Jan Plovajko táhl s armádou z Buzuluku do Prahy, předtím ale pobyl tři roky v sibiřském lágru
00:00:03 NEZNÁMÍ HRDINOVÉ
00:00:33 Lidi, kteří se dostanou do gulagu, jsou ve skutečnosti nuly atd.,
00:00:39 tam můžete přijít o život každou minutou,
00:00:43 vůbec nemáte možnost se nijak právně ohradit.
00:00:49 Musíte podstoupit tu práci, abyste nepřišel do sporu s těmi,
00:00:57 kteří hlídali, protože mezi nimi se nacházeli lidé,
00:01:03 kteří si s vámi moc nehráli.
00:01:07 Když jste se jim nelíbil, přišli, že špatně děláte
00:01:13 a dostal jste pažbou několik ran do zad a třeba za několik hodin
00:01:19 už jste byl mrtvej.
00:01:20 Čili ty koncentráky velkej rozdíl nebyly, ať to byly fašistické
00:01:26 nebo sovětské.
00:01:30 Po roce 1939, po rozbití Československé republiky
00:01:35 moji příbuzní, bratři a strýček, utekli do Sovětského svazu,
00:01:41 což jsem se je rozhodl následovat.
00:01:46 V roce 1940 jsem opustil domov.
00:01:51 Narodil jsem se na Podkarpatské Rusi a studoval jsem
00:01:58 v Užhorodě na gymplu.
00:02:01 Po prázdninách jsem opustil Maďarsko,
00:02:07 protože Maďaři okupovali Podkarpatskou Rus,
00:02:12 a přecházel jsem hranice maďarsko-sovětské.
00:02:17 Na hraničním přechodu mi poradil převaděč, kterým směrem postupovat,
00:02:26 což se mi podařilo.
00:02:28 Dostal jsem se úplně k hranici německo-sovětské, do vesnice,
00:02:36 kterou rozdělovala řeka.
00:02:39 Po vyhlédnutí přechodu přes řeku, brod, jsem přešel přes překážky
00:02:47 a ocitl se na sovětském území.
00:02:52 Tam jsem se snažil dostat do týlu, abych nebyl vrácen,
00:02:59 jako se to některým stalo.
00:03:02 Po takových 3 km jsem potkal hlídku, byl jsem zadržen,
00:03:09 ta mě vzala do další vesnice, kde bylo NKVD, kde mě předali.
00:03:15 A během noci přeběhlo tak 25 lidí, ráno nás dali do nákladního vozu
00:03:24 a odvezli do sběrného tábora Školje, kde nás vodili
00:03:30 téměř každý 2. den na výslech NKVD.
00:03:35 A to se opakovalo, co máme za úkoly, co máme provést,
00:03:41 kolik jsme dostali peněz, zlata.
00:03:45 A po těch 2,5 měsících nás převezli do Lvova.
00:03:51 Tam byla ta nejvyšší věznice v Polsku, ale už to bylo sovětské.
00:04:00 Ve vagonech, v dobytčácích nás vezli přes Kyjev do Starobelska.
00:04:09 Ve Starobelsku měli ohromný klášter a z něj měli udělanou věznici.
00:04:23 Většina uprchlíků do SSSR se nesetkala s fyzickým násilím,
00:04:27 ovšem část z nich podstoupila určitý psychický nátlak
00:04:30 ze strany oficírů NKVD, kdy na ně mířili pistolí
00:04:35 nebo byli zavíráni do mučíren, kde vzpomínali na to,
00:04:39 že stěny byly od krve.
00:04:42 Ale v této souvislosti si musíme uvědomit, že oni ani nepotřebovali
00:04:48 vytvářet nějaké konstrukce pro případný soud,
00:04:52 kde by museli dokazovat vinu či nevinu jednotlivých lidí,
00:04:57 protože tam skutečně všechno šlo jako na drátkách
00:05:00 a ty soudy byly spíše fraška než soud, jaký si umíme představit.
00:05:06 Pak po X měsících, jestli po 2 měsících nebo tak,
00:05:11 četli ty rozsudky na nádvoří toho kláštera.
00:05:15 Teplo bylo, asi 45 stupňů.
00:05:19 A teď, myslím, podle § 80 nebo 90, nevím přesně,
00:05:25 odsuzují se za přechod hranic, víte, a teď ty pálky, 5-10 let.
00:05:34 Jak jsem cítil, když četli, že Plovajko se odsuzuje
00:05:41 ke 3 letům, to byla nejnižší sazba, těžkého žaláře na Dálném východě,
00:05:50 a teď jsem si představil tu Sibiř, ty omrzlé vagóny,
00:05:56 tak ten mráz mi šel zespodu takhle nahoru.
00:06:01 Z historických pramenů víme, že ty tresty byly od 3 do 8 let.
00:06:07 A to, proč dostal 3 roky a ne 5, 8 nebo 10, bylo skutečně náhodou
00:06:13 než nějakým proviněním.
00:06:17 Odtamtud nás transportovali do Krasnobelska.
00:06:23 Zase na těch vagonech, zase to teplo, dávali nám rybu,
00:06:29 chleba, ale voda nebyla, protože jsme jeli rychlostí 100 km
00:06:36 a tu vesnici jsme neviděli, to byly prostory.
00:06:42 Uvědomoval jsem si, co je SSSR, tak jsem říkal, že není možné,
00:06:49 aby někdo porazil ten SSSR.
00:06:53 Věděli jsme, že Omsk, Tomsk, Novosibirsk, Krasnojarsk,
00:06:59 do toho tábora.
00:07:02 Tam už bylo pomícháno v tom táboře, tam už byli i ti vrahové,
00:07:09 zloději atd.
00:07:11 Chodilo se tam vykládat lodě.
00:07:15 Z Krasnojarska nás naložili na nákladní lodě
00:07:21 a vezli nás po řece Jeniseji do Dudinky.
00:07:26 A z ní nás transportovali pak na železničních nákladních vagonech
00:07:34 do Norilska.
00:07:37 Noril-lag byl jeden z největších a nejobávanějších táborů
00:07:42 v rámci celého systému gulagů v SSSR.
00:07:45 Byl založen v roce 1935 a postupně se z něj stal celý komplex
00:07:50 několika desítek táborů.
00:07:52 V každém z nich žilo několik tisíc lidí.
00:07:56 V době, kdy se do tábora dostal Plovajko, tak v něm žilo
00:08:01 20 000 lidí.
00:08:07 Po příjezdu do Norilska jsme si museli samozřejmě stavět baráky,
00:08:16 ve kterých jsme byli ubytováni.
00:08:19 Stavěli jsme je dřevěné, tzn. z fošen, stavělo se to
00:08:26 na pilotech.
00:08:28 Aby to vydrželo tu zimu, až -50 stupňů,
00:08:33 tak ty hranoly byly obité z obou stran fošnami
00:08:39 a mezi ty fošny se daly materiál jako piliny atd.,
00:08:45 aby bylo teplo.
00:08:48 Topilo se tam ve velkých kamnech a spalo se na palandách.
00:08:56 A byli jsme rozděleni na jednotlivé brigády po 40-50 lidech.
00:09:06 Chodilo se na práci až 5 km pěšky.
00:09:11 Oblečení jsme dostali, to byly prošívané kalhoty, vesty,
00:09:19 dokonce kožichy jsme dostali, masky na obličeje, ušanky.
00:09:36 Norilsk je dodnes jedním z nejvýznamnějších nalezišť
00:09:42 všech možných vzácných rud.
00:09:44 Proto i v té době, kdy do tábora se dostal Plovajko,
00:09:49 tak vězni byli většinou využíváni na práci v dolech, v kamenolomu.
00:09:54 V zimě odklízeli sníh, takže těch prací,
00:09:59 na které byli vězni využíváni, bylo skutečně víc.
00:10:04 Samozřejmě ráno byl nástup v 5 hodin,
00:10:08 na vrátnici jsme se dali do čtyřstupu.
00:10:12 Vždy tam byla modlitba, než jsme vykročili do práce.
00:10:23 Ten voják řekl: "Neuděláte krok vpravo nebo vlevo
00:10:33 nebo budeme střílet!"
00:10:38 Představte si, jak jsem dělal v tom kamenolomu, koukáme,
00:10:48 že jdou ve vzdálenosti asi 300 metrů samí vojáci,
00:10:56 krásně oblečení, vyšvihnutí atd.
00:11:02 A to byli zajatci z Estonska, samí vyšší důstojníci.
00:11:10 Stal se tam takový případ, jeden důstojník, asi major,
00:11:18 estonský nebo litevský, byl tak slabý,
00:11:23 protože oni nebyli zvyklí dělat, tak si sedl na špalík
00:11:31 a tím krumpáčem tam obdělával ten kámen.
00:11:36 A tomu hlídači nebo vojákovi nebo střelci, který nás hlídal,
00:11:44 to byla zvláštní jednotka, jako u nás ministerstvo vnitra.
00:11:52 Tak přišel a tou pažbou pušky asi 3x nebo 4x zezadu ho klepnul.
00:12:03 Během půl hodiny ten člověk zemřel.
00:12:08 Já jsem ho odnášel. A co? Nic.
00:12:13 Tam jste neměl odvoláni, tam člověk neměl cenu.
00:12:19 Člověk se styděl stáhnout kalhoty a dělat tu potřebu
00:12:26 tam na určeném místě, tak šel někam za keř
00:12:33 mimo ten prostor, tak prásk a bylo to.
00:12:42 Já jsem byl určen tam nosit vodu do kuchyně.
00:12:47 To bylo asi 50 metrů, odkud se nosila voda.
00:12:53 Jak jsem tam šel poprvé s těmi kbelíky,
00:13:00 tak u cesty byla ošetřovna.
00:13:05 Nic nebylo venku. Když jsem se vracel, už tam byli 2 mrtví.
00:13:15 Ven je vynesli.
00:13:17 A jak jsem takhle chodil, tak než jsem zásobil kuchyň,
00:13:25 kolik potřebovali vody, tak tam bylo tak 18 mrtvých.
00:13:30 To vám říkám jen příklad, jak tam ti lidé umírali.
00:13:36 Třeba jídlo bylo tehdy špatné, protože jídlo bylo podle toho,
00:13:44 jak jste plnil normu.
00:13:47 Když jste plnil normu na 100 %, tak jste dostal 80 dkg chleba.
00:13:55 Když jste šel pod normu, tak jste dostal 45.
00:14:00 A když jste neplnil normu, tak jste dostal 30 dkg.
00:14:09 Byla sněhová bouře a po tom dni nás nasadili čistit silnici,
00:14:17 protože to bylo zaváté.
00:14:21 Výška 3-4 metry.
00:14:24 Vyčistili jsme to tak, že jeden házel začátek na silnici,
00:14:33 druhý byl 1,5 metru výš nebo 2, a pak se pokračovalo.
00:14:41 A tam je pak sníh ztvrdlý, protože máte teplotu -50 stupňů.
00:14:50 Taky jsme čistili koleje.
00:14:55 Bylo to blízko sléváren.
00:15:00 Tak jsem odskočil tam, protože u těch sléváren se mohl
00:15:07 člověk trochu ohřát.
00:15:11 A ten strážný, co to hlídal, mě asi zpozoroval
00:15:17 a běžel nás vyhnat.
00:15:20 Tak já jsem rychle mazal.
00:15:24 A on, jak mě doháněl, já jsem skočil,
00:15:28 protože tam byla nějaká překážka, a on tou flintou, jak se rozmáchl,
00:15:37 tak mu vylítla.
00:15:39 Představte si, v tom skoku, jak jsem byl,
00:15:44 tak mě zasáhla tady do kloubu.
00:15:48 Já jsem asi půl roku kulhal.
00:15:51 Ty baráky byly zaváté sněhem, že jste nemohl normálně tam chodit,
00:15:59 že se dělal tunel do kuchyně.
00:16:03 A jak jsem se dostal z basy ven, tak se strhla bouře.
00:16:09 A než jsem stihl zabalit ručníkem obličej, tak mi to omrzlo.
00:16:17 Představte si, že já měl normálně ten obličej jako černoch,
00:16:24 úplně černý, omrzlý.
00:16:27 Tak mě léčil právě estonský major.
00:16:32 Představte si, že po určité delší době ta omrzlina se odloupla,
00:16:43 jako když sloupnete, když je ořech.
00:16:49 Ten obličej byl jemný jako dětský zadek.
00:16:57 A dokonce se to odráží i teď, když je mráz,
00:17:06 tak mě začne pálit obličej.
00:17:12 A ten důstojník mě úplně zachránil, že jsem nebyl mrzák.
00:17:24 Chodil jsem na práce do lomu atd., tak jsem to dopracoval tak,
00:17:30 že jsem měl jen 40 kg, nemohl jsem dělat.
00:17:35 Tak mě vyřadili, abych vytahoval ze starého řeziva hřebíky.
00:17:45 A než jsem šel na tu práci, tak jsem měl toho kamaráda,
00:17:54 jmenoval se Michal Malinysz, a s tím jsme spali
00:18:00 na jedné palandě.
00:18:03 A takhle jednou v noci mi říkal: "Nemáš hlad?"
00:18:09 A já říkám: "To víš, že mám."
00:18:13 A on vytáhl marinované ryby a dal mi dvě.
00:18:17 Já jsem to snědl.
00:18:20 A on říká: "Ještě chceš?" Já říkám: "Samozřejmě."
00:18:24 A teď říkám: "Odkud to máš?" A on: "No, z kuchyně NKVD."
00:18:30 A já říkám: "Jak je to možný, když tady jsou dvojité ploty,
00:18:36 mezi tím je hlídka, ty věže atd."
00:18:39 "To se neptej," povídal.
00:18:42 Tak ten Malinysz mě ve skutečnosti tím jídlem zachránil,
00:18:49 protože on chodil a kradl ryby.
00:18:52 Jednou se stal případ, šel do vesnice vyžebrat chleba.
00:18:58 A jak se vracel, tak ho zjistil pes, vlčák, a strážný.
00:19:04 Ten vlčák ho napadl a ten strážník také.
00:19:08 Tou pažbou ho mlátil a ten pes šel po přirození, skákal.
00:19:16 Ten chlap se bránil, to byste musel vidět, to by se dalo ocenit,
00:19:23 to byl hrdina.
00:19:28 Pomalu 3 roky jsem odkroutil gulag.
00:19:33 Pak jsem se přihlásil, jak byla ta dohoda,
00:19:38 že se může organizovat čs. armáda, jsem se přihlásil do armády.
00:19:45 Z toho Nerilska ve skutečnosti jsme zase byli transportováni
00:19:54 do Dudinky a už pak lodí, ale osobní,
00:19:59 to už jako svobodní lidé jsme jeli do Buzuluku.
00:20:05 Tam jsme prošli prohlídkami atd., a zařadili nás do útvarů.
00:20:12 U Buzuluku jsme prodělali výcvik a z Buzuluku už šup na frontu.
00:20:28 Sovětské vedení bylo ochotné vyjednávat o propuštění
00:20:32 Čechoslováků poté, co Německo zaútočilo na SSSR
00:20:37 a najednou se ocitlo ve velkém ohrožení.
00:20:41 Velká část čs. občanů byla z gulagu propuštěna
00:20:46 v roce 1942 a postupně se přesouvali do vznikající
00:20:51 vojenské jednotky v Buzuluku.
00:20:54 Ta 1. vlna propouštění se týkala podkarpatských Rusínů.
00:21:00 O jejich záchranu se velkou měrou zasloužil i Heliodor Píka,
00:21:06 který usiloval o to, aby byli propuštěni i Rusíni z lágrů.
00:21:13 A je velmi smutnou skutečností, že část lidí,
00:21:18 kteří prchli do SSSR, přežili útrapy gulagů, pak zahynula
00:21:25 při osvobozování Československa.
00:21:32 Nejhorší bojový zážitek byl, že tady, jak jsme prolomili frontu
00:21:39 u Krosna před Duklou, tam byly nacpány
00:21:45 řady dělostřelectva, dělo vedle děla atd.,
00:21:50 a když se ta přípravná palba spustila, tak to jste neslyšel
00:21:58 jednotlivé výstřely, to všechno splývalo v jeden hlas, dunělo to.
00:22:06 Ta zem se ve skutečnosti pohybovala, jako by byla na vodě.
00:22:14 U Komaliniku jsem byl zraněn, tehdy jsme dostali palbu přímo
00:22:20 do palebného postavení.
00:22:23 Střepinka mi vlétla nad koleno, do stehna.
00:22:27 A jen jsem se nechal obvázat a pokračoval jsem.
00:22:34 Už jsem se nechtěl vracet do SSSR, abych byl transportován.
00:22:41 To nebylo těžké zranění, jen to trochu krvácelo.
00:22:48 A oni by s tím nemohli nic dělat, protože ta střepinka vlétla
00:22:54 až do kosti a tam se vryla, proto s tím nikdo
00:23:00 nechtěl mít nic společného.
00:23:05 Ale asi 4-5 let po válce tady v Trutnově mě operoval chirurg,
00:23:14 protože ta střepinka se nějak uvolnila a dostala se pod kůži.
00:23:26 To už jsem byl ženatý.
00:23:38 Podívejte se, tak to je Válečný kříž, nejvyšší vyznamenání ČSR.
00:23:47 Toto je za chrabrost, válečné.
00:23:54 Toto je za zásluhy.
00:23:58 A to je to, že každý byl zahraniční voják.
00:24:05 Tady máte ty sovětské.
00:24:10 Tady je nejvyšší vyznamenání polské, tohle.
00:24:16 Tohle je ukrajinské atd.
00:24:19 A jinak to jsou za Duklu atd.
00:24:22 A tady vidíte ten odznak, ten je starý,
00:24:26 ten byl za 1. republiky.
00:24:30 Toto byla kasárna čs. armády.
00:24:34 Já tady sloužil jako důstojník v těchto kasárnách
00:24:39 v letech 1949-1950.
00:24:42 V 50. letech jsem byl vyhozen z armády a propuštěn do civilu.
00:24:55 Koncem války dostal Jan Plovajko nabídku, aby vstoupil
00:24:59 do sovětských služeb na Podkarpatské Rusi.
00:25:01 Odmítl a stejně tak po únoru 1948 odmítl vstoupit do KSČ.
00:25:07 Jako politicky nespolehlivý důstojník byl následně šikanován
00:25:11 a pak vyhozen z armády.
00:25:14 Pracoval pak převážně v dělnických povoláních.
00:25:18 Z práce ho kvůli špatnému kádrovému profilu opakovaně propouštěli.
00:25:23 Má 2 děti a žije s manželkou v Trutnově.
00:25:28 Skryté titulky: Tomáš Seidl Česká televize, 2010
Jan Plovajko(1922) utekl po rozpadu Československa přes hranici do SSSR s cílem bojovat proti okupantům. Stalinský režim však postupoval proti uprchlíkům velmi tvrdě: Plovajko dostal tříletý trest nucených prací na Sibiři, a to byl ještě mírnější trest. Skončil v Norillagu, komplexu pracovních táborů v okolí města Norilsk. Poměry v lágru byly smrtící kombinací brutálního zacházení ostrahy, vysilující práce, podvýživy a krutého podnebí. Jan Plovajko měl štěstí. Od smrti vyčerpáním ho zachránila paradoxně válka s Německem. Po uzavření spojenecké smlouvy zahraniční československé vlády se Sovětským svazem v roce 1943 byl Jan Plovajko z gulagu propuštěn do vznikající československé armády. Podařilo se mu projít bez těžšího zranění boji na východní frontě včetně bitvy u Dukly. Po únoru 1948 však ani to nebyla záruka, že bude za své bojové zásluhy odměněn.
Režie: Vítězslav Romanov, scénář: Adam Drda, dramaturgie Jiří Sirotek, vedoucí projektu Čestmír Franěk.