00:00:22 No vidíš, máš to docela rovný. I když tady ti to utíká doleva.
00:00:25 Utíká, ale klídek. Byt bude jako zlatá klícka.
00:00:29 Jo, zlatá klícka.
00:00:31 Ale hlavně že o tom malování mluvím tak dlouho.
00:00:34 -Nejmíň tři roky a máme rok 1967.
-Neboj se. Bude, bude.
00:00:37 Tak vás pěkně vítám u nás doma. Podívejte se,
00:00:41 čím jsme v roce 1967 žili a o čem bude dnešní Retro.
00:00:45 -No, hezký je to, viď?
-Křivý.
00:00:52 Vypravíme se na místo nultého kilometru dálnice D1.
00:00:58 To bylo místo, kde se 8. září 1967 slavnostně zahájila výstavba
00:01:04 na druhý pokus, výstavba dálnice D1 Praha - Brno.
00:01:10 Michal Prokop zavzpomíná na vítězství
00:01:13 na prvním československém beatovém festivalu.
00:01:17 To byla pecka, protože my jsme byli skutečně kapela,
00:01:20 kterou nikdo neznal.
00:01:21 A dcera Radúze Činčery Alena mluví o úspěchu Kinoautomatu
00:01:28 nejen na EXPO 1967 v Montrealu.
00:01:31 Čtyřicet let a měsíc poté přesně 29. května 2007
00:01:34 jsme to znova představili divákům v Praze,
00:01:37 znova s velikým úspěchem.
00:01:47 Mám to konečně hotový. Je to nádherný. Co tomu říkáš?
00:01:51 -Co tomu říkáš?
-Jo, je to krásný. -Že jo?
00:01:55 Tak teď poklidíme rychle.
00:01:57 -Já si tady odpočinu.
-Jo, odpočineš.
00:02:00 -Něco ti k tomu úklidu přečtu.
-Odpočineš.
00:02:02 Tady píšou, že začala výstavba dálnice D1.
00:02:06 Tak se podíváme, jak to s tou D1 všechno bylo.
00:02:10 Taky bychom se po ní mohli svézt, kdybychom měli auto.
00:02:20 Krajina u Mirošovic na Benešovsku v prosinci minulého roku.
00:02:24 Tudy povede dlouho slibovaná dálnice Praha - Brno - Bratislava.
00:02:28 Jak to na stavbě vypadá, ne někde před Brnem
00:02:31 nebo u Bratislavy, ale zatím jen asi 25 kilometrů za Prahou.
00:02:37 Moc pracovního ruchu jsme tady neviděli.
00:02:41 Byl mírný mrazík, ale stavbě tohoto mostu by zima nevadila,
00:02:45 kdyby měli stavbaři správné panely a nepřivezli jim širší.
00:02:49 A tak most čeká, jak to dopadne.
00:02:57 Mým koníčkem byly od dětství dálnice.
00:03:00 U nás v tehdejším Československu byly pouze nedostavěné.
00:03:04 Našel jsem si je z letadla. Kdysi při letu do Brna
00:03:08 byla vidět ta trasa a všechno, takže jsem se po té trase vydal.
00:03:11 Hledal jsem jednotlivé stavby, fotil, dokumentoval.
00:03:14 Představoval jsem si, jak po nich jedou auta.
00:03:18 To byla polovina 60. let.
00:03:21 Takže jsem vlastně už byl docela blízko tomu,
00:03:24 že se začne dálnice stavět znovu,
00:03:27 ale nevěřil jsem tomu. Tenkrát pořád bylo dost sil,
00:03:30 které bránily obnovení výstavby dálnic.
00:03:33 Rychlá silnice je ovšem náročná silnice.
00:03:37 Tady když se někdo rozjede na plný plyn,
00:03:40 musí mít dobré nervy a brzdy, aby vůz dokázal kdykoliv zastavit.
00:03:43 Zatím se to vždycky řidičům nepodaří
00:03:45 ani při běžných rychlostech.
00:03:51 Rok 1967 měl svůj vrchol 8. září toho roku,
00:03:53 kdy došlo ke slavnostnímu střižení pásky
00:03:57 a byla znovu obnovena výstavba dálnic v naší republice,
00:04:00 a to úsekem, který vedl na D1 z Prahy do Mirošovic.
00:04:04 Byli jsme rádi, že se prosadila varianta trasy,
00:04:08 která byla rozpracována v předválečném období,
00:04:11 konkrétně v roce 1939 začala výstavba v tomto směru,
00:04:16 a že budou využity i částečně objekty a zemní práce,
00:04:20 které už v tom úseku byly provedeny.
00:04:22 Pane profesore, tak nedaleko od nás je ten nultý kilometr,
00:04:26 kde se vlastně začalo stavět dvakrát.
00:04:33 Přesně. Můžeme tady vidět, že to je místo,
00:04:35 které se označuje jako U Chodova.
00:04:38 Pak dostalo přívlastek nultý kilometr.
00:04:41 To bylo místo, kde se 8. září 1967 slavnostně
00:04:45 zahájila výstavba na druhý pokus, výstavba dálnice D1 Praha - Brno.
00:05:04 Bylo to období již celých šedesátých let,
00:05:07 kdy se o tom otevřeně mluvilo. Právě se využívala ta situace,
00:05:11 že bylo možno některé staré záležitosti otevřít
00:05:15 a zpochybnit třeba dřívější rozhodnutí z 50. let,
00:05:19 kdy ta výstavba byla násilně zastavena.
00:05:23 Samotné slavnostní zahájení 8. září,
00:05:29 to jsem byl na vysokoškolských prázdninách.
00:05:32 To fotil kolega z Ředitelství dálnic tehdy, inženýr Neuvirt,
00:05:36 který v mladším věku právě stavěl na dálnici v letech 1939 až 1942.
00:05:41 Znovuzahájení se konalo na Spořilově.
00:05:45 Zde Alois Indra vypadá velice nasupeně.
00:05:48 To si vysvětluji tím,
00:05:50 že přeci jen to znovuzahájení stavby dálnic byla taková trhlina.
00:05:54 Socialismus dlouho neuznával dálnice,
00:05:57 takže pro něj to musela být taková porážka.
00:06:00 Zahájení v roce 1967 bylo nesmírně významné
00:06:05 z toho důvodu, že ten následující rok 1968
00:06:09 by určitě k tomuto aktu a k tomuto projektu rozhodně nepřispěl.
00:06:14 Zdálo se, že pak budou preferovány jiné zájmy a jiné priority.
00:06:18 Svým způsobem to bylo štěstí.
00:06:21 Svátkem motoristů byl tedy den, kdy místopředseda federální vlády
00:06:25 inženýr Gregor odstartoval na Spořilově projížďku
00:06:28 po první československé dálnici.
00:06:30 Kolona prvních cestovatelů si těch 23 kilometrů dálnice
00:06:35 projela vyhlídkovou rychlostí.
00:06:37 Snad proto, aby jim to déle vydrželo.
00:06:40 Myslelo se na budoucnost,
00:06:41 protože zatížení silniční dopravou v té době bylo velmi nízké.
00:06:45 Ve srovnání s dneškem tedy velmi nízké.
00:06:48 Významně převažovala doprava
00:06:50 zejména v té nákladní části na železnici.
00:06:53 Asi v poměru osmdesát procent železnice, dvacet procent silnice.
00:07:02 Dálnici tedy máme.
00:07:04 Pravda, zatím ji přejedete dřív, než vykouříte jednu cigaretu.
00:07:08 Ale už přitom můžete snít o tom,
00:07:10 že jednou sundáte nohu z plynu až v Bratislavě.
00:07:14 Ti zúčastnění, kteří zažili ještě zastavení stavby dálnic
00:07:19 v roce 1950, mnozí odborníci, tak pro ně to byla satisfakce.
00:07:24 I když to znovuzahájení, bylo to jenom na malém úseku,
00:07:28 jedenadvacet kilometrů, ale říkalo se o tom
00:07:31 nebo považovalo se to za obnovení stavby dálnic v plném rozsahu.
00:07:36 To, že se dneska setkáváme s názory,
00:07:38 že celý ten návrh nebo realizace té stavby
00:07:40 byl nedokonalý nebo dokonce špatný,
00:07:43 to nás velmi trápí, protože to není pravda.
00:07:45 Je třeba říci, že ty návrhy byly v té době na špici,
00:07:51 že to byl vrchol toho, co se dalo navrhnout, co se dalo postavit.
00:08:00 Kdyby nám tenkrát někdo řekl,
00:08:02 že dojde k zásadní opravě až po čtyřiceti letech,
00:08:05 tak bychom mu řekli, že je to špatný hospodář
00:08:07 a že takové rozvahy by neměli nikdy ti,
00:08:10 kteří nesou za to odpovědnost, připustit.
00:08:21 Každé dílo tohoto typu, ať už je to cementobetonová vozovka
00:08:25 nebo asfaltová vozovka, má nějakou životnost.
00:08:28 A ta životnost není nekonečná. To je kolem pětadvaceti roků.
00:08:33 Tohle je velmi zajímavý most přes údolí Šmejkalky,
00:08:37 možná nejzajímavější most z celé původní výstavby dálnice.
00:08:41 V roce 1950 byla stavba dálnice zastavena a most byl opuštěn.
00:08:45 Byl využíván pro filmy i pro filmy celovečerní hrané.
00:08:50 Jedním z nich je například Romeo a Julie na konci listopadu.
00:09:14 Tak to je ten most, co jsem vám tenkrát slíbil.
00:09:19 Stavěl jsem ho v osmatřicátým. Měla tudy vést dálnice,
00:09:23 změnili projekt a tady jsme skončili.
00:09:27 Jak se zdá, tak jste ho nestavěl jenom pro mě.
00:09:31 To snad není možný.
00:09:34 Podívejte, oni se vrátili k našemu původnímu projektu.
00:09:38 Víte, že jsem o tom dodneška nevěděl?
00:09:43 Vrátili se k původní trase, to musel v tom filmu říci.
00:09:45 Ve skutečnosti ovšem byla stavba dálnice obnovena,
00:09:49 tak proto se ty práce tam objevily.
00:10:06 Tady je krásně.
00:10:14 ZPĚV V ANGLIČTINĚ
00:10:30 Pane Prokope, rok 1967. Co znamenal ve vašem životě?
00:10:33 Co jste dělal? Jak jste se měl?
00:10:36 Měl jsem se docela dobře.
00:10:40 Byl jsem studentem čtvrtého ročníku vysoké školy ekonomické,
00:10:43 obor ekonomika průmyslu, ale samozřejmě už jsem taky hrál.
00:10:47 Byla to taková doba, kdy se ten režim začal
00:10:50 trošinku otevírat, a pro mě to byl klíčový rok,
00:10:53 protože já jsem se v roce 1967 v lednu poprvé postavil
00:10:56 před mikrofon veřejně a začal jsem zpívat,
00:11:00 protože do té doby jsem hrál jako kytarista v naší kapele.
00:11:04 Ale zpívat jsem začal z nouze. To už jsem mnohokrát říkal,
00:11:08 protože jsme nebyli schopni najít nikoho,
00:11:11 kdo by byl schopen a ochoten zpívat to, co my jsme my chtěli,
00:11:14 takovou tu hudbu černou.
00:11:28 Takže byl to klíčový rok, protože skutečně v lednu
00:11:32 jsem se poprvé postavil za mikrofon.
00:11:35 V prosinci téhož roku najednou ze mě vyhlásili nejlepšího zpěváka
00:11:40 prvního československého beatového festivalu.
00:11:44 To byl docela klíčový moment mého života.
00:11:55 -Byla to pro vás pecka?
-To byla pecka,
00:11:58 protože my jsme byli skutečně kapela, kterou nikdo neznal.
00:12:03 Na ten festival jsme se dostali víceméně díky nějaké soutěži,
00:12:08 která probíhala v tehdejším Music f clubu.
00:12:12 Dneska je to Futurum na Smíchově v Praze 5.
00:12:16 -To bylo takové soutěžní kolo.
-Předkolo. -Několik předkol.
00:12:21 Tehdy my a Rebels jsme byli takové dvě kapely,
00:12:25 které se dostaly díky vítězství
00:12:28 v těchto předkolech na ten festival.
00:12:32 Tam jste vystoupil s jakým repertoárem?
00:12:35 Co jste tehdy hráli?
00:12:39 Tam právě jsem vystoupil s repertoárem,
00:12:42 který zřejmě způsobil to, že mě takhle ocenili.
00:12:46 Já jsem zpíval černou muziku.
00:12:49 Mým idolem a dodnes nepřekonaným a jediným vzorem,
00:12:54 i když dneska samozřejmě už zpívám úplně jinak,
00:12:58 ale hlásím se hrdě k tomu, byl Ray Charles.
00:13:19 Tak teda nevím, jestli to byl dobrý nápad tam chodit.
00:13:22 Určitě. Dneska už je jiná doba.
00:13:24 Můžeš si poslouchat hudbu, kterou chceš.
00:13:26 Jo, prosím tě, nepleť se mi tady.
00:13:28 Myslíš Karla Černocha nebo třeba Petra Jandu?
00:13:30 Klidně, třeba ty dva.
00:13:32 Tak to už abychom šli, protentokrát to nechám na tobě.
00:13:35 -Tak jak vypadám?
-Báječně. Báječně.
00:13:38 -Výborně, tak jdeme.
-Ještě bych...
00:13:59 Pop muzeum má depozitář za Prahou,
00:14:02 takže tady v kulturním centru Kaštan máme opravdu jenom to,
00:14:06 co potřebujeme pro výstavy.
00:14:08 A tohle je zbytek z nějaké tématické výstavy,
00:14:12 kde nicméně jsou i plakátky z druhé poloviny 60. let.
00:14:16 Tady vidíme na Matadors, to je z divadelního klubu Olympik,
00:14:21 kde samozřejmě vystupovali Olympic a řada pražských souborů té doby.
00:14:38 Prvnímu československému beatovému festivalu,
00:14:39 který proběhl těsně před Vánoci 1967
00:14:41 v pražské Lucerně, se občas říká beatová maturita.
00:14:52 Mně se vždycky zdálo,
00:14:54 že to byla taková jakoby první hromadná inventura toho,
00:14:57 co vlastně český rokenrol nebo česká rocková hudba,
00:15:00 tehdy používaný termín beatová můžeme také použít,
00:15:04 dokázal, kam se rozšířil, jaké plody vydal,
00:15:08 jaké bylo stylové rozvrstvení kapel,
00:15:11 které vznikaly v Čechách, na Moravě a na Slovensku,
00:15:16 a co vlastně tehdy hýbalo československou rockovou scénou.
00:15:21 Ne moc snadno se želva potmě honí.
00:15:29 Z hlediska toho, co se dělo vůči rokenrolu od 50. let,
00:15:33 to znamená policejní represe,
00:15:35 a od poloviny 60. let proti vlasáčům,
00:15:37 kdy to byli často příznivci beatové hudby, ty represe atd.,
00:15:43 tak to vlastně byl zázrak, že se něco takového podařilo udělat.
00:15:47 Z prvního československého beatového festivalu existuje
00:15:51 i zhruba půlhodinový televizní záznam.
00:15:54 Tuším, že se jednalo o záznam z jednoho z večerů,
00:15:57 tudíž nebyl to úplně průřez celým festivalem,
00:16:00 což možná zdůvodňuje jakousi trošku podivnou dramaturgii toho výběru.
00:16:10 Tam jsou kromě kapel, které tehdy byly v čele té scény,
00:16:15 ať už myslíme Olympic nebo Flamengo,
00:16:19 tak tam byly některé kapely, u kterých je zjevné,
00:16:22 že opravdu toho moc odehrát neuměly, a budiž řečeno,
00:16:26 že je to zajímavá zpráva o tom, jak ty kapely zněly,
00:16:29 jaký měly repertoár, z čeho čerpaly
00:16:32 a samozřejmě jak také pojímaly svoji pódiovou prezentaci.
00:16:36 Jako nejlepší zpěvák byl vyhodnocen Michal Prokop,
00:16:40 který vystupoval jak jinak než se skupinou Framus Five už tehdy.
00:16:52 Jako kapela, která má nejlepší texty,
00:16:56 byla, myslím si taky že po právu,
00:16:58 vyhodnocena skupina Prúdy a Pavol Hammel.
00:17:02 Čas ako voda uteká v tvári človeka.
00:17:06 Chvílu si krátím, a preto si pieseň spievam.
00:17:15 Ten záznam nebyl úplně odpovídající.
00:17:19 Koneckonců členové, tuším, Olympiku, Flamenga
00:17:22 a George and Beatovens potom napsali rozhořčený dopis
00:17:25 do denního tisku, který tam vyšel s titulkem
00:17:27 Noční kremace beatu v televizi, kde se velmi pohoršovali nad tím,
00:17:29 co z toho nakonec vylezlo.
00:17:32 Ale budiž řečeno, že tehdy jakoby zpracování
00:17:34 rockového koncertu tady nikdo neuměl,
00:17:37 takže je to trošku omluvitelné.
00:17:39 A pořád si myslím, že budoucí generace historiků
00:17:42 z toho budou žít ještě nějaký pátek.
00:18:12 Jak jsme se posunuli do té špičky,
00:18:14 tak jsem začal uvažovat o tom, že možná nebudu...
00:18:17 Já už jsem měl tehdy přislíbené místo na ministerstvu financí.
00:18:20 To si pamatuji dodneška. Jsem se tam byl představit.
00:18:23 Oni už mi říkali pane inženýre. To tenkrát v roce 1968
00:18:26 už se zase chvilku říkalo pane a ne soudruhu inženýre.
00:18:30 A říkali mi pane inženýre a já jsem se ptal,
00:18:33 kdybych tam nastoupil, jestli budu mít dost času na to,
00:18:36 abych mohl jezdit ty šňůry s kapelou.
00:18:39 To jsem asi neudělal moc dobře, ale možná že i pro československé
00:18:43 finance i pro mě bylo asi dobře, že nakonec jsem tam nenastoupil.
00:18:47 Ještě jsem si vzpomněl na jednu věc,
00:18:49 která mě taky víceméně...
00:18:52 V prosinci 1967 jsem se najednou ocitl v takovém
00:18:58 jednom zvláštním prostředí, a to byl salon u Jiřího Muchy.
00:19:06 Jiří Mucha, syn Alfonse, měl na Hradčanech
00:19:11 takový krásný barák historický a tam se scházela
00:19:15 taková velmi zvláštní společnost. Později jsme pak zjistili,
00:19:20 že to bylo prolezlé i estébáky docela silně.
00:19:24 Ale na druhé straně byl to skutečně takový salon
00:19:27 jako z první republiky, kdy jsem potkal
00:19:30 a poprvé osobně poznal celou řadu lidí, opravdu elit,
00:19:35 špiček toho tehdejšího nejen ale Československa.
00:19:39 Já jsem tam potkal třeba Petera Ustinova,
00:19:42 který tam třeba chodíval, když byl v Praze.
00:19:44 Tam jsem poprvé viděl Václava Havla,
00:19:46 kterého jsem znal jako autora Zahradní slavnosti.
00:19:49 Měli jsme stejnou bundu třeba.
00:20:04 Kdes byl?
00:20:05 Slavili jsme naše statečné spisovatele.
00:20:10 -To jste jim teda pomohli.
-Pomohli.
00:20:13 A teď si jdu lehnout a ráno tady chci mít snídani. V deset.
00:20:20 V deset snídani? Mám mu ji udělat? Nebo nemám?
00:20:24 Já to rozhodnutí nechám raději na vás.
00:20:27 Podobně jako Miroslav Horníček na EXPO v Montrealu v roce 1967.
00:20:42 EXPO 67 je výstavou zázraků.
00:20:45 Za první je považováno vybudování ostrova Notre-Dame
00:20:49 v rekordním čase osmnácti měsíců.
00:20:52 Do řeky Svatého Vavřince bylo navezeno 15 milionů tun hlíny
00:20:57 a kamenů a umělý ostrov byl s původním sousedním ostrovem
00:21:00 Svaté Heleny připraven vítat svět.
00:21:01 Na EXPO 1967 v Montrealu vzpomíná také paní Anna Hříbková.
00:21:06 Počítala astronomické tržby v oblíbených československých
00:21:09 restauracích, kterým šéfoval její manžel.
00:21:16 Manžel chodil po těch restauracích,
00:21:18 šel k hostům, jak se jim líbí, jestli jsou spokojeni,
00:21:20 do kuchyně, všude, on byl všude.
00:21:22 Můj tatínek napsal knihu Hostili jsme svět,
00:21:26 v jejímž obsahu je rovněž EXPO 67 a naše světová výstava.
00:21:30 Mami, vzpomínáš si na ten pavilon a tak?
00:21:36 Jo, vzpomínám si. Byla jsem tam několikrát.
00:21:39 No, mockrát ne, nebyl čas, ale byla jsem tam.
00:21:43 A vzpomínáš si, co bylo na tom pavilonu nejhezčí?
00:21:47 Asi ty hostesky, co tam byly.
00:21:49 A manekýnky předvádějí naši módu. I ta uchvacuje.
00:21:54 Manželky milionářů vzdychají nad půvabnými modely
00:21:58 i krásnými látkami.
00:21:59 Prý závidí našim ženám, jak chodí oblékány.
00:22:03 Já jsem tam byla s tetou přes den,
00:22:06 protože oba rodiče byli zaměstnáni od rána do večera,
00:22:10 a s tou tetou jsem projela celé to výstaviště.
00:22:15 Pamatuji si jeden pavilon po druhém.
00:22:18 My jsme byli zvyklí, že se stála fronta,
00:22:22 když byly banány nebo pomeranče, ale jinak tato fronta
00:22:26 byla dobrovolná, trvala od čtyř do šesti hodin
00:22:30 a ještě si za to zaplatili ti návštěvníci,
00:22:33 takže k nám do restaurací i pavilonů se čekalo
00:22:36 i pět nebo šest hodin.
00:22:42 Československá reprezentace není určena jen milovníkům ducha.
00:22:46 Na své si v našich restauracích přijdou i ti ostatní.
00:22:50 Předvádí se zde pětidolarový komunismus.
00:22:53 Pět dolarů je vysoká částka, ale za to zde každý,
00:22:56 kdo těch pět dolarů zaplatí, může sníst, kolik čeho chce.
00:23:00 Pití si ovšem musí platit zvlášť. Mají zde samozřejmě také plán
00:23:04 a nejdojatěji vzpomínají na americkou vládní delegaci
00:23:06 v čele s ministrem pošt,
00:23:09 která tu na jeden zátah pomohla plán akumulace bohatě překročit.
00:23:11 Tady to je můj tatínek s Robertem Kennedym,
00:23:16 který přišel do naší restaurace se svými syny.
00:23:20 Pan senátor Kennedy si dal bažanta a jeho synové chtěli hamburger.
00:23:26 Ti naši lidé v životě neslyšeli hamburger nebo poprvé,
00:23:31 když dojeli do Kanady, takže tam byl jeden kuchař,
00:23:36 a to se mi hrozně líbilo, který říkal:
00:23:39 To je normální fašírka.
00:23:42 Takže udělali fašírku a kluci Kennedyovi říkali:
00:23:45 V životě jsme lepší hamburger nejedli, tati.
00:23:48 Hollywood není jedinou filmovou velmocí EXPA 67.
00:23:52 Je tu ještě Barrandov, představovaný, jak právě vidíte,
00:23:56 půvabem Karly Chadimové a důmyslem svých tvůrčích pracovníků
00:24:00 Činčery, Roháče, Svitáčka
00:24:02 reprezentovaných mistrem Horníčkem osobně.
00:24:09 Kinoautomat je první interaktivní film na světě,
00:24:14 který vymyslel můj tatínek někdy v roce 1965.
00:24:17 Na plátně probíhá děj, který se několikrát
00:24:19 v uzlovém okamžiku zastaví, a Horníček požádá diváky o radu.
00:24:24 Má se stát to, či ono?
00:24:26 Tam byl jistý fígl v tom scénáři,
00:24:30 protože kdyby se ten děj pořád větvil,
00:24:34 tak nakonec by těch konců bylo sto dvacet osm.
00:24:38 Dokonce tam je taková koncová řeč, když si diváci zvolí naposledy,
00:24:42 ten herec říká: Výborně, rozhodli jste se pro tuto variantu.
00:24:46 Já vám gratuluji,
00:24:48 protože ze 128 možných konců vy jste vybrali ten nejlepší.
00:24:53 Moje komplimenty, já to neříkám proto,
00:24:57 že jste to zrovna vy, ale já to tady říkám každý den.
00:25:01 To byl takový závěrečný fór.
00:25:05 Do pražského kina Světozor se konečně nastěhoval
00:25:07 po téměř senzačním úspěchu před čtyřmi lety
00:25:11 na světové výstavě v Montrealu Činčerův, Roháčův,
00:25:14 Horníčkův a dalších tak dlouho očekávaný Kinoautomat.
00:25:20 Nastala opravdu tvrdá práce, protože to bylo jako balet.
00:25:24 To bylo na zlomky vteřin, gesta.
00:25:30 Natáhli jsme ruku a za námi film udělal...
00:25:32 Zkrátka a dobře museli jsme zvládnout jednak text,
00:25:36 který napsal Mirek Horníček s pány, velice vtipně.
00:25:40 Samozřejmě že to bylo o něčem jiném,
00:25:43 než když vystupoval jako živý, ten stejný, který je na filmu.
00:25:46 To byl jeden z těch fíglů.
00:25:49 Když jsme to měli zvládnuté,
00:25:52 tak jsme se konečně dočkali premiéry.
00:25:56 Přijel Miloš Forman a všichni kamarádi.
00:26:00 Byla to obrovská sláva, velká radost.
00:26:03 Mirek Horníček se jenom potutelně usmíval v publiku,
00:26:07 proč on tu premiéru nemusel hrát, protože on už nechtěl.
00:26:10 Zažil v Montrealu, co to je, hrát denně několik představení.
00:26:14 Po této technicko-filmové hříčce, jejíž promítání mohou částečně
00:26:18 ovlivnit i diváci, bylo už napsáno hodně obdivného i kritického.
00:26:23 Filmovému podniku hlavního města Prahy to nešlo pod nos moc,
00:26:28 protože myšlenka kina je, že tam je jedna uklízečka,
00:26:32 dvě biletářky, jeden až dva promítači a to je všechno.
00:26:36 My jsme tam měli třeba dva až tři osvětlovače,
00:26:39 tři promítače, protože tam byly tři pětatřicítkové mašiny
00:26:44 a dvě šestnáctkové, bylo to strašně složité všechno.
00:26:49 Úspěch byl veliký, akorát to potom soudruzi nahoře zakázali,
00:26:54 protože najednou se psal už rok 1972,
00:26:57 a bylo jim to solí v očích.
00:27:00 V roce 40. výročí, v roce 2007, jsme to 40 let a měsíc poté,
00:27:06 přesně 29. května 2007,
00:27:09 znovu představili divákům v Praze, znovu s velikým úspěchem.
00:27:19 -Tak tedy na shledanou.
-Na shledanou.
00:27:22 -Na shledanou.
-Na shledanou.
00:27:27 -To je zase program.
-Lepší program tvůj než ten můj.
00:27:31 -No jo pořád.
-Ale co bych za tak poklidnou
00:27:34 domácnost dala v neklidném roce 1968?
00:27:39 Za týden se mimo jiné podíváme za Věrou Čáslavskou
00:27:41 na mexickou olympiádu.
00:27:43 Tak se na vás těším a na viděnou.
00:28:05 Skryté titulky: Věra Kotlínová Česká televize, 2013
Zahájení výstavby dálnice D1, první československý oficiální beatový festival nebo úspěchy kinoautomatu na světové výstavě Expo – také tyto události zajímaly obyvatele Československa v roce 1967
V Retru se vypravíme na místo nultého kilometru dálnice D1. Michal Prokop zavzpomíná na vítězství na prvním československém beatovém festivalu. A dcera Radúze Činčery Alena připomene úspěch Kinoautomatu nejen na EXPO 1967 v Montrealu.
