Retro

Díly
Retrogalerie
Retro v médiích

Tenis

Středa 8. 5. 2019 na ČT24

Nastavit připomenutí

Hledat všechna vysílání dílu / pořadu

Přehrát

00:00:26 Bylo 27. července 1986 a na centrálním kurtu

00:00:30 pražské Štvanice vrcholilo finále Poháru federace družstev.

00:00:35 V dusné atmosféře porazil tým Spojených států

00:00:38 domácí Československo.

00:00:40 Což o to, ale zámořský tým reprezentovala

00:00:43 původně rodačka z Řevnic, Martina Navrátilová.

00:00:46 A zaslouženě jí tleskala celá tribuna.

00:00:48 Dnešní Retro věnujeme právě tenistům.

00:00:51 Na nejkrásnější tenisové momenty své kariéry

00:00:54 bude vzpomínat Jan Kodeš.

00:00:56 Samozřejmě mně hrozně dělalo dobře, když jsem na Štvanici vyhrál.

00:01:00 Nosili mě po rukou.

00:01:01 Miloš Mečíř vám ukáže svoji zlatou olympijskou medaili.

00:01:06 Jako malý chlapec už jsem olympiádu velmi vnímal.

00:01:10 Sledoval jsem všechny sporty. A byl to víc než sen.

00:01:15 O své zážitky ze slavných Pohárů federace

00:01:18 se s vámi podělí i Helena Suková.

00:01:20 Pro mě ale ten Pohár federace byly vždy hrozné nervy.

00:01:22 Tenisově jsem vždycky hrála hůř než na normálních turnajích.

00:01:27 Vždycky to byl velký stres.

00:01:33 Naše tenisová tradice je dlouhá a nezničitelná.

00:01:36 Přežila ideologická 50. léta a zářila i v době normalizace.

00:01:40 V úvodu nejprve prozradíme,

00:01:42 kde se tento buržoazní sport v Československu hrál

00:01:46 a za jakých podmínek vyrůstaly hvězdy grandslamových turnajů.

00:01:51 Ze šikovných sběračů míčků se na Štvanici vyklubalo

00:01:56 mnoho dobrých hráčů. Když tenhle klučina poráží

00:02:00 z levé strany dvorce svého soupeře Františka Zlesáka,

00:02:03 každý už ví,

00:02:05 že třináctiletý Jan Kodeš je talentem k pohledání.

00:02:08 Otec tenkrát, protože mu někdo říkal,

00:02:11 hele, ty tvoje děti hrají docela slušně,

00:02:16 měl bys je vzít do nějakého jiného klubu,

00:02:19 tak mě vzal na Štvanici a tam jsem dostal profesionálního trenéra.

00:02:23 Já si Štvanici pamatuji vlastně od narození,

00:02:26 protože moje maminka tady hrála, já jsem ročník 1952,

00:02:31 takže jsem sem nejdřív dojížděl v kočárku.

00:02:33 Sotva jsem byl schopen trochu se batolit

00:02:35 a udržet v ruce pálku.

00:02:38 Tehdy samozřejmě začínaly děti s dřevěnými pálkami.

00:02:42 Vybavení bylo katastrofální, samozřejmě dřevěné rakety.

00:02:47 Vyplétač v Rakovníku žádný nebyl, tak jsme vyplétali ručně.

00:02:54 To byl kus uřízlé hadice, šídla a vyplétali jsme.

00:03:00 Takže jsme třeba trénovali, praskla mi struna,

00:03:04 tak já jsem řekl moment, odskočil jsem si,

00:03:07 zašil jsem ty dvě struny, abych to tak řekl.

00:03:13 Když mi bylo nějakých osm, tehdy máma přijela z Ruska,

00:03:20 hrálo se s kovovými raketami, přivezla pro nás takovou kratší.

00:03:23 Byla na tom taková gumička, která člověka nutila,

00:03:26 že to zápěstí měl trošku pevnější nebo ho to nutilo trošku zvednout,

00:03:30 takže takové zlepšováky malé.

00:03:38 V těch botách jsem měla trošku výhodu,

00:03:40 že jsem pak měla stejné číslo jako máma,

00:03:42 takže jsem hrála v botách, co měla máma.

00:03:45 Ale když to srovnám s botami dneska,

00:03:48 tak samozřejmě byly rovnější, tvrdší.

00:03:52 Brzy poté, co jsem začala hrát na profesionálních turnajích,

00:03:57 tak jsem měla problémy s achilovkou.

00:04:00 Kluby třeba na Štvanici odkoupily rakety od hráčů,

00:04:05 kteří sem třeba přijeli. To byl můj případ.

00:04:09 Moji první raketu dunlopku koupili od Mexičana Rayese,

00:04:13 který tady tenkrát hrál na turnaji.

00:04:16 V 70. letech tehdejší premiér Štrougal byl nadšeným tenistou

00:04:20 a hrál tenis, chodil na tenis na zápasy na Štvanici.

00:04:27 Pochopitelně to byl představitel komunistické ideologie,

00:04:30 tak díky němu ten tenis aspoň nějakým způsobem měl

00:04:34 trošku lepší postavení než dřív. Na druhou stranu se říkalo,

00:04:38 že naopak největším nepřítelem tenisu byl Vasil Biľak,

00:04:42 který tenis úplně nesnášel.

00:04:48 Za socialismu tenisové kluby nebyly jen místem,

00:04:52 že se tam jde zahrát tenis na hodinu,

00:04:55 člověk se vysprchuje a rychle vypadne za svými povinnostmi.

00:04:59 Já si myslím, že tehdy vlastně to byl způsob života,

00:05:02 že lidé trávili v tenisových klubech podstatnou část svého času.

00:05:07 V Sovětském svazu nezápasí na ledových plochách

00:05:10 jen hokejisté, bruslaři a motoristé,

00:05:12 ale oblíbili si je i tenisté. Tenis na ledě vyžaduje

00:05:15 krasobruslařskou obratnost, rychlobruslařskou techniku

00:05:19 a bojovnost spojenou s přesností a houževnatostí tenistů.

00:05:34 Pane Mečíři, já jsem s sebou přinesla svoji artisku.

00:05:38 Rok výroby netuším, ale podle toho, jak vypadá,

00:05:42 tak je hodně stará. Vy jste také s sebou přinesl svoji raketu.

00:05:46 Ale ta vaše bude vítězná, předpokládám.

00:05:49 Tahle už je taková revoluční, ale přesně s takovou

00:05:52 jsem taky hrával, když jsem byl malý.

00:05:58 To ještě trvalo hodně let, než jsem se k takové propracoval.

00:06:01 Až do 19 let nebo do 20 let jsem hrál s raketou,

00:06:04 která měla také takové plné srdce jako tahle.

00:06:07 Až potom náhodou, když se přestávaly dřevěné rakety vyrábět,

00:06:10 to byla jedna z posledních firem, která tu dřevěnou raketu vyráběla,

00:06:14 jsem se po měsíci hraní s grafitovou raketou vrátil zpět

00:06:18 k té dřevěné, protože jsem měl lepší cit a lepší kontrolu míče.

00:06:21 Byl jsem rád, že jsem se k ní vrátil.

00:06:24 Dobře jsem si zase konečně zahrál po tom měsíci.

00:06:27 Přišly i nějaké úspěchy k tomu.

00:06:29 Řekne vám ještě dneska někdo velká kočka nebo zabiják Švédů?

00:06:33 Občas se mi to stane, ale většinou jen když vyrazím na turnaj.

00:06:36 Doma mi tak moc neříkají.

00:06:38 A jak vlastně ta přezdívka velká kočka vznikla?

00:06:42 Vlastně mi to dal jeden italský zástupce ATP,

00:06:45 který měl na starosti hráče.

00:06:47 V originále to bylo il gattone, tedy kocour.

00:06:51 Zdálo se mu asi, že jsem takový tichý, pomalý,

00:06:55 ale přitom jsem všude doběhl, takže asi z toho to vzniklo.

00:06:59 Musím říci, že dodnes, když se vaše jméno zadá

00:07:02 na internetu a člověk si pročítá hlavně ty zahraniční články,

00:07:06 tak tam neustále pod vaším jménem je ta přezdívka zabiják Švédů.

00:07:11 Vzniklo to též během jednoho turnaje,

00:07:14 kdy jsem hrál v Hamburku o čtvrtfinále, semifinále i finále

00:07:18 proti třem Švédům, a všechny jsem porazil.

00:07:21 Tam to začalo.

00:07:23 Vy jste s sebou vzal i dvě z medailí.

00:07:25 Které to jsou tedy a jak jsou pro vás vůbec cenné?

00:07:28 Jsou to medaile z olympiády. To už bylo ke konci kariéry.

00:07:32 První z nich, bronzová, za čtyřhru s Milanem Šrejberem.

00:07:36 A ta druhá, ještě cennější, zlatá za dvouhru.

00:07:40 Bylo to z roku 1988.

00:07:43 A tohle v podstatě finálový zápas s Timem Mayottem.

00:07:47 Je to pro vás tedy nejcennější medaile?

00:07:50 Protože mnohdy možná je spousta dalších zápasů,

00:07:54 které třeba nebyly tak sledované, byly pro vás důležitější,

00:07:57 ale přece jenom asi zlatá medaile z olympiády.

00:08:01 Pro mě to bylo něco zvláštního, protože jako malý chlapec

00:08:05 už jsem velmi vnímal olympiádu, sledoval jsem všechny možné sporty.

00:08:10 Bylo to víc než sen. Ani mě nenapadlo tehdy,

00:08:13 když jsem se díval, že bych se na tu olympiádu mohl dostat.

00:08:20 Jména jako Kodeš, Lendl a Navrátilová znají všichni.

00:08:25 A znají je i v Americe, Francii nebo Austrálii.

00:08:30 Zdaleka to nejsou jen tito tři čeští rodáci,

00:08:33 kteří se zapsali do historie mezinárodních tenisových turnajů.

00:08:37 Právě jim věnujeme další reportáž.

00:08:48 Ze začátku na nás koukali, mysleli si, že nic neumíme.

00:08:53 Přijeli jsme z toho Východu a teď se divili.

00:08:58 Já jsem nastoupil a teď jsem tam vybalil

00:09:01 dva bekhendové prohozy nebo jsem tam zahrál dva tři stopbaly.

00:09:05 A teď oni koukali, jak je to možné.

00:09:22 Role Jana Kodeše v propagaci tenisu a vůbec v tom povýšení tenisu

00:09:26 na nějaký lepší sport, než byl, je nepochybná.

00:09:30 Jeho vítězství ve Wimbledonu v roce 1973, tak to bylo něco,

00:09:34 co i ten režim, který mohl nad tenisem

00:09:38 principiálně skřípat zuby, nemohl přehlédnout.

00:09:43 Hrozně jsem si přál vyhrát US Open. To se mi nepodařilo.

00:09:46 Byl jsem dvakrát ve finále, měl jsem k tomu velice blízko.

00:09:49 Přál jsem si ho vyhrát hlavně z toho důvodu,

00:09:53 že já jsem všechny nejlepší hráče v té době opravdu porazil,

00:09:58 ale nesešlo se to tak, jak bych si představoval.

00:10:05 Jan Kodeš kromě Wimbledonu vyhrál dvakrát Roland Garros,

00:10:09 což je na stejné úrovni.

00:10:11 Je to jeden ze čtyř grandslamových turnajů v sezoně.

00:10:15 V historii největší světové tenisové soutěže družstev,

00:10:18 v Davisově poháru,

00:10:20 se českoslovenští tenisté probojovali pětkrát do semifinále.

00:10:24 Letos bojovali s Australany poprvé o účast ve finále.

00:10:34 Jan Kodeš nastoupil proti jednomu z nejzkušenějších Australanů

00:10:38 Tony Rocheovi. Kodeš od začátku získával převahu.

00:10:42 Snažil se hrát na Rocheův bekhend, a když protivník nabíhal na síť,

00:10:46 kde je zvlášť nebezpečný, posílal mu míče na forhend.

00:10:50 Vím, že se pak přistavovala tribuna, když tady hrála Austrálie.

00:10:58 Vojáci dělali zátěžové testy, jestli to nespadne,

00:11:02 aby se sem vešlo víc lidí na tu Austrálii,

00:11:05 takže to byly nezapomenutelné zážitky,

00:11:07 když hrál teda Kodeš, Hřebec a Franta Pála,

00:11:11 samozřejmě taky Kukal, Zedník a tak dál,

00:11:14 byla tady Austrálie a byl tady Borg,

00:11:17 byli tady Švédové a byl tady Orantes, Santana

00:11:20 a další jména světového tenisu.

00:11:25 Samozřejmě mně hrozně dělalo dobře, když jsem třeba na Štvanici vyhrál,

00:11:30 nosili mě po rukou, když jsme tady porazili Austrálii

00:11:33 nebo když jsme přijeli do Itálie, hráli jsme v Turínu.

00:11:38 Za stavu 2:2 já jsem nastupoval s Adrianem Panattou.

00:11:42 Vlezli jsme do toho kurtu a tam bylo 6 000 lidí.

00:11:45 Jak jsme vlezli do toho kurtu,

00:11:47 všichni lidé vstali a začali zpívat.

00:11:50 Teď rozhodčí řekl umpire ready, oni ztichli

00:11:53 a já jsem ho zametl 6:3 6:4 6:3. Panatta byl idol v Itálii.

00:11:57 Porazit Panattu a za stavu 2:2 před italským publikem...

00:12:02 Tak jsem samozřejmě přijel do Prahy a bylo nadšení.

00:12:07 V posledním utkání, vlastně jen do počtu,

00:12:10 nedal Ivan Lendl italskému náhradníkovi Ocleppovi vůbec šanci.

00:12:15 Panatta nenastoupil ze zdravotních důvodů.

00:12:18 Italští hráči vůbec těžce nesli svou porážku.

00:12:22 Nepřišli ani na slavnostní zakončení.

00:12:28 Největší kolektivní úspěch tenisu bylo vítězství

00:12:31 v Davisově poháru v roce 1980, kdy tehdy nastoupil

00:12:35 dvacetiletý Ivan Lendl už jako lídr týmu.

00:12:38 Pak tam s ním byl Tomáš Šmíd, Pavel Složil a jako čtvrtý,

00:12:42 byť finále nehrál, Jan Kodeš.

00:12:45 Československo vyhrálo Davis Cup.

00:12:48 Poprvé v historii budou do stříbrného poháru

00:12:52 vyryta jména československých tenistů jako vítězů.

00:13:04 To, co já jsem absolvoval během kariéry potom

00:13:08 s Ivanem Lendlem, tak ta jeho vůle

00:13:12 a ta jeho ctižádost a neskutečná píle a pracovitost,

00:13:17 která ho dostala k úspěchům, které on udělal, tak klobouk dolů.

00:13:23 Ivan Lendl. Dvaadvacetiletý mladý muž,

00:13:28 který už dávno ví, co chce, který dovede svůj čas

00:13:33 správně rozdělit, formu načasovat,

00:13:37 který se nebojí tvrdé práce. Těší se z ní.

00:13:42 To, co vlastně byli Jan Kodeš nebo Ivan Lendl

00:13:45 pro mužský tenis coby inspirace,

00:13:47 tak to pak určitě v 80. letech pro ženy byla Hana Mandlíková

00:13:52 a pak její de facto vrstevnice Helena Suková.

00:13:56 Mým vzorem je samozřejmě maminka,

00:13:59 která se dostala do finále Wimbledonu.

00:14:02 Dále třeba úspěchy Borga a hrou je mi vzorem Ivan Lendl.

00:14:07 Odjíždíš do Ameriky. Jaký je tam tvůj cíl?

00:14:10 Budu se účastnit juniorského turnaje Orange Bowlu

00:14:14 a chtěla bych se na tomto turnaji dobře umístit.

00:14:18 Já jsem si chtěla vyhrát ty tituly.

00:14:21 Já jsem chtěla být nejlepší, ať tam je, kdo tam je.

00:14:26 V té době, kdy já začínala,

00:14:28 tak tam byly Martina Navrátilová, Chris Evertová.

00:14:33 Pro mě vždycky na prvním místě byla dvouhra.

00:14:36 Tu čtyřhru v mé době každý jsme ji hráli.

00:14:39 Možná že tím, že jsem chtěla tak moc k té dvouhře,

00:14:43 tak tu čtyřhru jsem si užívala, protože radši jsem hrála čtyřhru,

00:14:46 než kdybych musela trénovat.

00:14:48 Já si myslím, že mám deset výher ve dvouhrách na turnajích

00:14:52 a ve čtyřhrách asi 65.

00:14:54 Mandlíková a Suková, hrály na vzdálenější straně dvorce,

00:14:58 patří k absolutní světové špičce.

00:15:02 Pro mě ale ten Pohár federace byly hrozné nervy.

00:15:05 Tenisově jsem vždycky hrála hůř než na normálních turnajích.

00:15:09 Vždycky to byl velký stres.

00:15:16 Je to tak trošku vlastenectví, které člověk cítí k těm špičkám,

00:15:20 že vlastně ten stát proslaví, tak jako Honza Kodeš to udělal

00:15:24 ve velké míře. V té chvíli bych řekl,

00:15:27 že trochu i ten závistivý hospodský člověk jakoby upozadí

00:15:32 tu závist a je vlastně trošku pyšný nebo hrdý na to,

00:15:37 že někdo tu zem reprezentuje takhle dobře.

00:15:44 Každý, kdo do zahraničí vycestoval, o tom vypráví,

00:15:48 že byl hlídán, aby neemigroval. Jak to třeba bylo v době,

00:15:52 kdy Ivan Lendl odešel nebo Martina Navrátilová?

00:15:58 Já jsem si tohoto nikdy nijak nevšímal.

00:16:01 Už odmalička od juniorských let, kdy byly ty první zájezdy,

00:16:04 tak mi to nepřišlo. Občas jsme napsali zprávu,

00:16:07 koho jsme potkali, jestli se s námi nesetkal nějaký našinec,

00:16:11 ale já jsem to nebral vůbec vážně.

00:16:15 A vás někdy náhodou nenapadlo odejít do emigrace

00:16:19 a zkusit tu kariéru třeba po vzoru Martiny Navrátilové?

00:16:23 Já jsem nad tím nikdy ani nepřemýšlel. Nevím proč.

00:16:26 Já jsem měl rád mé kamarády, známé, doma mi bylo velmi dobře.

00:16:30 Jezdit na turnaje jsem mohl, kdy jsem chtěl.

00:16:34 Takže v tomhle jsem neviděl žádný problém.

00:16:37 Nezdálo se mi, že by ten trénink byl nějaký jiný.

00:16:40 Spíš si myslím, že bych tam byl takový osamělý

00:16:43 a že bych těžko hledal někoho takového,

00:16:45 jako doma jsem měl třeba Mariana Vajdu nebo Brana Stankoviče,

00:16:48 kteří byli ochotni trénovat celý den od rána do večera.

00:16:50 Když jsem se připravovala na tento rozhovor,

00:16:53 tak jsem samozřejmě narazila na kapitolu

00:16:56 vaše zápasy s Ivanem Lendlem. Na ty si asi každý,

00:16:59 kdo tehdy tenis sledoval, rád vzpomene.

00:17:02 Jaké to vlastně tehdy bylo s krajanem soupeřit,

00:17:05 ale který už byl vlastně za Spojené státy reprezentantem?

00:17:10 Já jsem to až tak moc nevnímal.

00:17:13 Povídali jsme si spolu, on česky, já slovensky.

00:17:16 Párkrát jsme spolu trénovali.

00:17:19 Myslím si, když jsem byl ještě junior,

00:17:22 v Austrálii mi jednou půjčil nebo daroval travnaté tenisky.

00:17:26 Tehdy jsem měl problém sehnat tenisky na trávu.

00:17:28 A byl jsem za to velmi vděčný, protože to v nich méně klouzalo,

00:17:33 lépe se v nich běhalo. To bylo takové příjemné gesto.

00:17:37 Potom už na kurtě se člověk snaží nevnímat ty ostatní okolnosti.

00:17:42 Hraje stejně jako proti jakémukoliv jinému soupeři.

00:17:51 Přestože naši tenisté reprezentovali svou zemi

00:17:55 po celém světě a vozili domů cenné devizy,

00:17:58 nedá se rozhodně říci, že by o ně režim náležitě pečoval.

00:18:02 Až dnes s úsměvem vzpomínají na to, jak si třeba půjčovali peníze

00:18:06 na zálohy v hotelu nebo sháněli těžce devizový příslib.

00:18:10 Vidina toho, že člověk se může stýkat s jinými lidmi,

00:18:16 když se dostane na vrchol, může cestovat,

00:18:19 tak to byla úžasná motivace.

00:18:25 Pamatuji si, že jsem právě na mezinárodním mistrovství v Římě

00:18:30 udělal takový, dá se říci, průlom v prize money,

00:18:36 kde jsem dostal 4 000 dolarů tenkrát za finále.

00:18:40 Přijel jsem do Prahy a nevěděl jsem,

00:18:43 co s těmi penězi mám dělat.

00:18:45 Tak jsem zavolal našeho generálního sekretáře a říkal jsem:

00:18:49 Já mám v kapse tady 4 000 dolarů, vyhrál jsem je.

00:18:52 Teď kolem toho začal strašlivý humbuk.

00:18:56 Tím vznikli ti profesionálové, poloprofesionálové.

00:18:59 Tím vlastně vznikli ti poloprofesionálové,

00:19:02 protože najednou se to zoficiálnělo.

00:19:05 On by měl něco odevzdat, ale neexistovaly ještě daně.

00:19:10 Neexistoval daňový systém.

00:19:13 Teď byly takové ty diskuse o tom, co s tím.

00:19:16 Teď se to na ČSTV řešilo.

00:19:18 Tam se řešilo, ať to všechno odevzdá.

00:19:21 Ono to bylo výhodné samozřejmě jak pro nás, tak pro ČSTV,

00:19:25 protože my jsme museli všechny ty peníze odevzdávat Pragosportu,

00:19:29 když vlastně tato valuta tvrdá byla tak žádaná.

00:19:33 My jsme za to dostávali tuzexové bony.

00:19:39 Když jsme se vrátili domů z toho zájezdu,

00:19:42 protože my jsme třeba jeli na tři týdny,

00:19:45 někdy jsme jeli třeba na 8 týdnů, někdy na 12 týdnů,

00:19:48 tak jsme přišli na Pragosport, tam jsme dali vyúčtování,

00:19:52 co jsme vydělali na těch turnajích.

00:19:58 Já si pamatuji, že jsem jela na turnaj,

00:20:01 nešlo bydlet v nějaké rodině, bydlelo se v hotelu

00:20:04 a teď ten hotel chtěl kreditní kartu.

00:20:06 Ale tu jsme nikdo nesměli mít. Takže já jsem přijela na hotel

00:20:09 a oni mě nechtěli ubytovat, protože jsem neměla

00:20:12 kreditní kartu na takovou tu garanci.

00:20:14 Tak mi tehdy někdo z vedení turnaje půjčil kreditní kartu,

00:20:17 kterou mě jakoby garantoval.

00:20:20 Ale další bylo to, když se měl platit ten hotel,

00:20:24 tak já jsem platila z peněz, které jsem si na turnaji vydělala,

00:20:29 protože jsem neměla žádné peníze. Na tom turnaji vám dávali šek.

00:20:34 Ale zase ten šek šel tzv. vykešovat jenom do pátku,

00:20:38 kdy banky byly otevřené, takže když jste tam

00:20:41 zůstala do soboty, tak jste neměla peníze,

00:20:44 protože byste dostala šek, takže to bylo takové složité,

00:20:48 jak tam člověk měl přežívat.

00:21:06 Emigrace Martiny Navrátilové byl velký zlom.

00:21:11 Nejdřív se o tom mlčelo.

00:21:14 Potom Rudé právo přineslo odsuzující články.

00:21:20 Navrátilová v tu chvíli přestala existovat.

00:21:23 Byla to persona non grata.

00:21:35 Ivan Lendl, to byl trošku jiný případ.

00:21:38 Tam to bylo takové na etapy.

00:21:43 Ivan Lendl byl nejdřív představován jako vzor

00:21:46 socialistického sportovce, který dokáže uspět

00:21:49 v tom kapitalistickém sportu, ale který tady přitom

00:21:53 ne že by žil, protože těsně před dvacetinami začal žít venku,

00:21:58 ale který se vrací do té země, který ji ctí,

00:22:02 který ji reprezentuje, má u svého jména československou vlaječku.

00:22:10 Z velikého světa tenisu opět doma. V Československu.

00:22:16 Mladý muž s neproniknutelnou maskou ve tváři přijel reprezentovat

00:22:20 svou zemi v Davisově poháru.

00:22:23 Vítěz Turnaje mistrů 1982 je v Praze jenom na skok.

00:22:32 Pak se to hodně změnilo Lendlovým startem v roce 1983

00:22:36 v Jihoafrické republice na exhibici.

00:22:38 Tu exhibici odehrál a úplně přestal existovat pro zdejší média.

00:22:42 Já si vzpomínám, že tehdy zase byly řady odsuzujících článků.

00:22:46 Rudé právo, ale taky třeba Dikobraz.

00:22:56 Takže vlastně první vítězství Ivana Lendla

00:22:59 na grandslamu v roce 1984, což bylo v Paříži,

00:23:02 se tady nevysílalo. A vzpomínám si,

00:23:04 že v našem tenisovém klubu ex post po několika dnes někdo přinesl

00:23:08 vzácnou věc, byla to videokazeta právě s nahraným přenosem.

00:23:12 To se tehdy celý tenisový klub sešel téměř jako na nedělní mši,

00:23:16 sedlo se, zatáhly se rolety

00:23:18 a koukalo se na finále se zpožděním několika dní.

00:23:30 Já si pamatuji jeden rok, když jsme ve finále US Open

00:23:34 byly já s Martinou Navrátilovou a Miloš Mečíř s Ivanem Lendlem,

00:23:38 tak vím, že se tady rozhodlo, že se v televizi nebude nic dávat,

00:23:42 protože byl předpoklad, že vyhrajou ti dva,

00:23:45 co žijí v Americe, a že by to byl špatný příklad tady pro lidi.

00:23:55 Velkou událostí pro zdejší tenis byl rok 1986,

00:23:59 resp. pořádání finálového turnaje Poháru federace

00:24:02 na tehdy nově otevřené zrekonstruované Štvanici.

00:24:05 A nebylo to jenom kvůli tenisu samotnému,

00:24:08 ale také kvůli tomu, že se sem vrátila

00:24:11 po 11 letech emigrace Martina Navrátilová.

00:24:15 Dodnes na to vzpomínám s mrazením v zádech,

00:24:19 protože to byla elektrizující atmosféra

00:24:23 plného centrálního kurtu, na který nastoupila

00:24:26 Martina Navrátilová proti Haně Mandlíkové.

00:24:29 Nešlo tam jenom o tenis. Opravdu to byl boj dvou režimů.

00:24:32 Boj Martininy svobody a zdejší totality.

00:24:36 A dnes chápu ty špatné pocity Hany Mandlíkové,

00:24:40 která se musela cítit hrozně, když jako domácí hráčka

00:24:44 absolutně necítila podporu, protože všichni fandili Martině.

00:24:48 Když bylo vyhlášení vítězek, tak všichni nastoupili na ten kurt

00:24:53 a dostal do rukou mikrofon americký kapitán,

00:24:58 který ovšem neřekl ani slovo

00:25:01 a podal mikrofon Martině Navrátilové.

00:25:04 Štvanice úplně ztichla a Martina začala mluvit česky.

00:25:08 Naprosto perfektní češtinou.

00:25:11 Chtěla bych vám opravdu ze srdce moc poděkovat a doufám,

00:25:14 že to nebude trvat dalších 11 let, než sem přijedu a budu hrát tenis.

00:25:18 Děkuji.

00:25:30 Jestli taky patříte mezi milovníky televizních tenisových přenosů

00:25:34 nebo jste sami vášnivými tenisovými hráči,

00:25:37 určitě rádi vzpomínáte na některé ze slavných turnajů.

00:25:41 Tak nám o tom napište na www.retromanie.cz.

00:25:44 Hezký týden.

00:26:02 Skryté titulky: Věra Kotlínová Česká televize, 2012

3 hlasů

Předchozí díl

Všechny díly316

Následující díl

Dívejte se, jak se za socialismu hrál tenis a kde se navzdory vší pravděpodobnosti vzal československý tenisový zázrak

Obsah dílu

Kde se tenis hrál a jak vyrůstaly hvězdy grandslamových turnajů

Rozhovor s Miloslavem Mečířem I.

Rozhovor s Miloslavem Mečířem II.

Naše tenisová tradice je dlouhá a nezničitelná. Přežila ideologická 50. léta a zářila i v době normalizace. V úvodu nejprve prozradíme, kde se tento buržoazní sport v Československu hrál a za jakých podmínek vyrůstaly hvězdy grandslamových turnajů.

Bylo 27. července 1986 a na centrálním kurtu pražské Štvanice vrcholilo finále Poháru federace družstev. V dusné atmosféře porazil tým Spojených států domácí Československo. Což o to, ale zámořský tým reprezentovala původně rodačka z Řevnic, Martina Navrátilová. A zaslouženě jí tleskala celá tribuna.

Na nejkrásnější tenisové momenty své kariéry bude vzpomínat Jan Kodeš. Miloš Mečíř vám ukáže svoji zlatou olympijskou medaili. O své zážitky ze slavných Pohárů federace se s vámi podělí i Helena Suková.

Kdo býval vaším nejoblíbenějším tenistou nebo tenistkou?

6 % 30 hl. Jana Novotná 9 % 45 hl. Hana Mandlíková 7 % 34 hl. Helena Suková 18 % 84 hl. Martina Navrátilová 7 % 34 hl. Miloš Mečíř 11 % 51 hl. Jan Kodeš 6 % 28 hl. Petr Korda 27 % 130 hl. Ivan Lendl 9 % 44 hl. Někdo jiný Celkem 480 hlasů