Tragický srpen 1968 přinesl zadušení nadějí na obnovení demokracie v Československu (2008). Připravili P. Kosatík a V. Polesný
Druhý díl triptychu o nadějném pražském jaru a jeho tragické dohře má příznačný název. Skutečně to nebylo poprvé, kdy byl národ zrazen. Po několika měsících naděje znovu začíná žít v uměle vyvolávané atmosféře strachu, dochází k lámání lidských charakterů. Po návratu vedení KSČ z Moskvy je znovu hlásáno, že naše budoucnost je možná jen ve svazku se SSSR. Je prý nutné zabránit kontrarevolučním silám, aby rozvracely republiku. Obavy o socialismus vyjadřují „široké vrstvy pracujícího lidu“. Po pohřbu Jana Palacha, který byl poslední výraznou manifestací nesouhlasu s vývojem událostí, začíná šedivá, dusivá a nekonečná normalizace. Další projev odporu během výročí srpnové okupace byl již mocenskými složkami potlačen a vedl k přijetí kontroverzního pendrekového zákona.