Psychoanalytická komedie Jana Švankmajera o snech a snění jednoho muže pozdních středních let. Koprodukční film ČT (2010). Hrají: V. Helšus, K. Issová, Z. Kronerová, D. Bakerová a další. Kamera J. Růžička a J. Galvánek
00:00:43 Dámy a pánové, nesehnali jsme dost peněz.
00:00:56 Ble!
00:00:58 Původně to měl být normální hraný film,
00:01:00 ale pro nedostatek finančních prostředků
00:01:04 jsme sáhli po nejjednodušší technice,
00:01:08 totiž technice papírkového filmu televizních večerníčků.
00:01:14 Haťa, paťa, bé, bé, haťa, paťa, bé, bé,
00:01:18 haťa, paťa, haťa, paťa, haťa, paťa, bé, bé.
00:01:24 Celé natáčení jsme tak mohli přesunout do ateliérů
00:01:28 a omezit výdaje za dopravu na minimum.
00:01:31 Rovněž jsme ušetřili na honorářích herců,
00:01:34 protože převážně používáme jen jejich fotografie.
00:01:38 Dále na cateringu, protože fotografie nejedí.
00:01:43 Nejde tedy o žádný formální experiment,
00:01:47 ale o nedokonalou, chudinskou náhražku filmu hraného.
00:01:51 O jakousi filmovou meltu.
00:01:56 V dnešním tahu Sportipa 4 byla vylosována tato čísla:
00:01:58 8, 10, 2, 13, 9, 16.
00:02:00 Šťastný výherce nechť si vyzvedne výhru.
00:02:04 Opakuji: V dnešním tahu Sportipa byla vylosována tato čísla...
00:02:13 Žánrově jsem film označil za psychoanalytickou komedii.
00:02:17 Psychoanalytickou proto,
00:02:19 že ve filmu vystupuje psychoanalytička.
00:02:23 Co se komedie týče, vás ujišťuji, že se moc nenasmějete.
00:02:27 Ani nám při natáčení nebylo do smíchu.
00:02:36 Jednoho rána mne probudil sen a já si říkal,
00:02:39 že to vypadá jako začátek nějakého filmu.
00:02:43 A tak jsem to dopsal.
00:02:46 Vždycky jsem chtěl natočit film,
00:02:49 ve kterém by se sen prolínal s realitou a naopak.
00:02:54 Protože jak víme od George Christopha Lichtenberga,
00:02:58 tak teprve spojení snu a reality vytváří plný lidský život.
00:03:04 Bohužel tato civilizace se sny nepočítá.
00:03:08 Nedají se totiž zpeněžit.
00:03:11 Tenhle úvod jsem k filmu připojil
00:03:14 nikoliv z nějakého neukojeného narcizmu,
00:03:18 nebo že bych vás chtěl poučovat,
00:03:21 ale proto, že když jsme ho sestřihali,
00:03:24 tak jsme zjistili, že je moc krátký.
00:03:27 Ona totiž technika animovaného filmu zkracuje čas.
00:03:32 Je prostě rychlejší než hraný film.
00:03:40 Dvě a půl minuty. To nás moc nevytrhne.
00:05:18 Milane!
00:05:33 Milane!
00:05:43 Milane, tak počkej přece.
00:05:49 -To jste volala na mne?
-Na koho jinýho?
00:05:52 To bude omyl. Musela jste si mě s někým splést.
00:05:56 Tak, Milane, neblbni. Musím s tebou mluvit.
00:05:59 Ale já se opravdu nejmenuji Milan.
00:06:03 Tak, promiňte. Málem jsem si byla jistá. Promiňte.
00:06:08 To, že nejsem Milan, ale ještě neznamená,
00:06:11 že spolu nemůžeme zajít na kafe.
00:06:15 Dobře. Ale musím se skočit převlíknout. Takhle nikam nemůžu.
00:06:58 -Prosím vás, mohl bych dostat volný tiket? -Vedle.
00:07:06 -Kde vedle?
-Vedle v kině.
00:07:10 -Co, prosím?
-Vedle v kině. V pokladně.
00:07:15 -V kině?
-Jo, v kině.
00:07:19 To si snad ze mě děláte legraci!
00:07:21 -Milane, nezdržuj! -Nezdržuj!
-Vyhoďte toho Milana! -Vypadní!
00:07:24 -Vyhoďte ho! -Nezdržuj!
-Vyhoďte ho! -Vyhoďte toho Milana!
00:07:30 -Vyražte s nim dveře! -Vypadni!
-Nezdržuj! -Vyhoďte Milana!
00:07:33 Vyražte s nim dveře!
00:07:52 V dnešním tahu Sportipa byla vylosována tato čísla:
00:07:55 3, 5, 12, 28, 32, 33.
00:08:02 Šťastný výherce nechť si vyzvedne výhru.
00:08:08 Opakuji: V dnešním tahu Sportipa byla vylosávana tato čísla:
00:08:14 3, 5, 12, 28, 32, 33.
00:08:25 Haló! Haló! Tak už jsem tady.
00:08:54 Ani jsem se nepředstavil. Jmenuji se Evžen.
00:08:59 Eva.
00:09:10 Buď na ni hodnej, ty hajzle! Je to světice.
00:09:15 Rozumíš? Světice.
00:09:18 Slyšíš? Slyšíš?
00:09:22 Evžene, probuď se.
00:09:26 No konečně.
00:09:28 Prosím tě, co se ti to zdálo?
00:09:30 Chroptěl jsi, jako by tě někdo škrtil.
00:09:49 Evžene, vsadil jsi včera Sportipo?
00:09:52 Ale vždyť jsou to blázni. Chtěli na mně, abych...
00:09:58 Takže zase nevsadil. A přitom v jackpotu je 90 milionů.
00:10:04 Co si od toho slibuješ? Víš, jaká je pravděpodobnost, že vyhraješ?
00:10:08 Asi 1 ku 30 milionům.
00:10:11 Vidíš. A přesto vždycky někdo vyhraje.
00:10:14 Já nevím, proč bychom to například nemohli bejt my.
00:10:18 Snídani máš na stole.
00:11:21 SPOLUPRACOVNÍK CHRÁPE
00:11:31 Co? Co je?
00:11:34 Chrápeš! Zdálo se ti aspoň něco zajímavýho?
00:11:39 A co jako?
00:11:41 Já jenom, jestli máš, jako když spíš, aspoň sny?
00:11:46 A proto mě musíš budit? Asi jo. Jako každej.
00:11:55 Ale já myslím takový ty sny, co na ně pak musíš pořád myslet.
00:12:00 Co víš, že určitě něco znamenají, ale ty nevíš co.
00:12:04 A přitom jsou tak živý, že vlastně za chvíli nevíš, jestli to byl sen,
00:12:08 anebo se to skutečně stalo.
00:12:35 Jo, člověče, měl jsem jednou takovej sen,
00:12:38 ale je to už hrozně dávno. To mě bylo sedm.
00:12:42 Nebo osm? To je jedno.
00:12:45 Měl jsem každej den stejnej sen, že mě honí cizí vojáci.
00:12:52 No a já v tom snu věděl, že jestli mě chytnou, že mě zabijou.
00:12:56 Tak jsem jim utíkal přes dvory.
00:12:59 Já jsem tenkrát bydlel ve Vršovicích,
00:13:01 a tam jsou mezi domy různý zahrádky, dvorky s kůlnama a tak.
00:13:06 A mezi nima jsou zdi a ploty a tudy jsem těm vojákům utíkal.
00:13:11 No a každej večer před spaním jsem z balkónu vymýšlel
00:13:15 jako nový cesty úniku, jako abych věděl, kam mám těm vojákům utíkat.
00:13:19 Ten sen přicházel pravidelně, noc co noc jako hodinky.
00:13:24 Snad měsíc to trvalo. Až jsem jednoho dne zjistil,
00:13:28 že už nemám kudy utíkat.
00:13:30 Prostě jsem vyčerpal všechny možnosti.
00:13:34 A proč jsi musel každou noc utíkat jinou cestou?
00:13:38 Vždyť jsi mohl některou cestou, co se ti zdála bezpečná,
00:13:41 utíkat víckrát?
-To právě nešlo.
00:13:45 On mi to jako v tom snu nikdo nezakazoval, ale bylo mi to jasný.
00:13:49 Každá úniková cesta se může použít jen jednou.
00:13:53 To byl prostě zákon.
00:13:54 -Proč? -Já nevím, Ale o tom prostě nebyly pochyby.
00:14:00 A já, když už neměl kudy utíkat, tak jsem se rozhodl,
00:14:04 že než se nechat zabít, tak to radši nebudu spát.
00:14:08 Naši mi domlouvali, maminka brečela,
00:14:12 otec mě nakonec seřezal,
00:14:14 ale já trval na svým, že spát nebudu a nebudu.
00:14:19 A jak to dopadlo?
00:14:20 No nespal jsem.
00:14:23 A matka mě ráno sbalila a odvedla k doktorovi.
00:14:26 A co doktor?
00:14:27 Řekl matce, ať mi nedává na noc těžký jídla,
00:14:31 že sny jsou od plnýho žaludku.
00:14:34 -A dál? -Co dál?
-No co bylo dál?
00:14:38 Matka mi od tý doby na noc vařila krupicovou kaši.
00:14:41 A co vojáci?
00:14:47 Jaký vojáci?
00:15:01 -Co zas?
-Co to bylo za jídla?
00:15:04 -Jaký jídla?
-Co ti matka vařila.
00:15:09 Vždyť už jsem ti říkal, že krupicovou kaši.
00:15:12 Ale ne! Já myslím předtím, jak jsi měl po nich ty živý sny.
00:15:18 To já jsem měl v rodině jako jedinej kluk to privilegium,
00:15:22 že jsem směl vždycky k večeři dojíst to, co zůstalo od oběda.
00:15:26 Ségry mi to strašně záviděly.
00:15:28 Co teda matka vařila k obědu?
00:15:30 Tatínek byl na omáčky. A ke všemu musel bejt knedlík.
00:15:35 Tatínek brambory nejedl. Někdy zbylo i kus moučníku.
00:15:47 Milado, prosím tě, my máme dneska uzávěrku,
00:15:52 takže přijdu domů trochu později. Nečekej na mě s večeří.
00:15:57 Já si koupím nějakou housku se šunkou.
00:16:01 -Podívej se pořádně, jestli není zkažená! -Co?
00:16:05 -Jestli není zelená! -Ale to víš, že se podívám, jestli není zelená.
00:16:30 Haló!
00:16:33 Přineste mi ještě tady ten guláš,
00:16:37 potom to vepřové se zelím a rajskou.
00:16:44 Všechno se šesti.
00:16:46 A navrch palačinky.
00:16:59 Já se ti vařím s dietou kvůli tvýmu žaludku,
00:17:04 a ty se pak natláskáš bůhví čím. Seš jak malý dítě.
00:17:10 SPLACHOVÁNÍ ZÁCHODU
00:17:17 Na, zapij to.
00:17:43 To víš, v našem věku už musíš s jídlem opatrně.
00:17:47 Nemůžeš se takhle přežrat. Hele, tohle budeš užívat,
00:17:52 pět kapek na lžičku čaje vždycky před jídlem.
00:17:56 A k jídlu jen rohlíky a čaj. Neslazenej.
00:18:00 Hned jsem zpátky. Snaž se usnout.
00:18:08 Stando, počkej ještě. Neviděli jsme se takovou dobu.
00:18:12 Vždyť jsem tady byl předevčírem kvůli tvým hemeroidům.
00:18:18 Tak co tě ještě trápí?
00:18:20 Víš, já nevím, jak bych ti to řekl.
00:18:25 -Tak se vymáčkni. Ale rychle.
-Co si myslíš o snech?
00:18:30 Hele, na todle já nemám čas. Jsem praktickej lékař.
00:18:36 Bolí tě hlava? Dám ti prášky.
00:18:40 Spálíš se o kamna, dám ti mast.
00:18:43 Vyhřeznou ti hemeroidy, dám ti čípek.
00:18:48 Ale se snama na mě nechoď.
00:18:50 Chceš Rohypnol, abys mohl spát jako zabitej?
00:18:53 -Naopak.
-Co naopak?
00:18:56 Naopak.
00:18:58 Potřeboval bych nějaký prášky, který vyvolávaj sny.
00:19:02 S drogama si nezačínej. To není nic pro naši generaci.
00:19:07 Já nemyslím drogy.
00:19:10 Já myslím klasickej, obyčejnej, dobrej sen.
00:19:14 Hele, tak já už musím jít.
00:19:20 Ta ví o snech všechno. Oni se tím živěj.
00:19:24 Seznámil jsem se s ní na jednom semináři o lidský sexulitě.
00:19:33 Doktorka Holubová.
00:19:36 -Kdo to je?
-Psychoanalytička.
00:20:04 Jmenuji se Evžen.
00:20:08 Eliška.
00:20:11 Já myslel, že se jmenujete Eva.
00:20:16 Ne. Já jsem Eliška. A vždycky jsem byla Eliška.
00:20:30 Podobnou tašku měla moje matka,
00:20:33 jenomže tam bylo vyraženo Evženie.
00:20:39 Vlastně byla až na to jméno úplně stejná.
00:20:44 To je dobře, že jsi zase tady. Měla jsem strach,
00:20:48 že už tě nikdy neuvidím. Že se ti třeba nelíbím.
00:21:02 A co tomu řekne Milan? Kdo to vůbec je ten Milan?
00:21:07 To jsem jen tak zkoušela. Nevěděla jsem, jak tě oslovit.
00:21:13 Jak na sebe upozornit.
00:21:18 Pojď, Evžene. Půjdeme ke mně.
00:21:21 Tady nahoru. Nakonec kafe nám mohu uvařit sama.
00:21:26 A nebude ti to líto, když ses tak...
00:21:34 Svoje to splnilo.
00:22:19 Z GRAMOFONU HRAJE VALČÍK
00:22:22 Ne, ne. Já jsem velice špatný tanečník.
00:22:30 No tak. Prosím! Prosím!
00:22:45 Zdá se, že toho máme společného mnohem víc, než jsem myslel.
00:23:45 Mami!
00:23:59 No tak. Neplakej, neplakej. Neplakej, Petříčku.
00:24:05 Maminka je u tebe. Podívej, méďa jak se na tebe směje.
00:24:09 Mami!
00:24:13 A jak dělá éro? A trrr!
00:24:16 -Tak snad abych šel.
-Osušíme slzičky.
00:24:21 Hopsa! Hop! A hop!
00:24:25 A vysoko. A ještě. Hopla!
00:24:32 Dej mi pusu! Dej mi pusinku. A velikou!
00:25:30 Sny jsou produkty našeho nevědomí.
00:25:33 Nevědomí jimi a nejen jimi samozřejmě
00:25:36 manifestuje a naplňuje naše nejskrytější touhy.
00:25:40 Sny jsou podle Sigmunda Freuda vlastně splněná naše přání.
00:25:46 Z tohoto pohledu není váš sen nějak těžké vysvětlit.
00:25:49 Má výrazně infantilní rysy. Není ani nijak zvlášť zašifrovaný.
00:25:55 Meloun nebo vejce jsou symboly těhotenství.
00:25:59 To jistě napadlo i vás.
00:26:01 Kino Svět, to je velmi průhledné, že?
00:26:04 Nebo ta dámská kabelka. To je jasný symbol vaginy.
00:26:09 Že je z kůže krokodýla, znamená určité nebezpečí, varování,
00:26:13 abyste si s ní, rozumějte s vaginou té neznámé, nic nezačínal.
00:26:19 -Jste ženatý?
-Ano, jistě.
00:26:23 -Už 25 let.
-Máte nějaké děti?
00:26:26 Ne. Žena chtěla, ale teď už je stejně pozdě.
00:26:33 Vaše manželka by mně za tu radu, kterou vám teď dám,
00:26:36 asi nepochválila.
00:26:39 Najděte si milenku a sen zmizí. Je to velmi prosté.
00:26:44 Ale to je nedorozumění. Já se nechci zbavit svého snu.
00:26:49 Naopak. Já jsem nikdy nebyl své ženě nevěrný.
00:26:53 Já jsem s ní šťasten. Ano, šťasten.
00:26:58 V tom snu jde o něco jiného.
00:27:00 Já to cítím tady a konečně i tady.
00:27:05 To je hezké, že se cítíte šťasten, ale je šťastné také vaše nevědomí?
00:27:12 Ten sen jasně vypovídá o frustraci a nenaplněné touze.
00:27:19 Jak často máte koitus se svou manželkou?
00:27:23 Asi tak jednou měsíčně.
00:27:27 A to vaše paní je tak zdrženlivá?
00:27:31 Ne. To je spíš z mý strany.
00:27:36 Vaše žena vás už sexuálně nepřitahuje?
00:27:40 Ne. Naopak.
00:27:44 To je hezké, že vás vaše žena i po 25 letech sexuálně přitahuje,
00:27:50 ale přitahuje také vaše nevědomí?
00:27:55 Co je to za otázky?
00:27:57 Pojď, ty můj kohoutku!
00:28:00 Budeme léčit tvoje frustrované nevědomí.
00:28:11 Jste strašně hodná, ale opravdu o to nejde.
00:28:16 Ten sen je určitě o něčem jiným.
00:28:20 Že bych se mýlila?
00:28:23 Nerad vám dělám těžkosti.
00:28:26 Zdálo se mi to jako nejpřímější terapie.
00:28:31 Oceňuji vaši obětavost, ale...
00:28:35 Dobrá, dobrá, dobrá.
00:28:37 Ták. Začneme od začátku.
00:28:40 Vyprávějte mi, prosím, znovu ten váš sen.
00:29:02 Prosil bych dva tikety na Sportipo.
00:29:06 -Cože chcete?
-Dva tikety na Sportipo.
00:29:11 Žena říkala, že v jackpotu je 90 milionů korun,
00:29:14 tak chci zkusit štěstí.
-Vy jste se zbláznil.
00:29:18 Tady je kino, ne pošta nebo trafika, nebo kde se to prodává.
00:29:22 Ale mně bylo řečeno, že volné tikety dostanu právě a jenom u vás.
00:29:27 Který pako vám to řeklo?
00:29:29 Helejte, běžte si dělat kašpary z někoho jinýho!
00:29:33 Pokud chcete dva lupeny na dnešní biják, tak vám je prodám.
00:29:37 Jinak se běžte vycpat!
00:29:50 Zdržel jsem se u doktorky.
00:29:54 Starej odjel na veletrh do Brna,
00:29:56 takže nás tu aspoň nikdo nebude buzerovat.
00:30:10 ZA DVEŘMI PSÍ VRČENÍ A ŠTĚKÁNÍ
00:30:31 Z GRAMOFONU HRAJE VALČÍK
00:30:53 Eliško, neměli bychom to trochu ztlumit?
00:30:57 Proč? Nelíbí se ti to?
00:31:00 Proč mi říkáš Eliško? Takový směšný jméno.
00:31:05 Já jsem přece Emila.
00:31:07 Ale jestli se ti z nějakého důvodu víc líbí Eliška,
00:31:10 tak já si zvyknu.
00:31:12 Ale já jsem myslel...
00:31:18 Teď nemysli. Jsem šťastná, že jsi tady.
00:31:38 Promiň.
00:31:48 Já nemůžu.
00:31:51 Já jsem nervózní, že se zase objeví malý Petříček.
00:31:55 Co s tebou dneska, prosím tě, je?
00:31:58 Nejdřív mi říkáš Eliško a potom mluvíš o nějakém Petříčkovi.
00:32:03 -Probuď se, prosím tě.
-Ale já mluvím o tvém synovi.
00:32:08 -O tvém Petříčkovi.
-Ale já přece nemám žádného syna.
00:32:14 -Proč to říkáš?
-Protože je to pravda.
00:32:28 Kams ho dala?
00:32:30 Kolikrát ti mám říkat, že žádný dítě nemám.
00:32:35 A nikdy jsem neměla.
00:33:08 To je můj míšánek.
00:33:20 NĚKDO ZVONÍ
00:33:30 ZAMÁČKL BUDÍK
00:33:35 NĚKDO TLUČE NA DVEŘE
00:34:16 Kdo jste?
00:34:23 Tady se budu ptát já. Rozumíš?
00:34:35 Vy jste Milan?
00:34:42 Kde je?
00:34:44 Kdo?
00:34:48 On.
00:34:53 Vy myslíte Petříček?
00:34:56 Tak kde je?
00:34:58 Já nevím.
00:35:00 Já to z tebe vymlátím!
00:35:04 Evžene! Vstávej, Evžene! Budík už ti zvonil.
00:35:25 Vsadil jsi konečně to Sportipo?
00:35:28 Jo. To víš, že jsem ho vsadil.
00:35:36 Nemám moc, co bych k tomu dodala.
00:35:39 Říkala jsem vám už, že sen je splněné přání.
00:35:43 Je evidentní, že malý Petříček vám vadil.
00:35:47 Říkal jste, že vás to rozladilo, když se náhle objevil.
00:35:51 Pochopitelně. Protože překazil vaše vyhlídky na koitus
00:35:56 s krásnou, mladou, žádoucí ženou.
00:35:59 Proto se vaše přání realizovalo hned v následujícím snu
00:36:04 a Petříček zmizel.
00:36:06 Ale mně v zásadě Petříček nevadil.
00:36:10 Rozhodilo mě to, když se jaksi objevil v nevhodnou chvíli.
00:36:17 -No to jo.
-Ale co vaše nevědomí?
00:36:20 Tomu také Petříček nevadil?
00:36:24 Víte, je třeba si uvědomit, že jsme za všech okolností
00:36:28 jen hříčkou temných sil našeho nevědomí.
00:36:32 Že vlastně nejsme pány svých myšlenek ani činů.
00:36:37 Ale já si teď připadám jako Herodes. Jako vrah dětí.
00:36:42 Já ji svým tajným přáním, o kterém vlastně ani nevím,
00:36:47 že jsem ho měl, připravil o dítě, které milovala.
00:36:51 Kdybyste viděla ten její výraz v očích,
00:36:54 když držela toho medvídka.
00:36:56 Já myslela, že rozebíráme váš sen.
00:36:59 Ano, sen.
00:37:02 Ale vždyť jsem vám hned na začátku říkal,
00:37:04 že to nejsou obyčejný sny. Musíte mně pomoct!
00:37:09 A co myslíte, sakra, že dělám?
00:37:14 Už tři dny se mi o ní nezdálo. Je to zablokovaný.
00:37:19 Ale to je dobře. To svědčí o tom, že naše terapie funguje.
00:37:23 Seru vám na vaši terapii! Já chci zpátky svůj sen.
00:37:30 Musíte mně pomoct se tam vrátit.
00:37:35 Musí přece existovat nějaká metoda, jak vědomě ovládat svý sny.
00:37:41 Freud ani Jung o ničem takém nemluví.
00:37:44 Musíte se s tím smířit. Vědecká metoda,
00:37:47 jak řídit svůj sen, prostě neexistuje.
00:37:52 A nevědecká?
00:38:27 Hledáte něco speciálního?
00:38:34 Ne. Vlastně ano. Něco o snech. A jejich vyvolávání a tak.
00:38:41 Okultní literatura je támhle v tom fochu.
00:38:45 Ale nic na toto téma tam nenajdete. To bych o tom věděl.
00:38:48 Nedávno jsem se v tom přehraboval.
00:38:51 Trochu se touto problematikou zabývám.
00:38:54 Studoval jsem například Altimidodav.
00:38:58 Nechte mi tady telefon, kdyby se něco...
00:39:01 To víte, náhoda. Ale jestli máte skutečný zájem
00:39:05 o tento druh literatury, mohu se pokusit něco vám sehnat.
00:39:10 Mám určité styky. Ovšem nic nezaručuji.
00:39:14 Takové věci jsou velmi vzácné.
00:39:18 Rozumíte?
00:39:21 Ať to stojí, co to stojí. Já rozhodně smlouvat nebudu.
00:39:26 Co si řeknete, to dostanete.
00:39:50 V dnešní tahu Sportipa byla vylosována tato čísla:
00:39:55 7, 6, 5, 4. 8. 9.
00:40:02 Výherce nechť si vyzvedne výhru!
00:40:09 Opakuji: V dnešní tahu Sportipa byla vylosována tato čísla:
00:40:15 7, 6, 5, 3, 8, 9.
00:40:20 Haló! Počkejte! Tady!
00:40:25 Tady!
00:40:28 Tady!
00:41:18 Vstávejte! Konečná.
00:42:18 Všechno vidím! Všechno registruju!
00:42:24 Jsem Pán Bůh!
00:42:46 Kde je Emila?
00:42:49 Jaká Emila?
00:42:51 Ta, co jí patří tenhle byt.
00:42:53 -Vy myslíte Elizabetu?
-To je jedno, jak se teď jmenuje.
00:42:57 To nevím. Ten její šamstr vyhrál velký prachy ve Sportipu
00:43:02 a koupil jí nějaký přepychový apartmán někde na sídlišti.
00:43:05 Ale kde, to mně neřekla.
00:43:30 -To nedělá špatně.
-Co ode mě chcete?
00:43:34 Nedělej ze sebe pitomce. Jsi v balíku.
00:43:40 Tak kolik?
00:44:04 Tak kde jsme přestali?
00:44:06 -Kolik?
-Pro začátek půlku.
00:44:11 Vy jste se zbláznil! Tolik peněz?
00:44:15 A za co, prosím vás? Proč bych vám měl vůbec nějaký peníze dávat?
00:44:21 Ty nevíš? Ty parchante! Ty budeš likvidovat moje děti
00:44:26 a myslíš si, že ti to jen tak projde?
00:44:29 Klopit budeš! A hezky. Až budeš černej.
00:44:35 Petříček bylo moje nejmilejší dítě. Rozumíš?
00:44:40 A já byl jeho nejmilejší táta.
00:44:45 A ty nevíš, proč máš klopit?
00:44:48 Ty šmejde! Naval prachy, nebo tě vykuchám!
00:45:29 CHRÁPE
00:45:35 Teď konečně vyhrajeme.
00:45:37 A proč? Proč bysme vlastně měli vyhrát?
00:45:40 Co s těma penězma budeme dělat, prosím tě?
00:45:43 Co? Tak ty nevíš co?
00:45:45 Na pořádný dovolený jsme nebyli, ani nepamatuju,
00:45:49 skleničky na víno máme každou jinou,
00:45:51 všechny sukně jsou mi malý, pračka nám dodělává,
00:45:56 auto je dvacet let starý, u zubaře dlužím majlant,
00:46:00 o kožichu na zimu si můžu nechat jen zdát,
00:46:03 deset let jsme nevymalovali, prádlo potřebuju nový,
00:46:07 u jedinejch bot jsem včera ulomila podpatek,
00:46:10 záchod smrdí, mrazák nemrazí,
00:46:13 prostěradla se rozpadaj, koberce jsou prošlapný,
00:46:17 vana je rezavá, a ty se ptáš, co budem dělat s penězma?
00:46:22 V dnešním tahu Sportipa byla vylosována tato čísla:
00:46:27 3, 6, 4, 7, 4, 3.
00:46:43 Počkejte, počkejte. Tady to mám!
00:46:46 Vy jste říkal, že to byl otec?
00:46:49 Ano, otec malého Petříčka. Aspoň to o sobě tvrdil.
00:46:54 To by mohl být klíč k celému snu. Jaký byl váš vztah k otci?
00:47:01 Co to má společného s mým snem? Vždyť vám říkám,
00:47:05 že tvrdil, že je otcem malého Petříčka, ne mým.
00:47:10 Můj otec se ostatně nejmenoval Milan, ale Evžen jako já.
00:47:16 A nenáviděl jste ho v tom snu?
00:47:18 Ani ne, spíš mi byl odpornej.
00:47:20 Proč?
00:47:22 Proč? Já nevím.
00:47:27 Byl mi prostě odpornej. Páchnul z něj alkohol a tak.
00:47:33 A nebyl vám spíš odporný proto, že jste si uvědomil,
00:47:37 že aby mohl být otcem malého Petříčka,
00:47:41 tak musel mít sexuální poměr s jeho matkou,
00:47:45 čili s vaší milenkou?
00:47:48 Budeme ji tak pro jednoduchost označovat.
00:47:51 Možná proto jste ho zabil?
00:47:54 Tak pozor. Já ho nezabil. On uklouzl sám.
00:47:57 To za prvé. A za druhý ty sexuální aspekty věci
00:48:02 mě v tý chvíli ani nenapadly.
00:48:05 A myslíte, že nenapadly ani vaše nevědomí?
00:48:11 Říkal jste, že vám byl odporný.
00:48:13 Dobře. Neznamená to ale vlastně, že jste odporný sám sobě?
00:48:19 -Jak to myslíte? -Já jen hledám určitou motivaci nebo komplex.
00:48:24 -Neříkal jste, že ten chlap...
-Milan.
00:48:27 Že ten Milan... Neříkal jste, že vám byl enormně podobný?
00:48:33 No ano, to byl. Jen byl trochu mladší, ale...
00:48:37 Možná že tou vraždou pana Milana jste chtěl zabít vlastně sám sebe.
00:48:43 Potrestat se za to,
00:48:45 že jste předtím zlikvidoval malého Petříčka.
00:48:49 Měla jsem minule takový dojem, že jeho ztráty litujete
00:48:52 a že si děláte nějaké výčitky v tomto ohledu.
00:49:00 Výčitky jo, to jo.
00:49:03 Ale už jsem vám říkal, že Milana jsem nezabil, že uklouznul sám.
00:49:09 Tak znovu.
00:49:11 Co jsou sny? Sny jsou splněná přání.
00:49:14 Takže je jedno, jakým způsobem
00:49:16 jste se ve svém snu zbavil pana Milana.
00:49:19 Splnil jste si jen svoje přání.
00:49:23 Jak vypadal váš otec? Jste mu hodně podobný?
00:49:27 Já nevím.
00:49:29 Odešel od nás, když jsem byl ještě malej.
00:49:31 -Kolik vám bylo let?
-Asi čtyři roky.
00:49:35 Jako malému Petříčkovi?
00:49:37 Ano. Ale počkejte, co z toho vyvozujete?
00:49:40 Nenáviděl jste otce za to, že vás s matkou opustil?
00:49:45 Já nevím. Byl jsem strašně malej.
00:49:49 Někdy asi jsem ho za to nenáviděl,
00:49:52 ale na druhý straně jsem měl aspoň matku jen sám pro sebe.
00:49:58 Myslím, že přihořívá.
00:50:00 Znáte starou řeckou báji o králi Oidipovi?
00:50:05 Myslíte toho chudáka, co si nakonec vypíchnul oči?
00:50:08 Jó, přesně toho.
00:50:11 Co zabil svého otce a spal se svou matkou.
00:50:23 Ale on to nevěděl, že je to jeho otec a matka.
00:50:27 To bylo takový proroctví. On s tím nemohl nic dělat.
00:50:32 Nějak se ho zastáváte.
00:50:34 Ale nezastávám. Ale neměl to lehký.
00:50:39 Jen si představte, jak mu asi bylo,
00:50:41 když ho vlastní matka hned, jak se narodil,
00:50:45 kvůli tomu proroctví pohodila někde na mezi nebo kde.
00:50:50 A co vaše matka?
00:50:53 Co? Co jí chcete?
00:50:56 Tak do toho.
00:50:58 Já se na ni moc nepamatuju. Jen takový fragmenty.
00:51:03 -Jaký?
-Nepodstatný.
00:51:08 O tom, prosím, nechte rozhodnout mě,
00:51:11 jestli je něco podstatného, nebo ne.
00:51:15 Na její obličej se vůbec nepamatuju.
00:51:18 Jen na její ruce.
00:51:23 Obrovské ruce.
00:51:25 Například jak mi nesou jahodový dort se čtyřma svíčkama.
00:51:29 Nebo jak ty ruce rozbalujou žiletku.
00:51:33 -A dál?
-Co dál?
00:51:36 S tou žiletkou. Co bylo dál?
00:51:39 No co? Strčila ji do holícího strojku a holila si nohy.
00:51:44 Vzrušovalo vás to?
00:51:46 Byl jsem strašně malej, neměl jsem z takovejch věcí ještě rozum.
00:51:51 Rozum možná ne, ale libido už jo.
00:51:55 Nebo si vážně myslíte, že malé děti nevedou sexuální život?
00:52:01 To byste se divil.
00:52:03 No, ještě mám jednu takovou divnou vzpomínku.
00:52:09 Tak ven s ní.
00:52:11 Vzpomínám si, jak mě učila plavat.
00:52:19 Takhle.
00:52:22 Á, dva, tři, á, dva, tři...
00:52:28 A při každým jejím tempu byla voda v tom bazénu červenější
00:52:32 a červenější, až nakonec byla úplně červená.
00:52:38 Asi kvůli týhle vzpomínce jsem se nikdy nenaučil plavat.
00:52:44 To je všechno?
00:52:46 Oni mě brzy po tom strčili do děcáku.
00:52:50 -Po čem?
-Vždyť už jsem vám to říkal.
00:52:54 Po tom, co nás otec opustil.
00:52:57 -Kolik že vám bylo let?
-No přeci čtyři.
00:53:00 Jako malému Petříčkovi.
00:53:03 Co sem pořád pletete toho fakana?
00:53:07 Pak že vám nevadil.
00:53:10 -Promiňte.
-Ne, ne, to nic. To je v pořádku.
00:53:14 Vybití afektu, to patří k terapii.
00:53:17 Ale přehoďme list. Pojďte, upřeme teď pozornost
00:53:21 na zdánlivě nepodstatný detail vašich snů.
00:53:25 Na vaši obsesi s tím sázením. Jaký je váš vztah k exkrementům?
00:54:01 Ehm, ehm!
00:54:04 Ehm, ehm!
00:54:08 Á, to jste vy! Bohužel, musím vás zklamat. Zatím nic.
00:54:14 Říkal jsem vám, že jsou to velice vzácné věci.
00:54:17 Musíte mít trpělivost.
00:54:20 Já jsem, myslím, něco objevil ve vaší výkladní skříni.
00:54:24 Kdybyste dovolil, rád bych se na to podíval.
00:54:29 Ve výkladní skříni? To jste se určitě přehlédl.
00:54:32 Včera jsem to tam rovnal. To bych si pamatoval.
00:54:35 Já bych se přece jenom podíval.
00:54:39 No prosím. Kde jste to viděl?
00:54:44 Tam ta menší.
00:54:46 Ta v těch tmavých deskách.
00:54:49 Ne, ta ne. Ta vedle.
00:54:53 Jo, to je ona.
00:54:57 Sny a prostředky, jak je říditi.
00:55:02 Hm. To je zvláštní. Jak se to sem dostalo?
00:55:05 V životě jsem tu knihu neměl v ruce.
00:55:07 Co jsem dlužen?
00:55:12 Tady je napsaná cena sto korun.
00:55:19 To je jenom orientační cena.
00:55:21 Za takový unikát to by bylo samozřejmě málo.
00:55:26 Tak kolik?
00:55:28 Dvojnásobek?
00:55:33 Pět set!
00:55:37 Dobrá. Dám vám tisíc korun.
00:55:43 Je to sice zadarmo, ale prosím.
00:56:22 Něco není v pořádku?
00:56:42 To není možný.
00:56:45 Víte, co je na tom nejzajímavější?
00:56:48 Že je pravá. Papír, vodoznak, barvy, všechno.
00:56:54 Až na tu hlavu. Nevíte, kdo to je?
00:56:59 Ne, ne, nevím.
00:57:01 Vidím ji poprvé.
00:57:06 To vypadá, jako by si ve státní tiskárně,
00:57:09 kde ty peníze tisknou, někdo zažertoval.
00:57:15 V každém případě je to kuriozita. Takových určitě moc nebude.
00:57:20 To mně ji museli někdo podstrčit.
00:57:25 Ne, ne, ne. To je dobrý! Ukažte, nemáte tam ještě jednu?
00:57:38 A co takhle doma, neměl byste něco? Co? Dobře vám zaplatím.
00:57:42 Za každou takovouhle tisícovku vám dám dvě s Palackým
00:57:46 Co? Dobrej kšeft, ne?
00:58:12 Dvojice muzikantů, které jsem najal v nedalekém baru,
00:58:15 nepřetržitě hrála onen valčík,
00:58:18 který mi stále zněl v uších od posledního plesu,
00:58:21 na kterém jsem se prvně setkal s hraběnkou S.
00:58:26 Jeho melodie mi neustále evokovala její úsměv,
00:58:29 vůni jejich vlasů, dotyky jejího těla při tanci.
00:58:33 Ssss!
00:58:36 Za těchto příjemných asociací navozených hudbou
00:58:38 jsem začal usínat, aniž bych přestal valčík vnímat.
00:58:44 Hudba tak nepozorovaně přešla z polohy reality do mého snu.
00:58:50 Potom, když už jsem spal hlubokým spánkem,
00:58:53 vložil mi můj pomocník do úst kosatcový kořen
00:58:57 a já jej ve spánku začal sát.
00:59:05 S chutí kosatcové šťávy doprovázené valčíkem
00:59:10 se brzy dostavily první obrazy snu.
00:59:13 Objevila se ona - hraběnka S. Stála v okně.
00:59:19 Zapadající slunce ozařovalo stůl před ní
00:59:23 s košem čerstvých fialových kosatců,
00:59:27 oblíbené to její květiny.
00:59:34 Copak si to tady čtete?
00:59:41 Sny a prostředky, jak je říditi?
00:59:45 No to je úžasný. Tak vám nestačí, že polovinu pracovní doby prospíte,
00:59:49 ale ještě tady studujete, jak byste si svůj spánek zpestřil?
00:59:54 To přestává všechno! Pojďte se mnou do kanceláře.
00:59:59 Mohl byste mi vrátit mou knihu?
01:00:56 Tak ty si myslíš, že tohle to tě spasí?
01:01:02 Takovejch už bylo!
01:01:05 A kde jsou?
01:03:14 Beru!
01:03:18 -Co tak brzo?
-Ale starej odjel na veletrh
01:03:22 a já mám stejně napracováno. Jó. Dostal jsem prémii.
01:03:27 Kup si něco hezkýho.
01:03:32 To je úžasný!
01:03:34 PUSA
01:03:38 Prosím tě, nevíš, kde jsou věci po matce?
01:03:43 -Co?
-No, ty starý krámy po mojí matce.
01:03:47 Na co to potřebuješ?
01:03:49 Ale děláme v podniku sbírku Člověk v tísni.
01:03:55 To jsou samý starý krámy. To nemůžeme nikomu dát.
01:03:59 Ještě by nás pomluvili.
01:04:01 No já se jen podívám. Kde to je?
01:04:04 Aspoň dobrou vůli můžu projevit, ne?
01:04:07 V komoře, v tý bíle nalakovaný skříni. A v krabici, co leží na ní.
01:05:59 Z CD PŘEHRÁVAČE HRAJE VALČÍK
01:06:57 KDÁKÁ JAKO SLEPICE
01:07:22 Od tebe já nic nechci.
01:07:25 Prosím vás, nevíte. kde bych tady našel Elizabetu?
01:07:29 Elizabetu?
01:07:32 Říkáš Elizabetu?
01:07:36 Tak ty pořád ještě nevíš, jak se jmenuje, co?
01:07:41 Ty chudáku!
01:07:44 To ti opravdu ještě nedošlo, o co tu jde?
01:07:50 Anebo to na mě jen tak hraješ?
01:07:53 Nechci to zadarmo.
01:07:57 Chceš mě podplatit, ty grázle?
01:08:00 Jsem nepodplatitelný.
01:08:05 Jsem Matka i Otec Ubu, jsem Velký Mogul.
01:08:12 Třetí oko. Jsem Brahma!
01:08:17 A ty se mě snažíš podplatit?
01:08:32 Evžene, tady! Tady jsem.
01:09:09 Počkej. Něco jsem ti připravila.
01:09:39 Elizabeto, jak víš, že právě tenhle ten dort zbožňuju?
01:09:43 Co znamenají ty svíčky?
01:09:47 Ty si snad moje jméno nikdy nezapamatuješ.
01:09:50 Já jsem přeci Evženie, ty blázínku.
01:09:53 Evženie? Já myslel, že...
01:09:59 Dneska jsou to přesně čtyři týdny, co jsme se seznámili.
01:10:04 Nějakej lístek je tam.
01:10:15 Na, přečti mi to. Zapomněl jsem si doma brýle.
01:10:19 Já myslela, že doma jsi tady.
01:10:26 Sen je druhý život. Gérard de Nerval
01:10:31 A někdy i první.
01:10:52 Evžene, přinesla jsem ti brýle.
01:10:58 Prosím?
01:11:00 Promiňte. Já...
01:11:03 Já... Já... Myslela jsem, že...
01:11:07 Evžen tady přeci už nejméně týden nepracuje.
01:11:10 Dostal padáka.
01:11:13 Teda dal výpověď. Po dohodě. To jste nevěděla?
01:11:28 Nesmíš mě nikdy opustit.
01:11:31 Nepřežila bych to!
01:11:36 Chtěla bych dítě.
01:11:39 Tvoje dítě.
01:11:41 Miláčku.
01:11:52 Evžen přeci není malý dítě. Asi sehnal něco lepšího.
01:11:56 Chce tě překvapit.
01:11:58 A co to mluvení ze spaní?
01:12:00 Tuhle volal ze sna nějakou Elišku.
01:12:05 Já to cítím.
01:12:08 Tady. Je v tom určitě nějaká ženská.
01:12:12 Evžen a ženská? Ty mě rozesměješ!
01:12:16 Je teď v takovejch těch letech.
01:12:20 Hele, to by sis přeci musela všimnout. Minimálně v posteli.
01:12:25 No právě!
01:12:35 Jak víš, že to bude chlapec?
01:12:38 Vím! Prostě to vím.
01:12:42 A bude se jmenovat Evžen.
01:12:45 A nebude těch Evženů nějak moc?
01:12:48 Ale já jinak nemůžu. Nakonec můžeš mu říkat třeba Petříček.
01:13:32 Evženie, Evženie...
01:13:38 Tak se přece jmenovala vaše matka?
01:13:40 Po pravdě řečeno jsem to čekala.
01:13:42 Konečně kápla božskou.
01:13:45 Víte, s kým jste se to zapletl?
01:13:49 -Se svou animou.
-S kým?
01:13:53 Anima je ženská část mužské psychiky.
01:13:57 Je to vlastně vaše duše. Je to předobraz ženy,
01:14:01 kterou nosí každý muž ve svém srdci.
01:14:04 Proto se vám představila nejprve jako Eva.
01:14:07 Biblická Eva je kolektivní archetyp.
01:14:10 Je to symbol ženy jako takové. Žena obecná.
01:14:14 Potom měnila sen od snu své jméno jako proces individuace,
01:14:20 až došla ke jménu vaší matky.
01:14:22 Teď už jméno měnit nebude. To vám garantuji.
01:14:26 Obraz matky je totiž z velké části i obrazem animy.
01:14:33 Ale já ji hluboce miluju.
01:14:37 A navíc čekáme dítě.
01:14:41 S animou?
01:14:43 S Evženií.
01:14:45 Co vás to napadlo člověče? Zbouchnout vlastní animu.
01:14:49 To je horší než incest. Co já s tím mám teďko dělat?
01:15:06 Velký Mogul? A co ještě?
01:15:09 Třetí oko. A Brahma.
01:15:14 Minule dokonce, že je Pán Bůh.
01:15:17 A co takhle Napoleon nebo Karel Marx?
01:15:20 -Ne, to ne.
-Tak to teprv přijde!
01:15:23 -Jak přijde?
-Máte pěkně namyšlený superego.
01:15:28 -Kde? -Ta špinavá baba, co jí smrdí z huby.
01:15:34 Strašně!
01:15:36 Svědomí, kterýmu smrdí z huby.
01:16:32 Vím všechno.
01:16:35 To vám gratuluju. Kdo jste?
01:16:37 Velký Mogul, Pán Bůh, nebo snad Třetí oko?
01:16:42 Manželka Evžena!
01:16:46 Pojďte dál.
01:16:52 Posaďte se.
01:16:55 Měla byste vědět, že se Evžena nikdy nevzdám.
01:17:00 To vám schvaluju.
01:17:04 Takže vy to s ním nemyslíte vážně?
01:17:09 Naopak. Se svými pacienty to myslím vždycky vážně.
01:17:14 S pacienty? Evžen není váš milenec, ale pacient?
01:17:21 On je nemocný?
01:17:24 Nemocný, nemocný, to se takhle říct nedá.
01:17:28 Má určité sny.
01:17:31 -Sny?
-Ano, sny.
01:17:34 Prožívá teďka těžké období.
01:17:36 Toho jste si jako jeho manželka musela jistě všimnout.
01:17:39 Jaký sny?
01:17:42 Jsem vázána lékařským tajemstvím.
01:17:47 Když mi to nemůžete říct jako lékařka,
01:17:50 prosím, prozraďte mi to jako žena.
01:17:55 Jako žena ženě.
01:17:59 Co s váma mám dělat? Jenom mi tu, prosím Vás, nebrečte!
01:18:05 Sedněte si. Bude to trochu delší.
01:19:20 ZA DVEŘMI VÝKŘIKY ŽENY PŘI PORODU
01:19:30 PLÁČ DÍTĚTE
01:19:40 Je to kluk!
01:19:51 Nepřipomíná ti to něco?
01:19:54 Já zapomněla. Dětská amnézie, co?
01:20:02 Je to světice, ty parchante!
01:20:06 Světice!
01:20:33 Jsem papež.
01:20:36 Jsem Napoleon.
01:20:40 Jsem Karel Marx.
01:20:56 Tak jak bylo v práci?
01:20:59 Ale to víš. Nuda, nuda, šeď, šeď.
01:21:04 Jó, málem bych zapomněl. Brali jsme prémie.
01:21:13 Už zase?
01:21:19 KDÁKAJÍ JAKO SLEPICE
01:21:57 Z CD PŘEHRÁVAČE HRAJE VALČÍK
01:23:09 PLÁČ DÍTĚTE No tak, nebreč. Už tam budeme.
01:23:19 Neuhlídala jste si ho, co?
01:23:23 Kdepak. Matka je matka. Ta když zavolá...
01:23:36 Prosím vás, znáte to tady?
01:23:39 Milá zlatá, já to znám všude.
01:23:45 Hledám nějakou Evženii.
01:23:48 Evženie, Evženie...
01:23:54 Něco mi to říká.
01:23:56 Má malé dítě a nosí kabelku z krokodýlí kůže.
01:24:01 Krokodýl, to je pěkná potvora!
01:24:11 Neznáte nějakou Evženii?
01:24:15 Co jí chcete?
01:24:18 Já nic, ale tady ta paní ji hledá.
01:24:21 Ukradla mi muže.
01:24:51 Jsem Noemova archa,
01:24:55 jsem nebeský Jeruzalem,
01:24:59 jsem Tórovo kladivo,
01:25:03 jsem Krumhildina košile,
01:25:05 jsem Jišajův kořen,
01:25:08 Smaragdová deska,
01:25:11 Sargan Akkadský,
01:25:14 Kanec královský,
01:25:16 Řepík lékařský,
01:25:19 Desátý dům...
01:25:23 Jsem mochna husí,
01:25:25 jsem čínský meloun,
01:25:28 jsem jeskyně Para Gala.
01:26:55 Z CD PŘEHRÁVAČE HRAJE VALČÍK
01:28:09 Prosím vás, je to strašně důležitý.
01:28:11 Tuhle fotografii jsem našel tady v ateliéru.
01:28:14 Nevíte náhodou, jak se tam mohla dostat?
01:28:21 Vy jste dobrej. Jak to mám vědět?
01:28:24 Jestli to bylo mezi těma krámama,
01:28:26 tak to jsou nějaký zbytky po starým Fikejzovi.
01:28:28 -Kdo to je?
-Vidím ty lidi prvně.
01:28:31 -Já myslím starej Fikejz. -No přece fotograf, co to tady měl před váma.
01:28:36 -Kde bych ho našel?
-To já nevim.
01:28:39 Prý je v nějakým domově důchodců, nebo co.
01:28:46 Prosím vás, kde bych našel pana Fikejze?
01:29:28 No to je dost, Milane, že sis vzpomněl na starýho kamaráda.
01:29:34 Jak to, prosím tě, děláš, že vypadáš pořád tak mladě?
01:29:38 Já jsem proti tobě učiněná ruina.
01:29:42 Promiňte, pane Fikejz. Asi jste si mě s někým spletl.
01:29:47 Víte, že máte pravdu?
01:29:50 Milan je totiž už nejmíň čtyřicet let mrtvej.
01:29:54 To ta podoba mě tak zmátla. Jako byste mu z oka vypadnul.
01:30:00 Jenže jemu bylo asi tak kolem třiceti, když umřel.
01:30:06 Vy jste ale asi přišel kvůli něčemu jinému, viďte?
01:30:10 Možná že ani ne. Pamatujete se na tuhle fotografii?
01:30:21 Kde jste k ní přišel?
01:30:25 Krásná Evženie.
01:30:29 On měl vždycky větší štěstí u ženskejch než já.
01:30:33 A to je jejich Petříček.
01:30:37 Pár dnů po tom, co jsem zmáčknul spoušť u tohohle aparátu,
01:30:42 se Milan zabil.
01:30:45 On se vlastně nejmenoval Milan, ale Evžen po otci.
01:30:51 Oni měli v rodině takový zvyk,
01:30:53 že prvorozený syn se vždycky musel jmenovat Evžen.
01:30:57 Táhli to takhle asi desátou generaci.
01:31:01 Evžen ale svého otce nenáviděl, ani nevím proč, a nesnesl,
01:31:04 abychom mu říkali jménem, které nosil jeho otec,
01:31:09 a tak jsme mu museli říkat Milan.
01:31:13 Teď si vzpomínám, že se ani ten jejich kluk
01:31:15 nejmenoval Petříček, ale taky Evžen.
01:31:18 Milan, jak nenáviděl svého otce, tak se přece jen neodvážil
01:31:22 porušit rodinnou tradici. Ale říkali mu Petříček.
01:31:27 Taková vzpoura na kolenou.
01:31:30 Hejbnul se do expozice.
01:31:33 Jako by ta rozmazaná hlava byla varováním - předtucha.
01:31:38 Co se mu stalo? Na co zemřel?
01:31:41 Prý uklouznul nebo zakopl o dětské kostičky.
01:31:45 Upadnul hlavou na roh stolu nebo kamna nebo co.
01:31:51 Taková blbá smrt. Kdyby nebyl vožralej, tak...
01:31:55 A co Evženie?
01:31:57 Celé je to hrozně smutná záležitost.
01:32:01 Evženie byla skutečně krásná, ale pěknej cvok.
01:32:05 Když se narodil Petříček,
01:32:08 tak Evženie začala pomalu o Milana ztrácet zájem.
01:32:13 Začala se v ložnici zamykat. Samozřejmě s Petříčkem.
01:32:17 Přenesla na něj všechnu svoji lásku. A Milan to neunes.
01:32:22 Zhroutil se, začal chlastat a pak už to s ním šlo rychle z kopce.
01:32:28 A co bylo dál?
01:32:30 Když pak Milan umřel, bylo to ještě horší.
01:32:33 Evženie si totiž vzala do hlavy, že Milana zabil malý Petříček.
01:32:39 Byla přesvědčená, že mu ty kostičky pod nohy strčil úmyslně.
01:32:43 A tak už pak vůbec nikam z ložnice nevycházela
01:32:47 a jen hlídala Petříčka.
01:32:50 Celé dny a noci na něj koukala a držela ho za ručičku.
01:32:55 Bála se, že přijde policie, a že jí malýho Petříčka
01:32:59 odvedou v poutech jako vraha a zavřou do vězení.
01:33:04 -Jak si to mohla myslet?
-Vždyť vám říkám, že byla cvok.
01:33:08 Jak to dopadlo? Nenapínejte mě!
01:33:10 Jednoho dne je oba našli ve vaně s podříznutejma žílama na rukou.
01:33:17 Koho oba?
01:33:19 Evženii a malýho Petříčka. Napřed řízla sebe a pak jeho.
01:33:25 Neunesla ten strach, tu úzkost, to čekání.
01:33:29 Nepřežila zkrátka svůj život.
01:33:32 Jako ten profesor ve Felliniho Sladkým životě,
01:33:35 co povraždil celou svou rodinu, aby ji uchránil před životem.
01:33:41 Evženie i Milan ho strašně milovali. Fascinoval je.
01:33:46 Kdo?
01:33:47 Tenhle Felliniho film. Viděli ho snad padesátkrát.
01:33:52 To bude asi dědičný.
01:33:55 Všechno je dědičný. Všechno naše poznání
01:33:58 je jenom vzpomínání si na to, co jsme zdědili.
01:34:03 Malýho Evženka nakonec zachránili.
01:34:06 Přece nedokázala na tu žiletku v jeho případě patřičně zatlačit.
01:34:12 Asi se v ní na poslední chvíli probudil mateřskej cit nebo co.
01:34:20 Dál už to znám.
01:34:23 To se nám to pěkně zamotává.
01:34:28 Proč jste mi neřekl, že máte pořezaný zápěstí?
01:34:32 Neptala jste se.
01:34:33 Já se vás přeci nemůžu na všechno ptát.
01:34:36 Správně bych se vás vůbec na nic neměla ptát.
01:34:39 Měl byste sám, spontánně, asociace, co vás napadne.
01:34:47 Jenomže na tohle já nemám čas. Víte, kolik mám pacientů?
01:34:51 Tak to z vás musím z každýho dojit jako z kozy.
01:34:56 Vám to může být jedno, ale co já? Jak se s tím mám vyrovnat?
01:35:01 Nejdřív jsem zlikvidoval svým tajným přáním matce její dítě,
01:35:09 čímž, jak se ukázalo, jsem vlastně zlikvidoval sám sebe.
01:35:15 Pak jsem sprovodil ze světa jistého Milana,
01:35:18 z kterého se vyklubal můj otec,
01:35:22 abych se potom spustil se svou matkou nebo animou,
01:35:25 nebo kdo to je, a zplodil s ní dítě,
01:35:31 vlastně sebe sama.
01:35:36 Na tohle zřejmě s obyčejným Oidipovským komplexem nevystačíme.
01:35:44 A to nemluvím o superegu, který je mi v patách.
01:35:48 Mimochodem měla jste pravdu. Už se holedbalo,
01:35:51 že je Napoleon a Karel Marx. A taky papež.
01:35:55 A to jsem vám ještě neřekla, že se tady na vás byla zeptat
01:35:57 vaše manželka a já jí všechno vyklopila.
01:36:21 Buď já, nebo ona!
01:36:26 Na!
01:37:32 Táta! Táta jde.
01:37:45 Evženie!
01:37:48 Evženie!
01:37:50 Evženie!
01:37:53 Evženie!
01:37:56 Evženie!
01:37:58 Evženie!
01:38:00 Evženie!
01:38:10 Evženie!
01:38:15 Evženie!
01:38:23 Evženie!
01:38:25 Evženie!
01:38:27 Otevři!
01:38:28 Slyšíš?
01:38:30 To jsem já, Evžen!
01:38:43 Evženie!
01:39:21 Evženie!
01:39:25 Evženie!
01:39:29 Mami!
01:39:32 Mami!
01:39:41 Neplakej, Petříčku.
01:39:45 Vždyť je to jenom sen.
01:39:54 Pojď, malinkej.
01:39:56 Maminka tě naučí plavat.
01:40:09 Podívej. Nic to není.
01:40:11 Á, dva, tři,
01:40:14 á, dva, tři,
01:40:18 á, dva, tři,
01:40:21 á, dva, tři.
01:40:25 No vidíš, jak ti to jde. Jak jsi šikovnej.
01:40:30 Musíš se to naučit.
01:40:33 Člověk musí umět především plavat. Jinak nepřežije.
01:40:57 Á, dva, tři,
01:41:00 á, dva, tři,
01:41:02 á, dva, tři,
01:41:05 á, dva, tři,
01:41:08 á, dva, tři,
01:41:10 á, dva, tři,
01:41:13 á, dva, tři,
01:41:15 á, dva, tři,
01:41:18 á, dva, tři,
01:41:21 á, dva, tři,
01:41:23 á, dva, tři,
01:41:26 á, dva, tři,
01:41:28 á, dva, tři...
01:44:22 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2010
Autorský film Jana Švankmajera vypráví o jednom mužském osudu v surrealistických obrazech a s použitím výtvarné stylizace, v níž jsou propojeny hrané části s animovanými fotografiemi herců, podobně jako v papírkovém filmu, jak ve vtipné předmluvě říká sám autor.
Evžen žije dvojí život: jeden reálný a druhý ve svých snech. V reálném životě má manželku, ve snovém mladou milenku. Tuší, že sny, které ho provázejí, mají hlubší význam, a tak se obrátí na psychoanalytičku, aby mu sny vyložila. Evžen ztratil v dětství rodiče, v jeho snech vedle milenky vystupuje i babizna, která ho neustále varuje, že nesmí své milence ublížit. Psychoanalytička je z jeho zmatených snů zoufalá a skutečná manželka ho podezírá z nevěry. Tajně jednou prohlédne Evženův rituál, vstoupí do jeho snového světa a odhalí manželovu bigamii. Teprve přes nalezenou fotografii shledá Evžen pravdu o osudu svých rodičů a pochopí smysl svých snů.