František Němec a Emília Vášáryová, manželský pár, dvě oběti jednoho archivního záznamu (2009). Dále hrají: J. Šťastný, K. Issová, J. Vlasák, D. Syslová, O. Vlach, D. Batulková a další. Scénář I. Tajovská a M. Sovják. Kamera J. Špelda. Režie L. Bělohradská
00:01:16 -Co je?
-Zas proteče střecha.
00:01:23 S tím nic nenaděláš, pojď spát.
00:01:33 To jsem zvědav,
00:01:34 jestli tohle bude pojišťovna považovat za pojistnou událost.
00:01:38 To by ta střecha snad musela uletět.
00:01:45 Buď rád, že ji máme nad hlavou.
00:01:50 -Tak dobrou.
-Dobrou. Ještě jednou...
00:02:13 Nelez sem tati, všechno ti nahlásím.
00:02:20 Ty si nedáš pokoj?
00:02:25 -No, mohlo to dopadnout hůř.
-Jo. Objednám pokrejvače.
00:02:30 Ale jo. Poradím si sám.
00:02:32 Mám ještě nějakou krytinu schovanou.
00:02:35 Vidíš, jak se vyplácí nic nevyhazovat!
00:02:38 -Jo...
-Všechno se jednou hodí.
00:02:45 -Opatrně! Kdyby tě viděla máma.
-Josefe! Josefe, kde jste?
00:02:53 My o vlku a vlk na zahradě.
00:03:00 Panebože, co tam děláš?!
00:03:02 Proč jsi mu to dovolil? Víš, že má motolici!
00:03:06 Já a motolici? O čem to mluvíš?
00:03:12 Tati...?
00:03:18 Dobrý?
00:03:24 Jo. No ujela mi noha, to se může stát každýmu. I tobě.
00:03:28 No jo, tak lez.
00:03:30 A nech ještě vysazený to okno, ať to může větrat.
00:03:32 Jo, to je pravda.
00:03:37 Tu střechu jsem překládal skoro celou sám. Úplně sám.
00:03:41 No jo, ale před kolika lety?
00:03:43 To chceš říct, že už to nezvládnu, co?
00:03:47 No zvládneš, jenže...
00:03:48 Žádný jenže. Nech to na mně.
00:03:53 Hle a co, co ta věc, jak jsme se domluvili?
00:04:02 Jaká věc?
00:04:04 Nedělej, že nevíš. Tak kdy tam zajedeme?
00:04:08 Zase s tím začínáš? Vykašli se na to, tati.
00:04:11 To nejde.
00:04:13 Ale proč se chceš po tolika letech zabývat něčím,
00:04:15 co už nedává žádný smysl?
00:04:17 Tobě to nedává smysl, ale mně ano.
00:04:20 Chci znát pravdu!
00:04:21 Chci vědět, kdo z mých kolegů mě zničil život.
00:04:24 Kdo mě označil za buržoazního reakcionáře a podvratnej živel.
00:04:28 A to všechno jenom proto, že jsem nevlezl do strany
00:04:30 a odmítl s nimi hrát tu jejich pitomou hru.
00:04:33 -Ale tati...
-A nenosil tesilky!
00:04:35 Koho tohle dneska zajímá?
00:04:41 No promiň, já jsem myslel, že už tě to přešlo.
00:04:43 -Nepřešlo a nepřejde.
-Máte kafe na stole!
00:04:48 -Prosím tě, před mámou ani muk.
-Jasně.
00:04:56 Radši jsem mu vytiskl mapu Pardubic, nesnáší navigaci.
00:04:58 -A do školy mě nezavezeš?
-Dneska máma.
00:05:02 To tam jedete na blind?
00:05:04 Jsme objednaný jako u zubaře. Estébácký archiv 10.00.
00:05:07 -Co je to estébácký?
-To se jenom tak říká.
00:05:10 -Když je něco ošklivý.
-Ošklivější než počítání?
00:05:16 Počítání není ošklivé, jenom ti nejde.
00:05:22 O 15 minut dřív!
00:05:23 V jeho věku budeš taky takovej. Pozvi ho nahoru, ať si dá čaj.
00:05:27 Děda! Děda!
00:05:29 Ne ne ne ne, nikam, nikam! Dojez to, dědy si užiješ jindy.
00:05:34 -To je tedy hnusný.
-Jo.
00:05:35 -Tak ahoj.
-Ahoj.
00:05:44 Tady doprava. Je, promiň, až další.
00:05:48 Já vím, kde odbočit, tati.
00:05:50 To je absolutně nepřehledný. To je tak nekvalitní provedení.
00:05:55 Je to kvalitní a přehledný, tati, jenom ty jsi zbytečně nervózní.
00:06:02 Neměli jsme mámě lhát, má o tebe starost.
00:06:06 Víš, jak by vyváděla... Že se šťourám v minulosti,
00:06:10 že mi to stejně k ničemu nebude. Jako bych ji slyšel.
00:06:14 A nemá pravdu?
00:06:15 Odkládal jsem to 10 let! Chci vědět, kdo mě udával.
00:06:22 Takhle budu mít jistotu a klid. A máma taky.
00:06:25 Pokud se nic nedozví.
00:06:28 Možná, že i pro tebe by bylo lepší nevědět.
00:06:43 Ahoj mami. Co?
00:06:46 No, zrovna jsme u stavebnin, snad něco vybereme.
00:06:50 Chceš s ním mluvit? Tati... Tak nic, mami, ahoj, pa pa.
00:06:57 Mám ti připomenout léky.
00:07:00 Až za hodinu. Děkuju.
00:07:06 Brzek. Jsme objednaní.
00:07:07 -Aha...
-Dík.
00:07:14 Tati, počkám tady,
00:07:16 ještě si něco zařídím a napíšu, jo?
00:07:18 Dobře.
00:07:43 Váš svazek má 45 stran, pane doktore.
00:07:47 Přejete si být sám a nebo mám zůstat?
00:07:54 Totiž, já to s tímhle počítačem asi nebudu umět,
00:07:57 takže pokud by vás to neobtěžovalo...
00:08:00 Od toho jsme tady.
00:08:03 Děkuju. Ještě moment, prosím.
00:08:22 Jo. Tak můžem.
00:08:24 Hm. Vaším svazkem procházejí 2 agenti.
00:08:26 Přejete si ztotožnit jejich jména?
00:08:28 Ano.
00:08:29 Krycí jméno Profesor,
00:08:31 registrační číslo 12238 byl ztotožněn jako Radim Přibyl.
00:08:37 A druhé krycí jméno Casanova,
00:08:39 registrační číslo 23589 byl ztotožněn jako Jiří Křižák.
00:08:57 Tak můžem. Dál... Dál...
00:09:07 Okamžik, prosím, mohla byste se vrátit?
00:09:18 Dál, prosím.
00:09:23 Tajného spolupracovníka Casanovu
00:09:24 navštívila dne 27.7. ve vypůjčeném bytě Věra Brzková,
00:09:28 manželka objekta. Tam došlo k intimnímu styku.
00:09:33 Věra Brzková není zájmovou osobou,
00:09:35 tuto skutečnost však bude možné využít k dalšímu rozpracování.
00:09:48 K intimnímu styku...
00:10:18 Jste v pořádku? Nechcete minerálku?
00:10:24 Jste velice laskavá, děkuji.
00:10:27 Já trpím astmatem a jak se rozčílím, tak...
00:10:41 -Mám váš svazek už vymazat?
-Ano.
00:10:53 Tati, co je? Tati, počkej?
00:11:11 Málem jsi tu nechal šoféra.
00:11:20 Teda, to byl fofr!
00:11:26 -Na shledanou.
-Na shledanou.
00:11:46 Co je, tati? Co tě tak vzalo?
00:12:02 To, že je Radim v seznamech, tos předpokládal, ne?
00:12:19 Jo, málem jsme zapomněli, máš si vzít ten prášek.
00:12:27 Jak jste pochodili?
00:12:30 No, klasika, nic jsme nesehnali,
00:12:31 tátovi připadalo všecko nekvalitní a předražený.
00:12:35 Tak ke stolu, oběd je hotovej.
00:12:38 Nezlob se, mami, ale já musím do práce.
00:12:40 Myslela jsem, že máš volno.
00:12:41 Jo, jo, ale před chvílí volali,
00:12:42 že klient trvá na neodkladný schůzce,
00:12:44 já to musím okamžitě zařídit, tak ahoj.
00:12:47 -No ahoj. A nemáš hlad?
-Ne, ne, ne díky. Měj se, tati!
00:12:54 Podej mi talíř. Kolik chceš? Je dobrá. Vzal sis prášek?
00:13:10 Jo.
00:13:19 Co tak koukáš?
00:13:27 -Nemám hlad. Jdu si lehnout.
-Není ti dobře?
00:13:41 Jsem unavenej.
00:14:18 Děláš na tom překladu Aristotela?
00:14:23 Josefe...
00:14:27 Musíš je brát pravidelně. Jinak skončíš jako tvůj táta.
00:14:41 A s těma taškami se netrap.
00:14:43 Petr slíbil, že najde na internetu pokrývače,
00:14:47 kterej nám to udělá komplet, I s materiálem a levně.
00:14:55 Buď tak laskavá,
00:14:58 nepleť se do věcí, kterým nerozumíš.
00:15:07 Stalo se ti něco?
00:15:12 Jestli tě něco trápí, tak mi to řekni.
00:15:19 Chci být sám. Prosím tě.
00:16:23 Ahoj. Volám ti kvůli tátovi.
00:16:28 Od té chvíle, co jste se vrátili, se mnou nemluví.
00:16:33 Chová se divně. Je nějakej divnej.
00:16:37 Takže teď chci slyšet pravdu. Petře, ne výmluvy.
00:16:42 Pravdu, rozumíš?
00:16:48 A proč jste mi lhali? Já věděla, že to takhle dopadne!
00:16:54 Na vlastní oči vidět, kdo na něj donášel.
00:16:57 Že i jeho nejlepší kamarád! Je to hnus! Hnus!
00:17:02 A nikdo je za to nepotrestal. Nikdo!
00:17:05 Teď se to s tátou potáhne až do hrobu.
00:17:08 Neomlouvej se, to nemusíš. Pa.
00:17:36 -Teď chceš sekat? Vždyť je horko.
-Budu sekat, kdy budu chtít.
00:18:14 Ty se zamykáš? Jsi v pořádku, Josefe?
00:18:25 Dej mi pokoj. Dej mi už konečně pokoj!
00:19:57 -Neštěkej! Neštěkej!
00:20:13 -Ohřeju ti to.
00:20:17 Prosím tě, nestarej se!
00:20:26 Co je? Co ti je? Proč se takhle chováš?
00:20:30 Kvůli tomu archivu?
00:20:33 On ti to řekl?
00:20:34 Napadlo mě to. Nejsem blbá, jak si myslíš.
00:20:37 Ne, blbá nejsi, to tedy opravdu ne!
00:20:41 Ty si to svoje vždycky umíš prosadit!
00:20:44 Počkej, o čem to mluvíš?
00:20:46 Proč zrovna já musím tohle snášet? Copak za to můžu?
00:20:50 No...
00:20:54 Tak si o tom promluv s Radimem a všechno si s ním vyříkej.
00:20:58 On ti zničil kariéru, ne já!
00:21:01 Nejde o kariéru! Zničili mi celej život i zdraví!
00:21:05 O čem tady chceš mluvit?! A navíc...
00:21:17 Co navíc? Ježíši Kriste!
00:22:21 -No Věrko, co ty tady?
-Jdu za Radimem.
00:22:27 -On není doma.
-Dobrý den, Radime!
00:22:32 Je nemocný.
00:22:37 Všichni jsme nemocní v našich letech. Bohunko.
00:22:44 Pojď dál.
00:22:48 Šel tam sám. Ani neměl odvahu říct, že tam byl.
00:23:04 Další sup, kterej se hrabe v minulosti.
00:23:06 -Ale Bohunko...!
-Já nevím k čemu je to dobrý.
00:23:11 Taky si myslím.
00:23:15 Člověk si tím zničí zbytek života, který ještě má.
00:23:27 A ty co, Radime?
00:23:35 No, jeden infarkt mi stačil, udržuju se.
00:23:42 Každý ráno cvičí "pozdrav slunci“ jako jogín.
00:23:45 I na hlavě se udrží. Ukaž, Radime.
00:23:48 Ale nech toho, prosím tě!
00:23:52 Věrka sem přece nepřišla proto, abych já stál na hlavě.
00:23:57 Kvůli čemu tedy?
00:24:02 Radime, nemohl bys k nám přijet a promluvit si s ním?
00:24:14 No to se povedlo!
00:24:15 Kolik roků spolu nemluví a teď najednou...
00:24:18 A co ty roky, co spolu studovali?
00:24:21 A byli nejlepší kamarádi.
00:24:24 Nemysli si, že my jsme to měli lehký.
00:24:26 Po tý jejich něžný revoluci to vůbec nebylo něžný.
00:24:30 Zachovali se k nám jako prasata!
00:24:32 Vyhodili ho z fakulty a vláčeli ho novinami
00:24:34 jako nějakého kolaboranta. Hotová štvanice!
00:24:39 Teď si snad nebudeme vyčítat,
00:24:41 kdo kdy koho vyhodil a kdo za to může.
00:24:46 Stejně jsou ty estébácký svazky zfalšovaný.
00:24:49 Aby se mstili na nevinnejch lidech a sami mohli v klidu krást!
00:24:55 Josef se mnou nemluví, všechno to v sobě dusí.
00:25:01 Nevím, jak mu mám pomoct. Mám o něj strach.
00:25:08 Kdybyste si vy dva spolu v klidu promluvili,
00:25:12 pomohl bys nejen jemu, taky mně.
00:25:19 Prosím tě, Radime. Prosím tě.
00:26:31 Dobrý den. Promiňte, že obtěžuji,
00:26:34 ale potřebuji mluvit s doktorem Křižákem.
00:26:38 -Ale ten už tady, není tady.
-Ale tady...
00:26:42 A vy jste kdo?
00:26:45 Já jsem jeho spolužák. Organizujeme sraz, tak ho sháním.
00:26:52 Jo ták. Dám vám jeho adresu, moment.
00:27:03 Poprosil nás, abychom mu posílali poštu,
00:27:04 ale stejně mu žádná nechodí.
00:27:06 Domov důchodců...
00:27:08 Odvezli ho tam rovnou z LDNky. Moc hodnej pán.
00:27:11 Pronajal nám to tu docela levně. Fakt hodnej.
00:27:17 -Děkuji vám, na shledanou.
-Na shledanou.
00:28:20 Pojďte, posaďte se. Posaďte se, dám vám léky.
00:28:23 Proč to děláte, tohle? Děláte to naschvál. Pojďte.
00:28:29 Tak to teda ne, uklízet to po vás nebudu!
00:28:32 To teda budeš, děvenko, seš za to placená.
00:28:34 Jste přece vzdělanej člověk, pane doktore,
00:28:36 takhle se nemůžete chovat.
00:28:37 S tímhle na mě nechoď, takový kecy!
00:28:40 Spolkněte ty léky, ať můžu jít. Nemám jenom vás.
00:28:44 Ještě jednou a nahlásím to ředitelce!
00:28:46 Jen si jdi stěžovat. Krávo!
00:28:50 A co vy tady hledáte?! Ze kterého jste pokoje?
00:28:53 Promiňte, já jdu na návštěvu. Za ním.
00:28:56 Jo.
00:29:08 Co ty jsi zač? Novej? Dej si majzla, bronzuje.
00:29:13 Jenže na mě si nepřijdou. Z poslední štace se nevyhazuje.
00:29:19 Nemůžou nic, vůbec nic. Blbci!
00:29:23 -Jsem doktor Josef Brzek.
-Nepotřebuju doktora!
00:29:26 Nejsem lékař, ale doktor filozofie. Jako vy.
00:29:30 Jeden titul, druhej titul, jen se ke mně holka přitul.
00:29:36 Copak ty mě opravdu nepoznáváš?
00:29:42 Kdybych si měl pamatovat všechny lidi... K čemu?
00:29:46 Když mi bylo nejhůř, vysrali se mě. I dcera.
00:29:50 -Odkaď bych tě měl znát?
-Z fakulty. Byli jsme kolegové.
00:29:56 Byl jsi docentem na katedře sociologie,
00:29:59 rychle vystudovaný, víme kde. Dokonce jsi aspiroval na děkana.
00:30:05 Tady je! Vždycky mi to někam chová, kráva!
00:30:09 -Brzek. Přece mě musíš znát.
-Jaks mě vůbec našel?
00:30:18 -Manželka mi o tobě řekla.
-Která? Tvoje?
00:30:22 Nemůže na tebe zapomenout. Casanovo?
00:30:27 Těch bylo, co nemohly zapomenout.
00:30:30 Některý už jsou po smrti, chudinky.
00:30:35 Kolik nám zbejvá toho zkurvenýho života?
00:30:38 Co myslíš, kolego?
00:30:41 Takže tobě je úplně jedno, co jsi napáchal, komu jsi ublížil!
00:30:48 Ty fízle hnusnej! Gaunere!
00:30:53 Co blbneš, co blbneš, pusť mě, ty hajzle jeden zkurvenej.
00:30:56 Ne ne ne, pusť mě, pusť mě, ty kreténe. Pusť mě!
00:31:18 Tobě nestačilo, že mě vyhodili z fakulty,
00:31:20 tys do toho musel tahat ještě moji ženu!
00:31:23 Prcinka jak alabastr, ale jinak nic moc!
00:31:26 Ty zrůdo!
00:31:40 Moje sračky ti nejdou pod nos, co?
00:31:43 Přitom jsi byl ve sračkách celej život, doktore Brzku.
00:31:47 Už by sis na to mohl zvyknout.
00:31:51 Zavolejte sestru.
00:31:53 Žádnej spěch, však ona přijde sama.
00:31:59 -Máte tu fízla.
-Cože?
00:32:02 -Že tu máte fízla!
-No Bóže.
00:32:21 To se nedá vydržet. Proč jste tam jezdili?
00:32:25 -Proč jsi mu to nevymluvil?!
-Snažil jsem se.
00:32:29 Pár dní tu zůstaneš, ono se to urovná.
00:32:35 -Pojď se najíst.
-Opravdu vám nebudu překážet?
00:32:40 Mami... Dej mi tu tašku. Tak pojď.
00:32:58 Víš, že tu celou zimu bydlí moje máma,
00:33:00 její pokoj je volnej Jez, ať ti to nevystydne.
00:33:10 Já nemůžu.
00:34:13 Drahý Josefe,
00:34:14 je to zvláštní pocit psát svému muži dopis.
00:34:20 Zatím nebylo psát kam, byl si mi stále na blízku.
00:34:24 Možná té blízkosti bylo až příliš.
00:34:27 I mé lásky k tobě.
00:34:30 O to hůř nesu tvoji proměnu a nesrozumitelné chování.
00:34:35 Už jsem to nemohla déle snášet
00:34:38 a tak jsem odešla k našemu Petrovi.
00:34:55 Obejdeme se bez ní, viď Nelinko. Přežil jsem horší věci.
00:35:13 -Dobrý den, Josefe.
-Věrka je doma?
00:35:18 Ta mrcha už tu nebydlí.
00:35:27 Stalo se něco?
00:35:29 Když má člověk celej život za prdelí fízly jako jste vy,
00:35:32 tak se pořád něco děje. Co chcete?
00:35:36 No my jenom... Věra nás požádala.
00:35:39 Nepozveš nás dál, abychom si promluvili?
00:35:42 Všechno si po těch letech pěkně vyříkáme a bude zase klid.
00:35:53 Já netoužím po klidu, Bohunko. Chci umřít plný hněvu a nenávisti!
00:35:58 Mám na to právo.
00:35:59 A vy si užírejte výčitkami svědomí!
00:36:03 S naším svědomím si nedělej starosti, kolego!
00:36:06 Nekřič tak...
00:36:08 Kašleme na tebe, stejně jako ty kašleš na nás!
00:36:11 -Neřvi, pojď...
-Těšilo nás, sbohem!
00:37:13 Srpen, září, říjen, listopad, prosinec, leden, únor, březen...
00:37:23 Kukaččí mládě! Já blbec.
00:38:16 Už vím, proč se schováváš.
00:38:20 Josefe? Co tady děláš? Jdeš nahoru?
00:38:24 Ne. Chci to vyřídit mezi čtyřma očima.
00:38:27 Proč jsi mi tolik rozmlouvala, abych nejezdil do archivu?
00:38:30 Dozvěděl ses to, co jsi už dávno tušil.
00:38:33 Že tě Radim udával.
00:38:35 Ne. Mě zajímá někdo jinej. Křižák! Doktor Křižák!
00:38:40 Pamatuješ si na něj? Pelešili jste se spolu!
00:38:42 S hnusným fízlem! Že se nestydíš!
00:38:45 Víš, co jsi? Obyčejná děvka!
00:38:47 Byl jsem za ním, všechno mi řekl,
00:38:49 přiznal se a vysmál se mi do ksichtu!
00:38:51 Proč si vybral zrovna tebe? Abys mu donášela? Na mě?
00:38:54 Udávala vlastního muže?
00:38:57 Vzpomeň si, jak dlouho jsme se marně pokoušeli o dítě
00:38:59 a najednou jsi těhotná!
00:39:01 Hned po tom, co jsi se začala tahat s Křižákem!
00:39:04 Spočítal jsem si to. Petr není můj syn!
00:39:20 Josefe... Josefe...
00:39:46 Je možné použít i vzorky,
00:39:47 které jsou považovány za nestandardní.
00:39:50 Například vlasy s kořínky,
00:39:52 nedopalky cigaret, žvýkačky a podobně.
00:39:55 DNA analýzu lze provést téměř z každého biologického vzorku.
00:40:00 Děkuji, děkuji vám, já to kamarádovi vyřídím.
00:40:04 Nejpozději do 10-ti dnů
00:40:05 od obdržení vzorku dostane výsledek.
00:40:08 Ještě jednou zdůrazňuji, že vše probíhá rychle
00:40:11 a naprosto diskrétně.
00:40:14 Promiňte, ještě se vás zeptám, existují nějaké slevy?
00:40:19 Třeba pro důchodce nebo, nebo tak...?
00:40:22 Bohužel, pane, žádné slevy neposkytujeme.
00:40:26 Děkuji mnohokrát.
00:40:28 Já děkuji za zavolání. Přeji hezký den.
00:40:31 I vám. Na shledanou.
00:40:47 ZVONÍ MOBIL
00:40:55 Raz á dva tři, raz á dva tři, Raz á dva tři, raz á dva tři...
00:41:04 Nic.
00:41:10 Co když se mu něco stalo. Co? Stačí, aby zapomněl vzít prášek.
00:41:14 Ale mami... Třeba si jenom někam odskočil.
00:41:18 No...
00:41:23 -A proč nejsi u dědy?
-Ájo, odnes si knížky do pokoje.
00:41:27 Já bych u dědy klidně i bydlela, je tam i Nelinka.
00:41:30 Slyšelas? Na...
00:41:45 Já tam jedu.
00:42:32 Tati!
00:42:48 Tati!
00:43:08 Co tam děláš?
00:43:17 Všichni si o tebe děláme starost a ty tady zatím...
00:43:21 Co kdybys dostal závrať?
00:43:22 Prosím tě, nemluv se mnou jako s dítětem.
00:43:25 -No tak promiň, tati.
-Neříkej mi tati!
00:43:30 Sakra, co to do tebe vjelo?
00:43:32 Na to se zeptej svý mámy, třeba ti podá vysvětlení!
00:43:38 Potřebujete psychiatra! Oba! Nazdar!
00:44:01 Až spadneš, tak mi zavolej!
00:44:03 Vypadáš tam jako Bruce Willis, když zachraňuje mrakodrap.
00:44:06 A ty vypadáš jako Křižák!
00:44:56 Neli... Neli, pojď. Vem si.
00:45:04 TROUBÍ AUTO
00:45:42 My si vystačíme sami, viď Neli. Nikoho nepotřebujeme.
00:46:10 -Moment, chvíli strpení, prosím.
-Dobrý den!
00:46:15 -Co tu chcete, nemůžete počkat?
-Já jsem mu říkala...
00:46:17 Ne, ne, nemůžu,
00:46:18 já už si nemůžu dovolit čekat, milá dámo.
00:46:20 Jste dcera docenta doktora Křižáka?
00:46:26 A kdo jste vy?
00:46:27 Josef Brzek. Já jsem ten, kterému váš otec zničil život.
00:46:31 Víte, že pracoval pro StB? Že udával lidi?
00:46:34 Odejděte, prosím!
00:46:39 15 let jsem kvůli němu hnil ve smradlavý kotelně!
00:46:44 -Pane...
-Brzek, doktor Brzek.
00:46:47 Pane doktore Brzku, já s mým otcem...
00:46:50 Odešel od nás, když jsem se narodila.
00:46:53 Nemám k němu žádný vztah, ani ho pořádně neznám.
00:46:56 Ale určitě jste kvůli němu neměla žádné problémy,
00:46:58 viďte, spíš naopak.
00:47:01 Zatímco můj syn musel odmalička poslouchat,
00:47:03 že je z rodiny třídního nepřítele, buržoazního reakcionáře!
00:47:08 Čeho?
00:47:11 Na shledanou. Mám práci, jak vidíte.
00:47:15 Takže pane doktore... Prosím...
00:47:24 Je to dcera fízla. Styďte se, že k ní chodíte. Všichni.
00:47:54 Se žádostí se musíte obrátit nejdříve na Městský úřad.
00:47:59 A jak dlouho to pak může trvat, paní ředitelko?
00:48:02 Minimálně půl roku, rok, někdy i víc.
00:48:05 Záleží na okolnostech. Ano?
00:48:14 Dobře, souhlasím. Na shledanou.
00:48:19 Nezlobte se, pane Brzku, proč jste si vybral zrovna nás?
00:48:23 Minule jste tady způsobil dost velký rozruch.
00:48:26 Trochu jsme se poškorpili.
00:48:29 Poškorpili? Prali jste se tady jako dva aligátoři.
00:48:33 -Gladiátoři.
-Nebuďte malicherný.
00:48:38 Přijměte moji omluvu, paní ředitelko,
00:48:40 ale jinak jsme s panem Křižákem přátelé.
00:48:43 Hodně jsme toho spolu prožili.
00:48:46 Pan Křižák je velmi konfliktní osoba,
00:48:48 vážně nemocný, možná by mu vaše přítomnost prospěla, kdyby...
00:48:52 Slibuji, že podobné příhody se už nebudou opakovat.
00:48:56 Nikdy. A pokud jde o jiné věci, jsem čistotný.
00:49:04 Budete se mnou spokojeni.
00:49:07 Uvidíme, co se dá dělat.
00:49:09 Děkuji vám. A dozvím se, až se něco uvolní, že ano?
00:49:14 Rád poskytnu ústavu určitý sponzorský dar.
00:49:20 Dáme vám vědět.
00:49:33 Zdravím, kolego. Chceš se zase prát?
00:49:37 Mám novej pytlík.
00:49:40 Byl jsem u ředitelky.
00:49:42 Omluvit se? Tos neměl, člověče, takový pizdě se neomlouvá.
00:49:53 -Zažádal jsem o přijetí.
-Kolik jsi jí vrazil?
00:49:58 Zatím nic.
00:49:59 To musíš předem, člověče. Já si na to půjčil. Vem místo.
00:50:05 Budeme sousedé.
00:50:07 Možný je všechno. Takže odcházíš od ženušky?
00:50:13 Ona odešla ode mě.
00:50:16 Kolik já těch proradnejch ženskejch poznal!
00:50:20 Všecky jsou stejný
00:50:24 a přitom každá jiná tam dole mezi nožkami.
00:50:32 -Byl jsem za tvou dcerou.
-Zuby?
00:50:40 -Ne. Ty.
-Já? Co já?
00:50:43 -Mluvili jsme o tobě.
-Nic o mně neví. Nic.
00:50:46 No právě. Tak jsem jí něco řekl já.
00:50:50 Aby věděla.
00:50:54 Počkej, nechoď ještě.
00:50:57 Nevidíme se naposled. Mě už se jen tak nezbavíš, fízle.
00:51:03 Budu ti tu otravovat vzduch do konce života.
00:51:06 -Tvýho nebo mýho?
-Kdo to dýl vydrží.
00:51:31 Co je? Jo, ty máš hlad.
00:51:52 Co mám asi tak dělat dřív.
00:52:00 Tak a druhou, no, ještě, ještě, ještě.
00:52:03 ZVONEK U DVEŘÍ
00:52:05 -Děda je tady.
-Jenom klid.
00:52:07 Děda, děda, děda...!
00:52:08 Konečně mu došlo, že se bez tebe neobejde.
00:52:11 To jsem zvědavej, co nám řekne.
00:52:26 -Nazdar.
-Ahoj.
00:52:28 Co slavíte?
00:52:29 No budeš se divit, ale pro nás je to významná událost,
00:52:32 žes nás poctil svou návštěvou.
00:52:35 Opláchnu si ruce.
00:52:58 Počkej na dědu.
00:53:27 -Tati, jsi v pořádku?
-Jo jo, už jdu, už jdu.
00:53:34 Bylo to výborný Jani, děkuju.
00:53:37 Nějak se ti ale smrsknul žaludek, když si teď vaříš sám, viď?
00:53:39 Mně jídlo vozí. Docela slušný porce.
00:53:47 Určitě si teď budeš chtít s mámou popovídat o samotě.
00:53:51 Seď! Týká se to vás všech. Jano, pojď k nám.
00:53:57 Ájo, běž si vyčistit zuby.
00:54:05 Požádal jsem o místo v domově důchodců.
00:54:08 Dostanu ho. Chce to jen trochu peněz a trpělivosti.
00:54:16 A tu já mám.
00:54:19 -To jako tam chceš bydlet?
-Kotelníka tam nepotřebují.
00:54:25 No tati...!
00:54:28 A teď to hlavní, k čemu potřebuju váš souhlas.
00:54:31 Chci prodat dům. Rozhodl jsem se začít nový život.
00:54:36 Sám! Když jsem zůstal sám.
00:54:40 Vždyť máš přece nás.
00:54:42 Neste moji. Věra vám to vysvětlí, když budete chtít.
00:54:53 Děkuji za báječnou večeři. Na shledanou.
00:55:00 Zavezu tě domů.
00:55:09 -Čau dědo! Ty už jdeš?
-Tímhle se češeš?
00:55:16 No koukej. A raz dva tři a raz dva tři a ohon
00:55:18 a raz dva tři a raz dva tři...
00:55:22 Prosím tě, tohle vyhoď do koše, ano?
00:55:25 -Ano.
-Dobrou noc.
00:55:27 Já mám vlásky jako tulipánky, já mám vlásky jako tulipánky...
00:56:02 Tati, takhle už to dál nejde. Máma mi všechno řekla.
00:56:11 -Co? Co ti řekla?
-Mám pro tebe řešení.
00:56:16 Dneska už není problém zjistit otcovství.
00:56:18 Ale Křižák s ní byl!
00:56:20 Ale na Křižáka se vykašli! Já teď mluvím o nás dvou!
00:56:28 Uděláme ten test sami, souhlasíš?
00:56:34 To je drahý.
00:56:36 Ale už jsem to zaplatil. Mám to s sebou.
00:56:49 Máma... Máma se s tím hovadem...
00:56:55 Ale jenom kvůli tobě, slyšíš, kvůli tobě!
00:56:57 Aby tě udržel na fakultě, což on mohl. A mámě to slíbil.
00:57:01 Vlastně jí to nabídl jako obchod na nějakým večírku MDŽ,
00:57:03 nebo jaký kravině, kde ji balil.
00:57:06 Ale nakonec neudělal nic, jenom ji sprostě, sprostě vydíral.
00:57:15 -Sakra! Musíš opatrně!
-Já tam nevidím.
00:57:19 Co bys chtěl vidět? Mandle?
00:57:21 To stačí jenom v ústech a ne mi to rvát až do krku.
00:57:24 Promiň, promiň.
00:57:37 Tak. Sám to odneseš na poštu. A napíšeš svoji adresu,
00:57:40 abys mě pak nemohl podezírat z nějaký nepravosti.
00:57:43 Až přijde výsledek, přineseš obálku
00:57:45 a spolu si to přečteme. Souhlas?
00:57:48 Pořád mě podezíráš.
00:57:50 Čím jsem si to zasloužil od vlastního...
00:57:57 Hele, jak ti mám říkat, když nebudeš můj táta?
00:58:01 Strejdo nebo Pepo?
00:58:05 Všechno zlehčuješ, to po mně nemáš.
00:58:08 Pro mě budeš táta, ať se stane cokoliv,
00:58:10 protože ty nejkrásnější chvíle mám spojený s tebou.
00:58:13 -A to bys měl vědět.
-Mě nedojmeš, na to já nejsem.
00:58:20 Ani na pořádek moc nejsi, viď?
00:58:22 Občas by ses mohl poohlídnout po vysavači.
00:58:23 Víš, to je takovej ten přístroj, co vrčí a vysává prach.
00:58:27 -Vtipnej.
-No, po kom asi?
00:58:34 ZVONÍ MOBIL
00:58:49 Krásně znějící, krásně znějící.
00:59:03 Ano, Jani. Kde? A v který nemocnici?
00:59:19 Pořád nějaký vyšetření... Co?
00:59:23 Dobře, tak já ti zavolám za chvilku.
00:59:25 Nebo ne, víš co, zavolej ty, jo?
00:59:30 Co ti budou dělat?
00:59:35 Jen mi roztáhnou jednu cévku u srdce...
00:59:38 Daj mi tam nějakej sten nebo stent.
00:59:43 Jana říkala, že to není nic vážného,
00:59:46 je to pravda?
00:59:48 Ono se řekne nic vážnýho, člověk nikdy neví, kdy to přijde.
00:59:53 Najednou je konec, pane, šmytec. Pardon.
00:59:58 No tak povídej, jak to dopadlo.
01:00:04 Pojď sem. Já ti to podepíšu. Myslím s tím domem.
01:00:10 Když si to přeješ.
01:00:13 Ale ten domov důchodců si ještě rozmysli,
01:00:16 snažně tě o to prosím. Moc tě o to prosím.
01:00:24 To nespěchá. Hlavně se uzdrav. To se pak uvidí.
01:00:39 A dávej na sebe pozor. Ber ty prášky.
01:00:42 Pravidelně. Je to důležitý.
01:00:45 -Ano. Na shledanou.
-Dobrý den.
01:01:07 Kam až jsem se to nechal zahnat.
01:01:57 Dům mého dětství.
01:02:28 -Na shledanou.
-Na shledanou.
01:02:33 Ale, dobrý den. Je tady ten třídní nepřítel.
01:02:41 Půjdete dál?
01:02:43 Dobrý den. Ne, ne, nechci vás zdržovat, paní doktorko.
01:02:54 Přišel jsem se omluvit. Za to, jak jsem tu vyváděl.
01:03:00 -Docela vás chápu.
-Váš otec... Je tam úplně sám.
01:03:12 Já jsem byla v životě často sama a bylo mi všelijak.
01:03:15 Nikdo za mnou nepřišel, nikdo mi nepomohl.
01:03:17 Ani můj vlastní otec. Na shledanou.
01:03:24 Jsou věci, které se odpouštět nemají. Dokonce nesmí.
01:03:51 Zdravím, kolego.
01:03:54 Jdu se projít, potřebuju trošku čerstvého vzduchu.
01:04:01 -Doprovodím tě.
-Dneska se necejtím nejlíp.
01:04:04 -Měl bys ležet.
-Hovno ležet!
01:04:08 Já nemám v pelechu babu, je to akorát na chcípnutí.
01:04:14 Hele kolego, pamatuješ, kdy sis naposledy vrznul, co?
01:04:18 Prosím?
01:04:20 No kdys měl naposledy ženskou? Hehehe. Nepamatuješ, co?
01:04:30 Chtěl jsem se ti pomstít. Za to všechno, jak si mi ublížil.
01:04:36 Jenomže tobě se pomstít nedá, v tom je ten problém.
01:04:40 Nikomu jsem neublížil.
01:04:43 Dělal jsem jenom to, co po mně chtěli.
01:04:46 Od mládí do nás vtloukali, že jsme si všichni rovni,
01:04:51 že neexistují lidé první a druhé kategorie.
01:04:55 To je nesmysl.
01:04:58 Nejenom, že existují lidé první a druhé kategorie,
01:05:02 ale jsou i lidé třetí a čtvrté kategorie.
01:05:08 A já jsem ta čtvrtá podle tebe, co?
01:05:13 Jsi naivní pitomec, doktore Brzku.
01:05:25 Přemýšlel jsi někdy o tom, co jsi měl ze života?
01:05:31 Taková ta bilance, rozumíš. Kde všude jsi byl,
01:05:36 kolik moří a měst jsi viděl, jak skvělý víno jsi pil.
01:05:42 Kolik ženskejch ti vykouřilo péro, třeba ta tvoje...
01:05:45 Moji ženu nech na pokoji, fízle.
01:05:50 Přilezl jsi za mnou kvůli ní, co? Chceš o ní něco vědět?
01:06:06 Ona za tebou šla, aby mě udržela na fakultě.
01:06:10 Prý jsi jí to slíbil. Je to pravda?
01:06:18 Copak ženská vleze do postele jen tak?
01:06:22 Potřebuje se obhájit sama před sebou.
01:06:25 Zvlášť když je vdaná.
01:06:27 Že to dělá pro někoho nebo pro něco!
01:06:32 Žádná neřekne, že to má ráda a že její starej stojí za prd!
01:06:37 Vypadala by jako děvka.
01:06:42 Všechny jsou děvky! Všechny!
01:06:52 I naše matky.
01:07:00 Až za mnou příště přilezeš, tak něco přines! Aspoň bábovku!
01:07:06 Doktore impotente! Huš, prevíti!
01:08:05 -Nazdar.
-Nazdar.
01:08:08 Ty se s náma bavíš, disidente?
01:08:13 Posledně si nebyl zrovna moc přívětivej.
01:08:15 Já bych řekla, že byl přímo sprostej.
01:08:19 -Věra je v nemocnici.
-Copak?
01:08:23 Něco vážnýho?
01:08:24 Rozšiřovali jí cévku u srdce, teď už asi bude doma.
01:08:31 Ty ani nevíš, jestli je doma?
01:08:33 Ona je teď u syna přechodně. My malujeme.
01:08:36 Minule ses o ní nevyjadřoval zrovna moc hezky.
01:08:39 Já vím, mrzí mě to.
01:08:46 Prosím tě, pamatuješ se na docenta Křižáka? Z fakulty?
01:08:52 Křižák, Křižák... Jo.
01:08:55 Měl dost velký slovo jako kádrovák. Proč se ptáš?
01:09:00 Nevíš, mluvil někdy o mně nebo, nebo tak...
01:09:08 Matně si vzpomínám, že se tě dost zastával.
01:09:12 Opravdu?
01:09:13 Když jsme projednávali to tvoje setrvání na katedře,
01:09:18 byl proti tomu, aby tě vyhodili.
01:09:22 Jeden z mála. Ale jinak velká svině.
01:09:29 Taky pěknej děvkař. Každou babu ukecal.
01:09:32 -Byl totiž dost vtipnej.
-Aha. Dík.
01:09:50 -Ahoj.
-Ahoj.
01:09:58 Kde máš věci?
01:10:01 Jsem tu jen na skok, podepíšu ti to a půjdu zpátky.
01:10:05 Aby byl klid.
01:10:07 -Podepíšeš co?
-Prodej domu.
01:10:14 -Já jsem si to rozmyslel.
-Co sis rozmyslel?
01:10:22 Pojď, já udělám kávu a ...
01:10:25 Ne, ne, děkuju. Nemůžu kávu. Nesmím.
01:10:30 Já bych ji vlastně taky neměl, kvůli žaludku. Radim mi říkal, že...
01:10:39 Ty jsi mluvil s Radimem?
01:10:42 Tak náhodou jsme se potkali, tak jsme se bavili a ...
01:10:48 Tak to jsem ráda, že umíš odpouštět.
01:10:53 Aspoň cizím. Ahoj.
01:11:02 Věro, počkej, prosím tě. Prosím tě, počkej, počkej, počkej.
01:11:10 Měl jsem naivní představy o tom všem, co udělám.
01:11:12 Já nechci prodat dům.
01:11:15 A co tedy chceš?
01:11:19 Prosím tě, pochop, že to není jednoduché,
01:11:22 to není jen tak odpustit vlastní ženě.
01:11:24 Měl bys mě ukamenovat.
01:11:29 Tak abys věděl,
01:11:30 bylo to v takovým hnusným, odporným bytě...
01:11:33 Nechci to slyšet.
01:11:34 Po stěnách měl zavěšený hlavy štik. Vypreparovaný.
01:11:37 Bylo mi z toho nanic.
01:11:38 Bylo to jednou a bylo to odporný a hnusný.
01:11:41 A víš, jak.. Tak se vžij do mé situace.
01:11:46 Jak mně asi bylo,
01:11:48 když jsem se to dověděl po tolika letech,
01:11:50 když jsem si to tam přečet na vlastní oči.
01:11:54 Já jsem byla tak blbá, že jsem tehdy opravdu věřila,
01:11:57 že ti pomůžu, že on ti pomůže,
01:11:59 dušoval se, že nedovolí, aby tě vyhodili,
01:12:02 že je to v jeho moci.
01:12:06 Ale za naivitu a hloupost se platí i po tolika letech.
01:12:22 -Děkuji vám, na shledanou.
-Na shledanou.
01:12:34 Měl jsi zavolat.
01:12:36 Zapomněl jsem mobil. Před chvílí jsem to vyzvedl.
01:12:43 No tak to otevři.
01:13:18 No vidíš.
01:13:21 No, jen jestli nepodváděj.
01:13:26 Tati! Teda můžu ti tak říkat, když to teď máme potvrzený, že jo?
01:13:30 Mimochodem - nikdy jsem o tom nezapochyboval.
01:13:33 Hlas krve. Promiň, musím jít.
01:13:35 Prosím tě, tohle zůstane jen mezi námi.
01:13:38 -Jasně, ahoj.
-Petře! Sluší ti to.
01:14:21 Odpusťte, že ruším. Můžu tady něco nechat panu Křižákovi?
01:14:27 Nemůžete, zemřel.
01:14:33 Zemřel? A vy to řeknete jen tak?
01:14:39 A jak bych měla? Prý máte zájem, takže je to volný.
01:14:47 -A jak zemřel?
-Zástava srdce.
01:15:45 Co ty šišky?
01:16:10 -Sakra, kdo sem teď leze?
-Vzbudí Áju.
01:16:14 Tu na štěstí nevzbudí nic.
01:16:23 -Kam to chceš?
-Sem, mami, díky.
01:16:31 -Josefe?
-Dobrý večer.
01:16:34 Pojď dál. Právě jsme s Věrou naložily maso, udělám ti minutku.
01:16:41 Ne, ne, děkuju. Přijel jsem si pro Věru.
01:16:51 No tati. To vypadá, žes přišel požádat o ruku.
01:16:56 -Chci vám všem něco říct.
-Aha. Bude to dlouhý?
01:17:04 Ani ne, těžký. Chci se vám všem omluvit.
01:17:12 Choval jsem se jako blázen.
01:17:16 Zřejmě degenerativní změny na mozku nebo co...
01:17:22 No zkrátka tohle byla poslední rána a tu už jsem prostě nevybral.
01:17:31 Jsem už prostě starej a nic nevydržím.
01:17:39 Tak mi to, tak mi to, prosím, odpusťte. Sakra.
01:17:51 -Tak nezdržuj, mám dole taxíka.
-Já nemám sbaleno.
01:17:58 To počká do zítřka.
01:17:59 Prosím tě, mami, zítra tě přestěhuju.
01:18:23 Tak pojď už, pojď.
01:19:12 Koupil jsem nějaké angrešty. Zítra je zasadím.
01:19:22 To je dobře. Angrešt ráda zavařuju.
01:19:28 Hm, jsou v tom vitamíny.
01:19:29 Céčko a draslík, ten je důležitej.
01:19:34 Na ledviny.
01:19:47 Skryté titulky Jana Freibergová
Josef Brzek má 73 let, když ho syn Petr odveze do Pardubického archivu Ministerstva vnitra, kde jsou soustředěny svazky StB. Chtěl sem zajet už dávno, ale manželka Věra mu to rozmlouvala. Chtěl se jen ujistit, že ti, o nichž si to myslel, byli opravdu agenti StB. Ale fakta, na která v záznamech narazil, vůbec nečekal. Zrada přišla od nejbližších, z rodiny…
Víc asi nelze o příběhu nového televizního filmu Archiv prozradit. Dramaturg Bedřich Ludvík našel tento příběh jako malou, pětistránkovou povídku, v knize Ivy Tajovské Jepičí hvězdy. Scénář napsala autorka ve spolupráci se scenáristou Miroslavem Sovjákem. Pardubický archiv, v němž Ministerstvo vnitra v roce 1997 zpřístupnilo dokumenty bývalé komunistické Státní bezpečnosti, dnes už neexistuje. Dnes je součástí Ústavu pro studium totalitních režimů v Praze. Pro natáčení se musely prostory bývalé školy, která dnes patří Salesiánům, upraveny do původní podoby. V hektickém prostředí naší současnosti stačí pár let a už se točí retro film.
Návštěvou Pardubického archivu příběh profesora Brzka jenom začíná. Většina scén se odehrála v domku v Dolních Počernicích, který si Česká televize pro natáčení pronajala.
Tady až doposud žili manželé Brzkovi (František Němec a Emílie Vašáryová) poklidný život důchodců. Profesor se snažil opravit střechu, staral se o zahradu a ve své pracovně si přivydělával překlady. Sem se utíkal z labyrintu světa, tady měl svůj ráj srdce. Ale už nemá. Až sem dolehla ta špína z archivu. Pětasedmdesátiletý starý muž už nemá sílu se jí postavit. Chce najít viníka a pomstít se.
V televizním filmu Archiv uvidíte Františka Němce, Emílii Vašáryovou, Danu Syslovou, Jana Vlasáka, Oldřicha Vlacha, Kláru Issovou, Jana Šťastného, Kláru Trojanovou, Johannu Tesařovou a další.