Mnohostranný divadelní umělec se zapojil do odboje proti Rakousku-Uhersku, proti nacistické okupaci a v únoru 1948 jako jeden z mála umělců veřejně vystoupil proti uchvácení moci komunisty
Významný divadelník, první profesionální režisér, básník a také libretista opery Rusalka, se významně podílel na vzniku samostatné Československé republiky. Během první světové války se stal členem odbojové skupiny Mafie, a protože mohl cestovat do zahraničí, vozil jako spojka informace a materiály představitelům zahraničního odboje. Velice se zasloužil o Manifest českých spisovatelů, který koncem války neskrýval protirakouské stanovisko a vůli národa po svobodě. Jaroslav Kvapil byl spolu s Aloisem Jiráskem jeho hlavním autorem. K výročí položení základního kamene Národního divadla inscenoval cyklus her českých autorů, který rovněž působil výrazným protirakouským apelem.
Jaroslav Kvapil, ačkoliv se už blížil osmdesátému roku života, se aktivně zapojil i do protiněmeckého odboje během okupace za druhé světové války. Psal a osobně roznášel letáky, za což byl zatčen a téměř rok vězněn v pankrácké věznici. Dočkal se osvobození. Po válce neskrýval obavy z vlivu komunistů na národní kulturu a celkovou politiku. Třebaže jako jeden z prvních byl poctěn v roce 1947 titulem národní umělec, nenechal se koupit. Během únorových událostí roku 1948 jako jediný významný divadelní umělec nepodepsal výzvu divadelníků na podporu komunistů; naopak veřejně se od ní distancoval. Zůstal zastáncem demokratických ideálů, za něž aktivně bojoval, až do své smrti.