Osudy dětí, které po válečném exodu z Řecka v roce 1948 našly druhý domov v Československu (2000). Režie G. Agathonikiadis
00:00:08 Na toto nádraží přijely r. 1948 1. vlaky s řeckými dětmi.
00:00:12 Mezi nimi jsem byl i já.
00:02:33 1. vlak přijel do Mikulova 27. 4. 1948.
00:02:40 Bylo v něm asi 800 dětí.
00:03:12 1. tábor byl v Mikulově. To byly velké dřevěné baráky.
00:03:15 Před tím už tam byly řecké děti. My jsme byli další transport.
00:03:20 Bylo to 8 velkých dřevěných baráků s palandami.
00:03:25 1 byl pro správu, 1 pro nemocnici a 4 byly jako ubytovny.
00:03:44 Bylo to 3 roky po válce, když přijely řecké děti.
00:03:50 Rok po velkém suchu a neúrodě, které Československo postihly.
00:03:58 To jsem ještě netušila, že za 3 roky se stanu...
00:04:03 ...přímým účastníkem pomoci řeckým uprchlíkům.
00:04:07 A že se stanu dokonce manželkou 1 z politických řeckých emigrantů.
00:04:27 Přijely velmi špatně oblečené. Jen několik jich mělo boty.
00:04:32 Byly vylekané. Když letělo letadlo, tak se bály.
00:05:17 Cesta sem trvala asi 3 měsíce.
00:05:21 Přes Albánii. Tam jsme bydleli asi měsíc.
00:05:25 Přes Jugoslávii, Maďarsko, tam byly četné zastávky,...
00:05:32 ...až jsme dorazili sem.
00:05:37 Takže už samotná několikaměsíční cesta byla utrpením.
00:06:01 Do Československa jsme přijeli tajně ve vagonech,...
00:06:06 ...co se v nich vozí dobytek. Většinou jsme byli ranění.
00:06:11 Přijeli jsme do maďarské stanice, kde byla malá přestávka.
00:06:16 Šel jsem na záchod a než na mě přišla řada,...
00:06:20 ...vlak se rozjel.
00:06:23 Kluci mě chytili za ruce, protože už se zavíraly dveře.
00:06:28 Neudrželi mě a já jsem spadl pod vlak.
00:06:32 Naštěstí jsem se chytil posledního nárazníku.
00:06:36 Tam jsem se přivázal a omdlel jsem. Takhle mě našli v Bratislavě.
00:06:45 Okamžitě mě sanitkou odvezli do Brna.
00:06:49 Za 2 měsíce otrava krve pokračovala a tak mi nohu řezali zase...
00:06:53 ...o něco výše. Měl jsem 7 operací.
00:06:57 Teď mám asi 12 cm pahýlu.
00:07:00 Tam byl vynikající starší ortoped.
00:07:06 Udělal mi protézu, přinesl mi ji a oblékl.
00:07:10 Udělal jsem krok, koleno se prolomilo...
00:07:14 ...a já jsem spadl a praštil hlavou o postel.
00:07:18 Protézu jsem zahodil pod postel a odmítl ji nosit.
00:07:22 Jaký život byl v dětských domovech?
00:07:25 Nádherný, bezstarostný, všechno jsme měli.
00:07:29 Děti hrály fotbal, volejbal.
00:07:32 Já jsem se tam naučil s tou nohou hrát i ping-pong.
00:07:36 Vedoucí Marek mě určil, abych vydával dětem lyže.
00:07:41 1 lyže nechával stranou a nechtěl abych je někomu půjčoval.
00:07:47 Když si pro ně dlouho nikdo nešel, rozhodl jsem se, že to zkusím.
00:07:53 Tajně jsem si nasadil lyže, ale místo holí jsem si vzal berle.
00:07:59 A začal jsem jezdit.
00:08:03 On tam přišel a řekl: "To je dost, že jsi pochopil,...
00:08:07 ...že jsou pro tebe."
00:09:17 Přijela jsem do dětského domova v Klokočově...
00:09:21 ...a byla jsem překvapená množstvím dětí.
00:09:28 Ze začátku tam bylo dost dětí, které měly i rodiče.
00:09:39 Ale postupně si je brali.
00:09:43 Nakonec tam zůstaly děti, které neměly žádné rodiče,...
00:09:47 ...nebo měly jednoho z rodičů jako já.
00:09:50 Mě chyběla matka. I když matka pro mě byla každá vychovatelka.
00:09:56 Jednou jsem šla o vánocích kolem místnosti,...
00:10:04 ...ve které stála holčička a usedavě plakala.
00:10:08 Byla sama, stýskalo se jí. Tak jsem tenkrát ani nejela domů.
00:10:28 Češi pořádali sbírky na pomoc řeckým dětem v dětských domovech.
00:10:34 Protože jsme pro ně nic neměli.
00:10:39 Přišlo asi 25 000 balíků. Byly v nich šaty, hračky...
00:10:48 ...a všechno možné.
00:10:53 Došly i dopisy, kde rodiny nabízely,...
00:10:58 ...že by si jednotlivé děti vzaly a přisvojily si je.
00:11:39 Chybí mi sníh a led.
00:11:43 Pamatuji si jak jsem se v Šilheřovicích dívala z okna...
00:11:49 ...na fontánu. Tam jsme bruslili.
00:11:56 Led se začal rozpouštět a mě tekly z očí slzy.
00:13:50 Měli jsme ty děti opravdu rádi. Bylo nám jich i líto.
00:14:20 Mě přivezli s transportem, který přijel z Jugoslávie.
00:14:25 To byla 2. várka řeckých dětí, které přijely do Československa.
00:14:29 Mě byly necelé 2 roky a mému bratrovi necelý rok.
00:14:59 Ve vaší knize jsem četl, že sourozenci některých dětí...
00:15:05 ...byli v Polsku, v Maďarsku a museli se navzájem najít.
00:15:26 V Jugoslávii se děti shromažďovaly a rozdělovaly podle věku.
00:15:31 Tak se rozdělily rodiny.
00:15:34 1 transport byl třeba do Česka, 2. do Polska.
00:15:38 Vzpomínám si na dopis jedné dívenky.
00:15:45 Psala, že když přijela do Taškentu, všechny rodiče už si děti vzali...
00:15:52 ...a ona zůstala sama na nádraží. Už tam byl jen 1 pán.
00:15:58 Nakonec se ho šla zeptat, jestli není její tatínek.
00:16:05 Byl to její tatínek a tak to šťastně dopadlo.
00:16:10 1. silný zážitek byl v 5 letech, když nás konečně našla matka.
00:16:16 Od té doby už jako by pořád svítilo sluníčko.
00:16:21 Z vychovatelů bych chtěla připomenout pana Josefa Morávka.
00:16:28 Od jeho smrti uplynulo 10 let. Prošel mnoha dětskými domovy.
00:16:34 Byl ve Velkých Heralticích, Klokočově a v Šilheřovicích.
00:16:40 On nás mnohému naučil. Miloval přírodu a lidi.
00:17:12 Já jsem večer chodila po ložnicích rozloučit se s nimi před spaním.
00:17:19 Oni vždycky říkali, že tak modré nebe,...
00:17:25 ...jako je u nich, jsme tady ještě neviděli.
00:17:47 ZPÍVÁ ŘECKOU PÍSEŇ.
00:18:37 -Byla tady velká nostalgie.
-Ano.
00:18:42 To už ta 2. generace tak necítí. Ale přes to všechno se k tomu...
00:18:50 ...člověk čím dál tím víc vrací. Hledá to.
00:18:56 Je to potvrzení sebe sama i toho, že jsou určité věci dané tím,...
00:19:01 ...že je této národnosti.
00:19:05 Dlouho jsem nechtěla uznat, že je něco jako národní charakter.
00:19:12 ZPÍVÁ ŘECKOU PÍSEŇ.
00:19:52 Náš táta byl velmi štědrý člověk.
00:19:55 Kdokoliv k nám přišel, tak ho pohostil, nasytil.
00:19:59 Jen na olivy byl skoupý.
00:20:03 Říkal: "Neuč své kamarády z Divadla na provázku jíst olivy.
00:20:09 Když jim to nechutná, nech to tak."
00:20:44 Já na ně ráda vzpomínám.
00:20:47 Oni byli ctižádostiví, chtěli se naučit.
00:20:50 Houževnatí, jak po stránce učiva, sportovní i pracovní.
00:20:53 My jsme celý tento areál udržovali s nimi sami.
00:20:57 Byl tu 1 řecký učitel a my jsme se učili řecky.
00:21:04 Pamatujete si nějaké slovo?
00:21:07 MLUVÍ ŘECKY.
00:21:20 V 6 hodin byl budíček, pak nástup na rozcvičku.
00:21:24 To vedl vedoucí vychovatel. A pak jsme šli do školy.
00:21:29 Muselo se počítat s tím, kolik dětí bude ve třídách.
00:21:35 Aby bylo poměrné zastoupení českých a řeckých žáků ve třídě.
00:22:07 Nás, místních dětí, bylo většinou málo.
00:22:11 Ve třídách převládaly řecké děti.
00:22:13 -Chodila jste sem za nimi?
-To jsme ze začátku nesměli.
00:22:18 Ony byly ze začátku plaché. Ale během let jsme se zkamarádili.
00:22:29 Naše maminky je zvaly k nám domů. My jsme si sem chodili pohrát,...
00:22:37 ...zacvičit do tělocvičny.
00:22:40 -Tady byla tělocvična?
-Ano.
00:22:45 V takové krásném prostředí?
00:23:10 Děti byly velmi šikovné. Dobře se učily.
00:23:16 Češtinu se naučily velmi rychle.
00:23:20 Byly nadané na jazyky, matematiku a fyziku.
00:23:23 Měl jsem tady 1 chlapce, který krásně maloval.
00:23:39 Pro ty dětské domovy udělaly československé orgány všechno.
00:23:47 Zdravotní péče i hygienické podmínky byly vynikající.
00:23:52 Strava byla vydatná a dobrá.
00:23:55 I když české děti v té době také strádaly.
00:24:30 Někdy jsme si ve třídě vyměňovali svačiny.
00:24:34 My jsme měli jen chléb se sádlem, s máslem, oni měli něco lepšího.
00:24:38 Oni záviděli nám, my jim.
00:24:45 -Kuchyni měli českou?
-Ano, ale v pátek byla řecká.
00:24:50 To si Řeci vařili sami.
00:24:53 Vařily to uklízečky, ale my jsme to nejedli.
00:24:57 -Nechutnalo vám to?
-Ne.
00:25:01 Jejich pochoutkou byli hlemýždi. To jsme nemohli.
00:25:07 Ale jak to potom vypadalo na chodbách, to byla hrůza.
00:25:11 My jsme to zakazovali, ale nepomohlo to.
00:25:17 Všechno jim chutnalo. Nejraději měli jablka v županu.
00:25:20 Nejraději zpívali "Kristýnku", to byl v té době hit.
00:25:35 ZPÍVÁ ŘECKOU PÍSEŇ.
00:25:57 Můj otec padl v občanské válce.
00:25:59 Já jsem přijel s dědečkem a babičkou.
00:26:02 ZPÍVÁ ŘECKOU PÍSEŇ.
00:26:15 Když byly zřízeny řecké dětské domovy,...
00:26:18 ...tak jsem vyrůstal na zámku v Šilheřovicích.
00:26:45 Bylo to něco, na co se nikdy nezapomene.
00:26:49 Byla to velká starostlivost českých lidí o nás.
00:26:56 Měli jsme všechno, co člověk toho věku potřebuje.
00:27:18 Fungovaly do r. 1962.
00:27:23 V r. 1962 byl uzavřen poslední řecký dětský domov.
00:27:28 V 9. třídě jsme byli 2 velké třídy po 35 žácích.
00:27:37 Když skončili, vyprovodili jsme je k autobusům.
00:27:44 Pak jsme přišli do třídy a bylo nás tam pár.
00:27:48 1 třetina byla Čechů a 2 třetiny Řeků.
00:27:52 Bylo nám smutno.
00:27:59 Kdysi se topilo v kamnech. 1 týden seděla 1 řada u kamen...
00:28:06 ...2. týden druhá.
00:28:09 Když ty děti odešly, měli jste spolu nějaký vztah?
00:28:14 Bylo to velice smutné. Všem nám bylo těžko.
00:28:19 Já jsem je vozila do Tichonína.
00:28:24 Když jsme přesedali, tak se mě děvčata chytily...
00:28:27 ...a říkaly, že nikam nechtějí.
00:28:33 Dovezla jsem je do Tichonína a celou cestu domů jsem plakala.
00:28:40 A pak už stopy vymizely.
00:28:46 -Zůstaly vám jen vzpomínky.
-Ano.
00:30:04 Do Československa v 1. vlně přijelo asi 2 360 řeckých dětí.
00:30:18 Když byla poražena republikánská armáda,...
00:30:22 ...utíkaly nejen děti, ale celé rodiny.
00:30:28 S nimi přišlo do Československa dalších asi 1 000 dětí.
00:31:00 Po materiální stránce tam bylo plné zabezpečení.
00:31:06 Spíš v těch domovech nutně chybělo, ale to posuzuji až po letech,...
00:31:22 ...že tam nevznikaly přirozené vazby.
00:31:25 Tam nebyl ten přirozený model rodiny.
00:31:28 -Byla to postižená generace.
-Svým způsobem ano.
00:31:32 Protože se potom hůře přizpůsobovali životu.
00:31:55 Kdybych šel k tobě domů, co bych tam našel řeckého?
00:32:00 Fotografie opuštěné vesnice. Kámen z mého rodného domu.
00:32:09 Kameny z řeky, která protéká pod naší vesnicí.
00:32:18 Tady na zahradě by jsi našel yozmos.
00:32:24 Tady to není obvyklé koření, ale pro některá řecká jídla...
00:32:29 ...je to nutné.
00:32:32 Když jsem na zahradě, tak si promnu několik lístků...
00:32:35 ...a čichnu si. Je to opojný pocit.
00:32:39 Vždycky si vzpomenu na rodiče.
00:33:01 Těžko se odchází z místa, kde máš rodinu, přátele, práci.
00:33:13 Kde jsi zasadil stromy, postavil ateliér.
00:33:17 To jsou věci, které ty jsi vytvářel...
00:33:22 ...a oni utvářejí tebe.
00:33:45 Můj otec byl Řek, který sem přijel v r. 1949.
00:33:53 Vzal si Češku, takže jsem ze smíšeného manželství.
00:33:57 Vyprávěl ti někdy otec o příjezdu sem?
00:34:01 O tom, jak tady žil. Kolik mu tehdy bylo?
00:34:06 Bylo mu 23 roků.
00:34:10 Vzpomínal někdy na Řecko?
00:34:18 On nikdy o věcech spojených s válkou nemluvil.
00:34:23 Ale rozpovídal se, když my jsme se ptali.
00:34:27 A to vyprávěl třeba o melounech.
00:34:31 To jsme chtěli slyšet snad 1 000x. Říkal, že si potom i vymýšlel.
00:34:40 Jak na tebe zapůsobilo Řecko?
00:34:44 Byla to cizí země, nebo to byla země,...
00:34:47 ...kterou jsi měl nějak v sobě.
00:34:50 Cítil jsi tam věci, které ti něco připomínaly?
00:34:54 To je takový absolutní pocit. Celou dobu jsem byl jako omámený.
00:35:05 Budu tam jezdit asi často, protože mě to tam táhne...
00:35:12 ...a ten pocit bude asi pořád silnější.
00:35:35 Viděl jsem, že děláš Kazantzakise. Jak jsi se k němu dostal?
00:35:41 O to mě požádala zdejší řecká obec.
00:35:47 Domluvili jsme se, že se pokusím udělat jeho portrét.
00:35:53 To ještě žil otec a chodil sem nakukovat.
00:36:03 Zajímalo ho, co dělám.
00:36:10 Pro něho bylo zajímavé sledovat jak to dopadne,...
00:36:16 ...když něco takového dělám.
00:36:36 Jsem z generace, která vyrůstala s řeckými dětmi.
00:36:45 Můj bratr se přátelil s řeckými chlapci.
00:36:49 Moje sestra k nám zvala řecká děvčata.
00:36:52 Takže jsem se s nimi znala.
00:36:55 Byl tady Řek, který nás učil řecké písničky.
00:37:01 My jsme pak vystupovali pro nemocné Řeky v kasárnách.
00:37:06 Pamatujete si nějakou písničku? Můžete mi ji zazpívat?
00:37:09 Pamatuji.
00:37:14 ZPÍVÁ ŘECKOU PÍSEŇ.
00:38:17 V Těchoníně v kasárnách byla v letech 1945-1950...
00:38:21 ...škola důstojníků v záloze. Ta se rušila.
00:38:27 A protože kasárna byla prázdná, nastěhovali sem...
00:38:32 ...tzv. Řecký domov ČSČK.
00:38:41 Byli to většinou lidé, sešlí útrapami.
00:38:49 Muži i ženy. Někteří ranění, někteří zmrzačení.
00:38:57 Byli velice pracovití, hlavně ženy.
00:39:04 Ženy chodily pomáhat za malou odměnu.
00:39:10 Pracovaly na řepě, protrhávaly len, sklízely obilí.
00:39:19 Pracovaly na polích celé v černém. Měly s sebou jen vodu a chléb.
00:39:35 Muži se na polní práce nehrnuli.
00:39:40 Ale když začaly v lesích zrát lesní plody,...
00:39:52 ...tak byli i muži velmi pilní.
00:39:58 Plné kbelíky toho nosili do obchodu a dostávali za to peníze.
00:40:19 Těchonín měl mnoho chudých políček. Tak to zalesňovali hlavně Řekové.
00:40:54 Proč máte 2 hřbitovy?
00:40:57 Na starý obecní hřbitov byli pochováváni dříve třeba Němci,...
00:41:05 ...pak Češi.
00:41:12 Vedle je mezinárodní, nebo-li řecký hřbitov.
00:41:23 V těchonínské kronice je seznam Řeků,...
00:41:30 ...pohřbených v Těchoníně od r. 1951 do r. 1962.
00:41:39 Mezi nimi byl váš dědeček.
00:41:49 HRAJE HUDBA.
00:43:50 HRAJE HUDBA.
00:44:57 HRAJE HUDBA.
00:45:36 Nikdy jsem na žádné tancovačky nechodil, jen na řecké.
00:45:41 Takže umím jen řecké tance.
00:45:46 Tam vedle sebe do rána tančili děti, starci, dívky,...
00:45:51 ...všichni dohromady.
00:45:54 Uměli se bavit a vzali nás mezi sebe.
00:45:59 Vy jste byli jiná komunita. Jiný přístup k životu, jiná hudba.
00:46:07 -Jiná filozofie.
-Jiná nálada.
00:46:11 Dodnes bych mohl notovat některé písně.
00:46:18 Pamatuji si na píseň Santa Maria.
00:46:25 ZPÍVÁ ŘECKY.
00:46:30 Mě se ty melancholické melodie moc líbily.
00:46:37 Dokonce jsem i tančil i když to neumím.
00:46:48 Ale hlavně jsem seděl a poslouchal.
00:46:54 ZPÍVÁ ŘECKY.
00:47:17 Vzpomínám na to moc rád.
00:47:24 Trávili jsme hodně času na řeckých zábavách.
00:47:28 Tam jsme tančili řecké tance a zpívali řecké písně.
00:47:31 Tohle byla 1 z nich.
00:47:34 Mě se strašně líbila a tak jsem se ji naučil.
00:47:36 Jediná písnička, kterou umím v řeckém jazyce.
00:47:39 HRAJE HUDBA.
00:48:21 HRAJE HUDBA.
00:51:03 Jak tě napadlo založit v Athénách restauraci...
00:51:09 ...s názvem "Dobrý voják Švejk"?
00:51:20 Náhodou, nikdy jsem se gastronomií nezabýval.
00:51:26 Najednou jsem byl já, moje žena a její 2 sestry nezaměstnaní.
00:51:32 Tak nás napadlo udělat restauraci.
00:51:39 -Řekni také, že Řekové rádi jí.
-Samozřejmě.
00:51:44 Jsou i mlsouni a jí hodně.
00:51:50 Napadl mě Švejk, protože mi učitelka říkávala,...
00:51:56 ..."nešvejkuj" mi tady.
00:52:02 Tak jsem si řekl, že budeme "švejkovat" v Athénách.
00:52:07 HRAJE HUDBA.
00:53:33 -Na zdraví.
-Na zdraví.
00:53:47 Řekové jsou přes 4 000 let tak svázaní se svou vlastí,...
00:53:57 ...že se těžko adaptují.
00:54:00 Přizpůsobí se ať žijí kdekoliv, ale všude v sobě mají...
00:54:07 ...hluboce zakořeněné volání vlasti.
00:54:23 Je to hrůza, když děti v tomto věku musí z domova.
00:54:28 Myslím, že si lidé tam doma neumí představit,...
00:54:36 ...jak ty děti tíhnou ke své zemi. Že pro ně znamená možná víc,...
00:54:43 ...než pro ty, kteří tam jsou stále.
00:54:52 .
Dokument zachycuje vzpomínky a výpovědi našich řeckých spoluobčanů, kteří si v roce 1948 útěkem zachránili holé životy před zuřící občanskou válkou v Řecku, a nový domov našli v Československu. Většinu tehdejších utečenců tvořily malé děti, mezi nimiž byl i režisér George Agathonikiadis, který je nejen scnáristou, ale i průvodcem tímto pořadem. Mnozí z řeckých občanů, kteří u nás vyrostli, se ale v dospělosti vrátili do své původní vlasti – do Řecka, a tak je tento dokument bohatější o názory, zkušenosti a úhly pohledu z jejich dvou důležitých životních etap. V pořadu samozřejmě nechybí ani vzpomínky někdejších malých řeckých emigrantů. Řecké děti, jichž bylo u nás koncem roku 1948 téměř čtyři tisíce, k nám tehdy dorazily zubožené, nemocné, mnohdy polonahé v hadrech – a často i bosé. Pomohl nejen stát, který děti ubytoval v pěkných zařízeních, často i v zámečcích, ale také přispěl ČČK, přidaly se podniky a továrny, a navíc pomohli jednotliví čeští občané, kteří okamžitě sesbírali tolik potřebné šatstvo, prádlo i obuv. Mnohé české rodiny se nabízely i k adopci řeckých dětí. Poté, co byla řeckým dětem poskytnuta první nezbytná péče v přijímacích dětských táborech, byly posílány do různých léčeben a rekreačních středisek.