Delší autorská verze úsměvného pátrání dvou jazzových detektivů po stopách legendárního kapelníka Gustava Broma a jeho orchestru, která odhaluje bohatou historii špičkového brněnského big bandu. ### Režie P. Jirásek
00:00:16 Chlapci, vezmeme si napřed č.1, pátý takt, písmeno A. Tam začneme.
00:00:44 -Kolik oni toho vůbec natočili, těch desek?
00:00:46 -Strašně moc. Několik set určitě.
00:00:58 -Objednal jsem televizní archivy z Ostravy, z Prahy.
00:01:03 A v Brně jich bude pře sto.
00:01:05 -Já jsem prolezl rozhlasové archivy a tam jsou tisíce snímků.
00:01:10 A všechny jsou tady na těch úzkých starodávných čtvrtpalcových pásech.
00:01:17 Raz, dva, tři.
00:01:20 Raz, dva, tři.
00:01:25 Hop. Dobře.
00:01:28 Stalingradská třída 4. Vážení.
00:01:31 Co je to SČSP?
00:01:32 Svaz Československo sovětského přátelství.
00:01:35 Teď nechte práce a dejte si říct.
00:01:38 A buďte jak já jsem.
00:01:41 Tak to tedy bude detektivka!
00:01:43 Tak si zahrajeme na jazzové detektivy.
00:01:46 Ale podívej se na ten design!
00:01:48 To má styl. A jazzový detektiv musí mít také styl.
00:01:51 Prostě se oblečeme jako oni.
00:01:54 Konec konců neříkejte, že to neznáte.
00:02:21 Ta co? Jde to? Jo?
00:02:25 Tak to jsem rád!
00:02:35 Já totiž strašně nerad zpívám sám.
00:02:39 Tak. To jsou nádherný brýle.
00:02:44 Dobrý.
00:02:45 Člověče, ale když máme ty hadry, tak bychom měli mít nějaký auťák.
00:02:52 To je koncert.
00:02:54 Nádhera.
00:02:57 Osmiválec,nový. Co víc si můžete přát?
00:03:03 Já tě miluju. Pojď se mnou, pojď se mnou. . .
00:03:19 Tak, to jsme tedy daleko nedojeli.
00:03:22 No, ale víc co? Styl je styl.
00:03:24 Nastupuje orchestr zasloužilého umělce Gustava Broma.
00:03:46 Myslím, že Gustav Brom měl do jisté míry větší pověst
00:03:50 v zahraničí, než u nás doma.
00:03:53 Právě proto, že tam pronikaly ty specializované nahrávky
00:03:57 z jazzové oblasti a to takového zaměření,
00:04:00 jaké bylo i v tom zahraničí poněkud mimořádné.
00:04:04 Technická úroveň té kapely byla mimořádná.
00:04:08 Ta kapela mohla doprovázet americké sólisty na jejich evropských turné.
00:04:13 A to bylo něco, co ti sólisté po Evropě těžko hledali.
00:04:18 Ta úroveň byla mimořádná i proto, že nabízela repertoár,
00:04:22 jaký se v zahraničí do takové míry netočil.
00:04:25 Protože prostě nebyl komerční.
00:04:28 A doma se musel vyrovnat prostě s těmi podmínkami, které tady byly.
00:04:32 To znamená, že musel pěstovat také tu populární hudbu.
00:04:36 Ale i té dával vždycky takovou tu vlastní příchuť.
00:04:41 To jistě, ale myslím, že i pro ty,kteří vědí,
00:04:44 nebude dnešní pořad zcela nezajímavý.
00:04:47 Někdy totiž neškodí, podívat se na věci trochu s odstupem.
00:04:53 Žárlí. Žárlí.
00:04:55 Proč má milá žárlí, když ráda mě má.
00:05:01 Než pár slůvek lživých to snad lépe mě zná.
00:05:07 Proč stále tak žárlí, z čeho podezřívá.
00:05:14 Vždyť možná že z toho, co snad sama dělá.
00:05:20 My bychom chtěli provést takovou kontrolu, jak se mají ty trvalky,
00:05:23 pásky, tady u vás v archivu.
00:05:26 -Tak stovku máte tady toto.
00:05:31 Dvě stovky jsou teď jeden řádek.
00:05:33 -Takže raz, dva,tři,čtyři,pět.
00:05:35 Raz, dva,tři,čtyři,pět.
00:05:37 Takže tisíc. Minimálně tenhle ten regál natočil
00:05:41 Nahrávky, nahrávky, písničky, jazzové skladby.
00:05:46 Když přijdu do archivu a vidím tady toto číslo,
00:05:49 tak si teprve uvědomuji, kolik jsme toho už nahráli.
00:05:54 A kdybychom chtěli nějakou najít?
00:05:56 Tak zkusme třeba Stix od Jaromíra Hniličky.
00:05:59 -Tak to je na trvalce. Jaromír Hnilička, 7063.
00:06:04 -To vám můžu tedy donést.
00:06:07 -Ukažte nám, kde.
-Pojďte za mnou.
00:06:14 -No nádhera.
00:06:16 Rok 1977.
00:06:19 Tak máme to tady a ze 40.let všechno hraje.
00:06:25 Jsme připraveni. Jedem. Tak můžeme to spustit.
00:06:32 Už to hraje.
00:06:45 Krásný jazzový den, že?
00:06:47 A co je to právě jazzový den?
00:06:49 No já jsem si představoval, že . . .
00:06:51 No počkej. Bluesový den by byl takový modrý, zamračený.
00:06:55 No, a jaký je jazzový?
00:06:56 Tak ten by mohl být takový swingový. Toto je swingový den.
00:07:07 Tak jsme tady. V Rozmarýnu.
00:07:10 Tady se hrál jazz v první polovině padesátých let.
00:07:13 A to byla doba těžkého socialistického realismu.
00:07:17 Kdy platily teze, že jazz je hudba duševní víry.
00:07:27 To bylo místo, kde tady bylo jeviště.
00:07:29 Kde jsi mohl vidět nejbáječnější artistky
00:07:31 a artisty v padesátých letech. K tomu hrál Brom.
00:07:35 Navíc, ještě každý večer minimálně dvě hodiny tance.
00:07:44 Dřív jazz.
00:07:46 Dnes bingo.
00:08:16 To bylo zmrzlé. Já jsem šla se psem v šest hodin ráno a to byl mráz.
00:08:26 Už jedou.
00:08:35 A hele. Paneláky.
00:08:37 I hvězdy bydlí v panelácích. Jdeme.
00:08:47 Tady na zdi visí vedle zlaté platinové desky
00:08:50 váš nádherný portrét.
00:08:54 No portrét. To mě bylo 24 let.
00:08:58 -A tehdy se o vás psalo, když jsem četl kritiky,
00:09:01 že na rozdíl od těch předcházejících zpěvaček,
00:09:03 které byly takové sladké, třeba ala ta 40 léta,
00:09:08 tak vy už jste byla taková opravdová jazzová zpěvačka.
00:09:13 -Jednak také ta muzika, kterou hrál Brom,
00:09:17 tak mě nutili k tomu, abych si vybírala skutečně skladby,
00:09:20 které se budou hodit do toho orchestru.
00:09:23 Nemůžu tam zpívat nějaké cajdáky. rozumíte mi.
00:09:28 Tak jsem si vybírala repertoár spíš světový.
00:09:32 Písničky, které byly na repertoáru známých cizích zpěváků.
00:09:38 Snažila jsem se.
00:09:43 Můj ostrov plný krás vím, že já se tam vrátím zas
00:09:54 píseň ostrovů hrát si dám v rytmu bubnů bonga si zazpívám.
00:10:11 Vy jste vlastně zažila nástup televize.
00:10:13 -Alespoň v českých poměrech.
-Ano.
00:10:15 A víte, že úplně první televize nás brala v Ostravě.
00:10:19 A vzpomínám si, že tam jsme vystupovali naživo.
00:10:23 To nebylo, že se to natáčelo.
00:10:26 -Žádný playback. Kapela hraje a zpěvačka zpívá na mikrofon.
00:10:30 -Ano. Pan režisér řekl: jedem. .
00:10:36 . . .někde sním, než přijde den
00:10:43 luna, la luna
00:10:54 a můj milý dej o sobě znát. .
00:11:30 Nejskvělejší jsou takové ty byty,
00:11:32 které jsou zaplněné deskami, časopisy, CD.
00:11:36 A to bude tady. Zkusme.
00:11:40 -Hola,hola, pan Beránek.
00:11:45 Tady stůjte, pánové.
00:11:48 -Tak a jsme nachystaní. Já klekám.
00:11:51 Takže Daun Death 1965. To je co?
00:11:57 -Tam je nejvýznamnější článek o evropském jazzu.
00:12:00 Karel Krautgartner a samozřejmě Gustav Brom.
00:12:05 Takže první zmínka v Daun Deathu o těchto bandech.
00:12:08 -To je právě ten významný rok, kdy byli američtí pisálci hosty
00:12:13 mezinárodního jazzového festivalu Praha.
00:12:17 Druhého v pořadí, 1965,
00:12:19 kde právě zaznělo Hniličkovo Kyrie Eleison
00:12:23 a to byla doslova díra do světa.
00:12:26 -V 1966 roce jsi našel co?
00:12:29 Říjen - tak tady už se objevují žebříčcích.
00:12:33 Je to tak. Je to ta druhá kategorie,
00:12:36 která má o něco menší váhu, nebo cenu, ale vzhledem k tomu,
00:12:39 že jsou to talenty zasluhující širšího uznání,
00:12:42 tak tam nejsou zdaleka jenom nějací nováčci z Evropy.
00:12:45 Můžeme tam číst i jména významných amerických kapel.
00:12:48 Hned na prvním místě The John Luis, to byl orchestr,
00:12:51 který začínal svoji existenci. A být v takovéto společnosti
00:12:54 pod takovýmto 1. místem na 5.místě,to je úžasná společnost.
00:12:59 A tam už potom vícekrát nefiguruje.
00:13:02 Patrně proto, že nevydával tolik desek a nebo ty desky
00:13:06 tolik neposílal do Ameriky. Ale on desky točil.
00:13:11 Měl tady třeba Maynerd Fergussna v roce 1968, v r.1969 tam měl
00:13:15 opět být, ale už se tam nedostal.
00:13:39 1965. Od roku 1960 vycházely antalogie Československý jazz.
00:13:44 Tam nikdy nechyběl.
00:13:46 A tady je. Tady je mistr.
00:13:49 -Na těch malých. Tam občas bývaly ty obaly individuální. To mám tady.
00:13:55 Tohle je pěkný obal.
00:13:57 Chemické značky. Brom. Chromovy bromidy.
00:14:01 Ale to vyšlo jenom pro zahraničí.
00:14:04 A je tam Pochod jazzové policie.
00:14:06 Ten Pepík Bláha napsal pro mne.
00:14:07 -Nemáte tu původní desku od firmy SABA, na které vyšla Jazzová mše?
00:14:12 Á, tady je.
00:14:13 Ale hrála se asi tak, jako je prstů na jedné ruce.
00:14:17 Než ji zakázali.
00:14:18 A pak se natočila v Německu.
00:14:21 Oni měli s firmou SABA smlouvu na čtyři desky, myslím.
00:14:27 Ta kuriózní je tato. Bromovci v moravských krojích.
00:14:34 Hrající jazzové adaptace dechovky.
00:14:39 Já věřím, že vás snad bude zajímat, jak jsme to stvořili.
00:14:42 Tak vám jednu z těchto polek zahrajeme.
00:15:06 Tak já to zkusím nastartovat. .
00:15:14 A jedem. To je úžasné.
00:15:17 Tak je to stejně namazané, jako ten váš swing v 60. letech?
00:15:21 -Swing v 60.letech měl obrovské podmínky.
00:15:25 To byla protistátní činnost a my jsme měli narvané koncerty
00:15:29 jenom proto, že jsme hráli americkou muziku.
00:15:34 -A kdy jste přišel do orchestru Gustava Broma?
00:15:37 -V roce 1956. V minulém století.
00:15:59 -A už troubíme. Jaká byla ta 60.léta u Broma?
00:16:03 -Každá skladba musela být inteligentnější a komplikovanější.
00:16:07 Prostě pak už se to dostalo do těch poloh,
00:16:10 že už tomu nerozuměl ani kapelník a z části tomu rozuměl autor.
00:16:16 My jsme dělali inteligentní muziku. Těžkou.
00:17:08 -Je doma.
-Máš jitrnici?
00:17:10 -Dobrý den. Zdravíme vás.
-Já vás také, samozřejmě.
00:17:15 -Račte dál.
-Děkujeme.
00:17:19 -Připravoval jsem se na vás tím,
00:17:21 že jsem si pouštěl tento letitý pořad. Tam mě bylo 49.
00:17:29 -To jste byl fešák.
-To jsem pořád.
00:17:41 -Sám Gustav Brom říkal s tím svým hlasem, který známe :
00:17:45 no Pavle, já myslím, že by jsi měl napsat nějakou skladbičku,
00:17:49 kde bys nás dal s těmi filharmoniky dohromady. Co říkáš?
00:17:55 Tak já jsem to udělal a už v roce 1960 vznikla skladba,
00:18:00 která byla psaná pro filharmoniky a Bromovce.
00:18:05 Což byl ten můj třetí proud. Syntéza jazzu a vážné hudby.
00:18:11 Premiéry této skladby se ujal Brom, ne nějaký klasický dirigent.
00:18:16 Brom, který se tím podepsal pod to, že to byl první třetí proud.
00:18:35 Dobře. A proč to skutečně dělal? To, že hrál skladby třetího proudu.
00:18:39 On to v podstatě nepotřeboval, když ten orchestr hrál tak dobře?
00:18:43 -Já myslím, že to byla taková ctižádostivost,
00:18:45 že stojí v čele toho vývoje taky.
00:18:50 A také z hlediska všelijakých zahraničních festivalů,
00:18:52 kde byla poptávka po těchto věcech.
00:18:55 Byla to taková široce otevřená náruč pro veškeré
00:18:59 možnosti jazzového hudebního vyjádření.
00:19:05 Já furt sedím u toho klavíru. Já se z to zblázním.
00:19:15 Tak už jsme tady. Dobrý den. Dobrý den.
00:19:18 -Takže tady měl takovou kartotéku, kterou tady vidíte.
00:19:22 -A tady jsou vyřazené, budovatelské.
00:19:25 -Ano. Písmenko "A“
00:19:29 Audes, Audes.
00:19:31 Pod Vsetínským zámkem. To ne.
00:19:34 Píseň pro mou ženu.
00:19:36 No - Poslední cesta. Ale je to taková vzpomínka.
00:19:39 Teď kde je? Tady bude, nebo jdeme dolů?
00:19:42 Jdeme dolů, do sklepa,
00:19:43 kde archivuje Český rozhlas noty orchestru Gustava Broma.
00:19:47 Tak teď se nacházíme ve spodních místnostech Rozhlasu.
00:19:51 A jsou zde partitury a notový materiál.
00:19:53 Já se teď podívám na toho Audese.
00:19:56 Teď si ten prach trochu . . . A máme ho.
00:20:00 Ano, máme ho. Zvítězili jsme. Poslední cesta.
00:20:05 Tady napsal sólo. I s podpisem.
00:20:09 Tady máte dokonce, kdy ty noty napsal. Rok 1973.
00:20:13 A naposledy je měli v rukou v září 1978.
00:20:40 Vy jste tam nastoupil kdy? V roce 1959.
00:20:44 To byly ty zlatý léta. Ty nejlepší léta.
00:20:46 Ono když se to spočítá dohromady, tak já jsem tam byl 11 let.
00:20:51 To je oproti 50 rokům Jardy Hniličky nic.
00:20:54 Já jsem měl pauzy. Vojnu, toho Vlacha.
00:20:58 A potom v 35 letech jsem odešel do rádia.
00:21:02 Řekněte nám, jak jste vlastně studoval ten způsob hry na saxofon.
00:21:07 Protože my víme, že lidé, kteří vás úplně neznali,
00:21:10 tak říkali, co je to za Američana, kterého my neznáme.
00:21:15 Aha. No studoval. Já jsem se snažil kopírovat.
00:21:19 Úmyslně říkám kopírovat, hru Stana Getze,
00:21:24 který se mně strašně líbil. Stále líbí, stále ho obdivuji.
00:21:30 Bezmezně ho zbožňuji.
00:21:32 Vy jste tenkrát byli úžasně sehraní.
00:21:34 Ta saxofonová sekce a nejenom ona. Kde se to vzalo, taková sehranost?
00:21:40 Prostě ta kapela byla dost dlouho pospolu,
00:21:42 aniž se tam měnili nějací lidé.
00:21:45 Protože ono v to Big bandu se řekne 17 lidí,
00:21:48 a když tam přijde jeden záskok, tak se nemůže nic stát.
00:21:51 Ono se děje. To se pozná. Ono se cvičilo a zkoušelo dost.
00:21:55 Ne, že bychom byli zase tak pilní, ale přinuceni tím, že jsme měli
00:22:00 v rozhlase poměrně velký úvazek, co do počtu minut,
00:22:04 natočených do měsíce, tak jsme museli zkoušet.
00:22:09 A na ty zkoušky opravdu všichni chodili a dokonce i dojížděli.
00:22:13 A ta zkouška byla třeba 3x týdně.
00:22:18 Tak. Já myslím, že je to v pořádku a zítra je, hoši, odjezd v 9 hodin.
00:22:24 V kolik je odjezd?
00:22:26 Co? Já nevím, já jsem teď neposlouchal.
00:22:33 Tak aby bylo jasno, odjezd je v devět hodin.
00:22:38 Ráno, ne abyste vy dva přišli až večer!
00:22:57 Tak tady je Vanýsek.
00:23:10 To je takový ten černošský jazz, jaký nikdy Gustav Brom hrát neuměl.
00:23:16 Protože byl běloch.
00:23:19 A ještě to všechno museli jenom napodobovat,
00:23:22 Protože tady žádný jazzový život v Brně neexistoval.
00:23:24 Takže to vlastně vznikalo ze vzduchu a z poslechu z rádia.
00:23:40 Asi v roce 1960, kdy mně bylo 16 let,
00:23:43 tak jsme založili takové divadlo, ala Semafor.
00:23:49 A měli jsme tam jam session. Prostě usmysleli jsme si,
00:23:53 že uděláme v Brně jazzový život.
00:23:56 No tak jsme se obrátili na ty muzikanty od Broma,
00:23:59 které jsme neznali vůbec a řekli jsme, že tam bude
00:24:03 jam session a že by mohli přijít.
00:24:05 A oni přišli a začali hrát. A brněnská mládež se začala scházet
00:24:09 a začaly tam chodit pěkné mladé holky a na tu dobu to byla bomba.
00:24:15 Tak jsme se vlastně poznali a pak když jsem po FAMu
00:24:19 byl v brněnské televizi, tak už jsem se s těmi muzikanty znal
00:24:23 a oni chtěli, abych s nimi spolupracoval.
00:24:26 Byl jsem asi jediný v televizi, který o jazzu něco věděl.
00:24:54 Ta kapela se živila vším možným.
00:24:58 Takže ten jazz byl, spíš jsem to tak vždycky cítil,
00:25:02 že byla taková odměna pro ty muzikanty za to,
00:25:06 že udělali tu špinavou práci. Až všechno to odehrají,
00:25:11 pak si sami pro sebe mohou hrát ten jazz.
00:25:15 Ale z druhé strany ten jazz dal té kapele
00:25:18 takové jméno u těch odborníků.
00:25:21 Že se mohlo říct, ano, my jsme byli v Daun Beathu
00:25:25 na 10.místě a když nás slyšel Count Basie tak říkal,
00:25:28 že je to betelná kapela z Evropy. A když jsem se pak ptal muzikantů,
00:25:34 jestli se setkali s Basiem, tak říkali: ne, nikdy.
00:25:43 Já bych si rád najal dům v němž bych mohl žít jen svým snům
00:25:53 celý stmělý, slepá okna v průčelí
00:26:02 V Lucerně hrál Monk, Gilespy a Brom hrál v první půlce.
00:26:12 Brom to prostě odehrál,
00:26:14 nahnal muzikanty do autobusu a mělo se jet. A Hnilička chyběl.
00:26:20 A ten Brom, kde je Jarda. Tak šel do Lucerny
00:26:24 a tam hrál ten Monk v čepičce ty svoje akordy
00:26:28 a Gilespy nafukoval ty tváře.
00:26:31 A ten Brom ho tam našel, lapl ho, vytáhl ho ven a říkal Jardo, co je?
00:26:39 No jo, ale já vidím Monka poprvé v životě. Ne, pojď, tak šel.
00:26:46 V sedm ráno jedeme na Slovensko. Kapela sedí v autě, tak jedem.
00:26:50 Nacpal ho do autobusu, zabouchlo se a Monk tam hrál. . .
00:27:13 A náš dnešní zájezd patří Valachům.
00:27:16 Máme tam hodně dobrých přátel.
00:27:18 A Beskydy,ty jsou krásné. Však uvidíte.
00:27:25 Moment! Počkejte! Moment!
00:27:39 Myslíš, že vůbec takhle do toho Rožnova dojedeme, člověče?
00:27:42 No, tak budeme muset. Oni také museli, ne?
00:27:45 Počkej, oni tehdy jezdili vlakem.
00:27:46 Velkej buben na břicho, basu na záda a už cestovali.
00:27:50 Když nastoupili jeden do Rožnova, druhý do Zlína, tak byl průšvih.
00:28:00 Většinou se tvrdí, že první koncert Big bandu,
00:28:03 tehdy ještě Bandu G.Brom, byl tady v Rožnově.
00:28:08 Byl to hotel Radhošť.
00:28:12 Tak tady je napsáno Radhošť. Je to ono?
00:28:14 Více méně ano. Ale toto je nová stavba.
00:28:17 Dříve na tom náměstí byly skoro samé dřevěnice.
00:28:22 Tady místo té ulice byl dříve ten legendární hotel, kde Brom začínal.
00:28:28 Já si myslím, že to byla tenkrát protektorátní tančírna.
00:28:31 Myslíš, že už tady hráli swing?
00:28:33 Tak určitě. Něco jako swing. Můžeme tomu tak říkat.
00:28:36 Každopádně něco s jazzem to bylo.
00:28:38 Traduje se, že na ně chodili i gestapáci tehdy.
00:28:45 A když jsme zase, po mnoha letech, mezi vámi v Rožnově, já věřím,
00:28:49 že neuškodí, když zahrajeme jednu z písniček, které jsme hrávali
00:28:54 kdysi před mnoha lety právě zde.
00:29:09 Tak jako slunečnice každým dnem otáčí se za sluncem
00:29:16 tak já stále hlavu svou obracím jen za tebou
00:29:24 a jako karavany pouští jdou jdou za tichou oázou
00:29:31 v které klid svůj naleznou jdu já stále za tebou. . .
00:29:40 Bromovci točili vždy ve studiu č.1.
00:29:43 Jak v Brně, tak tady v Ostravě.
00:29:45 Navíc tohle je akusticky
00:29:48 prý jedno z nejlepších studií v celé republice.
00:29:50 Tak my vás zdravíme.
00:29:52 Dobrý den
-Já vás také vítám.
00:29:54 Brom tady v podstatě fungoval necelé dva roky.
00:29:57 Protože tam v té době končila epocha toho spíše symfonického
00:30:02 rozhlasového orchestru, tak to vypadalo, že Brom bude dělat
00:30:06 ostravský rozhlasový orchestr. On tehdy neměl v Brně, jak známo,
00:30:10 na růžích ustláno a tak se rozhodl,
00:30:13 že by začal spolupracovat s Ostraváky.
00:30:20 To je všechno u nás tady v archivu.
00:30:22 Takže v této krabičce je ten originál.
00:30:26 Známá krabička. Pásky. A ty mají ta lístky.
00:30:29 Tady je originál a křestní list. 12.4.1961 a čtyři vykřičníky.
00:30:35 Tak já budu citovat:
00:30:37 zcela po právu je tato píseň v archivu
00:30:39 a zcela po právu je na pásku sama.
00:30:41 Hudební počin se konal v den kosmického Gagarinova letu.
00:30:47 Viz vykřičníky (u data).
00:31:00 To natáčel tenkrát orchestr v ostravském studiu.
00:31:04 V polovině natáčení přerušil režisér natáčení
00:31:07 a sdělil jim novinku: kluci, víte co je nového?
00:31:10 Kořeň lítá ve vesmíru.
00:31:13 Načež Gustav Brom to komentoval:
00:31:15 to zase bude sraček, co se o tom napíše a co se bude vysílat.
00:31:20 Načež pan režisér prohlásil: vy jste přece takoví improvizátoři,
00:31:24 tak napište taky něco, ať je o tom něco pořádného.
00:31:30 Celý svět slyšel tu zprávu TASSu, celý svět zanechal hovoru,
00:31:38 celý svět vyskočil od rozhlasu a zdvihl pohledy nahoru.
00:31:47 Dobrý den, majore Gagarine tak jsme se tedy už dočkali
00:31:56 celý svět připil vám rudým vínem lidé vám ze zdola mávali.
00:32:04 Potom si kapela vzala pauzu, Jarda Hnilička zůstal ve studiu
00:32:08 a za těch 10 minut k tomu vytvořil takovou melodii.
00:32:12 No dobrý, to půjde. Tak se posadili zpátky do studia
00:32:16 a nechali to zpívat Jarmilu Veselou.
00:32:18 S výsledkem nebyli spokojeni.
00:32:20 Říkali, ale takové kníkání, to by se k tomu nehodilo.
00:32:24 Takže Gustav nazpíval tenhle ten text z první vody na čisto
00:32:28 a pan režisér prohlásil: to je ono.
00:32:31 Ale Gusto, musíš to udělat ještě jednou, ten kořeň
00:32:34 se nejmenuje Gangarin, jak si zpíval, ale Gagarin.
00:32:40 Máte prý, majore, dvacet sedm a svět je mladý podle vás.
00:32:43 Prostě má tenhle snímek všech pět P a co hlavně, nestárne!
00:32:52 Podívej, takhle nějak mohlo vypadat to zařízení,
00:32:55 na kterém natočili Gagarina.
00:32:57 -Myslíš. To spíš vypadá jako řízení Sputniku.
00:33:10 Ještě že jsme nechali tu tatrovku dole, člověče,
00:33:13 tady bychom ji rozbili.
00:33:14 No jo, ale co ty naše krásný botky?
00:33:17 Záchrana se blíží!
00:33:25 ŠTĚKÁNÍ PSA
00:33:29 -Ahoj.
-Ahoj.
00:33:38 Tady Brom byl jenom pod kopcem. Nahoru jsme ho nedostali.
00:33:42 Muzikantů bylo hodně. Trumpetistů,trombonistů,skladatelů.
00:33:50 Zastavili až tady.
00:33:55 Tak, jsme tady pánové.
00:33:58 To jsme ovšem byli velice mladí, když pan Brom začínal.
00:34:02 To byla za 2.světové války. Ano, to byly 40.léta.
00:34:05 Když nám to vyprávěl,my jsme si říkali, jó ten už toho tedy zažil.
00:34:09 Kdy vy jste se vlastně k Bromovi dostal?
00:34:12 Tak já jsem nastoupil v roce 1967.
00:34:15 Pan Brom zavolal mojí ženě,
00:34:16 že s tím pánem bych chtěl mluvit. Jako se mnou.
00:34:20 Tak já jsem si vzal z Karlových Varů letadlo,
00:34:22 to bylo strašně levný tehdy, přišel jsem do Brna.
00:34:25 To bylo v dubnu 1967 a přišel jsem za panem Bromem.
00:34:29 Hned mě angažoval a dokonce jsme měli jet do Salzbruckenu
00:34:33 hned na zájezd. To znamená na západ.
00:34:35 V té totalitě to nebylo jednoduché.
00:34:37 A to jsem úplně myslel, že jsem v Jiříkově vidění.
00:34:41 To se mně líbilo.
00:34:55 -Vím, že tam hodně z vás psalo.
00:34:58 Ať kompozice, aranžovali jste pilně. Hodně to umožňoval, že?
00:35:03 -Tam to bylo docela nutné.
00:35:06 My jsme měli čtrnáct frekvencí v rozhlase a on zavolal ve středu
00:35:10 a řekl, ve čtvrtek musíš donést nějaký malý part
00:35:13 a dopoledne to natočíme.
00:35:17 Tak já jsem do půlnoci psal to kompo, zahráli jsme to,
00:35:21 natočili a šli domů. A ta skladba dodnes je v Brněnském rozhlase.
00:35:27 A kdyby to byla jen jedna, ono jich je strašně moc.
00:35:42 Tam právě bylo to, co dneska už není.
00:35:45 Že tam se hráli původní, neboli vlastní věci.
00:35:48 Tam byla ta síla té kapely. Dneska mě mrzí strašně,
00:35:52 že se hrají takové kompozice, nebo řekněme taková aranžmá,
00:35:56 které v podstatě hrají všechny big bandy s tím rozdílem,
00:36:01 že tady teď záleží jenom na tom, kdo to lepší zahraje.
00:36:05 Už se nebazíruje na původních věcech.
00:36:07 To mě strašně mrzí. To, co bylo za pana Broma,
00:36:10 on na tom dokonce trval, nechtěl nic přejímat.
00:36:26 Tak hele. Signalizace benzínu je v červené. Jedeme k pumpě.
00:36:30 A kromě pumpy, také na Slovensko.
00:36:40 Až přijedete do Bratislavy, uvidíte přes Dunaj
00:36:43 nádherný moderní most a nad ním, ve výšce 80 metrů tuto kavárnu,
00:36:49 odkud je nádherný pohled přes celou Bratislavu.
00:36:54 Jó, to byly doby. Lidi ještě věřili na UFO.
00:36:57 A tak stavěli kavárny jako létající talíře
00:37:00 a přitom poslouchali skvělý jazz.
00:37:34 Tak toto má charakter studia. Když se na tom podíváte.
00:37:38 Protože i ta úprava je udělaná pro akustiku.
00:37:43 Jak to bylo vlastně s jazzem ve Slovenské televizi?
00:37:47 S jazzem ve Slovenské televizi? Tak jako všude jinde. Průser.
00:37:53 Já, když jsem byl přijatý do televize,
00:37:55 tak jsem si vymyslel titul Jazzové podium.
00:37:58 A do toho Jazzového podia jsme si zvali kapely
00:38:01 z celého Československa. A to se stalo takovým průkopnickým
00:38:04 činem vůči jiným televizím, jako byla pražská apod.
00:38:09 Tam většinou se hráli věci, které se vyžadovali od ideologie.
00:38:12 Věci estrádního typu, tanečního typu, to byli všechno
00:38:16 byli profesionálové a když došlo k improvizaci, tak byl konec.
00:38:20 Gustav Brom, to byla jedna figura,
00:38:23 která absolutně absorbovala všechny tyto věci.
00:38:28 A byl to absolutně elegantní a nonšalantní pán.
00:38:44 Tak to byly ty roky před normalizací
00:38:47 a my jsme tomu dali prostor.
00:38:49 Tak se stalo, že Brom dovedl do své kapely sólisty
00:38:54 a vytvořil tak prostor i pro věci, které byly tabu, nemožné.
00:38:59 K takovým jménům se dostat, jako byl třeba Albert Nikolas,
00:39:03 Maynerd Ferguson a další, kdo tam ještě byli.
00:39:09 Tehdy to byly úžasné věci, že se to tady objevilo.
00:39:12 Ale on dokázal tyto lidi přesvědčit
00:39:14 a oni přišli za ty peníze, které tady dostali.
00:39:17 On to ještě kompenzoval tím, že je pozval do Tater,
00:39:20 měl tam nějakou chalupu. A oni tam pobyli nějaký týden,
00:39:24 Ale byly to ohromné kontakt.
00:39:26 On dovedl ty kšefty získat, on byl ten manager.
00:39:29 Ti muzikanti, které okolo sebe měl, byli ti, kteří hlídali tu muziku,
00:39:33 aby se z toho nestal ten estrádní typ orchestru.
00:39:36 Jako v Praze byl Vobruba, Zahradník apod.
00:39:41 To byli lidé, kteří museli sloužit systému.
00:39:44 Gustav byl ten, který to dovedl vždycky dostat tam,
00:39:47 aby to bylo jako v pořádku, co ta ideologie žádala,
00:39:51 ale aby si součastně i zahráli.
00:40:15 A teď tady, na tom Štrbském plese, různě šli na kameny, jo.
00:40:21 Krásný výhled, že?
00:40:23 Nové hotely, nové penziony, nové lanovky.
00:40:26 A nad tím vším se tyčí krásná kulisa těch horských velikánů.
00:40:32 Takhle se postavili na kameny, vytáhli trubky a takhle tady stáli.
00:40:39 Takhle tam nelezli, na to.
00:40:42 No, ale takhle nějak to bylo. Udělej pózu. Pozor.
00:40:50 A saxofony také byly a velký buben také byl.
00:41:31 Co je to za ulici?
00:41:33 Bohuslava Martinů. To je ona, člověče.
00:41:36 Neměla se spíš jmenovat Heleny Blehárové?
00:41:41 A když dostaví se bílý den já přijdu s bílým závojem.
00:41:48 A když dostaví se bílý den já přijdu s bílým závojem
00:42:01 Já jsem přišla vlastně do kapely, která byla skvělá.
00:42:05 Bromova kapela měla zvláštní zvuk.
00:42:08 Rozhodně se lišila od pražských big bandů.
00:42:13 Oni ten jazz ti hoši cítili. Oni ho vstřebávali.
00:42:17 A já musím říct, že mě ten jazz strašně pomohl v tom zpívání dál.
00:42:23 Já jsem už pak nikdy nezpívala vysloveně popově.
00:42:29 Každý, kdo to poslouchá, nebo já když to poslouchám,
00:42:33 tak je v tom cítit trochu něco jiného.
00:42:38 Podklad je takový, já si nechci fandit, ale zvláštní.
00:42:46 V podstatě to, co dnes zpívají holky venku. Tak se zpívalo.
00:42:58 . . .zapomeň,zapomeň. Všechny zánovní slečny
00:43:08 Nauč mě čáry lásky znát nauč mě čarovat. .
00:43:14 Tak. Ještě kousek
00:43:20 Výborně.
00:43:25 To je zvuk!
00:43:30 Kam mám jet tady? Na Prahu.
00:43:33 Takže na západ.
00:44:09 No, vinárna U stréců. Milan Černohous.
00:44:12 Jsme tady. Praha 2.
00:44:14 Tak jdeme.
00:44:20 Paráda, že?
00:44:23 Kde je?
00:44:29 Co přát si mám slova nejsou nic
00:44:36 já zlatý ráj přinést chtěl jsem jí
00:44:43 pověz lásko má, zač by ten svět stál
00:44:50 když úsměv tvůj. . .
00:44:54 -Milane, dobrý den
-Dobrý den.
00:44:57 Zdravíčko, páni kluci, ahoj.
00:44:59 Tak mě napadlo co vlastně, Milane, děláš teď?
00:45:02 Tak sbírám Hifi zařízení pro kvalitní odposlech muziky.
00:45:11 A jaké máš?
00:45:13 Tak hlavně pozoruhodná věc, je tam ten zesilovač. 200W.
00:45:19 Ty bláho, to my normálně používáme na amfiteátry.
00:45:23 A ty máš jak velký byt?
00:45:25 14 čtverečních metrů.
00:45:28 Takže to je tak akorát.
00:45:31 Milane, vy jste přišel k Bromovcům kdy?
00:45:34 Pan Brom pro mě tenkrát přijel 2.ledna 1966 k hlavnímu nádraží.
00:45:47 A odvezl mě tenkrát svojí červenou volhou k divadlu,
00:45:52 kam šel vyžehlit nějaký malér,
00:45:54 který způsobili někteří členové kapely na Silvestra.
00:45:59 A pak jsem s těmi šílenci, značka Gustav Brom,
00:46:02 byl vlastně dvacet let.
00:46:08 Hvězdy jsou jak sedmikrásky nad Brnem
00:46:12 dobrou noc má milá půjdem spát.
00:46:17 V ulicích jak na paloučku stříbrném
00:46:21 dobrou noc má milá chci ti dát.
00:46:28 My jsme třeba strávili s tím Bromem ,když to sečteme,
00:46:31 rok a dva a půl měsíce jsme strávili v Rusku.
00:46:35 To bylo nějakého ježdění.
00:46:37 A tam to nebyla sranda, v té době.
00:46:39 Oni milovali tu jazzovou muziku a Broma znali z předchozích
00:46:43 jazzových festivalů a z desek.
00:46:45 Třeba 15-20 000 místný stadion byl vyprodaný.
00:46:51 Sovětský svaz, to je opravdu rozsáhlá země, takže se není divit,
00:46:55 že zájezdy tam trvají někdy i měsíce.
00:46:58 Poněvadž my jsme stát vnitrozemský,
00:47:01 tak se vždycky nejvíc těšíme
00:47:03 na naše koncerty v oblasti Černého moře.
00:47:17 Byl nějaký kluk,svazák ve Vsetíně,
00:47:21 který řekl, že zničí tu kapelu, Broma.
00:47:24 A tenhle ten člověk se dostal prostřednictvím svých ambicí
00:47:28 jako kulturní šéf na ambasádu do Moskvy.
00:47:34 A ten vymyslel, když my jsme tam byli v roce 1972 na turné,
00:47:38 tak vymyslel takovou lumpárnu. Kde všude my jsme byli,
00:47:42 kde co se provedlo, kdo byl náš spoluhráč a nic se nenašlo.
00:47:47 Jediným přestupkem na celém zájezdu bylo, že Brom,
00:47:50 jako kapelník, měl narozeniny a ten jeden z těch trumpeťáků
00:47:54 trochu popil a usnul na lavičce. To bylo u Aralského moře.
00:47:58 A na základě toho vybudoval ten šílenec, který se toho chytil,
00:48:01 obrovský elaborát, že ta kapela to a to.
00:48:05 A normálně napsal vyhoštění ze Sovětského Svazu.
00:48:08 My jsme byli úplně v šoku.
00:48:20 Panu Bromovi pak říkali soudruzi:
00:48:22 soudruhu, vy nevíte, co se děje ve vaší kapele?
00:48:26 Tak to nemůžete dělat. Takovouhle práci.
00:48:29 Vy reprezentujete Československo.
00:48:31 Ale on říkal, tam se opravdu nic nestalo.
00:48:34 A pak jsme zjistili,
00:48:35 že na tom seznamu jsme asi na polovině míst vůbec nebyli.
00:48:51 Po tom problému, který jsme měli,
00:48:53 jsme pak hráli nějaké Nitranské dožínky se to jmenovalo.
00:48:57 Vezl nás takový kluk autobusem.
00:48:59 A tenhle ten šofér, ten se tam zřejmě picnul.
00:49:03 A pak s námi jel jako blázen. Ostratice se to jmenovalo.
00:49:07 A my jsme měli jet do Trenčína, kde jme měli hrát na akci
00:49:11 Trenčín, město módy. A v Ostraticích nezvládl zatáčku.
00:49:16 Ten dub, na který jsme mířili, teď lítali ty plastikový patníky.
00:49:20 Minuli jsme takovou kapli a pak už se mu to otočilo
00:49:24 a zastavili jsme u hřbitovní zdi. To byla půlnoc.
00:49:29 To mohu odpřísáhnout, to bylo jak horor. Ticho.
00:49:35 A teď to šílený, ježíš, co se stalo atd. Pak začali vytahovat ty lidi.
00:49:41 Tenkrát tam byl i Eda Hrubeš.
00:49:43 Mě taky vytáhli, já jsem tam byl slisovaný, na tom předním skle.
00:49:48 Pepík Bláha se tam zabil, to bylo blbý.
00:49:52 A díky této havárii se jakoby zmírnil tento trest pro tu kapelu.
00:50:00 Pak se to všechno urovnalo a kapela hrála dál.
00:50:07 Tak tady se to stalo. To je ta kaplička a ten dub.
00:50:11 Tak je to lípa. Oni vlastně nevybrali zatáčku.
00:50:15 Ten autobus projel takhle těsně vedle a skončili u toho hřbitova.
00:50:19 Stalo se to někdy po půlnoci, to znamená, že byla tma, jak teď.
00:50:23 Tady někde mohl ten úplně rozbitý autobus plný muzikantů ležet.
00:50:27 To je symbolické, u hřbitova.
00:50:54 Hm, to vypadá stále jako v 60.letech.
00:50:58 Navíc si myslím, že ty skříně jsou plné nahrávek.
00:51:01 Konec chodby. Pověstné Bromovské doupě.
00:51:08 -Dobré ráno.
-Nazdar chlapci.
00:51:10 Tak jak to bylo s tím Bromem?
00:51:12 Přišel jako my a řekl vám, nechceš od zítřka dramaturgovat?
00:51:16 -Skoro to tak bylo, ale trošku jinak.
00:51:20 On otevřel dveře a řekl: ty, nechceš s námi dělat?
00:51:25 Teď chlapci. Jedem.
00:51:33 No a od té doby já jsem se stal
00:51:35 takovým rozhlasovým dramaturgem orchestru.
00:51:38 Protože v té době rozhlas který potřeboval vyrábět muziku
00:51:42 pro své vysílání, tak si najímal externí orchestry na smlouvu.
00:51:47 No a jedním z nich byl ten Bromův orchestr,
00:51:49 který měl smlouvu s brněnským rozhlasem
00:51:52 a musel pro ten rozhlas vyrobit určitý počet minut.
00:51:56 Tak jsem já vstoupil do služeb pana Broma.
00:52:27 Půlka byla zhruba ten jazz,
00:52:29 který se vysílal na tom třetím okruhu a půlka byly písničky.
00:52:37 Takže tam byl i ten popík, jak tomu dnes říkáte.
00:52:41 Proto také jedním z největších dodavatelů na ten
00:52:45 tehdejší československý trh byl ten Bromův orchestr.
00:52:51 Protože on točil se svými zpěváky,
00:52:53 ale on točil také třeba v Ostravě, nebo točil v Bratislavě.
00:52:58 A tam doprovázel zase slovenské zpěváky, nebo zpěváky z Ostravy.
00:53:30 Tak tady takováhle obrovská škatule.
00:53:34 Na tu když se podíváte, tak to je celý Brom.
00:53:40 Tady vidíte, to jsou výrobní karty.
00:53:43 Takže vezmeme třeba Mojmír Bártek - Právě začínáme.
00:53:46 Takže takhle šel ten titul do výroby.
00:53:49 Název, číslo not. Tady vidíte 1š 2330 a takhle to šlo do výroby.
00:53:57 Přišlo to sem zpátky, dalo se to na poslech a když to prošlo poslechem,
00:54:01 tak se to vrátilo ke mně na stůl a já jsem to musel zaplatit.
00:54:05 Dnes jsou to směšné částky za sólo.
00:54:08 -To je docela dobré.
00:54:10 Končí Hnilička a Vavrda dostal 180,-Kč za bicí sólo.
00:54:16 Kolik jich zhruba je?
00:54:18 -Těch trvalek natočil zhruba 2 600 a nějaké drobné.
00:54:54 Já mám tady před sebou pár partitur.
00:54:56 Takový démon, jako je Jaromír Hnilička,
00:54:59 tak ten to sypal z rukávu. Psáno tužkou, blejskalo se to,
00:55:03 špatně se to četlo, pauzy nevypisoval.
00:55:06 Takže vyznat se v tom, to byl docela velký kumšt.
00:55:14 Kdežto Pepa Audes, což byl baryton saxofonista, skladatel,
00:55:18 ten si dělal skicu. Jak vidíte, pak podle skici
00:55:21 napsal normálně propiskou krásně vymalovanou partiturku.
00:55:26 Toto je Bártkova partitura.
00:55:28 A jak vidíte, je to o trošku lepší něž Hnilička, ale taktéž tužka.
00:55:32 Toto je Pepík Bláha, velmi příjemná skladbička, také psána tužkou.
00:55:37 Ale jak vidíte, to je precizní. Dneska se to píše na počítači.
00:55:41 Já si myslím, že je to dobře, je to krásné. Ale ten počítač
00:55:45 umí dělat krásné chyby a blbě se z toho třeba čte partitura.
00:56:06 -Nádhera, co?
-No jo.
00:56:09 -Zastav, zastav.
00:56:16 Je to Günter.
00:56:20 -Güntře, dobrý den. Kam jedete?
00:56:23 -No nazdar pánové? Šel jsem si tady zahrát.
00:56:27 -Tak my vás vezmeme, pojďte.
-Tak jo, výborně.
00:56:31 Ságo, ságo. Ano, výborně.
00:56:46 -Vy si pamatujete Broma až z té pozdější doby.
00:56:49 Ale všechno nás zajímá, jak jste spolu vycházeli?
00:56:55 -No, tak já si myslím, že kdo dobře hrál, nebo se snažil,
00:57:00 tak vždycky vycházel dobře s panem Bromem.
00:57:07 A on byl i natolik kamarádský, že když si někdo potřeboval
00:57:13 koupit nějaký cennější nástroj, tak byl ochoten i půjčit peníze.
00:57:22 Güntře,vy jste v těch osmdesátých letech hráli třeba swingové věci.
00:57:27 A vedle toho jste hráli úplný pop. Bylo vám to jedno, co hrajete?
00:57:31 -Tak ano. Bylo nám to jedno.
00:57:34 Samozřejmě, že více jsme inklinovali k tomu jazzu,
00:57:37 ale člověk se musel nějak živit a museli jsme být univerzální.
00:58:05 -Výborně! Tak se hrálo u Broma?
00:58:11 -No, i tak se hrálo u Broma.
00:59:02 Á, dobrý den. Pan Lenský. Zdravím.
00:59:06 Co říkáš našemu fáru?
-No vynikající, nádhera.
00:59:11 a tak jen já se rána obávám podle posledních zpráv co dostávám
00:59:23 Tenkrát, v polovině 70.let, orchestr potřeboval k sobě hvězdy,
00:59:29 aby se mohl orchestr normálně prodávat.
00:59:32 Končil Milan Černohous, končila Hanka Ulrychová a Petr Ulrych.
00:59:37 A vlastně odcházela i největší hvězda orchestru
00:59:40 a to byla Helena Blehárová.
00:59:42 A to už byla moje manažerská práce, že jsem dotáhl do orchestru
00:59:46 Gustava Broma Helenu Vondráčkovou a Jirku Korna.
00:59:50 Tam začala velkolepá etapa a doba, kdy orchestr měl největší úspěch.
00:59:57 S Helenou jsme sjezdili celé NDR, celé Polsko
01:00:00 a doma jsme dělali pět let program, který měl název Já na bráchu blues.
01:00:22 Někdy vlastně ten charakteristický zvuk orchestru,
01:00:26 ať už to byl Zahradník, nebo Brom, všechny ty velké orchestry,
01:00:29 které tvořily v postatě velkou šou,
01:00:32 tak pro mě byli jakýmsi znakem normalizace.
01:00:37 Nebo něčeho, od čeho by se člověk nejraději distancoval.
01:00:41 Jak to tedy dneska cítíte?
01:00:44 No, doba to absolutně vyžadovala.
01:00:47 Když jste chtěli uživit orchestr, museli jste spolupracovat
01:00:51 s největšími hvězdami popu,
01:00:53 které vyprodávali sportovní haly, sály atd.
01:01:12 On byl opravdu manager, který přesně věděl,
01:01:15 co kdy orchestr potřebuje.
01:01:18 Přesně věděl, jakého hráče vyměnit, nebo získat a byl jako náš otec.
01:01:24 On se k nám choval strašně dobře.
01:01:27 Protože když někdo v té době potřeboval
01:01:29 dítě umístit na nějakou školu, nebo potřeboval pomoct,
01:01:34 že si potřeboval koupit chatu, nebo auto, tak to všechno
01:01:38 on prakticky financoval ze svých vlastních zdrojů.
01:01:41 A pak jsme to samozřejmě strhávali klukům z určitých gáží.
01:01:46 Ale on se o nás staral opravdu jako otec.
01:02:02 V roce 1994 prakticky přestaly existovat všechny
01:02:05 rozhlasové orchestry a my, jako externí kapela,
01:02:08 jsme byli první, která přestala natáčet nové snímky do rozhlasu.
01:02:14 Pochopitelně, že nás to zasáhlo. Ekonomicky.
01:02:17 Protože jsme z toho měli určité peníze.
01:02:20 A pan Brom začal být od té doby dost skeptický.
01:02:25 Ohledně dalšího vývoje, nebo existence orchestru.
01:02:29 A největší neštěstí v roce 1993-94, bylo to,
01:02:33 že prakticky v těch dvou letech
01:02:35 zemřeli dva největší hráči, pilíře orchestru.
01:02:41 A to byl František Navrátil, první alt saxofonista.
01:02:45 A Pepík Audes, barytonista.
01:02:47 A on najednou byl z toho absolutně nešťastný a nechtěl pokračovat dál.
01:03:09 Já si pamatuji na jeden koncert, v Poličce to bylo.
01:03:13 On mě už například představoval v Praze, v Brně v Internacionálu,
01:03:17 kde už hovořili o tom následníkovi, že tam budu já.
01:03:23 A Poličce byl nějaký koncert, jeden z posledních.
01:03:26 A to bylo vždycky tak, že on došel a uvedl nějaké ty premiérovky,
01:03:31 což byla absolutně jeho doména, jako dirigování.
01:03:34 A oddirigoval a uvedl mě jako následovníka,
01:03:38 tímto způsobem to celé šlo.
01:03:43 A tam tehdy, jako kdyby už cítil, že je to poslední jeho tažení,
01:03:47 tak po koncertě v Poličce došel do kapely a řekl:
01:03:50 kluci, kdyby se něco stalo, prosím vás pěkně, hrajte tak,
01:03:54 jako jste hráli dnes i dál.
01:03:59 A to jméno, které ta kapala získala za ta léta, aby nikdy neztratila.
01:04:03 A to byl vlastně poslední proslov od velkého kapelníka pro kapelu.
01:04:32 -Slyšíš piáno? Piáno!
01:04:45 Jaký on byl jako člověk?
01:04:48 -Tak ve srovnání s dnešním podnikatelským průměrem byl anděl.
01:04:55 Charakterní, poctivý, solidní, důvěryhodný anděl.
01:05:00 My jsme třeba nadávali, že on musel uplácet
01:05:03 nějaký gaunery z Pragokoncertu, abychom se dostali ven.
01:05:08 Věděli jsme, že jsme dostali na koncert tolik a tolik.
01:05:13 A někde tam lítalo ve vzduchu třeba 5 000,-Kč. To byla hromada peněz.
01:05:18 A to jsme potom zjistili, nebo nám to někdo řekl,
01:05:21 že tam čekal ředitel Pragokoncert s otevřenou dlaní.
01:05:27 My jsme byli prominenti, ale ne díky komunismu.
01:05:31 Oni si nás chovali jako kukaččí vejce.
01:05:35 My jsme vydělávali peníze.
01:05:37 Takže nás pouštěli ven a měli jsme určité úlevy.
01:05:44 Pan kapelník byl vášnivý kuřák.
01:05:46 Ke konci života byl doma a nebyla práce, protože se změnila doba.
01:05:54 Kapelník chodil doma od okna k oknu a vždycky mě telefonovat a říkal :
01:05:58 ty, musím ti něco důležitého říct.
01:06:01 No, říkám, dobře. Za půl hodiny tady byl.
01:06:04 Zaparkoval auto před barákem, poklábosil s vrátnými a přišel.
01:06:09 Tady si sedl a říkal:
01:06:11 Tak co je novýho? A tam bylo všechno.
01:06:16 Pak, nemáš cigaretu? Já jsem jednou si říkal, že ho doběhnu.
01:06:20 Zajel jsem do Olomouce, do takové té ruské prodejny,
01:06:24 a koupil jsem tady ty papirosy.
01:06:31 A on si to pak oblíbil a říkal: nemáš takovou s tím papundeklem?
01:06:35 Tady ty poslední čtyři už bohužel nevypukal.
01:06:39 Ty už tady zůstaly, protože kapelník umřel.
01:06:43 To jsou kapelníkovi poslední cigarety.
01:07:08 Co tobě dal ten dlouhodobý pobyt u Broma?
01:07:11 Samozřejmě kromě toho, že jsi výborný pianista,
01:07:14 také výborný aranžista, umíš psát.
01:07:17 Ale to řada lidí, kteří prošli Bromem.
01:07:19 To jste se tam všichni naučili, nebo kde se to vzalo?
01:07:23 Brom, prostě to pro mě bylo. . .
01:07:25 -Já jsem kvůli tomu odešel z JAMu.
01:07:28 Byla to ta nejlepší škola vlastně, úplně ta nejlepší škola,
01:07:32 kterou jsem mohl od života dostat.
01:07:36 Úžasné.
01:07:42 Jak to funguje dnes?
01:07:44 Dnes ten orchestr hraje úplně odlišné a jiné věci.
01:07:49 -Po stránce hráčů, tak každý kdo tam je, je opravdu špičkový.
01:07:57 Ale chybí tomu to ustavičné hraní dohromady. To, v čem byla ta síla.
01:08:05 Té dokonalé souhry.
01:08:08 Tak tu hledáme s každým hráčem, s každým koncertem.
01:08:14 Ale funguje to.
01:08:26 No jo, ale když to srovnáš s dnešníma žihadlama,
01:08:30 tak a i to ovládání, to řízení T 603 je vlastně hodně složité.
01:08:37 To je stejné jako s tím swingem a jazzem.
01:08:39 No jo, ale zase když tohle auto napucuješ,
01:08:42 tak to je, kamaráde, velká nádhera. To je zážitek.
01:08:45 No prostě je to nesmrtelné, stejně jako ten Bromův jazz!
01:08:51 Skryté titulky Martina Vrbská
01:08:52 .
Hudební dokument je založen na pátrání dvou jazzových detektivů Pavla Jiráska a Vladimíra Strakoše, kteří postupně odhalují jedinečnost Orchestru Gustava Broma mezi ostatními jazzovými big bandy své doby. V jejich pátrání byl shledán brněnský soubor jako zvláštní fenomén představující po většinu své existence výjimečnou hudební instituci založenou díky mladickému entusiasmu mladého Gustava Broma již v roce 1940. Připomíná zejména éru šedesátých let, kdy byl orchestr hodnocen americkými jazzovými kritiky jako jeden ze šesti nejlepších jazzových ansámblů na světě.
Po mnoha letech nabízí snímek výběr z televizních archivů v rozpětí od padesátých let do současnosti a před kameru přivádí žijící hvězdy orchestru, kterými byly například zpěvačky Jarmila Veselá, Helena Blehárová, nestor souboru, trumpetista a skladatel Jaromír Hnilička a mnoho dalších.