Miroslav Donutil ve své slavné titulní roli Goldoniho komedie o tom, že sloužit dvěma pánům je věc velmi ošidná. Jedno z nejpopulárnějších představení Národního divadla (2000). Dále hrají: M. Šplechtová, A. Pyško, K. Pospíšil, J. Janěková ml., P. Pelzer, V. Udatný, J. Novotný, H. Ševčíková a M. Stehlík. Kamera V. Damborský. Divadelní a televizní režie I. Rajmont
00:00:06 HRAJE HUDBA
00:01:05 Tady je má ruka a s ní celé mé srdce.
00:01:09 Jen se nestyď a ruku sem!
00:01:12 Tak budete zasnoubeni a co nevidět bude svatba.
00:01:15 Ano, drahý Silvio, tady je má ruka na to, že budu Vaše.
00:01:18 -A já Váš.
-Ach jo...
00:01:21 Výborně! Teď už se to nedá odvolat! Musím říct...
00:01:28 Musím říct...
00:01:32 A vy jste svědkem, že se tu zasnoubili moje dcera Clarice
00:01:36 a vážený pan Silvio, syn našeho pana doktora Lombardiho.
00:01:41 To se rozumí, pane Pantalone, že Vám to dosvědčím.
00:01:44 A děkuju Vám za tu poctu, kterou jste mi tím prokázal.
00:01:47 Jakápak pocta? Já byl svědkem na vaší svatbě.
00:01:50 A Vy mi to teď oplatíte na svatbě mé dcery.
00:01:53 Nezval jsem ani známé ani příbuzenstvo.
00:01:56 -A pan doktor si to také nepřál.
-Ale...!
00:01:58 Bez povyku, bez rozruchu. Tak se nám to líbí.
00:02:01 Pěkně spolu poobědváme, v klidu se poveselíme...
00:02:05 A nikdo nás nebude rušit!
00:02:08 Tak co říkáte, děti? Zařídil jsem to dobře?
00:02:12 -Já netoužím po ničem...
-No...!
00:02:14 ...než abych mohl být se svojí milovanou.
00:02:16 -No, to by se mi taky líbilo!
-Můj syn si na marnivosti nepotrpí.
00:02:20 Miluje Vaši dceru, má srdce na pravém místě
00:02:23 a po ničem jiném netouží.
00:02:26 Děti, musím říct, že to sám Pán Bůh chtěl, abyste se vzaly.
00:02:31 Zaslíbil jsem dcerku svému obchodnímu příteli
00:02:36 panu Rasponimu. A nebýt toho, že v Turinu
00:02:39 tak náhle umřel, nemohl jsem ji dnes dát tady svému milému zeti.
00:02:44 Měl jsem opravdu štěstí.
00:02:46 Jenom nevím, jestli si to myslí také slečna Clarice.
00:02:49 -Vy mi křivdíte, drahý Silvio!
-Na co ten pan Rasponi umřel?
00:02:53 -Zabili ho...
-Ó... -V noci, chudáka...!
00:02:58 Kvůli jeho sestře. Nic víc nevím.
00:03:02 -Jedna rána kordem a bylo po něm.
-A to v Turíně?
00:03:06 -V Turíně.
-To je mi ho líto...
00:03:10 Copak Vy jste pana Frederika Rasponiho znal?
00:03:13 To bych řek. Byl jsem v Turíně 3 roky.
00:03:15 Znal jsem i tu jeho sestru. Byla chytrá, kurážná...
00:03:18 A víte co, pane Brighello, vy přece tak rád vaříte.
00:03:22 Běžte a udělejte nám něco dobrého k obědu.
00:03:26 Nechtěl bych se vychloubat, ale u mě každému chutná.
00:03:29 Každý říká, že se nikde tak dobře nenají, jako v mé hospůdce.
00:03:33 Připravím vám něco takového, že se z toho...
00:03:38 -...budete olizovat.
-Výborně, pane Brighello!
00:03:42 A nějakou dobrou omáčku, aby se do ní dal namáčet chleba!
00:03:47 Někdo klepe...!
00:03:52 Smeraldino! Smeraldino!
00:03:57 -Smeraldino!!!
-No?!
00:04:01 Někdo klepe. Běž se podívat kdo!
00:04:04 -Už jdu!
-S dovolením, tatínku...!
00:04:07 Počkej, počkej! Počkej!
00:04:11 Půjdeme všichni. Jen co zjistíme, kdo to přišel!
00:04:14 Přece nebudeme ty mladé nechávat o samotě.
00:04:18 Moje řeč! Opatrnosti nikdy nezbývá!
00:04:21 SMÍCH
00:04:29 Ježíšmarjá! No to je společnost...!
00:04:36 To je shromáždění!
00:04:39 Kdopak jste?! A co si přejete?!
00:04:42 -Kdo to je, tahle slečna?
-Moje dcera!
00:04:47 To je Vaše dcera? To bych neřekl ani omylem.
00:04:53 -Moc mě těší!
-A k tomu čerstvě zasnoubená, pane!
00:04:57 Jo tady jete...?! A kdo jste vy?
00:05:01 -Já jsem slečnina komorná!
-Jo...?
00:05:04 -Jo!
-A to rád slyším.
00:05:06 Jo???
00:05:07 Tak dost těch cirátů, pane! Kdo jste?!
00:05:10 -Kolik chcete?! Kdo Vás posílá?!
-Počkat, počkat!
00:05:14 Tři otázky najednou, to je na jednoho trochu moc, ne?
00:05:17 -To je nějaký blázen.
-A nebo komediant.
00:05:20 Tak abychom se věnovali těm našim záležitostem.
00:05:24 Tak ven s tím, pane! Kdo jste?! Nebo si běžte po svých!
00:05:28 Jestli chcete kdo a co jsem, řeknu Vám to raz dva.
00:05:31 Jsem sluha svého pána! Stačí? Tak!
00:05:33 -Tak co bude s náma, slečno?
-A kdo je Váš pán?
00:05:38 Jeden cizinec. Chtěl by Vás navštívit.
00:05:41 O těch našich záležitostech si ještě promluvíme...
00:05:44 -Jaký cizinec? Jak se jmenuje?
-To je složitá historie.
00:05:48 On se jmenuje Federigo Rasponi...
00:05:52 Je z Turina...
00:05:56 Stojí mu před domem...
00:06:01 On přijel dostavníkem. Chtěl by Vás navštívit.
00:06:05 Čeká až se vrátím s odpovědí. Doufám, že jsem řekl všecko.
00:06:08 Nebo chcete slyšet ještě něco? Tak co, slečno...?
00:06:13 Sem pojď! Co to žvaníš?
00:06:17 Vy chcete asi vědět, kdo jsem já. Já jsem nějaký Truffaldino.
00:06:24 -Pocházím od Bergama...
-Na tom mi houby záleží!
00:06:27 Řekni mi ještě jednou, kdo je ten tvůj pán?!?
00:06:31 -Já jsem se musel přeslechnout...
-Bude asi hluchej jak pařez!
00:06:37 Já mu to zopakuju. Pán se jmenuje Federigo Rasponi.
00:06:42 Jez Turina, přijel dostavníkem, chtěl by Vás navštívit,
00:06:45 čeká až se vrátím s odpovědí, doufám, že jsem řekl všecko.
00:06:49 -Nebo chcete slyšet ještě něco?
-Co mi to tu vykládáš, mameluku?!
00:06:54 Pan Federigo Rasponi z Turina je nebožtík!
00:07:00 -Nebožtík?
-Zaručeně nebožtík!
00:07:04 -Bohužel... pro něho...
-Že by mi pán mezitím umřel?
00:07:13 Když jsem ho nechal stát venku, byl živej a zdravej jako rybička.
00:07:18 -To nemyslíte vážně, že je mrtvý?!
-Smrtelně vážně.
00:07:26 Je mrrrtvý a basta! O tom se nedá pochybovat!
00:07:30 Tak to ho musela potkat nějaká velmi vážná nehoda.
00:07:33 -Tak to abych zase šel...
-Jinak ode mne nechceš nic?
00:07:36 Ne! Když umřel, tak co se tady budu s váma vybavovat!
00:07:39 Stejně se jdu přesvědčit, jestli je to pravda!
00:07:44 Otče, kdyby to byla pravda a ten pán byl opravdu tady,
00:07:47 -tak to já si pozoufám!
-Ale hlouposti!
00:07:51 -Copak jsi nečetla ty dopisy?
-I kdyby byl živý a byl tady,
00:07:55 tak stejně přišel pozdě!
00:07:57 Teda páni, já se vám divím! Takhle se jedná s cizincem?
00:08:01 Dělat si šoufky z cizince! No to máte u mě! To si pište!
00:08:05 -Slyšíte toho pošuka?
-Co zas máš? Co se stalo?
00:08:09 Neříkal jste, že pan Federigo Rasponi je nebožtík?
00:08:12 -No a?
-Je živý a zdravý!
00:08:13 -Pan Federigo?
-Federiko!
00:08:15 -Rasponi?
-Rasponi!
00:08:16 -Z Turina?
-Z Turina!
00:08:18 -Synku...
-Ano, tatínku?
00:08:21 Ty patříš do blázince! Vždyť tobě přeskočilo.
00:08:26 NADÁVÁ ITALSKY
00:08:40 A to jsem slušný...!
00:08:48 Je tady v domě, chtěl by Vás navštívit.
00:08:50 Čeká, až se vrátím s odpovědí. Doufám, že jsem řekl všechno.
00:08:54 Aby Vás šlak trefil, vy dědku jeden jakejsi...
00:08:57 -Klid!
-Počkejte...!
00:09:01 Počkejte, pane Pantalone, napřed mu řekněte ať nám sem
00:09:04 toho svého údajného pana Rasponiho přivede!
00:09:09 Ták...! Syp a přiveď toho svého nebožtíka, co vstal z mrtvých!
00:09:15 Jestli je nebožtík a vstal z mrtvých já nevím.
00:09:19 Tak dlouho se zase neznáme. Ale teď je živý a zdravý!
00:09:24 A vy se o tom přesvědčíte na vlastní oči,
00:09:26 protože já vám ho sem přivedu. A vy se zatím naučte chovat
00:09:30 k cizincům, protože to vám teda, chlapi, zatím moc nejde!
00:09:35 A vy se nebojte. O těch našich věcech my si promluvíme...
00:09:40 -Silvio, já se třesu hrůzou!
-Ničeho se neboj, Clarice!
00:09:43 -Budeš moje ať se děje co se děje!
-Uvidíme, co je na tom pravdy!
00:09:47 Třeba je to nějaký podvodník a chce mě napálit.
00:09:50 Vždyť jsem Vám říkal, pane, že jsem pana Rasponiho dokonale znal.
00:09:53 Uvidíme co a jak! Jen co se tu objeví!
00:09:59 Pane Pantalone, zdvořilost, kterou jsem tak obdivoval
00:10:02 ve Vašich dopisech, se velice liší od způsobu, jakým mě teď přijímáte!
00:10:07 Pošlu za Vámi sluhu, aby mě ohlásil,
00:10:10 a vy mě necháte stát za dveřmi a čekat dobré půl hodiny
00:10:13 než se uráčíte mě přijmout!
00:10:17 Z... A... z...
00:10:21 Promiňte, prosím, ale s kým mám tu čest?
00:10:24 -Jsem Federigo Rasponi z Turina!
-Ale to není pan Federigo Rasponi
00:10:30 z Turina, to je jeho sestra Beatrice.
00:10:34 -Já nevím, co bych vám na to řekl.
-Já vím, já vím...!
00:10:37 -Říkalo se, že jsem padl v souboji.
-Mám spolehlivé a zaručené zprávy,
00:10:40 že pan Federigo Rasponi umřel!
00:10:43 Vaše pochybnosti jsou naprosto oprávněné a já chápu,
00:10:46 že musím prokázat svou totožnost. Prosím!
00:10:49 Tady jsou dopisy čtyř Vašich obchodních přátel.
00:10:52 Jeden z nich je ředitelem naší banky.
00:10:55 Ověřte si jejich pravdivost a přesvědčete se, kdo jsem.
00:11:02 -Slečno...!
-Proboha Brighella!
00:11:04 -Kde ten se tady bere?!
-Slečno...
00:11:07 -Jsme ztraceni!
-Spíš ztratím život než tebe,
00:11:09 Clarice!
00:11:11 Příteli, Vy mně připadáte nějaký povědomý!
00:11:15 -Vzpomínáte na Brighellu z Turina?
-No ovšem, už Vás poznávám!
00:11:19 -Co děláte v Benátkách, člověče?
-Já tady mám hospodu.
00:11:22 Proboha, neprozraďte mě!
00:11:29 Tak už jsem to všechno prostudoval. Prý mi ty dopisy předá
00:11:33 pan Federigo Rasponi. A když jste mi je předal Vy,
00:11:37 tak zkrátka musím věřit tomu, co se tady píše.
00:11:41 Jestli o tom ještě pochybujete, tak tady pan Brighella mě zná.
00:11:46 A dosvědčí Vám kdo jsem.
00:11:53 Já... a...a..
00:11:57 Je to tak, pane Pantalone. Já za něho ručím.
00:12:05 No, když to potvrzují dopisy i pan Brighella, tak to asi bude pravda.
00:12:11 Otče, tak ten pán je opravdu pan Federigo Rasponi?
00:12:14 Ano. Ano, to je on.
00:12:18 -Já nešťastná, co si jen počneme?
-Povídám, aby ses nebála.
00:12:21 Jsi má! Já se tě nevzdám!
00:12:23 Smím se zeptat, pane Pantalone, kdo je ta mladá dáma?
00:12:26 -No to je má dcera Clarice.
-To je ta, co jste mi ji zaslíbil?
00:12:31 No ano, ano! Právě ta, pane. To se nám to zamotalo...
00:12:36 Dovolte, abych Vám složil poklonu, slečno.
00:12:38 -Oddaná služebnice, pane!
-Přijímá mě nějak chladně...!
00:12:43 No... viďte... To víte, co se dá dělat...
00:12:47 -Ona už je taková stydlivá.
-A tam ten mladý pán...
00:12:52 -To bude asi nějaký příbuzný, že?
-A... Ano. To je vzdálený synovec.
00:13:01 Kdepak! Žádný synovec! Já jsem snoubenec slečny Clarice!
00:13:05 Správně! Jen se nedej! Trvej na svém!
00:13:08 -Ale trošku opatrně...
-Jak to?!
00:13:10 Vy, že jste snoubenec slečny Clarice?
00:13:13 -Cožpak nebyla zaslíbena mně?
-Jen klid!
00:13:16 Jen klid! Jen klid, klid, klid, jen klid!
00:13:23 Já Vám to hned všechno objasním, drahý pane Federigo.
00:13:27 Tak...
00:13:33 Já jsem zkrátka myslel, že je to pravda s tím propíchnutím,
00:13:38 které Vás potkalo. A že jste skutečně nebožtík.
00:13:44 A tak jsem dcerku zatím dal panu Silviovi.
00:13:47 -Zatím?!
-Ale to se všechno spraví.
00:13:50 Nakonec jste přece přišel a včas a já svému slibu dostojím.
00:13:53 Prosím, Clarice je Vaše.
00:13:58 No? No co vám mám na to říct, pane Silvio?
00:14:00 Sám vidíte, jak se věci mají.
00:14:03 Víte dobře, že jsem Vás na to upozorňoval předem.
00:14:06 Takže na mě si stěžovat nemůžete.
00:14:10 Ale pan Federigo jistě nebude chtít nevěstu,
00:14:12 která už se zasnoubila s jiným.
00:14:14 Já nejsem tak choulostivý. Vezmu si ji i tak.
00:14:20 Náramně tolerantní ženich. To se mi líbí.
00:14:22 Tak to se tedy pletete, pane! Přišel jste pozdě!
00:14:25 Slečna Clarice si má vzít mě! A nemyslete si, že Vám ji nechám!
00:14:29 A jestli mi pan Pantalone zruší slovo, tak mu to pořádně spočítám!
00:14:33 A kdo by mi chtěl Clarici vzít, musí si to vyřídit s tímto mečem!
00:14:42 Zkrátka, přišel jste trošku pozdě, milý pane.
00:14:45 Slečna Clarice si musí vzít mého syna! Zákon mluví jasně!
00:14:50 MLUVÍ ITALSKY
00:14:51 Tatínku...! Normálně, po našem...
00:14:54 Normálně po našem: Kdo dřív přijde, ten dřív mele!
00:14:57 Tatínku...!
00:15:00 -Clarice...!
-A co vy, slečno nevěsto?
00:15:03 -Vy neříkáte nic?
-Já říkám,
00:15:07 že jste mě přijel jenom trápit! Hm!
00:15:10 -Co to sakra žvaníš?
-Ne, nechte ji, pane Pantalone!
00:15:17 Násilím bych nic nepořídil.
00:15:20 Doufám, že si její náklonnost získám časem.
00:15:23 -Prozatím si projdeme účty...!
-A...
00:15:27 To je, jak víte, další důvod mé cesty do Benátek.
00:15:32 -Vyúčtování je naprosto v pořádku.
-V pořádku...
00:15:36 -Ukážu Vám běžný účet.
-Hmm...
00:15:41 Hotové peníze jsou pro Vás připraveny.
00:15:43 Kdybyste cokoliv potřeboval, stačí říct.
00:15:46 Já bych byl rád, kdybyste mi mohl dát takovou malou zálohu.
00:15:49 Nechtěl jsem s sebou brát peníze, abych při výměně zbytečně netratil.
00:15:53 No já milerád vyhovím. Já vyhovím... je, jej, jej...
00:15:58 -Co?
-Bohužel tu zrovna není pokladník.
00:16:01 Ale hned jak se objeví, pošlu ho za Vámi do hostince.
00:16:05 KŘIK
00:16:10 Pane...?
00:16:13 -Volají Vás!
-Kdo mě volá?
00:16:15 -Tam je boží dopuštění.
-Promiňte. Promiňte, už musím jít.
00:16:22 Se mnou si nedělejte starosti, pane Pantalone.
00:16:25 Promiňte, že Vás nedoprovodím. Už jdu.
00:16:30 Jen aby z toho nebyl skandál!
00:16:34 KŘIK FACKY Au!
00:16:38 Co se v tom Turině vlastně přihodilo, slečno Beatrice?
00:16:41 Proboha tiše, ať mne neprozradíte!
00:16:45 Já jsem takový blbec, já všechno vykecám...
00:16:47 -Brighello...
-A kecám a kecám a kecám...
00:16:50 Můj ubohý bratr je skutečně mrtvý. Zabil ho buď Florindo Aretuzi
00:16:56 a nebo někdo jiný kvůli Florindovi. Bůh je mi svědkem jak bratrovy
00:17:00 smrti želím a co jsem se kvůli němu naplakala.
00:17:04 Jenže všechen můj smutek mi jej nevrátí.
00:17:07 A já se teď strašně trápím, že jsem ztratila i Florinda.
00:17:11 Vím jenom, že se vydal do Benátek. A proto jsem se rozhodla,
00:17:15 že pojedu za ním. A tak jsem tady.
00:17:17 V bratrových šatech, s jeho dopisy, a s nadějí,
00:17:21 že tu najdu svého milovaného.
00:17:24 Stůjte při mně, drahý Brighello, a pomozte mi.
00:17:26 -Bohatě se Vám odměním.
-H.. to...
00:17:30 To je všechno hezké, ale já bych strašně nerad, aby pak vyšlo,
00:17:34 že pan Pantalone vyplatí v dobré víře peníze a pak na to doplatí.
00:17:38 Proč doplatí?
00:17:40 Po bratrově smrti jsem přece já jeho právoplatná dědička.
00:17:43 -No...
-No!
00:17:45 To je pravda, ale proč mu to neřeknete rovnou?
00:17:47 Když to udělám, tak budu mít svázané ruce.
00:17:50 Pantalone si začne hrát na mého poručníka...
00:17:52 Tohle nejde... Tamto zase to...
00:17:53 Já musím být svobodná! Dlouho to trvat nebude,
00:17:57 tak to se mnou vydržte. Uvidíte, že se co nevidět něco stane!
00:18:00 -Ne, slečno!
-Brighello!
00:18:02 -Vy jste měla vždycky svoji hlavu!
-Brighello! -Ne!
00:18:04 KŘIČÍ
00:18:08 Ne!
00:18:17 -Tak se mnou můžete počítat...
-Cože?!
00:18:20 -Můžete se na mě spolehnout.
-Brighello!
00:18:23 -Tak pojďme k Vám do hostince.
-A co ten Váš sluha?
00:18:26 Povídal, že na mě počká před domem.
00:18:28 Kde jste ho sebrala? Vždyť to všechno vyžvaní!
00:18:30 Najala jsem si ho cestou. No, někdy se zdá,
00:18:32 že neumí do 5 počítat, ale na jeho věrnost si nemůžu stěžovat.
00:18:36 Věrnost je moc pěkná věc, to jo.
00:18:38 Nooo... Nooo...
00:18:44 Tak pojďte, ať se o Vás můžu postarat.
00:18:46 -Vidíte, co člověk neudělá z lásky?
-Cože?
00:18:59 Já se z toho zblázním! Já už to nevydržím!
00:19:03 U tohodle pána se zřejmě moc nenajím.
00:19:06 I na to málo, abych čekal věčně. Poledne odzvonili před hodinou!
00:19:09 Mně v břiše kručí, jako kdyby byly nejmíň dvě.
00:19:12 Kdybych aspoň věděl, kde se ubytujeme. Ani to nevím!
00:19:15 Jiní lidi, když přijedou do města, tak jdou hned do hostince.
00:19:18 Ale můj pán ne. Nechá kufry v poštovní bárce
00:19:22 a pajdá po návštěvách. A na svého sluhu si ani nevzpomene.
00:19:27 A tady to všude smrdí těma přepálenejma omastkama.
00:19:32 Tady to je hospoda. Klidně bych se tam mohl skočit
00:19:35 zeptat, jestli tam pro mě nemají něco k snědku. Klidně!
00:19:38 Jenomže on se po mně bude shánět. No a co?
00:19:41 Tak ať se po mně shání, ne? Co...?
00:19:44 Zajdu se tam zeptat a je to! Co?
00:19:48 Počkej! Ono to má totiž háček. Já nemám ani floka!
00:19:54 To jsi dopadl, Truffaldino! To jsi dopadl!
00:19:58 Já už to neunesu, takovou váhu!
00:20:02 Někde tady bude hostinec nebo aspoň hospoda.
00:20:04 -To už to těch pár kroků neuneseš?
-Pomóc! Nebo to pustím na zem!
00:20:10 Já jsem ti říkal, že to neuneseš! Jsi malej, slabej, nemáš sílu!
00:20:14 Dej to sem...! Šmarjá...!
00:20:18 Z toho by mohlo něco kápnout!
00:20:21 Poslyšte, pane, nepotřebujete pomoc? Nemůžu Vám nějak posloužit?
00:20:26 Kdybyste byl tak laskav a pomohl mi s tím kufrem do hostince.
00:20:29 -Do hostince...?
-Do hostince!
00:20:32 Ale to Vám pomůžu rád. Počkejte, jak bysme to...?
00:20:37 -Já Vás podlezu, jo?
-Jo.
00:20:41 -Kde jste?
-Ještě tady nahoře.
00:20:45 Ono to bude složitější...
00:20:49 -Hyjé...! To je úleva...
-Vstaňte!
00:20:52 -Cože?
-Jste těžkej! Vstaňte!
00:20:54 Já Vás podlezu a pak mi to tam teprve naložte.
00:20:57 Teď mi to tam dejte! No! Tak... No, už je to tam?
00:21:02 -Je tam moje hlava!
-Tak ji vyndejte.
00:21:05 Neponesu to s vaší hlavou! Co to máš za vola, člověče?
00:21:12 -Ale teď to teda mám!
-Výborně!
00:21:16 -To je teda něco.
-Vidíš, jak si s tím umí poradit?
00:21:21 -Já jsem totiž vyučenej číšník.
-Otevřete! Otevřete!
00:21:27 -No počkejte, pane!
-Co chceš?
00:21:29 -Já chci za to nošení!
-A kolik bych ti asi tak měl dát
00:21:33 za těch pár kroků?
00:21:35 Taková dřina se nedá počítat na kroky!
00:21:37 -Račte platit!
-Tu máš!
00:21:42 To ne, počkejte, pane, račte platit!
00:21:45 -Já se nebudu rozčilovat! Tu máš!
-Počkejte, pane, račte platit!
00:21:53 Teď jsem se rozčílil! Tak tu máš! Tu máš! Tu máš!
00:22:00 Ten somrák si o pár kopanců přímo koledoval.
00:22:05 -Tak pane, račte platit!
-Já ho zabiju!
00:22:09 Jo to seš ty? Co ty seš vlastně zač?
00:22:15 -Sluha... - Jo?
-K Vašim službám.
00:22:18 -Benátčan?
-Benátčan ne.
00:22:22 Ale jsem ze zdejšího kraje od Bergama.
00:22:24 Jéééééé...
00:22:36 Pane, vy musíte mít za sebou hodně dlouhou cestu.
00:22:41 -Jak jsi to poznal?
-No to Vám ani nebudu vysvětlovat.
00:22:47 Poslyš, sloužíš teď právě u někoho?
00:22:50 Teď právě... Teď právě... ne...
00:22:57 Ty nemáš pána?
00:22:59 Jak vidíte, tak teď zrovna tady akorát nemám, no.
00:23:03 Klid. Klid, klid.
00:23:07 Au!
00:23:09 -A nechtěl bys sloužit u mě?
-Sloužit...?
00:23:13 -U Vás? No dovolte...?
-Co dovolte?!
00:23:18 No dovolte mi to...
00:23:22 -Aspoň co budu v Benátkách.
-Tak platí. -Platí!
00:23:26 -A kolik za to?
-Kolik chceš?
00:23:30 -Jo?
-Jo!
00:23:32 No pane... Pane jo...
00:23:36 Podívejte, tak asi takhle. Ten pán, co jsem ho měl,
00:23:41 co už ho nemám, tak ten mně dával dukát denně.
00:23:49 Mlaskáte správně. Bylo to měsíčně.
00:23:54 -Ale k tomu zaopatření.
-Tak to ti dám taky.
00:23:57 -Vážně?
-Jo!
00:23:59 No pane... Pane jo...
00:24:03 Pane, jak se tak na Vás dívám, vy byste mohl trošku přidat.
00:24:12 -Kolikpak bys chtěl?
-Tak čtyrák denně na tabák.
00:24:15 Abych to přerazil...
00:24:18 -Máš to mít!
-Jo? S takovou jsem Váš člověk.
00:24:22 Počkej! Ale já bych chtěl o tobě vědět něco víc.
00:24:24 To není problém. Zajeďte do Bergama a tam Vám každý řekne co jsem zač.
00:24:27 -V Benátkách tě nezná nikdo?
-Nikdo. Přijel jsem dneska.
00:24:31 -Tak pardon...
-Jestli chcete, to není problém.
00:24:34 Já Vám to klidně řeknu. Já jsem nějaký Truffaldino...
00:24:36 -Mlč, prosím tě!
-Přijel jsem sem dneska ráno...
00:24:38 Jestli někdo chcete...
00:24:49 Prosím Vás, pane, tohle už mi v životě nedělejte!
00:24:53 -Tfuj!
-Co to je?
00:24:56 Tfuj! To je kalibr, co?
00:25:01 Tfuj!
00:25:09 -Tfuj!
-Tak já to s tebou zkusím.
00:25:14 Tady máš půl zlatky...
00:25:18 Jdi na poštu a zeptej se, jestli tam náhodou není dopis
00:25:21 -na jméno Florindo Aretusi.
-Na jaké jméno?!
00:25:25 -Florindo Aretusi.
-To je otřesné!
00:25:30 -Co je otřesné?!
-No že jsem ho přeslechl.
00:25:33 -Je to nádherný jméno.
-No...!
00:25:36 A jestli tam něco bude, tak... Co je?
00:25:40 Aha...?
00:25:48 Jestli tam něco bude,tak to přines. Počkám na tebe tady.
00:25:52 Jé, pane, počkejte! Ještě než odejdete...
00:25:55 Prosím Vás, nemohl byste zatím objednat oběd?
00:25:59 To je výborný nápad. Objednám.
00:26:01 -Já si tě vyzkouším!
-Vyzkoušejte, uvidíte...
00:26:06 -Tfuj!
-Dobrý...!
00:26:12 To je služba, co? Čtyrák denně navíc.
00:26:16 Jestli to dobře počítám, tak je to 30 čtyráků za měsíc.
00:26:21 To vůbec není pravda, že ten, co jsem ho měl předtím,
00:26:24 že mi dával dukát. Kolik mi dával? On mi dával mizernejch 10 paulů.
00:26:28 Kolik to dneska je? To je dohromady tak dukát.
00:26:30 To víc nebude...
00:26:36 Ježíšmarjá, to je možná dohromady dukát.
00:26:40 Já už to teď nespočítám. No to je jedno...
00:26:44 Dyť já toho Turiňana možná už nikdy neuvidím.
00:26:48 To je takovej prcek a mlíko mu teče po bradě...
00:26:51 Já se bez něj klidně obejdu. Klidně!
00:26:53 Jdu na poštu a hotovo!
00:27:01 No výborně...! Tak takhle na mě čekáš?!
00:27:04 Jak říkáte... Takhle na Vás pořád čekám.
00:27:09 A proč na mě čekáš tady a ne před domem, jak jsem ti přikázal?
00:27:13 -Našel jsem tě čirou náhodou.
-Měl jsem už strašnej hlad.
00:27:17 -Už jsem to musel rozchodit.
-Tak abys to líp rozchodil,
00:27:20 tak jdi k přístavišti, přines mi můj kufr a dones ho do hostince
00:27:25 -tady pana Brighelly.
-Kde to je?
00:27:26 -To je tady!
-Ježíšmarjá!
00:27:29 Vy se chcete ubytovat tady? Proč ne někde jinde?
00:27:31 A cestou zajdeš na poštu a zeptáš se, jestli tam nejsou
00:27:34 dopisy pro Federiga Rasponiho nebo pro Beatrici Rasponi.
00:27:38 -Sleč...!
-Sestra měla přijet původně
00:27:42 se mnou, ale nakonec si to rozmyslela.
00:27:44 Třeba jí napsala nějaká kamarádka. Tak se podívej,
00:27:46 jestli tam něco není pro ni nebo pro mě.
00:27:48 -Co to bylo?
-Jé, to jsem si to zavařil!
00:27:51 Teď už pojďme k Vám do hostince ať Vám můžu všechno v klidu říct.
00:27:54 Ale až pak, Brighello! Až pak! Pojďme...
00:28:02 Dělej! Běž na tu poštu a k přístavišti!
00:28:05 Vyzvedni kufr, přines dopisy! Já tady čekám!
00:28:09 Fuj! Pojď sem! Ty seš tady hostinskej?
00:28:13 -Ano.
-Prosím tě, neměl bys...
00:28:14 -Neměl!
-Děkuju.
00:28:19 Teda to je služba...
00:28:22 Tolik sluhů dneska hledá pána a já mám hned dva.
00:28:29 To je tedy paráda...! Dvěma pánům nemůžu sloužit.
00:28:33 To nejde...! To...
00:28:42 To nejde...?
00:28:46 A proč by to jako nešlo...? Co?
00:28:53 Já jsem to už někde slyšel... Sloužit dvěma pánům...
00:28:58 Pobírat dva platy, dostávat dva obědy...
00:29:05 No ty by byla nádhera...! Kdyby tedy oni na to nepřišli...
00:29:10 Protože kdyby na to oni přišli... Tak co?!
00:29:17 Co? No kdyby na to přišli tak co? No?
00:29:21 Tak jeden mě propustí a toho druhého si ponechám.
00:29:26 Já to asi budu muset zkusit... No to za tu zkušenost stojí!
00:29:32 Kdyby to mělo trvat třeba 1 den. Co, Pane Bože???
00:29:39 Si myslím, že kdyby to trvalo třeba 2 dny, tak to by za to stálo.
00:29:43 Když tak mi, Pane Bože, jenom naznač, jo?
00:29:46 Jenom řekni jo nebo ne, jo? Já si myslím,
00:29:49 že to za tu zkušenost stojí. Co myslíš, jo nebo ne? Co?
00:29:53 Šmarjá, mně něco říká, že jo!
00:29:59 Tak já jdu na poštu pro oba dva! A děkuju ti, Pane Bože!
00:30:13 To je sluha Federiga Rasponiho. Sluho!
00:30:15 -Ano, pane?
-Kde je tvůj pán?
00:30:17 Můj pán...? Jéééé...
00:30:19 Tak ti mockrát děkuju, Pane Bože. Teď to teprve doopravdy začíná.
00:30:25 Můj pán je... Tam... tam...
00:30:35 On je tady někde tak rozprostřenej po hostinci...
00:30:41 Jdi za ním a řekni mu, že s ním chci mluvit!
00:30:44 Je-li to čestný chlap, ať přijde! Že tu na něho čekám!
00:30:48 -Abyste pane rozuměl...
-Dělej, co ti povídám!
00:30:50 -Já vím, ale můj pán...
-Neodmlouvej, nebo to bude zlé!
00:30:54 No to bude každopádně! Ale pane, prosím Vás promiňte,
00:30:58 že neustále tak obtěžuju. Kterého pána zhruba mám zavolat?
00:31:01 -Běž, nebo tě spráskám!
-Já už jdu...
00:31:04 Přivedu mu prvního, který mi vstoupí do cesty.
00:31:10 Trpět vedle sebe soka, to nikdy! Jestli jednou Federigo vyvázl
00:31:14 ze souboje živý, podruhé už to štěstí mít nebude.
00:31:17 Buďto se vzdá jakéhokoliv nároku na Clarici,
00:31:20 nebo bude mít co dělat se mnou!
00:31:26 Pššššt! To je on!
00:31:29 -Co mi chce? Já ho vůbec neznám.
-To nevím...
00:31:33 Třeba Vám ho přišel přebrousit.
00:31:39 Jdu na tu poštu... Já na ty vaše debaty...
00:31:44 ...vůbec nejsem stavěnej! Pane, držte se, jsem s Vámi!
00:32:01 Au!
00:32:03 Pane, Vy jste si přál se mnou mluvit?
00:32:05 Já? Nemám to potěšení Vás znát, pane.
00:32:08 Můj sluha, který právě odešel, mi říkal, že jste se velmi důrazně
00:32:12 -a výhružně domáhal mé přítomnosti.
-Tak to mi špatně rozuměl.
00:32:16 Řekl jsem mu, že chci mluvit s jeho pánem.
00:32:18 Tak tedy mluvte! Já jsem jeho pán.
00:32:20 -Vy, že jste jeho pán?
-Ano, slouží u mne.
00:32:23 V tom případě promiňte. Buď je Váš sluha podobný
00:32:25 jinému sluhovi, kterého jsem viděl dnes ráno,
00:32:27 -nebo slouží u někoho jiného.
-Vyloučeno! Slouží u mě!
00:32:31 Když je to tak, prosím ještě jednou za prominutí.
00:32:34 Nic se nestalo. Zmýlená neplatí.
00:32:40 -Vy jste tu cizí, pane?
-Jsem Turiňan, pane.
00:32:44 -K Vašim službám.
-A to je náhoda.
00:32:46 Ten, co jsem s ním měl to řízení, je taky z Turina.
00:32:49 Jestli je to krajan, budu ho znát.
00:32:51 A jestli Vám ublížil, postarám se, aby se Vám dostalo zadostiučinění.
00:32:55 -Znáte nějakého Federiga Rasponiho?
-Ha!
00:32:59 Federigo Rasponi, tak toho jsem znal bohužel až příliš dobře.
00:33:02 Tak ten se mě právě snaží připravit o nevěstu,
00:33:04 -která mi dnes ráno dala slovo.
-Příteli, můžete být klidný!
00:33:08 Federigo Rasponi Vás o nevěstu připravit nemůže.
00:33:10 -Jak to?
-Neboť je nebožtík!
00:33:12 To jsme si právě mysleli všichni. Ale on se dnes objevil tady.
00:33:17 Ne, tady, v Benátkách. Živý a zdravý.
00:33:20 Dovedete si představit moje zděšení a zoufalství, pane?
00:33:24 -Já žasnu, pane.
-A jak jsem teprve žasnul já!
00:33:28 Ujišťuji Vás, že Federigo Rasponi je mrtvý!
00:33:30 Ujišťuji Vás, že Federigo Rasponi je živý!
00:33:32 -Jen jestli se nemýlíte!
-Otec mé nevěsty pan Pantalone
00:33:35 de Bisognosi podnikl veškeré kroky, aby se ujistil, že to je on.
00:33:41 Takže on v tom souboji nezahynul, jak si všichni mysleli?
00:33:44 Ano pane, buďto on, nebo já! Jeden z nás se musí rozloučit
00:33:49 s láskou ke Clarici, nebo se životem.
00:33:52 Takže Federigo je v Benátkách?!
00:33:55 Proto jsem musel odjet z Turina, abych se s ním setkal tady?
00:33:58 Divím se, že jste se s ním ještě nesetkal,
00:34:02 -když se ubytoval v tomto hostinci.
-Ještě jsem ho ani neviděl.
00:34:04 Kdybyste ho náhodou potkal, řekněte mu, aby ve svém vlastním
00:34:07 zájmu vypustil tu svatbu z hlavy. Já se jmenuji Silvio Lombardi.
00:34:14 -Přeslechl jsem Vaše ctěné jméno.
-Přece se neprozradím, že?
00:34:17 -Orlando Ardenti.
-Bylo mi ctí pane Ardenti.
00:34:22 Vždyť jsem ho probodl skrz naskrz! Copak ho ta rána nezabila?
00:34:28 Sám jsem ho viděl ležet v kaluži krve!
00:34:31 Slyšel jsem, co se říká po městě, že je nadobro mrtvý!
00:34:35 Třeba mu můj kord nezasadil smrtelnou ránu, no...
00:34:38 V takovém rozčílení se člověk snadno zmýlí a bodne jinam.
00:34:42 Naše nepřátelství bylo všeobecně známé.
00:34:46 Já jsem věděl, že jeho smrt přišijí mně, tak jsem hned po souboji
00:34:49 utekl z Turina, aniž jsem se přesvědčil, jak se věci mají.
00:34:55 Jestli je ale Federigo v Benátkách, tak já musím okamžitě do Turina.
00:35:02 Ke své milované Beatrici. Jistě se souží, že nejsem u ní!
00:35:09 No pojď. Tys to neuměl, ale už to umíš.
00:35:14 Pojď! Táák... Ještě krok doleva... dobrý...
00:35:18 Jé, to je můj druhej pán! Schovej se za rohem.
00:35:21 Já tam za chvilku přijdu.
00:35:25 -Pane!
-Truffaldino!
00:35:27 -Chceš jet se mnou do Turina?
-Kdy?
00:35:29 -Teď hned!
-Bez oběda?
00:35:33 -Tak se naobědváme a pojedeme.
-No proto...!
00:35:36 Já si to při jídle promyslím a pak si to řekneme, jo?
00:35:38 -Dobře. Byl jsi na poště?
-To víte, že jo!
00:35:40 -Bylo tam něco pro mě?
-To víte, že bylo.
00:35:43 -Tak mi to dej!
-Tady to máte a...
00:35:45 Jéžišikriste...! Teď jsem v pěkný troubě. Já neumím číst.
00:35:51 Nevím, který patří jednomu a který druhému.
00:35:54 -Truffaldino, ty dopisy!
-Já už to třídím, ale...
00:35:59 Co děláš?!
00:36:02 Vy si myslíte, že je to jednoduchý, ale to je strašně složitý!
00:36:08 Já jsem šel, cestou jsem potkal kamaráda.
00:36:12 Ještě v Bergamu jsme spolu sloužili a on mně říká: Kam jdeš?
00:36:16 Já říkám: Jdu na poštu. A on: Tak se tam podívej,
00:36:19 jestli tam neleží jeden dopis pro mého pána.
00:36:22 A teď já jsem se Vám tam podíval a on Vám tam ležel.
00:36:27 -Kdo?
-Co? No ne ten pán. Ten dopis.
00:36:31 Já jsem ho vzal a takhle zařadil mezi ty Vaše dopisy.
00:36:36 A jestli si myslíte, že já teď poznám, který patří jednomu
00:36:39 a který druhému, tak já to teda nepoznám ani omylem.
00:36:44 -Truffaldino, ukaž mi ty dopisy...
-Takhle to nějak vypadá...
00:36:50 Já si vyberu ty své a ten tvůj ti vrátím.
00:36:55 -Jo? -Co?
-To jo!
00:36:58 Co by člověk dneska neudělal pro svýho nejlepšího kamaráda.
00:37:16 -No a ten je tvůj!
-Jo, ten byl můj...
00:37:19 Ne! Počkej!
00:37:24 -Dopis pro Beatrici Rasponi.
-A už to začíná...
00:37:29 Beatrice Rasponi... Benááátkýýý....
00:37:37 Už jste asi našel ten, co patří kamarádovi, že?
00:37:42 Truffaldino, kdo je ten tvůj kamarád?
00:37:45 Sluha! Takovej packal! Pasquale se jmenuje.
00:37:52 -Jak se jmenuje jeho pán?
-To nevím.
00:37:55 -Truffaldino!
-Nevím...
00:37:59 Když tě ten tvůj kamarád poslal na poštu pro dopisy jeho pána,
00:38:04 tak ti taky musel říct, jak se ten pán jmenuje.
00:38:07 -Jasně!
-Tak jak se jmenuje?
00:38:09 -To se nám to tedy ale zaplétá, co?
-No?! Právě!
00:38:12 -Jak se jmenuje?
-Jak on se to jmenuje...?
00:38:15 Jak on se jmenuje...? Jestli já jsem to zapomněl nebo co?
00:38:23 -Co co?
-Co co?
00:38:26 -Co co co?
-Co co co.
00:38:28 -Jó! Jo, jo, jo...!
-Co?
00:38:33 -On mně to napsal na papír!
-Truffi! To je ono!
00:38:38 -Kde je ten papír?
-Kde je ten papír...?
00:38:39 -Kde je ten papír?
-No kde je ten papír?
00:38:41 -Kde je ten papír!!!
-No papírek... to já nevím...
00:38:45 Ten může být... Jestli já sem ho nezapomněl na té postě...?
00:38:56 -Já se z toho snad zblázním.
-A co si myslíš, že já...?
00:39:03 Pane Bože, dej ať se z toho vymotám!
00:39:07 Truffaldino...!
00:39:14 Kde bydlí ten tvůj kamarád? Co je?!
00:39:20 Já nevím...! Já to nevím, nevím, nevím...
00:39:25 -Jak mu máš dát ten dopis?
-Na náměstí.
00:39:27 -Cože?!
-No... No jo...!
00:39:31 -No na ná...
-Nedělej to!
00:39:35 -Nech toho!
-Já ne, on říkal, že se sejdeme
00:39:39 na náměstí. Jak jsou tam ti... No... holubi...
00:39:47 -A dělají tam...
-Ale přestaň!
00:39:51 Vrků... Vrků...
00:39:58 -Co si o tom mám myslet?
-Tedy jestli se z toho vymotám...
00:40:01 -Pane!
-Co je?
00:40:06 Mě to teď napadlo... Já se toho packala pokusím najít.
00:40:13 -Truffaldino, to je nápad.
-Dejte mi honem ten dopis.
00:40:19 Stůjte tady, dívejte se mi tam. Stůjte nehnutě...
00:40:26 Stojíte teda nádherně...
00:40:30 -Já se Vám do toho nechci vkládat.
-No?
00:40:32 Stojíte opravdu grandiózně, ale přece jen, kdyby náhodou,
00:40:37 nedej Bože, šla kolem bouřka, tak si to dejte takhle!
00:40:52 Stůj! Stůj!
00:40:58 Dej mi ten dopis! Já si ho totiž přečtu.
00:41:03 No to je nápad! Vy si ho přečtete a budeme vědět.
00:41:06 Že nás to nenapadlo hned... Nééé! Proboha néé!
00:41:13 To nemůžete číst! To je cizí dopis!
00:41:15 To nemůžete ani otvírat! Víte, jaké jsou na to dnes tresty?
00:41:19 A já si ho otevřu! Ten dopis napsal mně někdo
00:41:22 hodně blízký, tak já nebudu mít špatné svědomí.
00:41:31 Velevážená slečno, o vašem odjezdu z města mluví celé okolí,
00:41:35 ale každý chápe, že jste se rozhodla jet za panem Florindem.
00:41:41 Ježíšmarjá, co to s ním dělá?
00:41:47 Soudu se doneslo, že jste utekla v mužském přestrojení
00:41:51 a tak dělají co mohou... Neposílám...
00:41:54 ...Benátek... ...služebník Tognino della Doira.
00:41:58 -To jsou manýry, číst cizí dopisy!
-Co to čtu?
00:42:02 -Cizí dopis.
-Rozumím tomu dobře?
00:42:06 Já právě nevím, jestli tomu rozumíte dobře.
00:42:09 Beatrice odjela z Turina do Benátek...
00:42:12 V mužském přestrojení... Inkognito...
00:42:17 Tzn., že mě Beatrice pořád ještě miluje.
00:42:22 Dá Bůh a já Beatrici v Benátkách najdu a...
00:42:28 Truffaldino, jdi a najdi toho svého Pasquala.
00:42:33 -To není můj Pasqual...
-Zeptej se kdo je jeho pán!
00:42:38 Jestli je to muž, nebo žena?
00:42:43 To je Vám jako jedno, jo?
00:42:58 Kde bydlí?
00:43:00 Jestli se ti to povede, tak ho sem přiveď.
00:43:02 -Já se vám oběma náležitě odvděčím.
-Prosím Vás, nechte toho!
00:43:06 -Já vím dobře o čem mluvíte.
-Jooo...?
00:43:09 -Radši mi dejte ten dopis.
-Na, spoléhám na tebe.
00:43:12 To mně to dáte takhle rozlepený nebo co?
00:43:16 Ty si něco vymyslíš. Letěl poštovní holub, měl hlad...
00:43:18 Ty už si poradíš...
00:43:22 -A do toho Turina spolu nepojedeme.
-Ne, teď už ne.
00:43:25 A nezdržuj se! Najdi toho svého Pasquala!
00:43:29 -Koho?
-Pasquala!
00:43:31 -Muž, nebo žena!
-Mně to v tom fofru...
00:43:37 Beatrice v Benátkách... Federigo v Benátkách!
00:43:42 Jestli ji najde, bude zle. Musím ji najít stůj co stůj.
00:43:49 Ale to jsem si oddechl...! S tímhle člověkem jet do Turina?
00:43:56 Ještě odevzdám ten dopis a jdu od toho...
00:44:03 A jak to mám takhle odevzdat, tenhleten dopis?
00:44:06 To mám jako přijít a říct: Pane, přišel Vám dopis?
00:44:17 Ten by mě hnal! To musím nějak poskládat, aby...
00:44:22 Musím to nějak poslepovat... Teď nemám lepidlo!
00:44:26 Měl bych to zapečetit... Pečeť mi roztrhal na cimprcampr...
00:44:30 Kdybych to aspoň uměl pečetit, jak to pečetívala moje babička.
00:44:34 Ta to vždycky pečetila rozžvýkaným chlebem a taky to drželo.
00:44:39 No drželo! Ale nemám chleba, no!
00:44:41 Pečetit to stejně neumím... Ale to není špatnej nápad...
00:44:45 Prosím vás, nemáte někdo u sebe kousek chleba?
00:44:48 Já bych to jenom zapečetil a hned bych vám to zase vrátil.
00:44:52 Nemáte, prosím vás, někdo u sebe kousek chleba?
00:44:54 Tam ve vyšších vrstvách...! Neměl by někdo...?
00:44:58 Kousíček jenom... To už ani ve vyšších vrstvách...
00:45:03 ...není chleba? Tady lůza z toho má radost!
00:45:17 Já vám něco řeknu: Bez chleba nelze žít!
00:45:20 No podívejte se, já svůj kousek chleba mám.
00:45:24 To je moje železná zásoba na nejhorší časy.
00:45:28 Jak je vidět, je to tady!
00:45:32 Jak to ta babička dělávala? Ona takhle udělala kuličku,
00:45:35 teď to vložila do úst... No a žvýkala čím se dalo, že jo?
00:45:42 Takhle ona to...
00:45:51 Jenže ona to nepolkla.
00:45:56 No nic, já na to jdu podruhé. Zase kuličku... vložím do úst...
00:46:01 Takhle ona to dělala...
00:46:09 A je to tam zase, no... Ono si to najde tu cestu...
00:46:12 Od rána jsem neměl nic v žaludku... No nic, musím to zalepit...!
00:46:17 Do třetice všeho dobrého...
00:46:20 Tohle to schovám... Ať mě to neprovokuje.
00:46:24 Ale teď už to udělám! Teď to dokážu!
00:46:27 Dokážu to! Nedokážeš, nedokážeš...
00:46:29 To víš, že to dokážu! Už to zvládám.
00:46:33 Nezvládáš, nezvládáš... Ale zvládnu to!
00:46:36 Už to mám. Už to skoro mám!
00:46:39 Teď to nesmím polknout. Nesmím!
00:46:45 Nepískej, proboha!
00:46:50 Honem, než na to dostanu chuť! Nahňácám to na to...
00:46:55 To bylo furt řečí, že to nebude držet...
00:46:58 A ono to drží! Pane Bože, já ti děkuju!
00:47:09 -Proč mě lekáš? Kam to nosíš?
-Kam to mám zanést?
00:47:12 -Dej to do hostince!
-Kdo mi to zaplatí?
00:47:15 -To je můj kufr?
-Ano, pane, to je Váš kufr.
00:47:18 -Odnes mi ho do pokoje!
-Který to je?
00:47:21 -Zeptej se podomka!
-Mám dostat třicet...
00:47:23 Já ti to dám potom!
00:47:26 Nejradši bych s tím praštil rovnou tady na ulici.
00:47:32 Člověče, tobě už jde i ten nosičskej krok.
00:47:37 Ty vypadáš, jako by ses to učil 30 roků.
00:47:40 Kruci ty jedeš! Ty jedeš!
00:47:42 -To jsou somráci ti nosiči, co?
-Byls na poště?
00:47:45 -Byl.
-A bylo tam něco pro mě?
00:47:47 Byl tam dopis pro vaši sestru...
00:47:51 Ale řeknu Vám, pane, rovnou, že je divnej.
00:47:57 Truffaldino, sem s ním!
00:48:05 Truffaldino, ten dopis byl otevřený!
00:48:08 Ježíšíkriste! No to mi ani neříkejte!
00:48:14 No někdo ho otevřel a pak ho oblemcal chlebem!
00:48:18 Oblemcal chlebem...?
00:48:22 Jo, teď mi to napadlo! To zřídili ti zřízenci na postě!
00:48:28 Tam jsou jich mračna a oni sedí a razítkujou...
00:48:33 Svačí u toho a fláknou to razítko do chleba a máte to na dopisu...
00:48:37 Takže ty nevíš, kdo ten dopis otevřel?
00:48:39 Já jsem ho takhle osobně neznal.
00:48:44 -Truffaldino, vyklop to!
-Jak to?
00:48:47 -No vyklop to!
-Ježíšmarjá, obě kuličky?
00:48:56 -Vyklop to a rychle!
-Tak pomalu jsem je tam dostával.
00:49:02 Truffaldino, vyklop to a rychle! Kdo ten dopis otevřel?
00:49:09 Jo vy myslíte, abych Vám řekl, kdo otevřel ten dopis?
00:49:13 -No ano!
-A já jsem se bál o kuličky...
00:49:20 -No nic, to já Vám to vyklopím...
-A hezky rychle!
00:49:23 Vy si myslíte, že na poště je to jednoduchý, ale tam nejsou dopisy
00:49:27 jenom pro mě a pro vás. Tam jsou dopisy pro všechny lidi.
00:49:31 Jenže já neumím číst, takže jsem místo svého dopisu otevřel ten Váš.
00:49:34 A to je všecko a máte to vyklopený rychle.
00:49:37 Tak jestli to opravdu bylo takhle, tak se nestalo nic hrozného.
00:49:42 No jestli se nestalo nic hrozného, tak to bylo takhle.
00:49:49 -Četls ho? Víš, co v něm je?
-No nečetl.
00:49:52 -Kdo by četl takový salát?
-A neviděl ho někdo?
00:49:57 -No viděl!
-Co? Kdo? -Neviděl...
00:50:01 -Viděl, neviděl...
-Doufám, že nelže.
00:50:03 -To bych tedy nerada.
-Doufám, že mi to prošlo.
00:50:06 Sakra, ten Pantalone nikde a já už ty peníze nutně potřebuju.
00:50:09 -Truffaldino!
-Ano, pane?
00:50:12 -Zajdu teď za panem Pantalonem.
-Šťastnou cestu.
00:50:15 Tady máš klíč, otevři můj kufr a dej mi vyvětrat šaty.
00:50:20 -Provedu.
-Až se vrátím, půjdeme se najíst.
00:50:23 Jé, pane... Hmmm...
00:50:27 To šlo jako po másle.
00:50:30 A on mi ještě dal klíč, abych mu proluftoval kufr.
00:50:35 No ten ti proluftuju, že ho nepoznáš.
00:50:39 -Poslyš! -Ano?
-Je tvůj pán doma?
00:50:42 -To jsem se lekl! Není!
-A nevíš kde je?
00:50:44 -Nevím.
-A vrátí se k obědu?
00:50:46 No to doufám...!
00:50:50 Tady si vezmi ten měšec a dej mu ho až přijde.
00:50:53 Nemám čas na něho čekat. Mám moc práce.
00:51:00 -Je v něm 100 dukátů!
-Sto dukátů...? Jééé....
00:51:07 Sto duhuk... Ala hula hulá...
00:51:33 To jsem v životě ani neslyšel, natož držel.
00:51:37 On mně ani neřekl, kterému pánovi to mám dát.
00:51:53 Ha! Našel jsi už toho Pasquala?
00:51:57 To není Pasquale, to je měšec.
00:52:00 Mě si tady našel chlap, dal mi měšec, a v něm je 100 dukátů.
00:52:05 -Sto dukátů? Co s nimi?
-Právě, pane.
00:52:09 Ruku na srdce, nečekáte náhodou nějaký prachy?
00:52:15 Čekám. Vypsal jsem směnku jednomu obchodníkovi, ale 100 dukátů...?
00:52:21 -Tak to jsou ony.
-No... - Jééé...
00:52:26 Truffaldino, co říkal ten pán, když ti dával ty peníze?
00:52:29 Jenom říkal, abych to dal svému pánovi. A tím mě tak zmátl...
00:52:35 No, tak to asi patří mně. Protože já jsem tvůj pán.
00:52:40 -Co se tak blbě ptáš?
-On totiž neví, že mám ještě
00:52:43 jednoho pána z Turina. Nevím, jak bych mu to vysvětloval.
00:52:46 -Sejně by to nepochopil.
-Ty opravdu nevíš, kdo to byl?
00:52:50 -Byl mně povědomej, ale...
-Tak to byl ten obchodník.
00:52:53 -No určitě!
-Nezapomeň na Pasquala!
00:52:57 To víte, že jo! Na koho?!
00:53:00 Jo na Pasquala. Kruci, já si na toho chlapa nezvyknu!
00:53:07 Pane Bože, dej, aby se ty peníze dostaly na tu správnou adresu.
00:53:31 Povídám, že si vezmeš pana Federiga a basta!
00:53:34 Dal jsem mu slovo a já nemluvím do větru!
00:53:37 Vy jste hlava... rodiny, otče, a já Vás musím poslouchat.
00:53:41 -Ale tohle je s odpuštěním tyranie!
-Když si pan Federigo o tebe řekl,
00:53:44 tak jsem ti to oznámil.
00:53:46 A ty ses ani slovem neozvala, že ho nechceš.
00:53:48 Měla jsi to říct tehdy, teď už je pozdě!
00:53:51 Mlčela jsem z poslušnosti a z úcty k Vám.
00:53:53 Tak teď z poslušnost a úcty mlč dál!
00:53:58 -Nemůžu, tatínku...!
-Ne? A pročpak?
00:54:03 Nevezmu si pana Federiga za nic na světě!
00:54:06 -To se ti tak hrozně nelíbí?
-Já ho prostě nenávidím!
00:54:09 A co když ti poradím jak to udělat, aby se ti líbil?
00:54:14 Tak to jsem zvědavá jak?
00:54:16 Pusť z hlavy pana Silvia a uvidíš jak se ti pan Federigo zalíbí.
00:54:20 Na to mám Silvia už příliš ráda.
00:54:24 A vy jste mou lásku tím požehnáním ještě posílil.
00:54:26 Clarice, ty musíš udělat z nouze ctnost.
00:54:30 -Lásce se nedá poručit!
-Ale zkus to!
00:54:34 -Jít to musí! Tak co?!
-Pane! Pane!
00:54:38 Je tu pan Federigo a chtěl by s Vámi mluvit.
00:54:40 Ať jde dál. Že nechám prosit.
00:54:43 -Bože, to je trápení!
-Clarice...!
00:54:46 Slečno! Co bulíte? To jste si nevšimla, jakej je ten prcek fešák?
00:54:52 Kdybych takový štěstí měla já, tak bych neštěstím neplakala.
00:54:56 -Skákala bych do stropu radostí!
-Skákala by radostí... dcerunko...
00:55:02 Dcerunko nech toho, ať tě pan Federigo nevidí uplakanou.
00:55:06 -A stejně mi pukne srdce!
-I nepukne, dcerunko...!
00:55:08 Pukne!
00:55:11 -Má poklona, pane Pantalone.
-Klaním se, pane Federigo.
00:55:14 -Pane Pantalone...
-Pane Federigo,
00:55:16 -dostal jste už těch 100 dukátů?
-Já? Nedostal!
00:55:19 -Vy, nedostal?
-No nedostal!
00:55:22 Před chvíli jsem je dal Vašemu sluhovi. A vy nedostal?!
00:55:27 To je v pořádku, pane Pantalone, určitě mi je dá, až se vrátím.
00:55:31 Já jsem se s ním jenom minul.
00:55:36 Copak se stalo slečně Clarici, že pláče?
00:55:40 Musíte s ní mít trpělivost. Trpělivost...
00:55:45 To ta zpráva, že jste byl propíchnut.
00:55:51 Ale to se časem spraví.
00:55:54 Víte co, pane Pantalone? Nechte mne s ní chvíli o samotě.
00:55:58 -Možná...
-Pokusím se ji trochu utěšit.
00:56:09 Do toho, do toho! Do toho, pane Federigo!
00:56:12 Já jdu a za chvilku se zase vrátím. Do toho!
00:56:16 Dcerunko, pojď...
00:56:18 -Pane Federigo...
-Ano...
00:56:20 -Ale musí se vyzkoušet...
-Já vím.
00:56:22 -Všecko.
-Všecko?
00:56:27 Dcerunko, já jdu a za chvilku jsem tu.
00:56:30 Zatím dělej společnost tady panu ženichovi.
00:56:34 -A buď rozumná!
-Ssss... Pane Pantalone...
00:56:40 -Slečno!
-Jééé...!
00:56:43 Jděte pryč a neobtěžujte mě!
00:56:46 Co že jste ke svému nastávajícímu tak přísná?
00:56:49 Jestli mě k té svatbě donutí, tak dostanete jenom mou ruku.
00:56:52 Srdce nikdy!
00:56:54 Kdybyste mě znala, neříkala byste to.
00:56:56 Mám Vás až dost! Zničil jste mi život!
00:56:58 -Jenomže já vím, jak Vás potěšit!
-Tak to se pletete!
00:57:02 Protože mě může utěšit jedině Silvio...
00:57:06 Takovou útěchu Vám dát nemůžu, ale můžu přispět k vašemu štěstí.
00:57:10 Mně je té chudinky opravdu líto. Slečno Clarice...!
00:57:13 Uáááá...!
00:57:17 Musím Vám svěřit jedno tajemství!
00:57:19 Radši mi je nesvěřujte, neslibuji Vám, že si ho nechám pro sebe!
00:57:22 Nebuďte tak zlá! Já Vám opravdu chci pomoct!
00:57:25 -Tak do hrobu!
-Mýlíte se a já Vám to dokážu!
00:57:28 Řeknu Vám to na rovinu. Vy nechcete mě a já zase nevím,
00:57:31 k čemu byste mi byla dobrá Vy.
00:57:33 Vždyť Vám pořád říkám, že vím, jak Vás utěšit.
00:57:36 -Jenom jestli nelžete!
-Ne, slečno. Já mluvím pravdu.
00:57:39 A se srdcem na dlani.
00:57:41 A jestli mi teď slíbíte, že to mé tajemství nikomu nepovíte,
00:57:45 tak Vám řeknu něco, co Vás uklidní nadobro.
00:57:49 Dobře. Přísahám, že budu mlčet skoro jako hrob.
00:57:55 Já nejsem Federigo Rasponi. Ale jeho sestra.
00:58:02 -Beatrice.
-Jééé...!
00:58:05 -Cože? Vy jste žena?
-Ano, žena.
00:58:08 A teď posuďte sama jak vážně jsem to mohla s tou svatbou myslet.
00:58:12 -A co se stalo s Vaším bratrem?
-Ten skutečně zemřel
00:58:14 na ránu kordem pod žebra. Vinu za jeho smrt dávají
00:58:17 mému snoubenci, za kterým jsem se v tomto přestrojení vypravila.
00:58:21 Při posvátných zákonech přátelství a lásky Vás teď zapřísahám.
00:58:24 Clarice, neprozraďte mě!
00:58:26 Dovolíte, abych Silviovi řekla pravdu?
00:58:27 -Ne!!! To Vám zakazuju!
-Dobře, tak mu nic nepovím!
00:58:31 -Vidíte, jak Vám důvěřuju?
-A já Vám znovu přísahám,
00:58:33 že budu mlčet úplně jako hrob.
00:58:35 Já Vám taky slibuju přátelství až za hrob.
00:58:38 -Clarice, podejte mi ruku!
-Ale tak to bych nerada...
00:58:41 Sakra! Vy si pořád ještě myslíte, že nejsem žena?
00:58:44 -No...
-Já Vám to mileráda dokážu.
00:58:50 Ale teď už musím jít, Clarice. Podáte mi ruku na znamení
00:58:53 -věrného přátelství?
-Tady je má ruka.
00:58:56 -Vidíte, že Vám věřím.
-A nikomu ani muk!
00:58:58 Sláva, sláva!
00:59:02 Vidíš, dcerko, jak rychle jsi obrátila.
00:59:05 Neříkal jsem Vám, pane Pantalone, že ji dokážu utěšit?
00:59:10 Vy, pane Federigo... Vy jste úplný kouzelník.
00:59:17 Dokázal jste za pár minut víc, než bych já dokázal za několik let.
00:59:24 Tak, děti, a teď honem svatbu.
00:59:27 -Proč takový spěch, tatínku?
-Pane Pantalone, ne, ne, ne.
00:59:32 Já si myslím, že bychom si měli napřed projít účty.
00:59:34 -Účty!
-A také obchodní záležitosti.
00:59:36 Všechno bude. Ale teď se seberu a jdu to říct panu Silviovi.
00:59:39 -Tatínku, nedrážděte ho!
-Snad si nechceš vzít oba?
00:59:42 -To ne, ale...
-Žádné ale, s tím už je konec.
00:59:46 Děti! Dě ti...!
00:59:51 Už jste muž a žena. Večer se na všem dohodneme.
00:59:58 Tak vidíte, slečno Beatrice, teď jsem se dostala z bláta do louže.
01:00:02 Ale ne... Vždyť na světě se může stát úplně všechno,jenom jedno ne:
01:00:08 Abych si Vás vzala.
01:00:12 Uvidíte, že po tom všem pláči a nářku bude Vaše štěstí větší.
01:00:16 Jak mám doufat ve štěstí, když je kolem samá starost?
01:00:19 Nadarmo se neříká: Život je věčná naděje.
01:00:22 Málo je v něm radosti, zato hodně starostí.
01:00:53 Prosím Vás, tatínku, dejte mi už pokoj!
01:00:55 Nech toho pobíhání a odpověz mně na to, na co se tě ptám!
01:00:58 -Já jsem vzteky bez sebe!
-Proč jsi přišel na dvůr
01:01:00 pana Pantalona?
01:01:02 Protože chci, aby buď dostál danému slovu,
01:01:04 nebo mi poskytl zadostiučinění za tu strašnou urážku!
01:01:07 Takovou věc se nehodí vyřizovat v jeho vlastním domě!
01:01:09 Necháváš se strhnout hněvem a děláš hlouposti!
01:01:12 Za to, jak se k nám choval, nezaslouží žádné ohledy.
01:01:15 To je sice pravda, ale proto se ještě nemusíš ukvapovat.
01:01:17 Nech to na mně, Silvio! Počkej, až s ním promluvím já sám.
01:01:20 Třeba se mně podaří objasnit mu, co je jeho povinnost.
01:01:24 Běž někam stranou! Počkej na mě! Ale hlavně jdi pryč z toho dvora!
01:01:28 -Ať tady neděláme scény!
-Ale tatínku, já musím! Musím!
01:01:31 Synáčku, já tě prosím, abys mě poslechl.
01:01:34 Tak dobře. Poslechnu Vás, počkám na Vás u lékárníka.
01:01:40 Ale jestli pan Pantalone bude trvat na svém, bude mít co dělat se mnou!
01:01:44 Jo, jo, jo, jo...
01:01:47 Chudák kluk. Mně je ho líto. Jestli pan Pantalone neměl jistotu,
01:01:50 že je ten nebožtík po smrti, neměl mu nic slibovat.
01:01:53 Byl bych rád, kdyby se uklidnil. Nebo v tom vzteku provede blbost.
01:01:58 -Copak pan doktor u mne pohledává?
-Klaním se Vám, pane Pantalone.
01:02:05 Má úcta, pane doktore.
01:02:09 Právě jsem na cestě za Vámi a za Vaším synem.
01:02:12 Ano? Patrně jste nás chtěl vyhledat, abyste nás ujistil,
01:02:15 že si slečna Clarice vezme Silvia, že?
01:02:18 -Já jsem Vám jenom chtěl říct...
-Ne! Nemusíte mi nic vysvětlovat.
01:02:22 Zcela chápu Vaši situaci. Odpusťme si, co jsme si.
01:02:25 -Vždyť jsme staří přátelé.
-Ale když uvážíte,
01:02:28 že jsem dal panu Federigovi slovo...
01:02:31 Ale jak víte, v manželství platí: Consesus et non concubitus
01:02:34 -facit virum.
-Normálně! Po našem!
01:02:36 Souhlas, nikoliv soulož, činí muže manželem.
01:02:42 No, já latinsky neumím...
01:02:46 Prostě dcery se nemají do manželství nutit.
01:02:50 Já jsem Vám jenom chtěl říct, že ta Vaše učenost je tuze krásná
01:02:53 a užitečná. Ale v tomhle případě je k ničemu!
01:02:58 Moje dcera proti tomu nic nemá, tak o co jde?
01:03:00 Je mi líto, že to tak dopadlo, ale nedá se nic dělat.
01:03:04 Vaší dceři se nedivím. Ale Vám se divím,
01:03:07 že jste se ke mně zachoval tak hanebně!
01:03:10 Když jste neměl naprostou jistotu, že je pan Federigo po smrti,
01:03:13 neměl jste slibovat svou dceru mému synovi.
01:03:15 A když už jste mu ji slíbil, musíte mu v tom slovu dostát.
01:03:18 -A to za každou cenu!
-Musím, musím... nemusím!
01:03:21 Zpráva o smrti pana Federiga je dostatečným vysvětlením pro to,
01:03:23 že jste původní rozhodnutí změnil.
01:03:26 To by Vám nemohl vyčítat ani pan Federigo, ani žádat zadostiučinění.
01:03:29 Svatební smlouva, kterou dnes ráno uzavřeli slečna Clarice a můj syn,
01:03:33 nemůže být zrušena původním slovem, které jste dal někomu jinému.
01:03:37 Na základě právních nároků svého syna bych mohl znemožnit
01:03:40 uzavření jakékoliv nové smlouvy a donutit Vaši dceru,
01:03:44 aby si ho vzala. Ale styděl bych se mít v domě
01:03:47 snachu s tak mizernou reputací a dceru člověka tak věrolomného,
01:03:51 jako jste Vy, pane Pantalone. Uvědomte si, co jste mi učinil!
01:03:55 Uvědomte si, co jste způsobil celé rodině Lombardi.
01:03:59 Ale ten den přijde a Vy mně to zaplatíte.
01:04:01 Ten den přijde! Omnia tempus habent!
01:04:04 -Co?
-Tak a teď ti to nepřeložím! Tak!
01:04:10 Jděte! Jděte! Ať Vás nemusím vyhazovat.
01:04:13 Z těch Vašich řečí si nic nedělám a strach z Vás taky nemám.
01:04:17 Jedna rodina Rasponi vydá za sto takových, jako je rodina Lombardi!
01:04:24 A jediného syna s takovým věnem, jako Federigo, abys pohledal.
01:04:28 Vezmou se a basta!
01:04:33 Je tu další. Z toho se vzteky zrovna kouří.
01:04:38 Slyšel jsem od otce divné zvěsti. To má být pravda?
01:04:42 Když to říká Váš pan otec, tak to asi pravda bude.
01:04:45 Takže svatba slečny Clarice s panem Federigem je hotová věc?!
01:04:48 -Ano, pane. Hotová a dohodnutá.
-Pche!
01:04:52 Jenom se divím, že si to troufáte říct do mých očí?
01:04:55 Člověk, který nedrží slovo! To Vám není hanba?
01:04:58 Jak to se mnou mluvíte, pane? Tohle je úcta ke stáří?
01:05:02 Takhle se jedná s váženým občanem? K lidem jako já máte být uctivý!
01:05:09 Ale ví Buh, že jsem Vás nechtěl nikterak urazit, pane Pantalone.
01:05:12 -Nechtěl?
-Ne! Ne! Ne!
01:05:16 Pomóc! Pomóc!
01:05:20 Zachraňte mě! Buďte tak hodný, milý zeti.
01:05:23 Zrovna s tebou si to rád rozdám! Tady jsem a čekám!
01:05:27 Teď jsem v pěkný kaši...!
01:05:35 No, jen pojďte...! Vy mi strach nenaženete!
01:05:41 Takových soubojů už jsem měl bezpočet!
01:05:50 -Pomóc!
-Aáááá...!
01:05:55 Kvůli Vám, krásná Clarice. Daruji tady Silviovi život.
01:06:03 A vy zas na oplátku v samém milosrdenství dodržte svou přísahu.
01:06:07 -Ano?
-Ano.
01:06:09 Čau!
01:06:13 -Nestalo se ti nic, miláčku?
-Já, že jsem tvůj miláček?
01:06:17 Zhrzený milenec, zrazený snoubenec a miláček?
01:06:20 Ne Silvio! Ty výčitky si nezasloužím!
01:06:22 Kdybych tě nemilovala, neutíkala bych ti zachránit život.
01:06:25 Neprosím se o život, za který bych měl děkovat takové nevděčnici!
01:06:30 Ale vždyť já tě miluji z celého srdce.
01:06:33 A já tě z celé duše nenávidím!
01:06:36 Jestli se se mnou neusmíříš, tak umřu!
01:06:38 Radši bych tě viděl mrtvou, než nevěrnou!
01:06:42 No prosím! Tak tuhle radost ti klidně můžu udělat.
01:06:45 Jauúúú!
01:06:48 Správně! Ten kord by mohl pomstít mou hanbu.
01:06:50 -Jsi tak bezcitný ke své Clarici?
-To jsem se naučil od tebe!
01:06:55 -Takže ty opravdu chceš mou smrt?
-Já sám už nevím co chci!
01:06:59 Já ti mileráda vyhovím!
01:07:06 Tak dost! Co to vyvádíte?!
01:07:12 Aha... To jste tak krutý, že byste ji klidně nechal umřít?
01:07:18 Jste Vy vůbec člověk? Spíš pařez!
01:07:20 Jen se na pána podívejte...!
01:07:23 Tak pro tuhle nulu byste se chtěla zamordovat, slečno?
01:07:26 Na to jste až příliš dobrá, že Vás nechce.
01:07:28 Kdo Vás nechce, ten si Vás nezaslouží.
01:07:31 Ať se jde bodnout, rabiát jeden!
01:07:36 Mužských je jako máku.
01:07:39 Do večera Vám jich seženu na každý prst třeba tucet.
01:07:43 To Vám slibuju!
01:07:53 Ty nevděčniku! Nechal bys mě klidně umřít a ani bys nevzdechl!
01:07:58 Však já stejně umřu. Umřu. A ty budeš mít pokoj!
01:08:02 Ale počkej, jednou přijdeš na to, že jsem byla nevinná
01:08:05 a budeš naříkat nad svým neštěstím a nad tím,
01:08:07 jaký jsi byl ke mně krutý! A bezcitnýýýý...!
01:08:26 Kdybych nebyla přiběhla včas, už by bylo dávno po ní!
01:08:29 Náhodou držela kord pěkně daleko od těla.
01:08:32 Houby daleko! Takovejhle kousek a byl v ní!
01:08:35 -Vy ženské tomu tak rozumíte!
-Zato vy chlapi.
01:08:37 -Vy se vyznáte ve všem, že jo?
-Áááá...
01:08:39 Nadarmo se neříká: Když dva dělají totéž, není to totéž.
01:08:42 O ženských se tvrdí, že jsou nevěrné.
01:08:44 Ale kam se hrabou na mužské? Kdybych já měla co rozhodovat,
01:08:48 tak bych nařídila, aby každej nevěrník nosil v ruce větev.
01:08:52 A víte, jak by to potom u nás vypadalo?
01:08:55 -Ne.
-Jako v pralese!
01:09:00 Ba ne. Clarice je mi nevěrná.
01:09:03 A to s tou sebevraždou, to byla jenom taková finta,
01:09:05 abych se nad ní slitoval.
01:09:08 Ale i když už mne osud jednou zavál k nohám mého soka,
01:09:11 myšlenky na pomstu se stejně nevzdám.
01:09:13 Nikdy! Zabiju toho ničemu!
01:09:15 A až Clarice uvidí jeho mrtvolu, pak teprve pochopí,
01:09:18 kam taková zrada vede.
01:09:51 Jestli já nemám smůlu, tak nikdo!
01:09:54 Dva pány mám, k obědu nepřišel ještě ani jeden.
01:09:57 Potom přijdou oba najednou. Oba najednou obsluhovat nezvládnu!
01:10:00 Všecko to praskne! Bude to na mně!
01:10:02 -Á, jeden je tady. Výborně!
-Našel jsi už toho Pasquala?
01:10:04 Říkali jsem, že Pasquala budeme hledat až po obědě.
01:10:07 -Já se nemůžu dočkat!
-Měl jste přijít dřív k obědu.
01:10:09 -Nemám chuť!
-Nemá chuť. Já se z toho zblázním.
01:10:13 Já se nedovím, jestli je opravdu Beatrice v Benátkách.
01:10:16 Vy si také objednáte něco k jídlu a necháte to tam stát.
01:10:19 Dyť to vystydne, nic z toho nebude!
01:10:22 Půjdu na poštu. Tam se aspoň něco dozvím.
01:10:24 -Kam zase jdete?
-Na poštu!
01:10:26 Vy nevíte, že u nás v Benátkách se jíst musí?
01:10:28 -Kdo nejí, může vážně onemocnět!
-Jo?
01:10:32 Když to nestihnu k obědu, tak budu večeřet.
01:10:34 -Bude večeřet...
-A jestli chceš, tak se najez.
01:10:38 No to budu muset. Vy si jezte kdy chcete!
01:10:40 -Vy jste pán...
-Tohle s sebou tahat nebudu.
01:10:43 Na! Tady máš klíč od kufru, dej mi to tam!
01:10:47 Počkejte, já to hodím nahoru a klíč Vám hned přinesu.
01:10:49 Nezdržuj se! Pokud to nestihnu k obědu, přijdu na náměstí.
01:10:53 -Nezapomeň na Pasquala!
-Jo...
01:10:55 Na koho? Jo na Pasquala. Kruci, já si na toho chlapa nezvyknu.
01:11:01 Aspoň že mně můj pán dovolil najíst se. s takovou se shodneme.
01:11:04 Já totiž na posty nejsem stavěnej. Hodím to nahoru a jdu se najíst.
01:11:07 -Truffaldino!
-Ježíšmarjá...
01:11:09 Truffaldino, dal ti pan Pantalone měšec se 100 dukáty?
01:11:14 -No dal...
-Tak proč jsi mi ho neodevzdal?
01:11:18 -A on patří Vám?
-Co ti řekl, když ti ho dával?
01:11:24 No právě... On mi říkal, abych to dal svému pánovi.
01:11:27 -A kdo je tvůj pán?
-No Vy přece.
01:11:31 -Tak proč se ptáš, jestli mi patří?
-Já jsem Vás jenom zkoušel.
01:11:36 -Peníze jsou všecky?
-Určitě!
01:11:38 -Já si je pak přepočítám.
-Teda to bylo o chlup, tohle to.
01:11:44 Teď jsou peníze na správné adrese. A co řekne ten druhej?
01:11:48 No co by říkal? Peníze mu nepatří. Tak co bude říkat?
01:11:51 -Truffaldino! Hostinský je doma?
-Hostinský je doma.
01:11:54 Tak mu řekni, že budu mít k obědu hosta.
01:11:56 -Ať připraví ještě něco navíc!
-A co byste si tak přál?
01:11:59 Já nevím. Objednej takových 5-6 chodů.
01:12:03 -Ale ať si pochutnáme, ano?
-A to necháte výběr na mně?
01:12:07 Samozřejmě a koukej se vytáhnout. Já teď zajdu za panem Pantalonem.
01:12:13 Až se vrátím, ať je všechno přichystané.
01:12:16 To budete koukat, jak to tady bude klapat.
01:12:18 Truffaldino, tenhle papír s sebou tahat nebudu.
01:12:21 -Schovej mi ho do kufru!
-Už jako by tam byl.
01:12:24 A dávej pozor! Je to směnka na 4000 dukátů!
01:12:28 Směnka na 4000 du ká tů...
01:12:31 -Nezapomeň na Pasguala!
-Na Pasquala nezapomenu!
01:12:34 Truffaldino, prosím tě, dej pozor na tu směnku!
01:12:36 -Na tu směnku dám pozor.
-Nezapomeň na Pasquala!
01:12:39 -Ano, Pasquale.
-4000 dukátů!
01:12:43 -4000 dukátů.
-Pasquale! Pasquale!
01:12:47 -Na co máš dát pozor?
-Pasquale! Pasquale!
01:12:50 Směnka, směnka, směnka... Pasquale, směnka, Pasquale, směnka.
01:13:00 Já se z toho zblázním...!
01:13:03 Já si uložím směnku na Pasquala. Hlavně aby na to pokoj nepřišel!
01:13:10 Co to plácám? Tím se teď nebudu zdržovat.
01:13:15 Já se teď hlavně musím vytáhnout, protože je to poprvé,
01:13:18 možná taky naposled, co mně můj pán svěřil,
01:13:22 abych mu sestavil jídelní lístek.
01:13:25 Já mu teď musím ukázat, že se v tom vyznám.
01:13:28 A jak mu to teď mám ukázat, když se v tom vůbec nevyznám.
01:13:33 Číšník! Číšníku, pojď sem!
01:13:38 -Co je?
-Pojď sem!
01:13:43 Co mě lekáš? Ty seš číšník?
01:13:46 -Ano.
-Ty jedeš teda... Ty jedeš...
01:13:52 Prosím tě, zavolej mi pana Brighellu, potřebuju s ním mluvit.
01:13:55 Jo, při takovém nóbl obědě ani nezáleží na tom, kolik toho je,
01:13:59 ale jak se to naservíruje, že? Co?
01:14:03 Prosím tě běž...! Tam to chrastí, to je strašný!
01:14:10 Takový dobře prostřený stůl vydá víc než fůra jídel...
01:14:16 Pane Brighello, jdete jako na zavolanou.
01:14:19 Prosím Vás, můj pán si pozval na oběd kamaráda.
01:14:22 Potřebuju, abyste toho navařil víc. Děkuju!
01:14:24 Tak, to bysme měli... Já si teď musím...
01:14:28 To sebou ale musíte hodit, víte? Všecko aby tady člověk...
01:14:33 Jestli on to má všecko? Máte všecko, co k tomu potřebujete?
01:14:42 -Auvajs!
-V mé kuchyni je vždy všeho dost!
01:14:45 Já Vám do půl hodinky připravím takovou hostinu,
01:14:48 -jakou si budete přát.
-Co to bude?
01:14:50 Pro 2 hosty dáváme 2x po 4 chodech pro každého. Bude to tak dobře?
01:14:53 Můj pán říkal 5 nebo 6. Když jich bude 5 nebo 6 nebo 8,
01:14:57 to nehraje roli. Ale co to bude?
01:15:00 -Tak pro začátek polévka...
-Plévka...
01:15:02 -Smažená ryba...
-Ryba...
01:15:04 -Hovězí...
-Hovězí...
01:15:05 -A fricandeau.
-To je co? To neznám.
01:15:08 -Ty 3 znám, ale to 4. neznám.
-Myslíte to fricandeau?
01:15:10 To je francouzské jídlo. Něco jako zadělávané telecí.
01:15:14 -To je pravá delikatesa!
-Co to?
01:15:17 -Delikatesa!
-Jo, to z lesa tam dejte taky...
01:15:23 A pane Brighello, bude ještě něco potom?
01:15:25 -Potom bude pečínka!
-Vy umíte udělat pečínku?
01:15:27 Ano. To vezmu kachnu, očistím, nohy krk a křídla odseknu,
01:15:31 vykuchám, vypláchnu, uvnitř a na povrchu posolím,
01:15:35 posypu kmínem a svážu. Místo kmínu se dá použít majoránka.
01:15:38 To je podle chuti. Pak si na pekáči rozpustím tuk,
01:15:41 vložím do něj kachnu prsíčky dolů, dám do horké trouby a zvolna peču.
01:15:46 -Proč zvolna?
-Když je kachna na hřbetu
01:15:48 dost opečená, tak ji obrátím a prudce dopékám.
01:15:51 -No, to musíš prudce!
-Kachnu peču asi tak hodinu.
01:15:54 -Půl hodiny stačí!
-Pak ji vyndám, dám ji na prkénko
01:15:57 a podélným řezem ji rozdělím tak, aby na jedné straně zůstala celá
01:16:01 páteřní kost. Tu pak odseknu najednou.
01:16:03 -Pak ty půlky kachny položím...
-To jsem nevěděl, promiň...
01:16:06 ...a příčnými řezy ji rozdělím na 3 - 4 části.
01:16:10 -Stačí na tři!
-To je podle velikost kachny.
01:16:12 Pak díly kachny složím do 2 půlek tak, že je vedle sebe nakladu
01:16:16 na oválnou mísu, ozdobím hlávkovým salátem a rajčaty.
01:16:21 -A to je skvělá pečínka.
-Skvělá pečínka...?
01:16:35 -Že on to udělá...
-Ještě k tomu udělám salát.
01:16:37 -Salát ještě bude?
-Do misky dám květák rozdělený
01:16:40 na růžičky, na kostičky nakrájené fazolové lusky...
01:16:43 Nekecej...?
01:16:44 ...a na jemné nudličky nakrájené brambory.
01:16:47 Směs osolím, opepřím a dobře promíchám.
01:16:51 Na závěr lehce vmíchám 22 dkg majonézy.
01:16:53 -Dej tam 23!
-Hotovou směs upravím do hluboké
01:16:58 -skleněné misky...
-Do kotle, jasně!
01:17:00 ...potřu zbytkem majonézy a ozdobím.
01:17:02 -Já většinou dělám kopretinky.
-Dělá kopretinky...
01:17:04 Ušlehám bílek, z toho udělám okvětní lístky.
01:17:08 Stonek a listy udělám z petrželky. A na závěr si utřu
01:17:12 -žloutek s máslem...
-Na závěr si utřu hubu.
01:17:14 -...a z toho udělám střed té kopretiny.
01:17:16 -To je jarní salát.
-A je jarní salát.
01:17:27 -A ještě udělám paštiku.
-No jo...
01:17:30 Staženého a vyvrženého divokého králíka opláchnu...
01:17:33 -Taky tě opláchnu...
-...oddělím zadek a vykostím.
01:17:36 Vykostěný zadek popepřím, pokladu cibulkou a zatížím.
01:17:39 A tak ho nechám v chladné místnosti až do rána.
01:17:42 -To někdo šlohne!
-Předek uvařím, oberu z kostí.
01:17:45 Druhý den ráno umelu vykostěný zadek i s cibulí.
01:17:49 Uvařenou zvěřinu z předku, telecí játra a slaninu.
01:17:53 Pak přidám nadrobno nakrájené hříbečky podušené na másle,
01:17:57 -cibulce, petrželce a koření.
-Já to nevydržím...
01:18:00 Pak si vezmu hrnec, vymažu ho máslem, vysypu strouhanou houskou.
01:18:05 -Já tě sežeru!
-Směs do toho vložím,
01:18:08 pokladu na jemné lístečky nakrájenou slaninou.
01:18:12 -Už to neříkej!
-Přikryju pokličkou,
01:18:14 dám to do vodní lázně a 2 hodiny vařím.
01:18:16 To bude skvělá paštika!
01:18:32 A ještě udělám puding.
01:18:35 -Vezmu 2 litry mléka a nechám ho...
-Prosím tě, co to je ten pudlik?
01:18:41 To není pudlik, to je puding.
01:18:43 Já ani nevím jak to všecko, cos tady vyjmenoval,
01:18:47 rozložíme na stůl. A ty mně cpeš pudlik.
01:18:52 To je to nejmenší! To udělá číšník!
01:18:54 Číšník? Ty ses asi zbláznil. Tady musím na všechno dohlížet já.
01:18:58 -Na tom aranžmá strašně záleží.
-To je strašně jednoduché.
01:19:02 Sem dáme polévku, sem rybu, sem hovězí a sem fricandeau.
01:19:05 A vprostřed máš díru. Takže polévku dám na pravou stranu.
01:19:09 -Polévku doprostřed!
-Na pravou stranu.
01:19:11 Když dám polévku na pravou stranu, musím ji prohodit s fricandeau.
01:19:15 Vždyť ty tomu rozumíš jako koza petrželi.
01:19:17 Možná umíš vařit, ale neumíš prostírat.
01:19:20 -A neďobej mě!
-Ryba, hovězí, omáčka..
01:19:24 -Já ti říkám, neďobej mě!
-Fricandeau s omáčkou...
01:19:27 Já tě budu taky ďobat! Chceš to vidět?
01:19:31 -Hovězí s omáčkou bude tady.
-Ďob, ďob...
01:19:35 -Polévka a ryba tady...
-Ďob, ďob, ďob.
01:19:38 Ďob, ďob, ďob, ďob, ďob, ďob.
01:19:50 Tak, teď seš vprostřed, seš polívka, a dávej pozor.
01:19:53 Já vedle tebe rozložím 5 jídel. Víš, co je tohle?
01:19:56 -Nevím.
-Nevrť se, vybryndáš se!
01:20:01 Dávej pozor! Tady bude hovězí.
01:20:07 Prosím tě, nečum na mě jako na vola.
01:20:13 Říkám, že tady bude hovězí. Rozumíš tomu? Hovězí...
01:20:16 Podívej. Udělám ti to takhle, abys tomu rozuměl.
01:20:20 Tady je hovězí... Sem dáme omáčku...
01:20:24 Sleduješ to, jo? Vedle postavíme rybu...
01:20:28 Ty to vůbec nesleduješ! Já jsem řekl postavíme rybu.
01:20:32 Copak můžeme rybu postavit nebo co? Sleduj to!
01:20:37 Tady doprostřed dáme to fikando. To je to, co neznám.
01:20:41 Teď je to prostřený...! To je paráda...!
01:20:44 Jo, jo, akorát, že ta omáčka je daleko od toho masa.
01:20:47 To je takovej problém? Tak vezmeme tu omáčku
01:20:50 a dáme ji trošku blíž k tomu masu. Aby byl Brighella spokojenej, no!
01:20:56 -Teď je tam ta ryba sama.
-Brighello, neštvi mě!
01:21:00 -Ta ryba celej život plavala sama.
-Ta ryba by měla být...
01:21:06 -Truffaldino, co to tady děláš?
-Učím tady Brighellu prostírat.
01:21:09 -A co ty papírky?
-To je ta směnka.
01:21:12 Vždyť jsem mu to musel nějak... Hááaaa...
01:21:17 Tohle, že je moje směnka?
01:21:23 -Vždyť to má ohromnou cenu!
-Já to poslepuju...
01:21:26 Zasloužil bys pořádně nařezat!
01:21:30 Tak se na to podívejte, pane Pantalone?
01:21:33 -Viděl jste někdy většího troubu?
-Mně to přijde spíš k smíchu.
01:21:38 Horší by bylo, kdyby se to nedalo napravit.
01:21:41 Ale takhle Vám napíšu novou směnku a bude.
01:21:44 Jenže co kdyby ta směnka byla z ciziny, ty pitomče jeden!
01:21:48 To je právě proto, že Brighella neumí správně prostřít.
01:21:51 -Prosím tě, běž už!
-Jemu se člověk ničím nezavděčí!
01:21:54 Tak půjdeš, nebo ne?!
01:21:56 Seberte si to, pane, bude Vám to pak scházet.
01:22:00 Já totiž tvrdím, že na aranžmá strašně záleží.
01:22:03 -Na aranžmá záleží, ale..
-Trhni si nohou, nerozumíš tomu...
01:22:07 HÁDAJÍ SE DÁL
01:22:20 Někdy vypadá, že je všemi mastmi mazaný a někdy se chová jako blbec!
01:22:26 Dostaneme něco k jídlu, nebo ne?
01:22:28 Jestli budete chtít 5 chodů, budete si muset chvilku počkat.
01:22:31 Jakých 5 chodů? Co to povídáte? Ani nápad!
01:22:35 -Proč?
-Ani nápad...
01:22:39 Trošku rýže, něco k tomu a dost. Já nejsem žádný labužník.
01:22:45 Slyšel jste Brighello? Zařiďte se podle toho.
01:22:49 Ale kdybyste měl přece jen na něco chuť, něco bych Vám uvařil.
01:22:53 -Ne!
-Já bych Vám něco usmažil.
01:22:56 -Ne!
-Já bych Vám něco upekl.
01:22:58 Já bych Vám někoho udusil.
01:23:03 Tak kdybyste tam měli kulaté... masové knedlíčky...?
01:23:12 Já mám totiž potíže se zubama.
01:23:16 Slyšel jste, Brighello? Kulaté masové knedlíčky.
01:23:20 Kdybyste byli tak laskavi a odebrali se do jídelny.
01:23:22 -Já za chvíli budu nosit na stůl.
-Ne, ne, ne!
01:23:25 Řekněte Truffaldinovi, ať nás přijde obsluhovat.
01:23:28 -Komu?!?
-Brighello, já vím...
01:23:33 -Dobrý den.
-Dobrý den.
01:23:35 Opravdu Vám bude stačit takový skromný oběd, pane Pantalone?
01:23:39 Ale milý, zlatý, já se spíše divím, že si se mnou děláte starosti.
01:23:43 Vždyť já bych byl měl pozvat Vás. A zatím zvete Vy mě.
01:23:49 -Dobrý den.
-Dobrý den.
01:23:51 Přijal jsem Vaše pozvání jenom proto, abych se trochu uklidnil.
01:23:54 Já se ještě celý třesu strachy. Nebýt Vás, tak mě určitě propíchl.
01:24:00 -Já jsem rád, že jsem přišel včas.
-Já jsem také rád, že jste...
01:24:04 Ale v tomto hostinci je opravdu skvělá obsluha.
01:24:11 Prosím tě, Truffaldino, nech těch opiček a dávej radši větší pozor!
01:24:19 Račte se prosím odebrat do jídelny. Já už budu servírovat.
01:24:30 Au...
01:24:34 Fuj, to bylo teda o fous. To tam nemůžu odnést jen tak.
01:24:38 Já se vždycky řídím zásadou: Vždy připraven.
01:24:41 Nejprve to musím ochutnat, pak to... jééé...
01:24:46 No ten to navařil... Hmmm...
01:24:51 Ten to navařil tak, že to tam možná ani neponesu.
01:24:56 No a to je 1. chod. Jaké budou ty další?
01:24:58 Já to tam šoupnu... Polívka!!!
01:25:04 -Truffaldino!
-Co pro mě máš?
01:25:07 -Je to horký!
-Netancuj mi s tím!
01:25:10 Neumíš nosit horkou mísu? Zastav to, kruci!
01:25:14 Ukaž! Hmmm... To je hovězí...
01:25:18 Nebo teleci...?
01:25:20 Nebo tak smrdíš ty...?
01:25:27 No, to není ani hovězí, ani telecí. To je jehněčí, jo!
01:25:31 Prosím tě, já ti ukážu, jak se to nosí. To se vezme takle...
01:25:35 Jau... Jau...
01:25:38 -Kam jdeš?
-Jé, to je smůla.
01:25:41 -Kam neseš tu mísu?
-Já tady nosím na stůl.
01:25:48 -A pro koho?
-No pro koho asi...?
01:25:53 -No pro koho asi?
-No přece pro Vás!
01:25:58 Jak to, že nosíš pro mě, když ještě nejsem doma?
01:26:01 -Já jsem Vás viděl oknem.
-Chytrej!
01:26:05 Mě nedoběhneš, čahoune!
01:26:10 Truffaldino, jak to, že napřed nosíš maso?
01:26:13 To je tady v Benátkách normální. Tady se nejprve jí maso.
01:26:17 -A potom na závěr se jí polívka.
-Já to tak nechci!
01:26:20 Já chci napřed polévku a potom maso.
01:26:23 Tohle odnes do kuchyně a pospěš si! Chci si po obědě lehnout!
01:26:28 Já se snad nedovím, jestli je Beatrice v Benátkách.
01:26:31 Jauuu...
01:26:33 Já nevím, co se dovíš o Beatrice, ale pracky máš asi plechový.
01:26:41 -Truffaldino!
-No?
01:26:43 -A... a...
-Ten druhej host už se vrátil!
01:26:47 Běž, prostři mu tam a přines polévku, jo?
01:26:49 Tohleto, ukaž? Pálí to? Nepálí. To bude asi to fikando.
01:26:52 Fikando!!!
01:27:02 To je taky zaměstnání, člověče...
01:27:13 Já tady běhám jak blázen...
01:27:17 Ty tady párkrát foukneš... A prachy máme zhruba stejný, co?
01:27:30 Já se ti divím... Když se mně podaří obsloužit
01:27:32 oba dva pány najednou, tak to přece bude naprostá paráda, ne?
01:27:38 Kam jsi vyrazil, chlapče? Na výlet? Na výlet?
01:27:44 Prostřu já! Ty půjdeš pro polívku!
01:27:56 -Tak, ukaž.... Dej to sem!
-Ty máš starat o tenhle stůl!
01:28:00 -O tenhle se postarám já sám!
-Postarám se o oba, když dovolíš!
01:28:06 Pusť to!
01:28:10 Pusť to, ti říkám!
01:28:16 Zbláznil ses, nebo co?
01:28:18 -Pusť to!
-Dej mi tu polívku!
01:28:20 -Pusť to!
-Dej mi ji!
01:28:22 Ruce vzhůru! Výborně!
01:28:28 Běž pro další chod!
01:28:35 Nejsem blázen! Když se chce honit jako pes,
01:28:38 má to mít. Spropitné stejně musím dostat já!
01:28:42 -Truffaldino!
-Už běžím, pane!
01:28:45 -Jdi si obskočit svýho pána!
-Vypadni odsud!
01:28:48 Už běžím. Už běžím...
01:28:52 -Truffaldino!
-Už běžím, ježišmárjá...!
01:28:55 -Óóo..
-Já mu to dám...
01:29:00 Tys neslyšel, že volá mě?! Vypadni odsud!
01:29:03 -Je to pošuk!
-Cos to říkal?!
01:29:07 -Že jsi pašák.
-No proto!
01:29:13 Knedlíčky...!
01:29:17 Já bych jim to klidně odnesl sám. S tím bláznem se ale nebudu hádat.
01:29:23 Truffaldino! Knedlíčky pro tvýho pána!
01:29:27 -Knedlíčky?
-Objednal si knedlíčky.
01:29:30 A teď babo raď...
01:29:34 Ježíš, to nebylo na Vás...
01:29:44 Odpusťte, já jsem to jenom tak prsknul, jo...
01:29:47 Ona se toho baba teda hned chytla.
01:29:52 Promiňte, já se omlouvám. Promiňte.
01:29:56 Rozumíš, to je taková blbost. Já nevím, komu to mám dát.
01:29:59 Když to dáš tomu, kdo si to neobjednal,
01:30:02 bude se toho dožadovat ten, co si to objednal.
01:30:04 Jestli to mám rozdělit...?
01:30:07 To je nápad! Já to rozdělím.
01:30:10 Každopádně to dostane ten, co si to objednal.
01:30:14 Ten, co si to neobjednal, nebude protestovat.
01:30:18 A ještě mně jeden zbyl. Myslíš, že to mám taky rozdělit?
01:30:25 To když rozdělíš, nikdy to nerozdělíš přesně.
01:30:27 Oni by se to mohli domáknout... Já to sežeru a je to!
01:30:31 Knedlíčky!!!
01:30:36 Truffaldino! Puding!
01:30:39 Prosím tě, teď mě neruš! Já nesu knedlíčky.
01:30:42 -Ne! Knedlíčky patří támhle!
-Ty si myslíš, že já to nevím...?
01:30:47 Tam ten se jima přecpal, tak tomuhle posílá na ochutnání.
01:30:56 Oni se znají...? To snad mohli obědvat spolu, ne?
01:31:13 -Co to je?
-Puding...
01:31:18 To je ten pudlik...?
01:31:22 Ježíšmarjá, to je krásný...
01:31:27 -A pro koho to je?
-Pro tvýho pána!
01:31:30 A jó... No, tos mně výrazně pomohl!
01:31:42 Kterýmu to mám dát?
01:31:44 Řekl bych, že tomu žravějšímu, ne? Ať máme pokoj, co říkáš...?
01:31:48 Já mu to šoupnu a uvidíme.
01:31:53 Ježíšmarjá...!
01:31:58 Podívej, co to dělá...!
01:32:01 Todle je pudlik, jo...?
01:32:05 To bych spíš řekl, že je to ratlik, ne?
01:32:09 Ale vůbec to teda nesmrdí jako ratlik nebo pudlik.
01:32:13 Mně to teda nedá. Já musím aspoň kousek ochutnat...
01:32:17 Ježíš, to je dobrý! No...!
01:32:20 -Truffaldino!
-Ano...!
01:32:37 Co tady děláte?!?
01:32:42 Tady se to hemží ratlikama a pudlikama...
01:32:46 Honem do boudičky...! Honem do pokoje! Honem do pokoje!
01:32:58 -Truffaldino!
-Ano! Už jdu! Hned jsem u Vás!
01:33:00 -Truffaldino, co děláš?
-To se těžko popisuje...
01:33:04 Cože?
01:33:08 -Já jsem šel...
-Co to tady vyvádíš?
01:33:10 ...pro čistý talíře, zakopl jsem, a teď se tady takhle válím...
01:33:17 Byl bys tak laskav a zeptal se v kuchyni
01:33:20 jestli bude ještě něco k jídlu?
01:33:23 Já bych si totiž po obědě taky takhle rád lehnul!
01:33:26 Dobře, pane. Já se zeptám číšníka. Číšníku!
01:33:29 Bude pro pána ještě něco k jídlu?
01:33:33 Pudlika ti nedám! Já si to tady...
01:33:39 Když už jsme se tak zkontaktovali, prosím tě, já bych si to k tobě
01:33:43 na chvilku dal.
01:33:56 Jenom mi to chvilku opatruj. A ne abys mi to snědla.
01:33:59 Dívej, jak je hladovej, dívej! Nedávej mu!
01:34:04 Nikomu nedávej, jo?! Nikomu nedávej!
01:34:07 Tak... Jé!
01:34:10 -Co to zase děláš? Co to neseš?
-Ovoce!
01:34:13 Ovoce! Takhle on nosí ovoce!
01:34:16 Seš normální? Někdo přijde, zezadu tě přepadne...
01:34:20 -Takhle tě zalechtá...
-Ne!
01:34:21 Jak to můžeš takhle nosit? To musíš nosit tak,
01:34:24 aby ses zároveň chránil! Já ti to ukážu...
01:34:28 To se nosí takhle...!
01:34:35 Ovoce! Ovoce pro mýho druhýho pána...
01:34:46 Budeme uklízet! Pomalu dojídají!
01:34:49 Včera jsem ti viděl na trhu věc, člověče...
01:34:52 Chlap ti vzal talíř... ...takhle to vyhodil...
01:34:56 Viděls to? Takhle se mu to tam točilo.
01:35:01 Jenom to vzal... Viděls to?
01:35:05 No, no, no... On to taky dělal napotřetí...
01:35:10 Takhle to vyhodil, víš...? Jéééé...
01:35:28 Člověče, teď jsem pochopil, proč oni tě tak platěj!
01:35:32 Ty máš teda fuk!
01:35:35 Podrž to! Já jdu pro špinavý nádobí.
01:35:39 Jak Vám to chutnalo, pane? Chutnalo? No muselo...!
01:35:43 To jsem rád. To jsem moc rád...
01:35:47 Pane! Chutnalo?
01:35:49 On spí! Člověče, on spí. Nafutroval se a spí.
01:35:54 Ticho...! Chceš mně ho probudit, nebo co?
01:36:15 Ty seš takový čuně... Ty to napětí nemůžeš ustát...
01:36:22 -Jééé...
-Neřvi, proboha!
01:36:26 Já mám tady někde ten pudlik... Ale teď...
01:36:29 Máš ten pudlik? Dyť jsem ti dal pudlik, ne?
01:36:33 Dej mi to...! Tys mi ho snědla?
01:36:37 A kde je to? Já jí dám pudlik, smíchy se třese jak ratlik...
01:36:44 A furt dělá takhle... jo?
01:36:47 Jo vy jste si to posílali, jo?
01:36:51 Jééé... A já jsem ti tak věřil... To mě na tebe moc mrzí!
01:36:56 Ukaž, vrať to sem! Tohle nechci! Tam jsou jeho tlapy!
01:37:01 To ne! Když, tak mu dej! Nabídni si!
01:37:03 Posílejte si to! Klidně si to posílejte!
01:37:05 Ochutnejte, je dobrej. Ať jste spokojeni.
01:37:08 Já jsem taky spokojenej. Já jsem obsloužil 2 pány najednou!
01:37:11 A teď se jdu nacpat za čtyři! Děkuju vám!
01:37:40 Teda jak mi naše slečna důvěřuje. Posílá mě s psaníčkem do hospody.
01:37:46 Sloužit zamilované ženské není žádný med.
01:37:49 Co ta se natropí hloupostí...
01:37:51 Pana Silvia miluje tak, že by si kvůli němu málem sáhla na život.
01:37:54 A přitom posílá psaníčka úplně nějakýmu cizímu pánovi
01:37:58 přímo do hospody.
01:38:01 Leda, že by chtěla mít jednoho na zimu a druhýho na léto...
01:38:05 -Hej! Kde jste kdo?!
-Co je?
01:38:09 Jejej...
01:38:13 Bydlí tady nějaký pan Federigo Rasponi?
01:38:15 -Já bych mu něco předala.
-Zavolám ti jeho sluhu.
01:38:19 -Počkej tady!
-Sluhu...?
01:38:22 Sluhu...
01:38:24 -Jééé...!
-Kdo se po mně ptá, co? Kdo?
01:38:30 -Nikde nikdo, no.
-Já...
01:38:34 Nech toho a slez z tý střechy, nebo tě zase srazím.
01:38:37 Víš to, že tě trefím vždycky...
01:38:39 -Čau.
-Čau.
01:38:42 -Jééé... Dobrý den...
-To mě mrzí, že Vás ruším.
01:38:48 Mě vůbec nerušíte. Jsem Vám k službám.
01:38:52 -Jo...?
-No...
01:38:54 -Vidím, že jste byl zrovna u stolu.
-Tak jsem byl, no... To je toho...
01:38:59 Jsem se nacpal... Mám břicho jak buben...
01:39:03 Ale tedy musím Vám říct, že já když je vidím,
01:39:07 ta vaše dvě kukadla... Tak...
01:39:10 No není nic lepšího na vytrávení...
01:39:15 On je galantní...!
01:39:18 Já jen odevzdám tu lahvinku a hned se Vám budu věnovat, zlatíčko...
01:39:22 A říká mi zlatíčko!
01:39:24 -Jauvajs!
-Neřvi!
01:39:27 No tak jsem tě trefil. To je toho, no...
01:39:30 Naše slečna posílá dopis panu Federigu Rasponimu.
01:39:33 Já ale nechci jít dovnitř do hospody. Tak jsem si myslela,
01:39:36 že když jste jeho sluha, tak že s tím budu obtěžovat Vás.
01:39:38 Já mu to odevzdám. Ale ještě než mu to odevzdám,
01:39:40 já bych rád něco vyřídil Vám.
01:39:43 -Od koho?
-Od jednoho kavalíra.
01:39:48 Neznáte vy náhodou nějakého Truffaldina Battochia od Bergama?
01:39:55 -To je on!
-Je to fešák, co?
01:39:57 Tak to není on!
01:40:01 Tak on možná zase není takovej fešák, jak byste si představovala.
01:40:05 -On je takovej normální fešák.
-Aha...
01:40:08 On je takovej rozložitej fešák jako já.
01:40:11 Hubu má dobře proříznutou, vyzná se v tlačenici
01:40:14 a má manýry jak hrabě.
01:40:21 -Takovýho já určitě neznám.
-A mám Vám ho teda ukázat?
01:40:27 No bez toho to nepůjde. Musím si ho přece prohlídnout!
01:40:30 -Se tady postavte...
-Jo.
01:40:33 Já pro něho skočím. To pro mě není žádnej problém.
01:40:36 Já jsem hned zpátky, jo?
01:40:41 Tady vždycky normálně bývají dveře... a...
01:40:46 Šmarjá... On to někdo posunul...
01:40:51 On bude za chvilku támhle jako procházet, jo?
01:40:56 Že by to nebyl on?
01:41:03 Ó... Čau!
01:41:07 Ty moje roztomilé... ...koňské mládě...
01:41:15 Co si mám o tom myslet?
01:41:19 -Áááá!
-Tak co?
01:41:21 -Co jste na něho říkala?
-Na koho?
01:41:23 No na toho! On se do Vás zbláznil a nebyl si schopen vzpomenout
01:41:26 ani na hříbě...
01:41:31 -Viděla jsem tu jenom Vás.
-No neříkejte...!
01:41:36 -Tak to jste Vy? Vy mě máte rád?
-No mám...!
01:41:40 -A proč jsi mi to neřekl rovnou?
-Protože jsem stydlivej!
01:41:45 -No, já jsem taky trošku stydlivá.
-To je ohromný!
01:41:49 Tak Vy jste stydlivá, já jsem stydlivej...
01:41:51 -Vezmeme se a budeme stydlivej pár.
-Ale abych ti pravdu řekla...
01:41:56 -...tak jsi mi docela padl do oka.
-Vy jste mi tam taky padla...
01:42:04 Jo?
01:42:05 -Ale stejně, musím se zeptat, jo?
-No?
01:42:07 -Promiňte, jste pořád ještě...?
-Co?
01:42:12 Jste ještě pořád...?
01:42:15 Jako myslím... rozumíte...? Jste ještě pořád...?
01:42:24 No, no, no... Co?!
01:42:30 No ne co? Buďto ano, nebo ne?
01:42:37 Ano nebo ne?
01:42:41 -No to se ví, že ano!
-To je ohromný!
01:42:44 Protože já jsem taky pořád... ...ještě svobodnej...
01:42:48 Jenže já jsem se mohla vdát už nejmíň 100x.
01:42:51 -Ale, ale...
-Nech toho!
01:42:53 Jenže jsem napadla na žádnýho, který by mi za to stál.
01:42:56 A nemohl bych to bát já? Že byste na mě jako padla...
01:42:59 ...a já bych Vám za to stál?
01:43:18 Abych Vám řekla pravdu, vy máte v sobě něco takovýho,
01:43:21 že se musím krotit.
01:43:25 No ale vy teda máte v sobě taky něco takovýho,
01:43:28 že se musím začít krotit...
01:43:31 -Jo?
-No nechte toho!
01:43:37 To mně teď nedělejte...!
01:43:42 To mi teď nemůžete dělat.
01:43:44 Nejdřív mi dejte dopis, já to odevzdám.
01:43:46 -A pak si o tom můžeme promluvit.
-Na!
01:43:50 -Mimochodem, víš co v něm je?
-Nevím, ale jsem strašně zvědavá.
01:43:55 Právě. Já bych se strašně nerad dostal do průšvihu.
01:43:59 -To já taky.
-Strašně nerad bych něco odskákal.
01:44:02 Dokud nebudu vědět, co v něm je, tak ho neodevzdám.
01:44:05 -Mohli bysme ho otevřít.
-No...
01:44:08 -Ale jak ho pak zase zavřeme.
-S tím si nedělej starosti.
01:44:10 Na zalepování dopisů jsem mistr.
01:44:13 Na to fláknu chleba a nikdo to nepozná.
01:44:17 -Ale, ale? Tak se na něj podíváme.
-Tak jo.
01:44:19 -Číst umíš?
-No. trochu.
01:44:22 -Ty určitě líp...
-No, já trochu... taky teda...
01:44:32 -Tak se na něj podíváme!
-Počkej! To nemůžeš tak najednou!
01:44:36 Já musím nejprve obhlédnout terén.
01:44:44 -Zatím dobrý...!
-Jo?
01:44:47 -Nikde nikdo!
-Jo?
01:44:49 Je to dokonce lepší, než jsem si myslel.
01:44:51 -Aha?
-Jenom já jsem tu.
01:44:55 -A už se blížím...
-No, jo...
01:44:58 Nikdo mně nebrání... Ručičky šátralky už se přibližují.
01:45:04 -Jo.
-A už po krčku sahají...
01:45:05 Jéééé!!!
01:45:09 Ticho! Ticho! Ticho!
01:45:17 Nenápadně při zdi...!
01:45:21 Stůj! Otoč se! Hele, dopis...?!
01:45:27 -Truffaldino!
-No to jsou dneska lidi...!
01:45:31 Oni na zemi nechají ležet dopis! Člověk aby k tomu chodil...!
01:45:35 Ohýbal se, otevíral ho... A nakonec snad ještě i četl...?
01:45:40 -Tak čti!
-Ne, čti ty!
01:45:42 Protože ty znáš slečnin rukopis líp než já. Čti!
01:45:48 No jo... Abych ti pravdu řekla, tak já z toho nerozluštím ani "ň".
01:45:52 Abych ti pravdu řekl, tak já jenom to "ň".
01:45:57 -Tak na co jsme to otevírali?
-Já jsem ho neotevíral.
01:45:59 -A kdo ho otevíral.
-No já rozhodně ne!
01:46:01 -No kdo ho otevíral?
-Musíš se zamyslet sama nad sebou.
01:46:04 Tys mě tady postavil, abych ho tady držela, že obhlídneš terén.
01:46:08 -A já jsem takhle držela ten dopis.
-A při té příležitosti...
01:46:11 -Já jsem se pak lekla a trhla jsem.
-Trhla jsi a otevřela ten dopis.
01:46:15 A teď se snažíš svést to na mě. To ti nevyjde.
01:46:19 A nedělej mně tady skandály hned v prvních fázích vztahu!!!
01:46:33 Já ti něco řeknu. Nikdy jsem to ještě nikomu neřekl.
01:46:37 -Já sem tam nějaký písmeno znám!
-Já taky...
01:46:44 -No tak to budeme číst spolu.
-Neštvi mě!
01:46:47 Pojď, přečteme si dopis... Pojď na to!
01:46:49 Pojď na ten dopis! Pojď, kruci, pojď!
01:46:52 Podívej... tohle to je "D".
01:47:03 -"R" a "A".
-No vidíš, no...
01:47:08 -No neblázni, to máme skoro celý...
-No...
01:47:11 -Dra... No jo, "dr" a "a"..
-Podívej...
01:47:16 -Tohle je "V" to znám.
-Jo?
01:47:18 -To je drav...
-Aha?
01:47:20 -Drav...
-Drav...
01:47:24 To je dravý. To je dravý...
01:47:28 -To je dravý?
-No...
01:47:30 -A to je blbost, ne?
-Možná je to taky blbost.
01:47:32 To je taky možný.
01:47:35 -A nemůže to být "H"?
-Prosím tě "H"?
01:47:37 -Jako drahý...
-Drahý...!
01:47:41 -No to je drahý!
-To je drahý!
01:47:44 A co je dál. Truffaldino, co je dál?
01:47:46 Počkej... Drahý, ne ňňň...
01:47:55 -Truffaldino...
-No?
01:47:56 Ale to polední písmenko je "A". To já znám.
01:47:58 -Jo?
-Takže drahá!
01:48:00 Drahá...! No ale to je pěkná blbost.
01:48:03 Přece ona ho nebude oslovovat: drahá.
01:48:07 Ne, to je drahý. Tos řekla správně. Drahý.
01:48:10 -Tak a teď dál...
-No jo, ale kdyby to bylo drahý,
01:48:15 tak by to muselo mít na konci ten ocásek dolů!
01:48:25 Co to meleš?! Jakej ocásek dolů?
01:48:30 -Dra hý...
-Co ty víš o ocáskách?
01:48:33 Ona mu píše drahý a ocásek jde nahoru!
01:48:37 Cha, cha, cha!
01:48:38 -Píše mu drahá! To je "A"! To znám!
-Ona mu píše drahý!
01:48:42 Ona mu nemůže psát drahá a ocásek jde nahoru!
01:48:45 -Truffaldino, nehádej se se mnou!
-Ty se se mnou nehádej!
01:48:48 -To je "A"...
-A ocásek jde nahoru...!
01:48:51 -Ocásek jde nahoru, nahoru!
-A je to drahá a drahá...!
01:48:55 Kam jde o cá sek...?
01:49:08 -Co tady děláš?
-Co tady děláš?
01:49:12 Já vás jenom tlumočím...
01:49:14 -Jdu pro Vás!
-Jdu pro Vás, říká.
01:49:17 -A proč?
-A proč, se ptá?
01:49:20 -Slečna Vás shání...
-To je pěkně blbý při jeho věku!
01:49:23 -Shání Vás prý nějaká slečna.
-A co ten papír?!
01:49:27 A co ten papír, ptá se můj pán. To je ten dopis.
01:49:30 -Ne!
-Samozřejmě, to je dopis pro mě!
01:49:34 Takže ty mi budeš pořád otevírat dopisy, ty čmuchale jeden?
01:49:37 -Nezlobte se...
-Tak se na to podívejte, pane...
01:49:40 -Drahá...
-Drahý!
01:49:44 -Drahý!
-Dyť to říkám, ocásek jde nahoru.
01:49:48 Tady mi píše slečna Clarice, že Silvio zase řádí jako pominutý.
01:49:52 -A ten ničema mi ten dopis otevřel.
-Jsem ho neotevřel...
01:49:55 -Nemáš v tom náhodou taky prsty?
-Já o ničem nevím, pane...
01:49:58 -Tak kdo ten dopis otevřel?
-A kdo ho přinesl?
01:50:02 Truffaldino ho měl dát svému pánovi.
01:50:05 Jenže Smeraldina ho dala Truffaldinovi.
01:50:07 -Ty práskači!
-No a co?
01:50:09 To jsem si teda nemyslela, že to takhle všechno tady vyžvaníš!
01:50:13 Že je to tvoje dílo, ty slepice jedna ukdákaná?!
01:50:17 Že ti jednu vrazím... KDÁKÁNÍ A KOKRHÁNÍ
01:50:23 Tak dost! Tohle si tady ještě nikdo nedovolil!
01:50:27 A já se divím, že si s tím začínáte právě Vy.
01:50:29 -Cože? Ještě odmlouvat mi budeš?
-Stejně mě nechytíte!
01:50:33 -To byste musel mít mladší nohy!
-No počkej...!
01:50:36 -No, no, no...
-Počkej, já ti ukážu...!
01:50:42 -Kampak?
-Já?
01:50:44 -Ano.
-Já se tu jen tak procházím.
01:50:47 Truffaldino, proč jsi ten dopis otevřel?
01:50:51 Já jsem ho neotevřel, to Smeraldina...
01:50:53 Žádná Smeraldina, lotře! Tys to byl!
01:50:58 Ten ráno, teď tenhle...
01:51:01 To už jsou 2 otevřené dopisy za jeden jediný den.
01:51:05 No je toho hodně, já vím, no...
01:51:11 Tak pojď sem!
01:51:15 No pojď sem!
01:51:19 Pojď sem...!
01:51:24 Pojď ke mně, Truffaldinku...!
01:51:29 Pojď k páníčkovi! Pojď ke mně, ty lumpe jeden!
01:51:36 Páníček ti něco dá...
01:51:39 No copak dostaneme?
01:51:41 Teď mi to došlo, co by dostal Truffaldinek.
01:51:46 -Truffaldino, pojď sem!
-Já tam nemůžu.
01:51:48 -Povídám ti, pojď sem!
-Já tam nemůžu.
01:51:50 Já vím, že to říkáte, ale já se strašně bojím...
01:51:54 -Já se s tebou nebudu rozčilovat!
-Nerozčilujte se.
01:51:57 To fakt potom jde na nervy. Tak to mně prošlo!
01:52:01 Ale proč on chtěl, abych si stoupnul sem, když je to jedno...
01:52:04 Já ti dám...! Ty mameluku!
01:52:11 Co to děláte? To se dělá? Takhle kopat sluhu?
01:52:16 Když se sluha pánovi nelíbí, tak se má vyhodit!
01:52:20 Ne, aby se takhle kopal! Kdo to kdy viděl?
01:52:23 Takhle kopat sluhu...! Kdo to kdy viděl?
01:52:26 Co čučíš, ty...?!
01:52:39 Co to meleš?
01:52:41 Já tady jenom říkám, že to se nedělá,
01:52:45 aby cizí pán takhle kopal cizího sluhu.
01:52:48 To je potom taková ostuda pro jeho vlastního pána...
01:52:52 -Kdo ti nakopal?
-Von. Ne, on není doma.
01:52:55 Já ani nevím, jak bych Vám...
01:52:58 -Proč ti nakopal?
-Já nevím, já jsem šel kolem něj
01:53:00 a normálně, tak jako slušně, jsem mu plivnul na nohu.
01:53:06 A on mě kopnul...
01:53:14 Tak tys dostal nakopáno?
01:53:18 Tys držel jako beran, ani ses nebránil.
01:53:22 Ty jsi dopustil, aby na tvého pána dopadla taková hanba?
01:53:31 Pojď sem!
01:53:35 Tam už jsem jednou byl...
01:53:42 -Tak když máš tak rád nakopáno...
-Nemám! Nemám!
01:53:45 -Já ti ještě přidám!
-Né!
01:53:51 Tak...
01:53:54 Myslím že můžu říct, že jsem sluha dvou pánů.
01:53:59 Teď mně nakopali oba!
01:54:17 Největší potíž je, že já se vždycky ze všeho hned vylížu.
01:54:25 A už zase přemýšlím, do čeho bych se pustil, jo...?
01:54:29 Jestli se teda mám ještě do něčeho pouštět?
01:54:32 Jestli už toho nebylo dost? Co...?
01:54:36 Já myslím, že už toho bylo dost. Co...?
01:54:40 Já myslím, že jo...! Co...?
01:54:44 Mně něco říká, že ne.
01:54:48 Já bych mohl udělat ještě spoustu věcí, že jo?
01:54:50 Mohl bych jim třeba proluftovat kufry... třeba...
01:54:55 To bych klidně mohl udělat, protože klíče mám.
01:54:59 Jeden pán spí, druhej je pryč. Já bych to mohl udělat.
01:55:01 Tady je příznivé klima.
01:55:03 Ale kdo vám zadarmo přinese kufr?
01:55:21 -Ty se mně zdáš...?
-Ne, ty se mně zdáš!
01:55:28 A jo.... To byl ale smrdutej sen!
01:55:36 Ale kufry jsou tady. Kruci, já to budu muset zkusit.
01:55:39 Pane Bože, já se ti omlouvám, ale jestli se trefím napoprvé,
01:55:42 jdu do toho. Co já se naproluftoval kufrů...
01:55:45 A trefil jsem! A jdu do toho! Ježíšmarjá, ten jich tady má!
01:55:51 No to je věc!
01:55:55 Že jo?! No přesně!
01:56:03 Fuj! Tenhle jedinej byl dur!
01:56:09 Tady má nějaký vdolky na papíru... Taky papíry...
01:56:15 Někdy tam bývají zajímavé věci... Někdy tam bývají zbytky od oběda...
01:56:19 Někdy tam bývají třeba keksíčky...
01:56:23 Nebo tam najdete nějaký čokoládky...
01:56:27 Někdy tam třeba najdete i drobný penízky...
01:56:31 A když máte štěstí na kufr, jsou tam i papírový.
01:56:34 Ale já jsem si představoval, že ten kufr bude jiný, no...!
01:56:36 Ale tenhle mě zajímá. Ten bude dobrý...
01:56:40 Tak...
01:56:43 Prokristapána... Taky má tady papíry...
01:56:47 Ale tohle... To je jakoby mu to skládala nějaká ženská...
01:56:52 To je nádhera...
01:56:54 Tenhle kabát je velkej, tam by mohlo... ale nemá kapsy...
01:57:00 No nemá, no... Nemá kapsy...
01:57:02 Ukaž tenhle...? Podíváme se...
01:57:05 Tam nic není! Já se z toho zblázním!
01:57:08 Za našich mladých časů byly takový kufry, a teď nic!
01:57:12 Nic nenajdete! No tak teď něco mám...
01:57:27 To je obrovský...
01:57:31 A je to tam vzpříčený... To vůbec nechce ven!
01:57:39 Jo, už leze... Už to leze...
01:57:43 No to je nádhera...!
01:57:47 Já myslím to zlatý kolem. Ten uvnitř, to je hrozný ohyzda!
01:57:51 Ale koho mně to připomíná...?
01:57:54 Jo! On mně připomíná toho mýho druhýho pána, co spí.
01:57:59 -Truffaldino!
-On nespí! Ježíšmarjá!
01:58:04 Vůbec nevím co kam patří!
01:58:07 Jenom to tam tak provizorně nahážu. A až on odejde, tak to...
01:58:10 -Truffaldino!
-Já už jdu!
01:58:12 -Chcete něco, pane? Já už jdu!
-Jistě!
01:58:15 Jenom aby na nic nepřišel. Aby na nic nepřišel.
01:58:18 -Truffaldino, co děláš?
-Kartáčuju Vaše šaty.
01:58:23 -Jo? Aha...
-No...
01:58:27 -Komu patří ten druhý kufr?
-Který kufr...?
01:58:36 Ježíšmarjá, tady je kufr...? Já jsem si ho vůbec nevšiml...
01:58:43 A Vy přijdete, podíváte se, hned ho vidíte.
01:58:46 Tady jakej Vy máte zrak...?
01:58:53 -Podej mi můj černý kabát!
-Černý kabát...
01:58:56 -Černý kabát...
-Černý kabát!
01:59:01 Na barvě trváte, že jo?
01:59:07 -Trvám!
-To já zase pána znám...
01:59:10 Kdybych mu 100x tenhle brčálovej dal, on si ho nevezme a nevezme.
01:59:18 -Nebo vezme?
-Nevezme a nevezme!
01:59:22 -Černej kabát...
-Černej kabát!
01:59:25 Kdo to v tom bord... má hledat?
01:59:29 -Tenhle je takovej do černa...
-No to je on!
01:59:31 To je on? Já se s ním hledám a on to je on.
01:59:37 Ale jak ten Vám sekne!
01:59:43 -Co je tohle?
-To je taková podobizna.
01:59:46 Já jsem to našel tady v tom kufru.
01:59:50 Ha! Ale to jsem já...!
01:59:56 Ha! To je...
02:00:03 To je ta podobizna, co jsem dal Beatrice.
02:00:17 Truffaldino, jak se ta podobizna dostala do kapsy mého kabátu?
02:00:26 Tak teď tedy nevím, co mám povídat.
02:00:30 Pravdu! Pravdu! Říkej jenom pravdu!
02:00:33 -Pravdu...?
-Pravdu!
02:00:36 On po mně chce pravdu.
02:00:40 Pane, nezlobte se, já všechno pro Vás udělám.
02:00:43 -Ale pravdu, to po mně nechtějte!
-Truffaldino!
02:00:48 -Jak ses dostal k této podobizně?
-Já už si začínám vzpomínat...
02:00:54 To je taková moje podobizna... Já jsem si ji dal k Vám do kufru...
02:00:59 -Abych ji neztratil.
-Jak jsi k ní přišel?
02:01:04 -Pji..pji.. tě..
-Cože?
02:01:07 -Podědil.
-Podědil?!
02:01:14 Já jsem sloužil u jednoho pána a on z toho zemřel.
02:01:20 Mně po něm zůstala spousta takovejch všelijakejch věcí.
02:01:23 Já jsem to všecko rozprodal a jak na potvoru
02:01:26 mi tady zůstala ta podobizna.
02:01:29 A jak je to dlouho, co ten pán umřel?
02:01:32 -Týden.
-Týden?
02:01:34 Teda já plácám, co mně slina na jazyk přinese.
02:01:38 Ale zatím dobrý... Takže...
02:01:41 Truffaldino! Jak se jmenoval?
02:01:44 -On vystupoval v implo..
-Inko.
02:01:50 -Inko...
-Inko?!
02:01:52 -Inkognito?
-To taky.
02:01:56 Inkognito! Jak dlouho jsi u něj sloužil?
02:02:00 Tak 10-12 dnů.
02:02:03 Ono se to s tím chlapem nedalo dýl vydržet.
02:02:05 To byla Beatrice. Cestovala v mužském přestrojení.
02:02:10 -Inkognito.
-Inkognito.
02:02:12 Jestli je to tak, tak já si budu muset začít zoufat!
02:02:20 Pane Bože, on mně to žere!
02:02:25 On mně to žere i s navijákem.
02:02:29 No chlapče, tak to já ti ještě připepřím!
02:02:34 -Truffaldino.
-Ano?
02:02:36 -Byl mladý?
-Ten byl mladý.
02:02:38 Ne!
02:02:41 -Vousy.
-Vousy?
02:02:43 -No vousy!
-Vousy?
02:02:45 -Vousy neměl?
-Vousy neměl!
02:02:50 -Vousy neměl...
-Ježíšikriste, to bylo o fous...
02:02:56 -Truffaldino, odkud pocházel?
-No on furt tak pocházel...
02:03:00 -Co pocházel?
-No pocházel sem, tam...
02:03:05 -Z kterého města?
-Jo, to on kolikrát i...
02:03:08 -Z kterého pocházel?
-...z města do města pocházel...
02:03:11 On taky z toho... No pomožte mi...
02:03:16 -Z toho... no...
-Z Tu...
02:03:19 -Z Tu...
-Tu...
02:03:21 -Z Turina?
-Z Turina, no!
02:03:25 Každé jeho další slovo je ranou do mého srdce.
02:03:32 Truffaldino, a teď už, prosím tě, říkej jenom pravdu.
02:03:36 Zase chce pravdu.
02:03:39 -Ten tvůj pán je opravdu mrtvý?
-Ten je opravdu mrtvý.
02:03:44 Ne!
02:03:45 Ten, o kterém se bavíme, ten je opravdu mrtvý.
02:03:49 -Na co umřel,
-On umřel na nehodu.
02:03:52 Ona ho potkala nehoda a flákla s ním o zem.
02:03:57 -A on už se nikdy nepostavil.
-Ne!
02:04:02 Kde je pochovaný?
02:04:05 Šmarjá, ten chlap snad nikdy nebude mít dost!
02:04:09 Dobře, jak chceš. Jak chceš, chlapče...
02:04:11 -Takže pane...
-No?
02:04:13 -Tady...
-Tady? Tady, jo?
02:04:17 Počkejte, vy jste mě to nenechal dopovědět.
02:04:19 -Takže pane, povídám...
-Tady?
02:04:23 Tak když tak, tak to zkuste tady takhle...
02:04:28 -Tady, jo?
-Ne! Počkejte. Teď si vzpomínam...
02:04:30 -Tady.
-Tady?
02:04:32 -Ne, ne, ne!
-Tady, tady.
02:04:35 -Kde?
-Tady!
02:04:37 -Přesně tam, jak teď jste.
-Tady!
02:04:39 -Tak tady nikde.
-Ne!
02:04:44 Protože po mně přišel jiný sluha. Ze stejného kraje jako jeho pán.
02:04:48 Dostal povolení, dali ho do truhly a odvezli ho do jeho kraje.
02:04:54 A nebyl to ten, co po tobě chtěl, abys vyzvedl na poště dopis
02:04:59 jeho pána?
02:05:02 -Kdo to?
-Ten Pasquale.
02:05:10 Byl to ten Pasquale?
02:05:12 Říkají tady někteří, že to byl ten Pasquale.
02:05:24 Je veta po mých nadějích.
02:05:29 Ubohá Beatrice.
02:05:34 -Beatrice je mrtvá.
-Mrtvá?
02:05:40 Útrapy, cesty a zármutek ji zabily.
02:05:45 Já to nepřežiju! Mně pukne srdce!
02:05:53 Kruci, co to je za zapletenec? On se tváří jako Boží umučení...
02:06:00 Slzy mu kanou... Doufám, že za to nemůžou ty moje kecy...
02:06:06 Co je? Co je? Co je?!? Za to může ten obrázek!
02:06:10 Vždyť to vypadalo, jako by toho chlapa na tom obrázku znal?!
02:06:15 Pane Pantalone, ta poslední dodávka zrcadel byla jednou tak velká.
02:06:19 -No možné to je.
-Samozřejmě!
02:06:21 Třeba se ti moji mladí písaři spletli.
02:06:24 Projdeme to ještě jednou s účetním a uvidíme, jak se věci mají.
02:06:28 Já jsem si o našich dodávkách taky udělal výpis z účetní knihy,
02:06:31 tak to prostě porovnáme. A uvidíme, kdo na tom vydělá.
02:06:34 Jestli vy, nebo já!
02:06:38 -Truffaldino!
-Uuu!
02:06:44 Truffaldino, proč jsi vynesl můj kufr do síně?
02:06:47 Vždyť jste chtěl, abych Vám ho proluftoval. Tak jsem to udělal.
02:06:52 -Takže jsi to udělal?
-No nic moc.
02:06:57 Tak otevři kufr!
02:07:01 -Čí je ten druhý kufr?
-Kterej zase?
02:07:04 -No tenhle!
-Pane, já Vám něco řeknu.
02:07:07 Tady to je hostinec a ubytovávají se tady hosti.
02:07:09 Furt sem nosí kufry. Furt se mě někdo vyptává,
02:07:11 čí ty kufry jsou. Mně už to tak leze na nervy...
02:07:13 Dobře! Dobře, dobře, dobře!!!
02:07:28 -Podej mi z kufru moje papíry!
-K Vašim službám.
02:07:34 Pánbíčku dej, aby tam byly...
02:07:45 Bude to možná tak, jak jsem říkal. Že se ti moji mladí písaři spletli.
02:07:50 Ale nic ve zlém, že? Zmýlená neplatí...
02:07:54 Zmýlit jsem se mohl i já. Však my to zjistíme.
02:07:59 My to zjistíme!
02:08:03 -Jsou to ony?
-Ano.
02:08:09 Nejsou!
02:08:13 Truffaldino, čí jsou to písemnosti?
02:08:16 To jsem zase trefil kozla...
02:08:23 -To jsou 2 moje dopisy Florindovi.
-No a už to zase začíná...
02:08:30 A tyhle záznamy jsou jeho! A tyhle účty jsou taky jeho!
02:08:35 Mě polévá horko, mám husí kůži, všechno se se mnou točí.
02:08:37 Co je Vám, pane Federigo? Udělalo se Vám špatně?
02:08:41 Ne, ne, to je v pořádku, pane Pantalone!
02:08:44 Truffaldino!
02:08:50 Stůj!
02:08:55 Stůj!
02:08:57 Ahóój!
02:09:02 Jak se do mého kufru dostaly tyhle papíry?
02:09:07 Ježíšmarjá, já ani nevím, jak jsem se tam dostal já?
02:09:11 Nezapírej a mluv pravdu! A hezky rychle!
02:09:14 -Pravdu? A hezky rychle?
-Ano!
02:09:17 Já to neumím ani škaredě pomalu.
02:09:21 Ale podívejte se, mně už je to jedno. Já Vám to klidně řeknu.
02:09:24 Já už jsem to tady říkal, tak Vám to zopakuju.
02:09:26 To jsou moje papíry, já jsem si je dal k Vám do kufru,
02:09:29 abych je neztratil.
02:09:31 Ten první mi na to skočil, já doufám,že mi na to skočíte taky.
02:09:35 Moment, moment! Moment! Moment!
02:09:39 Taže tyhle papíry jsou tvoje.
02:09:41 Ale ty je nepoznáš a dáváš mi je místo mých vlastních, co?
02:09:45 Šmarjá, s Vámi to zřejmě nepůjde tak lehce...
02:09:50 Vám budu muset asi opravdu říct všecko.
02:09:52 Všecko!
02:09:54 -Ano, to jsou moje papíry...
-Tvoje papíry...
02:09:56 Já jsem si je dal k Vám do kufru a já je nepoznávám,
02:09:58 protože je mám teprve krátkou dobu.
02:10:01 Krátkou dobu...?
02:10:02 Až je budu mít delší dobu, já je určitě budu poznávat.
02:10:06 -Ale kde jsi k nim přišel?
-Já jsem to tady už všecko říkal.
02:10:10 -Já si připadám, že už blbnu.
-No...?
02:10:13 Já jsem sloužil u jednoho pána, ten z toho umřel.
02:10:16 Já jsem to po něm podědil.
02:10:23 -A jak je to dlouho?
-Týden! Taky jsem to říkal.
02:10:32 A jak to, že jsem se s tebou setkal ve Veroně?
02:10:38 Ježíšmarjá, to je úplně nová otázka...
02:10:53 Protože já jsem... ...já jsem po smrti...
02:11:03 Já jsem po smrti svého pána... ...pěkně odešel z Benátek.
02:11:13 Truffaldino...
02:11:17 A nejmenoval se ten tvůj pán náhodou Florindo?
02:11:25 A měl?
02:11:28 Jmenoval.
02:11:34 -Aretusi?
-Aretusi.
02:11:40 -A je určitě mrtvý?
-Určitě!
02:11:49 Teda poslyšte, já vám něco řeknu.
02:11:53 To je dneska den, co?
02:11:58 -A na co umřel?
-Na nehodu.
02:12:00 Švihla s ním o zem! Už se nikdy nepostavil!
02:12:05 -Kde je pohřbený?
-Nikde! Žuchnul do kanálu!
02:12:16 Ne do kanálu, jak vy si myslíte...
02:12:20 On teda žuchnul do kanálu... ale do kanálu La Grande!
02:12:28 A žuchnul tam teda nádherně...
02:12:33 My jsme tam s kamarádama stáli takhle na břehu, jo?
02:12:36 My jsme to pozorovali. My jsme věděli, že neumí plavat.
02:12:39 A přesto jsme ho tam nechali žuchnout.
02:12:43 A on tam nádherně žuchnul a nezklamal.
02:12:46 Ne!
02:12:48 On dodnes nevyplaval, je tam na dně,
02:12:51 -je fialovej jak ten Váš kabát...
-Ne! Ne! Ne!
02:12:56 Ale jo! Vždyť tam chlapi na to místo chodí chytat 18 kg kapry.
02:13:04 -Takže můj Florindo je mrtvý?
-Ten je mrtvý, jo.
02:13:12 -A s ním i moje naděje...
-Ta je tam taky.
02:13:18 Má jediná láska!
02:13:22 K čemu je mi teď ten zbytečný život, když je mrtvý ten,
02:13:27 -pro kterého jsem žila?
-La, la, la.
02:13:32 Já jsem odešla z domova, opustila své blízké,
02:13:37 oblékla mužský šat!
02:13:40 -Hele...
-Le, le...
02:13:43 Čelila nesčetným nebezpečenstvím, jen abych našla Florinda.
02:13:49 A můj Florindo žuchnul do kanálu...
02:13:59 Ubohá Beatrice. Málo na tom, že ti smrt vzala bratra...
02:14:07 Musela tě připravit i o snoubence.
02:14:21 A příčinou jejich smrti jsem já! Oni zemřeli kvůli mně!
02:14:31 Tak proč nebesa neztrestají taky mě?
02:14:35 Zbytečný pláč, marné nářky! Florindovi tím život nevrátím!
02:14:48 Běda! Žal mě zmáhá!
02:14:59 Mé slunce navždy zhaslo.
02:15:07 Můj drahý! Můj milovaný!
02:15:16 Já půjdu za tebou, jo?
02:15:21 Florindo!!!
02:15:26 Florindooo o o !!!
02:15:45 -Pane Truffaldino...
-Pane Pantalone...
02:15:52 -Žena...
-No jo, ženská!
02:15:58 -To jsou mi věci...
-Kdo by to byl řekl?
02:16:05 Já jsem z toho jelen.
02:16:28 Já jsem z toho paf.
02:16:33 -Běžím to říct Clarici.
-Běžte, bežte.
02:16:57 Ale že jste teda vyrazil!
02:17:19 A víte, že jo!
02:17:22 Já nejsem sluha dvou pánů.
02:17:25 Já jsem sluha jednoho pána a jedné paní.
02:17:29 Tak je to!
02:17:57 Ten dědek Pantalone mi pořád leží v žaludku.
02:18:00 A čím víc na to myslím, tím víc mně kypí žluč.
02:18:03 Jééé!
02:18:06 Co to... tu...
02:18:12 Má úcta, drahý pane doktore.
02:18:15 Já žasnu, že si ještě vůbec troufáte mě zdravit.
02:18:19 -Víte...
-Jestli mi chcete říct,
02:18:22 že už máte po svatbě, tak Vás ujišťuju, že mě to nezajímá!
02:18:26 -Nechte mě kruci domluvit!
-Tak sakra mluvte!
02:18:31 Moje dcera si může vzít Vašeho syna, jestli chcete...
02:18:38 He, he, he...
02:18:42 Děkuji mockrát, ale nedělejte si násilí.
02:18:46 Na to můj syn nemá žaludek! Klidně si ji dejte tomu Turiňanovi!
02:18:50 Kdybyste věděl, kdo ten Turiňan je, tak byste to neříkal.
02:18:55 Ať si je, kdo chce. Vaši dceru s ním viděli...
02:18:58 ...et hoc sufficit. A basta!
02:19:03 -Ale pane doktore...
-Já už nic víc nechci slyšet!
02:19:05 Jestli mě nevyslechnete, budete toho litovat.
02:19:08 To ještě uvidíte, kdo čeho bude litovat.
02:19:12 -Moje dcera je slušné děvče.
-Čert Vás vem.
02:19:14 -Hrom Vás bac!
-Vy starej šantalo!
02:19:27 Zatracenej mezek! Hovado jedno dvounohé!
02:19:33 Mohl jsem mu říct, že je to ženská? No nemohl.
02:19:36 Protože mě vůbec nepustil ke slovu.
02:19:43 Drahý pane Silvio. Měl bych pro Vás moc dobrou zprávu.
02:19:48 Ale musel byste mě nechat domluvit a neskákat mi do řeči
02:19:51 jako Váš pan otec.
02:19:53 Nuže, co mi chcete říct? Mluvte!
02:19:56 Tak tedy z Claricina sňatku s panem Federigem sešlo.
02:20:02 -Opravdu?
-Svatá pravda to je.
02:20:05 Jestli chcete, můžete si ji vzít třeba hned.
02:20:08 Pane Bože! Pane Bože, Vy jste mi vrátil život!
02:20:12 No vida, to není takový osel, jako tatíček.
02:20:15 Jenže jak si ji teď mám vzít, když mi byla tak dlouho nevěrná?
02:20:19 Zkrátka a dobře, z Federiga Rasponiho se vyklubala
02:20:23 jeho sestra Beatrice.
02:20:27 Jak to?!
02:20:30 Ukázalo se, že ten, koho jsme považovali za Federiga,
02:20:34 je ve skutečnosti Beatrice.
02:20:38 -A jak to?!
-Ty jsi nějaký natvrdlý, chlapče.
02:20:48 -Federigo - Beatrice, he?!
-A jak to?!
02:20:54 Až doma. Clarice to ještě neví.
02:20:57 Tak vám to vyložím oběma najednou.
02:21:07 -Dobrý den.
-Dobrý den.
02:21:27 -Beatrice...
-Florindo...
02:21:37 Ááááá...!
02:21:50 -Ty jsi živý?
-Ty taky?
02:21:55 -Jo, Florindo!
-Beatrice!
02:21:58 -Florindo!
-Beatrice!
02:22:01 -Florindo!
-Beatrice!
02:22:04 Florindo můj...! Florindo můj!
02:22:07 Co tě dohnalo k takovému zoufalství?
02:22:09 -Zpráva o tvé smrti, Florindo.
-Kdo ti řekl, že jsem mrtvý?
02:22:13 -Můj sluha.
-Můj sluha říkal, že jsi mrtvá ty.
02:22:16 -Tak jsem si chtěl vzít život.
-Kvůli těmhle papírům jsem uvěřila.
02:22:22 Jak se ti dostaly do rukou? Ty byly v mém kufru!
02:22:24 Asi jako tato podobizna se dostala do kapsy mého kabátu.
02:22:29 -Florindo...
-No jo!
02:22:31 -No ty jsi krásný...
-No jo!
02:22:35 -Ano...
-Ano! Ano! Ano!
02:22:38 A teď já taky! Já taky!
02:22:41 Ti naši sluhové, to jsou pěkní prevíti.
02:22:45 Jak jsme si kvůli nim zoufali. Jak jsme se trápili.
02:22:49 Vždyť je to všechno jen jejich vina!
02:22:51 Kdybys věděla, co ten můj mi o tobě napovídal...
02:22:55 A druhý takový román jsem vyslechla já od toho mého...
02:22:59 Florindo, nelechtat, nelechtat! Nelechtat!!!
02:23:03 -Kde jste kdo?!
-Nikde nikdo?!
02:23:09 -Dobrý den.
-Áááá...!
02:23:12 Nevíš náhodou, kde jsou naši sluhové?
02:23:14 Já už nevím vůbec nic. Ale podívám se po nich.
02:23:18 -Přiveď je sem oba!
-Já osobně znám jenom jednoho.
02:23:22 Ale zeptám se v kuchyni. Tam je budou znát oba.
02:23:30 -Oba?
-Oba?
02:23:35 Beatrice, ty jsi ubytovaná tady v tomto hostinci?
02:23:39 -Od dnešního rána.
-To já taky!
02:23:41 -Jak to,že jsme se ještě nepotkali?
-To ten osud!
02:23:44 On nás chtěl ještě trošičku potrápit, víš?
02:23:48 Řekni mi, Federigo je opravdu mrtvý?
02:23:51 Ty o tom pochabuješ? On zemřel na místě!
02:23:53 Já ne! Ale všichni říkají, že je tady. A živý!
02:23:57 Ale to jsem byla já!
02:24:00 -Snaž se... no...
-Inkognito.
02:24:05 -No, tak...
-Beatrice...
02:24:07 -Co říkají tvému odjezdu v Turině?
-Až se vrátím jako tvá žena,
02:24:11 tak bude po řečech.
02:24:13 Já tam nemůžu! Mně přišili jeho smrt!
02:24:16 Přivezu od Pantalona tolik peněz, že ti vykoupím svobodu.
02:24:24 Ti naši sluhové nejdou... A nejdou...
02:24:29 Z jakého důvodu nás takhle trápili?
02:24:31 Jestli z nich budeme chtít něco dostat,
02:24:33 musíme pomaloučku polehoučku.
02:24:35 Já se pokusím, ale asi mi to dá strašnou práci.
02:24:37 -Já už nemůžu!
-Tak. Tohle to jsme našli.
02:24:40 Až najdeme to druhý, tak to sem taky přineseme.
02:24:43 -Chceme je tady oba!
-Ty toho druhýho znáš?
02:24:46 -A ty?
-Já ho taky neznám.
02:24:51 -Tak... Pojď sem!
-Pojď sem!
02:24:53 Tam jsem už byl dneska 2x.
02:24:56 -Neboj se, my ti nic neuděláme.
-Já vás dobře znám!
02:25:03 -Tak jak to bylo s tou podobiznou?
-A s těmi papíry?
02:25:08 A proč jste se vy dva všiváci rozhodli nás trápit?
02:25:11 No?
02:25:13 -My dva?
-Vy dva!
02:25:16 No tak to vám snadno vysvětlím.
02:25:18 Slečno, byla byste tak laskavá a počkala na mě támhle na rohu?
02:25:22 Já přijdu. Pane, Vy pojďte se mnou, ano?
02:25:25 Tak za všecko může sluha támhle té dámy.
02:25:27 Jmenuje se Pasquale. Vy ho dobře znáte.
02:25:30 Ten to tady všecko způsobil. Ten přeházel věci z kufru do kufru.
02:25:33 Pak přišel za mnou, prosil mě, abych to na něj neříkal,
02:25:36 že by ho jeho pán vyhodil. Já jsem mu vyhověl.
02:25:38 Já už jdu. Už jdu!
02:25:39 Mě by to nenapadlo, že ten ohyzda na té podobizně jste Vy.
02:25:43 Cože?
02:25:45 Že ta ohyzdná okruž okružuje Vaši nádhernou tvářinku.
02:25:50 A už vůbec by mě nenapadlo, že Vás to tak sebere,
02:25:54 když Vám řeknu, že ten druhej je nebožtík.
02:25:55 A proč jsi mi neřekl pravdu, když mi na tom záleží?
02:25:57 -Prosil, abych to neříkal.
-Kdo? -Pasquale!
02:26:00 -Už jste skončili?
-Vydržte, jo?
02:26:03 Tak jsem u Vás.
02:26:04 Co jsi tak dlouho povídal panu Florindovi?
02:26:06 Pan Florindo má sluhu, který se jmenuje Pasquale.
02:26:09 -A ten to tady všecko zpackal.
-Cože?
02:26:11 Přeházel věci z kufru do kufru. Kvůli němu jsem si pak musel
02:26:14 vymýšlet historky o penězích, o kanálech a tak podobně.
02:26:17 Ale já už jsem panu Florindovi řekl, že za všechno můžu jenom já.
02:26:20 A proč se přiznáváš k něčemu, co jsi neprovedl?
02:26:23 -Z přátelství k Pasqualovi.
-Ty jsi tak hodnej...
02:26:26 Slečno, prosím Vás, ale neprozraďte toho Pasquala.
02:26:30 -Beatrice!
-Ano?
02:26:34 -Už po ničem nepátrejme.
-Nepátrejme.
02:26:36 Ti naši sluhové to vlastně nemysleli zle.
02:26:39 -Samozřejmě, jenže ten tvůj...
-A co ten tvůj?
02:26:41 -Pane, vydržte na chviličku...
-Slečno, teď jste říkala,
02:26:45 že nebudete prozrazovat a už prozrazujete.
02:26:48 -Jej...
-Můžete pokračovat, pane.
02:26:50 Já bych teď měla zajít za panem Pantalonem.
02:26:54 -Nechtěl bys jít se mnou?
-Je...!
02:27:00 Já bych strašně rád, ale já tady musím počkat
02:27:02 -na svého obchodníka.
-Aha?
02:27:05 Beatrice, kdy si už konečně sundáš to přestrojení?
02:27:08 -To mi to tahle nesluší?
-Sluší.
02:27:12 -Ale vem si sukni a živůtek.
-Počkám na tebe u pana Pantalona.
02:27:18 Slečno, neměl bych tady s ním vydržet, než dorazí ten obchodník?
02:27:24 A potom mu ukážeš cestu k panu Pantalonovi.
02:27:26 -To já mu cestou ukážu.
-Ukaž mu to.
02:27:29 -Můžu se spolehnout?
-Spolehněte se.
02:27:32 Slečno, šťastnou cestu... Tady je ještě něco...
02:27:35 Tohle nerozchodím! Pokusím se to třeba rozezpívat.
02:27:42 -Ma bella..
-Fuj! To jsem se lekl!
02:27:46 Promiňte, že Vás ruším ve zpěvu, pane, zpíváte nádherně.
02:27:50 Ale já jsem se teď doslechl, že máte jít za panem Pantalonem.
02:27:53 -Je to pravda?
-Ano, je to tak.
02:27:55 Ano?
02:27:57 ZPÍVÁ
02:28:09 Výborně!
02:28:16 Já jsem se totiž taky zamiloval.
02:28:20 -Ty?
-Já.
02:28:22 SMĚJE SE
02:28:28 -A co jako?
-No nic, nic.
02:28:31 Totiž ta moje z nejmilejších slouží u pana Pantalona.
02:28:33 Tak jsem si myslel, že byste mi mohl o ni říct.
02:28:36 -Já? Proč já?
-Ne vy, já!
02:28:38 Ale protože jsem Váš sluha, tak byste mi mohl o ni říct pro mě.
02:28:41 Tak ono jde také o to, jestli tě to děvče chce?
02:28:42 -To se ví, že chce!
-To se ví, že chce.
02:28:45 -A jak ty chceš uživit ženu?
-Budu pracovat.
02:28:47 Mlaskáte správně. Pracovat bude Pasquale...
02:28:50 A já u občas pomůžu.
02:28:52 Tobě by pomohlo, kdybys vzal rozum do hrsti!
02:28:55 To se mi právě povedlo. Víckrát se mi to takhle nepovede.
02:28:57 Jedem!
02:29:26 No tak, Clarice! Nebuď tak umíněná!
02:29:30 Nééé!
02:29:32 Slečno Clarice, mějte s ním slitování.
02:29:35 Drahá snacho, dyť on se z toho div nepominul!
02:29:37 Néééé!
02:29:39 -Clarice, prosím tě...
-Nevděčníku nevděčný!
02:29:43 -Miláčku...
-Bezcitný!
02:29:45 -Zlatíčko...
-Ne!
02:29:46 -Srdíčko, proboha odpusť mi to.
-Ale já už jsem ti dávno odpustila.
02:29:53 Tatí...!
02:29:56 -Výborně! Konečně přišla k rozumu.
-Už mu odpustila.
02:29:59 Pojďte...
02:30:06 Pánové!
02:30:08 Pánové, já jsem se vám přišla omluvit a požádat za prominutí.
02:30:13 Jestli jsem vám snad způsobila nějaké nesnáze.
02:30:16 Ale kdež, slečno Beatrice.
02:30:19 Na to, že jste žena a tak mladá k tomu,
02:30:22 máte dost kuráže. A chytrá jste taky až dost.
02:30:25 No z lásky člověk dokáže velké věci.
02:30:28 Pane Pantalone, dovolíte, aby sem přišel Florindo?
02:30:34 -To je ten Váš přítel?
-Ne. To je můj snoubenec.
02:30:39 Takže už jste našla toho svého milého?
02:30:41 -Našla.
-No jo, ale co Vaše pověst?
02:30:43 Do ní Vám nic není, pane!
02:30:48 -Uctivá poklona ve spolek, pánové!
-Kde máš pana Florinda?
02:30:51 -Čeká venku.
-Čeká venku?
02:30:53 Slečno, my bychom si měli ještě promluvit, ne?
02:30:56 -A o čem asi?
-Jak o čem?
02:30:58 Jestli byste mě pořád chtěla, ne?
02:31:02 -Ne?
-Jo.
02:31:04 -Truffaldino!
-Tak pojď, ty...
02:31:08 -Truffaldino!
-Seš normální, nebo co?
02:31:14 Truffaldino!
02:31:20 Slečno! Slečno!
02:31:27 Slečno...
02:31:30 To víte, já jsem jenom chudá holka a taky bych se ráda
02:31:33 dostala pod čepec. A sluha slečny Beatrice by mě chtěl.
02:31:36 Takže kdybyste se přimluvila, aby mu dovolila oženit se se mnou,
02:31:39 tak byh taky mohla udělat štěstí.
02:31:41 To víš, Smeraldino, že to ráda udělám.
02:31:43 Jen co se najde vhodná příležitost si s ní o tom promluvit.
02:31:45 -Najde.
-Copak to máte spolu za tajnosti?
02:31:48 Chtěla mi jenom něco říct.
02:32:00 -Uctivé pozdravení všem.
-Jejej...
02:32:03 -Mám tu čest s pánem domu?
-K službám.
02:32:06 Dovolte mi, abych Vám složil hlubokou poklonu.
02:32:08 Jistě jste už slyšel vše o našem pohnutém osudu.
02:32:11 Těší mne, pane, že Vás poznávám.
02:32:13 A jsem opravdu rád, že to všechno nakonec tak dobře dopadlo.
02:32:17 Slečna Beatrice se stane mou ženou.
02:32:20 A nám by bylo ctí, kdybyste nám šel za svědka.
02:32:24 Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek.
02:32:27 Podejte si ruce!
02:32:30 -Beatrice, tady je má ruka.
-A tady je má.
02:32:34 Florindo... Ty můj Florindo!
02:32:38 A už se to všechno srovnalo! A už je všechno jak má být!
02:32:43 Moment! To nejdůležitější ještě ne!
02:32:46 -A co?
-Pane. Vy jste zapomněl?
02:32:49 Na slovíčko, prosím Vás...
02:32:51 Vy jste zapomněl, že mně máte říct o Smeraldinu.
02:32:53 A jo! Pane Pantalone!
02:32:56 Můj sluha by si rád vzal za ženu Vaši komornou.
02:32:58 Myslíte si, že byste mu mohl vyhovět?
02:33:00 Předběhl jste mě, pane Florindo. Já jsem měla udělat totéž, co vy.
02:33:04 Měla jsem požádat o Smeraldinu pro sluhu slečny Beatrice.
02:33:07 Vy jste si o ni řekl dřív pro toho svého.
02:33:10 Jen to klidně udělejte. Mně na tom vůbec nezáleží.
02:33:13 Já vlastně ani nechci, aby se ženil.
02:33:15 Teda panstvo promiňte, ale tohle bych snad vzal na starost já sám!
02:33:21 Pane Florido, kdo Vás prosil, abyste požádal pana Pantalona
02:33:24 o ruku slečny Smeraldiny?
02:33:26 -No?
-Ty. -Výborně.
02:33:28 A vy, slečno Clarice, kdo podle Vás má Smeraldinu dostat?
02:33:31 -No ty!
-Tak mě nepleťte!
02:33:36 Smeraldina je moje!
02:33:38 Smeraldino, ruku sem!
02:33:42 A seš moje!
02:33:53 Beatrice, kdo je tvůj sluha?
02:33:59 No kdo? Přece tady Truffaldino!
02:34:02 Ne, ne! Truffaldino je můj sluha!
02:34:08 -Já myslela, že Pasquale.
-Ne, ne! Pasquale je tvůj sluha!
02:34:15 No a jak to teda vlastně je?
02:34:22 Ty šašku! Ty podvodníku!
02:34:26 -Ty jsi sloužil dvěma pánům, že?
-Jéééé!
02:34:29 Tak pojď sem!
02:34:58 Ano, já jsem do toho spadl rovnýma nohama.
02:35:01 Bez rozmýšlení! Já jsem si to chtěl zkusit.
02:35:04 -Naštěstí to netrvalo dlouho.
-Pojď sem!
02:35:07 A můžu se chlubit aspoň tím, že mi na to nikdo nepřišel,
02:35:10 kdybych to na sebe nevyklopil sám, z lásky tady ke své milované.
02:35:16 Já vám něco řeknu. Já jsem se nahonil jak pes.
02:35:21 Jo!
02:35:23 Párkrát jsem se taky seknul.
02:35:27 Ale běžte si hledat druhého takového, kterému by se to povedlo.
02:35:31 A už proto doufám, že mi to všichni prominete.
02:35:34 Vy si snězte svůj pudlik, ty mně podej svou ruku.
02:35:41 Postav se sem!
02:35:43 A teď je teprve všechno tak, jak to má být.
Premiéra legendární inscenace Goldoniho Sluhy dvou pánů se konala v Národním divadle v roce 1994 a představení se hrálo s velkým úspěchem přes dvacet let. Titulní roli mazaného a vychytralého sluhy Truffaldina vytvořil Miroslav Donutil. V průběhu času se hit proměnil ve stálici a v rekordmana v dějinách Národního divadla. A zatímco v mnoha rolích se už změnilo obsazení, Truffaldino byl stále týž. Když Miroslav Donutil se svým Truffaldinem začínal, bylo mu 43, a když po šedesátce končil, stále ho jeho trochu zmatený a trochu vypočítavý sluha nepřestal bavit. Stejně jako diváky. Slavné a divácky veleúspěšné představení skončilo šestistou reprízou v prosinci 2016. V České televizi jej měli diváci možnost poprvé vidět 15. 12. 2001.
Do Benátek přijíždí Beatrice v převlečení za svého mrtvého bratra. Hodlá ve městě najít svého snoubence Florinda, který naneštěstí v souboji jejího bratra zabil a musel uprchnout. Beatricin sluha Truffaldino se ve městě potká s Florindem, o jehož totožnosti nemá ponětí, a dá se z vypočítavosti do jeho služeb, protože dva platy jsou víc než jeden. A záměny, převleky, komické střety a gagy mohou začít…