Jiří Lábus: Nejsem jen chrabrý český lev
Zdůraznit kratičkou kreslenou grotesku – kapitolku z historie – mluveným slovem, vyžaduje volbu přesných slov, jejichž obsah ale musí zaujmout diváka také díky hlasovému hereckému výkonu. Role jako šitá na míru Jiřímu Lábusovi, nejen proto, že má na svém kontě řadu večerníčků a skoro třicet let s plyšákem Jů. Právě v tříminutových zkratkách oceníme jeho schopnost klást správné akcenty, odlišovat postavy a přitom stále zachovávat obsah sdělení.
Provázíte seriál jen komentářem?
Právě že ne. Hlavní slovo má sice udatný český lev, ale jinak mluvím i za postavy králů, královen, prostého lidu, zvířátek.
Jak jednotlivé díly vznikají?
To má několik etap. Já napřed celý díl namluvím, teprve pak vzniká jeho konečná kreslená podoba. A když je hotová, tak se k dílu znovu vracím a dodělávám ještě některé zvuky, aby vše mělo živý hlas na správném místě. Je to zajímavá a pestrá práce. Režisér Pavel Koutský má příjemný humor, který mám velmi rád.
Humorem jsou obdařené i večerníčky, na kterých jste spolupracoval...
Myslím, že to je u nás přirozené. Děti mají rády i pohádky, u kterých se zasmějí. Rád vzpomínám na nimrodské večerníčky Halali nebo Jak to chodí u hrochů, kde jsme vytvořili jakýsi „hroší“ jazyk.
Život Jů stále pokračuje?
Ano, ty postavy a celá koncepce pořadu pro děti jsou geniálně navržené výtvarníkem Stanislavem Holým, jeho pojetí je hravé a pro děti pořád zábavné.
Je dnes Jů jiný než v roce 1980, když se pro obrazovku narodil?
Jistě se trochu proměnil. Dnes jsou děti mnohem informovanější díky tomu, že odmala pracují s počítači, s internetem. Mají větší rozhled, širší obzor. Takže i Jů za nimi musí přicházet s novými nápady, podněty, které jsou dnes mnohem konkrétnější a zabývají se víc do detailu věcmi, které se dřív jen obecně naznačovaly.
Setkáváte se s dětskými diváky?
Divadlo pro děti nehraju. Ale potkávám se s dětmi třeba na festivalu Jičín, město pohádek. Moc se mi líbí, že to není týden, kdy by děti jen seděly v kině, ale mají možnost si tady vyzkoušet v různých programech třeba animaci, kreslení, hraní. To je na tom myslím to nejlepší, že se tady podporuje dětská aktivita. Tihle diváci jsou pak samozřejmě velmi kritičtí, ale také mnohem vnímavější k tomu, co se jim předkládá.
Není seriál o dějinách pro děti příliš náročný?
To si rozhodně nemyslím, jsou to kratičké příběhy, a hlavně je vše podané zába zábavně, s vtipem. Naopak, jsem přesvědčený, že seriál bude bavit i dospělé. I si připomenou kapitoly „udatného českého lva“ a určitě je překvapí, jak se dá dětem předkládat dějepisná látka, kterou ve škole možná považují za nudnou.
Text: Gabriela Koulová, foto: archiv ČT
Převzato z časopisu ČT+