho obdivuji.
00:43:18 On má svou rodinu, děti mají. Každý večer mi zavolá,
00:43:24 aby se přesvědčil, jestli ještě žiju.
00:43:29 Vyhledat... takhle, jo? Ne. Až semhle. No ale co?
00:43:34 Jo tohle!
00:43:38 Teď už se stačí přihlásit.
00:43:41 Aha, už to vidím! Už nejsem až zase tak pitomá.
00:43:45 Už vím co je to "přihlásit se“.
00:43:48 Ještě mi tady slib přede všemi, že budeš mít na mne nervy
00:43:55 a nebudeš říkat: Mami, vždyť už jsem ti to říkal!
00:43:59 Vždyť jsme to... Tak znovu. Musíš mít se mnou trpělivost.
00:44:04 -To chce denně si k tomu sednout.
-Hanýsku,
00:44:07 když mi to tam začne něco dělat a já nevím co s tím mám dělat...?
00:44:12 Zavřeš to tady tím křížkem nahoře a je po žížalkách.
00:44:19 Pokakám se na těch koních...
00:44:22 My jezdíme vevnitř.
00:44:25 A budete je hřebelcovat?
00:44:45 Tak, družbo, za námi!
00:44:52 (hovoří všichni)
00:45:02 Právě jsem se vrátila z Hradu...
00:45:08 Ranč U zelený sedmy, tam je babi nejlepší!
00:45:12 Nemocnice není tak dobrá, ale v ranči je lepší!
00:45:16 -A proč?
-Je to hezčí a vtipnější.
00:45:19 -Jsou tam nějaký koně...
-Koně jsou tam, tak to jo.
00:45:26 Tak pojďte hřebelcovat. Chci vidět, jak se o koně staráte.
00:45:34 Co to děláš, prosím tě?! No ano, ty jsi krásný kůň!
00:45:40 (hudba)
00:45:44 Já byla vyplašená, když jsem měla vlastní dítě.
00:45:48 Jéžiši, co s tím... Ale tady vím, že odpovědnost není na mně.
00:45:56 Jsem taková svobodnější,
00:45:59 ale je to stejně hezký pocit.
00:46:03 Čekáte, že z vašich vnuček bude herečka?
00:46:06 Ne. To bych jim nepřála. Kdyby to byli kluci, ať to zkusí!
00:46:13 Toto se mi zdá, že je dost velký risk.
00:46:16 Je to povolání velice riskantní.
00:46:23 Bylo by škoda, kdyby štěpánkovský talent...
00:46:26 Ne, já nejsem sentimentální.
00:46:29 (hudba)
00:46:40 Je nějaká role, po které ještě toužíte?
00:46:46 Ne. Žádná role, kterou bych chtěla hrát, kterou znám,
00:46:53 to je důležité říct, možná, že ji někdo napíše.
00:46:57 Ale zatím co znám, tak ne. V tomhle věku také moc rolí už není.
00:47:03 Udělejme to jako inzerát pro scénáristy:
00:47:08 Jak by měl napsat tu roli případný autor?
00:47:14 Nevím. Je krásné nechat se zase překvapovat od toho autora...
00:47:20 Jaké máte plány do budoucna?
00:47:23 Jsem, bohužel, pověrčivá. To mě dost mrzí.
00:47:28 Člověka to svazuje
00:47:32 a není svobodný, jak by měl být. Nebo mohl být.
00:47:38 Takže mám kanály, a takovéhle... Úplně primitivní, infantilní...
00:47:47 Něco se rýsuje a to, že se něco rýsuje,
00:47:53 tak to nemůžu říct, samozřejmě.
00:47:57 Kdyby Pán Bůh dal a povedlo se to, byla bych moc ráda
00:48:02 a tím bych skončila. Tady mám takový pocit,
00:48:09 že to bylo přetržené, že to nemělo přirozený vývoj.
00:48:18 Nejsem člověk, který za každou cenu musí stát na jevišti. Já nemusím.
00:48:26 Myslím, že člověk má stát na jevišti, když má tu možnost,
00:48:31 abych nemluvila vznešeně,
00:48:37 že něco by mohl sdělit.
00:48:41 Na podzim by se J. Štěpánková měla objevit v představení,
00:48:45 které cíleně nasazuji k jejímu životnímu jubileu.
00:48:49 A to hrou francouzských autorů, slavila velký úspěch v Paříži,
00:48:53 u nás pod názvem "Na útěku“,
00:48:56 režírovat bude vynikající Ladislav Smoček,
00:48:59 který tento titul v Ungeltu uvádí už jako svůj pátý nebo šestý.
00:49:05 To je pro mne výzva možná větší, než že si zahraju v jiném prostředí
00:49:10 na malém jevišti. To téma a partneři, lidé, se kterými pracuji,
00:49:16 to je pro mne důležitější. Milan Hein tvrdí,
00:49:21 že tu hru vybral k jubileu obou hereček.
00:49:24 Doufám, že mu to nezkazíme.
00:49:27 Dlouho jste na paní Štěpánkovou myslel?
00:49:32 To je skoro záludná otázka, abych to časově ohraničil...
00:49:37 Pár let to určitě je. Souvisí to s odchodem z Divadla na Vinohradech.
00:49:42 Herečky jejího formátu by se do takovéto situace dostat neměly.
00:49:50 (hudba)
00:49:55 Když padne opona, tak v divadle už je konec.
00:49:59 Už vám to nikdo nevrátí. Je to pryč. Celé.
00:50:04 A představte si, že ještě jsou lidé, kteří říkají:
00:50:07 Toho Skřivánka si pamatuji.
00:50:11 To je něco, co člověka jako dost těší.
00:50:14 To si říkám: Asi to má smysl to divadlo.
00:50:24 Svým způsobem jsem měla neobyčejný život.
00:50:30 Jistě by možná mohl být ještě neobyčejnější. Ale...
00:50:39 Ne. Ne, ne, ne. Já jsem vděčná za to. Jsem.
00:50:49 Bože, jak je to v Kočičí hře?
00:50:57 Kdybych měla žít znovu, neměnila bych. Byl to krásný život.
00:51:06 To je ono! Ano. Tak je to.
00:51:13 Skryté titulky: R. Světecký Česká televize 2009
Širokou popularitu získala zejména televizními rolemi vtipných až sarkastických intelektuálek – právě takové postavy hrála v seriálech Taková normální rodinka, Nemocnice na kraji města nebo Ranč U Zelené sedmy.
Celoživotní láskou Jany Štěpánkové ale vždy bylo divadlo, jevištní prkna byla totiž jejím druhým domovem již od dětství. Poprvé stála na jevišti ve čtrnácti letech a hned po boku svého slavného otce. Ne ovšem na prknech Národního divadla, ale u ochotníků v Železné Rudě.
Ještě dlouho po sedmdesátých narozeninách hrála v pražském Divadle Na Jezerce nebo v Divadle Ungelt. Na jevišti se objevila už v pěti letech, v Prodané nevěstě právě v Národním divadle. Absolvovala pražskou DAMU, krátce hrála v Pardubicích a koncem 50. let zamířila do Prahy. Nejprve do Divadla S. K. Neumanna (dnešní Divadlo pod Palmovkou) a v letech 1972–2001 byla v angažmá v Divadle na Vinohradech.
