Moje rodina

00:00:02 Tati, jen se ptám: zase chceš letos zapomenout?

00:00:06 Aha, chyták.

00:00:08 To já miluju. Takže moje odpověď zní:

00:00:12 "Nevím o čem mluvíš, jdi s tím do háje."

00:00:16 -Máminy narozky.
-Ach můj bože, už nikdy.

00:00:23 Ahoj, miláčku.

00:00:26 Copak to tady tak krásně voní?

00:00:30 Tuňák Welington. Došlo mi hovězí.

00:00:34 To je skvělé. Moc pěkné to je.

00:00:37 -Nechceš nějak pomoct?
-Hele, co se děje?

00:00:41 Ale nic. Jen jsem ti chtěl dát narozeninovou pusu.

00:00:46 -Myslelas, že jsem zapomněl, co?
-Narozeniny mám až za tři dny.

00:00:51 -Já vím, ale tohle je zahřívací kolo.-To je nanic.

00:00:55 Už mám všechno za sebou.

00:00:57 Susan, hej, hej, ale kdepak.

00:01:01 Už to slyším, Bene, v dálce to volání:

00:01:04 "Susan, nech všechno za sebou. Bude sranda."

00:01:08 Žádná sranda, Bene! Samí starci a všichni v bílém.

00:01:12 -Neříkej, že mají křídla a hrají na harfy.-Hůř. Hrají kuželky.

00:01:24 -Janey, maminka bude mít narozeniny až za tři dny.-No jo,

00:01:29 ale ty potřebuješ náskok a čtyřicet je člověku jen jednou.

00:01:33 Mámě dvakrát nebo třikrát.

00:01:36 Párkrát to bylo jenom cvičných čtyřicet.

00:01:39 Teď je snad zralá to připustit.

00:01:42 -Takže bys jí měl dát něco nápaditého.-Ano.

00:01:46 -Šek.-Tati!
-Ne, vaničku na nohy.

00:01:51 -Vaničku na nohy?-Uvolňuje a odstraňuje únavu a napětí.

00:01:56 Zanechá nohy pružné.

00:01:59 Ne, tati. Potřebuješ něco osobního.

00:02:02 Zvláštního. Něco, co jí řekne amóre.

00:02:05 -Něco, co řekne amóre víc než vanička?-Ano. Satelitní talíř.

00:02:13 A proč by tvoje matka měla chtít satelit?

00:02:16 -Jsou tam kuchařský kanály.
-A taky je tam Playboy kanál.

00:02:20 -Jo, ale ten mámu asi nezajímá.
-Prosím tě.

00:02:23 Ne, chce to, co chtějí všechny matky. Chce mít šťastný děti.

00:02:28 Ze satelitu budu nadšenej.

00:02:31 Tati, máma mi řekla, co by opravdu chtěla.

00:02:34 -Romantický víkend. Jen vy dva spolu.-Ne, nesnáším cestování.

00:02:39 Nejde o to, co chceš ty, ale co chce ona.

00:02:42 -Tvoje matka chce, abych kvůli ní trpěl?-Ne.

00:02:46 -Jenom jestli jsi ochotný trpět.
-Bydlím tady. To nestačí?

00:02:55 Tak čtyřicet. Už zase.

00:02:58 Jen proto, že to připouštím, mi to nemusíš zrovna vtloukat.

00:03:02 -Mohli bychom to nějak speciálně oslavit.-Nechci dělat rozruch.

00:03:07 Udělám něco tichého.

00:03:10 -Posedím tady potmě se vzpomínkami.
-No tak jo.

00:03:16 Myslel jsem, že pojedeme někam na víkend. Jen my dva.

00:03:20 -To zní nádherně. Hned zítra to začnu zařizovat.-Skvělé.

00:03:26 -Chtěl bych to ale naplánovat sám.
-To ani nemusíš.-Já bych rád.

00:03:31 -Opravdu. Kam bys chtěla jet?
-Překvap mě.

00:03:37 Co bys řekla golfovému víkendu v St. Andrews?

00:03:41 -Překvap mě něčím jiným.
-V Glenneagles?

00:03:45 A co ten hezoučký penziónek, kde jsme byli před svatbou?

00:03:49 -Co? Proč se tam chceš vracet?
-Před 22 lety se nám tam líbilo.

00:03:54 Ale tehdy jsme byli chudí. Ostatně chtělas, abych to rozhodl.

00:03:59 Ano. Abys to rozhodl správně.

00:04:03 Budu mít u sebe mobil, ale pro všechny případy,

00:04:07 -telefon do penziónu máte na lednici na růžovém papíru.-Jasně. -Dobře.

00:04:12 -Číslo doktora Petersona je na modrém papíru.-Super. -Fajn.

00:04:19 Když vám dojde jídlo, tahejte slámku a snězte toho, kdo má krátkou.

00:04:24 -Dobře, pa.
-Mějte se. -Ahoj.

00:04:32 Ty ses vrátila?

00:04:34 -Aspoň předstírej, že posloucháš.
-Promiň, mami.

00:04:39 -Tak říkej.-Naše číslo: růžový papír, doktor Peterson: modrý papír.

00:04:44 -Chápu.
-Co jsem řekla?-Já nevím.

00:04:49 -Že mám aspoň předstírat. -Mami, je to jen na víkend. To bude dobrý.

00:04:54 -Nicku, pomoz tátovi, prosím tě.
-Počkej, já ti s tím pomůžu.

00:05:05 -Řekla jsi "zahni vlevo".
-Podle mapy to bylo správně.

00:05:09 Možná by bylo, kdyby ta silnice nebyla řeka.

00:05:12 -Měl ses někoho zeptat na cestu.
-Ptal jsem se tebe a jak to dopadlo.

00:05:22 Zdravíčko. Pěkná cesta?

00:05:25 Mohla být, kdybychom špatně nezahnuli a neskončili v...

00:05:30 -Jo, ano, v háji.-Děkujeme. Měli jsme vyhlídkovou trasu.

00:05:34 -A co vám jsme všechno v té tmě viděli.-My jsme Harperovi.

00:05:39 Tady se podepište. Máte desítku.

00:05:42 A nemohli bychom, prosím vás, dostat sedmičku?

00:05:46 Byli jsme tu totiž před lety a bydleli jsme tam.

00:05:49 Máte štěstí, ti lidé ještě nepřijeli.

00:05:52 -Přehodím jen ty pokoje.
-Děkujeme.

00:05:56 -Miluju tě.
-Já tě miluju mnohem víc. -Ne, já.

00:06:00 -Koukni na ně.
-To je na zvracení.

00:06:03 Spíš je to romantické. Mají celý život před sebou.

00:06:07 -Jen aby nejeli vyhlídkovou trasou.
-Někdo si zkrátka tu cestu umí užít.

00:06:12 Je dost těžké užít si cestu, když každých pár minut křičíš:

00:06:15 -"Trefíš tu krávu."
-Tady to je. Číslo 7.

00:06:19 Nebyl by k dostání aspoň sendvič? Máme oba dva hrozný hlad.

00:06:22 Kuchař už bohužel odešel a zamknul kuchyň.

00:06:26 -Nedáte si mátový bonbón?
-Dobrý nápad.

00:06:29 Když umřeme hlady, budeme mít aspoň svěží dech. Ne, dík.

00:06:37 -Kampak jdete, mladá dámo?
-Ven. -V těchhle šatech teda ne.

00:06:41 Mazej nahoru a vem si něco slušnýho.

00:06:45 Trhni si.

00:06:48 Rostou tak rychle.

00:06:51 Janey, musíme si promluvit.

00:06:54 Víš, o klukách a holkách.

00:06:57 -Co blázníš? -Chceš to horším nebo lepším způsobem?

00:07:01 -Co je horší způsob?
-Můžu jít s tebou. -Máš minutu.

00:07:07 Takže...

00:07:11 Janey, kluci chtějí jenom jedno.

00:07:14 Naštěstí holky chtěj to samý.

00:07:19 -Čas vypršel, Liam čeká před kinem.
-Ne, počkej, tohle je důležitý.

00:07:25 Já jdu s klukama a kdo bude hlídat jeho?

00:07:29 Co? Plánuju to věčnost.

00:07:32 -Proč jsem chtěla, aby naši vypadli?
-Tak to je tvoje prácička.

00:07:36 Žádný mámino štěstí, ale tvoje špinavý rande.

00:07:39 -Co ten tvůj Liam dělá?
-Nicku, je mu šestnáct. -No jo.

00:07:44 -Co jeho rodiče? -Umřeli.
-To se hodí.

00:07:49 -Prosím tě, co to plácáš?
-Nevím, zkouším být otcovský.

00:07:54 Hele, copak by ti tohle mohli dát na starost?

00:07:57 -To já jsem zodpovědnější.
-Nejsi. -Jsem. -Ne. -Jsem.

00:08:00 -Prima. Hlídáš Michaela.
-Nicku!

00:08:04 On není tak hloupý, jak vypadá, co?

00:08:08 Michaeli, dohlédneš dnes sám na sebe, viď?

00:08:13 Já? Tvůj tak malej, naivní, dvanáctiletej bratr?

00:08:18 -Kolik mě to bude stát?
-Deset liber.

00:08:23 Za hodinu.

00:08:32 -Takhle malý ten pokoj přece nebyl.
-Já myslím, že je roztomilý.

00:08:37 Možná se srazil vlhkem.

00:08:40 Ne. Takhle si ho pamatuju.

00:08:43 Stejné lampy. Stejné tapety.

00:08:46 Stejné šuplíky v prádelníku.

00:08:50 Nemáš náhodou tušení, kde jsme to tenkrát spali?

00:08:54 Co já vím nespali jsme.

00:08:58 Pojď sem.

00:09:03 Na copak teď myslíš?

00:09:07 Měli jsme si dát ty mátové bonbóny.

00:09:13 Promiň mi to, já musím pořád myslet na jídlo.

00:09:17 Dobře, tak si představ, že jsem popatlaná šlehačkou.

00:09:21 Potřebuju něco pořádného.

00:09:25 Fajn. Tak jsem teda smažená treska.

00:09:29 Tu jsme měli včera.

00:09:31 Před dvaadvaceti lety jsme se tímhle nenechali otrávit.

00:09:35 Ale prosím tě. Tenkrát jsme byli samý hormon.

00:09:39 -Kvůli sexu bychom klidně spali na hromadě střepů.-Ano.

00:09:43 Kam se ta romance poděla? (zvuky při souloži)

00:09:49 Zřejmě tam vedle.

00:09:52 Myslíš, že si budou dávat zavazadla dovnitř?

00:09:56 (mužský hlas)Ano!

00:10:01 Jo, on už je tam dal. (zvuky při souloži)

00:10:06 Počkej. Myslím, že zrovna našel koupací čepici.

00:10:12 -Teď jsem si vzpomněla na něco, co tě jistě potěší.-Co?

00:10:17 -Kdepak, tohle je nejlepší zábava.
-Čokoláda.

00:10:21 Miluju tě.

00:10:25 -Ach bože!
-Ach bože!

00:10:27 -Ach to je prima.
-Ach ano.-Ach ano.

00:10:33 (zvuky při souloži)
-Ach ano! -Ach ano!

00:10:37 Musí tam asi mít cukrárnu.

00:10:49 -Víš vůbec, kolik je hodin?
-Jo. Dobrou noc.

00:10:52 Počkej.

00:10:54 Nemohl jsem spát. Je těžký být osamělý rodič.

00:10:58 -Nicku, ty nejsi rodič.
-Ale jsem sám.

00:11:01 -Co si zkusit čistit zuby?
-Škoda, že ti to rande nevyšlo.

00:11:06 -Co ty o tom můžeš vědět?
-Matka tyhle věci ví. -Nech toho!

00:11:15 Vlastně... Mám jednu otázku.

00:11:18 -To mluvíš ke mně?
-Jo.

00:11:25 Moc jsem se těšila na rande s Liaem, ale chtěl jen hrát stolní fotbal

00:11:30 -a kecat s kamarády.
-Á, hledáš perspektivního muže.

00:11:34 -Ne, hledám perspektivního puberťáka. -I v tom ti pomůžu.

00:11:41 To, co vypadá jako stolní fotbal, je vlastně důležitý mužský rituál.

00:11:46 Je to jedinej okamžik, kdy se mladí muži naučí...

00:11:50 -... jak se hraje fotbal na stole.
-Nicku!

00:11:54 Chtělas perspektivního puberťáka, ne?

00:11:58 Víte, máme tu takové rčení: "Když nevidíte Headland, tak prší."

00:12:03 "Když vidíte Headland, brzo začne pršet."

00:12:10 -Spali jste dobře?
-No...

00:12:13 Nemohli bychom zase mít přece jen tu desítku?

00:12:17 Ten pár v čísle 6 je dost hlučný.

00:12:21 Hlučný?

00:12:23 -Bohužel už máme plno.
-No tak nic.

00:12:27 -Našel jsi tam něco?
-Ano.

00:12:30 V Ninefieldsu motýlí farma. To bude bomba.

00:12:34 Potom Appledorské muzeum obuvi a ještě Bexhillský svět zábavy.

00:12:39 -Nevím, jak to postíháme.
-Taky můžete jít do delfinária.

00:12:43 -To bude asi zajímavé.
-No jo, bylo.

00:12:48 -Jak to "bylo"?
-Než ten delfín chcípl.

00:12:54 -Tak proč bychom tam měli chodit?
-Mají tam pořád nádrž.

00:13:00 Jo, mají tam pořád nádrž. A já si zapomněl foťák.

00:13:05 Když jsme tu byli tenkrát, měli jste tu knihu,

00:13:08 kam hosté psali poznámky o svém pobytu u vás.

00:13:12 -Už jsem tu knihu nějaký čas neviděl.-Aha.

00:13:16 -To by mohlo být čtení. "Dnes jsem zahlédl na pláži stopu."

00:13:20 -A je tady John pořád číšník?
-Jo, to je pěkná řádka let.

00:13:25 -John už nám umřel.
-To je mi moc líto.

00:13:28 -A co ta paní, co se starala o zahradu?-Á, Bety.

00:13:32 -Ano, Bety.
-Je pořád tady.

00:13:35 Rozsypali jsme její popel pod její drahé hortenzie.

00:13:39 A co majitelé George a Margaret? Byli oba tak veselí.

00:13:42 -Margaret je mrtvá, ale George ještě žije.-Aspoň to.

00:13:46 Je ve vězení. Uškrtil Margaret.

00:13:51 Musíte ho od nás pozdravovat.

00:13:56 -Na koho máváš?
-Na dvojici ze šestky.

00:13:59 -Vždyť je ani neznáš.
-Po dnešní noci je už známe intimně.

00:14:04 Proč jsou ty stoly tak blízko u sebe?

00:14:06 Vždyť je to fajn. Takové uvolněné a útulné.

00:14:09 Nechci uvolněnost a útulnost, chci napětí a samotu.

00:14:13 Dobré ráno. Joan a Peter Pikeringovi.

00:14:16 Ahoj. Susan Harperová a můj manžel Ben.

00:14:19 -Jste tu poprvé?-Vlastně jsme tu jednou byli, než jsme se vzali.

00:14:23 -Vážně?-Ano. Dvacet dlouhých nádherných let.

00:14:28 -Novomanželé. -Joan a já sem už jezdíme 30 let.

00:14:32 -Ještě s jednimi známými.
-Jenže oni letos nemohli.

00:14:36 Ale my jsme stejně jeli. Přátele jde získat v každém věku.

00:14:40 -To s vámi souhlasíme. Viď, Bene?
-Ano, to ano.

00:14:44 -Bydlíme v sedmičce.
-Báječné. To jsme sousedi.

00:14:48 My bydlíme v čísle 6.

00:14:57 Už vím, co se mi na tomhle místě líbilo.

00:15:00 -To, že jsme byli odříznuti od celého světa?-Ne, ty snídaně.

00:15:05 Ne, promiň, být odříznutý od celého světa je fajn,

00:15:10 -ale je to lepší s plným žaludkem.
-Něco mám.-Vážně?

00:15:14 Mám štědrou náladu.

00:15:18 Já mám zas náladu přijímat.

00:15:22 -Nikam nechoď.
-Jasně. Ani do delfinária?

00:15:28 Jo!

00:15:30 Poslouchejte a učte se!

00:15:44 Koukám, že máš na sobě skoro to samé.

00:15:49 -Přemýšlela jsem.
-A jé.

00:15:56 -Není snadné slavit čtyřicet.
-Tak proč to pořád děláš?

00:16:02 Jen se pokus mě pochopit.

00:16:05 Celý život jedu po B417, zatímco bych měla jet po M6.

00:16:12 Proč jedeš do Birminghamu?

00:16:17 Jádro věci je ve výběru.

00:16:22 Kdo ví, jaký by byl můj život, kdybych se rozhodla jinak?

00:16:28 -Mohla jsem být cokoli.
-Překážkářka ale ne.

00:16:34 Byla jsem mladá, měla celičky život před sebou a pak jsem potkala tebe.

00:16:39 Aha, potkalas mě a podělala sis život.

00:16:43 -Ne, o tebe nejde, ty jsi vedlejší.
-To mě uklidnilo.

00:16:48 Jaký to má smysl?

00:16:54 Susan, přijeli jsme sem oživit šťastné vzpomínky,

00:16:58 a teď se cachtáme v žumpě zoufalství a deprese.

00:17:02 Je to jako doma.

00:17:06 -Ach ano!
-Ach ne.-Ach ne.

00:17:20 -Ta skládačka je těžší než vypadá.
-Napínáte mě.

00:17:24 -Jak to?
-Polovina kousků chybí.

00:17:30 -Ahoj.
-Ahoj.

00:17:32 -Měli jste hezký den?
-Ano. Vy asi taky.

00:17:36 Když se radujeme, je život až moc krátký.

00:17:40 Neradujte se a budete žít věčně.

00:17:43 Vaše žena je na pokoji?

00:17:46 Asi ano, pokud si nezaběhla na pohovor nebo na školení.

00:17:51 -Prosím?-To nic, asi teď prožívá krizi středního věku.

00:17:55 -Nemluvte o krizi středního věku. Já...-Dobře. Nebudu.

00:18:01 Nebojte se, přežije to.

00:18:04 Tuhle krizi nepřežijete. Já svou začal v sedmnácti.

00:18:08 Víte, život je jako tahle skládačka.

00:18:12 Ano, přestože v ní dílky chybí, ten rébus vás pořád baví.

00:18:16 Ne, mě baví ta chvilka nudy, než zase začne ta mizérie.

00:18:20 Teď mi jistě řeknete, že ten půllitr je poloplný.

00:18:24 Ne, je poloprázdný. Poručím vám další.

00:18:27 -Bernarde?
-To je... Děkuju.

00:18:30 Hm. Hm.

00:18:34 Hm. Hm.

00:18:36 Ach jo, nevykládej mi o dětech, to je pořád hm.

00:18:41 Hm.

00:18:43 Ne, Nicku, to nikdy nekončí. (klepání na dveře)

00:18:47 Už musím končit, Nicku. Někdo je za dveřmi. Pojďte dál. Tak ahoj.

00:18:53 Ano, miláčku, mám tě moc ráda a táta taky.

00:18:59 Ano, doopravdy.

00:19:02 Prosím tě, nebreč, Nicku. Vážně musím jít.

00:19:05 Sbohem.

00:19:09 Moc se omlouvám, ale neměla byste odličovač?

00:19:12 Ano, jistě.

00:19:18 Je vám dobře? Chcete si promluvit?

00:19:21 Dělala jsem poradenskou službu. Málem.

00:19:25 Vy a váš manžel se někdy hádáte?

00:19:29 Ale jistě. Spíš on. Já mám otevřenou výměnu názorů.

00:19:34 Stuart a já si jenom pořád jdeme po krku.

00:19:38 Jo, viděli jsme.

00:19:40 Tenhle víkend jsme měli šanci ode všeho utéct.

00:19:44 Bylo to vážně strašné období. Smím vám to všechno říct?

00:19:48 -Ovšemže smíte.
-Napřed řekl, že manželku neopustí,

00:19:52 a když jsem protestovala, dal mi výpověď.

00:19:57 Neměla byste to raději říct někomu jinému?

00:20:01 Ale ne, vy máte takovou chápavou tvář.

00:20:04 Asi je to moudrost zralého věku.

00:20:08 V takovém případě si snad radši promluvte s našimi sousedy.

00:20:12 -S těmi? Jsou odporní.-Ale jděte. Starší lidé se rádi baví.

00:20:16 Jo, jenomže vám dvěma návrhy nedělali.

00:20:19 -Horší je, že Stuart by o to dost stál.-Já to nechápu.

00:20:23 Ti dva staříci jsou swingers.

00:20:28 Swingers? Jako: hraje Glenn Miller

00:20:31 nebo jako: Glenn Miller jeho žena a zbytek celé kapely?

00:20:41 Vy se smějete, ale je to tak, i když tomu nikdo nevěří. Á, Susan!

00:20:46 Ahoj. Pojď k nám.

00:20:48 -Ahoj.-Ahoj. -Ahoj.
-Bene, musím ti něco říct.

00:20:52 -Aha. A co?
-Soukromě.

00:20:55 -Problémy doma?
-Ne, je to trošku blíž.

00:20:58 Nepovídej, že se povedl průlom v motýlím parkovišti.

00:21:03 Ne, v parkovém motýlišti.

00:21:06 -Váš manžel je tak zábavný.
-Ano, je s ním prča.

00:21:11 -Přidejte s k nám.
-V jakém pořadí?

00:21:16 Co?

00:21:18 No tak pojď, přidej se k nám.

00:21:21 Dobře. Řekl sis o to.

00:21:24 Ben nám zrovna říkal, jaké máte rozkošné děti.

00:21:28 -Kolik jich už měl?-Nebuď cynická. Odvaž se, bav se.

00:21:32 -Neboj se, jdu na to.-Na zdraví.
-Na zdraví.-Na zdraví.

00:21:37 Je zvláštní, že člověk nepotká moc takových lidí jako je Peter a Joan.

00:21:42 Myslím, že takové lidi jsme ještě nepotkali.

00:21:46 -Měli bychom spolu něco podniknout.
-Ano. Pěkně všichni čtyři.

00:21:51 -Proč ne?-Dáme si rande.
-Naše první rande.

00:21:58 Tak co spolu podnikneme?

00:22:01 To by chtělo trochu spontánnosti, že ano?

00:22:05 -Já nevím. Vážně?
-Joan chce asi říct,

00:22:08 že si napřed s Peterem cucnou a uvidí.

00:22:12 No páni, vy jste ale ženská.

00:22:17 Ne, musíme si to naplánovat, jinak skončíme v Apldorském muzeu obuvi.

00:22:22 -To je ale fór.
-Už jsem se rozparádil.

00:22:29 Ty taky, jo?

00:22:33 Co, ty taky, viď?

00:22:39 Co? Jo, jasně. Pardon, jsem už nějak unavený.

00:22:43 -Páni, to už je hodin.
-Tak šup do hajan. -Tak půjdeš?

00:22:49 Dobrý nápad.

00:22:52 Já půjdu jako první a vy to zatím pěkně naplánujte.

00:23:08 Susan?

00:23:12 Tys to věděla, co?!

00:23:16 -No jasně, že jo.
-Proč jsi mi to neřekla?

00:23:20 Chtěla jsem, Bene, ale začalo mě to hrozně bavit.

00:23:24 V mém věku si musím užít každé vzrůšo. Jako Joan s Peterem.

00:23:31 Děsná sranda! Málem jsem skončil u té důchodkyně v posteli.

00:23:37 Tak jim to nevyčítej, Bene. Jejich obvyklí partneři letos nemohli jet.

00:23:43 Pan Burchfield měl operaci kyčle a omezilo mu to pohyb.

00:23:49 (klepání na dveře)

00:23:55 -Jak to dopadlo s Pikeringovými?
-V pořádku, vědí, co a jak.

00:24:00 Řekl jsi jim "ne", že ano?

00:24:03 Řekl jsem jim, že jim dáme vědět.

00:24:08 -Ty idiote!
-Nechtěl jsem je ranit.

00:24:12 (klepání na dveře)-Já tam nejdu.
-Jdi tam.-Ne, já tam nejdu.

00:24:16 -Budeš muset něco říct. Něco jim řekni.-Promiňte,

00:24:20 nemáme zájem o sexuální vztahy s vámi ani s vaší ženou.

00:24:25 Jasný?

00:24:27 Mně má žena úplně stačí.

00:24:32 Promiňte mi to, strašně mě to mrzí.

00:24:38 -Myslel jsem, že jste někdo jiný.
-Á, Pikeringovi.

00:24:44 -Jenom jsem vám přinesl tohle.
-Proč, co to je?

00:24:48 -To je kniha hostí, co chtěla vaše žena.-Aha.

00:24:52 Objevil jsem ji ve skříni, když jsem uklízel tu skládačku.

00:24:56 Našel jsem tam taky skrebl, jestli máte zájem,

00:24:59 ale není tam žádné "S", "T" ani "N".

00:25:03 -Dobře, tak to necháme být. Děkuju.-Pořád ještě prší.-Vážně?

00:25:09 -Bernard nám přinesl tu knihu hostí, co jsi chtěla.-No ne.-Jo.

00:25:15 Podívej. Duben 1978.

00:25:17 -Bože. 1978.
-"Děkuji za úžasný víkend."

00:25:21 "Přijela jsem sem s pochybnostmi o mnoha věcech,

00:25:25 ale teď, když odjíždím, vím, že jsem vkročila

00:25:29 -do nádherného dobrodružství manželského života."-Žvást!

00:25:35 -Cos napsal ty?
-Já? Nic, vůbec nic.

00:25:38 -Ale napsal. Určitě.
-No jo, máš pravdu, napsal.

00:25:42 "Ben Harper: postel, snídaně a dívenka mých snů."

00:25:46 "Našel jsem tu pravou Polárku. Zářivý paprsek jménem Susan."

00:25:52 "Ona je pro mě ta jediná."

00:25:56 -Ukaž mi to. Ukaž!-Ne, já... Ne.
-Ukaž mi to!

00:26:01 Tady to je.

00:26:03 "Ben Harper: záchod nesplachoval."

00:26:10 Tohle jsi napsal?

00:26:13 Jen tohle sis myslel o našem nádherném víkendu?

00:26:18 -To je tak pěkné.
-Cože?

00:26:21 Že ses tolik snažil lhát, a k tomu tak moc špatně.

00:26:28 -Víš ty co?-Co?
-Uměl bych to i mnohem líp.

00:26:32 Fajn. Protože příští rok mi bude jednačtyřicet.

00:26:37 A to je prý pěkný záhul.

00:26:46 Susan, ach bože, to je dobrý! (zvuky při souloži)

00:26:52 -To je fakt dobrý!
-To je fantastický!

00:26:56 -Ano! Ano!
-Ano! Ano!

00:26:58 -Kykyryký!
-Kykyryký!

00:27:04 -Říkal jsem "zahni vlevo"!
-Ptala jsem se, a tys řekl "vpravo".

00:27:08 Neřekl jsem "vpravo", ale "bravo". Že ses trefila doleva.

00:27:21 Bože, tady je to bez poskvrnky.

00:27:26 Něco je špatně.

00:27:40 -Ahoj, mami. -Ahoj, otče.
-Vítejte doma.

00:27:49 Prokristapána, teď tu ještě začnou zpívat.

00:27:55 -Tak jaký byl víkend?
-Fajn. -Perfektní. -Nemůžu za to.

00:28:01 Vydrž.

00:28:06 Tak, kdopak z vás se asi zlomí první?

00:28:20 Sázím na tohohle.

00:28:27 -Nechtěli mě poslouchat!
-Šel do hospody!-Susan, jdeme.

00:28:31 -Měla rande! -Nechali mě samotného!
-Nenávidím tě!

00:28:34 -Nenávidím vás oba!
-Pamatuješ si cestu?-Jo.

00:28:38 -Chtěla bych jet do Španělska.
-Na konci ulice zahni doleva.

00:28:42 Skryté titulky: Zuzka Kmentová Česká televize, 2008