Táta, máma a tři děti… Že jste to už někdy viděli? Podobnost čistě náhodná! Britský sitcom. ### Hrají: R. Lindsay, Z. Wanamakerová, K. Marshall, S. Hayesová, G. Thomson a další. Režie Dewi Humphreys
00:00:01 -Bojím se o Nicka.-Trochu pozdě. Měla by ses spíš bát o Michaela.
00:00:05 Poslala jsem ho koupit sýr Brie na ty gratinované jahody.
00:00:10 -Nejsou to gratinované brambory?
-To je příloha. Tohle je dezert.
00:00:16 -Čekám ho už kolik hodin.
-Nejspíš peníze propíjí v hospodě.
00:00:20 -Vrátí se, až mu dojde hotovost.
-Nedala jsem mu ji.-Správně.
00:00:24 -Má tvou platební kartu.
-Co?!
00:00:30 Co to děláš?
00:00:32 Volám, aby moji kartu zablokovali, než Nick způsobí nějakou škodu.
00:00:36 Co je to? Ne, teď ne. To je esemeska. Nepřečtu to.
00:00:40 -Co se tam píše, Michaeli?
-Musíš si zvyknout na zkratky.
00:00:44 -Nebo si vem brýle.
-Je od Nicka.
00:00:47 "V Tescu Brie nemají, tak jedu do Paříže."
00:00:51 "Ceny moc vysoké, tak jedu pro sýr do Nice."
00:00:55 "O peníze se nebojte, mám tátovu bankovní kartu."
00:00:59 -Odpovědět?
-Jo, jo, jo, jo.
00:01:02 "Drahý Nicku, trhni si."
00:01:25 No tak.
00:01:29 Kde to je?
00:01:32 Sakryš, co to zase...
00:01:35 Nicku?
00:01:39 Našel jsi moje vlajky všech států. Klasika, ale pořád dobrá.
00:01:43 -Proč jsou v mém šupleti?
-Kouzelník má svá tajemství.
00:01:47 -Tak ty jsi teď kouzelník?-Jo. Odhalil jsi jednu z mých záhad.
00:01:52 Záhada v tomto domě je, proč ti dovolujeme zůstat.
00:01:58 Vážně, tati. Jsou v tom velký prachy.
00:02:01 -Až vydělám, koupím ti vlastní dům.
-Jo, ten jsem kdysi míval.
00:02:07 Trvalo mi věčnost, než jsem vymyslel jméno.
00:02:10 -Měl jsi přijít za mnou.
-Manipulátor Marvo.
00:02:14 -Tajemný Sandovar. Mistr Fabiny.
-Mistr Bordelář.
00:02:20 A pak mě to najednou napadlo. Je to bomba. Poslouchej.
00:02:24 Brian Miles.
00:02:31 Brian Miles?
00:02:34 -To na kouzelníka nevypadá.
-Právě. Už to je ošálí.
00:02:39 -Krucinál!-Výborně. Jen to chce lepší textík.
00:02:43 Nicku, nehledám nic jiného než krejčovský metr.
00:02:47 -K čemu ho potřebuješ?
-To je fuk.
00:02:51 Jenom klid, tati. Nezáleží na velikosti, ale na funkci.
00:02:57 -Nicku, jsem takhle blízko...
-Chápu problém.
00:03:03 Třeba ti pomůžu.
00:03:06 Tady to je. Skládací kouzelná hůlka.
00:03:10 Můžeš ji schovávat úplně kamkoli.
00:03:13 Vážně? Kamkoli? Pár nápadů bych měl.
00:03:20 Nevadí tati. Jsi skvělá osobnost.
00:03:35 Bene?
00:03:40 Bene!
00:03:45 -Á, přestalo to.
-Co děláš?
00:03:49 -Ahoj. Ale nic, nejsem tady.
-O svatbě jsi slíbil, že tu budeš.
00:03:55 -Jen něco vyměřuju.-Tapety?
-Zvuková izolace.
00:03:59 -Chceš naznačit, že moje hra na cello se ti nelíbí?-Ne, ne.
00:04:04 Ne, jsi velice dobrá. Tak dobrá, že můžeš přestat cvičit.
00:04:08 Prosím.
00:04:12 Hraju na cello, protože jsem smutná.
00:04:16 Teď jsem smutný já. Jo, ta síla hudby.
00:04:21 -Nezeptáš se, proč jsem smutná?
-Ne. To by vyústilo v rozhovor.
00:04:27 Jsem smutná, protože když je Janey pryč, dům mi připadá tak nějak...
00:04:32 -Lepší?
-Maskulinní.
00:04:35 Dům je plný mužů, kteří dělají mužné věci.
00:04:38 Michael má počítač.
00:04:41 Ty zvukovou izolaci a Nick opravuje Action Mana.
00:04:45 To jsi trochu zaspala dobu. Teď je kouzelníkem.
00:04:49 -Ale ne.-Ale jo.
-Nikdy nevíš. Může být dobrý.
00:04:54 Postaral se o zmizení dvaceti let našeho života.
00:05:00 Někdy si přeju mít další děvče.
00:05:03 -Náhradní, když se jedna z nich někde zapomene?-Ano.
00:05:07 Takhle totiž cítím uvnitř bolestnou prázdnotu.
00:05:12 -Už vím.
-Co?
00:05:16 -Co kdybych pozvala na večeři jednu milou kamarádku?-Ne.
00:05:21 -Udělalo by mi to radost.
-Ne.
00:05:24 Dobře, tak budu muset zůstat smutná.
00:05:28 Sama se svou hudbou.
00:05:36 Víš, co je na tom opravdu žalostné, Susan?
00:05:39 Ty už jsi totiž na tu večeři někoho pozvala.
00:05:43 A já vím, že jsi někoho na večeři pozvala. A ty víš, že já vím.
00:05:48 O tom přece manželství je. Žádné tajnosti.
00:05:52 -Kdo to je?-Abi.-Abi?
-Dcera tvého bratrance.
00:05:55 -Jsou jí tři.-Prosím tebe.
-Byly, když jsem ji viděl.
00:05:59 -Teď jí bude přes dvacet.
-Dvacet?
00:06:02 Proč nic nemůže zůstat tak, jak je?
00:06:05 Přijela do Londýna studovat uměleckou školu.
00:06:08 -Kdy se vrací zpátky?
-Co je to s tebou? Ani ji neznáš.
00:06:11 Což je dobrý důvod k tomu, abych ji nezval. Lidí známe dost.
00:06:16 Já zapomněla, že pro tebe je každý neznámý člověk nepřítel.
00:06:43 Takže si vyber kartu. Jakoukoli.
00:06:47 Ne, tu ne!
00:06:51 -Ne.
-Ne?
00:06:54 -Ne. -Prosím tebe, vždyť jsou stejně všechny stejný.
00:07:01 Ale já je promíchal.
00:07:06 -Á, Michaeli.-Ale ne.
-Tohle nebo tohle?
00:07:10 -Teď vím, k čemu tu byla dobrá Janey.-Dělej, Michaeli.
00:07:15 -Obojí.
-Michaeli!
00:07:17 Tak dobře, v tomhle máš moc červený oči a v pruzích zas vypadáš tlustá.
00:07:27 -Ty se v tom moc nevyznáš, viď?
-Ne. Jsem k nepoužití.
00:07:32 -Můžu jít?-Kdepak. Musíme vybrat rtěnku.-To ne.
00:07:36 Tati, pomoc.
00:07:38 -Řekni, že v obou vypadá skvěle, ale nejvíc jí sluší modrá.-Ne.
00:07:42 Ona ze mě dělá holku. Štve mě to tu.
00:07:49 -Jo, to na něj platí.
-Proto bude dobře pozvat Abi.
00:07:53 -Estrogenová injekce pro maminku.
-Propána, zapomněl jsem.
00:07:59 Středa večer. Jo. Domluvil jsem si pacienty. Promiň.
00:08:03 -Tak jo.-Na středu. To jsi zrovna pozvala Abi. Moc mě to mrzí.
00:08:08 -Kdykoli, ale středa ne.
-To nevadí. Ona přijde dneska.
00:08:15 -Řekla jsi středa večer.
-Řekla, že jo?
00:08:24 -To je moc chytrý.
-Děkuju.
00:08:27 Musím se napít.
00:08:32 Dobrý den, pane. Jak se vede? Krásné sako. Jdete zdaleka?
00:08:36 -Nikdy jsme se neviděli, že?
-Kéž by.
00:08:44 Okamžik, pane. Jsou to vaše hodinky?
00:08:49 -Ano.
-Úžasný, že jo? Ty nežasneš?
00:08:53 Ne. Ty hodinky jsem tři dny nenosil.
00:08:56 Od té doby, co zmizely z mého nočního stolku.
00:09:02 Děkuji mnohokrát. Pravý džentlmen sportovního ducha.
00:09:06 -To je skvělé. Tak tohle jsou ty tvoje triky, co?-Přesně.
00:09:10 Protože když si myslíš, že trik probíhá, je dávno hotový.
00:09:16 Nicku!
00:09:21 -Dej mi ty hodinky.-Řekni kouzelné slůvko.-Nemocnice.
00:09:31 -Měl sis vzít ten bílý lněný oblek.
-Nemůžu ho najít.
00:09:34 Zmizel s ním i tvůj úsměv?
00:09:38 Doufám, že večer se přemůžeš.
00:09:41 Věř mi, Susan, přemáhám se víc než dost.
00:09:45 Ostatně jak vidět, nepřijde. Proto pojď do restaurace.
00:09:49 -Řekla v osm a koukni se na to.
-Čtyři minuty po.-Právě.
00:09:52 Je osm pryč a ona nikde. Pojď. Čínská, indická?
00:09:55 Co proti té holce máš? Od dětství jsi ji neviděl.
00:09:58 -Právě proto.
-Co ti udělala tříletá holka?
00:10:01 Ale teď už jí tři nejsou. Je velká.
00:10:04 -To nevíš, když ji neznáš.
-Nesnáším tyhle příbuzné.
00:10:08 -Jsou z tvé strany.
-Proto vím, o čem mluvím.
00:10:12 -Ten její otec.
-Šarmantní.
00:10:14 Tak šarmantní, jo? Se šarmem se přenesl
00:10:17 přes dvě manželství, tři bankroty a Jennifer Boydovou.
00:10:22 -Kdo to je?
-Má první láska.
00:10:25 Krásná, ale nestálá. Odlákal ji na Kit Kat a dívčí komiksy.
00:10:29 Neboj, to přebolí.
00:10:32 Richarda vidím jedině tehdy, když si chce půjčit peníze.
00:10:37 Což mi někoho připomíná.
00:10:41 Ahoj, tati.
00:10:50 -Půjčíš mi peníze?
-Ne.
00:10:53 -Než řekneš ne...-Ne.
-... počkej, na co je chci.
00:10:56 -Tak mluv.
-Holubi.
00:11:00 -Ne.
-Tati, kouzelník potřebuje holuby.
00:11:03 Jak jinak si Brian Miles může udělat jméno?
00:11:06 Jako oběť vraždy.
00:11:09 Nicku, žádné holuby. Neumíš se o to starat.
00:11:12 -Co ten malér s rybičkou?
-Bylo mi šest.
00:11:16 -Hodil jsi jí do akvária šumák.
-Aby měla vířivou koupel.
00:11:24 Scooby Dooby Doo!
00:11:31 Nicku?
00:11:33 -Ten oblek.
-Bezva, že jo?
00:11:36 Musel jsem ho obarvit.
00:11:41 Aby získal tajemné kouzlo Briana Milese. Čáry máry!
00:11:46 -Pověz, Nicku, nebyl náhodou původně bílý?-Byl.
00:11:52 -Bílý len?
-Správně.
00:11:56 -Kdes ho vzal?
-V charitě za 90 pencí.
00:11:59 -Je můj, že jo?
-Byl, tati.
00:12:02 Dal jsem jim ho minulej tejden.
00:12:06 -Proč sis ho nevzal?
-To by byla krádež.
00:12:09 Navíc jsem přispěl na boj proti hladu.
00:12:13 Jsi naprostý idiot, který mě svou tupohlavostí dráždí!
00:12:16 Abi má zpoždění. Nechcete si zajít na večeři?
00:12:19 Má pravdu. Čím dřív půjdeme, tím dřív budeme jíst.
00:12:22 Neházej to na Abi, když nemáš rád jejího otce.
00:12:26 Ty jsi také jiný než tvoje děti.
00:12:29 To je nejhezčí věc, kterou jsi mi kdy řekla.(domovní zvonek)
00:12:34 -Řekni ještě něco milého.
-Běž otevřít.-Ne.
00:12:38 Myslel jsem něco takového jako:
00:12:41 "Jsi nejskvělejší milenec, jakého svět viděl."-Radši běž otevřít.
00:12:46 A když se budeš chovat slušně, můžeme tu úžasnou teorii vyzkoušet.
00:12:50 Jdu otevřít.
00:12:53 Už jdu. Ano, už jdu.
00:12:59 -Ahoj.-Jsi v pořádku?
-Jo, všechno dobrý.
00:13:03 Mimochodem, já jsem Abi.
00:13:06 -Jémine.-Proboha, zavezeme tě na pohotovost.
00:13:09 -Mně nic není, ale co ona?
-Přines lékárničku.
00:13:12 -Abi, sednout.
-Dík. Jé, málem bych zapomněla.
00:13:16 -Nestůj tady, udělej něco.-Jo.
-Nic mi není, to spraví kapesník.
00:13:20 -To nic, nechte to na mně. Vem si to.-Děkuju.
00:13:43 -Nechápu, jak se to mohlo stát.
-Je to docela snadné.
00:13:47 -Pěstí jsi prorazila sklo.
-To sklo bude špatný.
00:13:51 -Jo, to bude tím.
-"Sklo bude špatný."
00:13:55 -Proč ne? Stává se to.
-Vážně? Mně nikdy.
00:13:59 -Mně se to stává pořád.-O čem to svědčí?-Bene, kazíš krásný večer.
00:14:04 Promiň, Susan. Pane vrchní, šampaňské, prosím.
00:14:07 -Tak, Abi, co dělají rodiče?
-Máma utekla.
00:14:11 Táta je hajzl a macecha je děvka.
00:14:15 -To je pěkné. A tvoje sestřička?
-To je lepší.
00:14:18 -Příští podzim ji pustěj.
-Tak zas bude líp.
00:14:22 Jo. To jsem si myslela, když jsem přijela sem.
00:14:26 Vypadnu od rodiny, škola, novej život, nový lidi.
00:14:29 -Je to stejně blbý.
-A jak to jde ve škole?-Blbě.
00:14:33 -Musí tam být spousta lidí tvého věku.-Samí blbci.
00:14:38 -A učitelé?
-Blbci.
00:14:40 -Ale určitě si užíváš divokých večírků, klubů.-Ani ne.
00:14:44 -Je to všechno dost...-Nechceš v lexikonu najít jiné slovo?
00:14:49 -Víte, mám jen trochu depku, jasný?
-Jistě, to chápeme.
00:14:54 Ne. Pozvali jste mě na večeři a já jsem vám zkazila večer.
00:14:59 Ale nesmysl. Máme ještě tři hodiny.
00:15:02 -Kdo ví, co se může přihodit. Lavina? Cunami?-Rozvod?
00:15:06 Musíte si myslet, že jsem pitomá.
00:15:11 -Aspoň vám můžu poděkovat za to, co jste pro mě udělali.-Jo.
00:15:17 -Co jako?-Nezapomněli jste na moje narozeniny.
00:15:22 -Vážně?-Ano. Každý rok posíláme přání.-Aha.
00:15:28 -A všechny ty nádherný dárky o Vánocích a narozeninách.-Dárky?
00:15:32 -Nevzpomínám si. My jsme posílali dárky?-Ne, jen běžné věci.
00:15:37 -Ponožky, knížky, dárkové poukázky?
-Ano, drobnosti.
00:15:41 Neřekla bych, že 500 liber je drobnost.
00:15:46 -500 liber?
-To byla metafora.
00:15:49 -A v té metafoře 500 liber znamená 500 liber?-Ano. 500 liber.
00:15:54 To když mi táta zpronevěřil studentskou půjčku.
00:15:58 -Já jen žasla.
-Jo, taky bych žasnul.
00:16:02 Ještě úžasnější bylo, když se to stalo znova.
00:16:05 Poslala jsi mi dalších 500 liber. Vzalo mi to dech.
00:16:16 -Tak tisíc liber?
-Byly navíc.
00:16:19 -Tak to chodí.
-Jen tam ležely.-Kvůli úrokům.
00:16:23 Vydělávaly pro děti.
00:16:26 Ber to z té lepší stránky. Navázal jsi blízký vztah s příbuznou.
00:16:31 Jo. Byli jsme si dokonale lhostejní a teď máme blízký vztah.
00:16:35 To nezvrátíš. Šli jsme spolu k doktorovi.
00:16:38 Najdeš způsob, jak se vrátit k chladné netečnosti, jako vždycky.
00:16:42 Musíš mi pomoct, ano?
00:16:44 Žádné přání, žádné dárky, a žádných 500 liber.
00:16:47 Viděl jsi výraz její tváře, když jsme ji vysadili? Tak osamělou?
00:16:51 Jo, tak to tak necháme, ano? Bude to pro všechny lepší.
00:16:59 -Nicku, kolikrát ti mám říkat, ať nám tu necouráš?-Vy mě vidíte?
00:17:06 Ano, to je tragédie tvého života. Ano. Co zas?
00:17:10 -Co chceš?
-Potřebuju ženskou.
00:17:14 Zkusil jsi studenou sprchu?
00:17:17 -Ne, potřebuju ji pro jeden trik.
-Tvoje matka nemá čas. Kárám ji.
00:17:22 Jen si posluž. Potřebuju ji jen na chvilku.
00:17:27 -Je to nebezpečné?
-Nebezpečné?
00:17:30 -Možná.-Vem si Michaela.
-Mami, ty to nechápeš.
00:17:34 -To musí bejt žena.
-Proč?
00:17:37 Jmenuje se to Jak přeříznout ženu vejpůl.
00:17:41 -Hned tam bude.
-Fajn.
00:17:45 Mami, přeříznu tě jak malinu.
00:17:50 -Hele...
-Jak se asi má naše Janey?
00:17:53 Na koleji v cizím městě to musí být složité.
00:17:57 -Daleko od rodičů, smutná, sama.
-Ty nemluvíš o Janey, že ne?
00:18:02 -O kom jiném bych mluvila?
-Abi?-Taky o ni máš strach?
00:18:05 -To je milé.
-Hned bude dole, Nicku.
00:18:08 -Zavolám jí, jestli je v pořádku.
-Nech ji být. Není to tvá starost.
00:18:12 -Máš pravdu. Zavolej ty.-Ne.
-Je to tvá neteř.-Není to neteř.
00:18:17 Je to dcera mého bratrance. Není ani slovo pro to, co je.
00:18:22 Dobrá.
00:18:23 Nech toho. Udělali jsme dost. Pozvali jsme ji a nakrmili.
00:18:27 -Brambůrkama z prodejního automatu.
-Vzali jsme ji domů.
00:18:31 Až ke dveřím. Co chceš víc? Uložit ji? Přečíst pohádku?
00:18:35 -Ona to nebere.
-Jistě. Je půlnoc pryč.
00:18:37 -Možná leží v bezvědomí.
-Budeš taky, když nezmlkneš.
00:18:42 Měli bysme tam zajet a zkontrolovat ji.
00:18:44 -Ne, jdeme spát.
-Nemůžu, nemám klid.
00:18:47 -Teď nemůžeš jet až někam k Abi.
-Ne. Jdu hrát na cello.
00:18:54 Dobře, jedu já.
00:18:58 -Dům se zdá velice tichý.
-Jo, dobrý. Jedeme.
00:19:02 -Je zhasnuto.
-To proto, že spí.
00:19:05 Co když se topí ve své vlastní krvi?
00:19:08 Těžko, když ji vycákala na mou oblíbenou košili.
00:19:13 -Chudák Abi.
-Jo. Smůla, co?
00:19:18 Každý by teď vystoupil a šel se tam kouknout.
00:19:22 Za ta léta už bys mohla vědět, že nejsem jako každý.
00:19:26 Ne, jsi její strýček či co. Bude to chvilka.
00:19:31 -Dojdeme ke dveřím. Zazvoníme...
-... a zburcujeme celý dům.
00:19:35 -Víš, že měla nehodu. Potřebuje se vyspat.-Dobře.
00:19:39 -Tak tam zajdeme a zkusíme, jestli ji uvidíme.-Dobře.
00:19:44 Propána, já jsem si zapomněl vzít své rentgenové brýle.
00:19:49 Když chlap nechce udělat mužskou práci, stačí ženská.
00:19:53 Dobře. Tak zatím.
00:20:12 Abi?
00:20:16 Haló?
00:20:20 Abi, už spíš?
00:20:23 (zvoní telefon)
00:20:31 -Haló?
-Ahoj, tady Abi.-Abi?
00:20:34 Hele, já mám strach. Venku před domem se plíží divnej chlap.
00:20:39 Ne, Abi. To je dobrý. Neboj se, to je Susan.
00:20:43 Ale hlas máš jako Ben.
00:20:46 Ano, tady Ben.
00:20:48 -Ne, to je Susan, kdo se...
-Nemám čas.
00:20:51 -Je přímo před oknem. Já to vyřídím sama.-Abi...
00:20:55 -Neboj se. Ten zvrhlík dostane, co mu patří.-Abi, nedělej to.
00:21:00 Kruci! To ne.
00:21:06 Susan? Ne.
00:21:11 -Susan?
-Tady tě máme.
00:21:13 -Bál ses tam sám?
-Ne.
00:21:16 -Tohle není dobrý nápad.
-Proč?
00:21:19 Abi zrovna volala na tvůj mobil a chce udělat nějakou pitomost.
00:21:40 A hele, Cat Deeleyová má naše polštáře.
00:21:56 (vrkání)
00:22:00 -Co je to za zvuk?
-Moji holubi.
00:22:03 Mají hlad.
00:22:09 (vrkání)
00:22:17 -Michaeli, dej sem tu košili, potřebuje vyprat.-Mám ji rád.
00:22:21 -Nosíš ji už tři dny.
-Asi proto, že ji mám rád.
00:22:24 Neboj, mami. Nech to na mně. Sim salabim.
00:22:33 -Děkuju. Vem si jinou oblíbenou košili. Jdeme nakupovat.-Ale ne.
00:22:38 -Žádný šaty.
-Něco lepšího. Chci nové boty.
00:22:43 -Takovej bude můj život už pořád?
-Pořád ne. Jednoho dne umře.
00:22:48 Klid, mladíku. Já bych za tuhle nabídku dal svou pravou ruku.
00:22:53 -Ale ne boty. -Jo. Představ si všechny ty nahý ženský nožky.
00:22:59 -Co?
-Mně se to líbí.
00:23:07 -Co se ti stalo?
-Vzal jsem si tvou matku.
00:23:11 Tak jsem měla pravdu, že Abi bydlí v nebezpečné oblasti.
00:23:16 -Než jsi přijela, nebezpečná nebyla.-Jistěže byla.
00:23:19 Proč jinak by měla pod postelí kriketovou pálku?
00:23:22 -Protože je to chodící katastrofa.
-Je to zranitelná, osamělá dívka.
00:23:28 -Ten ježatý zevnějšek skrývá křehké a krásné srdce.-Jako kaštan?
00:23:36 Ano, jako kaštan.
00:23:39 -Je zničená, Bene.
-Tak zničená? Cha!
00:23:42 Kvůli ní mám rozbité okno, zkrvavenou košili, rozbitou hlavu,
00:23:46 strávil jsem 6 hodin ve špitále a ty se divíš, že ji nechci vidět?
00:23:50 (domovní zvonek)
00:23:54 Ahoj.
00:23:59 -Kdo to byl?
-Špatná adresa.
00:24:02 Ahoj, to je milé překvapení. Pojď dál.
00:24:06 -Špatná adresa, jo?
-Pro mě určitě.
00:24:09 Já jsem vám jen chtěla poděkovat za včerejší večer. Bylo to krásný.
00:24:14 Moc krásný, že jo? Praštit mě do hlavy kriketovou pálkou.
00:24:19 -Takovýhle věci se stávají pořád.
-Co se stalo, stalo se.
00:24:23 -Tvoje bytná se pořád zlobí?
-Vyhodila mě.
00:24:27 -Že jsi způsobila výtržnost?
-Ona je hrozně přísná.
00:24:31 Má ty svoje blbý pravidla. Desetkrát, a dost.
00:24:34 -Doufám, že si najdu něco jinýho.
-Žádný strach,
00:24:38 na pohotovosti pro tebe bude místa dost.
00:24:41 -Nevšímej si ho, má otřes mozku.
-Nevadí, já jsem přišla říct...
00:24:47 -Však víš.
-Co? Sbohem navždy?
00:24:51 Ne. Děkuju.
00:24:53 A přinesla jsem ti tohle.
00:25:02 Netřásla bych s tím. Je to křehký.
00:25:05 -Není to milé, Bene?
-Ano.
00:25:08 Vyhodím to se vzpomínkou na tebe.
00:25:11 Byli jste na mě moc hodný. Je hezký mít rodinu.
00:25:15 Rodina je věc.
00:25:18 A nejlepší na tom je, že jsou všichni pohromadě.
00:25:23 V rodině.
00:25:28 Řekni, Abi, cosi mi tu nehraje.
00:25:31 Nevolala ti náhodou dneska ráno Susan, aby tě pozvala k nám?
00:25:36 -To nesmím říct.
-Neboj se.
00:25:41 -Nebudu se zlobit.
-Volala.-Zatraceně!
00:25:45 -Susan, co to má znamenat?
-Jen na pár měsíců.-Ne.
00:25:49 -Než se uchytím.-Ne.
-Může být v pokoji Janey.-Proč?
00:25:52 -Bene, tak otřesený zase nejsi.
-Proč já?
00:25:56 Bene, prosím, můžu si ji nechat?
00:25:59 -Ne!-Přinesu si kufr.
-Řekl jsem ne!
00:26:03 Než řekneš ano, budeš prý říkat ne. Je to jen otázka času.
00:26:15 (vrkání)
00:26:23 -Nicku, hádej, co je novýho?
-Máma je Francouzka. -Ne.
00:26:27 -Táta je Francouz. -Ne.
-Táta je gay. -Ne.
00:26:30 -Bude u nás bydlet Abi.
-Vážně?
00:26:33 -To je zajímavý.
-Jo. Je to skvělý.
00:26:36 -Ideální nárazník mezi mnou a mámou. -Ano.
00:26:41 A já potřebuju ženskou.
00:26:45 Sim salabim!
00:26:48 Pověz, tenhle nápad nakvartýrovat k nám Abi.
00:26:51 -Kdy přesně jsi na to přišla?
-No...
00:26:54 -Bylo to, když jsi viděla, kde bydlí?-Ne.
00:26:57 -Včera večer na pohotovosti?
-Jistěže ne.
00:27:00 Tak když prostrčila ruku skrz to okno?
00:27:02 Nebo že by to bylo ještě předtím, než ses mi o ní zmínila?
00:27:06 Víš, ono se říká: "Když si myslíš, že trik probíhá, je už hotový."
00:27:11 (dutá rána)
00:27:18 No tohle? Kterej blbec nechal válet cello na zemi!
00:27:23 Jo! Možná to má nakonec i svou světlou stránku.
00:27:42 Kde je Michael? Jistě by rád šel se mnou, když jdu k holiči.
00:27:47 Bohužel jsem ho neviděl.
00:27:54 Jau!
00:27:57 Skryté titulky: Zuzka Kmentová Česká televize, 2008
Nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř. Benův vztah k dětem je všeobecně znám, nikoho tedy nepřekvapí, že momentální zredukování stavu jeho potomstva o třetinu – odchodem Janey na univerzitu – pro něj není žádná tragédie, ba je možná dokonce, nebojme se nazývat věci pravými jmény, jistou úlevou. Nikdy by si ovšem nepomyslel, že se mu jeho nepřítomná puberťácká dcera bude někdy jevit jako výlupek všech ctností. Pro toho, kdo pozná Abi, je to ovšem zcela pochopitelné. Neboť Abi, dcera jeho bratrance (pro jejíž příbuzenský vztah k němu dokonce ani nemá jazyk jméno!), Abi, kterou se Susan, znechucená svou ryze maskulinní domácností rozhodla na chvíli přitulit, je doslova a do písmene přírodní úkaz, jehož síla je moc i na tak otrlého jedince, jakým Ben bezesporu je.
