Toulky zesnulého umělce krajinou severní Moravy a Slezska. ### Scénář a režie V. Preclík
00:00:22 Nikdy se, myslím, necestovalo tak pilně jako dnes.
00:00:26 Co vlastně nutí lidi vyřídit si pas, nacpat kufry a vyrazit z domova?
00:00:32 Asi je to lidská zvědavost nebo chuť poznávat dosud nepoznané.
00:00:37 Nebo jenom obyčejný pokus naštvat souseda, že jsem byl až v Africe?
00:00:41 Spojujeme cestu s nejvzdálenějšími kraji.
00:00:46 Co takhle vyrazit bez pasu, jen s chutí podívat se za humna?
00:00:53 Mne zajímaly smírčí kříže.
00:01:05 Co jsou to smírčí kříže?
00:01:08 Každý se dívá na svět očima své profese.
00:01:12 Já se budu dívat na věci jako sochař.
00:01:20 Pro mne smírčí kříže jsou objekty, a jsou krásné už svou existencí.
00:01:28 Působí jako svědkové.
00:01:32 Dráždí nás otázkou, čeho jsou svědkové?
00:01:39 U mne převládá názor, že jsou překrásné. Zdobí krajinu.
00:01:45 Stojí v ní jako veliké hřiby. Působí monumentálně.
00:01:51 Působí tajemně.
00:01:54 Tajemno mne vedlo k tomu, abych se za nimi rozjížděl.
00:01:59 Asi tak, jako lidé jezdí za zábavou nebo na chatu.
00:02:05 Sedl jsem do auta a jel jsem za nimi.
00:02:09 Často jen s malou nadějí, že vůbec nějaký smírčí kříž najdu.
00:02:15 Dobroslavice jsou malá obec na severní Moravě.
00:02:18 Tudy prošla fronta. Jel jsem tam najisto.
00:02:21 Věděl jsem o dvou křížích.
00:02:24 Nevěděl jsem však, že při jejich hledání najdu krásnou krajinu.
00:02:28 Se šťavnatou zelení a klidem, který městský člověk dovede ocenit.
00:02:36 Tady někde stával dobroslavický zámek, který lehnul popelem.
00:02:42 A to při osvobozování kraje na konci druhé světové války.
00:02:47 V zámku byla komůrka, v níž bydlel lesní adjunkt Lukáš.
00:02:54 K adjunktství se dostal proto, že byl vynikajícím hráčem na lesní roh.
00:03:00 Vyhlášený v celém kraji jako geniální muzikant.
00:03:05 Jeho zvykem bylo, že jednou za týden otevřel okna komůrky a hrál.
00:03:16 Tón lesního roku je vlídný a podmanivý.
00:03:27 Vyvolal lásku mlynářovy dcery Marie, otec takovému citu nepřál.
00:03:44 Dal slovo sedlákovi Holešovi z Dobroslavic.
00:03:49 Ten se našel mrtvý a v jeho hrudi byla šipka samostřílu.
00:04:02 Samozřejmě se vyšetřovalo. Podezřelým byl Lukáš.
00:04:10 Jenže ten si zařídil alibi.
00:04:13 V době mordu byla okna jeho komůrky otevřená.
00:04:18 Linula se z nich nádherná hudba.
00:04:22 Málokdo věděl, že za něj hrál kamarád z Českého Těšína.
00:04:30 Později dal mlynář postavit tento kříž. A to:
00:04:37 Jako výraz prosby o usmíření s bohem a slitování nad vinou.
00:04:48 Koňmo po této cestě, dorazíme pomalu k rybníku Štěpánu.
00:04:53 Tam prý kdysi řezník zabil řemenáře.
00:04:57 V domnění, že jím byl ošizen.
00:05:00 Ve stejnou dobu tam směřoval také povozník z Hošťálkovic.
00:05:03 Vezl zboží do Děhylova. Bylo horké léto.
00:05:05 Vyschnuly potoky i rybníky.
00:05:08 Povozník dojel k hrázi a chtěl si vyschlým dnem zkrátit cestu.
00:05:12 Při sjíždění dolů najel do hráze a rozsypalo se mu kolo.
00:05:17 Tma jako v ranci, co teď? Najednou tu bylo světýlko.
00:05:21 Nikdo ho nenesl, objevilo se samo o sobě, aby posloužilo.
00:05:27 Díky jemu kolo sestavil a všimnul si lépe kamene.
00:05:34 Byl na něm vyrytý řeznický nůž.
00:05:43 Jsem moc rád, že nakonec kamenný kříž našel lepší místo.
00:05:48 Na dně rybníka byl více zranitelný. Teď dělá společnost mlynářovu kříži.
00:06:13 Koho by napadlo, že cestou na Bílovec potkáme prales?
00:06:17 Alespoň jeho zbytky.
00:06:28 Kříž jsem našel ve studni. Je zvláštní, že byl zrovna ve studni.
00:06:35 Pro nás je symbolem veliké lásky vojáka Ondřeje a Dorotky Kovářové.
00:06:47 V době srážky císařských armád a Selského povstání zahynul voják.
00:06:55 Respektive erár ho odepsal jako mrtvého, ale on žil dál.
00:07:00 Dorotka ho našla a vypiplala ho. Zamilovala se do něj a on do ní.
00:07:05 Byla z toho veliká láska a žili spolu, ale pro úřady byl mrtvý.
00:07:10 Po letech se jeho zranění obnovilo a bohužel zemřel.
00:07:16 Dorotka se domnívala, že bude pohřben, ale to nebylo možné.
00:07:23 Pro úřady byl dávno mrtvý.
00:07:26 Farář odmítnul dát na jeho hrob kříž. Lidé jí poradili:
00:07:35 Nechej udělat kříž a postav si ho, kam chceš.
00:07:40 Což se stalo, Dorotka nechala postavit kříž a zbožňovala jej.
00:07:46 Zdobila ho a chovala se k němu krásně, což nerad viděl František.
00:07:55 Tajně si na Dorotku myslel a chtěl si ji vzít.
00:07:59 Došlo to tak daleko, že kříž jako bariéru přestěhoval.
00:08:06 Hodil jej do studny.
00:08:13 Dorotka zapomněla, a nakonec se vzali. Až po čase se přiznal.
00:08:21 Někdo kámen vytáhnul, ale z té studny už nikdo nikdy vodu nepil.
00:08:35 Moje putování je nepřetržité v pátrání skoro detektivním.
00:08:40 Kterou cestou se dát? Kudy? Kam?
00:08:43 Jak daleko ještě?
00:08:46 Spíše je to zamlžené okno, než jasný výhled. Lidé nevědí.
00:08:53 Až kolega keramik něco věděl.
00:08:57 Varianty jsou tři, jeden je kříž, druhá je z třicetileté války.
00:09:11 Těch smírčích křížů je hodně. Ta vojna byla nepříjemná a dlouhá.
00:09:22 - Třetí je asi nějaká lidská vášeň?
- Asi.
00:09:32 Hynek Kořenský se narodil v Budišovicích.
00:09:38 Byl synek velmi inteligentní a znalý písma.
00:09:42 Pánové jej udělali tedy lokajem.
00:09:46 Inteligence a znalost písma zavinily nakonec jeho smrt.
00:09:50 Co slyšel a viděl, si zapisoval, až měl deník toho, co se v zámku dělo.
00:09:58 Tím se stal zámeckým pánům nebezpečným.
00:10:03 Tajemství totiž neudržel a řekl je své milé Veronice.
00:10:09 Ta sloužila na zámku jako on. Tajemství také neudržela.
00:10:14 Řekla je své zámecké paní, která si byla vědoma velikého nebezpečí.
00:10:22 Postupně mu proto lila jed do pití a pokrmů.
00:10:37 Jeho milá Veronika si uvědomila, že zavinila jeho postupnou smrt.
00:10:46 Kála se a dala postavit tento krásný kámen - kříž.
00:10:52 Objevil jsem jej uprostřed růží.
00:10:57 Povídka se proto jmenuje Jedy a růže.
00:11:03 Tento kříž je vlastně zhmotněním výčitek svědomí.
00:11:09 Zcela nečekaně mi příroda poskytnula osnovu na nebi.
00:11:13 Stačí vepsat pár not. Pak ji ale překřížily vlasy vrby.
00:11:20 A do narýsovaného rastru osnova vyskládala kameny na hrázi řeky.
00:11:26 Nečekané překvapení.
00:11:28 Tak jako byl nečekaný nález zcela neznámého kříže v Podlesí.
00:11:51 Při cestách za smírčími kříži se stane, že se najde neplánovaně.
00:11:57 O to větší je potom radost.
00:12:00 To se nám stalo v Podlesí, a o to je to tajemnější.
00:12:06 Ani místní lidé nevědí nic. Budeme pátrat v archivu.
00:12:16 Třeba se i dopátráme.
00:12:33 První obydlí a zemědělské nástroje byly dřevěné.
00:12:39 Všechny předměty byly dřevěné. Někdo zná dřevo velmi úzce.
00:12:51 Někdo z něj vyrábí hudební nástroje, třeba housle.
00:12:59 Dřevo v životě člověka je všudypřítomné. Má svoje dějiny.
00:13:08 Bylo tady také dříve, než člověk.
00:13:14 Dřevo je rozděleno do zájmových oblastí.
00:13:17 Některé dřevo je měkké, jiné poddajné.
00:13:23 Mnohé se naopak těžko štípe.
00:13:29 Z historie známe pár příběhů, kde dřevo hrálo hlavní roli.
00:13:36 Třeba namátkou Jiráskova Lucerna. Jako malý kluk jsem tuto hru viděl.
00:13:43 Byla o Hejkalovi, o posedlých muzikantech.
00:13:50 Měl jsem ale pocit, že to je o staré lípě. Ta byla zázračná.
00:13:54 Byla kouzelná a pomáhala lidem.
00:13:59 Vtěsnala se nějakým způsobem do jejich života.
00:14:09 Existovaly i stromy s esencí zla.
00:14:13 Jeden z nich mohl být i v příběhu, který Vám teď povím.
00:14:23 Příběhu, ve kterém, jakoby v tom stromě bylo koncentrováno zlo.
00:14:28 Lidé nemohli kolem něj chodit. Často si tam někdo zlomil nohu.
00:14:34 V mokřině se utopily ovce.
00:14:37 Vandrovníkovi vzal někdo jeho vak a uvázal ho nad řeku.
00:14:48 Lidé, kteří žili v Dolních Životicích, měli z borovice strach.
00:15:00 Jejich tajným přáním bylo: porazit ji. Zlikvidovat.
00:15:07 Našel se takový hrdina. Dolnoživotický mlynář Burdych.
00:15:14 Sám o sobě se vyrovnal s nepřítelem a jako svobodný mlynář nerobotoval.
00:15:26 Tím se přišlo na to, že to byl on, a dráb ho odvedl v železech na zámek.
00:15:37 Byl souzen za zničený majetek.
00:15:41 Ale kupodivu, protože nezabil, jenom odstranil strom, ortel byl milostivý:
00:15:51 Měl vysekat rukou kamenný kříž.
00:15:57 Na důkaz svého pokání jej postavil na místo skácení oné zlé borovice.
00:16:08 Hledal jsem ho u borovice, v lese, nakonec jsem ho našel na mostě.
00:16:13 Na most patří Jan Nepomucký.
00:16:17 Někdo se asi rozhodnul, že na jeho místo přišel kříž. Je to zvláštní.
00:16:25 Je divné, že kříž zdobí tímto způsobem.
00:16:29 Mne zajímají tyto nádherné tvary. Je to lidový projev.
00:16:37 Na první pohled je vidět, že kříž nesekal sochař.
00:16:44 Struktura tomu odpovídá a tento záhadný tvar je spíše přírodní.
00:16:51 Umělecké dílo to není, a je to nesmírně zajímavé, je to svědek.
00:17:30 Někdy, jakoby se proti mně všechno spiklo. Nedaří se mi.
00:17:35 Jakoby se kámen schovával, jakoby byl začarovaný.
00:17:39 Chtěl bych se zeptat na cestu, ale není koho.
00:17:42 Na takové otázky odpovídají většinou spolehlivě staří lidé a farář.
00:17:48 Bloudím po Polance, prohlížím si její kostel, její tichá zákoutí.
00:17:54 Našel jsem i městský znak s andělem a poslouchal jsem chvíli Odru.
00:18:00 Ta se umí někdy rozkatit!
00:18:03 Čekal jsem, zdali někdo nepřijde osedlat koně.
00:18:08 A propadl jsem kouzlu řeky. Kouzlu ticha.
00:18:12 A to kousek od zdí velkoměsta.
00:18:20 Nepomuk v Polance stojí na správném místě. Ale smírčí kříž nikoli.
00:18:27 Překážel, a tak mu našli nové místo. Kolikáté už?
00:18:36 U tohoto kamene mne napadá takové srovnání, takový příběh.
00:18:40 Taková věc, kdyby se bývala podařila.
00:18:43 Dnes považujeme dětskou kresbu za obrovskou instituci.
00:18:50 A ono to má s tím příběhem souvislost.
00:18:57 Vyprávěl mi jej pan Surý z Polanky.
00:19:00 Na tomto krásném kopci holčička pásla krávy.
00:19:06 Nechtěně byla svědkyní šarvátky: bitvy dvou setnin.
00:19:12 Pozorovala tu příšernou příhodu s dětskou zvědavostí.
00:19:19 Kdyby bývala malířkou a zaznamenala by tu krutou chvíli, byla by to věc!
00:19:33 Nestalo se tak.
00:19:38 Příběh se udál na tomto místě v roce 1866.
00:19:46 Střetly se tu dvě setniny a rozdaly si to mezi sebou.
00:19:52 Ten kříž má několik významů.
00:19:56 Nyní jsme byli svědky jeho přemístění, jeho nového života.
00:20:02 Ten byl ještě podtržen zasazením toho stromečku, té lipky.
00:20:13 Smírčí kříž u Polanky je čím dál tím slavnější.
00:20:18 Vy jste se rozhodli jej přemístit? Proč?
00:20:21 Jsme rádi, že tento kříž se dostal lidem v okolí do povědomí.
00:20:28 Instalovali jsme jej proto, že byl v místě, které bylo nepřístupné.
00:20:35 Mnozí lidé o něm ani nevěděli, navíc byl ohrožován činností zemědělců.
00:20:41 Byl vzadu a překážel.
00:20:52 Pan František Surý, který mi kdysi příběh vyprávěl, už není mezi námi.
00:20:58 Popovídal jsem si s jeho ženou a s jeho synem.
00:21:06 Podle vyprávění otce došlo tady k bitvě.
00:21:11 Mezi Polankou a Klimkovicemi byli vojáci.
00:21:17 Druhá část vojáků byla v těchto místech a tady došlo ke střetu.
00:21:24 Měli pušky a střelný prach. Tady jich několik padlo.
00:21:32 Vojsko tady postavilo kámen a vytesalo kříž.
00:22:25 Nedovedu si představit dobu, v níž se lidé spoléhali na svoje nohy.
00:22:34 Apatykář Krajina z Opavy měl spoustu dlužníků.
00:22:41 Největší dlužník byl jeho bývalý kumpán, rychtář, původně holič.
00:22:50 Pak byl rychtářem v Budišově nad Budišovkou.
00:22:55 Později měl veliké dluhy. Krajina jej marně urgoval.
00:23:02 Vydal se pěšky jako krajánek a peníze z něj chtěl vymámit.
00:23:14 Šel lesem překvapit rychtáře v Budišově a dostat z něj peníze.
00:23:36 Tady asi dorazil "krajánek", aby si vyzvednul peníze od rychtáře.
00:23:54 Poveselili se a ráno se vydal zpět na Opavu. Šel svižně a vesele.
00:24:02 Trvalo to hodinku, potom si sedl a jedl špek, bílý chléb a víno.
00:24:18 Najednou se z vaku začaly sypat zlaťáky. Na mýtině nebyl sám.
00:24:30 Sledoval ho poberta, který cítil, že je něco v nepořádku.
00:24:39 Že to není pravý krajánek.
00:24:42 Připadal mu ještě "krajánkovitější", než by měl být.
00:24:48 Našlapoval za ním jako pes. A dočkal se. Vytáhnul kudlu.
00:24:58 Jaký byl krajánek? Jaký byl apatykář?
00:25:02 Jaký byl příběh s penězi?
00:25:05 Příběh falešného krajánka, lékárníka z Opavy, vyvolal zájem rychtáře.
00:25:14 Cítil se spoluvinen, a proto dal postavit tento krásný kříž.
00:25:36 Znesvářené rodiny, rody, města, to je častý literární námět.
00:25:49 Takováto nenávist je nepříjemná i v malém městě Brušperku.
00:26:01 Tento kámen je památník usmíření dvou brušperských rodin.
00:26:18 Podle staletých legend zde prochází zemská osa. Otočme se kolem ní.
00:26:31 Nikdo neví, kde byla rychta v Brušperku.
00:26:36 V době, kdy znesvářené rodiny proti sobě bojovaly.
00:26:44 V rychtě svolal rychtář stařešiny rodin.
00:26:51 Domluvil jim a přikázal jim:
00:26:57 Vysekejte smírčí kříž, který bude symbolem usmíření rodů.
00:27:10 Moc se mi to líbí.
00:27:12 Slovo usmíření chybí v našem moderním slovníku. Chybí též slovo pokání.
00:27:22 Usmíření a přiznání viny je důležité.
00:27:26 Jestliže někdo umí přiznat vinu, pak je snadnější se smířit.
00:27:31 My za našimi humny bychom se měli naučit usmíření.
00:27:36 Kdybychom se začali usmiřovat, pak jsme vyjeli správným směrem.
00:27:44 Skryté titulky pro Vás připravili Marta Slavíková a Josef Batěk.
Známý sochař Vladimír Preclík (1929–2008) se vydává na severní Moravu po stopách tzv. smírčích křížů, což jsou kamenné kříže, které stojí na místech, kde se v minulosti stala vražda či neštěstí a které museli ve středověku vytesat pachatelé zločinu, aby odčinili svou vinu. Preclík podle svých vlastních slov vidí v těchto křížích krásné objekty, které vypadají tajemně a působí jako svědkové dávných událostí. S každým křížem, který sochař divákům představí, je spjat příběh. Dokument zařazujeme jako vzpomínku na významného českého sochaře, malíře, řezbáře a spisovatele, od jehož narození uplyne 90 let.
Sochař Vladimír Preclík hledá v krajině severní Moravy smírčí kříže a jejich příběhy.