Druhý díl příběhů legionářů v období vzniku Československa a mocenských bojů v Rusku. Připravili H. Všelichová a Z. Všelicha
Druhý díl mapuje složitou situaci našich dobrovolníků, kdy se proti nim postavili Čechoslováci, kteří vstoupili do československé frakce Komunistické strany bolševiků. Cestu domů jim pak zkomplikovala občanská válka v Rusku, do níž se nakonec osudově zapojili a vrátili se domů až po předlouhých letech, v roce 1920.
Legionáři bojovali v zahraničí za svobodu země, která po staletí neměla svůj vlastní státní útvar. Vojenská účast Čechoslováků v prvním odboji byla po válce komunistickou prosovětskou vládní politikou záměrně bagatelizována. Dodnes nebyl její význam dostatečně doceněn. Příběhy a pocity, které legionáři popsali v denících, článcích a knihách líčí reálie každodenního života na frontě, překvapují absurditou groteskních i tragických momentů.
Dvoudílný dokument Hany a Zdeňka Všelichových zaznamenává osudy zajatců (později dobrovolníků), kteří prožili šest let svého života v době Velké války v Rusku, kde v nepřehledném dění během dvou revolucí docházelo k dramatickým zvratům. Vůdcové „permanentní“ světové revoluce zvolili cestu teroru a jejich líbivá propaganda začala sklízet své plody. V tom všem se ocitlo kolem čtvrt milionu Čechů a Slováků v zajetí a na šedesát tisíc bojujících dobrovolníků.
Historie provázející vznik České družiny – později československého korpusu, vrcholila událostmi roku 1918. Dobrovolníci se nepodvolili diktátu sovětského vedení a rozhodli se pokračovat ve své cestě Sibiří k Vladivostoku a dále až na západní frontu, kde by ještě mohli proti nepříteli zasáhnout. Během několika měsíců se jim podařil husarský kousek – obsadit sibiřskou magistrálu. Světový tisk v úžasu monitoroval činnost československé armády na Rusi s nadějí na zastavení sovětského teroru. Slibované posily však dorazily ve směšném počtu a vesměs zůstaly mimo bojové území.