Táta, máma a tři děti… Že jste to už někdy viděli? Podobnost čistě náhodná! Britský sitcom. ### Hrají: R. Lindsay, Z. Wanamakerová, K. Marshall, D. Denby-Asheová, G. Thomson a další. Režie Baz Taylor a Jay Sandrich
00:00:01 Jedno mi vrtá hlavou, otče. Celá koncepce smrti.
00:00:05 Proč, sakra, musí být tak hrozně ošklivá.
00:00:10 Když Bůh umí všechno, proč ji trochu nezpříjemní?
00:00:15 To víte, to není žádná legrace. Smrt je vážná věc.
00:00:20 Jasně, vaší námitce dobře rozumím,
00:00:24 ale místo trpět je lepší užít si to jako sex, víte?
00:00:28 A se vší parádou.
00:00:30 Pánaboha by to nic nestálo.
00:00:33 A další věc.
00:00:36 Proč se smrt tak táhne a táhne, ale sex je na to šup.
00:00:40 Kde je logika? Má zmatené priority.
00:00:46 Víte, co se říká, pane Harpere?
00:00:49 Cesty Boží jsou někdy tajemné a nevyzpytatelné.
00:00:53 To je alibizmus, ne?
00:00:55 Já spravovat zuby nevyzpytatelně, předvolají mě před etickou komisi.
00:01:08 -Nastíním vám ošetření padající v úvahu.-Chci to nejlevnější.
00:01:12 A nechcete slyšet a vidět všechny možnosti, ať zvážíte pro a proti?
00:01:17 Ne, já vás znám. Jste jeden jako druhej.
00:01:21 Nabulíkujete člověku kde co.
00:01:24 Než se naděju, vysolím majlant za zbytečný můstek.
00:01:28 Pod práškama z člověka vymámíte i poslední vůli.
00:01:32 No jo, to není od věci.
00:01:37 Řeknu to tak, aby i vám to bylo jasné. Máte dvě možnosti:
00:01:41 drahou a bezbolestnou a levnou, ale bolestivou.
00:01:45 -Bolesti se nebojím. Mám sedm dětí.
-Vy jste blázen?
00:01:50 -Cože?
-Blázen do dětí. Určitě jo.
00:01:53 -Začneme rentgenovým snímečkem, ať vím, na čem jsme.-Ne.
00:01:57 -Nezvyšujte mi účet zbytečnostmi.
-Dobrá. Vezmu provázek,
00:02:02 jeden konec k zoubku, druhý ke klice a s ďábelským gustem zabouchnu.
00:02:06 -Pracujete?
-Ne, je to můj koníček.
00:02:09 -Co se děje?-Někdo volá a trvá na tom, že je váš syn.
00:02:12 -Ani nechci věřit, že máte děti.
-Já taky ne. Co by rád?
00:02:17 -50 liber.-Co?
-Pokuta za parkování.
00:02:21 -Že jsem umřel. Flink jeden.
-Nemá práci?
00:02:24 -Má: provokatér na plný úvazek.
-To zní fajn.
00:02:28 Jasně, je děsně fajn. To proto, že ho nerozhodí lautr nic.
00:02:32 On si v tom libuje. Klídek, pohodička.
00:02:35 Abych se utěšil, říkám si, že je opožděný.
00:02:39 -Možná je to vaše chyba.-Takže s bolestí a za lacino. Provázek.
00:02:45 -Proč se usmíváte?
-Můj výraz vysokého sebevědomí.
00:02:51 -Pane Harpere, spoustu kolonek jste nevyplnil. -Vážně?
00:02:56 -Který?
-Všechny kromě jména a adresy.
00:03:00 Datum narození.
00:03:05 Náhodou ve spoustě bodů není jasný, co vyplnit.
00:03:09 Příkladně kvalifikace. Pro mě je kvalifikace třeba
00:03:13 dobrá intuice, klídek a pohoda i ve stresu.
00:03:17 Pane Harpere, jde o pozici
00:03:19 druhé podúrovně na ministerstvu financí v rámci Evropské unie.
00:03:23 Lze tedy předpokládat, že kvalifikací se rozumí
00:03:27 univerzitní diplom, podnikové zkušenosti a znalost čísel.
00:03:31 Z toho taky nejsem moudrej.
00:03:38 Z toho už ano?
00:03:40 -Zkoušíte můj klídek a pohodu i ve stresu, že jo? -Ne, nikoliv.
00:03:45 Ochranku.
00:03:50 Dobrý den. Je tady manžel?
00:03:53 Píšou tu, že nějaké ženské se narodil mimozemšťan. Je to možné?
00:03:57 Všichni chlapi jsou od narození mimozemšťani. Tak je tam?
00:04:02 Na kterém levelu?
00:04:05 -Váš přístup se mi nezamlouvá.
-Mně zase váš knír.
00:04:11 -S vaším pánem není někdy kloudná řeč, viďte?-Zato má pěkné nohy.
00:04:16 -Máš čas?-Vůbec.
-Lháři.
00:04:19 -Je Rony ještě na ministerstvu zahraničí?-Kdo?
00:04:22 Ale vždyť víš. Co nám zpíval na svatbě.
00:04:25 Na svatbě zpíval jen tvůj otec. "Ó blady, ó blada."
00:04:30 Skřehotal pořád dokola, než ho matka zamkla do auta.
00:04:34 Tak možná ne na naší, ale na cizí. A tys tam byl.
00:04:38 -Tak víš ještě jeho číslo?
-Čí?-Přece tamtoho.-Jo tamtoho.
00:04:43 -Ten má 0, něco, nevím, nevím, něco, něco.-Ty se ani nesnažíš.
00:04:47 Ne, prokoukla jsi mě. A proč ministerstvo zahraničí?
00:04:51 Snad nic vážného, ale náš průvodce vzal
00:04:55 čínské turisty do muzea voskových figurín.
00:04:58 Vešlo jich dvaatřicet, a vyšlo jen jednatřicet.
00:05:02 -Patrně se ztratil pan Čchen.
-Třeba dezertoval.
00:05:05 Nebuď včerejší. V novém tisíciletí je každý rád tam, kde je.
00:05:09 -A jé, už jsi zas četla Ahoj.
-Takže chápeš, jak mi je, ne?
00:05:13 Za 15 let se nám turista nikdy neztratil.
00:05:16 -A co ten chlápek ve Westminstoru?
-Ten se nám neztratil, toho zatkli.
00:05:20 A co ti čtyři Amíci tenkrát v bludišti?
00:05:23 Vždyť v bludišti se má ztratit každý. K tomu jsou. To se nepočítá.
00:05:28 -Co ta nehoda v pavilonu slonů?
-No...
00:05:37 Na všem vždycky musíš hledat mouchy.
00:05:40 Když mi nechceš pomoct, tak můžu jít.
00:05:44 -Co bys chtěl k večeři?
-Čínu z bufetu.
00:05:49 Vtipné.
00:05:51 -Tak večer. Leda bys mě hodil zpátky do kanclu.-Susan?
00:05:55 Zlato, jestli sis nevšimla, jsi v zubařské ordinaci
00:06:00 -a já nevím, kde mi hlava stojí.
-Máš tu cvrkot jak na Piccadilly.
00:06:07 Dobrá. Přes vaše nemístné chování vám ještě dávám druhou šanci.
00:06:12 Chceš tam hodit?
00:06:19 -Proč nemůžu mít vodní podprdu?
-Vodní co?-Podprsenku.
00:06:23 -Všechny holky už ji mají.
-Tak jmenuj.-Uši jak netopýr.
00:06:27 Dee, Kelly, Sophi, a znáš Maxine, Briany, Paulu..
00:06:32 -No vidíš. Už neví.
-Nepleť se jim do toho.
00:06:35 -Michaeli, mám rozhlásit ve škole, že se počuráváš? -To není pravda.
00:06:40 -A komu budou věřit?
-Já tě varoval.
00:06:44 -Tati, že si ji můžu koupit?
-Co?
00:06:47 Podprsenku, ve které je voda? Když vezmu, že tví kamarádi
00:06:52 mají ve všem možném piercing, je to poněkud záludné prádélko.
00:06:57 -Takže souhlas?
-Takže no comment.
00:07:00 -Táta řekl, že můžu.
-Neřekl. A i kdyby, tak se mýlí.
00:07:04 Buď ráda za to, čím tě Bůh obdařil.
00:07:07 -Jo? A čím mě obdařil? Táta je má větší.-Co?
00:07:12 Mě z toho vynechte. Co já.
00:07:15 -Proč nejíte?-Hrách se přismahl.
-Nepřismahl. Je jemně křupavý.
00:07:20 V mnoha zemích je jemně křupavý hrášek pochoutkou.
00:07:26 -Tak jmenuj.-Zambónie.
-Vejmysl.-Dokaž to. Dobrou chuť.
00:07:34 -Michaeli, sněz to.-Nejdřív ty.
-Jsi menší, budeš reagovat hned.
00:07:40 Dost. To stačilo.
00:07:47 Tak sníme jenom to okolo.
00:07:50 Soráč.
00:07:52 Nicku, chci od vás jedno, aspoň jednou denně jíst
00:07:55 -společně jako normální rodina.
-Normální rodiny nejedí společně.
00:07:58 -Proč jdeš pozdě?
-Našel místo a vrátí tu pajcku.
00:08:02 -Náhodou jo.
-Ty máš flek?
00:08:06 Byl jsem v personální agentuře a našel místo s dobrým platem.
00:08:10 -Do háje.
-Sláva! Jo. Ukaž, naval, naval.
00:08:14 -Díky.-Co to je?-S tátou jsme se vsadili, kdy něco seženeš.
00:08:18 Ještěže mám v sobě dost hrdosti.
00:08:21 Kdybychom brali vážně tvé neblahé skóre v hledání místa...
00:08:25 -... šoupneme tě do pytle a umlátíme jako tuleně.-Tati!
00:08:29 No jo, tuleň je kámoš, kožich je zlá věc, ohavná, hnusná.
00:08:34 -Podej mi víno.
-Až na ten tvůj.
00:08:37 -Já ten kožich zdědila.
-Jo, po dvaceti norcích.
00:08:40 Ti zemřeli přirozenou smrtí. Stářím. Na infarkt.
00:08:44 -Na infarkt.-Ve spánku.
-Ale stejně ho radši nenos.
00:08:49 -Je jako smrt na zádech.
-Na rozdíl od vycpávek na hrudi.
00:08:55 -Bezva hrášek.
-Tak povídej, Nicku.
00:09:00 -Co to tvoje místo?
-Jo.
00:09:04 -Ono to není tak docela moje místo.
-Naval.
00:09:10 -Já ho sice našel, ale nevzal.
-Skočím pro pytel.
00:09:16 -Já jsem ho nechal Emily.
-Jaké Emily?-Emily Fostrové.
00:09:21 -Cože?
-Děsná kost.
00:09:23 Nádhernej úsměv a krásný nohy.
00:09:27 -Když si sedne, sukně se jí vyhrne...-Jeptiška.
00:09:31 -Je fakt bezva. Seznámím vás. Můžu ji pozvat?-Na večeři?
00:09:36 -To radši neriskuj. -Ne, jenom tak, pokecat o budoucnosti.
00:09:41 -A jak jí může táta helfnout v práci.-Ona chce být zubařkou?
00:09:46 Já a chodit se zubařkou, jo?
00:09:52 -Proč ne?-Táta byl poslední borec.
-Vyžehlils to.
00:09:55 Já když k němu chodila, seděl na zubařské stoličce
00:09:59 -a plášť se mu vyhrnul úplně nahoru, že mu bylo vidět až...-Proboha.
00:10:03 -Mám dost.
-Mně je zle.
00:10:05 Bez obav, zubařkou nebude. Prodává životní pojistky.
00:10:10 Ne, jen to ne. Teď je zle mně.
00:10:12 -No tak. Chce získat sebevědomí. Teprve začíná.-Ne.
00:10:16 -Tu pojistku už máme, Nicku.
-Jasně. Odkdy?
00:10:19 -Co se narodil Nick.
-Mluvili jsme o tom,
00:10:22 ale ty prý že později, jenže později jsi o tom už mluvit nechtěl.
00:10:26 -Tak jsem tě podškrábla a pojistku máme.-Co?-Co?
00:10:30 Tys mě podepsala za mými zády? To je jak v hororu od Hitchcocka.
00:10:35 Počkej. Tati, hele.
00:10:38 Uzavřeš s ní pojistku, Emily dostane peníze a bude vděčná.
00:10:42 Řekne: "Nicku, jak se ti mám odvděčit?" A já už budu vědět jak.
00:10:48 -Co? Jako že to, jo?
-Jo. Chápeš, viď?-Ne.
00:10:53 -Aspoň drobnou pojistečku.-Jednu drobnost dodržuju: neplatit za sex.
00:10:59 To nejsou prachy za sex,
00:11:02 -ale za vřelej, přátelskej vztah, kterej snad k sexu povede.-Ne.
00:11:07 Dobrá. Hele, a co takhle: uzavřeš pojistku a já ti dám prachy.
00:11:11 -Skvělý. Nemáš ani floka.
-Půjčím si od Emily.-Ne.
00:11:15 -Ale tati.-Ne.-Prosím tě.
-Ne. Už neposlouchám, jasný?
00:11:19 -Volali z práce.-Promluv s tátou, je to důležitý.-Tohle taky.
00:11:23 Našli pana Čchena. Mrtvého.
00:11:26 Visel na Lordu Nelsonovi. Měli ho za kapitána Hardyho.
00:11:30 -Napětí na Blízkém Východě...
-Dnes došlo k další katastrofě v...
00:11:35 -Bylo nalezeno rozřezané tělo...
-Obnova...-Já na to koukal.
00:11:39 -Nekoukal.-Koukal.
-Ano? Dobrá, co říkali?
00:11:43 Že prej došlo k puči v Zambónii.
00:11:46 -Jsem špatná.-Dej si čaj.
-Jsem hodně špatná.-Bylinkový čaj.
00:11:51 Vidíš? A to právě není dobře. Všichni drží svoje emoce uvnitř.
00:11:56 -Díkybohu.-Mluvím vážně. Nezajímá tě, co lidi vážně cítí?
00:12:01 Susan, jsem zubař.
00:12:03 Celý den musím poslouchat, co lidi vážně cítí a bývá to "au".
00:12:08 Takže po dlouhém dni s "au", se těším na nějaké to "ach"
00:12:12 nebo aspoň na trochu klidu.
00:12:15 -Chudák pan Čchen.
-Čehož se asi nedočkám.
00:12:19 -Tak dobře. Co teda vážně cítíš?
-Co cítím já není podstatné.
00:12:23 -Najednou.-Dělají mi starost děti.
-Trochu pozdě.-Ne, mluvím vážně.
00:12:28 Uvědom si, že odchod pana Čchena je jejich první smrt.
00:12:33 Odchod pana Čchena?
00:12:36 Pan Čchen, kterého nikdy neviděly, umřel někde, kde nikdy nebyly.
00:12:40 Ty děti jsou z toho celý vedle. Emoční minové pole.
00:12:46 -Ach jo, s tebou nemá cenu se bavit.
-O to mi šlo.
00:12:50 Jasně, Maxine, ale větší nevypadaj.
00:12:54 Co? Ne, nepomůže, i když jdu k zrcadlu blíž.
00:12:59 Fakt? No tak jo, zkusím to.
00:13:02 Pak ti brnknu. Měj se.
00:13:09 Jé. To je ale fantaz...
00:13:14 (klepání na dveře)
00:13:17 No jo, hned. Chviličku, mami.
00:13:24 Moment!
00:13:28 -Cvičíš?
-Jo. Dělám dřepy.
00:13:31 Páni, hele, jak jsem se zpotila. Vidíš?
00:13:34 -Janey, měly bychom si promluvit.
-Teď hned?
00:13:38 -Potřebuju se osprchovat.
-Víš, mám jednu novinu.
00:13:42 Ach jo, kudy do toho.
00:13:46 Víš, zlatíčko,
00:13:49 někdy se v životě přihodí něco, co nemáš v plánu.
00:13:53 -Ježíš, ty jsi v tom. Je mi za tebe tak trapně.-Ne!
00:13:57 Proboha, jen to ne. Ne, ne, ne. To ne.
00:14:02 Pan Čchen umřel.
00:14:04 Kdo?
00:14:07 -Pan Čchen. Ten Číňan, co se nám ztratil v muzeu.-Aha.
00:14:13 Infarkt. Uprostřed bitvy u Trafalgaru.
00:14:17 -Mysleli, že tam patří.
-Aha.
00:14:20 Představ si, když já byla malá, tak můj dědeček umřel úplně stejně.
00:14:26 -V muzeu figurín?
-Ale to ne. Myslím jako náhle.
00:14:30 To víš, jiná doba. Já byla dítě, nikdo o tom se mnou nemluvil.
00:14:35 Chtěla jsem se zeptat na tolik věcí.
00:14:38 Byla to moje první smrt, a nikdo se nezajímal.
00:14:42 -O co?
-Janey, chci ti jen říct,
00:14:46 že jsme s tátou tady, kdyby ses nás chtěla na cokoli zeptat.
00:14:51 -Ne, to je dobrý.
-Tak jo.
00:14:56 Jo, Janey, vrať ji, když teče, a už si ji nekupuj.
00:15:06 Co je?
00:15:09 Tak co? Pořád ještě v zajetí splínu?
00:15:13 Nech si tu ironii. Janey myslí, že musí skrýt
00:15:16 svůj zmatek pod maskou lhostejnosti a nudy.
00:15:20 Pod jakou maskou? Vždyť toho chlapa neznala.
00:15:24 O to nejde. Jde o fakt.
00:15:27 Celá jejich generace myslí, že musí být super ve všem.
00:15:34 -Ještě, že už nejsem dítě.
-Ještě, že nejsi.
00:15:37 To by mě zavřeli.
00:15:42 -Kdepak jsi byl včera večer?
-Přece tady. Tys přišla pozdě.
00:15:46 -V půl jedenácté?-Když si chceš užít, musíš přijít do deseti.
00:15:49 -Teď máme kolik?
-Za 5 minut deset. Jdem na to.
00:15:57 -Jak je ten život křehký!
-Kristepane.-Ne, ne, ne.
00:16:01 Fakt. Jen si to vem.
00:16:04 Je to tak hrozně smutné. Všechno.
00:16:08 Mládí, neměnnost, bezpečí.
00:16:14 Ty iluze ústící v nicotu a pak v prach.
00:16:25 Tak co, ještě máš chuť?
00:16:29 Anestetikum už snad začne působit.
00:16:33 -Cítíte tohle?
-Au!
00:16:36 -No nic, počkáme si. To bych si dáchnul, dědku.-Cože?
00:16:40 Abyste si vypláchnul tu pětku.
00:16:43 Voda stimuluje dásně. Trochu to urychlí.
00:16:47 Jste laskav, že jste si dal k obědu cibulový salát.
00:16:53 -Je tady váš syn. Je mi to tak líto.-To mně taky.
00:16:57 -Říkal mi o vaší ztrátě.
-To není moje ztráta.
00:17:01 Já ho neztratil. To žena ho ztratila.
00:17:04 -Já jednou přišla o želvu.
-Prosím, jen ne zvířátka.
00:17:08 Jmenoval se Spartakus. Říkala jsem mu Roger.
00:17:12 Ale překonala jsem to.
00:17:15 -Mám říct jak?
-Tunami antipsychotických léků.
00:17:19 -Ahoj, tati. Řekni heslo.
-Nezaměstnatelný.-Je nervózní.
00:17:24 -Ve vzduchu visí smrt.
-O vás nejde, klídek.
00:17:28 -Mluví o mně, ale díky za starost.
-Tati, mluvil jsem s mámou.
00:17:32 -Říká, že ta pojistka je bezva nápad.-To je celá ona.
00:17:36 -Taky říká, že je bezva kuchařka.
-Aspoň o tom přemýšlej.
00:17:39 Přemýšlel jsem o tom dost a závěr zní, že umřít fakt nehodlám. Jasný?
00:17:44 -Tobě na truc.
-Můžu něco dodat?-Ne.
00:17:47 Ačkoli vás nesmírně obdivuju, i když obdivuju
00:17:52 je příliš silné slovo, bohužel nejste moc v obraze.
00:17:56 -Ne. Žádný obraz, nic nemalovat. Hlavně ne čerta na zeď.-Má pravdu.
00:18:01 -Životní pojistka není marná věc.
-Nemluvím o banální pojistce.
00:18:06 -Já mám na mysli mandalu.
-Toho z Afriky s tou cáklou babou?
00:18:12 Ne. Mystický kruh života, kde je všechna pravda.
00:18:16 S touhle jsi to fakt vyhrál.
00:18:19 Podle mandaly všechno, život, smrt, úplně všechno,
00:18:24 je propojené nekonečnou sítí vzájemných vztahů.
00:18:28 Je to jasné? Chápete? Lidi například jedí kotlety.
00:18:32 Ty jsou z krav chovaných ve Skotsku, na jehož straně za války
00:18:37 o rakouské dědictví stáli Francouzi, kteří přidávají do všeho česnek.
00:18:43 Ten zahání upíry a ti sají krev z koho?
00:18:48 Z netopýrů?
00:18:50 Ne. Přece z lidí, co jedí kotlety. Voila, le cercle est complet.
00:19:00 Bridgitte, kotlety jsou ale z prasat a ovcí, ne z krav.
00:19:10 Zvaž to ještě.
00:19:12 Když uzavřeš pojistku a klofnu Emily, kdo ví? Může to bejt vážný.
00:19:16 Bude chtít, abych u ní bydlel a to bych se mohl odstěhovat.
00:19:20 Večer ji přiveď.
00:19:22 -Milí Harperovi, chcete životní pojistku?-Ano, chceme. Hlavně on.
00:19:27 -Podpis kam?
-Napadlo vás už někdy,
00:19:30 jak by asi žila vaše drahá rodina, kdybyste už nebyl?
00:19:38 -Šek, pero, podpis.-A je to. Jde se jíst. -Pracuju, Nicku.
00:19:42 A vy, paní Harperová, co byste dělala,
00:19:46 kdyby pan Harper zesnul a vy zůstala sama?
00:19:50 -Možná bych byla asi smutná.
-Správně.
00:19:54 Smutná, a nejen to.
00:19:56 Neměla byste svůj krásný domeček.
00:20:00 -Jak to "asi smutná"?-Pojistku už uzavřeli, tak popojedem. -Jasně.
00:20:06 -Správně, pojďme.
-Nyní část dvě.
00:20:09 -A jé jé jé jé.
-Je to nadlouho?
00:20:12 Musím živit děti, vychovat je, jít jim na svatbu.
00:20:16 Jste kuřák, pane Harpere?
00:20:19 Ne. Už jsem toho nechal.
00:20:22 -Měl jste křeče?-Ne.
-Vředy?-Ne.
00:20:25 -Zranění?-Ne.-Nádory?-Ne.
-Jednou nás zamořily kobylky.
00:20:29 -Kde je véča? Co se děje?
-Tatínek si pojišťuje život.
00:20:34 -Proč?
-Protože tě má hodně rád.
00:20:38 -Táta brzo umře?-Neboj se, nikdo z nás neumře.-Nikdy nevíte.
00:20:43 -Zubaři na rozdíl od jiných povolání umírají dost mladí.-Vážně?
00:20:48 -Fakt?
-Ano.
00:20:50 Je mi líto, slečno, že už musíte jít. Nicku, vyprovodíš kamarádku?
00:20:55 Ještě dárek. Tumáš, hochu, to je na památku.
00:20:59 Je tam taky naše heslo. "Vše co se může stát, může se stát vám."
00:21:03 A to včetně tohodle. Na shledanou. Díky, že jste přišla.
00:21:07 -Škoda, že už musíte běžet.
-Ta je boží.
00:21:38 A hele. Ahoj. Čau.
00:21:43 -Proč nejsi v posteli?
-Přemýšlím.-A sakra.
00:21:48 Proč každý umře?
00:21:52 Zavolám mámu, ta má v tomhle přehled.
00:21:55 -Tati?
-Ale no tak. To víš.
00:22:01 Ajajaj smrt. Co bych ti k tomu tak řekl?
00:22:07 Víš, jako malej jsem si myslel,
00:22:10 že se umírá proto, že život není moc fér.
00:22:15 A když jste se nám narodili vy tři, pochopil jsem, že život není fér.
00:22:21 -A že je drahej.
-Tak promiň.
00:22:24 Ne, počkej. Sedni si, nečil se. To víš, je to složitý.
00:22:29 -A já pořád nevím, kudy do toho.
-Dáš mi taky?-Jasně. Tumáš.
00:22:38 Dík.
00:22:43 To je dobrý. Dojez si to. Jo.
00:22:46 Zkus tohle, jo?
00:22:49 -Představ si život jako kus provazu.
-Jakýho?
00:22:53 -Jakýho. Provaz. Motouz.
-Jsou různý.-Ale...
00:22:56 -Třeba na draka, nebo šňůra.
-Dobře.-Pak švihadlo.-Taky lano.
00:23:03 -Ale já mám na mysli provaz. Provázek, ano?-Tak jo.
00:23:07 Má začátek, prostředek a konec. A může se otočit a zamotat,
00:23:11 někdy se zašmodrchá, zauzluje a někdy se může i zkrátit.
00:23:15 -A uvázat jo-jo.
-A uvázat jo-jo.
00:23:18 -Řekl bych, že moc nevíš, co tím chci říct.-Ne.
00:23:22 Tak jo, dobře. Už vím. Vzpomínáš, jak jsme byli tenkrát v zoologické?
00:23:28 -To byl Nick.
-Byl to Nick?-Jo.
00:23:31 Byl to Nick. Jasně. Tak to nebyl moc vhodný příklad.
00:23:36 -Kam jsem vzal tebe?
-Do Dómu milénia.
00:23:39 Aha, tak to mi odpusť.
00:23:47 Jasně. Alton Towers.
00:23:50 Vzpomínáš na tu hrůzostrašnou horskou dráhu s příšernou frontou?
00:23:54 Tys začal nadávat a zuřit, celou frontu jsi předběhl.
00:23:58 -Ten chlap se namíchl a...
-Dobře, stačí. Takže vzpomínáš.
00:24:01 Ano, fajn. Horská dráha je tak trochu jako život, víš?
00:24:07 Vypadá to bezpečně, pomaloučku se rozjedeš
00:24:11 a než se naděješ, jsi nahoře
00:24:15 a výhled je úchvatný, skvělý.
00:24:22 Od té chvíle se vezeš už jen dolů.
00:24:25 Temnota, strach, zatáčky a hupy.
00:24:29 -Až máš žaludek v krku.
-To už je smrt?-Ne, život.
00:24:33 Pořád ještě žiješ, ale... Hernajs.
00:24:39 A co radši, kde se berou miminka?
00:24:42 -To přece ví každej.
-Vážně? Za mě teda ne.
00:24:48 -Umřeš, tati, mladej, jak říkala?
-Ne. Ne.
00:24:52 Už jsem moc starej, abych umřel mladej.
00:24:55 A zadruhý: chodí s tvým bráchou, tak co může vědět.
00:25:00 -A dáme si sušenku.-Vykrucuješ se?
-Ze všech sil, Michaeli.
00:25:05 Tak jo.
00:25:07 -Ještě něco?
-Vlastně jo.
00:25:10 -Na co je taková vodní podprsenka?
-Aha. Aha.
00:25:20 Susan?
00:25:29 Snad nemáš v úmyslu jíst v ložnici?
00:25:32 Ne.
00:25:38 Něco ti řeknu.
00:25:40 Cítím se hrozně, hrozně stará.
00:25:44 To já taky.
00:25:46 Teď jsem byla u zrcadla.
00:25:49 Víš co? Mám dvakrát tak velký nos než dneska ráno.
00:25:53 Zvětšuje se mi a uši taky.
00:25:56 Jednou jsem viděla pořad Stárneme a říkali, že když zestárneš,
00:26:01 tělní přívěsky máš o 50% větší než v dětství.
00:26:13 Kromě tohodle.
00:26:17 Kolik je hodin?
00:26:19 Tři čtvrtě na jedenáct. Hupnem na to.
00:26:30 -Víckrát už s žádnou babou nechodím.
-Kristepane!
00:26:34 -Jsem moc ráda, že se rodičům svěřuješ.-Já taky.
00:26:38 -Můžeš ale zaklepat, než sem vpadneš?-Proč?
00:26:41 Snad jste něco nedělali?
00:26:44 -V tuhle noční hodinu?
-Díkybohu.
00:26:50 Teď už nevím, proč jsem přišel.
00:26:53 -Proč jsme ho vůbec chtěli?
-Nechtěli.
00:26:56 -To ta smršť Margarit v mexické restauraci.-No jo.
00:27:01 -Málem byl José Cuervo.
-Máš pravdu. José.
00:27:05 -Ještě dvě skleničky a byl Tia Maria.-Jo.
00:27:11 Vám je to úplně jedno. Dala mi kopačky.
00:27:15 A teď je asi tak úspěšná, že nechce kluka bez práce.
00:27:19 -To je tak povrchní.
-To je fakt povrchní.-To je husa.
00:27:27 Nicku, heleď, nemohl bys teď laskavě vypadnout?
00:27:31 Chceme si s maminkou...
00:27:34 ... vzít sluchátka a poslouchat BBC. Ano?
00:27:39 Přesně.
00:27:41 -Co je to BBC?
-Už odprejskni, jo?
00:27:45 Padej.
00:27:48 Jo, tati, řeknu ti, že ta tvoje nová sestřička je děsně sexy.
00:27:52 -Děsně.
-Padej.
00:27:56 Už jdu.
00:28:00 -Dostal kopačky?
-Dá se ten šek stornovat?
00:28:05 Jaký šek?
00:28:08 -Jak my jsme byli prozíraví.
-To ti řeknu. Tak na to hupnem.
00:28:15 -Au! Sakra!-Co je?
-Blokly se mi záda.
00:28:19 -Kristepane, nemůžu se hnout!
-Chceš se vsadit?
00:28:25 Skryté titulky: Zuzka Kmentová Česká televize, 2008
Musíme tam všichni, to je jednou jisté. Jenomže proč si to připouštět, proč na to myslet častěji, než je nezbytně nutné, že. Jsou ovšem chvíle, kdy se tomuhle tématu člověk prostě nevyhne. Zodpovědný rodič například, jehož dítě je prvně v životě postaveno před fakt smrti, se s tím zkrátka musí nějak vyrovnat. Musí pomoci svému potomkovi překonat tenhle životní náraz a šok, vysvětlit mu, proč je život tak křehký, musí jej umět vyvést ze zmatků, do nichž jej tahle událost nutně uvrhne. A Susan tedy rozhodně zodpovědná matka je…