Životní a profesní příběh přední české herečky (2009). Režie V. Polesný
00:00:05 Všichni chasníci v celé vesnici chodili jak blázni za Marijánkou!
00:00:10 Měla hlavičku jako kuličku, vždycky pěkně a krásně ulízanou.
00:00:16 Zato Emila, jak by nebyla, všichni byli z Marjánky jako jeleni.
00:00:21 Ale starosta, mladý Pakosta, ten měl o tom jiné mínění!
00:00:29 Kdo chce chodit za děvčaty, za děvčaty
00:00:32 má si vybrat kudrnatý, kudrnatý.
00:00:35 S jinejma si nezačni, to jsou holky legrační...
00:00:42 Já už jsem to říkala tolikrát, ale ráda to zopakuju.
00:00:47 Já jsem říkala, že mí rodiče byli podvraťáci.
00:00:50 A to jsou nejchytřejší psi. Takže já jsem z dvou podvraťáků.
00:00:54 Oni oba dva byli nemanželský. Otec truhlář, matka služka.
00:01:01 Tihle lidi měli obrovskou moudrost, protože byli ošlehaní tím životem.
00:01:15 Asi jsem to měla někde zakódovaný - já jsem otravovala.
00:01:19 Předváděla je slabý slovo.
00:01:22 Někdo přišel a já jsem si udělala takový monolog.
00:01:26 To je zajímavý, jak se teď zpětně koukám,
00:01:30 zase to bylo několik postav. I babičku jsem dělala.
00:01:36 Jako že nemá zuby. Všechno jsem to odkoukala.
00:01:40 Já jsem si to připravila, ale pro návštěvy.
00:01:43 Jakmile přišla návštěva, a maminka jich měla dost,
00:01:46 protože se taky ráda bavila, tak jsem se v ten moment zdechla,
00:01:51 pak jsem přišla a řekla jsem: "Já bych vám udělala
00:01:55 takový výstup.Ş Nevěděla jsem, že je to monolog.
00:02:01 Tak oni to museli přetrpět a já jsem byla šťastná.
00:02:06 Oni řekli: "To bylo hezký, Jiřinko!Ş
00:02:09 No konec. Byla jsem jak pod sprchou.
00:02:16 No tak co, Jiřinko? Teď už se tě nebojím,
00:02:18 ale když jsi přišla jako krásně oblečená slečna,
00:02:22 tak jsem si myslela, že už si se mnou nebudeš hrát.
00:02:27 Já chci kafíčko! Otík je rozený kavalír.
00:02:31 Já chci kafíčko! Dostaneš ho, ale buď zticha.
00:02:35 Co se stalo, Jiřinko?
00:02:37 Nic nepovíme, dali jsme čestné slovo!
00:02:40 Já bych tomu Tondovi sama natloukla!
00:02:43 Kluci nám tu kytku chtěli vzít, tak jsem ji schovala pod polštář.
00:02:47 Tady je!
00:02:50 A musela jsem se sama sobě smát.
00:02:52 Protože jednak jsem si furt podobná.
00:02:55 Já jsem tam byla stlačená do takovýhle výšky,
00:02:58 ale jinak jsem si podobná. I s tím,
00:03:01 že tam byly děti a já jsem zrovna nebyla vepředu.
00:03:06 A najednou nastalo takový vlnění.
00:03:09 A to jsem byla já, jak jsem se tam drala!
00:03:12 A už jsem tam tu hubu strčila. Je to silnější než já.
00:03:17 Ve škole taky! To ne, jako když vidím kameru nebo fotoaparát. Ne!
00:03:23 Já jsem to měla v sobě. Buďto jsem seděla vedle třídní,
00:03:29 když tam byl ředitel, tak vedle ředitele.
00:03:32 Já nevím. A to je neuvědomělý.
00:03:35 Mám to po tatínkovi. Ještě že vím, po kom to mám.
00:03:41 Za války ho zavřeli a vždycky jsem u toho byla já, to je zajímavý.
00:03:47 A když se vracel, tak jsem já první zvedala telefon.
00:03:53 Aniž jsem věděla, že zavolá. To všechno je nějak zákonitý.
00:03:58 Tak pojďte, pojďte!
00:04:02 Lidi jako vy mají stejně ve všem štěstí.
00:04:05 Oni ho tenkrát zavřeli a odvezli ho do koncentráku.
00:04:10 Neviděli jsme ho vůbec. Nevěděli jsme o něm.
00:04:15 On utekl z toho koncentráku a naštěstí už začala ta revoluce,
00:04:22 takže se potom dostal sem a tady u rozhlasu taky bojoval.
00:04:30 Ale nikdy v životě nechtěl repatriační legitimaci,
00:04:35 protože jednou tam někde byl a řekl:
00:04:38 "Já tam nebudu vypočítávat, kolik jsem dostal facek.Ş
00:04:41 Když budu hodná, budu pěkně ve filmu házet nohama -
00:04:48 dáte mi milost?
00:04:52 Vy se mnou mluvíte jako se soudcem, ale pardon,
00:04:56 já soudce nejsem! Tak co jste? Kat?
00:05:39 On měl za dveřmi takovou lať. A když ho přišli přesvědčovat,
00:05:46 aby dal tu svoji živnost, tak je honil tou latí v Moravský ulici.
00:05:52 Tam byla na rohu hospoda, vždycky všichni vylezli z hospody a říkali:
00:05:58 "Bohdal už je zase honí.Ş Tak je honil tak dlouho...
00:06:03 Komunisti. No. Komunisti.
00:06:05 Až oni dohonili jeho, protože byl trnem v oku.
00:06:09 On to nechtěl dát. Já se nedivím!
00:06:16 Musím říct, že to jsem si zkoušela doma.
00:06:19 A my jsme měli takový prosklený dveře,
00:06:23 kde bylo trošku vidět, nebylo to úplně mléčný.
00:06:27 A já jsem se příšerně styděla.
00:06:33 Mladá holka a teď najednou Balada o očích topičových.
00:06:37 Tak jsem se vždycky koukala, jestli maminka není.
00:06:40 Maminka za chvíli byla!
00:06:43 Já jsem viděla to ucho, ale to už jsem nechtěla přestat.
00:06:46 A jak jsem volala: "Jsem slepý, nevidím.Ş
00:06:50 Tak maminka otevřela uřvaná dveře a říkala:
00:06:55 "Jiřinko, to je tak krásný.Ş Tak já jsem si říkala:
00:06:58 "To by bylo, aby ta komise nezaplakala.Ş
00:07:02 Ale tam nikdo nezaplakal. Plakala jsem jenom já.
00:07:06 Tatínek rovnou řekl: "Prostě na to nejseš! Tak budeš kloboučnice.
00:07:12 Něco musíš dělat, musíš se živit.Ş Tak jsem se šla živit.
00:07:16 Ale potom jsem viděla, že tam chodí připravení od renomovaných herců.
00:07:22 Tak jsem si říkala, že si taky musím někoho najít.
00:07:28 Oni tím pádem měli přede mnou náskok.
00:07:31 Tak jsem chodila do bijáku a furt jsem se dívala,
00:07:34 koho bych si vybrala. Já jsem si vybrala
00:07:37 vůbec ne pěkného, jak by se dalo předpokládat,
00:07:40 že v mládí půjdu po zevnějšku, ne!
00:07:44 Já jsem si vybrala Rudolfa Deyla mladšího,
00:07:47 protože ten se mi zdál tak pravdivej!
00:07:51 Říkala jsem si: "Když on hraje ševce,
00:07:55 tak já bych si snad k němu dala i podrazit boty.Ş
00:08:00 Já jsem říkala: "Mistře, vy mě neznáte,
00:08:04 ale já jsem si vás vybrala, že byste mě mohl připravit na AMU.
00:08:09 Co tomu říkáte?Ş A on mi na to odpověděl:
00:08:12 "Co tomu můžu říkat, když už jste si mě vybrala.Ş
00:08:16 A představ si, že první angažmá bylo u pana Wericha, kde byl on!
00:08:23 Takže mi to vlastně malinko předurčil.
00:08:26 Zase mě nevzali z nedostatečně prokázaného kladného a tak dále...
00:08:31 Že musím jít někam do továrny. To jsem si říkala - do továrny ne.
00:08:38 Ale splnila jsem si svůj druhý sen. A to bylo učení.
00:08:50 Byla jsem docela populární učitelka.
00:08:54 Měla jsem děti ráda a bylo to na tom vidět.
00:08:58 Takže jsem si vymýšlela pro ně blbosti, pohádky jsem jim četla.
00:09:03 Tam bylo zaděláno už na večerníčky, protože jsem odstiňovala hlasy
00:09:08 a vždycky jsem jim na začátku - byla jsem takový malý Komenský -
00:09:13 protože na začátku vyučování jsem jim přečetla polovičku pohádky.
00:09:19 A řekla jsem: "Když se budete dobře učit,
00:09:22 budete hodní, tak ke konci vyučování já vám přečtu konec.Ş
00:09:26 To si nedovedeš představit ty výsledky. Ty děti to milovaly!
00:09:31 No prosím, ještě před chvílí tady byla.
00:09:36 -Držte se prosím laskavě věci.
00:09:40 Já neznám anatomii, a taky jsem neznala,
00:09:45 tak jsem si myslela, že děti mají menší plíce.
00:09:50 Takže my, když se nadechneme, tak umíme říct
00:09:53 v tom jednom nádechu celou větu. A já jsem si řekla:
00:09:57 "Ale ty děti mají menší plíce, takže se musí nadechovat častěji.Ş
00:10:02 A z toho vlastně vzniklo to, že to bylo dětský.
00:10:06 Takže když já ti tedy budu teď povídat,
00:10:10 i když takovýmhle chřaplavým hlasem, tak je to vlastně dětský.
00:10:15 Spolehni se na mě!
00:10:18 To se prostě zahájí celorybniční pátrání, víš?
00:10:25 Já jsem potom sama říkala, že mě vlastně vzali kvůli tomu,
00:10:29 že si říkali: "Tahle ženská sem bude chodit každej rok,
00:10:32 tak ji radši vezmeme a pak ji vyhodíme.Ş
00:10:36 Ale přesto jsem se znovu chtěla nechat připravit,
00:10:41 Vlasta Chramostová samozřejmě ještě hrála, mně se strašně líbila.
00:10:48 Bylo to zase jako u Rudolfa Deyla. Taková zemitá, perfektní herečka.
00:10:54 Pak přišla ke mně do bytu taková tmavovlasá.
00:10:59 A říkala: "Chci k divadlu.Ş
00:11:02 A byla to Jířa. Taková poněkud mladší, pravda.
00:11:09 A jak říká - byla jsem jediná, která jí dala text na tu zkoušku -
00:11:16 antickou tragédii.
00:11:20 To jsou vždycky vážné monology, veselý monolog a epická báseň.
00:11:25 A ona předtím ty zkoušky snad neudělala, nebo jak,
00:11:29 a pak je udělala, na což jsem byla strašně pyšná.
00:11:33 Já jsem začínala druhý ročník a tam přišel průšvih.
00:11:39 Jednak, to nebyl průšvih, jsem byla v jiným stavu
00:11:45 a měla jsem se vdávat.
00:11:49 Tatínek byl ještě doma, připravoval mi svatbu.
00:11:54 A protože měl "LejdynuŞ, Praga Lady,
00:11:57 on byl na to šíleně hrdej, že má auto, tak řekl:
00:12:01 "Jiřinko, pojede dvacet Lejdyn. Bohdalova dcera se vdává.
00:12:06 To budou Vinohrady auf!Ş Tohle skutečně řekl.
00:12:11 A ty Vinohrady auf tedy byly, protože tátu
00:12:16 14 dní před svatbou zatkli.
00:12:26 Ty některý fotky skutečně vypadají jako že jsme na pohřbu,
00:12:32 protože jsme tím byli strašně zasažení.
00:12:36 Pro mě přišli už po osmé hodině. V osm přišli tam, byli u rektora,
00:12:43 museli se nějak ohlásit, takže já už jsem zapisovala přednášku.
00:12:50 Přišla tam nějaká sekretářka z ředitelství a řekla,
00:12:54 že Bohdalová má jít ven.
00:12:57 Samozřejmě všichni říkali: "A, manžel přijel!Ş
00:13:00 Tak já jsem s úsměvem vyšla ven.
00:13:03 A tam byla sekretářka, které dělala brada takhle, a říkala:
00:13:07 "Jiřinko, je tady pro tebe StB, ale ty to jako nevíš.Ş
00:13:12 Byli tam dva páni, já jsem vešla a řekla jsem:
00:13:14 "Čest práci.Ş Myslela jsem, že si pomůžu.
00:13:20 A oni řekli dost proloženě: "Soudružka Bohdalová.Ş
00:13:25 Narvali mě do vozu. Vedle mě seděli dva.
00:13:31 Prostě pět lidí ve voze jsme jeli.
00:13:36 A jak jsem byla nervózní, nevěděla jsem, co se děje,
00:13:40 tak jsem furt sledovala, jestli prokristapána nejedeme do Ruzyně.
00:13:45 Protože tam se říkalo, že bijí, mučí.
00:13:49 Tak byla opravdu hrůzou bez sebe. Ale já jsem strašně životaschopná.
00:13:55 Já přemýšlím! Cestou jsem si řekla, že mně tam třeba nedají najíst.
00:14:01 A měla jsem s sebou svačinu. A protože jsem byla
00:14:04 tři měsíce v jiném stavu, tak jsem si říkala, že se musím najíst.
00:14:09 Tak jsem jim řekla: "Můžu jíst?Ş
00:14:12 A oni se se mnou vůbec nebavili. Jenom řekli: "Jo.Ş
00:14:16 Tak já jsem snědla tu svačinu, ale to bylo, jako když se cpe husa.
00:14:23 Já hlad neměla, nic. Jenom jsem se potřebovala pocitově:
00:14:29 "Najez se, třeba ti nedají.Ş A to jsem měla pravdu.
00:14:33 To jsem se přesvědčila.
00:14:35 Pak mě tam nechali, přijeli jsme do Litoměřic před soud.
00:14:40 A protože jsem zase neuvěřitelný optimista, tak jsem si řekla:
00:14:44 "Já ale blbnu, mám příšernou fantazii.
00:14:48 Třeba se mě na něco zeptají a zase mě odvezou zpátky.Ş
00:14:53 Já jsem nechtěla! Špatnýmu nechci nikdy uvěřit. Až to slítne.
00:14:58 Předali mě nějakým z těch Litoměřic.
00:15:03 A když odcházeli, tak mi odcházela Praha.
00:15:07 Já jsem říkala: "Počkejte, neodjíždějte.
00:15:11 Já to tady řeknu. Já mám odpoledne hereckou tvorbu!Ş
00:15:16 Já jsem se toho chytala, že to pochopí, že se to nesmí zameškat.
00:15:22 Zkrátím to. Prostě řekli, že mě berou
00:15:25 do vyšetřovací vazby, že se nic nedá dělat.
00:15:29 Začali mi klást otázky a já jsem pozvolna zjišťovala,
00:15:33 že táta tam asi bude taky.
00:15:37 Musela jsem tam přespat. A byly tam ještě jiný věci.
00:15:40 Vzali mi sponky z vlasů, donaha, mundůr už jsem měla.
00:15:48 Bylo to hrozný. Každá ženská blinká,
00:15:53 když je v jiným stavu a zvlášť, když má takový příšerný nervy.
00:15:59 Pouštěli mě v deset hodin, řekli, že musím být k dispozici,
00:16:03 nesmím opustit Prahu.
00:16:10 Netušila jsem, jak bude probíhat tátovi ten soud.
00:16:15 Ten byl hroznej. Takže já jsem porodila,
00:16:19 v šest byl soud, za několik hodin potom
00:16:25 osmiměsíční Simonu nervním porodem.
00:16:58 Ona je světská.
00:17:02 Ale to, že se Jiřina musela v určitým věku
00:17:08 postarat o celou rodinu, to ji v podstatě určilo
00:17:13 pro další a další žití, bytí a vnímání světa.
00:17:22 Vyrazili mě ze školy.
00:17:24 Řekli, že bude lepší, když si vzhledem k jinému stavu
00:17:29 dám roční prázdniny na to rození.
00:17:35 Jinak že už by mě nemohli vzít zpátky.
00:17:38 To mně tam nějaká úřednice na rektorátu poradila:
00:17:42 "A nech si napsat, že tě přijmou zpátky. To si tam nech napsat.Ş
00:17:49 Tak já jsem si to všechno nechala napsat.
00:17:52 Ona se nedá! Ona nechce být litovaná.
00:17:56 Nikdy nikým! To je snad největší potupa.
00:17:59 Pro mámu je největší potupa, aby ji nikdo litovat. To nechce.
00:18:07 Bohužel, když jsem se vrátila zpátky, tak jako když to neplatí.
00:18:13 A tenkrát se ročník postavil za mě.
00:18:16 A řekl, to spunktoval Munzar, že kdyby mě náhodou chtěli vyhodit,
00:18:22 že půjde celý ročník.
00:18:24 Naštěstí jsem měla takový bezvadný spolužáky.
00:18:28 Možná se to neví, ale ona je strašně obětavej člověk.
00:18:32 Když půjdeš a řekneš: "Já bych něco potřeboval.Ş
00:18:38 Tak ona všechno pustí a jde, zařídí to.
00:18:45 Profesorka Pešková, která byla velká komunistka,
00:18:51 ta to řekla strašně. Koukala se na mě a řekla:
00:18:57 "Víš, že je dobře, že ti tatínka zavřeli?
00:19:00 Ty jsi úplně jinej člověk.Ş A mně se to zdálo příšerný
00:19:05 a řekla jsem: "Tak jestli to bylo jen kvůli mně,
00:19:08 soudružko profesorko, tak to nemuseli tatínka zavírat
00:19:11 na 15 let.Ş
00:19:14 Když jedu kolem Valdic, tak mezi domy je takový průduch,
00:19:19 tam jsou ty vrata věznice. Vždycky tam jenom tak juknu.
00:19:29 Jenom jednou jedinkrát jsem zajela až k té bráně,
00:19:33 protože tu bránu znám. A znám ji z dětství.
00:19:38 Přesně vím, jak se tam vešlo, kde děda seděl.
00:19:44 Ale mám to, jako kdybych se dívala na nějaký film.
00:19:46 Pamatuji si, že jsem vždycky chtěla,
00:19:50 abychom měli něco nového na sobě, aby měl tatínek radost.
00:19:54 Tak jsem to všechno jako kvočna organizovala.
00:19:58 Ona nás všechny strašně ochránila. To je taky její vlastnost.
00:20:03 Všechno negativní sníst sama a pustit ven jen to pozitivní.
00:20:10 Pro rodinu určitě.
00:20:13 A já už to skončím, abychom nebyli furt smutní, to nemám ráda.
00:20:18 Já na to ráda nevzpomínám.
00:20:23 Prakticky jsem ještě kojila, vstoupila jsem
00:20:28 do Sto dukátů za Juana, kterou napsal Dvořák!
00:20:34 Já jsem tam hrála Inéz, ale partnera jsem měla Menšíka.
00:20:39 Co si víc přát? Roháč to režíroval, Menšík partner.
00:20:46 Měli jsme na otevřené scéně potlesk,
00:20:49 protože to byla hádavá scéna. Ta nám potom šla vždycky.
00:20:54 Tohle jsi měl vždycky rád!
00:20:56 Já jsem ti řekl, abys mi tohle nedělala!
00:20:58 Prosím tě, buď tak laskavá, já nejsem žádnej ratlík,
00:21:01 abys mě frut někde šimrala za ušima!
00:21:03 -To je fakt!
-Já jsem inženýr!
00:21:06 -Ratlík nejseš! Ty seš spíš... (smích v publiku)
00:21:09 Reklama na pneumatiky!
00:21:12 Před měsícem se, pokud vím, hledala občanka!
00:21:14 Občanka se našla, jenže 200 korun je jednou pro vždycky v čudu,
00:21:17 ti povídám!
-Pokavad si pamatuju,
00:21:20 tak včera jsi nechal na ulici stát auťák!
00:21:23 Začne se ti tady dělat pleš! Vlásek po vlásku ti začne vypadávat
00:21:29 a pak budeš mít hlavu jak mosaznou kliku od dveří!
00:21:33 To jsem neřekla!
-To jsi řekla! Mizerný dvě stovky!
00:21:36 -To jsem neřekla!
00:21:37 -Já jsem to dobře slyšel, nezapírej to!
00:21:39 -Budeš dělat po ránu rozcvičku s flanelem!
00:21:43 Ani vlásek tam nebude a pěkně se rozcvičíš!
00:21:47 -Když dneska s dvěma stovkami vyjdeš do obchodu,
00:21:50 tak si můžeš dvě stovky koupit jakýkoliv velikosti!
00:21:53 Mám tady takovou paní, která...
-Trošku vodičky!
00:21:59 -Takže my bysme měli ztratit i ten náramek, že jo?!
00:22:01 -Prosím tě!
-Tak mi ho ukaž!
00:22:03 -Do týhletý zásuvky!
-Tak mi ho ukaž!
00:22:05 -Já tě zabiju!
00:22:07 -Už jsi viděla rozběsněnýho muflona?
00:22:09 Já tě...
-Dobrý den.
00:22:12 -Já bych chtěl...
-Mít tvé foto.
00:22:15 A potom jsem šla do čtvrtého ročníku,
00:22:17 absolvovala jsem Vančurovou Josefínou.
00:22:20 To byl taky pro mě dobrý výběr.
00:22:23 To pro mě vybral pan profesor Záhorský.
00:22:27 A na Josefínu se přišel podívat, co by jinak dělal
00:22:32 pan Werich v Disku, přišel se podívat na svoji dceru,
00:22:37 poněvadž ona byla mojí spolužačkou. A pozval nás potom po premiéře
00:22:44 na opulentní večeři ke Zlaté hrušce, tedy ráno.
00:22:48 To kalné ráno si pamatuji dodnes.
00:22:52 Měla jsem pocit, že se nemůžu podrbat na hlavě,
00:22:55 takovou jsem ji měla. A do toho telefon: "Tady Werich!Ş
00:23:00 Já to musím říct, protože to řekl pan Werich, tam se ozvalo:
00:23:04 "Vy byste potřebovala sem tam kopat do prdele a možná že by to šlo.Ş
00:23:08 A cvak. Tak jsem furt koukala na to sluchátko.
00:23:13 Nevěřila jsem, že je zavěšeno, že jsme skončili rozhovor.
00:23:18 Tak jsem se oblíkla a šla jsem do školy.
00:23:21 Hned jsem viděla Janu, reprodukovala jsem jí ten rozhovor,
00:23:25 a ona, protože věděla, tak se na mě koukla a řekla:
00:23:29 "No, to je angažmá.Ş
00:23:43 Ten mě zachránil před těma estébákama.
00:23:47 Řekl mi, když mě přijímal: "Hele, ty máš nekrytý záda.Ş
00:23:52 To mi řekl ve svý kanceláři. "Oni tě jednou zavolaj.
00:23:56 Řekni: Já se ožeru a všechno vykecám. Toho se nejvíc bojej.Ş
00:24:05 Ono rok, dva nic a pak k tomu došlo.
00:24:10 A já jsem to přesně opakovala. Když jsem vyjela z té kanceláře
00:24:16 nebo z toho bytu, kam mě dovezli, tak jsem jela
00:24:21 hned za panem Werichem a řekla jsem: "Teď.Ş
00:24:25 A on řekl: "Řekla ožeru, vykecám? Už tě nechají na pokoji.Ş
00:24:32 Když u vody vytrávíme jdeme zas na grundličky.
00:24:36 Tam jich vždycky zkonzumujem každý dvě, tři porcičky.
00:24:41 Válelo se jablíčko, válelo. Válelo se dolů po mezi.
00:24:47 Žena vždycky chce mužům líbit se.
00:24:51 Ač to může stát i muže těžké tisíce.
00:24:55 Jo, v Bráníce je ourody, tam to leží u vody.
00:24:58 Tam se musí kropit moc celej den a celou noc.
00:25:02 Doktorovi služka Stázi popotáhla nosánek.
00:25:06 Nejhezčí prý kluky z Prahy za pultem má Beránek!
00:25:10 Kdyby to tak bylo možný, chtěl bych ti své srdce dát.
00:25:17 Protože tě mám, protože tě mám...
00:25:24 Když byly Simoně tři roky, tak jsme se rozvedli.
00:25:32 My jsme se taky brali v době, kdy to bylo tragický.
00:25:36 Jistě to poznamenal ten šrám, na tom vztahu byl.
00:25:44 Neviděli jsme se, on byl na vojně v té době, kdy jsme se museli brát.
00:25:51 Já jsem to divadlo milovala, on nebyl moc pro divadlo.
00:25:58 Shodou okolností, dcera je, tak on už se s tím smířil.
00:26:27 A potom taky ten vztah už, nemůžu říct, že vyčpí,
00:26:34 u mě nevyčpěl, ale stane se, že ho někdo jiný okouzlil a on šel.
00:26:41 Tak odešel.
00:26:49 Tak pro tebe já dřela jako kat! Ty Apollo, ty hezoune, ty vrahu!
00:26:56 Zas jedna beru stověžatou Prahu, že pomsta moje bude za to stát!
00:27:06 Já jsem to samozřejmě těžce nesla, když jsem se to dozvěděla,
00:27:10 tak jsem ujela k Hubačům, protože to byli nejbližší kamarádi,
00:27:15 kterým jsem se vždycky svěřovala, věděli o mně všechno.
00:27:19 A když jsem si to odlila těma očima, odplakala,
00:27:26 tak on řekl: "Jiřino, nemůžeš mít všechno.
00:27:30 Máš lásku celýho národa.Ş
00:27:34 Teď se mi zdá, zvlášť v týhle době, když se berou o 40 let od sebe lidi
00:27:42 tak nebo tak, tedy víc si berete vy mladší ženský
00:27:47 než že by ženský byly tak blbý, ale 20 let ženská a chlap
00:27:54 není tak velký rozdíl. Ale asi v určitým věku,
00:27:59 v kterým my jsme spolu byli, tak mně se zdál strašně starej.
00:28:04 A přitom ten Fryč mě skutečně miloval.
00:28:08 Ale takovým tím noblesním způsobem. Nikdy si nic nedovolil.
00:28:14 Když jsme byli v Itálii při tý velký patálii,
00:28:16 tam ta rá, tram ta rata rá.
00:28:19 Vlastně předpovídal s Radkem konec. Ale předpovídal ho
00:28:24 ze svých sobeckých důvodů. Říkal:
00:28:27 "S tím nebudeš nikdy šťastná, Jiřinko.Ş
00:28:30 Protože myslel sám na sebe. A když to potom s Radkem končilo,
00:28:34 tak já jsem si říkala: "Ten Fryč měl pravdu.Ş
00:28:39 A teď je zajímavý, když se na něj koukám na fotce,
00:28:42 on mi říkal Špekuličko, když se koukám na fotce, tak si říkám:
00:28:48 "Hergot, vždyť on byl pěknej chlap. A tak starej taky nebyl.Ş
00:28:55 Ale to je teď z mýho pohledu.
00:28:57 Tak pojď, holka. Hele, vemte mě s sebou.
00:29:03 Táhni, k sakru!!!
00:29:13 Ty lumpe! Mizero! Hajzle.
00:29:22 Život je tragikomickej!
00:29:24 To není jenom že jsi furt veselej, to jsi blázen!
00:29:28 A to je život. A to já miluju.
00:29:31 Jak to je maso na kosti, tak je to ono.
00:29:37 Jakmile řekneš Podskalský - to byl nádherný člověk.
00:29:41 Když si představím, že já jsem s ním začínala dělat,
00:29:44 že si mě vybral na Babiččinu krabičku...
00:29:47 Každý člověk má vlastně dvě babičky.
00:29:50 Takže jak to spočítal Miroslav Horníček,
00:29:53 je na světě dvakrát tolik babiček nežli lidí.
00:29:58 Samozřejmě, že Světáci jsou prací pana režiséra.
00:30:04 Někdy si to můžeš ve scénce udělat sám s tím partnerem,
00:30:09 protože na tom tak moc nezáleží.
00:30:12 Tam záleží na té figuře, jakou tam přineseš, a na tom vtipu.
00:30:18 Ale ve filmu, to je věc pana režiséra.
00:30:21 Nehledě na to, že se to točí na přeskáčku.
00:30:24 Cvakni si ještě jednou. A musím to slyšet!
00:30:28 A ty seš medvídek! (bručí)
00:30:33 Vy naděláte, paní Trčková, jako kdyby šlo o diplomacii.
00:30:36 Co naděláte!
-Vždyť jsou to diplomaty.
00:30:39 -Ale říká se "diplomatiŞ!
-A taky diplomaty!
00:30:41 -To už je potom koho, čeho, čí.
-Jak to čí?
00:30:44 -To právě nevíme. To ví paní Trčková.
00:30:46 -Co na mě řveš, prosím tebe?!
-Počkej!
00:30:49 Každopádně jsou to gentlemani, kteří jsou všestranně na výši.
00:30:53 -Podle vzoru pánové - diplomatové.
-Ty drž hubu!
00:30:57 Tady paní Trčková. Ani potom nevím, co říká!
00:31:06 -Sedni si.
-Já sedím.
00:31:11 -Ona sedí.
-Ty sedíš?
00:31:14 -Co to vlastně jíme, pane architekte?
00:31:20 -Turne de Rosini, paní profesorko.
00:31:23 -Ovšem nám mužům spíš sluší beuf la monde.
00:31:27 -To je ovšem taky zajímavé. Já například, při svém povolání,
00:31:32 vůbec nestačím vařit.
00:31:35 Já sotva stačím sníst něco v kantýně v akademii.
00:31:41 Třeba Kachyňa v Uchu, což si myslím,
00:31:44 že to je moje jedna z nejlepších rolí, a to jen díky panu Kachyňovi.
00:31:54 Honzo, Honzíku. Neřvi. Neřvi, prosím tě.
00:32:03 (zvoní telefon)
00:32:05 -Co s náma bude? S tebou a se mnou?
00:32:09 -Jdu jim otevřít.
-Ne!
00:32:12 -Neboj se. Ono se nic nestane.
00:32:17 Já jsem řekla první větu a on řekl zcela nahlas přede všema:
00:32:22 "Bohdalová, to už jsme několikrát viděli!
00:32:27 Hodně jsme se tomu zasmáli. Něco jiného bych prosil!Ş
00:32:33 Já byla zpocená, vzteklá, hrůzou bez sebe.
00:32:38 A to si pamatuju, že Brzobohatý vedle mě řekl:
00:32:42 "Chtěla jsi to dělat? Tak se snaž.Ş
00:32:50 Pamatuješ, jak jsi krásně tancoval,
00:32:53 když přijel do Mohelnice prezident Beneš?
00:32:56 Ty jsi ji přece vyprovázel od nádraží
00:32:59 až k hotelu Beránek v tyrolským kroji!
00:33:04 Taky jsi zpíval. To zase, když přijel Gottwald.
00:33:08 Zpíval jsi národní písničky. Už jsi ani nemohl mluvit.
00:33:11 Zpíval jsi celou noc.
00:33:14 Takového autora mít pod palcem, to je nádhera, že jo?
00:33:18 On je na moučníky. A já dělám velice dobrý moučníky.
00:33:23 Takže čas od času, no, pokaždé, když jsme tam přijeli,
00:33:27 jsem něco upekla, šla jsem si k nim pokecat
00:33:30 a on slíbil, že mi něco napíše. A začal psát Dům na nebesích.
00:33:39 Chvíli jsem počkala. Já jsem nebyla nenažraná, to ne,
00:33:44 ale pak jsem si řekla, že by bylo dobrý, kdyby zase něco naspal.
00:33:52 A to napsal Generálku.
00:33:56 Co moje socha? Stojí tam ještě?
-Kdepak!
00:33:59 Tu strhli hned druhej den.
00:34:01 Veličenstvo, ale nemusíte toho litovat!
00:34:03 Vy už jste byl strašně zadělanej od holubů!
00:34:06 Vy už jste si vůbec nebyl podobnej. To víte, holubům je to jedno.
00:34:10 Císař nebo král. Teď zase dělají na Burbona.
00:34:14 A pak už, když to bylo dvakrát, tak jsem řekla do třetice.
00:34:19 Do třetice všeho dobrýho. To se má!
00:34:22 Tak on potom napsal Fany.
00:34:24 Tak Fany.
00:34:29 Řekla jsem ti, abys to krájela nožem!
00:34:33 V tom kostele jsi, doufám, poslušnější.
00:34:37 -Budu třídit zvonky a svícny.
-Hlavně že se ti tam líbí.
00:34:43 Zavři pusu, když jíš.
00:34:49 Čemu se směješ? Ty nevíš?
00:34:57 -Po večeři umyju nádobí.
-Nádobí dáme do myčky.
00:35:03 Tetička mi dovolila mejt nádobí.
00:35:08 Pak jsme dělali Černou hodinku. Ale já myslím,
00:35:12 že on to tak ani nemyslel, že bysme se stali
00:35:15 takovou dvojicí na tak dlouho. Vždyť jsme spolu dělali 43 let.
00:35:19 Tak k večeři nejradši, tedy ne furt, ne porád,
00:35:22 ale tak šestkrát, sedmkrát tejdně chleba
00:35:26 a na to jihočeskej zrající a půllitr kefíru.
00:35:30 -A potom?
-Potom běhám, to se rozumí.
00:35:34 -Cože tady tak sedíte na kufru? Co, tady?
00:35:39 -Sedím tady na kufru. Vám taky nic neujde, paní Žáčková.
00:35:43 -Vidíte, já jsem hned věděla, že vás jako odněkud...
00:35:47 Promiňte, že jsem vás hned s určitostí nepoznala!
00:35:51 Ale kdo by to byl řekl, že přijdete pro růžičky zrovna ke mně!
00:35:57 A nejsou nakonec pro Jiřinku?
-Ne, ne, ty jsou pro Marcelku.
00:36:00 To byla škola. On měl jednak laskavej humor.
00:36:05 On byl ten humor chytrej, měl nádherný pointy.
00:36:10 A heleďme se, koukejme se, ale vás tu dneska je.
00:36:13 Tedy tolik lidí nebylo ani našemu doktorovi na pohřbu!
00:36:16 A to si to chudák, podle mýho, nezasloužil.
00:36:19 Vždyť on šel na pohřeb skoro všem svejm pacientům!
00:36:22 -Slečno, prosím vás. Prosím vás! Máte ohlásit houslistu Karla Čeňka!
00:36:27 Teď bude hrát Paganiniho variaci na cikánskou píseň He duteguše he!
00:36:33 -Ale k tomu já bych se dostala!
-Máte ohlásit pouze umělce.
00:36:40 -Pouze? Tak to bych mohla.
00:36:46 Já bych sem přišla.
-No prosím.
00:36:58 A nyní vám zahraje Čeněk Paganini skladbu He kuteku heše.
00:37:10 On se těžko seznamoval.
00:37:14 Proto lidi o něm říkali, že je nafoukanej.
00:37:16 On vůbec nebyl nafoukanej!
00:37:19 Ale když byl se mnou, tak já se seznámím s každým.
00:37:23 Já hned začnu! Kdežto on byl vždycky zpátky taženej.
00:37:27 Takže on byl takovej ten nepřístupnej,
00:37:30 ale přitom miloval srandu. Byl to strašně fajn kluk.
00:37:35 -Jistý muž, turista, zabloudí v Karpatech.
00:37:40 -Prostě v horách.
-To je jedno, že jo?
00:37:44 Na tom nezáleží, jestli v Karpatech...
00:37:48 -Nebo na Šumavě nebo na Pradědu. Prostě v horách.
00:37:52 -Na tom ale opravdu nezáleží.
-Ale to je výborný.
00:37:55 -Jiříčku, v Karpatech. Tam objeví chalupu, jo?
00:37:59 A v tý chalupě, pane Bucala, bydlí sedlák se svojí ženou,
00:38:03 jako manželkou, že jo?
-No.
00:38:06 -A ten sedlák je starej a ona je pěkná, mladá...
00:38:12 -A pěkná!
-A mladá a pěkná.
00:38:17 -No. A oni tam takhle žijou, pane Bucava, v tý chalupě...
00:38:24 A nemají co jíst.
-Jo!
00:38:27 -Akorát mají hovězí konzervu, ale tu si šetří,
00:38:32 aby jim vydržela do příštího trhu.
00:38:34 -Ale, Jiříčku, ty jsi říkal, že to může být příjemný.
00:38:37 -Nepřerušuj mě, prosím tě.
00:38:40 -Ale já na tom nic příjemného nevidím.
00:38:42 A neklepej ten popel zase na ten koberec!
00:38:44 -A teď najednou v síni stojí turista.
00:38:46 -Popelník jako kráva a on se do toho nestrefí!
00:38:49 Ty musíš mít cit pro míru v komice! Ve vážný věci ani tak nemusíš.
00:38:56 Protože jestli pláčeš míň nebo víc, jestli ti ukápne
00:38:59 pět slz nebo tři, to je jedno. Pláčeš nebo jsi smutnej.
00:39:05 Víc nebo míň.
00:39:07 Ale u komiky, tam musíš mít cit pro míru.
00:39:10 Nebo jsi potom jen šašek. Jsi jenom ten posunčina.
00:39:17 Komická posunčina. Cit pro míru je v komice jeden z nejdůležitějších.
00:39:24 Soudružko Lídlová, prosím vás, budete mluvit, až vám ukážu.
00:39:27 -Ano. Jako rukou?
-Rukou, rukou.
00:39:31 Takhle, jo?
-Jmenuji se Anežka Lídlová.
00:39:36 -Kamera!
-Jede!
00:39:38 -Klapka!
-Učitelka poprvé!
00:39:42 -Jmenuji se Anežka Lídlová.
00:39:47 -Teď by to chtělo přirozenost, bezprostřednost.
00:39:51 Jako když si povídáte s diváky.
00:39:53 Klapka!
-Učitelka podruhé.
00:39:58 Jmenuji se Anežka Lídlová.
00:40:03 Již čtrnáct let učím na zdejší devítiletce...
00:40:09 -Paní učitelce se děsně, ale děsně leskne nos!
00:40:13 -Tak přepudrovat, honem.
-Já zhasnu, jo?
00:40:16 -Nezhasínejte, jedeme dál. Klapka.
00:40:19 -Učitelka potřetí!
-Jmenuji se Lídležka Anežka.
00:40:30 -Kamera!
-Kamera jede!
00:40:33 -Klapka!
-Učitelka počtvrté!
00:40:37 -Jmenuji se Anežka Lídlová již čtrnáct let.
00:40:44 -Já jsem vám... Domluvili jsme se, že vám ukážu.
00:40:47 -Ano.
-No tak.
00:40:49 A trošku úsměv. Bezprostředně, přirozeně, jo?
00:40:52 Kamera!
-Kamera jede!
00:40:55 -Klapka!
-Učitelka popáté!
00:40:58 Jmenuji se Anežka. Již devět let učím na zdejší čtrnáctiletce.
00:41:06 Žáci z mé třídy zachránili tonoucího předsedu
00:41:10 Mlčocha Antonína.
00:41:13 S naším tanečním kroužkem vybudujeme hřiště ve Strážnici.
00:41:20 -Vy jste mi tam zapomněla ty Drážďany.
00:41:27 Hledala jsem náhradníka za Vladimíra Dvořáka.
00:41:33 Široko daleko jsem nikoho neviděla, až jsem si řekla:
00:41:37 "Podívej se, to je ten Karel.Ş A ten Karel skutečně má ten cit,
00:41:43 laskavej humor, on je obrovsky vtipnej jemným způsobem.
00:41:50 Čili velice mi začal připomínat humor Dvořáka.
00:41:57 Jiřina by zkoušela třeba 15minutovou scénku měsíc každý den.
00:42:02 A já třeba mám už po pátý zkoušce dojem, že už se na tom nedá nic.
00:42:07 A když tady byl počtvrté, tak už si myslel, že tím to končí.
00:42:10 A odcházím od ní, mávám jí, už jdu k autu a říkám: "Tak ve studiu.Ş
00:42:16 A ona: "Ne, ne, ne. Přijď ještě zítra pro jistotu.Ş
00:42:19 A on se u těch venkovních vrátek naprosto zhroutil,
00:42:23 protože to ještě nezažil!
00:42:25 Když se řekne Jiřina, v první řadě si vybavím tu spoustu zkoušení.
00:42:29 A vždycky musím nakonec uznat, že to je ku prospěchu věci.
00:43:28 Velká hvězda, velký nároky, velký pochybení, velký chyby.
00:43:35 Co bych o ní asi pověděla? Jiřina má zvláštní schopnost
00:43:38 najít si kolem sebe ty pravý lidi. To pozná neuvěřitelně přesně.
00:43:45 -Myslím si, že to byl těžký život.
00:43:49 A tak, jak jsem Jiřinu poznal, nejen pro ni.
00:43:54 I to okolí s ní muselo zažívat jisté komplikované chvilky,
00:44:01 protože ona je opravdu sopka.
00:44:04 -Život s ní, jako s mámou. To, co nejvíc je, tak je inspirující.
00:44:14 Já bych nikdy nedosáhla toho, kde jsem dneska,
00:44:20 kdybych nebyla dcerou Jiřiny.
00:44:23 -Většina jejího života se odehrává tam, v profesi.
00:44:29 Ona říká: "Ten privátní život se mi ne vždycky povedl.Ş
00:44:33 Já myslím, že se jí povedl docela dobře,
00:44:36 ale přece jenom v tom privátním životě leccos zanedbala.
00:44:40 -Je strašně cudná.
00:44:46 Neumí vyznat lásku. V podstatě nikomu.
00:44:54 V rodině nikomu. A málokdy někomu řekne, že ho má ráda.
00:45:00 To se musí vycejtit.
00:45:02 -Ona je prostě inteligentní herečka, která nezapře,
00:45:06 že pochází z lidových vrstev. A tuto šanci, myslím, plně využila.
00:45:13 -To je skutečně mimořádný talent. Tato dáma žít ve Spojených státech,
00:45:19 tak se válí v milionech dolarů a na poličce má Oscary
00:45:25 jeden vedle druhýho.
00:45:27 -Ona taky někdy nevystupovala ve filmech či divadelních hrách,
00:45:31 které by byly tak zvaně alternativní.
00:45:34 K tomu má hluboký odpor.
00:45:36 -My máme celoživotní konflikt. Ale ten je krásnej!
00:45:42 To není, že jsme doma takový: "Tak co, dáš si kafíčko?Ş
00:45:50 A pak přijdeme na jeviště a tam se hádáme.
00:45:53 Ne, my pokračujeme v tom životě a jdeme na to jeviště.
00:45:56 Akorát jsou u toho svědkové.
00:46:03 -Ahoj.
-Jé, ahoj, ahoj.
00:46:06 Moment, já to zavřu.
-Ty máš nový divadlo.-Mám.
00:46:12 -A dobrý?
-Dobrý, jsem velice spokojená.
00:46:15 Vidíš. Parkovat tady můžu...
00:46:18 Když Stropnický řekl, že Lásky paní Květy
00:46:21 už budou končit na Vinohradech, tak Zdeněk Zelenka,
00:46:25 to byla jeho práce, protože on tady nějak režíroval,
00:46:32 nebo se stýká s Honzou Hrušínským.
00:46:35 A Honza Hrušínský o to projevil zájem.
00:46:39 A můžu hrdě říct, že už tady máme přes sto repríz.
00:46:45 Nezakopni. Jé, tady je tma. Musím rozsvítit.
00:46:51 -Jak dlouho to trvalo?!
-Tři roky.
00:46:54 -Ježišmaria! Tři roky! Tři roky! A já jsem neměla ani tušení!
00:47:01 -Já jsem to potom ale všechno sama skončila,
00:47:04 protože jsem si říkala, že to tak bude nejlepší!
00:47:07 -Ježišmaria, když já si pomyslím, že vy dva tři roky
00:47:10 tady v mým bytě po tom všem, co jsem pro vás udělala!
00:47:15 -Ono to pro mě taky nebylo lehký. On mě totiž měl velice rád!
00:47:20 A dokonce často říkal, že se rozvede, a že se se mnou ožení!
00:47:26 -Rudolf?! Je to pravda?!
00:47:36 Ty hajzle! Ty parchante, ty mizero, ty šmejde!
00:47:44 Já tě vysypu!
00:47:53 Tak si ho vem. Nech si ho.
-Ono to asi bude nejlepší.
00:47:58 Než se paní plukovníková uklidní.
-Já už ho nechci ani vidět.
00:48:02 Ségra Jiřinky jí jednou zavolala.
00:48:08 To jenom tak, že si Jířa ví se vším rady.
00:48:11 Jednou jí zavolala, bylo to těsně před rokem 2000, a říkala:
00:48:15 "Představ si, člověče, že on zřejmě ten Nostradamus fakt má pravdu.
00:48:21 A on v roce 2000, to je za pár let, je konec světa!Ş
00:48:27 A Jířa se v podstatě ani nezamyslela a řekla jí:
00:48:32 "Hele, mně to nevadí. Já vemu kluky a odjedeme na chalupu.Ş
00:48:41 Ještě jednou. Tohle to by mě nasralo!
00:48:52 Kdo chce chodit za děvčaty, za děvčaty,
00:48:54 má si vybrat kudrnatý, kudrnatý.
00:48:56 S jinejma si nezačni, to jsou holky legrační.
00:49:00 Kudrnatá začne sama, začne sama,
00:49:03 pošimrá tě kudrnama, kudrnama.
00:49:05 A pak teprv vlastně poznáš, co to máš pod rukama.
00:49:11 Poctivýho nepálí, ale mě jo.
00:49:14 A to už bylo po zvonění klíčů, ale byli jsme tam.
00:49:19 Vašek už byl v Melantrichu na balkóně, zima byla
00:49:28 a my jsme tam byli jeden na druhým, ruka na ruce, že jo?
00:49:34 A najednou se tam, nevím jakým stylem,
00:49:37 protože tam by nepropadlo zrnko, se tam objevil Jirka Kodet.
00:49:44 A přitočil se ke mně a zcela nahlas bez skrupulí povídá:
00:49:48 "Jiřino, baví tě to?!Ş Já jsem se orosila.
00:49:54 Protože v tý chvíli je bezvadný se takhle zeptat.
00:49:57 Já povídám: "Nech toho, prosím tebe.Ş
00:49:59 A on povídá: "Hele, pojď do Alcronu na vodku, na panáka.Ş
00:50:05 A já povídám: "Vždyť se odtud nedostaneme.Ş
00:50:09 A on povídá: "Že by?!Ş Otočil se a povídá:
00:50:13 "Prosím vás, udělejte místo pro Křemílka a Vochomůrku!Ş
00:50:18 Ty lidi se začali řadit a my jsme ostudně došli až k tomu Alcronu.
00:50:25 Tak co nám zbejvalo? Tak jsme si toho panáka dali.
00:50:29 Takže to je můj nejsilnější okamžik z té revoluce,
00:50:33 protože to mohlo dojít i k lynčování,
00:50:36 že on to bere takhle a já taky.
00:50:40 Tak nám začaly nové časy. Tak nám začaly nové časy.
00:50:43 "Udělejte místo pro Křemílka a Vochomůrku.Ş
00:50:50 Kdo chce chodit za děvčaty, za děvčaty,
00:50:52 má si vybrat kudrnatý, kudrnatý.
00:50:54 S jinejma si nezačni, to jsou holky legrační.
00:50:59 Kudrnatá začne sama, začne sama,
00:51:02 pošimrá tě kudrnama, kudrnama.
00:51:04 A pak teprv vlastně nepoznáš, co to máš pod rukama.
00:51:12 Skladba z kostela jela veselá a už Emila náhle rozvázala.
00:51:17 S každým tančila, s každým jančila,
00:51:21 s každým klukem se škádlit nepřestala.
00:51:23 V jednom měsíci všichni chasníci byli s mladou paňmámou
00:51:27 v úzkém spojení.
00:51:29 Nejen starosta, mladý Pakosta, tedy všichni byli nadšeni.
00:51:36 Kdo chce chodit za děvčaty, za děvčaty,
00:51:39 má si vybrat kudrnatý, kudrnatý.
00:51:41 S jinejma si nezačni, to jsou holky legrační.
00:51:46 Kudrnatá začne sama, začne sama,
00:51:49 pošimrá tě kudrnama, kudrnama...
00:51:53 Skryté titulky: Alena Fenclová Česká televize 2009
00:00:05 Všichni chasníci v celé vesnici chodili jak blázni za Marijánkou!
00:00:10 Měla hlavičku jako kuličku, vždycky pěkně a krásně ulízanou.
00:00:16 Zato Emila, jak by nebyla, všichni byli z Marjánky jako jeleni.
00:00:21 Ale starosta, mladý Pakosta, ten měl o tom jiné mínění!
00:00:29 Kdo chce chodit za děvčaty, za děvčaty
00:00:32 má si vybrat kudrnatý, kudrnatý.
00:00:35 S jinejma si nezačni, to jsou holky legrační...
00:00:42 Já už jsem to říkala tolikrát, ale ráda to zopakuju.
00:00:47 Já jsem říkala, že mí rodiče byli podvraťáci.
00:00:50 A to jsou nejchytřejší psi. Takže já jsem z dvou podvraťáků.
00:00:54 Oni oba dva byli nemanželský. Otec truhlář, matka služka.
00:01:01 Tihle lidi měli obrovskou moudrost, protože byli ošlehaní tím životem.
00:01:15 Asi jsem to měla někde zakódovaný - já jsem otravovala.
00:01:19 Předváděla je slabý slovo.
00:01:22 Někdo přišel a já jsem si udělala takový monolog.
00:01:26 To je zajímavý, jak se teď zpětně koukám,
00:01:30 zase to bylo několik postav. I babičku jsem dělala.
00:01:36 Jako že nemá zuby. Všechno jsem to odkoukala.
00:01:40 Já jsem si to připravila, ale pro návštěvy.
00:01:43 Jakmile přišla návštěva, a maminka jich měla dost,
00:01:46 protože se taky ráda bavila, tak jsem se v ten moment zdechla,
00:01:51 pak jsem přišla a řekla jsem: "Já bych vám udělala
00:01:55 takový výstup.“ Nevěděla jsem, že je to monolog.
00:02:01 Tak oni to museli přetrpět a já jsem byla šťastná.
00:02:06 Oni řekli: "To bylo hezký, Jiřinko!“
00:02:09 No konec. Byla jsem jak pod sprchou.
00:02:16 No tak co, Jiřinko? Teď už se tě nebojím,
00:02:18 ale když jsi přišla jako krásně oblečená slečna,
00:02:22 tak jsem si myslela, že už si se mnou nebudeš hrát.
00:02:27 Já chci kafíčko! Otík je rozený kavalír.
00:02:31 Já chci kafíčko! Dostaneš ho, ale buď zticha.
00:02:35 Co se stalo, Jiřinko?
00:02:37 Nic nepovíme, dali jsme čestné slovo!
00:02:40 Já bych tomu Tondovi sama natloukla!
00:02:43 Kluci nám tu kytku chtěli vzít, tak jsem ji schovala pod polštář.
00:02:47 Tady je!
00:02:50 A musela jsem se sama sobě smát.
00:02:52 Protože jednak jsem si furt podobná.
00:02:55 Já jsem tam byla stlačená do takovýhle výšky,
00:02:58 ale jinak jsem si podobná. I s tím,
00:03:01 že tam byly děti a já jsem zrovna nebyla vepředu.
00:03:06 A najednou nastalo takový vlnění.
00:03:09 A to jsem byla já, jak jsem se tam drala!
00:03:12 A už jsem tam tu hubu strčila. Je to silnější než já.
00:03:17 Ve škole taky! To ne, jako když vidím kameru nebo fotoaparát. Ne!
00:03:23 Já jsem to měla v sobě. Buďto jsem seděla vedle třídní,
00:03:29 když tam byl ředitel, tak vedle ředitele.
00:03:32 Já nevím. A to je neuvědomělý.
00:03:35 Mám to po tatínkovi. Ještě že vím, po kom to mám.
00:03:41 Za války ho zavřeli a vždycky jsem u toho byla já, to je zajímavý.
00:03:47 A když se vracel, tak jsem já první zvedala telefon.
00:03:53 Aniž jsem věděla, že zavolá. To všechno je nějak zákonitý.
00:03:58 Tak pojďte, pojďte!
00:04:02 Lidi jako vy mají stejně ve všem štěstí.
00:04:05 Oni ho tenkrát zavřeli a odvezli ho do koncentráku.
00:04:10 Neviděli jsme ho vůbec. Nevěděli jsme o něm.
00:04:15 On utekl z toho koncentráku a naštěstí už začala ta revoluce,
00:04:22 takže se potom dostal sem a tady u rozhlasu taky bojoval.
00:04:30 Ale nikdy v životě nechtěl repatriační legitimaci,
00:04:35 protože jednou tam někde byl a řekl:
00:04:38 "Já tam nebudu vypočítávat, kolik jsem dostal facek.“
00:04:41 Když budu hodná, budu pěkně ve filmu házet nohama -
00:04:48 dáte mi milost?
00:04:52 Vy se mnou mluvíte jako se soudcem, ale pardon,
00:04:56 já soudce nejsem! Tak co jste? Kat?
00:05:39 On měl za dveřmi takovou lať. A když ho přišli přesvědčovat,
00:05:46 aby dal tu svoji živnost, tak je honil tou latí v Moravský ulici.
00:05:52 Tam byla na rohu hospoda, vždycky všichni vylezli z hospody a říkali:
00:05:58 "Bohdal už je zase honí.“ Tak je honil tak dlouho...
00:06:03 Komunisti. No. Komunisti.
00:06:05 Až oni dohonili jeho, protože byl trnem v oku.
00:06:09 On to nechtěl dát. Já se nedivím!
00:06:16 Musím říct, že to jsem si zkoušela doma.
00:06:19 A my jsme měli takový prosklený dveře,
00:06:23 kde bylo trošku vidět, nebylo to úplně mléčný.
00:06:27 A já jsem se příšerně styděla.
00:06:33 Mladá holka a teď najednou Balada o očích topičových.
00:06:37 Tak jsem se vždycky koukala, jestli maminka není.
00:06:40 Maminka za chvíli byla!
00:06:43 Já jsem viděla to ucho, ale to už jsem nechtěla přestat.
00:06:46 A jak jsem volala: "Jsem slepý, nevidím.“
00:06:50 Tak maminka otevřela uřvaná dveře a říkala:
00:06:55 "Jiřinko, to je tak krásný.“ Tak já jsem si říkala:
00:06:58 "To by bylo, aby ta komise nezaplakala.“
00:07:02 Ale tam nikdo nezaplakal. Plakala jsem jenom já.
00:07:06 Tatínek rovnou řekl: "Prostě na to nejseš! Tak budeš kloboučnice.
00:07:12 Něco musíš dělat, musíš se živit.“ Tak jsem se šla živit.
00:07:16 Ale potom jsem viděla, že tam chodí připravení od renomovaných herců.
00:07:22 Tak jsem si říkala, že si taky musím někoho najít.
00:07:28 Oni tím pádem měli přede mnou náskok.
00:07:31 Tak jsem chodila do bijáku a furt jsem se dívala,
00:07:34 koho bych si vybrala. Já jsem si vybrala
00:07:37 vůbec ne pěkného, jak by se dalo předpokládat,
00:07:40 že v mládí půjdu po zevnějšku, ne!
00:07:44 Já jsem si vybrala Rudolfa Deyla mladšího,
00:07:47 protože ten se mi zdál tak pravdivej!
00:07:51 Říkala jsem si: "Když on hraje ševce,
00:07:55 tak já bych si snad k němu dala i podrazit boty.“
00:08:00 Já jsem říkala: "Mistře, vy mě neznáte,
00:08:04 ale já jsem si vás vybrala, že byste mě mohl připravit na AMU.
00:08:09 Co tomu říkáte?“ A on mi na to odpověděl:
00:08:12 "Co tomu můžu říkat, když už jste si mě vybrala.“
00:08:16 A představ si, že první angažmá bylo u pana Wericha, kde byl on!
00:08:23 Takže mi to vlastně malinko předurčil.
00:08:26 Zase mě nevzali z nedostatečně prokázaného kladného a tak dále...
00:08:31 Že musím jít někam do továrny. To jsem si říkala - do továrny ne.
00:08:38 Ale splnila jsem si svůj druhý sen. A to bylo učení.
00:08:50 Byla jsem docela populární učitelka.
00:08:54 Měla jsem děti ráda a bylo to na tom vidět.
00:08:58 Takže jsem si vymýšlela pro ně blbosti, pohádky jsem jim četla.
00:09:03 Tam bylo zaděláno už na večerníčky, protože jsem odstiňovala hlasy
00:09:08 a vždycky jsem jim na začátku - byla jsem takový malý Komenský -
00:09:13 protože na začátku vyučování jsem jim přečetla polovičku pohádky.
00:09:19 A řekla jsem: "Když se budete dobře učit,
00:09:22 budete hodní, tak ke konci vyučování já vám přečtu konec.“
00:09:26 To si nedovedeš představit ty výsledky. Ty děti to milovaly!
00:09:31 No prosím, ještě před chvílí tady byla.
00:09:36 -Držte se prosím laskavě věci.
00:09:40 Já neznám anatomii, a taky jsem neznala,
00:09:45 tak jsem si myslela, že děti mají menší plíce.
00:09:50 Takže my, když se nadechneme, tak umíme říct
00:09:53 v tom jednom nádechu celou větu. A já jsem si řekla:
00:09:57 "Ale ty děti mají menší plíce, takže se musí nadechovat častěji.“
00:10:02 A z toho vlastně vzniklo to, že to bylo dětský.
00:10:06 Takže když já ti tedy budu teď povídat,
00:10:10 i když takovýmhle chřaplavým hlasem, tak je to vlastně dětský.
00:10:15 Spolehni se na mě!
00:10:18 To se prostě zahájí celorybniční pátrání, víš?
00:10:25 Já jsem potom sama říkala, že mě vlastně vzali kvůli tomu,
00:10:29 že si říkali: "Tahle ženská sem bude chodit každej rok,
00:10:32 tak ji radši vezmeme a pak ji vyhodíme.“
00:10:36 Ale přesto jsem se znovu chtěla nechat připravit,
00:10:41 Vlasta Chramostová samozřejmě ještě hrála, mně se strašně líbila.
00:10:48 Bylo to zase jako u Rudolfa Deyla. Taková zemitá, perfektní herečka.
00:10:54 Pak přišla ke mně do bytu taková tmavovlasá.
00:10:59 A říkala: "Chci k divadlu.“
00:11:02 A byla to Jířa. Taková poněkud mladší, pravda.
00:11:09 A jak říká - byla jsem jediná, která jí dala text na tu zkoušku -
00:11:16 antickou tragédii.
00:11:20 To jsou vždycky vážné monology, veselý monolog a epická báseň.
00:11:25 A ona předtím ty zkoušky snad neudělala, nebo jak,
00:11:29 a pak je udělala, na což jsem byla strašně pyšná.
00:11:33 Já jsem začínala druhý ročník a tam přišel průšvih.
00:11:39 Jednak, to nebyl průšvih, jsem byla v jiným stavu
00:11:45 a měla jsem se vdávat.
00:11:49 Tatínek byl ještě doma, připravoval mi svatbu.
00:11:54 A protože měl "Lejdynu“, Praga Lady,
00:11:57 on byl na to šíleně hrdej, že má auto, tak řekl:
00:12:01 "Jiřinko, pojede dvacet Lejdyn. Bohdalova dcera se vdává.
00:12:06 To budou Vinohrady auf!“ Tohle skutečně řekl.
00:12:11 A ty Vinohrady auf tedy byly, protože tátu
00:12:16 14 dní před svatbou zatkli.
00:12:26 Ty některý fotky skutečně vypadají jako že jsme na pohřbu,
00:12:32 protože jsme tím byli strašně zasažení.
00:12:36 Pro mě přišli už po osmé hodině. V osm přišli tam, byli u rektora,
00:12:43 museli se nějak ohlásit, takže já už jsem zapisovala přednášku.
00:12:50 Přišla tam nějaká sekretářka z ředitelství a řekla,
00:12:54 že Bohdalová má jít ven.
00:12:57 Samozřejmě všichni říkali: "A, manžel přijel!“
00:13:00 Tak já jsem s úsměvem vyšla ven.
00:13:03 A tam byla sekretářka, které dělala brada takhle, a říkala:
00:13:07 "Jiřinko, je tady pro tebe StB, ale ty to jako nevíš.“
00:13:12 Byli tam dva páni, já jsem vešla a řekla jsem:
00:13:14 "Čest práci.“ Myslela jsem, že si pomůžu.
00:13:20 A oni řekli dost proloženě: "Soudružka Bohdalová.“
00:13:25 Narvali mě do vozu. Vedle mě seděli dva.
00:13:31 Prostě pět lidí ve voze jsme jeli.
00:13:36 A jak jsem byla nervózní, nevěděla jsem, co se děje,
00:13:40 tak jsem furt sledovala, jestli prokristapána nejedeme do Ruzyně.
00:13:45 Protože tam se říkalo, že bijí, mučí.
00:13:49 Tak byla opravdu hrůzou bez sebe. Ale já jsem strašně životaschopná.
00:13:55 Já přemýšlím! Cestou jsem si řekla, že mně tam třeba nedají najíst.
00:14:01 A měla jsem s sebou svačinu. A protože jsem byla
00:14:04 tři měsíce v jiném stavu, tak jsem si říkala, že se musím najíst.
00:14:09 Tak jsem jim řekla: "Můžu jíst?“
00:14:12 A oni se se mnou vůbec nebavili. Jenom řekli: "Jo.“
00:14:16 Tak já jsem snědla tu svačinu, ale to bylo, jako když se cpe husa.
00:14:23 Já hlad neměla, nic. Jenom jsem se potřebovala pocitově:
00:14:29 "Najez se, třeba ti nedají.“ A to jsem měla pravdu.
00:14:33 To jsem se přesvědčila.
00:14:35 Pak mě tam nechali, přijeli jsme do Litoměřic před soud.
00:14:40 A protože jsem zase neuvěřitelný optimista, tak jsem si řekla:
00:14:44 "Já ale blbnu, mám příšernou fantazii.
00:14:48 Třeba se mě na něco zeptají a zase mě odvezou zpátky.“
00:14:53 Já jsem nechtěla! Špatnýmu nechci nikdy uvěřit. Až to slítne.
00:14:58 Předali mě nějakým z těch Litoměřic.
00:15:03 A když odcházeli, tak mi odcházela Praha.
00:15:07 Já jsem říkala: "Počkejte, neodjíždějte.
00:15:11 Já to tady řeknu. Já mám odpoledne hereckou tvorbu!“
00:15:16 Já jsem se toho chytala, že to pochopí, že se to nesmí zameškat.
00:15:22 Zkrátím to. Prostě řekli, že mě berou
00:15:25 do vyšetřovací vazby, že se nic nedá dělat.
00:15:29 Začali mi klást otázky a já jsem pozvolna zjišťovala,
00:15:33 že táta tam asi bude taky.
00:15:37 Musela jsem tam přespat. A byly tam ještě jiný věci.
00:15:40 Vzali mi sponky z vlasů, donaha, mundůr už jsem měla.
00:15:48 Bylo to hrozný. Každá ženská blinká,
00:15:53 když je v jiným stavu a zvlášť, když má takový příšerný nervy.
00:15:59 Pouštěli mě v deset hodin, řekli, že musím být k dispozici,
00:16:03 nesmím opustit Prahu.
00:16:10 Netušila jsem, jak bude probíhat tátovi ten soud.
00:16:15 Ten byl hroznej. Takže já jsem porodila,
00:16:19 v šest byl soud, za několik hodin potom
00:16:25 osmiměsíční Simonu nervním porodem.
00:16:58 Ona je světská.
00:17:02 Ale to, že se Jiřina musela v určitým věku
00:17:08 postarat o celou rodinu, to ji v podstatě určilo
00:17:13 pro další a další žití, bytí a vnímání světa.
00:17:22 Vyrazili mě ze školy.
00:17:24 Řekli, že bude lepší, když si vzhledem k jinému stavu
00:17:29 dám roční prázdniny na to rození.
00:17:35 Jinak že už by mě nemohli vzít zpátky.
00:17:38 To mně tam nějaká úřednice na rektorátu poradila:
00:17:42 "A nech si napsat, že tě přijmou zpátky. To si tam nech napsat.“
00:17:49 Tak já jsem si to všechno nechala napsat.
00:17:52 Ona se nedá! Ona nechce být litovaná.
00:17:56 Nikdy nikým! To je snad největší potupa.
00:17:59 Pro mámu je největší potupa, aby ji nikdo litovat. To nechce.
00:18:07 Bohužel, když jsem se vrátila zpátky, tak jako když to neplatí.
00:18:13 A tenkrát se ročník postavil za mě.
00:18:16 A řekl, to spunktoval Munzar, že kdyby mě náhodou chtěli vyhodit,
00:18:22 že půjde celý ročník.
00:18:24 Naštěstí jsem měla takový bezvadný spolužáky.
00:18:28 Možná se to neví, ale ona je strašně obětavej člověk.
00:18:32 Když půjdeš a řekneš: "Já bych něco potřeboval.“
00:18:38 Tak ona všechno pustí a jde, zařídí to.
00:18:45 Profesorka Pešková, která byla velká komunistka,
00:18:51 ta to řekla strašně. Koukala se na mě a řekla:
00:18:57 "Víš, že je dobře, že ti tatínka zavřeli?
00:19:00 Ty jsi úplně jinej člověk.“ A mně se to zdálo příšerný
00:19:05 a řekla jsem: "Tak jestli to bylo jen kvůli mně,
00:19:08 soudružko profesorko, tak to nemuseli tatínka zavírat
00:19:11 na 15 let.“
00:19:14 Když jedu kolem Valdic, tak mezi domy je takový průduch,
00:19:19 tam jsou ty vrata věznice. Vždycky tam jenom tak juknu.
00:19:29 Jenom jednou jedinkrát jsem zajela až k té bráně,
00:19:33 protože tu bránu znám. A znám ji z dětství.
00:19:38 Přesně vím, jak se tam vešlo, kde děda seděl.
00:19:44 Ale mám to, jako kdybych se dívala na nějaký film.
00:19:46 Pamatuji si, že jsem vždycky chtěla,
00:19:50 abychom měli něco nového na sobě, aby měl tatínek radost.
00:19:54 Tak jsem to všechno jako kvočna organizovala.
00:19:58 Ona nás všechny strašně ochránila. To je taky její vlastnost.
00:20:03 Všechno negativní sníst sama a pustit ven jen to pozitivní.
00:20:10 Pro rodinu určitě.
00:20:13 A já už to skončím, abychom nebyli furt smutní, to nemám ráda.
00:20:18 Já na to ráda nevzpomínám.
00:20:23 Prakticky jsem ještě kojila, vstoupila jsem
00:20:28 do Sto dukátů za Juana, kterou napsal Dvořák!
00:20:34 Já jsem tam hrála Inéz, ale partnera jsem měla Menšíka.
00:20:39 Co si víc přát? Roháč to režíroval, Menšík partner.
00:20:46 Měli jsme na otevřené scéně potlesk,
00:20:49 protože to byla hádavá scéna. Ta nám potom šla vždycky.
00:20:54 Tohle jsi měl vždycky rád!
00:20:56 Já jsem ti řekl, abys mi tohle nedělala!
00:20:58 Prosím tě, buď tak laskavá, já nejsem žádnej ratlík,
00:21:01 abys mě frut někde šimrala za ušima!
00:21:03 -To je fakt!
-Já jsem inženýr!
00:21:06 -Ratlík nejseš! Ty seš spíš... (smích v publiku)
00:21:09 Reklama na pneumatiky!
00:21:12 Před měsícem se, pokud vím, hledala občanka!
00:21:14 Občanka se našla, jenže 200 korun je jednou pro vždycky v čudu,
00:21:17 ti povídám!
-Pokavad si pamatuju,
00:21:20 tak včera jsi nechal na ulici stát auťák!
00:21:23 Začne se ti tady dělat pleš! Vlásek po vlásku ti začne vypadávat
00:21:29 a pak budeš mít hlavu jak mosaznou kliku od dveří!
00:21:33 To jsem neřekla!
-To jsi řekla! Mizerný dvě stovky!
00:21:36 -To jsem neřekla!
00:21:37 -Já jsem to dobře slyšel, nezapírej to!
00:21:39 -Budeš dělat po ránu rozcvičku s flanelem!
00:21:43 Ani vlásek tam nebude a pěkně se rozcvičíš!
00:21:47 -Když dneska s dvěma stovkami vyjdeš do obchodu,
00:21:50 tak si můžeš dvě stovky koupit jakýkoliv velikosti!
00:21:53 Mám tady takovou paní, která...
-Trošku vodičky!
00:21:59 -Takže my bysme měli ztratit i ten náramek, že jo?!
00:22:01 -Prosím tě!
-Tak mi ho ukaž!
00:22:03 -Do týhletý zásuvky!
-Tak mi ho ukaž!
00:22:05 -Já tě zabiju!
00:22:07 -Už jsi viděla rozběsněnýho muflona?
00:22:09 Já tě...
-Dobrý den.
00:22:12 -Já bych chtěl...
-Mít tvé foto.
00:22:15 A potom jsem šla do čtvrtého ročníku,
00:22:17 absolvovala jsem Vančurovou Josefínou.
00:22:20 To byl taky pro mě dobrý výběr.
00:22:23 To pro mě vybral pan profesor Záhorský.
00:22:27 A na Josefínu se přišel podívat, co by jinak dělal
00:22:32 pan Werich v Disku, přišel se podívat na svoji dceru,
00:22:37 poněvadž ona byla mojí spolužačkou. A pozval nás potom po premiéře
00:22:44 na opulentní večeři ke Zlaté hrušce, tedy ráno.
00:22:48 To kalné ráno si pamatuji dodnes.
00:22:52 Měla jsem pocit, že se nemůžu podrbat na hlavě,
00:22:55 takovou jsem ji měla. A do toho telefon: "Tady Werich!“
00:23:00 Já to musím říct, protože to řekl pan Werich, tam se ozvalo:
00:23:04 "Vy byste potřebovala sem tam kopat do prdele a možná že by to šlo.“
00:23:08 A cvak. Tak jsem furt koukala na to sluchátko.
00:23:13 Nevěřila jsem, že je zavěšeno, že jsme skončili rozhovor.
00:23:18 Tak jsem se oblíkla a šla jsem do školy.
00:23:21 Hned jsem viděla Janu, reprodukovala jsem jí ten rozhovor,
00:23:25 a ona, protože věděla, tak se na mě koukla a řekla:
00:23:29 "No, to je angažmá.“
00:23:43 Ten mě zachránil před těma estébákama.
00:23:47 Řekl mi, když mě přijímal: "Hele, ty máš nekrytý záda.“
00:23:52 To mi řekl ve svý kanceláři. "Oni tě jednou zavolaj.
00:23:56 Řekni: Já se ožeru a všechno vykecám. Toho se nejvíc bojej.“
00:24:05 Ono rok, dva nic a pak k tomu došlo.
00:24:10 A já jsem to přesně opakovala. Když jsem vyjela z té kanceláře
00:24:16 nebo z toho bytu, kam mě dovezli, tak jsem jela
00:24:21 hned za panem Werichem a řekla jsem: "Teď.“
00:24:25 A on řekl: "Řekla ožeru, vykecám? Už tě nechají na pokoji.“
00:24:32 Když u vody vytrávíme jdeme zas na grundličky.
00:24:36 Tam jich vždycky zkonzumujem každý dvě, tři porcičky.
00:24:41 Válelo se jablíčko, válelo. Válelo se dolů po mezi.
00:24:47 Žena vždycky chce mužům líbit se.
00:24:51 Ač to může stát i muže těžké tisíce.
00:24:55 Jo, v Bráníce je ourody, tam to leží u vody.
00:24:58 Tam se musí kropit moc celej den a celou noc.
00:25:02 Doktorovi služka Stázi popotáhla nosánek.
00:25:06 Nejhezčí prý kluky z Prahy za pultem má Beránek!
00:25:10 Kdyby to tak bylo možný, chtěl bych ti své srdce dát.
00:25:17 Protože tě mám, protože tě mám...
00:25:24 Když byly Simoně tři roky, tak jsme se rozvedli.
00:25:32 My jsme se taky brali v době, kdy to bylo tragický.
00:25:36 Jistě to poznamenal ten šrám, na tom vztahu byl.
00:25:44 Neviděli jsme se, on byl na vojně v té době, kdy jsme se museli brát.
00:25:51 Já jsem to divadlo milovala, on nebyl moc pro divadlo.
00:25:58 Shodou okolností, dcera je, tak on už se s tím smířil.
00:26:27 A potom taky ten vztah už, nemůžu říct, že vyčpí,
00:26:34 u mě nevyčpěl, ale stane se, že ho někdo jiný okouzlil a on šel.
00:26:41 Tak odešel.
00:26:49 Tak pro tebe já dřela jako kat! Ty Apollo, ty hezoune, ty vrahu!
00:26:56 Zas jedna beru stověžatou Prahu, že pomsta moje bude za to stát!
00:27:06 Já jsem to samozřejmě těžce nesla, když jsem se to dozvěděla,
00:27:10 tak jsem ujela k Hubačům, protože to byli nejbližší kamarádi,
00:27:15 kterým jsem se vždycky svěřovala, věděli o mně všechno.
00:27:19 A když jsem si to odlila těma očima, odplakala,
00:27:26 tak on řekl: "Jiřino, nemůžeš mít všechno.
00:27:30 Máš lásku celýho národa.“
00:27:34 Teď se mi zdá, zvlášť v týhle době, když se berou o 40 let od sebe lidi
00:27:42 tak nebo tak, tedy víc si berete vy mladší ženský
00:27:47 než že by ženský byly tak blbý, ale 20 let ženská a chlap
00:27:54 není tak velký rozdíl. Ale asi v určitým věku,
00:27:59 v kterým my jsme spolu byli, tak mně se zdál strašně starej.
00:28:04 A přitom ten Fryč mě skutečně miloval.
00:28:08 Ale takovým tím noblesním způsobem. Nikdy si nic nedovolil.
00:28:14 Když jsme byli v Itálii při tý velký patálii,
00:28:16 tam ta rá, tram ta rata rá.
00:28:19 Vlastně předpovídal s Radkem konec. Ale předpovídal ho
00:28:24 ze svých sobeckých důvodů. Říkal:
00:28:27 "S tím nebudeš nikdy šťastná, Jiřinko.“
00:28:30 Protože myslel sám na sebe. A když to potom s Radkem končilo,
00:28:34 tak já jsem si říkala: "Ten Fryč měl pravdu.“
00:28:39 A teď je zajímavý, když se na něj koukám na fotce,
00:28:42 on mi říkal Špekuličko, když se koukám na fotce, tak si říkám:
00:28:48 "Hergot, vždyť on byl pěknej chlap. A tak starej taky nebyl.“
00:28:55 Ale to je teď z mýho pohledu.
00:28:57 Tak pojď, holka. Hele, vemte mě s sebou.
00:29:03 Táhni, k sakru!!!
00:29:13 Ty lumpe! Mizero! Hajzle.
00:29:22 Život je tragikomickej!
00:29:24 To není jenom že jsi furt veselej, to jsi blázen!
00:29:28 A to je život. A to já miluju.
00:29:31 Jak to je maso na kosti, tak je to ono.
00:29:37 Jakmile řekneš Podskalský - to byl nádherný člověk.
00:29:41 Když si představím, že já jsem s ním začínala dělat,
00:29:44 že si mě vybral na Babiččinu krabičku...
00:29:47 Každý člověk má vlastně dvě babičky.
00:29:50 Takže jak to spočítal Miroslav Horníček,
00:29:53 je na světě dvakrát tolik babiček nežli lidí.
00:29:58 Samozřejmě, že Světáci jsou prací pana režiséra.
00:30:04 Někdy si to můžeš ve scénce udělat sám s tím partnerem,
00:30:09 protože na tom tak moc nezáleží.
00:30:12 Tam záleží na té figuře, jakou tam přineseš, a na tom vtipu.
00:30:18 Ale ve filmu, to je věc pana režiséra.
00:30:21 Nehledě na to, že se to točí na přeskáčku.
00:30:24 Cvakni si ještě jednou. A musím to slyšet!
00:30:28 A ty seš medvídek! (bručí)
00:30:33 Vy naděláte, paní Trčková, jako kdyby šlo o diplomacii.
00:30:36 Co naděláte!
-Vždyť jsou to diplomaty.
00:30:39 -Ale říká se "diplomati“!
-A taky diplomaty!
00:30:41 -To už je potom koho, čeho, čí.
-Jak to čí?
00:30:44 -To právě nevíme. To ví paní Trčková.
00:30:46 -Co na mě řveš, prosím tebe?!
-Počkej!
00:30:49 Každopádně jsou to gentlemani, kteří jsou všestranně na výši.
00:30:53 -Podle vzoru pánové - diplomatové.
-Ty drž hubu!
00:30:57 Tady paní Trčková. Ani potom nevím, co říká!
00:31:06 -Sedni si.
-Já sedím.
00:31:11 -Ona sedí.
-Ty sedíš?
00:31:14 -Co to vlastně jíme, pane architekte?
00:31:20 -Turne de Rosini, paní profesorko.
00:31:23 -Ovšem nám mužům spíš sluší beuf la monde.
00:31:27 -To je ovšem taky zajímavé. Já například, při svém povolání,
00:31:32 vůbec nestačím vařit.
00:31:35 Já sotva stačím sníst něco v kantýně v akademii.
00:31:41 Třeba Kachyňa v Uchu, což si myslím,
00:31:44 že to je moje jedna z nejlepších rolí, a to jen díky panu Kachyňovi.
00:31:54 Honzo, Honzíku. Neřvi. Neřvi, prosím tě.
00:32:03 (zvoní telefon)
00:32:05 -Co s náma bude? S tebou a se mnou?
00:32:09 -Jdu jim otevřít.
-Ne!
00:32:12 -Neboj se. Ono se nic nestane.
00:32:17 Já jsem řekla první větu a on řekl zcela nahlas přede všema:
00:32:22 "Bohdalová, to už jsme několikrát viděli!
00:32:27 Hodně jsme se tomu zasmáli. Něco jiného bych prosil!“
00:32:33 Já byla zpocená, vzteklá, hrůzou bez sebe.
00:32:38 A to si pamatuju, že Brzobohatý vedle mě řekl:
00:32:42 "Chtěla jsi to dělat? Tak se snaž.“
00:32:50 Pamatuješ, jak jsi krásně tancoval,
00:32:53 když přijel do Mohelnice prezident Beneš?
00:32:56 Ty jsi ji přece vyprovázel od nádraží
00:32:59 až k hotelu Beránek v tyrolským kroji!
00:33:04 Taky jsi zpíval. To zase, když přijel Gottwald.
00:33:08 Zpíval jsi národní písničky. Už jsi ani nemohl mluvit.
00:33:11 Zpíval jsi celou noc.
00:33:14 Takového autora mít pod palcem, to je nádhera, že jo?
00:33:18 On je na moučníky. A já dělám velice dobrý moučníky.
00:33:23 Takže čas od času, no, pokaždé, když jsme tam přijeli,
00:33:27 jsem něco upekla, šla jsem si k nim pokecat
00:33:30 a on slíbil, že mi něco napíše. A začal psát Dům na nebesích.
00:33:39 Chvíli jsem počkala. Já jsem nebyla nenažraná, to ne,
00:33:44 ale pak jsem si řekla, že by bylo dobrý, kdyby zase něco naspal.
00:33:52 A to napsal Generálku.
00:33:56 Co moje socha? Stojí tam ještě?
-Kdepak!
00:33:59 Tu strhli hned druhej den.
00:34:01 Veličenstvo, ale nemusíte toho litovat!
00:34:03 Vy už jste byl strašně zadělanej od holubů!
00:34:06 Vy už jste si vůbec nebyl podobnej. To víte, holubům je to jedno.
00:34:10 Císař nebo král. Teď zase dělají na Burbona.
00:34:14 A pak už, když to bylo dvakrát, tak jsem řekla do třetice.
00:34:19 Do třetice všeho dobrýho. To se má!
00:34:22 Tak on potom napsal Fany.
00:34:24 Tak Fany.
00:34:29 Řekla jsem ti, abys to krájela nožem!
00:34:33 V tom kostele jsi, doufám, poslušnější.
00:34:37 -Budu třídit zvonky a svícny.
-Hlavně že se ti tam líbí.
00:34:43 Zavři pusu, když jíš.
00:34:49 Čemu se směješ? Ty nevíš?
00:34:57 -Po večeři umyju nádobí.
-Nádobí dáme do myčky.
00:35:03 Tetička mi dovolila mejt nádobí.
00:35:08 Pak jsme dělali Černou hodinku. Ale já myslím,
00:35:12 že on to tak ani nemyslel, že bysme se stali
00:35:15 takovou dvojicí na tak dlouho. Vždyť jsme spolu dělali 43 let.
00:35:19 Tak k večeři nejradši, tedy ne furt, ne porád,
00:35:22 ale tak šestkrát, sedmkrát tejdně chleba
00:35:26 a na to jihočeskej zrající a půllitr kefíru.
00:35:30 -A potom?
-Potom běhám, to se rozumí.
00:35:34 -Cože tady tak sedíte na kufru? Co, tady?
00:35:39 -Sedím tady na kufru. Vám taky nic neujde, paní Žáčková.
00:35:43 -Vidíte, já jsem hned věděla, že vás jako odněkud...
00:35:47 Promiňte, že jsem vás hned s určitostí nepoznala!
00:35:51 Ale kdo by to byl řekl, že přijdete pro růžičky zrovna ke mně!
00:35:57 A nejsou nakonec pro Jiřinku?
-Ne, ne, ty jsou pro Marcelku.
00:36:00 To byla škola. On měl jednak laskavej humor.
00:36:05 On byl ten humor chytrej, měl nádherný pointy.
00:36:10 A heleďme se, koukejme se, ale vás tu dneska je.
00:36:13 Tedy tolik lidí nebylo ani našemu doktorovi na pohřbu!
00:36:16 A to si to chudák, podle mýho, nezasloužil.
00:36:19 Vždyť on šel na pohřeb skoro všem svejm pacientům!
00:36:22 -Slečno, prosím vás. Prosím vás! Máte ohlásit houslistu Karla Čeňka!
00:36:27 Teď bude hrát Paganiniho variaci na cikánskou píseň He duteguše he!
00:36:33 -Ale k tomu já bych se dostala!
-Máte ohlásit pouze umělce.
00:36:40 -Pouze? Tak to bych mohla.
00:36:46 Já bych sem přišla.
-No prosím.
00:36:58 A nyní vám zahraje Čeněk Paganini skladbu He kuteku heše.
00:37:10 On se těžko seznamoval.
00:37:14 Proto lidi o něm říkali, že je nafoukanej.
00:37:16 On vůbec nebyl nafoukanej!
00:37:19 Ale když byl se mnou, tak já se seznámím s každým.
00:37:23 Já hned začnu! Kdežto on byl vždycky zpátky taženej.
00:37:27 Takže on byl takovej ten nepřístupnej,
00:37:30 ale přitom miloval srandu. Byl to strašně fajn kluk.
00:37:35 -Jistý muž, turista, zabloudí v Karpatech.
00:37:40 -Prostě v horách.
-To je jedno, že jo?
00:37:44 Na tom nezáleží, jestli v Karpatech...
00:37:48 -Nebo na Šumavě nebo na Pradědu. Prostě v horách.
00:37:52 -Na tom ale opravdu nezáleží.
-Ale to je výborný.
00:37:55 -Jiříčku, v Karpatech. Tam objeví chalupu, jo?
00:37:59 A v tý chalupě, pane Bucala, bydlí sedlák se svojí ženou,
00:38:03 jako manželkou, že jo?
-No.
00:38:06 -A ten sedlák je starej a ona je pěkná, mladá...
00:38:12 -A pěkná!
-A mladá a pěkná.
00:38:17 -No. A oni tam takhle žijou, pane Bucava, v tý chalupě...
00:38:24 A nemají co jíst.
-Jo!
00:38:27 -Akorát mají hovězí konzervu, ale tu si šetří,
00:38:32 aby jim vydržela do příštího trhu.
00:38:34 -Ale, Jiříčku, ty jsi říkal, že to může být příjemný.
00:38:37 -Nepřerušuj mě, prosím tě.
00:38:40 -Ale já na tom nic příjemného nevidím.
00:38:42 A neklepej ten popel zase na ten koberec!
00:38:44 -A teď najednou v síni stojí turista.
00:38:46 -Popelník jako kráva a on se do toho nestrefí!
00:38:49 Ty musíš mít cit pro míru v komice! Ve vážný věci ani tak nemusíš.
00:38:56 Protože jestli pláčeš míň nebo víc, jestli ti ukápne
00:38:59 pět slz nebo tři, to je jedno. Pláčeš nebo jsi smutnej.
00:39:05 Víc nebo míň.
00:39:07 Ale u komiky, tam musíš mít cit pro míru.
00:39:10 Nebo jsi potom jen šašek. Jsi jenom ten posunčina.
00:39:17 Komická posunčina. Cit pro míru je v komice jeden z nejdůležitějších.
00:39:24 Soudružko Lídlová, prosím vás, budete mluvit, až vám ukážu.
00:39:27 -Ano. Jako rukou?
-Rukou, rukou.
00:39:31 Takhle, jo?
-Jmenuji se Anežka Lídlová.
00:39:36 -Kamera!
-Jede!
00:39:38 -Klapka!
-Učitelka poprvé!
00:39:42 -Jmenuji se Anežka Lídlová.
00:39:47 -Teď by to chtělo přirozenost, bezprostřednost.
00:39:51 Jako když si povídáte s diváky.
00:39:53 Klapka!
-Učitelka podruhé.
00:39:58 Jmenuji se Anežka Lídlová.
00:40:03 Již čtrnáct let učím na zdejší devítiletce...
00:40:09 -Paní učitelce se děsně, ale děsně leskne nos!
00:40:13 -Tak přepudrovat, honem.
-Já zhasnu, jo?
00:40:16 -Nezhasínejte, jedeme dál. Klapka.
00:40:19 -Učitelka potřetí!
-Jmenuji se Lídležka Anežka.
00:40:30 -Kamera!
-Kamera jede!
00:40:33 -Klapka!
-Učitelka počtvrté!
00:40:37 -Jmenuji se Anežka Lídlová již čtrnáct let.
00:40:44 -Já jsem vám... Domluvili jsme se, že vám ukážu.
00:40:47 -Ano.
-No tak.
00:40:49 A trošku úsměv. Bezprostředně, přirozeně, jo?
00:40:52 Kamera!
-Kamera jede!
00:40:55 -Klapka!
-Učitelka popáté!
00:40:58 Jmenuji se Anežka. Již devět let učím na zdejší čtrnáctiletce.
00:41:06 Žáci z mé třídy zachránili tonoucího předsedu
00:41:10 Mlčocha Antonína.
00:41:13 S naším tanečním kroužkem vybudujeme hřiště ve Strážnici.
00:41:20 -Vy jste mi tam zapomněla ty Drážďany.
00:41:27 Hledala jsem náhradníka za Vladimíra Dvořáka.
00:41:33 Široko daleko jsem nikoho neviděla, až jsem si řekla:
00:41:37 "Podívej se, to je ten Karel.“ A ten Karel skutečně má ten cit,
00:41:43 laskavej humor, on je obrovsky vtipnej jemným způsobem.
00:41:50 Čili velice mi začal připomínat humor Dvořáka.
00:41:57 Jiřina by zkoušela třeba 15minutovou scénku měsíc každý den.
00:42:02 A já třeba mám už po pátý zkoušce dojem, že už se na tom nedá nic.
00:42:07 A když tady byl počtvrté, tak už si myslel, že tím to končí.
00:42:10 A odcházím od ní, mávám jí, už jdu k autu a říkám: "Tak ve studiu.“
00:42:16 A ona: "Ne, ne, ne. Přijď ještě zítra pro jistotu.“
00:42:19 A on se u těch venkovních vrátek naprosto zhroutil,
00:42:23 protože to ještě nezažil!
00:42:25 Když se řekne Jiřina, v první řadě si vybavím tu spoustu zkoušení.
00:42:29 A vždycky musím nakonec uznat, že to je ku prospěchu věci.
00:43:28 Velká hvězda, velký nároky, velký pochybení, velký chyby.
00:43:35 Co bych o ní asi pověděla? Jiřina má zvláštní schopnost
00:43:38 najít si kolem sebe ty pravý lidi. To pozná neuvěřitelně přesně.
00:43:45 -Myslím si, že to byl těžký život.
00:43:49 A tak, jak jsem Jiřinu poznal, nejen pro ni.
00:43:54 I to okolí s ní muselo zažívat jisté komplikované chvilky,
00:44:01 protože ona je opravdu sopka.
00:44:04 -Život s ní, jako s mámou. To, co nejvíc je, tak je inspirující.
00:44:14 Já bych nikdy nedosáhla toho, kde jsem dneska,
00:44:20 kdybych nebyla dcerou Jiřiny.
00:44:23 -Většina jejího života se odehrává tam, v profesi.
00:44:29 Ona říká: "Ten privátní život se mi ne vždycky povedl.“
00:44:33 Já myslím, že se jí povedl docela dobře,
00:44:36 ale přece jenom v tom privátním životě leccos zanedbala.
00:44:40 -Je strašně cudná.
00:44:46 Neumí vyznat lásku. V podstatě nikomu.
00:44:54 V rodině nikomu. A málokdy někomu řekne, že ho má ráda.
00:45:00 To se musí vycejtit.
00:45:02 -Ona je prostě inteligentní herečka, která nezapře,
00:45:06 že pochází z lidových vrstev. A tuto šanci, myslím, plně využila.
00:45:13 -To je skutečně mimořádný talent. Tato dáma žít ve Spojených státech,
00:45:19 tak se válí v milionech dolarů a na poličce má Oscary
00:45:25 jeden vedle druhýho.
00:45:27 -Ona taky někdy nevystupovala ve filmech či divadelních hrách,
00:45:31 které by byly tak zvaně alternativní.
00:45:34 K tomu má hluboký odpor.
00:45:36 -My máme celoživotní konflikt. Ale ten je krásnej!
00:45:42 To není, že jsme doma takový: "Tak co, dáš si kafíčko?“
00:45:50 A pak přijdeme na jeviště a tam se hádáme.
00:45:53 Ne, my pokračujeme v tom životě a jdeme na to jeviště.
00:45:56 Akorát jsou u toho svědkové.
00:46:03 -Ahoj.
-Jé, ahoj, ahoj.
00:46:06 Moment, já to zavřu.
-Ty máš nový divadlo.-Mám.
00:46:12 -A dobrý?
-Dobrý, jsem velice spokojená.
00:46:15 Vidíš. Parkovat tady můžu...
00:46:18 Když Stropnický řekl, že Lásky paní Květy
00:46:21 už budou končit na Vinohradech, tak Zdeněk Zelenka,
00:46:25 to byla jeho práce, protože on tady nějak režíroval,
00:46:32 nebo se stýká s Honzou Hrušínským.
00:46:35 A Honza Hrušínský o to projevil zájem.
00:46:39 A můžu hrdě říct, že už tady máme přes sto repríz.
00:46:45 Nezakopni. Jé, tady je tma. Musím rozsvítit.
00:46:51 -Jak dlouho to trvalo?!
-Tři roky.
00:46:54 -Ježišmaria! Tři roky! Tři roky! A já jsem neměla ani tušení!
00:47:01 -Já jsem to potom ale všechno sama skončila,
00:47:04 protože jsem si říkala, že to tak bude nejlepší!
00:47:07 -Ježišmaria, když já si pomyslím, že vy dva tři roky
00:47:10 tady v mým bytě po tom všem, co jsem pro vás udělala!
00:47:15 -Ono to pro mě taky nebylo lehký. On mě totiž měl velice rád!
00:47:20 A dokonce často říkal, že se rozvede, a že se se mnou ožení!
00:47:26 -Rudolf?! Je to pravda?!
00:47:36 Ty hajzle! Ty parchante, ty mizero, ty šmejde!
00:47:44 Já tě vysypu!
00:47:53 Tak si ho vem. Nech si ho.
-Ono to asi bude nejlepší.
00:47:58 Než se paní plukovníková uklidní.
-Já už ho nechci ani vidět.
00:48:02 Ségra Jiřinky jí jednou zavolala.
00:48:08 To jenom tak, že si Jířa ví se vším rady.
00:48:11 Jednou jí zavolala, bylo to těsně před rokem 2000, a říkala:
00:48:15 "Představ si, člověče, že on zřejmě ten Nostradamus fakt má pravdu.
00:48:21 A on v roce 2000, to je za pár let, je konec světa!“
00:48:27 A Jířa se v podstatě ani nezamyslela a řekla jí:
00:48:32 "Hele, mně to nevadí. Já vemu kluky a odjedeme na chalupu.“
00:48:41 Ještě jednou. Tohle to by mě nasralo!
00:48:52 Kdo chce chodit za děvčaty, za děvčaty,
00:48:54 má si vybrat kudrnatý, kudrnatý.
00:48:56 S jinejma si nezačni, to jsou holky legrační.
00:49:00 Kudrnatá začne sama, začne sama,
00:49:03 pošimrá tě kudrnama, kudrnama.
00:49:05 A pak teprv vlastně poznáš, co to máš pod rukama.
00:49:11 Poctivýho nepálí, ale mě jo.
00:49:14 A to už bylo po zvonění klíčů, ale byli jsme tam.
00:49:19 Vašek už byl v Melantrichu na balkóně, zima byla
00:49:28 a my jsme tam byli jeden na druhým, ruka na ruce, že jo?
00:49:34 A najednou se tam, nevím jakým stylem,
00:49:37 protože tam by nepropadlo zrnko, se tam objevil Jirka Kodet.
00:49:44 A přitočil se ke mně a zcela nahlas bez skrupulí povídá:
00:49:48 "Jiřino, baví tě to?!“ Já jsem se orosila.
00:49:54 Protože v tý chvíli je bezvadný se takhle zeptat.
00:49:57 Já povídám: "Nech toho, prosím tebe.“
00:49:59 A on povídá: "Hele, pojď do Alcronu na vodku, na panáka.“
00:50:05 A já povídám: "Vždyť se odtud nedostaneme.“
00:50:09 A on povídá: "Že by?!“ Otočil se a povídá:
00:50:13 "Prosím vás, udělejte místo pro Křemílka a Vochomůrku!“
00:50:18 Ty lidi se začali řadit a my jsme ostudně došli až k tomu Alcronu.
00:50:25 Tak co nám zbejvalo? Tak jsme si toho panáka dali.
00:50:29 Takže to je můj nejsilnější okamžik z té revoluce,
00:50:33 protože to mohlo dojít i k lynčování,
00:50:36 že on to bere takhle a já taky.
00:50:40 Tak nám začaly nové časy. Tak nám začaly nové časy.
00:50:43 "Udělejte místo pro Křemílka a Vochomůrku.“
00:50:50 Kdo chce chodit za děvčaty, za děvčaty,
00:50:52 má si vybrat kudrnatý, kudrnatý.
00:50:54 S jinejma si nezačni, to jsou holky legrační.
00:50:59 Kudrnatá začne sama, začne sama,
00:51:02 pošimrá tě kudrnama, kudrnama.
00:51:04 A pak teprv vlastně nepoznáš, co to máš pod rukama.
00:51:12 Skladba z kostela jela veselá a už Emila náhle rozvázala.
00:51:17 S každým tančila, s každým jančila,
00:51:21 s každým klukem se škádlit nepřestala.
00:51:23 V jednom měsíci všichni chasníci byli s mladou paňmámou
00:51:27 v úzkém spojení.
00:51:29 Nejen starosta, mladý Pakosta, tedy všichni byli nadšeni.
00:51:36 Kdo chce chodit za děvčaty, za děvčaty,
00:51:39 má si vybrat kudrnatý, kudrnatý.
00:51:41 S jinejma si nezačni, to jsou holky legrační.
00:51:46 Kudrnatá začne sama, začne sama,
00:51:49 pošimrá tě kudrnama, kudrnama...
00:51:53 Skryté titulky: Alena Fenclová Česká televize 2009
Jedna z nejpopulárnějších českých hereček, rekapituluje svoji životní a profesní dráhu. Vzpomíná na svá setkání s významnými osobnostmi kulturního života, jako byl Rudolf Deyl ml., Vlasta Chramostová, Martin Frič, Jan Werich, Radoslav Brzobohatý, Vladimír Dvořák, Jiří Hubač či Karel Šíp. Mnohostranný herecký talent Jiřiny Bohdalové se uplatnil napříč žánry a herečka ztvárnila nezapomenutelné role na divadle, filmovém plátně i v televizi. Ty nejvýraznější z nich si v dokumentu Viktora Polesného také připomeneme.