Bylo to těžší než sám život. Cécile de France a Patrick Bruel ve francouzském válečném dramatu (2007). Dále hrají: L. Sagnierová, J. Depardieuová, M. Amalric, N. Boutefeuová, Y. Verhoeven. Y. Jacques, S. Garbarski a další. Režie Claude Miller
00:00:14 Česká televize uvádí francouzský film
00:00:38 Tento příběh i jeho hlavní osoby vycházejí ze skutečnosti.
00:01:28 TAJEMSTVÍ
00:01:36 -Francois?
-Necháme je ještě chvilku ve vodě.
00:01:41 -A nechceš tam za nima také jít?
-Půjdeme tudy, ano?
00:01:45 -Osprchoval ses pořádně?
00:02:20 Máš podání. Hraj.
00:02:45 Ahoj, zdravím tě.
00:02:54 -Večer tam zajdem.
-Jo.
00:03:02 Léto 1955
00:03:04 Teď půjdeš do vody a budeš se na mě dívat, ano?
00:03:08 Vydržíš přece chvilku sám. Viď, Francois?
00:03:51 Nekřičte tolik.
00:03:59 Francois?
00:04:05 -Francois?
-Ano?
00:04:07 -Přišel Paul.
-Aha.
00:04:10 -Běž dál, Paule, běž.
-Vítám tě, Paule.
00:04:13 Jak se ti dnes daří?
00:04:16 Léto 1985
00:04:18 Máš se dobře?
00:04:25 Chceš otevřít dveře? Můžou zůstat otevřené.
00:04:40 Byl jsi včera s maminkou venku?
00:04:43 Pojď. Posaď se.
00:05:06 Tady o tobě píšu, Paule. Popisuju tě.
00:05:15 -Francois?
-Ano?
00:05:18 -Louiso, copak je?
-Neděs se. Jen tvůj otec.
00:05:25 Ráno vyrazil na procházku se psem.
00:05:28 Nechtěl ho mít na vodítku a chudák to zvíře vletělo pod auto.
00:05:33 Otec vypadal, že se z toho zblázní.
00:05:36 Už je to skoro tři hodiny, co zmizel.
00:05:39 Matka nechtěla, abych tě tím obtěžovala, ale...
00:05:49 Francois?
00:05:58 Když se ve vodě nehýbeš, tak prochladneš.
00:06:02 Nechceš si jít hrát s dětmi, aby ses trochu zahřál?
00:06:13 Třicet oba.
00:06:21 Maxime?
00:06:25 Maxime?
00:06:28 40:30.
00:06:32 -Dohraju set a přijdu.
-Je mu zima. Už jdeme domů.
00:06:41 Hrajeme.
00:06:50 Byl jsem jedináček, a přesto jsem měl bratra.
00:06:54 Na dvoře mého dětství, v čísle 29 v ulici Bourg Abbé,
00:06:58 však nikdo z příbuzných ani ze sousedství neměl tušení,
00:07:02 že mám tak skvělého bratra.
00:07:05 Mnohem hezčího a silnějšího než já. Přízračného bratra
00:07:08 schopného překonat všechny překážky a vyrovnat všechny mé nedostatky.
00:07:13 Vymyslel jsem si ho jen pro sebe, pro vlastní potřebu.
00:07:18 -Co tu děláš?
-Nic.
00:07:20 Jak můžeš nic nedělat? Tak tam netrč a pojď na kruhy.
00:07:28 Nastav ruce.
00:07:32 Potři si je.
00:07:37 A teď se koukej. Nadechneš se a táhneš rukama.
00:07:40 Vyhoupneš se, nohama se dotkneš na druhé straně země,
00:07:44 pak ty napnuté nohy zvedneš a zhoupneš se zpátky.
00:07:48 A teď ty.
00:07:51 Sevři pěsti, napni paže a kolena nahoru.
00:07:54 Zvedej! Zvedej! Tak znovu. Napni ruce a pak vyhoď kolena.
00:07:59 Honem, honem, přidej! Ale ne. Přitahuj a zvedej se.
00:08:07 Pro dnešek končíme.
00:08:16 Kráčel jsem ve stínu svého přízračného bratra,
00:08:20 držel jsem se v jeho závěsu.
00:08:23 Doma jsem si vymyslel takovou hru,
00:08:27 která mi umožnila dělit se s ním o jídlo.
00:08:38 -Dej mi talíř, já ti přidám.
-Nejdřív jemu. Chce ještě přidat.
00:08:44 Ale kdo? Kdo chce přidat?
00:08:48 -Francois, já se na něco ptám. Tak odpověz, kdo chce přidat?-On.
00:08:53 -Ale kdo on?
-Můj bratr.
00:08:58 Tak poslouchej. Polož ten talíř.
00:09:02 U tohohle stolu sedíme jenom ty, tvá matka a já.
00:09:10 Ty, tvá matka a já.
00:09:19 -Kam jdeš, Francois?
-Jenom k Louise.
00:09:23 Naše sousedka Louisa patřila do našeho světa.
00:09:26 Znala moje rodiče snad odjakživa, a já ji také znal odjakživa.
00:09:32 Věnovala se mi několikrát týdně.
00:09:35 Opatrně, ať se nespálíš.
00:09:37 Trávil jsem u ní víc času, než u našich v krámě.
00:09:41 -Co se tváříš?-Nemám rád injekce.
-Ale čokoládu máš rád.
00:09:45 -Mysli na čokoládu.-Netrápí tě, že nemáš děti?-Mám tebe.
00:09:49 -A to mi stačí.-Ale nemáš svoje vlastní se svým manželem.
00:09:54 No bodejť, když nemám ani manžela.
00:09:57 Ukaž. Dej mi to a lehni si.
00:09:59 -A proč ho nemáš?
-Kam bych ho tady dala?
00:10:02 -Nemám tu moc místa. Počkám si na tebe až vyrosteš.-To ne.
00:10:06 -Nejsi moc hezká.
-Tak to máš smůlu.
00:10:09 -Au!-Nic to nebylo. Vůbec to nebolí.
00:10:21 -Ty jsi takový můj ganev.
-Jsi cítit cigaretou.
00:10:25 Co je to ten ganev?
00:10:28 To znamená něco jako malý lumpík, ty můj chlapečku.
00:10:32 A nejsi snad můj malý lumpík?
00:11:06 -To prosím tě nech.-A proč?
-Vrať to tam, kdes to vzal.
00:11:13 Je to špinavé a plné breberek.
00:12:02 Přestaň!
00:12:07 Na to nemáš právo!
00:12:09 Mami!
00:12:11 -Půjdeš tam?
-Hm.
00:12:14 Mami!
00:12:19 Nech toho!
00:12:22 Říkám ti, že na to nemáš právo!
00:12:25 Přestaň!
00:12:27 Kam běžíš?
00:12:30 Nech to! Je to špinavé a plné breberek!
00:12:34 -Vrať to tam, kdes to vzal!
-S kým to mluvíš? Pověz mi to.
00:12:38 Už jsem tu s tebou.
00:12:46 Měl jsi ošklivý sen, ale už je to pryč.
00:12:49 No vidíš, už je to dobré.
00:13:17 Tento den je pro některé z vás svátostným vstupem do života víry
00:13:21 a proto se ptám: věříte v Ducha svatého?
00:13:24 -Věříme. -Věříme.
-Věříme. -Věříme.
00:13:27 -Francois, chceš být pokřtěn?
-Ano.
00:13:31 Francois, já tě nyní křtím ve jménu
00:13:35 Otce i Syna i Ducha svatého.
00:13:41 Kdo jde s Kristem, ten dojde svého cíle,
00:13:45 vždyť byli jsme pokřtěni jeho jménem. Amen.
00:13:49 -Amen. -Amen.
-Amen. -Amen.
00:13:53 -Francois Grimbert?
-Ano, Grimbert. A uprostřed je "m".
00:14:07 Ještě počkej. Ukaž? Dobrý. Teď ti to sluší.
00:14:11 -Ale o tom křtu dědečkovi Josephovi neříkej.-Proč?
00:14:15 Protože by z toho mohl být smutný.
00:14:18 Mluvení o kostelech a hřbitovech nemá rád. Padá na něj smutek.
00:14:22 Chápeš?
00:14:30 Až se to tatínek dozví, budete mít průšvih.
00:14:33 -Když mu to nikdo neřekne, nedozví se to.
00:14:36 -Co se na mě tak koukáš, Esther?
-Dívám se, protože to nechápu.
00:14:40 Nejdřív dáte kluka obřezat a pak ho dáte pokřtít.
00:14:43 -Nepřipadá ti to na hlavu?
-Ty posloucháš za dveřmi?
00:14:47 Já ti říkala, že jsi lumpík. Lumpík a ještě k tomu ušmudlaný.
00:14:51 -Jak to, že jsi tak těžký?
-Cos to vyváděl?
00:14:54 -To má po té svěcené vodě.
-Ukaž. Utřu ti to.
00:14:57 -Tys u té události byla taky?
-A co? Nepatřím do rodiny.
00:15:02 Chodím kam chci
00:15:04 a dělám co chci.
00:15:07 Kolik já těch chlapů za okupace načesal. A byli to samí mešuge.
00:15:11 Neotravovali jako Němci, ale jednou to chtěli tak,
00:15:15 podruhé onak, ale hlavně to chtěli přesně.
00:15:18 A jak milovali brilantinu. Tu chtěli vždycky přidat.
00:15:21 "Ještě trošku. Nešetřete." Byla to s nima hotová věda.
00:15:25 -Tak co, chlapče, škola? Pořád jsi nejlepší? -Dali ho i na nástěnku.
00:15:29 -Takže ti jdou dobře všechny předměty? -Ano.
00:15:32 Kromě tělocviku. V něm je osvobozený.
00:15:34 -Musí se počkat, až se to změní.
-Co jako až se změní?
00:15:38 Až zesílí.
00:15:42 Hele, Maxime, to říká doktor, ne já.
00:15:47 Tělocvik je na pendrek.
00:15:49 To byl fór. Nemůže bejt nejlepší ve všem.
00:15:53 -A já jablečný koláč nedostanu?
-Promiň, já ti nedala? -Nedala.
00:16:02 Ne.
00:16:05 Snad si nechceš zapálit?
00:16:10 "Hledej dobře v hloubi lesa, je tam ukryto tajemství."
00:16:14 "Dlouho bojoval se zlým kouzlem, ale pak rytíř Grimbert..."
00:16:18 -Grimbert jako my.
-Nevrť se mi pořád.-Slyšíš to?
00:16:21 -Rytíř Grimbert.-Jo.-To jméno existovalo už ve středověku.
00:16:25 Co to ten tvůj táta plácá?Skloň hlavu a hlavně se vůbec nehýbej.
00:16:30 -Podej mi tu hádanku.-Nech ho, nebo mu ustřihnu ucho. To bys chtěl?
00:16:38 -Francois?
-Hm?
00:16:47 -Nevrátil se?
-Ne. Pojď se podívat.
00:17:02 Otec se tu zdržel jen pár minut, přinesl psa a hned zase odešel.
00:17:07 Je pryč už skoro tři hodiny.
00:17:14 Nechtěl ho vodit na vodítku.
00:17:17 Říká, že tohle není žádný pokojový pes, že potřebuje běhat.
00:17:23 -To přišly jen malý?
-Větší dodají příští týden.
00:17:36 -Ahoj, Francois.
-Dobrý den přeju.
00:17:52 Něco ti řeknu. Ve škole nás měřili a vyrostl jsem zase o 5 centimetrů.
00:17:57 Tak to je prima. Za chvíli budeš větší než táta.
00:18:01 -Konečně s tebou bude spokojenej.
-Jo, to bude určitě rád.
00:18:05 Zítra tady nebudu. Jedu do Bagneux dát kytky Olze na hrob.
00:18:10 -Na co vůbec tvá sestřenice umřela?
-To bylo za války při jedný cestě.
00:18:14 -Nastav ruku.
-Ona byla nemocná?-Ne.
00:18:20 -Druhou.-Tak na co umřela, když nebyla nemocná?
00:18:28 -Takže ji za války zabili nacisti. Vím to.-Neptej se, když to víš.
00:18:34 -O čem diskutujete?
-O všem možným. Jenom tak.
00:19:04 Jsi hrozně napjatá.
00:19:50 Dlouho jsem byl jen malý kluk, který snil o ideální rodině.
00:19:54 Na základě pár obrázků, které jsem leckde zahlédl,
00:19:58 z pár zaslechnutých slov a z útržkovitých informací,
00:20:02 jsem si vybudoval idylku svých rodičů
00:20:05 jako kdybych psal romantický příběh.
00:20:08 (francouzský šanson)
00:20:16 Všichni do kola!
00:20:22 Představoval jsem si,
00:20:25 že mé rodiče spojila láska ke sportu v době,
00:20:28 kdy na druhé straně Rýna
00:20:30 tisíce mužů a žen sdílely stejnou vášeň.
00:20:37 Aktivní sport dává otci naději, že se zapomene na jeho původ.
00:20:41 Matka předvádí modely v módním salonu
00:20:45 a ve volném čase kreslí návrhy pro jeden módní časopis.
00:20:54 VŠEOBECNÁ MOBILIZACE BITVA NA NĚMECKO-POLSKÉ HRANICI
00:20:59 Je to zvláštní, ale rodiče mi o okupaci nikdy nevyprávěli.
00:21:03 Vždycky mě drželi stranou, jako by šlo o nějaké hanebné tajemství
00:21:07 a já si tu dobu musel vymýšlet, tak jako jsem si vymyslel bratra.
00:21:11 Prostě jsem si ten příběh vybásnil.
00:21:24 Půjdem na decku, pánové?
00:21:26 1942. Nedostatek jídla a ohrožení života
00:21:30 přivedlo rodiče k rozhodnutí vydat se za demarkační linii.
00:21:38 Představoval jsem si tu vísku Saint-Gaultier,
00:21:42 do níž se v nádherném kraji Creuse uchýlili, jako oázu čirého štěstí.
00:21:54 Tam bych se býval rád narodil, v Saint-Gaultier,
00:21:58 z milování mých rodičů po návratu z vycházky.
00:22:07 Léto 44.
00:22:09 Všechen ten smutek, utrpení a hrůzné obrazy
00:22:13 zůstaly před mými rodiči skryty v rozhlasových přijímačích.
00:22:34 Tania začala na Maxima naléhat, že už tak dlouho touží po dítěti.
00:22:41 Konečně se objevil plod tohoto svazku: já.
00:22:44 Ale byl jsem úplně jiný, než o jakém snili.
00:22:48 Dvě kila dvacet. To není moc. Je opravdu hodně maličký.
00:22:58 Už první otcův pohled mě poznamenal.
00:23:01 A pak už jsem v něm ten hořký záblesk vídal pravidelně.
00:23:05 Později, až se bude mluvit o mém početí,
00:23:08 tak budou říkat, "že mu to dítě uteklo".
00:24:58 Jaro 1962
00:25:07 To behold, behave, behave. To behold, behave, behave.
00:25:19 To begin, began, begun. To begin, began, begun.
00:25:23 -To behold, behave, behave. To behold, behave...-Neruším?
00:25:35 -Hele, ty chodíš taky na gympl?
-Chodím.
00:25:39 Já taky.
00:25:48 -Ty už jsi v sextě?
-Hm.
00:25:52 Asi dost šprtáš. Já opakuju kvintu.
00:25:55 -Jsem Rebecca Finkielová.
-Francois Grimbert.
00:26:00 -Jo!
-Teď vyber tohle. Pozor!
00:26:03 -Vidíš tu v těch šortkách?
-Dobrý!
00:26:07 Viděla jsem ji v bazénu. Úžasně plave.
00:26:10 -A je hezká skoro jako Kiki Caron.
-Je moje máma.
00:26:16 -Hej, Rebecco!
-Už musím.
00:26:22 -Tak ahoj.
-Jo, ahoj.
00:26:25 -Bacha, hraju!
-Mám!
00:26:28 -Zas někdy.
00:26:32 -Kdo je ta hezká holka?
-Chodí taky k nám na gympl.
00:26:36 -Vypadá mile.
-Jak se jmenuje?-Rebecca.
00:26:40 Rebecca Finkielová.
00:26:46 To burst, burst, burst...
00:26:49 -Ty prej chodíš s nějakou Rebeccou.
-Že o tom nic nevím. Jenom ji znám.
00:26:54 -Tak ty ji jenom znáš. Je Židovka?
-Zapomněl jsem se jí zeptat.
00:26:58 -Zvědavej moc nejseš.
-Au, to bolí, moc tlačíš!
00:27:02 Protože jsi mě rozčílil. Příště se jí zeptej, jestli je Židovka.
00:27:06 Pořád mluvíš o Židech, ale já nechci být Žid.
00:27:10 Chápeš to? Nechci.
00:27:22 -Ahoj.
-Ahoj.
00:27:31 -To je on?
-Děsnej šprtoun.
00:28:24 Ještě nám nastydnou.
00:28:31 My už si s váma poradíme, židáci mizerný.
00:28:51 -Co se děje?
-Cos to řekl, ty hajzle?!
00:28:55 -Pomozte mu někdo.
-Nechte toho!
00:28:58 -Co to tam děláte? Všichni na místa! Ihned toho nechte! Tak už dost!
00:29:03 Přestaňte! Uklidni se. Slyšíš mě? Uklidni se! Klid.
00:29:09 Sednout!
00:29:14 -Rozbil jsi mu hubu?-On si začal. On mi chtěl ukradnout pero.
00:29:18 -Běž to oko radši ukázat Louise, budu potom klidnější.-Kvůli peru?
00:29:23 Tos ho zbil jen kvůli peru?
00:29:25 -Chtěl jsem ho zabít.
-Chtěls ho zabít?
00:29:31 A můžeš mi říct proč?
00:29:34 Chtěl jsem, aby už neměl žádnou tvář.
00:29:38 A proč jsi chtěl, aby neměl tvář?
00:29:47 Proč jsi chtěl, aby neměl tvář?
00:30:17 Já vím, proč pláčeš.
00:30:22 Simone?
00:30:25 Toho roku mi už bylo 15
00:30:28 a Louisa mi konečně řekla, co jsem vždycky věděl.
00:30:31 Louisa neměla žádné vlastní děti, ani žádnou velkou lásku nepotkala,
00:30:35 ale mě měla ráda natolik, že kvůli tomu zradila důvěru mých rodičů.
00:30:39 Jenomže když mi odhalila kousek tajemství,
00:30:42 musela v tom pak už pokračovat.
00:30:52 Simone, co tu děláš? Nebudeš jíst? Maminka uvařila tuřín.
00:30:57 U tuřínu si člověk předem říká, co to asi je. A co teprv potom.
00:31:01 -Koukej, tati. Koukej!
00:31:05 Je to můj syn a tady rozhoduju já. Tady se nikdo maškařit nebude.
00:31:09 Doufám, Louiso, že už je ti to jasný.
00:31:12 -Ale tohle není žádný maškaření.
-Ty si dělej co chceš, ale my...
00:31:16 -Nejde o to, co chci já, ale co musíme.-Ty možná musíš.
00:31:20 Já ne. A Simon už vůbec ne.
00:31:24 Ty se na nás moc nerozčiluj, mlíčko už jsi dostala.
00:31:28 Dělej, Simone, šup! Jedna ruka po druhé. A hezky dýchej.
00:31:32 A teď zvedni kolena. Kolena nahoru a hlavu vzhůru!
00:31:35 -Koukej se nahoru, Simone!
-Vždyť já se dívám nahoru.
00:31:39 -Vydrž to ještě kousek.
-Simone?
00:31:41 -Nemáte rozum.-Podívej se na něj.
-Vždyť se právě najedl.
00:31:45 -Hannah, ta cigareta. Tady nekuř, miláčku.-V tělocvičně nám nekuř!
00:31:50 Pro dnešek to stačilo. Skoč!
00:31:55 To, co mi vyprávěla, ve mně vzbuzovalo veliký vztek,
00:31:58 ale i jistou žárlivost, za níž jsem se už tehdy styděl.
00:32:02 Kolem mě se objevovali mrtví.
00:32:04 Jejich jména jsem slyšel poprvé: Hannah. Simon.
00:32:07 A kde teď ty dva jsou?
00:32:14 Abraka dabra.
00:32:18 Nikdy už si nebudu moct představovat,
00:32:21 že jsem první nebo jediný.
00:32:24 A potom mi Louisa vyprávěla i o ostatních, o Robertovi a Tanie.
00:32:28 Kráčel jsem v ústrety neznámu
00:32:31 a cestou mě provázelo nesrozumitelné mumlání.
00:32:35 Všichni o tom věděli,
00:32:37 všichni znali Simona, měli ho rádi, ale přede mnou ho zatajovali.
00:32:42 Vymazali ho ze seznamu mrtvých i živých.
00:32:45 Na žádném kameni nestálo jeho jméno a nikdo ho ani nevyslovoval.
00:33:01 Něco teplejšího.
00:33:03 A co třeba tohleto? Podívejte se. Prima materiál.
00:33:10 Honem poběž! Dělej!
00:33:13 Otec sice trochu žárlí, ale dceři to přeje.
00:33:16 -Přestaň už s tím vykládáním. Radši kdybys došel pro dceru.
00:33:20 -Nemruč, už pro ni jdu.
-Pardon.
00:33:22 -Že vy jste Robert, nevěstin bratr?
-Správně.
00:33:26 -Dobrý den. -A vy jste Tania.
-Ano. -Žena Roberta.
00:33:30 -Zcela správně. Dobrý den.
00:33:32 -Kde jsou naši?
-Šli pro nevěstu. -Dobrý den.
00:33:36 -Snad jste z Lyonu nejeli autem?
-Museli jsme, dráha stávkuje.
00:33:40 -Spíš oslavuje. Na kolejích je to jako na tancovačce.
00:33:43 -Ještě aby Leon Blum zdržel hosty téhle svatby. Viď, soudružko?
00:33:47 -Co ti Leon Blum udělal?
-Ještě aby mi něco dělal.
00:33:50 -Ale placená dovolená se ti líbí.
-A už je tu nevěsta.
00:34:01 On přijel i tvůj bratr, holčičko moje.
00:34:05 -Ta má ale nádherné šaty.
-Tobě to sluší.
00:34:08 Vypadáš jako kytička. Za chvíli ji někdo utrhne.
00:34:12 -Dobrý den, Tanio. -Pozor na rtěnku.
-Tobě to ale sluší.
00:34:17 -To se může vždycky hodit.
-Maxime?
00:34:25 -Jak je?
-Fajn.
00:34:27 -Tohle je můj bratr Robert. -Konečně vidím ten zázrak.-Těší mě.
00:34:31 -Už dlouho všichni mluví jen o vás.
-Tania, jeho žena. -Dobrý den.
00:34:35 -Ne, jen si dejte pusu, patříte už přece do rodiny.
00:34:39 -Tania strašně moc sportuje. Možná i víc než ty.-Jaký sport?
00:34:44 -Trochu plavu. -Jaképak trochu? Vyhrává kdejaký přebor.
00:34:47 -Vzal jsem si sirénu. Napůl žena, napůl ryba. Každý večer musí plavat
00:34:51 a doma má malou nádrž, aby mohla trénovat i tam.
00:34:53 -Prodávat ložní prádlo v Lyonu je pěkné, ale...
00:34:57 -Než jsem ženu poznal, dělala manekýnku v Paříži. -Jakou manekýnku?
00:35:01 -Prodavačku, co předvádí.
-I to už bylo pěkné.
00:35:05 -Sluší jim to oběma. Je to hezký pár.
00:35:16 V tento den, ve čtvrtek 6. května roku 1936,
00:35:20 na tomto úřadě uzavřeli sňatek
00:35:24 Maxim Nathan Grinberg a Hannah Golda Stirnová.
00:36:12 (zpívaná modlitba v hebrejštině)
00:37:43 Počkej!
00:37:45 Utrhnete mi ruku!
00:37:54 Že si ta moje sestřička vzala pěknýho chlapa, co?
00:37:58 -Až trochu moc pěknýho.
00:38:15 Hlavně aby jim to klapalo.
00:38:32 -Máš moc roztomilou ženu. Typickou Židovku.-Ne.
00:38:36 Mám jen krásnou ženu, která mi dá spoustu dětí.
00:38:43 -Už taky půjdeme.
-Dobrou noc.
00:38:46 -Na shledanou.
-Nashle. Dobrou noc.
00:38:55 To takhle vezmete snubní prstýnky,
00:38:59 trošičku s nima začarujete, zašmodrcháte je...
00:39:02 -Byla to větší zásilka z Anglie.
-A prodávají se?
00:39:08 Moc ne.
00:39:10 -Lidi nemají peníze, ale nemluvme teď o práci. -Pravda.
00:39:15 -A najednou se zázrakem spojily.
00:39:23 A když je chcete oddělit, stačí lusknout a je to.
00:39:28 -To je ale zázrak.
-Jak to udělala?
00:39:31 -Hlavně moje maminka.
-Prodáváme i celý ložnice.
00:39:34 Je fajn, že když už je zavřeno, tak můžem zajít do obchodu a tam...
00:39:38 Ludvík XIV., rokoko, secese, současnost. A dovádíme.
00:39:42 -Asi jsem trochu pil.
-Také si myslím. Jdeme? -Tak jo.
00:39:47 -A za všechno moc děkujeme.
-Na shledanou. -Dík.
00:39:53 -Tak ahoj, bráško.
-Ahoj, Hannah.-Nashle.
00:39:57 -Doufám, že se brzy uvidíme.
-To víš, že brzy.
00:40:01 -Jeď opatrně.
-Jasně.
00:40:06 -Dík, že jste přišli.
-Přejeme dobrou noc.
00:40:18 Pojď!
00:40:27 -Co to děláš? Je tu spoustu lidí.-To je fuk.
00:40:40 (dětský pláč)
00:40:47 -Tři kila osmdesát. To je chlapák.-Po tatínkovi.
00:40:54 Tahle fotka nemůže vyjít, není tu dost světla.
00:40:58 -Simone, kloučku, ty jsi ale krásný jako tvá maminka.
00:41:02 Pusinku má jako Hannah, ale bradu spíš po tobě.
00:41:06 To je hloupost, můj syn má výraznou bradu po mně, ne tuhle vousatou.
00:41:11 Dej mi ho. Pojď. Pojď ke mně, Simone.
00:41:14 Takovouhle bradu mají jen Grinbergové.
00:41:18 Má ji i Esther a stejnou má i můj otec.
00:41:21 Podívej se ven.
00:41:24 Vidíš, Simone? To je Paříž, hlavní město Francie.
00:41:28 Copak? Tohle? To je přece citroen.
00:41:31 Jo, ty koukáš na tu divnou věc? Tak to je kolo. Bicykl, abys věděl.
00:41:36 ADOLF HITLER A BENITO MUSSOLINI SE POPRVÉ SEJDOU V BENÁTKÁCH
00:41:51 Říkala mi, že se tu aspoň na chvíli zastaví po práci.
00:42:07 Už jsou tu.
00:42:09 -Ahoj, bráško.
-Dobrý den.
00:42:14 -Dobrý.
-Jak se vede?
00:42:17 -A vám?
-Skvěle.
00:42:19 -Kdepak je ten malej?
-Myslíš náš zázrak?
00:42:23 -Pro Simona od tety Taniy.
-To je milé.
00:42:29 -Ahoj, pane Grinbergu.
-A nekoukej mi pořád po ženě jo?
00:42:38 -Děkuji vám a přeji hezký den.
-Já chci vanilku. -A já kokosovou.
00:42:51 Mají se rádi.
00:42:54 Velká láska se pozná.
00:43:00 -Asi jim to jde i v posteli.
-Myslíš? Seš si tím jistá?
00:43:05 Ale určitě jim to nejde tak krásně jako nám.
00:43:28 -Mohl bych zaskočit k Louise?
-Hm.
00:43:45 Německé vojsko před několika hodinami
00:43:48 -překročilo hranice Československa a obsadilo ho. -Nech to tam.
00:43:51 -Já to poslouchám.
-Hledám nějakou muziku.
00:43:54 Radši si pojď vypít čokoládu. A nespal se.
00:44:00 Dvanáctého září minulého roku Adolf Hitler řekl:
00:44:04 "Němci pouze žádají, aby národy měly právo rozhodovat samy o sobě."
00:44:19 O 10 let dřív než já,
00:44:21 se Simon pohyboval v prostředí mého dětství, chodil po stejných místech,
00:44:25 ale na rozdíl ode mě nemusel marně doufat,
00:44:28 že v otcových očích zahlédne záblesk obdivu.
00:44:31 -Bravo!
-No vidíš!
00:44:33 -Statečnej kluk.
-Hezký!
00:44:35 Sportovně nadaných dětí není moc. Třeba v budoucnu...
00:44:39 -... z něj uděláš olympijskýho šampiona?-A proč ne?
00:44:43 -Žid vítězem. To by Hitlera vytočilo.-To asi jo.
00:45:11 Příští týden spolu radši půjdem na Tarzana. Chtěl bys?
00:45:16 -Simone!-Jen ho nech běhat, nedělej mu pořád kvočnu.
00:45:19 Ani nemám chuť kouřit.
00:45:22 -Co se tak tváříš?
-Copak jsi teď neseděl vedle mě?
00:45:25 Neviděl jsi ty obrázky? Zase to začne jako kdysi.
00:45:28 Jsme ve Francii. V zemi svobody. Copak to nevíš?
00:45:31 -Případ Dreyfus se stal právě tady.
-"Ach broche."
00:45:34 -Vidím jak se tváříš, tak zase já říkám "ach broche".-Jak se tvářím?
00:45:38 -Chybí jen ojojoj.-Ojojoj!
-Ojojoj. Ten děda je k smíchu, co?
00:45:42 Bože, co jsem komu udělal, že mám syna takovýhohle antisemitu?
00:45:45 -Jsi moc důvěřivý, Maxime. Francouzi nemají Židy vůbec v lásce.
00:45:49 -Ty před tím strkáš hlavu do písku.
-Slyšíš to, Hannah?
00:45:53 Vzala sis pštrosa antisemitu. Že ti to neva?
00:46:00 VŠEOBECNÁ MOBILIZACE BITVY NA NĚMECKO-POLSKÉ FRONTĚ
00:46:10 -Tak ho hezky oblíkneme.
-Louiso?
00:46:14 -Podívejte, tatínkova fotka.
-Tomu to sluší. -Že je fešák?
00:46:18 Je tu i dopis.
00:46:20 "Moje milá, zatím se tady nic moc neděje."
00:46:23 "Každý den jen nějaké manévry. V životě jsem se tolik nenachodil."
00:46:27 -"Milovaná ženo, píšu ti z tábora ve Wroclawi ve Slezsku."
00:46:30 "Už tři týdny jsem tu jako válečný zajatec, ale nedělej si starosti."
00:46:34 "Podmínky tu sice nejsou nejlepší,
00:46:37 ale já to zvládnu, jako vždycky všechno."
00:46:40 "Kdyby se ti nedařilo zastat obchod, neváhej napsat Hannah."
00:46:44 "Určitě ti dobře poradí anebo se z Lyonu vydej za rodinou do Paříže."
00:46:47 "Budu klidnější, když budeš mezi svými."
00:46:50 -"Chlapi jsou fajn a zatím tu panuje kamarádská atmosféra."
00:46:53 "Píšeš, že Simon roste jako z vody. Mrzí mě, že u toho nejsem."
00:46:57 "Vyřiď mu, že jak se vrátím, budeme zase chodit plavat."
00:47:08 Tati!
00:47:26 -Nevyjde mi to.-Ale měl by ses tam zastavit, když už jsi mu to slíbil.
00:47:30 -Já mu nic najisto neslíbil.
-Zajdi tam, on s tím určitě počítá.
00:47:34 -Pozor vosa!
00:47:36 -Vždyť mi to shodíš z talíře.
-O co se bojíš?
00:47:40 O Henri vejce bez majonézy? Ta vosa mě ničí. Á!
00:47:43 -Co tak šílíš?
-Hannah, když umíš čarovat,
00:47:47 -nemohla bys pro mě vykouzlit kus masa? -Na to moje umění nestačí.
00:47:52 -Maria, co tam máš dál?
-Grundle. Dají si všichni?
00:47:55 -To jsou rybičky.
-Tak ty nechci.
00:47:58 -Neudělala byste mu za lístky na maso biftek? -Bohužel.
00:48:02 Máme jen grundle. Jsou bez lístků, stačí na ně síť.
00:48:05 -Tak co, dáte si?
-Jistě. -Dáme. -Dáme.
00:48:08 -Ryby jsou výtečné na mozek.
-Hm.
00:48:13 Simone, kam zas letíš?
00:48:19 -Ty jsi zase vyrostl. -Tobě to sluší a krásně voníš po jablkách.
00:48:26 -Hezký den vespolek.
-Tak jaká byla cesta?
00:48:30 -Šlo to?
-Docela jo. Díky.
00:48:34 Ahoj.
00:48:37 Dobrý den.
00:48:39 -Ahoj.
00:48:41 -Zdravím tě. -Louiso, jak se vede?
-Vezmu ti věci. -Díky. -Ahoj.
00:48:45 -Co manžel, máš zprávy?
-A co obchod? Jde to?
00:48:49 -Nechte ji aspoň vydechnout. Pak nám všechno poví.
00:48:52 Tanio,napřed si odpočiň a něčeho si zobni.
00:48:55 -Aspoň řekni, jestli máš zprávy.
-Přišel dopis před dvěma dny.
00:48:59 -Mám ho s sebou, přečti si ho.
-Ale to ne, je přece pro tebe.
00:49:03 -Jen řekni, jestli je zdravý.
-Nijak si nestěžuje.
00:49:06 Píše, že se ten lágr dá přežít
00:49:09 a taky že až se vrátí, tak si pořídíme dítě.
00:49:16 Ale teď asi zavřu obchod. Sama už to nezvládnu.
00:49:20 A navíc nechci zůstat v Lyonu.
00:49:22 Nemám tam příbuzné a chci být zase tady s vámi.
00:49:26 Kamarádka Antoinette ještě pořád dělá u Molyneux a říká,
00:49:29 -že by mě tam vzali zpátky.
-Vážně? Oni berou Židy?
00:49:32 -Já jim to neřekla. I před válkou jsem mlčela.
00:49:36 A dobře udělala. Co je komu do jejího původu.
00:49:40 -Půjdeme už konečně k vodě?
-Jasněže jdeme.
00:49:43 -A hezky všichni, ne?-Jo. -Jistě.
-Jdeme. -Tania ještě nedojedla.
00:49:47 Maxime, zůstaň tu s ní. Pak přijďte za námi.
00:49:51 -Tak honem, poběžte!
00:50:06 Na mě to neplatí. Na jiné možná jo, ale na mě ne.
00:50:11 Tak toho nech, nemá to smysl.
00:50:22 -To je ale šikula.
-To je.
00:50:25 -Do toho!
-Jo!
00:50:29 -Jo, dobrý!
-Paráda.
00:50:32 Ještě vydrž. Drž to!
00:50:35 -Výborně!
-Fajn, Simone.-Skvělý!
00:50:38 -Pašák!-Bravo!
-Výborně! -Bravo!
00:50:42 Tohle je můj Simon. Viď?
00:50:45 -Maršále, jsme tady,
-Maršále, jsme tady,
00:50:48 -pro tvoji i Francie slávu.
-pro tvoji i Francie slávu.
00:50:52 -Takže teď pozor. Ani hnout.
00:50:56 Hotovo!
00:51:15 -No to bylo!
-Bravo!
00:51:18 -Viděli jste to?
-Pozadu.
00:51:32 Ruku ti snad podat smím, nebo ani to ne?
00:51:55 -To je dárek pro mě? -Pro tebe ne. Nesu dárek mamince.
00:51:59 -A zítra přineseš mně?
-Zítra tobě.
00:52:02 -Všiml sis tohohle? Nosím na srdci hvězdu. -Já taky.
00:52:06 Louisa mi ji přišila, ale tátovi se to nelíbí.
00:52:09 Počkejte na mě.
00:52:12 -To je krásný puget. Dobrý den, Josephe. -Dobrý.
00:52:16 -Ahoj, Simone.
-Vím, že to není pro mě.
00:52:19 -To je pro maminku k narozeninám. Pojď, dáme jí to.
00:52:23 Co mám říct, abyste se uklidnili? Jsme Francouzi desítky let, Esther.
00:52:26 -Pro ně jsme pořád jen Židi, Maxime.
-Ta opatření jsou namířena proti
00:52:30 -Polákům, Maďarům a Čechům, ne proti nám!-Dobrý den.
00:52:33 Dnes chodím otvírat já, ostatní jsou zabráni do hádky.
00:52:36 Se mnou nikdo nebude manipulovat jako s nějakým volem, staruško!
00:52:40 -Neříkej mi staruško, jsem mladší než ty, troubo. -Zase se řežou.
00:52:43 -Chci vidět, jak se perou!
-Nevím, kdo je tu větší trouba.
00:52:46 -Je to pěkné, ale budou z toho řeči.
-Já na to kašlu.
00:52:49 -Jakmile dorazím do Molyneux, strčím ji do kapsy. -Šikovné.
00:52:53 -Nechceš si kazit gójský oblečky.
-Tohle slovo nepoužívej.
00:52:57 -Doufám, že vás moc nerušíme. Neválej se po zemi, Simone. -Ahoj.
00:53:08 Ahoj.
00:53:11 -Kde je Hannah? Chci jí dát dárek.
-V kuchyni.
00:53:14 Krásně voní, to se tedy pomějem. Teď na něj nasázíme svíčky.
00:53:20 -Všechno nejlepší, Hannah.
-Děkuju.
00:53:24 -Je to jen taková malá hloupůstka.
-Díky.
00:53:33 -Jsme hrdí na to, že hvězdu nosíme.
-Tak to máte fajn.
00:53:37 -Co že nic neříkáš?
-Říkám, jen mě neslyšíš.
00:53:40 -Tyhle ne, dej ty broušený. Maxime, kde jsou broušený skleničky?
00:53:44 -Zákon je zákon, Maxime. Nerespektovat ho je nebezpečný
00:53:48 -pro tvou ženu, i pro syna.
-Já na ten zákon kašlu.
00:53:51 -Je pro slabochy, pro sraby a ovce.
-Co to vykládá o ovcích?
00:53:55 -Myslí bezhlavý stádo. Je to zákon pro Židy.
00:53:58 -Simon je Žid a Hannah a ty taky, Maxime.-Počkat.
00:54:01 Vysvětlí mi někdo, proč bych měl být hrdej na to, že jsem Žid?
00:54:05 Á, Isy, Sarah. Vítejte. Pojďte dál.
00:54:09 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:54:12 -Shalom.
00:54:16 -Krásnej kluk, že?
-Nejkrásnější ze všech.
00:54:19 -Ani ten dort nevypadá špatně. Je jako opravdový.
00:54:22 -Je z mouky nebo z fazolí?
-Z fazolí.
00:54:25 Podejte mi někdo velkou mísu.
00:54:35 Vždyť to byla jen mísa, to není tragédie.
00:54:38 -Neudělalas to schválně. Tati, maminka pláče!
00:54:44 -Co se stalo? Proč pláčeš?
-Jenom se rozbila mísa.
00:54:48 Neublížila sis? Proč pláčeš?
00:54:57 Copak se ti stalo, holčičko? Pověz mi proč pláčeš, moje malá.
00:55:02 Já už vím.
00:55:04 Tys mu to řekla. Že jsi mu to řekla?
00:55:07 Prostě už to tak je. Byla s námi vyzvednout tu hvězdu.
00:55:13 Vážně?
00:55:15 -O co ti vlastně jde? Zakazuješ jí být Židovkou? -Ten kdyby mohl...
00:55:20 -Esther, radši mlč. Nezdá se vám, že se v tomhle domě příliš mluví?
00:55:24 -Mohlo by se to Židům zakázat.
-Tak už dost.
00:55:28 Už sem nikdy nepřijdeme, Hannah. Pojď, Isidore, jdeme.
00:55:32 -Z toho se budeš zodpovídat ve světě pravdy, Maxime,
00:55:36 a tam se nespravedlnost nikomu neodpustí.
00:56:01 Všechno nějak dopadne. Ono se to srovná.
00:56:04 -Ahoj.
00:56:08 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:56:19 -Na hodinu?
-Asi tak.
00:56:22 Když čtyřicet loupežníků odešlo,
00:56:25 Alibaba přistoupil k jeskyni s pokladem a vyslovil zaklínadlo:
00:56:30 -"Sezame...
-... otevři se."
00:56:34 Hned se velikánská vrata otevřela.
00:56:37 Alibaba vstoupil do jeskyně a řekl:
00:56:41 "Všechny děti musí už sladce spinkat."
00:56:49 Vím, že odešli tak brzy proto, že jsi rozbila tu mísu.
00:57:39 Na ten dárek ode mě ses ani nepodívala.
00:58:00 Jak jsi to sehnal?
00:58:05 Krásně voníš.
00:58:57 To je náš nejlepší model. Máme ho i v černé.
00:59:00 -Přála byste si ho vidět?
-Nepronásleduj mě.
00:59:10 Stop! Jste mimo tatami.
00:59:12 Zápas!
00:59:19 Konec!
00:59:30 -Jeli jsme rychle.-Byl to kalup.
-Jo, jeli jsme tak třicítkou.
00:59:34 -A to je hodně?
-Dost.
00:59:37 -Protože máš sílu v nohách.
-Dobrý den.
00:59:40 -Tak už nás čeká naše místečko?
-Víte, pane Maxime,nejde to.
00:59:45 Vy už sem bohužel nemůžete chodit. Je mi to opravdu moc líto.
01:00:00 ŽIDŮM VSTUP ZAKÁZÁN
01:00:03 Je to nějaká vesnička v Creuse. Malinký hnízdo.
01:00:07 Jmenuje se Saint Gaultier. Lousina kamarádka jí dala tip.
01:00:11 Nakloň trochu hlavu.
01:00:14 Vydat se tajně do nejistoty, na to se v mým věku necítím.
01:00:17 Stačí se mi podívat na obličej. Vypadám jako harmonika.
01:00:24 A co chudinka Hannah? Bez tebe to tu nebude mít lehký.
01:00:28 Zvládat obchod a starat se o synka.
01:00:33 Copak?
01:00:35 Chceš mi snad něco říct?
01:00:37 -Nikdy jsi se necítil provinile?
-Proč?
01:00:43 Třeba žes nic nevykonal, nikdy nic velkýho nechtěl.
01:00:48 Celej život pracuju jako obyčejnej holič.
01:00:51 Ale snaž se je tam za sebou dostat co nejdřív. Ženu i syna.
01:00:55 Mám ti dát balzám?
01:00:58 Třeba.
01:01:00 Za války podle mě ze všech nejvíc trpěj nevinný ženy.
01:01:04 Ženy a taky neznámí vojáci. Těm totiž pak nikdo nedá ani penzi.
01:01:12 Všechno se rozhodlo velmi rychle. Sehnat falešné doklady a převaděče
01:01:17 nebylo tak obtížné, jak jsme se obávali.
01:01:20 Určitě ti řekl před nádražím?
01:01:23 Georges a Maxim překročili demarkační čáru jako první.
01:01:27 Esther, Hannah, Louisa a Simon se za nimi mají vypravit co nejdříve.
01:01:31 Tania se vrátila do Lyonu prodat obchod po rodičích.
01:01:35 Doufá, že jakmile si ty věci vyřídí, bude se také moct vydat do Creuse.
01:01:39 Dobrý den. To jsem já, kdo vás má převést. Dobrý den.
01:02:03 -Támhle už je ta linie.
-Víte to jistě?-Docela jo.
01:02:10 -Hergot, já mám hlad.
-Nech už toho, sakra.
01:02:13 Celou dobu o ničem jiným nemluvíš.
01:02:29 -Maxim. Nemýlím se?-Těší mě. To je Georges.-Dobrý den.
01:02:33 Pojďte dál. Mathilde?
01:02:38 Mathilde?
01:02:42 -To jsou naši hosté.-Dobrý den.
-To je Mathilde.
01:02:45 -Dobrý den.
-Dobrý den, pánové.-Dobrý den.
01:02:48 -Musíte být mrtví hlady.
-Ale kdepak.
01:02:51 Z Paříže jsme už zvyklí utahovat si opasky, co?
01:02:56 Simone?
01:02:58 -Mám pro vás dopis.
-Děkuju.
01:03:02 Mami! Mami! Přišel dopis.
01:03:07 Dopis?
01:03:15 "Moje milá Hannah, všechno vychází."
01:03:19 "To místo je nádherné a major Béraud je správnej chlap."
01:03:22 Tohle budou vaše pokoje.
01:03:25 Tady může být potom váš syn a Georges bude o patro výš.
01:03:31 -Buďte tu jako doma.
-Děkuji.
01:03:34 "To budeš koukat, jaký tu budeš mít krásný pokoj
01:03:37 s nádherným výhledem na louky a řeku."
01:03:49 "Major už oslovil různé známé a nabídl jim mé služby,
01:03:54 takže už mám i práci."
01:04:00 Maxime?
01:04:03 Maxime, koukni.
01:04:07 "Georges objevil radosti venkova. Začal jsem mu říkat Mistr kolečka."
01:04:12 La la la!
01:04:14 "Saint-Gaultier je pravý ráj. Doufám, že v příštím dopise
01:04:17 vám už budu moct napsat, abyste se za mnou vydali."
01:04:21 "Moc se těším, až budeme všichni pohromadě."
01:04:24 "Vyřiď Simonovi, že jak dorazí,
01:04:26 začneme stavět domeček v korunách stromů."
01:04:30 "Máš nějaké zprávy o bratrovi a o Tanie?"
01:04:49 "Milý Maxime, s obchodem to tu začíná být moc těžké."
01:04:54 "Zákazníků ubylo a obchod našich je na tom stejně."
01:04:58 "Zákaznice už nemá ani Louisa."
01:05:00 "Opustily ji i ty nejvěrnější. Radši se ani nepídíme proč."
01:05:05 -Mohl bych tady spát s tebou?
01:05:08 -Jak to, že nejsi v posteli, Simone?
-Protože tady chci spát s tebou.
01:05:12 Na tátově polštáři a vyčaruj, ať se mi o něm zdá.
01:05:23 "Simon je ti čím dál podobnější. Když se na něj dívám, vidím tebe."
01:05:28 "Úplně stejně krčí obočí a spí jako ty, se zaťatými pěstmi."
01:05:36 "Maxime, moc mi chybíš, jsi celý můj život."
01:05:40 "Za pár dnů už zase budeme sdílet společné noci."
01:05:43 "Ptáš se, jestli mám nějaké zprávy o bratrovi. Zatím ne."
01:05:47 "Hlavně bych si přála,
01:05:50 aby se už Robert vrátil a Tania se zase shledala s manželem."
01:05:59 -Počkej, tati!
-Tak honem, honem!
01:06:06 Tati!
01:06:18 Sejmout pečeť bez povolení německé policie je přísně zakázáno.
01:06:36 -Baf!
-Strašidýlko.
01:06:49 Já chci za Maximem. Chci za Maximem.
01:07:00 Denise Lambertová. Germaine Lambertová.
01:07:04 Marie-Louise Mercierová. Nádherná jména pravých Francouzek.
01:07:08 -A ty jsi teď Charles Mercier, ano?
-Já jsem radši Simon Grinberg.
01:07:12 To je jasné, ale Simon Grinberg je jméno napořád,
01:07:15 zato Charles Mercier na chvíli, abys mohl za tatínkem.
01:07:18 -A pojedeme vlakem.
-Maxim měl pravdu.
01:07:21 Neměly jsme se dát zaregistrovat. Co uděláme s tímhle? Zahodíme je?
01:07:26 -S tímhle dokladem končím.
-Já taky.
01:07:30 -A s tímhle zrovna tak.
01:07:34 "A je to tady, milá Hannah. Všechno je tu pro vás připravené."
01:07:38 "Na březích říčky Creuse zapomenete na všechno trápení i ústrky."
01:07:42 Vem si to.
01:07:45 -Támhle.
-Děkuju. Díky.
01:07:50 "Včera sem už dorazila Tania."
01:07:53 "Až přijedeš se Simonem a Esther, bude celá rodina pohromadě."
01:08:15 Tak už jsou tam spolu.
01:08:19 Když jsem řekla, že nemám o manželovi zprávy dva měsíce,
01:08:23 div se mi nevysmáli.
01:08:25 To prý začnou řešit až po osmi měsících zajetí.
01:08:28 -To já byl v roce 17 v Ruhr a snoubenku jsem měl v Brive.
01:08:32 Dopisy ode mě dostávala každý čtvrtek pravidelně.
01:08:36 Za první války se se zajatci zacházelo slušně.
01:08:39 -Viděli jste ten film Velká iluze?
-Esther ho viděla, chodí na všechno.
01:08:42 Říkala, že v tom hrál Jean Gabin, Pierre Fresnay a Marcel Dalio.
01:08:46 -A báječný Eric von Stroheim. Nádhera.
01:08:49 -On prý navíc ani není Němec. Nedivil bych se. -Děkuju.
01:08:53 -Takže přeju všem dobrou noc.
-Dobrou.
01:08:57 Tak zítra.
01:08:59 Tak zítra.
01:09:13 Jaký svetry mu vezmeme?
01:09:16 Hannah?
01:09:19 Nemůžeš aspoň chvíli nezlobit? Hannah!
01:09:22 Řvu jako blázen, ty mě neslyšíš? Jaký svetry mu vezmeme? Vzorovaný?
01:09:34 Tak co, jste připravený? Máme všechno? Musíme si pospíšit.
01:09:41 Ne, Simon a já nejedeme.
01:09:43 -Cože?
-Zůstaneme.
01:09:46 Musím tu být, až se vrátí otec s matkou.
01:09:49 Svůj byt mají zapečetěný a kdyby se vrátil Robert,
01:09:52 a třeba raněný, tak se o něj musím postarat.
01:09:55 -My tu zůstaneme. Bude to tak lepší.
-Počkej. -Já tu nezůstanu!
01:09:59 Já chci s tátou stavět domy na stromech! A nekuř nám tady!
01:10:05 Hannah!
01:10:15 Koukej se nahoru, jinak se mi to nepovede.
01:10:21 -Říkám koukej nahoru.
-Vždyť já koukám. Copak to nevidíš?
01:10:29 Ještě vydrž. Nehýbej se.
01:10:36 -A co mi to vlastně spadlo do oka?
-Vlastně nic.
01:10:40 -Říká se tomu jiskřička.
-Jiskřička?
01:11:11 Nikdo tu není. Když tu nikdo není, tak si sednu.
01:11:33 -Vy jste ty z Paříže? -Ano.
-Tak nasedat. Ale honem. -Dobře.
01:11:51 K demarkační linii to byly ještě dva kilometry.
01:11:55 Bylo třeba počkat, až se setmí
01:11:58 a měly se tvářit, že se vůbec neznají.
01:12:04 Louisa mi to všechno vyprávěla. Den po dni, epizodu po epizodě.
01:12:09 Všechno, co jí moji rodiče svěřili, i to, co s nimi sama prožila.
01:12:14 Všechno kromě toho hlavního.
01:12:30 Jez. Tady máš kus sýra. Jez.
01:12:33 -A nedá si ten tvůj pejsek limonádu?
-On limonády nemá rád.
01:12:38 -A maminka si ještě pořád nic nedá?
01:12:44 -Pomalu. Proč piješ tak rychle?
-Chce se mi čurat.
01:12:51 Klidně si tam dojdu sám. Nejsem mimino.
01:13:09 -Ahoj, Antoine. -Ahoj.
-Jak se vede, Luciene? -Jde to.
01:13:15 -Dobrý večer, dámy. Můžete mi ukázat doklady?
01:13:21 Děkuji.
01:13:43 Dobrý večer. Vaše doklady, prosím.
01:14:10 Máte tu razítko Židovka.
01:14:30 To je můj syn.
01:14:41 Je to Židovka a má dvoje doklady.
01:15:28 -Ahoj.
-Ahoj.
01:16:36 Esther? Esther!
01:16:59 Louisa se rozhodla říkat, že to Hannah popletla. Že to byl omyl.
01:17:03 Necítila se být v právu vyslovit hypotézu,
01:17:07 že to mohla udělat schválně.
01:17:10 A mlčela i o těch jejích čtyřech slovech, která zničila Simona.
01:17:59 Nechce to už ani vidět.
01:18:02 -Ale vyhodit to přece nemůžu.
-To jistě ne.
01:18:07 Vrátí se.
01:19:05 -Asi je odvezli do sběrnýho tábora.
-Jeden je v Pithiviers.
01:19:09 -Další v Beaune la Rolande. Nejspíš se tam setkají se řadou známých.
01:19:50 Ty shromažďovací tábory, to je jen první etapa před dalším odsunem.
01:19:55 Mluví se o nějakých koncentračních táborech.
01:19:59 Prý to jsou jakési galeje pro odbojáře a Židy.
01:20:03 Nečekal bych, že tam se ženami a dětmi budou nějak pěkně zacházet.
01:20:15 Četli jste, co před nedávnem napsal pan Brasillach
01:20:19 o Židech do Všudybyla?
01:20:22 "Všechny je třeba vymýtit a nezapomínat ani na ty malé."
01:21:43 -Nejsem přece blázen. Chtějí být pořád spolu. -Ale jdi ty. -Všimni si.
01:21:48 -Vždyť ale nedělají vůbec nic špatnýho.
01:21:51 -Pokaždý, když je vidím, mám dojem, že lezou z postele anebo do ní.
01:21:55 -Esther, prosím tě! Tobě se podařilo jí doručit dopis do Lyonu.
01:21:59 Takže holčičko, to ty jsi jí poslala tuhle adresu.
01:22:05 Dobré ráno.
01:22:32 -Nesu vám pravé máslo, děti. Dobroučké. Opravdové. -Děkujeme.
01:22:55 Louiso?
01:22:57 -Vezmete si to?
-Děkujeme.
01:23:00 -Do jídla budu počítat jen maso a víno.
01:23:03 Vejce a zeleninu dává major ze svého.
01:23:06 Dárek za to, že tu Georges pracuje.
01:23:10 -Kolečko by měl tlačit a ne v něm spát.
01:23:18 Ne, tak to není. Kdyby tu byla Hannah, pomohla by mi s tím.
01:23:22 -Nech toho, prosím tě! "Kdyby tu byla Hannah."
01:23:25 Že ti není hanba o ní ještě mluvit.
01:23:28 Seš si vůbec jistá, že chceš, aby se vrátila?
01:23:37 No co? Tebe to snad nepohoršuje?
01:23:40 -Mě pohoršují jiné věci.
-Jistě, protože ty taky...
01:23:44 -Co já taky? Řekni to. Že i já si myslím, že je Tania krásná?
01:23:48 V tom případě máš pravdu. Je krásná a žádoucí.
01:23:51 -A proto jim to pardonuješ?
-Ne. Jen nikoho nesoudím.
01:23:56 -Ó, jak úžasné. Velkodušné. Jenže já jsem přízemnější.
01:24:02 -Myslíš ještě vůbec na Hannah?
-Pořád, ale nehodlám soudit ani ji.
01:24:07 Ze zásady.
01:24:12 Dej mi cigaretu.
01:24:28 Přemýšlela jsem, co dnes udělat k jídlu.
01:24:31 Jestli kuře nebo rybu. A řekla jsem si, že rybu ne.
01:24:35 Simon ji nemá rád.
01:24:38 Jsem blbá, že jsem sem Taniu poslala.
01:24:41 Když je teď vidím spolu... Sice nejsem věřící,
01:24:45 ale pořád myslím na to, co rabín říkal na Maximově svatbě.
01:24:49 "Když v manželství neplatí tóra, neplatí nic." Pohoršuje mě to.
01:24:54 -Chápeš to? -To víš, že chápu.
-Ale nesouhlasíš se mnou, že jo?
01:24:58 -K čemu to pohoršení bude? Že se budeme jen užírat?
01:25:02 Kazily bychom si tím celý život.
01:25:05 Ale kdyby jen sobě, i všem lidem okolo.
01:25:08 -Nevím jak z toho. Poraď mi. Co mám tedy dělat?
01:25:12 -Myslet na Hannah a Simona. A doufat.
01:25:16 A tady na to, že musíme pro všechny připravit oběd.
01:26:01 (hvizd)
01:27:40 (hvizd)
01:29:23 Ještě nikdy jsem neviděl otce takhle zdrchaného.
01:29:26 Řekla ti matka o psovi?
01:29:29 Ano. Už jsem se o něj postaral. Stavil jsem se v obchodě.
01:29:36 Dokázal překonat ztrátu Hannah a Simona,
01:29:40 ale když mu zemřel pes, zhroutil se.
01:29:45 Jak to nese Tania?
01:29:49 Má o tebe starost.
01:29:57 Týden po návratu do Paříže se Tania dozvěděla,
01:30:01 že Robert zemřel v zajateckém táboře na tyfus.
01:30:04 Ani ho moc neoplakávala, byl už tak strašně daleko.
01:30:08 Postavil bych tam malý plůtek, aby to bylo oddělené,
01:30:12 ale zároveň aby bylo dost místa na chození.
01:30:40 Maxim teď už věděl,
01:30:42 že Hannah se Simonem i její rodiče byli deportováni.
01:30:49 Už se nemůže utěšovat, že jsou ve vězení nebo v exilu.
01:31:02 Jdu z Červeného kříže.
01:31:22 Přestaneš hledat?
01:31:26 Já nevím. Už vůbec nic nevím.
01:31:29 Ale já jo.
01:31:35 Skončíme to.
01:31:39 Ať se vrátí nebo ne, my dva už se nikdy neuvidíme.
01:31:45 Nikdy.
01:31:49 (dětský pláč)
01:31:52 Dvě kila dvacet. To není moc.
01:31:57 Je opravdu hodně maličký.
01:32:04 Krásný, Esther. Moc děkuju.
01:32:08 -Hej. Uhni, ať můžu fotit.
-Řekni synovi, ať rychle roste.
01:32:12 -Dostaneme pěkný dětský oblečky.
-Teď u vás bude všechno naruby.
01:32:16 -Mohla bych?-Radši ne. Doktor říkal, že by mohl něco chytit.
01:32:20 -Copak jsem snad nakažlivá?
-Fakt radši ne.
01:32:31 -Jak je?
-Jsem rád, že jste přišli.
01:32:34 -Je to tvůj život, Maxime.
-A taky Taniin.
01:32:38 A teď to bude už i jeho.
01:32:46 Nějakou dobu jim trvalo, než se odhodlali spolu žít,
01:32:50 ale nakonec se vzali a začali spolu i pracovat.
01:32:56 O válce už se nikdy nemluvilo
01:32:58 a jména zmizelých nikdo nevyslovoval.
01:33:01 Pak jsme si i změnili jméno.
01:33:04 Když už jsem konečně ty přízraky dokázal pojmenovat,
01:33:07 nechávaly mě na pokoji.
01:33:10 Postupně mi naopak byly oporou při mé práci s malými pacienty,
01:33:14 které se snažím vyvádět z temnot.
01:33:18 Paříž, kancelář Serge Klarsfelda
01:33:25 Grinbergová Hannah Golda, rozená Stirnová a Simon Grinberg.
01:33:30 -Souhlasí?
-Ano.
01:33:35 Od 10. srpna 1942 sběrný tábor v Pithiviers.
01:33:39 Osmnáctého deportace do Osvětimi.
01:33:42 Do plynu šli hned po příjezdu devatenáctého.
01:33:51 Ten malý Simon byl váš příbuzný?
01:33:58 Jsem jeho bratr.
01:34:02 Když jsem se dozvěděl, že chystáte knihu o deportovaných dětech,
01:34:08 napadlo mě, že vám přinesu tuhle fotku.
01:34:33 Nebyl na místě mrtvý.
01:34:38 Musel trpět.
01:34:44 A navíc je to moje vina.
01:35:09 Řekl jsem mu, že psovu smrt zavinil, ale žádnou jinou vinu nenese.
01:35:15 A předal jsem mu údaje, které jsem zjistil u Serge Klarsfelda:
01:35:19 číslo transportu, datum odjezdu do Osvětimi,
01:35:23 jejich smrt hned další den.
01:35:27 Řekl jsem mu, že každodenní hrůzy koncentráku ani nepoznali
01:35:31 a že jediným viníkem jejich smrti je nenávist nacistů.
01:35:36 Doufal jsem, že jsem tím rodiče osvobodil od jejich tajemství.
01:35:48 Po pár letech matka následkem mozkové mrtvice
01:35:52 ztratila řeč a přestala chodit.
01:35:55 Otec to zprvu celkem zvládal, ale jen do dne,
01:35:58 kdy už nedokázal snášet pohled na ochrnutou sportovkyni.
01:36:03 A tak se spolu rozhodli, že to skoncují.
01:36:11 Epilog
01:36:17 Jednou v červnu k večeru jsem šel s dcerkou Rose do parku
01:36:20 malebného zámečku poblíž domu, kde bydlíme.
01:36:23 Jeden místní občan mi řekl, kdo je majitelem tohoto sídla:
01:36:27 Josée de Chambrun, dcera Pierra Lavala,
01:36:30 který se stal v roce 1942 premiérem Francie.
01:36:34 -To je zvláštní místo. Co je to?
-Vypadá to jako hřbitůvek.
01:36:39 Barye Pompey. To nebude lidský hřbitov.
01:36:43 To ne.
01:36:45 -Spíš bude psí.
-A taky kočičí.
01:36:50 -Možná.
-Brutus, 1908.
01:36:54 To byli hodně staří pejsci.
01:36:59 Drahoušek Grigri, 1934 až 48.
01:37:02 Grigri, to je blbý.
01:37:06 Vasco 1979 až 85.
01:37:11 "Jeho smrt bylo to jediné, čím nás zarmoutil."
01:37:15 Museli mít ty psy moc rádi, když jim udělali hřbitov.
01:37:19 -Rose? Francois?
-Už jdeme, mami.
01:37:24 Tak pojď.
01:37:28 Na tom hřbitůvku,
01:37:30 který s láskou udržovala dcera profašistického Lavala,
01:37:34 jednoho z těch, kteří poslali Simona, Hannah a ostatní na smrt,
01:37:38 mě napadlo, že musím vyprávět náš příběh.
01:37:41 Že jenom tak můžeme setřást tíživé mlčení.
01:37:48 Brutus.
01:37:50 Pompey.
01:37:52 Madou.
01:37:56 Soko.
01:37:59 Vasco.
01:38:03 Sarah.
01:38:06 Nathan.
01:38:10 Rebecca.
01:38:14 Erwin.
01:38:17 Misha.
01:38:20 Gabriel.
01:38:24 Judith.
01:38:26 Eliah.
01:38:29 Yankel...
01:41:52 Skryté titulky: Zuzka Kmentová Česká televize, 2010
Francouzský film „Tajemství“ režiséra Claudea Millera je komorní drama skrývající v sobě rozměry antické tragédie. Pomocí složitě vrstvených časových rovin zachycuje několik desítek let. Retrospektivně líčí zlomové okamžiky nešťastného dětství malého Francoise, který odkrývá traumatizující osud svých rodičů a jejich tajeného prvního manželství. Jeho otec Maxim se totiž před válkou oženil poprvé s jinou židovkou Hannah, ačkoliv se brzy zamiloval do jeho matky Tanii.
Claude Miller, jeden z nejvýznamnějších současných francouzských režisérů se po studiích a asistování u takových osobností, jako byl Marcel Carné či Jacques Demy, v roce 1975 dostal ke svému prvnímu celovečernímu filmu „Nejlepší způsob chůze“. Následoval film „Řekněte jí, že ji miluji“, ale skutečný úspěch zaznamenal až filmem „Svědek“, který byl oceněn čtyřmi Césary, včetně ceny francouzské filmové akademie za nejlepší scénář. Herecky v něm dominovali Romy Schneiderová a Lino Ventura. S postupem času stálo jméno Claudea Millera za nejočekávanějšími filmovými projekty rozličných žánrů.
Mezi jinými natočil film „Malá zlodějka“ (1988) podle nerealizovaného scénáře Francoise Truffauta, u něhož byl v letech 1968 až 1975 vedoucím produkce s výjimkou „Americké noci“.
Z jeho pozdější tvorby (vedle filmů „Le sourire“, „La classe de neige“, „La chambre des magiciennes“, „Malá Lili“) uvedla Česká televize filmy „Klavíristka“ (1992) a „Betty Fisherová a jiné příběhy“ (2000).
Filmem „Tajemství“, v jehož hvězdném obsazení se setkali Cécile de France, Patrick Bruel a Ludivine Sagnierová, vzdává hold všem obětem holocaustu.