Projekty z propadliště

Klikněte pro větší obrázek Předlistopadová doba poznamenala mnoho životů svými nesmyslnými dogmaty. Tak byla zamítnuta, lépe řečeno zatracena řada vědeckých objevů i technických projektů, které mohly dobře sloužit, reprezentovat nebo zdobit města. Stojí za to se za nimi ohlédnout.

Redaktor Českého rozhlasu Jaroslav Skalický delší čas přemýšlel o známém případu pražského metra. To bylo v šedesátých letech vyprojektováno pro vozy české výroby, jenže kdosi rozhodl, že se nakoupí zastaralé těžké soupravy z Ruska. Ovlivnilo to celou stavbu – jiná zátěž vyžadovala například zásadní úpravu Nuselského mostu, kterým vozy první trasy projíždějí. „Napadlo mě, že takových záležitostí bylo mnohem víc a že by bylo zajímavé se po nich podívat,“ vzpomíná autor cyklu Zašlapané projekty. „Možná proto, že jsem naprosto netechnický typ, vždycky mě zajímaly cesty technického pokroku a vědecké objevy.“

Našel tak už na dvacet případů projektů z automobilového průmyslu, letectví, architektury i dalších oborů, které skončily v propadlišti dějin.

Závadní objevitelé

Klikněte pro větší obrázek Důvody byly různé – někdy se týkaly přímo osoby objevitele – to byl případ geniálního chemika profesora Otto Wichterleho, který byl za svůj postoj k okupaci Československa v srpnu 1968 odkázán do zcela provizorní laboratoře a patent na jeho vynález – měkké kontaktní čočky – byl odprodán do zahraničí za zlomek skutečné hodnoty. Jan Tauc, vynálezce fotovoltaického efektu, jehož výzkumná skupina byla světovým průkopníkem v oblasti polovodičů, odmítl vstoupit do KSČ a skončil v emigraci. Jako jediný Čech se stal členem Národní akademie věd USA. V emigraci skončil i restaurátor František Makeš, jehož enzymatická metoda restaurování uměleckých děl nemá ve světě obdoby. Možná jsme mohli být počítačovou velmocí, kdyby komunističtí byrokraté neomezovali možnosti Antonína Svobody, který v šedesátých letech publikoval první souhrnnou práci o výpočetní technice na světě. I on vzdal marný boj a odešel do emigrace.

Jindy se české projekty nehodily do krámu politice RVHP. To byl nejen případ pražského metra, ale také vývoje nového automobilu v mladoboleslavské Škodě, který by byl konkurenčně poškodil sovětské a východoněmecké automobilky, zastavení vývoje českých letadel a povinné nákupy ze Sovětského svazu, nesmyslný přesun výroby kdysi špičkové české optiky do Bulharska a Rumunska.

Gottwald na Vítkov místo Masaryka

Klikněte pro větší obrázek Některé pomníky socialismu se vryly i do charakteru měst. Původní záměr vybudovat na vrchu Vítkově v Praze monument k oslavě masarykovské první republiky se tak proměnil v monstrózní mauzoleum sovětského typu k uchování ostatků Klementa Gottwalda.

„Zajímají mě příběhy projektů samotných, ale především lidí, kteří na nesmyslnou dobu dopláceli. A spolu s nimi celý národ – přicházeli jsme o špičkové mozky,“ vysvětluje Jaroslav Skalický. „Ani dnes nemá věda a výzkum u nás na růžích ustláno, tlaky jsou ovšem v době tržního hospodářství především ekonomické.“ Může každý z nás nějak ovlivnit třeba výstavbu velkých dopravních systémů? „Jistě, obrazem toho jsou všelijaká občanská sdružení, vznikající někdy pro podporu, někdy naopak jako kritika takových projektů. Sám nejsem velký přítel aktivit, které v zájmu malého teritoria bojují proti třeba výstavbě dálničních okruhů. Nikdo nechce mít dálnici za domem. Ale pokud chceme něčemu zodpovědně oponovat, máme jistě špičkové odborníky, kteří jsou schopni provést nezávislou expertízu. Na ně by se taková sdružení měla obracet a na základě jejich posudků si dotvářet názor, prospěšný většině.“

Text: Gabriela Koulová
Foto: ČT Ostrava
Převzato z časopisu ČT+